byl dvakráte ženat. Lidmila se narodila z druhého manželství, právě tak jako její sestra Alžběta a bratři Pavel a Mikuláš Novo- městští. Celkem měl Vavřinec N. 6 dětí; zemřel r. 1607 a zanechal jim úhrnem jmění, odhadnuté na čistých 1029 kop 53 gr. míš. Alžběta i Lidmila byly tehdy nezletilé a neprovdané. Na podílu otcovském při- padlo každé 131 kop 24 gr. míš.18) S oběma švagry: s Pavlem i Mi- kulášem dostal se po smrti choti Lidmily v pozdějších smutných letech svého života do velmi trapných a zdlouhavých sporů; došlo při nich k jakémusi narovnání, ale i potom ztrpčoval mu zejména Pavel N., člověk povahy zřejmě nízké a hašteřivé, poslední doby života. Když se ženil Kezelius po druhé, bylo mu 35, jeho manželce Lidmile (nar. r. 1591) 20 let. Rozdíl věku nevadil harmonickému soužití, které možno předpokládati i z chvály, již sám vzdává druhé své ženě, i z od- hodlanosti, s kterou nesla přetěžké břímě Kezeliovy persekuce v době pobělohorské, později pak v jeho exilu i v smutných časech po návratu z něho až na samý práh smrti, který jí předčasně přisunula právě sou- žení jejího manžela. Zemřelať, když Kez. vrátiv se do Ml. Boleslavě byl uvržen do vazby, majíc teprve 49 let věku, rozčilením a žalem nad osudy zkrušeného 63letého muže. Jaký rozdíl mezi začátkem a kon- cem této společné 29leté pouti životní! Když ji nastupovali, byl Kezelius na ustavičném vzestupu jmění i důstojenství, takže kolem r. 1620 bylo jen málo měšťanů v Boleslavi, kteří jimi nad něho předčili. Předním písařem radním byl až do r. 1618 a pak byl po 5 let volen primasem a ovšem i purk- mistrem. Než o tom, jak právě tyto hodnosti staly se mu nevyčer- patelným zdrojem těžkého hoře, později! Zatím sledujme vzrůst ma- jetku Kezeliova. Přibývalo ho netoliko výhodnými sňatky, ale také obratnými koupěmi i prodeji nemovitostí a někdy i transakcemi, které připouštějí výklad, že pohnutky při nich nebyly vždy prosty obmyslu. Vzestup je tu opravdu překvapující, máme-li na mysli, že K. nebyl řemeslníkem ani obchodníkem, a že věna obou manželek tvořila jen část přibývajícího jmění. Kez. otcovský podíl nemůže tu prozatím při- jíti v úvahu, ježto teprve r. 1620 došlo k dělení pozůstalosti po otci Jiříkově Janu.12) Již r. 1606 koupil od úředníků špitálu Kateřiny Mi- litké: Pavla Strakonického, Pavla Moce a Jiříka Řeháčka, dům po- stavený mezi domy p. Adama Hrozna s jedné a Daniela cukráře se strany druhé (na Starém náměstí) i s haltýřem rybním za půl čtvrta sta kop míš. Na něj zavdal na hotově půl třetího sta kop míš. Zbytek XIX 2.