Strana I
NÁBOŽENSKÉ POMĚRY PŘI KUTNOHORSKÉ KONSISTOŘI R. 1464-1547. NAPSAL FR. TRNKA. Zvláštní otisk Z VESTNIKU KRAL. CES. SPOL. NAUK Tř. I. Roč. 1931. V PRAZE 1932. NAKLADEM KRALOVSKE CESKE SPOLECNOSTI NAUK Tiskem Dia Eddarda dregra a syna v Praze

Strana 1
Zvláštní otisk z vést. Král. Ces. Spol. Nauk. Tr. 1. Roč. 1934. Náboženské poměry při kutnohorské konsistoři r. 1464 — 1547. (Z kutnohorského archivu.) (Dokončení.) Napsal FR. TRNKA. (Předloženo dne 5. listopadu 1930.) 456. Kutná Hora, 1544, leden 7. Synové Pavlovi mluvili v kostele o děkanovi. 1544. In excelso feria II. pi si. Daniel dal zprávu, co sú mluvili synové p. Pavla vo panu děkanu v kostele. Pověděl, co slyšal, že spolu cos reptali, ležíce na mříži, ale že neví co, že nemohl doslechnúti, co mluví, než když byl u Antoškuov, že jest to mluvil Václav, by on kázal, co má kázati, nechaje mé čepice. K. H. Memor. 295 m. odd. 457. Kutná Hora, 1544, leden 9. Jan a Václav, synové mincovního úředníka Pavla, jsou obviněni, že zlehčili děkana. 1544. Feria IIII. bi ven di. Kozel, Čamíra před pány oznámili, když pan děkan kázal,a) a Jan, syn páně Pavlů, řekl: Hle, prý, zvyjebeného popa! Třeba-li tě nás zpravovati? By tý klektačky neměl, za nic by nestál! — A syn Melhuzského pověděl, kdyby mu zvy- jedenému popu plícemi dal, aby lepších, než jest sám, nechal, a opět že jest Jan pověděl: A kdyby tím k Vševědce nechodil! a) Za tím přetrženo: proti tomu jaký nepoctivě kroj a.' —

Strana 2
2 Fr. Trnka: Jan, Václav, synové p. Pavla, auředníka mince, byli obe- sláni a jest k nim domluveno, že jest pánům ku podivení, že oni, jsúce v této obci podle p. otce,b) že se) dávají v věci zby- tečné a pokoje míti nechtí a proti děkanovi povstali, jeho sobě zlehčili řečí i skutkem jeho vosoby se dotýkají, ješto páni za to nedrží, než že jest najvyší zde v tomto městě a obci a muž hodný a osobu hodnú mají chváliti netoliko zde, ale i jinde; neb an sobě málo na té čepici zakládají, avšak mohlo by onoho býti, kdyby k tomu přidával a na zdoru to činil a zúmyslu se nutkal, ješto to vědí dobře, že jest mu duom Páně poručen a on v něm jakožto zprávce vládne neb jest, potom věda, že on napomíná a toho míti nechce, že jest mu na zdoru šel a té če- pice pozdvíhal a ji proti němu čečeřil, což jest viďal, i jiných věcí viděli, jsúce literáti a učivše se bezpochyby mravuom; neb jest zpráva, že by i bakalářové byli, že by toho učiniti ne- měli a takové věci před se bráti měli proti panu děkanovi a na posměch jeho. A vtom se vohlásili synové p. Pavla, že jest jim otec po- ručil, jestli by vo děkana k nim bylo domluveno, aby on pan otec jich c) přítomen byl. I jest jim k tomu povoleno. A v přítomnosti p. Pavla jest mluveno, kterak se pánům vidí, že bez těch některých příčin dobře bez toho býti mohli, jakž i prve přátelské napomenutí učinili a za to mněli, že to bude p. Pavlem zpraveno a příčiny že dáno nebude, a v kostele d) strany té čepice, maje prve na- pomenutí od pana děkana, aby v té čepici do kostela nechodil, čemuž jest zřízene) kostel, porozuměli, že jest na potupu to učinil a jemu na zdoru v té čepici s hýbáním hlavú přikročil a té čepice pozdvíhal, ješto to věc nebyla trpěliva a též proti napomenutí, aby sedáno nebylo na neděli, a v neděli že sú mlu- vili, že se žádného nebojí, aby jim žádný nerozkazoval, a že sú svobodni a s městem činiti nic nemají, ješto se jim přeje svo- body náležité, ale aby měli proti právuom a řáduom dobrým býti, že to není náležité jim, a drží, že on p. otec toho nevidí, že to věc dobrá není, poněvadž sú pod řádem a právem, že toho šanovati mají, poněvadž i pod vochranú práva tohoto, a pro- b) Za tím škrtnuto: pokoje užívají, že se jim.' — c) Za tím přetrženo: byl. — d) Za tím přetrženo: z'. — e) V orig. psáno: křízen.

Strana 3
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 3 tož by tomu rádi byli, aby těch příčin a takových popauzení zanechali proti panu děkanovi a proti nim; neb i ta zpráva jest, [že] sú některým ze pánův tarantuov zvyvedených na- dali, a protož páni by tomu rádi byli, aby se pokojně chovali, a kohož mají šanovati, šanovali; pakli by toho nebylo uleveno, již by páni musili litovati ze křivdy i také pana děkana, než páni mají zprávu, že by jemu láli, ut ante. Proti tomu p. Pavel, že jest prvy jim přikázal, a toho do- síci nemohl, aby co takového před se vzali, a jestli by pak co před se brali, již by jich z trestání nevynímal. A co se p. dě- kana dotýče, že jest vždycky o panu děkanu dobře mluvil a jeho zastával, ale že znáti ráčí, že se počátkové a příčiny saudí, neb pan děkan chybil jest zákona, že jest měl vznýsti na něho, a on byl by to k nápravě přivedl a třebas by mu je mohl zse- kati a panu děkanovi, kdyby byl chtěl, byl by zle poslúžil, jakž i o to s ním mluvil a jemu pomocni býti chtěli, takže jest musil proto z Prahy ujeti; a k tomu ho chtěli připraviti, aby k králi o to šel, na Jeho Milost královskú vznesl; co se doktora dotýče, neb na zprávu, kdyby byl nešel z kostela, že by ho chtěli za vrch vytáhnúti z kostela, pak nevím, jak by se tahali, a kdo by koho litoval, a protož aby to bylo jemu k nápravě přive- deno, neb by musil je v tom jakožto otec ospravedlniti. Dopovědíno jim, že páni panu Pavlovi v tom za zlé míti nemohú, že je zastává jakožto otec, než aby věděl, kdyby měli páni tu věc tak výsti, jakž by náleželo, že by to i ukázali ně- kolika lidmi; a věc jest jista, jakžpakkoli jest, že páni na jiném nejsú, aby co měli proti nim zúmysla nutkati, jedny nebude-li příčin od nich dáno, že v této obci mohú býti a dobrý pokoj míti; a poněvadž pak jest to čepice a pan děkan jí vytrpěti ne- může v kostele, aby v ní nechodil do kostela, neb jinde v rynku a v uobcích že jemu páni nechají choditi; neb i pan Pavel takových šatuov nenesl, an podomka skuoro vinní. A co se pohrůzky dotýče, že by jistě též p. děkana nemohli v tom nemstíti a též zase královské Milosti zprávu učiniti, ale jest najlépe každému v pokoji býti a při panu děkanovi to též na dobré míře postaveno býti [má]. K. H. Memor. 297 m. odd.

