val plnomocníkem soudním. Tak při kšaftu Ludmily Samuelovy a dále při stížnosti její proti synu nebo ve při Jana France Chotětovského, primasa Nových Benátek (s Vilímem Žateckým, Ladislavem Cihlou a Matýsem Štaykerem), oby na jeho místě všeliké potřeby a beneficia právní říditi a spravovati mohl. Najímal také obecní pozemky: r. 1650 zaplatil svatohavelského úroku z louky »za velikým jezem« 50 gr., z níž platil před tím Samuel Podolan téhož roku o termínu svatojířském ještě celou kopu. Byl to plat u přirovnání s jinými úroky z téhož pramene značný. Byl tedy najatý objekt veliký nebo výnosný. K. zabýval se také soukromým vy- učováním, jak vidno ze záznamu jeho k 12. prosinci 1646: »Jan Hennyk ve 13 letech, pacholátko mí cvičný, umřelo.« Časem nabyl v městě opět vážnosti. Jeho výroky jako muže ctihod- ného a váženého zajisté hodně platily. Proto vystupuje nejednou jako dožádaný svědek. Ještě jako 77letý kmet dosvědčoval r. 1653 ve sporu mladoboleslavských občanů novoměstských se staroměstskými o úterní trh na Novém městě, že trh úterní konával se jenom na Sta- rém městě.57) Podobně »finis anni« téhož roku je uveden v jiném sporu jako svědek dožádaný.38) V tom roce končí se zprávou o říjnové po- vodni v Ml. Boleslavi zpravodajství mistra Jiříka Bydžovského. — K r. 1654 poznamenal již jenom: »V létu Páně 1654: MDCLIV. NaD Ježlše nIC MILejšlho.« Jako by to byla příprava na smrt. Čím byl starci, upínajícímu asi mdlý zrak již do záhrobí, proměnlivý běh to- hoto světa, o jehož marnosti a podivných zvratech sám se byl tak pře- bolestně přesvědčil?... Přesné datum jeho smrti není známo. Podle opatření stran po- slední závěti,3) přihlášené 19. dubna 1655, zemřel K. r. 1655 (v domě 97-I na Starom. nám., kde má též pamětní desku) a byl pohřben pod kruchtou hřbitovního kostela svatohavel- ského ve smyslu vlastního přání, jemuž konšelé svého času slíbili vyhověti. Žel, hrobu K. není lze se dopátrati. Jeho tělo nedošlo tedy snad ani po smrti trvalého spočinutí, kterého mu nevlídný osud od- píral tak příkře za živa. A tak otázka, zdali ještě dnes leží Kezeliovy ostatky v té posvátné půdě, v níž měly navždy spočinouti, zvětšuje k závěru řadu otázek, které bychom si přáli míti v životopise jeho zod- pověděny, na něž však při dnešním stavu vědomostí o autorovi »Kro- niky mladoboleslavské« lze odpověděti toliko pravděpodobnými do- hady. Ani poslední vůle K. nebyla splněna zcela tak, jak byl ustanovil. L