150 151 152 133 154 153 156 157 158 19 boňský archivář Václav Březan. Vydal jej Fr. Mareš s názvem »život Petra Voka z Rožmberka«, Praha 1880. Pan Petr Vok † 6. listopadu 1611; pohřeb — velmi slavný — měl teprve 30. ledna 1612. Viz poznámku 299. O podobojí té doby viz K. Krofta: »Bílá Hora« ve »Sbírce přednášek a rozprav«. Serie VI., str. 93—140. »Církevní a nábož. vývoj zemí č. do Bílé Hory« a zejména Ferd. Hrejsa: »Konfesse česká atd.«, Praha 1912. Také Denis-Vančura: »Konec samostatnosti české«. Stála u samých hradeb staroměstských za kostelem Matky Boží. O ní viz Fr. Bareš: »Dějiny mladoboleslavského školství«, str. 4 a další. Tato zpráva Hájkova (viz na začátku vypravování Kezeliova!) není jinak doložena; se stavbou počato asi v 15. stol., ale nebyl zaklenut; z té doby je též v majetku kostela krásná, veliká monstrance gotická, datovaná rokem 1468. Dostavěn ve stol. 16. Bareš: »Soupis památek«, sv. XXI., popis na str. 204—5, obr. 170; i v »Pamětech« I., str. 178. Značných změn doznal pak v době barokní. Hlásá to původní nápis v renesančních rozvilinách na pažení pod levou emporou, v hlavní lodi blíže kůru. Česky: »Když se světa sešel hrdinný Vilém z Rožmberka, sloup to vlasti, dala vymalovati tento chrám vlastním nákladem Markéta, manželka Balta- zara Pithopoia.« [Jinak Betcherová nebo Betigarová roz. Vávrová, viz po- známku 12.] »Jemu [chrámu] žehnej, Otče Jehovo, a vyslyš všechny pro- sebníky, kteří v něm pro Tebe pobývají.« Nápis má i Novotný z L., str. 162. Odtud převzal jej i Bareš; oba mluví chybně podle přepisu Kezeliovy Kroniky c »Pitoplecovi« a Bareš místo »Audique« má »undique«. Tento nápis v kostele už ovšem dávno není. Chronogram dává letopočet 1592. Bareš v »Pamětech« I.„ str. 171, má sice správně »Pithopaei«, ale letopočet 1587, vzniklý chybnou citací chronogramu. Z kostelních nádob zde uvedených zbyla až posud jenom ona stříbrná mon- strance. Správně má býti Martin Kašperský z Rájova: tak je uveden i ve velkém kancionále českém z r. 1570—72 (v městském museu). Prestantis. = zkratka za »praestantissimus« = převýborný. O literátském kůru zdejším viz Úvod. Bareš napsal o něm pojednání v Památkách arch. roč. 1889, 613. = varhany. Kterého roku rozumí se »nynější«, není možno určiti. Jan Cornelius byl správcem kůru několikráte. Cornelius jmenoval se původně Kořil; v. Fr. Bareš ve článku »Kn. Zigmund Crinitus Stříbrský«. Pam. archeol. a mís- top. XIX., str. 355. Tento kancionál nazýván jest »Kniha chval božských« a pořízen byl v le- tech 1570—72. Vedle Kateřiny Militké přispěli na něj i jiní (na př. různé cechy). Velikost: 66 X 43 cm na deskách, listy 61 X 39 cm. Pergamen, bo- hatě zdobený malovanými teksty, notami a drobnomalbami, které pořídil Jan Kantor Starý, měšť. Nového města pražského, patrně s několika po- mocníky. Chybí listy (vyřezané): tV—XX. a vI—V. Obsahovaly asi teksty a zpěvy zpívané v čase kolem svátku Mistra J. Husa. Celkem chybí 21 list. Byly odstraněny katolickou komisí protireformační r. 1627. Jinak je pěkně zachován. Popsal jej na př. Fr. Novotný z Luže v Kronice str. 168—200, též Bareš v Památkách archeol. XIV., str. 611 a dále. Po stránce hudební: K. Konrád píše o něm v »Dějinách posvátného zpěvu staročeského«, Praha 1893. Tam také o organisaci a funkci literátských bratrstev (porůznu). Zevrubněji se jím zabývá Miloslav Štěpánek v chystané publikaci »Mlado- boleslavské kancionály«. Latinský graduál (rovněž ve zdejším museu — sign. II A 1) pochází s po- čátku stol. 16. Pergamen ještě skvěleji zdobený malovanými teksty, notami 148 149 160 13