Strana 4
4 Fr. Trnka: 458. [Kutná Hora] 1544, leden 13. Závěť námětského faráře Martina. Kněz Martin, farář u Náměti, na těle jsa nemocen, ale rozumu zdravého i paměti užívaje, toto poručenství o svém statku učinil: Item Anně, přítelkyni mé, kterau má Barton, poraučím 12 taléřuo cínových s pauzdrem a dvě mísy pro- střední a 5 kop gr. čes., kdyby dluhové vyupomínáni, aby jí dáno bylo. — Item panu Pavlovi Plátovu a manželce jeho spo- lečně poraučím všechen statek muoj, buď málo, nebo mnoho, kterým mne milý Pán Buoh naděliti ráčil, neb jsú moji dobří přátelé a mně v čas potřeby dobře činili. — Item, co se dluhuov dotýče, které má Pavel Plátuov sepsané ode mne, kto jsú mi co dlužni, ty též jemu s manželkú poraučím, a on těch 5 kop gr. Anně aby vydal. — Item první kšaft tímto ruším, kazím, v nic obracuji a tento stálý činím. Stalo se v neděli po sv. Julianě léta Páně 1544. Přítomni byli pan Rafael mincíř, pan Matauš řezník, Jeronym písař za šepmistrství pana Jindřicha Charváta. [Na rubu:] Kněze Martina, u Náměti faráře, kšaft. Tento kšaft vajpovědí panskú stvrzen jest na žádost p. Pavla Plátovic a Bartoně a jemu, jako řádně podle práva přišlému, místo dáno. Actum feria III. in vigilia A[nnuntiationis] blea- tae] M[ariae] Virginis,1) anno Domini 1544 praetore Henrici Charvát. Papírová listina. — K. Hora č. 680 m. hor. a minc. odd. 459. Kutná Hora, 1544, leden 23. Jedná se o kněží u Náměti v Kutné Hoře. 1544. Feria IIII. cent Ti Pau. Kněz Martin, farář od Náměti, jakož oznámil úmysl svůj, že by již více býti tu nechtěl, i bylo mu oznámeno od kněze Pavla, aby tu zuostal. I dal se jest nadjíti u p. administrátora a pan administrátor a konsistoř že sú žádost na něho vložili, aby ještě do svatého Jiří se odtud nehýbal, na jichžto žádost 1) 25. března.

Strana 5
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 5 to jest učinil na ten zpuosob, že již více překážky jemu ne- bude v tom činěno, aby potom byl, kdež by chtěl; druhé, aby pomocníka měl; třetí, aby mu jakž i prvy dáváno bylo stanse 40 gr. čes. každý týden. Při tom pan Jiřík Labuška a p. Lo- renc, že pan administrátor to míti chce a panu děkanovi po- raučí, aby ten kněz Jan Myška tu u Náměti zuostal. — Dictum per Václav Očko: Co se pomocníka dotýče, že jest vuole ta p. administrátora, aby kněz Jan Máslník zase tu zuostal, a co se stanse dotýče, že jemu páni to chtí učiniti a 40 gr. dávati každého téhoždne. K. H. Memor. 305' m. odd. 460. Kutná Hora, 1544, únor 18. Pavel Pštros obviněn, že má bludné knížky. 1544. Exurge feria II. con iun ge. Pavel Pštros byl obeslán a jest k němu domluveno, že by se u něho nějaké knížky bludné našly, aby oznámil, kde jest je vzal. Pověděl, že on jich nemá, než že sú tomu 4 líta Nativi- tatis Domini, že mu je půjčil Matěj malíř, pravě, že má jakés divné knížky, abych je přečetl; a potom je vzal od něho Václav; ale on jich nepřečetl, než s počátku nětco a tu nic scest- ného neviďal, leč tam dále bylo, neb sú na trý rozděleny. I jest k němu mluveno, že s počátku nic takového na odpor neviděl, neb jest o Bratřích, než, co jest tam dále, toho neví. K. H. Memor. 316 m. odd. 461. Kutná Hora, 1544, únor 18. Na stížnost kutnohorského děkana se vyšetřuje šířící se kacířství. 1544. Exurge feria II. con iun ge. P[an] děkan s faráři vznášel, kterak povstává v této obci kacířství, a to takové, že praví někteří, že Kristus Bohem není, neby[l] a býti nemůže, Duch s vatýl že Buoh není a osoba v svaté Trojici že býti nemůže a o tom že nějaké knihy mají a sobě jich vespolek půjčují a jedni druhým podávají, ješto jest to staré kacířství a za apoštoluov kažené, a tak rozuměti,

Strana 6
6 Fr. Trnka: že se k ně mu] někteří s pokojem stýští, žádajíc v tom pánův za pomoc, za radu i za naučení. Dictum per Henricum Charvát, že páni chtí spolu se pa- nem děkanem v to vkročiti a to přetrhovati, aby takový neduh byl vykořeněn a dále jako rak se nemnožil, žádajíc, aby osoby pánům byly a) oznámeny a za kajm by ty knihy byly, že chtí bez meškání ty osoby obeslati a buď u p. děkana na faře, aneb kdež by se vidělo p. děkanu, aby se o věc božskú zasadili a to k nápravě přivedli, aby i královské Milosti pánu svému v hněv neupadli. I dal zprávu p. děkan, že se jich doptal u sklenáře proti Miránkové, těch knih, a ten ukázal, že je má od Václava, pri- masa voselského, a ten pravil, jsa dotázán, že je poslal něja- kému příteli svému do Boleslavě, a zprávu mají, že Jiřík Šatný těchto dnuov je četl a že by jich došel od Netrusa; a též Pštros je měl, potom Ambrož Žďárský; a bakalář od sívaté] Barbory že by zjevně se o to hádal s oficiály jeho v ma[z]hauzi aneb u Pampuov, že Kristus jest stvoření, a sívatý] Duch že Bůh není a osoba v svaté Trojici, a v tom že jest Wayda, mincíř malínský, však najvětší příčina že by toho byl.b) Tu Jíra Šatný byl obeslán a odepřel, že těch knih nemě v svém domě, než, když byl u vobědac) u své ženy otce, že jest Vaněk, písař voselský, tam přinesl a on je četl, a když po- rozuměl, že sú proti P. Bohu a P. Kristu, že jich nechtěl čísti ani míti; a při tom byl Jindřich z kláštera. A Matěj malíř, jsa o tom dotázán, pověděl, že jest tak, že jest měl ty knihy v rukú a přinesl jest je jakýs jirchář z Ko- lína, aby je přepsal, a on, nemaje kdy, i dal je přepisovati Jí- rovi Koláčníkovi a Koláčník je přepsal a četl mu je a on. zvěděv, že sú takový, i nechtěl jich míti; a od něho že jest je měl Pštros a od Pštrosa jiný; a to pověděl Pštros, když je pře- četl, že sem mněl, že sem sám té víry v světě a ne i jiný a já se srovnávám u víře s těmito knížkami, ale on Matěj že tak ne- drží a Pán Buoh ho zachovaj! Jindřich auředník, jsa dotázán, že by býti měl přítomen, když čteny byly nějaké knihy kacéřské a bludné ut supra, po- a) Za tím opakováno: osoby'. Za tím opakováno: příčina'. — c) V orig. psáno: „voděda" b)

Strana 7
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. věděl, že byl přítomen, když byly čteny nějaký knížky u Ji- říka Haluzího, jsa pozván, a tu že jest Václav, písař, četl ně- jaké knížky po artykulích a sám pověděl, že sú nekřesťanské; a četl je též Jiřík Šatný, ale navrátil mu je zase; a pověděl Václav, že je má od Bukače a že by je dal bratru přepisovati, ale bojí se, že jest nepilný. K. H. Memor. 317 m. odd. 462. Kutná Hora, 1544, únor 18. Viktorin Netrus je obviněn, že má bludné knížky. 1544. Feria II. con iun ge. Viktorin Netrus byl obeslán a jest k němu mluveno, že by nějaké knížky bludné měl míti, aby o nich oznámil. Pověděl, že žádných bludných knížek neměl a nemá než evangelium Páně, než že jest mu Tyl půjčil neb Ozlík Václav, ale že mu je zase navrátil. Povědíno, aby zase zde stál po kázání. K. H. Memor. 318' m. odd. 463. Kutná Hora, 1544, únor 19. Vyšetřování o kacířských knihách. 1544. Feria III. iun ge. Ambrož Bukač byl obeslán a jest k němu též mluveno o těch knížkách, že by zpráva byla, že by ty knížky měl, aby oznámil, kde je vzal, aneb od koho je má. I oznámil, že po smrti nebožtíka Václava Váni dány jemu, ale že on v nich mnoho nečetl, ledva za Vočenáš v nich četl, než když býval u něho, do nich nahlédl někdy a viděl na registruom, že Pán Kristus jest stvoření a na saudný den též stane jako jiný, ale že on tak ne- drží o Pánu Kristu, že jest on Stvořitel a já stvoření, a věřím, že jest Stvořitel, neb s[vatý] Jan praví: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo Buoh a to se vtělilo; a oznámil, že i nějaké druhé knížky má. I rozkázali mu páni oboje přinésti. Matěj Malínský, jsa dotázán o těch knížkách, oznámil, že jest o něm omylná zpráva učiněna, aby jaké knížky kacéřské měl, a protož aby jemu bylo oznámeno, kdo o něm to mluví. I jest mu povědíno, že Ambrož Bukač praví, že jest jemu

Strana 8
8 Fr. Trnka: půjčil knížek. I pověděl, že jest tak,a) že mu jich půjčil, a on že jest je četl i přečetl, a což se s Písmem s[vatým] srovnává, že tomu místo dává. I jest mu přečten artykul: Kristus jest stvoření. Pověděl, že sú tu Písma: Já stvořil sem jeho, prorok dí a on tak též praví, a jsa dotázán, cožpak o božství praví, tehdy Buoh není, pověděl Malínský, že nepravil a nepraví ani nalevo ani napravo. I jest k němu mnoho mluveno od p. děkana i od pana primasa, proč a z které příčiny se toto obeslání děje, že oni v jakýs úzkých radách se scházejí a zavírají, v uobci to vtru- šují a rosívají, jako by oni mohli učiti, učí, a jako by oni toliko dobře drželi, ješto tím velebnost božská se uráží, a proti Pánu Bohu, Pánu Kristu i Duchu svatému se od nich drží a vede, a protož páni pro takové zlé v městě i pro královskau Milost to činí a je vobsílají, neb by neradi, aby obyvateléb) zde v této obci měli tak držeti, majíce v samého Krista víru i na- ději míti i svého spasení docházeti podle Písem prorockých a apoštolských a předkem P. Krista, Spasitele našeho, a tak z jeho řeči Malínského jest tomu vyrozuměno, že on tak drží, jakž ty knížky ukazují. Bakalář od svaté Barbory, ten vyznal víru v Trojici svatú, jakž na věrného křesťana náleží. Matěj Malínský, Viktorin Netrus, Ambrož Žďárský a Jan Wayda, ti na díle odpírali a na díle se přiznávali a zma- tečně vyznali a zuořivě se proti pánům i panu děkanovi posta- vili, a jsúce dotázáni Viktorin Netrus a Jan Wayda, věří-li, že P. Kristus jest Buoh a Duch svatý Buoh, nechtěli toho vy- znati, než sú křtěni ve jméno Trojice svaté. A Malínský též nechtěl přiznati ut supra ty knížky, z nichž maluje. Matěj Malínský, jsa dotázán, aby zjevně beze všeho za- krytí oznámil, poněvadž v těch knížkách jest, že by P. Kristus nebyl Buoh a Duch svatý že není Buoh etc., věří-li, že v Tro- jici svaté jest Buoh Otec, Buoh Syn, Buoh Duch svatý, po- věděl, že on tomu neodpírá a věří, že Buoh, přebývaje v Kri- stu, činil skutky boží a Buoh pověděl: Tento jest syn muoj, v němž mi se dobře zalíbilo. — Dopovědíno jemu, poněvadž a) Za tím opakováno: jest'. — b) Psáno zkráceně: obilé'.

Strana 9
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 9 to zaobaluje, a protož aby oznámil, jak drží a věří o Pánu Kristu a o Duchu svatém, a vyznal sám od sebe. Pověděl Malínský: Věřím v Boha Otce i Syna jeho jedno- rozeného, Pána Ježíše Krista i v Ducha svatého a tak a ne- jinak drží. Povědíno jemu, že prvy vedl Písmo o Pánu Kristu pro- rocské: Já sem tebe stvořil etc., a tak vedle jeho toho vyznání musil by býti Kristus stvoření, a Písmo jest, že Já a Otec jedno sme. I vyznal, že věří, že Pán Kristus jest pravý Syn boží v bytu Otce svého od věčnosti vedle božství a vedle člo- věčenství narodil se z Panny Marie a ve všem nám podobný byl kromě hříchu. Vypovědíno skrze p. Jindřicha primasa, že páni tu věc na tomto místě staviti ráčí a je na dvé rozdělují, že jedni, sly- šíce k sobě řeč křesťanskú ne bez příčiny, kteráž se dotýkala P. Boha všemohaucího a spasení lidského, že sú někteří dali odpověd křesťanskú a z toho se vyměřili a vyznání učinili kře- sťanské vajslovně, což se od nich přijímá, napomínaje je, aby takových knížek potom zanechali, a pakli by se to uznalo, ani jináče drží a se k něčemu jinému navratcují, co by je potom potkati mohlo, sami by sebú byli vinni, a protož aby se tak zachovali. Než, což se dotýče tebe, Viktorine Netrus, Malínský a Wayde, vy ste se jako v jedno snesli a zde ste se ukázali ne- volně, nevážně, zuřivě, ješto toto místo jest boží, a též proti panu děkanovi k pohrůžkám podobné forum ukázali, nežli k jaké uctivosti, a k dotázkám panským nedali zřetedlných od- povědí, a protož pro takovú svývolnost, zuřivost a neuctivost, k dotázkám neodpovídání že je páni v své trestání bráti ráčí, a oni jiným aby c) dolův šli. K. H. Memor. 318' m. odd. 464. 2)3) Kutná Hora, 1544, únor 22. Uvěznění Viktorin Netrus, Matěj Malínský, Jan Wayda propuštěni na rukojmě. 1544. Feria VI. Pe trum trum. e) Za tím: „měli'.

Strana 10
10 Fr. Trnka: Viktorin Netrus, Matěj Malínský, Jan Wayda byli do rady z vězení puštěni a jest k nim promluveno, kterúž ohradu činí, že by měl jich pan děkan povolati, poněvadž sú se před pány proti němu zde tak zuořivě a neposlušně i neuctivě za- chovali, že nad to, by po ně poslal, učinili by, a protož jim jich ta výmluva nepostačuje. A co se těch bludných dotýče, aby oznámili, drží-li oni tak, jakž jest v těch knížkách, a drží-li v Trojici svatú tak, že Otec Buoh jest, Syn Buoh jest, a ač ste o tom vyznali, ale o Duchu svatém že ste toho vždy zamlčali, a protož aby oznámili a vyznávali, nebo víra naše jest: Věřím v Boha Otce, Syna jeho i Ducha svatého, ješto, kdyby nebyl Buoh Duch s[vatýl, kterak by v Ducha svatého věříno býti mělo? Proti tomu oni skrze Netrusa, že oni jiný víry nedrží, než tu v Boha Otce, Syna i Ducha svatého a tak věří, a co se traktátu dotýče, Viktorin Netrus: že přečetši, hned zase vrátil, a že toho nedrží, aby Pán Kristus měl býti člověk jako jiný člověk, než drží ho za Spasitele, Vykupitele a podle traktátu toho že nikdá nedržal a že víry nabyl z evangelium, v kterémž jest moc k věření, jak suplikaci položili. Matěj Malínský tolikýž se přiznal, že věří a drží, jakž Viktorin teď vyznal, mluvíce k tomu, že jest pan děkan mohl s nimi o to promluviti, jakž se jest koli stalo, neb což se stalo proti p. děkanovi, že z lítosti učinili. Jan Wayda tolikýž, že drží i vo Duchu svatém, jakž tito vyznali. Povědíno jim, že vždy nedocházejí o Duchu svatém, aby zřetedlně oznámili, tak-li drží, že Duch svatý Buoh jest. Po- věděli, že tak drží, a kterakž jináč, neb Buoh Duch jest, od Otce a Syna pocházeje Duch svatý. Povědíno jim, poněvadž vyznávají a se přiznávají, že drží o svaté Trojici, jakž křesťanům náleží, protož to páni od nich přijímají, ač nevědí, tak-li jest v srdci jich, jakž tuto praví, že jim toho věří a že na rukojmě je dáti chtí, jakžto v domátcích rukojmích zapsáno. K. H. Memor. 322 m. odd.

Strana 11
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 11 465. Kutná Hora, 1544, březen 10. 1544. Reminiscere feria II. ra tur Gre. Věřitelé Petra kramáře... kněz Jan... K. H. Memor. 328 m. odd. 466. Kutná Hora, 1544, březen 10. Rozepře Michala od sv. Jakuba a nožířky Anky. 1544. Reminiscere feria II. ra tur Gre. Michal od svatého Jakuba byl povolán a jest k němu promluveno, kterak by zpráva pánům byla učiněna, kterak by od čertuov brán byl sem do Hory, protož aby pánům pravdu pověděl pravú. Pověděl: Páni milí, tak jest, že jest ona posí- lala po mne, že jest brán, zprávu čině, že spolu slúžili v Cír- kvici u Havla Nemastila, pak když nechtěl s ní míti činiti ani ji pojíti, i pojal sobě manželku pořádnú a poctivú, tehdy ne- mohl jest míti pokoje, a že ho čert bral a nesl a postavil ho před domem nožířky, a ona že jest ho tu čekávala, a on ji prosil, aby mu toho nedělala, že on má manželku poctivú, aby ho ne- chala při pokoji, že z něho manžela míti nemůže, a tu že s ní neměl činiti, než že se vobjímali a líbali, žádaje, aby mu pokoj dala, a že se mu jedno smála, a že i ve dne ho brával jeden den dvakrát večír, a že přišlo poň co kozel, a musil vsísti a řekl mu: Drž se; a on se držal, a tu jako by usnul a nevěděl, kde jest, až se tu odcetl před domem, ale že s ním neměl nic činiti a že nemíval žádného pokoje. Anka děvečka byla též puoštěna a jest k ní mluveno, že prve přela, aby poň ďábla posílala, i teď aby slyšala jeho zprávu. I mluvil Michal, že jest to tak, že jest to tak, že jest po- koje míti pro ni nemohl a při Janově svadbě že též pokoje ne- měla a že jest to svědomo mnohým dobrým lidem a že ho k ní nosil před nožířovy. Proti tomu Anka děvečka, že tomu od- pírá, že jest pravdy nepraví a s ním že nelíhala a že nešle- chetně praví a neprávě, a že ho nečekávala, a že on se sám klíval, jestliže tu děvečku pojme, aby ho zlí vzali. Proti tomu, kdy tak bylo, proč by ho k ní nosil. Matěj od svatého Jakuba

Strana 12
12 Fr. Trnka: pověděl, kterak že někdy bývalo jich na 30 i na čtyrydcet, kteříž se tomu dívali, a vzal ho před se asi po třikrát, a potom vznesli to na kněze, a tu z paškálu a) z vosku měli a drželi ho i vobdrželi ho po třikrát, a on sobě divně počínal a potom po II hodinách že jest zase přicházel a pravil, že ho cos vzalo a neslo až před duom nožířčin, a potom zase na rozcestí k božím mukám k Čáslavi jdúc, že ho tu zase postavilo, a přicházel odtud domův, tak pravil. A on se k tomu Michal přiznával, že jest tak a že sem i tak jim pravíval. A mátě její, též jsúci o tom dotázána, odpírala, jako má duši v prsech, že o tom nic neví a že toho není a divné a roz- ličné minci. H. K. Memor. 328 m. odd. 467. Kutná Hora, 1544, březen 19. Církvický farář Mikuláš vypovídá Kutnohorským, že u Michala Poláka neviděl čerta. 1544. Feria IIII. ab ba Be. Kněz Mikuláš, církvický farář, byl do rady povolán a jest k němu promluveno o té příhodě, kterak by Michala Po- láka zlý duch aneb čert bráti měl u přítomnosti jeho i jiných, žádajíc, aby o tom zprávu učinil. I oznámil, že nebyl přítomen a nic neviděl, aby jeho měl bráti, než že mu pravili jiní, a on řekl, abya) do železa ukován byl, žeť ho nevezme; než, když byl přivolán, neviděl nic, než nějakú zteklost při něm, a že ho i žena vodila; a on ho napomínal, aby z sebe blázna nečinil, než on tu zprávu činil, že ho zlý duch béře. A při něm nic se nestalo a neviděl nic toho, aby ho měl bráti. K. H. Memor. 333' m. odd. 468. Kutná Hora, 1544, květen 5. Pavel Fugl je obviněn, že nadával kutnohorskému děka- novi a dopustil se nevěry. 1544. Jubilate feria II. Quot lor. a) Za tím přetrženo: svíci'. a) Za tím přetrženo: ho'.

Strana 13
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 13 Pavel Fugl byl obeslán a jest k němu domluveno, kterak by on u provazníka v Brodě o panu děkanovi měl mluviti, že jest vyvedený lotr, lhář, urvalý kurevník a člověk bludný, že o Kristu Pánu, aby byl Bohem, nevěří, a kdyby královská Milost o tom věděl, že by ho dal spáliti, aby se toho zpravil, proč jest to učinil, neb se pánům vidí, že jest toho neměl uči- niti. I dal tu odpověd, že on na vodpor nic nechce bráti proti pánům, než když žalobník bude, a bude-li ho chtíti z čeho vi- niti, že chce odpověd dáti, než že on se pány na žádný odpor nechce nastupovati. Povědíno per Henricum Charvát, že pánům se nevidí se toho učiniti a jemu saukupy stavěti, aneb p. děkan aby měl ho viniti, že na tom nejsú, neb páni majíce jeho v uochraně, jakž se jim duověřil, a protož aby dal od- pověd zřetedlnú, tak-li jest mluviti jest. Proti tomu, že jest to zpráva omylná, a protož to mluvil, že by rád věděl, kdo tu zprávu dával, čině zprávu o tom, že, když přijel do Brodu na hospodu, že se hádali o p. děkana, a tam byly paní Libenická a Klucká, a on že pověděl, že se ho ptali v Praze, tak-li jest, že tam u Hory mastný koláče v puostě prodávají, a paní Libe- nická pověděla, že se, Fugle, hněváš na p. děkana, protože náš [sic] nemůžeš škrabati tak, jak chceš, než že musíš je do Prahy voziti, a on řek: Však jest tak, že mají u Hory mastné jedy s máslem nežli s volejem a pan děkan že káže, že to hřích není a etc. Řekla, že p. děkan se u nás též vopil, že musil spát, a já řekl: Hle, že i on se opíjí a že se mu přihodilo jako člověku, netoliko mi, dokládaje se i jiných, kteří tu byli; a paní Klucká to mluvila mý ženě, že by se jí ptala paní Kateřina Libenická, pamatuje-li se v tom, že bych to mluvil, že hoden upálení, a ona řekla, že jest toho od něho neslyšala, a tak jak v tom, tak v jiném že jest omylně. Dopovědíno, by měli páni s ním na odpor nastupovati, aneb na tom přestati, že na tom nejsú, než že se chtí na to zeptati, a potom ve zlé páni obrátí, že jeho to tajna nebude. K. H. Memor. 342' m. odd. 469. Kutná Hora, 1544, květen 7. Kněz Matouš žádá, aby mu švagr Říha vydal truhlu

Strana 14
14 Fr. Trnka: s knihami a majetek po sestře aby byl dán pozůstalému sirotku. 1544. Feria IIII. han Sta nis. Přátelé Říhy šenkýře bratr žádal, aby statek byl opatřen pro sirotka, kterýž malý jest, a zpráva jest, že by byl v Holo- múci. Matauš, kněz, žádal, že jemu dal k schování Říhovi truhlu s kněhami a jiné některé věci, žádal, aby jemu vydány byly, a ten statek též aby byl opatřen, aby k skáze nepřišel. Povědíno, že by páni rádi věděli, jaký jest to sirotek, Říhuov- li. I dal zprávu kněz Matauš, že jest on Říha měl jeho sestru a s tau že jest měl to dítě, a jest mu okolo let XIII, a jakž jeho sestra umřela, že jest okolo V let; a ač sú spolu nebyli, však nejsúce rozvedeni, potom sú bývali spolu a on tam byl. Pově- díno jim per Henricum Charvát, že páni sú na tom, aby ten statek byl opatřen a sem vzat; a co se sirotka dotýče, poněvadž páni nevědí, pořádně-li jest zplozený, že páni se na tom ko- řisťovati nebudú, aby nemělo jeho rukú to dojíti; a co se al- mary a truhly a knih dotýče, že jemu vydány budú, což by jemu náleželo. Oznámil, že Jan Černý otec kněze Matúše byl a že Říha mocně mu vzal ty věci, když on nebyl zde a byl rek- torem v Polné, a to že jemu po otci jeho náleží. K. H. Memor. 343' m. odd. 470. Kutná Hora, 1544, květen 26. Viktorin Severyn je obviněn, že haněl některé pány a na- dával děkanovi. 1544. Exaudi primum feria II. ban in pe de. Viktorin Severyn byl obeslán, a dotázav se, z které pří- činy jest obeslán, jest jemu příčina oznámena, že sobě pokoje nedá, pánům i jiným lidem, a jako moře pokoje sobě nedá, než aby vždycky měl, s kým by viděl, a to že jest mluvil vo té při s Wolffem kupcem, dávaje vinu p. Mikulášovi, p. Albrechtovi, panu Janovi Zlatníkovi, jako by ty osoby samy saudily, a po- něvadž on v radě nebyl, proč sahá v tejnost rady, aby se toho zpravil. Druhé, že po hospodách mluvil o panu děkanovi, slu- žebníku božím, kurevníkuov nadal a kněze polednuov, a též

Strana 15
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 15 nedávno panův štěkoval v Praze a tak vždy pokoje sobě nedá, aby se toho zpravil. Proti tomu, poněvadž se nenadál takový řeči, žádal za odložení do středy, až bude míti více pánův přátel při sobě, že na to dá odpověd. Dictum, že jest tomu rozuměti, že by chtěl z toho řeči udělati, ješto páni nechtí s ním pře žádné míti, a protož aby se toho hned zpravil. I pověděl, že se v tom Pána Boha dokládá, že o tom nepamatuje, než že byl u Píšuov se panem Kelcem a potom se panem Šatným k Kadeřávkovuom na jeden žejdlík, a tu že sú jemu se posmívali, že byl v kládě pro p. Wolffa, a on z lítosti řek-li jest co, nepamatuje; co se pak [dotýče], že by měl mluviti, že jest kněz »poledne«, že jest tak bylo, když u sva- tého Jiří byla paut a oni mluvili, že dlauho po kázání není, a on řekl: Tuším, že káže kněz »poledne«, ale nejmenoval žád- ného; a kurevníkuov že jest mu nadával, že tomu odpírá. I jest k němu domluveno, že páni, ač by mohli k němu trestá- ním přikročiti, ale ještě chtí ho na pruobu vzíti, zdali by sobě urozuměl, aby nám i panu děkanovi neubližoval za prátce naše, a protož jeho napomínají, aby se na paměti držal, aby nětco horšího nepotkalo a všecko to aby jemu nebylo zdviženo, na ten zpuosob že jemu promíjejí. K. H. Memor. 351' m. odd. 471. Kutná Hora, 1544, květen 28. Kněz Václav z Drahoraz žádá 50 kop gr. čes. na mistru Pavlovi, Adamu Žďárském a mečíři Matějovi. 1544. Feria IIII. pe de cris. Kněz Václav z Drahoraz vinnil skrze p. Petra z Veltrub mistra Pavla, Adama Žďárského a Matěje mečíře z L kop gr. čes. pro rukojmí za Martina apatykáře, a na to ukázána i také čtena cedule řezaná rukojemná, žádajíc za opatření; a při tom oznámeno jest v té ceduli o škodách, že při tom i škody opo- vídá. P[roti] tomu] mistr Pavel sám od sebe mluvil, kdež p. Petr praví, že jest poručníkem, aby to ukázal, že tomu místa nedává a že jest jich více, a když všickni stanú, že sám od sebe na to odpověd dá. Adam se k mistru přiložil a to přidal, že bude potřebovati p. Petra.

Strana 16
16 Fr. Trnka: Matěj ten pravil, že se k tomu rukojmí přiznal. P[roti] t[omu], že jest se před p. Jindřichem Charvátem kněz Václav přiznal, že ho poručníkem činí a že mu to po Jeronymovi Pí- šovi vzkázal a že není povinen všech obsélati, že jsú slíbili rukú společní a nerozdílnú, že mohl, které se mu líbilo, ob- sélati, jest jim pro ruku společní nalezeno odpovídání. K. H. Memor. 357 m. odd. — Viz K. H. Memor. str. 373, 379, 386', 391'. 472. Kutná Hora, 1544, červen 9. Dorota žádá, aby byla čtena poslední vůle její matky Lidmily, matky kněze Lukáše, která svěřila majetek svůj dě- kanovi a knězi Matějovi. 1544. Benedicta feria II. Pri mi Ba. Lidmily tkadlice, matky kněze Lukáše, žádáno kšaftu čtení od Doroty, dcery její. Pan děkan, že jest nebožka často- krát se k němu i knězi Matějovi utíkala a tak ty peníze v Čá- slavi že jest vzal a podle tohoto kšaftu Anyžce vydal a též i za pušku; a též i svršky a domek byl speněžen, a kdež by se podle vuole boží vidělo, aby tu bylo obrátceno; neb pan děkan ji na- pomínal, aby dceři toho svěřila, aby snad od někoho ani p. děkan i kněz Matěj nebyli v podezření, a ona že jest ne- chtěla, než jich za to žádala; a vedle toho sú se při tom zacho- vali, žádajíce, což při jiných kšaftích se zachovává při právu tomto, aby též i tuto bylo zachováno. Proti tomu Dorota, dcera Lidmilina, že ona má manžela a smlúvy svatební sú mezi nimi učiněny, a protož nemůže k tomuto co mluviti, než že chce vznésti na manžela svého a odpověd dáti, jestliže jest o svým neb o jejím kšaftovala. Dictum per Henricum: Poněvadž se to jiným v podobné příčině dávalo a prótah činěn byl, a protož se odkládá do 11 neděl, aby k tomu kšaftu mluvila, neb místo jemu dala, aneb odpor učinila, a bude-li míti co mluviti, mluvila. K. H. Memor. 359' m. odd. 473. Toto jest Anna, Bartoně Vokáčkova manželka, přidala k té vejpravě, kterú jest jí dal v LX kop gr. pan Pavel Platů.

Strana 17
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 17 Item kněz Martin, strýc Anny, manželky mé, dal jí na blány II kopy gr.... Barton podal: Item dal jest mi strýc můj, kněz Martin, na blány II kopy gr. a sama sem přidala svejch vlastních peněz I kopu XV gr.... Na lístcích u K. H. Memor. 359' m. odd. 474. Kaňk, 1544, červen 18. Stížnost Kaňkovských minemistrovi na Kutnohorské. Zpráva panu minemistrovi od starších kaňkovských dána, co jsau se do nich stížili, vypravují: Službu svau vzkazujeme, urozený pane, pane nám Vaše Milost laskavě příznivý! Dlauhého zdraví, šťastného panování Vaší Milosti věrně bychom přáli rádi, Vaše Milosti! Urozený pane, pane Vaše Milost, oznamujem, že sau páni šepmistři nás před sebe obeslali, a co sau sobě do nás stížili. Nejprve o našeho faráře, kněze Lukáše, že v pondělí velikonoční1) v klášteře šel pod nebesy, dožádavši se nás, s naší-li jest to vůlí, čili není. A druhé, že kázal v klášteře na sv. Trojici2) při nový mši, týž mluvě, s naší-li jest to vůlí, čili není, to sobě stěžujíc, že jest toho učiniti neměl, jsa pod obojí spůsobau, pravíc, jestli chce bláznem bejti, nechť sobě dá věnec udělati a se oholiti, také mluvíc: Slepý náš! My jsme se do- mnívali, že jste vy lidé dobří a celí křesťané a že jest kněz slepý a cocles na obě voči; i nedejte se, milí páni, svozovati, neb jest to nám milý Bůh ráčil dáti, že jsme my poznali sv. evangelium, a toho předkové naši neznali. Potom nám to mluvili: Páni kaňkovští, nechcete se námi spravovati, jako byšte svoji páni chtěli býti! Viztež, že my máme nad vámi nějakau moc městskau a jí sobě té moci trošku zanecháváme a v svých rukauch držíme; poněvadž sau před- kové naši nám toho dochovali, také my toho hakličku z ru- kauch ještě nepauštíme a též po nás budaucím jim toho chce- me dochovati. I, milostivý pane, však to ráčíte v paměti míti, kterak 1) 14. dubna. — 2) 8. června.

Strana 18
18 Fr. Trnka: jsau nás před saudem nazvali, že jsme jich podsedkové a menší ještě nežli podsedkové. A i v tom o nás, kterak je vyhlá- šeno při té vejpovědi od Jeho Milosti královské, že jsme my jakožto druzí Horníci, v týmž svědomí spravedlivě se zacho- vali i z těch příčin my se k Vaší Milosti na radu utíkajíce, žá- dáme a věříme, že nám v tom radni a pomocni býti ráčíte. Datum na Kaňku v středu před sv. Janem Křtitelem léta Páně 1544. Zápis nro 51 č. 8583 horní a minc. odd. K. H. 475. Pražský hrad, 1544, červenec 9. Rozkaz krále Ferdinanda I. Kutnohorským na stížnosti Kaňkovských. Odpověd na psaní starších kaňkovských, od Jeho Milosti císaře Ferdinanda Horníkům odeslaná. Šefmistrům a konšelům na Horách Kutnách. Ferdinand První. Poctiví, věrní naši jmilí! Vznesli sau na Nás skrze suplikaci svau mezi jinými starší a havíři i všecka obec na horách Kaňkovských, věrní naši milí, kterak by někteří ře- meslníci ku pohodlí těm horám mezi nimi se saditi a živnost svau provozovati chtěli, ale že Vy jim toho ani k nim horským řemeslníkům choditi, aby jim, což potřeba jest, sdělati mohli, dopustiti nechcete, dokládajíc, že skrze Hory i živnosti jich znamenitě se obmeškávají, když pro všechno do Hory choditi a kupovati sobě musí, Nás za milostivé opatření poníženě pro- síce. I poněvadž My o tom, pro kterau příčinu Vy jim toho, aby se řemeslníci u nich sadili, zvláště, poněvadž by to i ku po- hodlí těm horám bylo, vědomosti míti neráčíme, protož Vám poraučíme, přikazujíc, abyšte Nám toho jisté příčiny, aneb máte-li na to jaké obdarování, ač byšte které jměli, odeslali, abychom My, nahlédnauc v ně, Vás při tom, co by slušné bylo, zachovati a je, v čem sau se k Nám utekli, milostivě opatřiti ráčili. Také jsau Nám i toho doložili, že jich kněžím a farářům v kázání a pořádcích, které jsau až posavad požívali, překážku činíte, chtíc je k nětčemu jinému přivésti. I ač by tak bylo, jakž oni Nás spravují, poraučíme Vám přísně, abyšte sobě

Strana 19
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 19 proti nim nic takového ani proti kněžím jich nebrali, nýbrž při starobylých pořádcích je zanechali, jměli a drželi, jináč ne- činíc. Dán na hradě Našem pražském v středu před sv. pannau Marketau léta Páně 1544 a království Našich římského čtrná- ctého a jiných osmnáctého. Zápis nro 52 č. 8583 hor. a minc. odd. K. H. 476. Praha, 1544, červenec 10. Rozkaz krále Ferdinanda, že se Kaňkovským nesmějí díti překážky od Kutnohorských ve víře. Opatrným starším havéřům i vší obci hor Našich mě- děnných na Kangku, věrným Našim milým. Ferdinand, z boží milosti Římský, Uherský a Český král, infant v Hyspanii, arcikníže Rakauský a margkrabie Morav- ský etc. Opatrní věrní Naši milí! Nahlédli sme v suplikaci Nám podanau některých těžkostí Vašich, na kteréž Vám tuto od- pověd dávati ráčíme... Třetí, dokládáte o některých překážkách, které se kněžím Vašim a kazatelům, tudíž i Vám od dotčených šepmistrův a konšelův a jich kněží strany víry dějí. Na ten artykul jim též paraučeti ráčíme, Vám nad pořádky Vaše žádné překážky ne- činiti, jakž z dotčeného z přípisu srozumíte, kdež se tak, jakž nepochybujem, a jináč nic k Vám i kněžím Vašim zachovají. Dán na hradě Našem pražským ve čtvrtek před sv. pan- nau Marketau léta Páně 1544 a království Našich římského 14. a jiných osumnáctého. Ferdinand. Jiřík Geršto[r]f. Wolf z Vřesovic. Griespeck. Papírová listina; opis z konce 17. stol. — K. H. 932 m. odd. 477. Praha, 1544, červenec 10. Král Ferdinand poroučí Kutnohorským, aby nečinili Kaňkovským překážek v kázání a v pořádcích.

Strana 20
20 Fr. Trnka: Šefmistrům a konšelům na Hory Kutny. Ferdinand. Také jsau Nám i toho doložili, že jich kněžím a farářům v kázání a v pořádcích, kterýchž jsau až posavad požívali, pře- kážku činíte, chtíc je k nětčemu jinému převésti. I ač by tak bylo, jakž oni Nás spravují, poraučíme Vám přísně, abyšte sobě proti nim nic takového ani proti kněžím jich nebrali, nýbrž při starobylých pořádcích je zanechali, jměli a drželi, jináč nečiníc. Dán na hradě Našem pražském v středu před sv. pannau Marketau a[nno] 1544 a království Našich římského 14. a jiných 18. Opis z konce 17. století na listině č. 932. — K. H. m. odd. 478. Kutná Hora, 1544, červenec 16. O věcech náboženských a kněžských. 1544. Feria IIII. post Ar Al nol. Pláni] obecní, pláni] saudce byli povoláni a jest na ně vzneslenjí učiněno a královské Milosti psaní jim přečteno, kteréž činiti ráčí... a též z strany kněží, aby jim překážky ne- činili a při starobylém zpuosobu zanechali. A dále mluveno, kterak oni proti tomuto městu, privilegími osvobozenému, chtí se osvoboditi i kněží, ješto prve to bylo, že vrchnost nad nimi držána a zpravováni byli a též i kněží bez vuole panské kněží sobě nebrávali, aby páni obecní a saudce ráčili k tomu raditi. A tu pan děkan, kněz Václav, vznesl, kterak včera jest mu psaní učiněno z Prahy od jednoho přítele svého, kterak by při Jeho Milosti královské obžalován byl na těžkost jeho, radu dávaje jemu, aby to skrze pány předjíto bylo, aby ta- kových zpráv k sobě přijímati neráčil, než, chtěl-li by ho kdo a) z čeho viniti, aby tu, kdež náleží, byl vinněn, žádaje pánův v tom za opatření podle připovědění, aneb co by s tím měl více činiti, aby jemu v tom radni a pomocni býti ráčili. Páni obecní a saudce, přečetše list královské Milosti, dali odpověd, že se jim ty příčiny zdadí větší, nežli by oni uměli a a) Za tím mylně: chtěl'. —

Strana 21
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 21 mohli rozvažovati, však pokudž budú rozuměti, oznámiti chtí s tau ohradau, což bude lepšího se zdáti pánům, aby ráčili uči- niti... A co se faráře kankovského dotýče, kdož koho chce zkukliti, že nezkuklí ho, než věru při Jeho Milosti královské; neb v tom listu se dokládají, jako bychom překážku knězi jich činiti chtěli, a jináč je při městě chtěli, ješto oni pravdy ne- praví, a oni, jsúc nám povinni nás zastati, proti nám veliké věci před se berú, a protož aby skutečně to před se vzíti ráčili, by měli dva tři vypověděni býti, nežli by nás zkaziti měli, neb lotři chtí jiné svaditi a potom k nětčemu zlému přivésti, jakož pak i třeští z strany pana děkana; a protož, co se jeho věcí do- týče, že se jim nevidí psaní psáti královské Milosti, jest na něho větší těžkost, a na se podezření uvésti, než když by k čemu přišlo, že sme na tom, abychme skutečně jeho zastali a jemu radni a pomocni byli; aneb toho času, kdyby mluveno bylo o Kankovské při Jeho Milosti královské, mohlo by býti i to promluveno, že jest divno, že Jeho Milost královská ráčí do kněží, kteříž se dobře chovají, ráčí těžkost míti a toho, kte- rýžb) se zle chová, že ráčí zastávati, zprávu činíce, že by mohlo to pod nějakým zpuosobem dojíto býti, že on i s tau kurvau byl nalezen i vzat na luoži nahý. Páni šepmistři a páni pověděli, že sú oni podobné roz- jímání mezi sebú měli, a protož tak chtí učiniti, je obeslati Kankovské... A co se kněze jich dotýče, že v kázání překážky ne jiném než o klášterské kázání a že jest věc dosti neslušná, aby kněz naší strany kázati měl v klášteře a zase mnich v našem kostele, a protož, mohlo-li by k tomu přijíti, aby tak pod pomej přišel, že by páni toho vděčni byli a poděkovali jemu, aby se i to na- šlo, že sú k klamu pečet přitiskli, jeho vychvalujíce i s jeho čeledí, připomínajíce, kterak prve proti svý m] povinnostem učinili a na nás nočně zbrojně táhli. A co se pana děkana dotýče, poněvadž ještě není taková věc na světle, aby se i ho nedali v podezření, aneb aby ho tam měli vysílati jako mistra Jana do Konstanci, ješto pod jiným zaneprázdněním mohlo by to v zapomenutí přijíti. Ku panu děkanovi jest promluveno, že sú to všecko u sebe rozvažovali b) Psáno mylně: „kterýchž.

Strana 22
2. 22 Fr. Trnka: a vidí se jim, kdyby měli tím prvy hýbati bez oznámení a jeho jako tam tau příčinau podati, ješto by to mohlo v upokojení býti, a protož se jim vidí, aby pan děkan toho zanechal a oni také, než když by již to přišlo a oznámeno bylo, tehdy aby tepruv to před se vzali a p. děkana ochránili, neb jsú na tom, jakž jemu prve připověděli, jestli by jaká těžkost na něho přicházela, že sú na tom páni se pány obecními a saudci i star- šími, že ho nemíní v tom opustiti, ale jakožto zprávce svého podle vší možnosti jeho opatrovati a jemu radni a pomocni býti, té těžkosti pomoci nýsti, jeho zastúpiti, pokudž jedno bude moci bajti najvajš. K. H. Memor. 371' m. odd. 479. Kutná Hora, 1544, červenec 21. Spor s Kaňkovskými o kněží. 1544. Dominus fortitudo feria II. Prax Mag. In presentia comunium et judicum. Kankovští konšelé byli obesláni a jest jim psaní královské Milosti přečteno a jsú dotázáni, z vůle-li všech toto psaní sú jednali a na Jeho Milost královskú vznášeli. Pověděl Peřina, přední jich:... A že jim Benátčany dávají, pikharty, a že by byli podsedkové, takže hlavy nemohú vyzdvihnúti. Též co se kněze dotýče, že by měl býti odeslán do kláštera, že jest kněz opat k nim psal, že ne- dostatek trpí v kazatelech, aby tam kázal, a že tu nic ne- zběhlo takového, aby páni neráčili sobě toho ztěžovati, žá- dajíce... I jest Kankovským mluveno... A což se kněze a faráře dotýče, že páni překážky žádné v kázání jemu nečinili a ne- činí, než, což se vidělo, že by při něm k nápravě býti mlělo, o to sú mluvili, nebo jest toho nikdá nebývalo, aby kněz kan- kovský na zrotcení lidu a k roztrce měl kázati v klášteře a oni aby ho měli v tom zastávati i vyznávati proti nám, že by se on pořádně choval ve všem i s svú čeledí, ješto předkové jich ni- kdá bez vuole a vědomí pánův šepmistrův faráře sobě nejed- nali, nebo i z jich nákladuov se na něho dává a oni sami z svého jemu neplatí; a protož na zvošklivení panské neměli sú toho činiti a zprávy takové omylné činiti, nebo předtím jsúce zde,

Strana 23
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 23 že sú to mluvili, že se chtí ve všem pány zpraviti, a o nedo- statku žádnému že neoznámili, a potom přes to přese všecko tajně královské Milosti na žalobu utekli zbytečně a zaumyslně, a protož že oni o to o všecko s králem Jeho Milostí [chtí] roz- mluviti a zprávu učiniti a potom toho jim oznámiti, a oni aby mezitím pokojně se chovali... K. H. Memor. 373' m. odd. 480. Kutná Hora, 1544, červenec 23. Kutnohorští žádají starší nad havíři, aby nepropouštěli kněze Pavla proto, že mají nedostatek. 1544. Feria IIII. Ap Krys Ja. Píáni] starší nad havéři byli obesláni a jest k nim pro- mluveno, že jest vznesl na nás pan děkan, že sú knězi Pav- lovi odpuštění dali a že pro nedostatek kaplana chovati ne- budú, a tak jako by příčina se i panu děkanovi dávala, když by on, jsa jemu ku pomoci, musil se jinam hnauti, přimlúva- jíce se páni k nim, aby toho pozdrželi a příčiny nedávali ku panu děkanovi, než aby ještě toho pozanechali a kaplana, po- něvadž několikeré kaplanství drží, ale jednoho chovali; a po- něvadž kněz Pavel jest člověk pokojný a několik let trvá, aby nebyl tak odbyt, poněvadž i předkové jich toho se dožádali, aby jim to místo dáno bylo u vysokého kostela, jakž bezpo- chyby o tom obdarování mají, aby předkuov svých i toho pri- vilegium nezrušili. K. H. Memor. 376 m. odd. 481. Kutná Hora, 1544, srpen 20. Kněz Ondřej bude v Kutné Hoře čtyři roky, slíbí-li Kut- nohorští administrátorovi, že bez jeho vůle neodejde. 1544. Feria IIII. pi ti Ti. Kněz Václav, děkan, vstúpiv s farářem námětským a knězem Ondřejem mladým, oznamujíce, že jest ho podal sem pan administrátor na ten zpuosob, chtěli-li by zaň slíbiti, že bez vuole p. administrátora odsud se nehne a do čtyř let že zbude a jinam se nehne, pakli bychom toho učiniti nechtěli,

Strana 24
24 Fr. Trnka: že by to chtěl p. administrátor, aby se on zase postavil před p. administrátora. Povědíno, že jest toho nikdá nebývalo, když pomoc kněžím činěna i také půljlčka od pánův Miránkové, aby mohli k úřadu dochá[zejti, aby měli kněží vyrukovati a takovú pokutu na obec uvázati, a protož chtí psaní učiniti p. administrátorovi, aby pan administrátor v to nás nepotahoval, čehož jest nebývalo, než, chtěl-li by pan administrátor to uči- niti, aby slib pánům učinil, že se tak zachová; pakli by se ne- zachoval, abychme péči o něm měli, aby dosazen a panu admi- nistrátorovi dodán byl; a zpráva jest, že jest slib učinil panu administrátorovi, že se tak zachová; i přiznal kněz Ondřej i námětský farář, že jest tak, že jest slíbil panu administrá- torovi do 4 let býti, a kněz připověděl, že tak se zachovati chce. K. H. Memor. 384' m. odd. 482. Kutná Hora, 1544, září 10. Mladý kněz Ondřej slibuje poslušnost svým představe- ným a zůstane v K. Hoře čtyři roky. 1544. Respice 2m feria IIII. Gor gon. Kněz Ondřej mladý od Náměti slíbil rukau dáním, což dobrému knězi náleží, že všeliké poslušenství zachová ku panu administrátorovi, děkanovi a ku pánuom a že zde zbude za 4 líta pořád zběhlá a bez vuole pana administrátora a pánuov že se odsud nehne; a za to sú se páni za něho v rukojmí posta- vili ku panu administrátorovi, že se tomu dosti od něho stane, scilicet quasi. K. H. Memor. 390 m. odd. 483. Kutná Hora, 1544, září 17. Mečíř Matěj má zaplatiti Václavu Firmiánovi, faráři drahorazskému, 50 kop grošů do dvou neděl, jinak bude po- trestán vězením. 1544. Feria IIII. Lam per te. Václav kněz, jinak Firmián, farář na Drahorazi, vinil Matěje, mečíře, z nedostiučinění rozsudku, kdež na něm L kop gr. jest přisauzeno za rukojmí za nebožtíka Martina, zetě jeho,

Strana 25
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 25 a tu summu že jest měl zaplatiti ve II nedělech, a protož, po- něvadž jest tomu dosti neučinil, žádal za opatření. Proti tomu od Matěje, že jest žádal kněze Václava skrze pány a že jest mu měla odpověd dána býti,1) a že není dána, a že se domníval, že při té žádosti toho kněz Václav zanechá a prodlení to učiní, zase proti tomu odpor učiněn. Vypovědíno per Henricum Charvát, že páni jemu rozkazují, Matějovi, aby do dvú neděl zaplatil a těch L kop gr. dal, a neučinil-li by toho, aby se do vězení postavil. A slíbil rukau dáním, že tak učiní, to jest, ne- zaplatí-li, že se do vězení postaví. K. H. Memor. 391' m. odd. 484. Kutná Hora, 1544, říjen 1. Svatoš-Svátek a Anna Zlatová vydávají svědectví zacho- valosti Tomáši Kohoutkovi a jeho manželce Anně. 1544. Miserere feria IIII. Re mi que Fran. Svatoš, jinak Svátek, zvoník u Náměti, a Anna Zlatová, přijavše k své víře a k své duši, vysvědčili jednostajně, že jest jim to v dobré paměti a při tom že sú byli, že Tomáš Kohau- tek, šlichýř, s Annú, manželkú svú, dcerú Mikuláše Němečka,a) se sešli a od kněze Víta Bradáčka tehdáž, když byl farářem u Náměti, jsú voddáni, a jsauc spolu, že dítky mají a se dobře chovají, jakž na pravé manžely náleží. K. H. 394' m. odd. 485. Kutná Hora, 1544, říjen 1. Děkan kutnohorský Václav dosvědčuje, že Fabián byl církevně oddán knězem Janem s manželkou svou Kateřinou. 1544. Miserere feria IIII. Re mi que Fran. Já kněz Václav a děkan na Horách Kutnách všem vuobec jakéhokoli stavu a duostojenství a zvláště tu, kdež by náleželo, tímto listem oznamuji a na vědomí dávám, že jest mne Fabián, 1) »aby po 8 kopách gr. čes. na ten dluh bral kněz Václav, a pakli jest možné, aby čekal do svatého Jiří, že mu zpraveny budú ty peníze L kop. gr. čes.« (Memor. 386'.) a) Za tím mylně: manželky'.

Strana 26
26 Fr. Trnka: ukazatel listu tohoto, s přátely svými požádal, abych mu toto vyznání a svědecství vydal, že s Kateřinau, manželkau svau, pořádně podle zřízení božího a pořadu církve svaté křesťansky jest oddán a potvrzen. Já pak jeho snažné žádosti i přáteluov jeho k tomu sem povolil, a protož tímto listem vyznávám a věděti dávám všem a zvláště tu, kdež by náleželo, že Fabián, svrchu dotčený, s Kateřinau, manželkau svau, u vysokého kostela tu na Horách Kutnách s mým vědomím a povolením od kněze Jana, toho času kaplana pánuov mincířuov, jest od- dán a pořádně potvrzen, protož pro lepší toho jistotu pečetí konsistořskau na Horách Kutnách tohoto listu sem potvrdil. Dán na Horách Kutnách v pátek před svatým] Urbanem léta 1544. K. H. Memor. 394' m. odd. 486. Kutná Hora, 1544, říjen 1. 1544. Miserere feria IIII. Re mi que Fran. List zachovací Fabiána Jerdle ...... Já Mikuláš Bauch, vysoce důstojného v Pánu Bohu kní- žete a pána, pana Baltazara, biskupa vratislavského etc., mého milostivého pána, milmejstr v Nysi a v Junckrobu, držitel a zprávce panství vsi Markwersdorffu, službu svú i všecko dobré napřed vzkazuji... K. H. Memor. 395 m. odd. 487. Kutná Hora, 1544, listopad 12. Barborský farář Matouš oznamuje, že nemůže býti v Kutné Hoře, poněvadž je přetížen prací. 1544. Feria IIII. Fra Bric. Kněz Matauš, farář od svaté panny Barbory, vstaupiv do rady, oznámil, aby k času svatého Jiří příštího místo svaté Barbory farářem opatřeno bylo, pravě, že on, tau prací samot- ný jsa a v takové práci ještě nikdá nebývaje, svlásti nemuož, a i že ti, kdož kaplanství mají, k tomu nic neříkají a neopatrují, a on sám že s to býti nemuož. Dictum Henrici, že na tento čas není možné, aby místná a konečná odpověd dána byla, než,

Strana 27
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 27 když počet pánuov větší bude, že chtí na ně vznésti a větším počtu to uvážiti a zase mu v témdni na to odpověd dáti], žádajíc ho, poněvadž neví, jaký prostředek obrati ráčí, aby se jinam nezavazoval. K. II. Memor. 408' m. odd. 488. Kutná Hora, 1544, listopad 26. Farářové barborský a námětský oznamují, že odejdou z K. Hory. 1544. Feria IIII. te ri na. Farářové barborský a námětský jsú povoláni a jest k nim promluveno, že jest to pánům s podivením, že tak brzo chtí se od nás hnúti z této obce, nemajíce žádné příčiny k sobě dané, chyba ty příčiny, kdež kněz Matúš ztěžuje sobě, že kaplana nemá a sám že díl farářem a díl střídníkem musí býti, před- kládaje svú těžkost a nedostatek, a kněz Václav žádné příčiny nepoložil, žádajíce jich, aby tak rychle toho nečinili a v této obci potrvali, nebo nikdy se toho nepřihodilo, aby roku ne- měli trvati, nébrž že sú za mnohá léta bývali; poněvadž pak znají, co se kaplanův dotýče, že sami vědí, že naší příčinau to nejde, než nedostatkem kněží, a co se prátce dotýče, aby to dělali, což by mohli snésti, že my také na tom musíme pře- stati, žádajíce jich vždy, aby svůj úmysl proměnili a na další čas s námi byli, aby i ku posměchu to nebylo nám, jako by naší příčinau to přišlo, aby přátelskú odpověd dali, že i po- moc jim učiněna bude od p. Šatného, a vo kněží že rádi chtí pojednati u p. administrátora. Kněz Matauš dal odpověd, že jiní sú bývali farářové též do roka a on též že to učiniti musí, protože sám té prátci dosti učiniti nemůže, pan děkan má III a sám čtvrtý jest, a an oni všickni to, on sám musí dělati všecko, ač časem posílá kněze, že lecturu odslúží a jde, zase tím dokládaje, že na tento čas odpovědi dáti nemůže než ve II nedělech, až se poradí s přá- tely, odpověd chce dáti. Kněz Václav dal tu odpověd, ač páni jemu žádné příčiny nedali, ale co jest se mu přihodilo v konsistoři, jaký ortel a jakú vajpověd učinili na pana děkana i na něho, ješto sú se

Strana 28
28 Fr. Trnka: toho nenadáli, a kdyby on měl s tím býti v této obci a nětčeho jiného čekati, že by se nerad toho dopustil, než jest na tom, aby někde místo to sobě obral, kdež by mohl bezpečnější sebú býti, nežli zde, a protož to učinil a úmysl má se odsud hnúti. Dopovědíno pfer] H[enricum] Charvát, že se cestú obírá, co se kněze Matauše dotýče, aby to opatřeno bylo, a co se kněze Václava i p. děkana dotýče, že sú nedávno o tom přezvěděli a z příčin že sú tím nehýbali a do času čekali a mají před sebú nětco; a protož jich žádají, aby do těch II neděl též toho strpění měl a na prótahu pozuostalo a potom odpověd dal. K. H. Memor. 410 m. odd. 489. Praha, 1544, prosinec 27. Pražský administrátor ve věci kutnohorských kněží. Modlitbu svú vzskazuji, páni a přátelé v Pánu Buohu milí! Porozuměl sem z psaní Vašeho, kterak, majíce píči o obec svú, aby správcův Kristových nebyla prázna, ano i vy- rozuměvše tomu skrze pana Jana Šatnýho, že u mne jest ne- dostatek Vás kněžími opatřiti a zvlášt potřebnými, tak jakž já vpravdě u sebe obec Vaši mezi předními v tomto království pokládám a vážím, již pak sami podle ukázaní mého pilnost svú ste to opatřili s pomocí buoží i obdrželi, že u svaté Bar- bory i u Náměti kněží zůstanú, — kteréhožto společného Va- šeho snesení i budaucího bytu požehnaj Pán nebeský! Já Vám ho přeji. Než co se dotýče kněze děkana Vašeho, porozumíváte tomu, že jednáním buožským, pomocí a radú mohu, že by mohl u Vás obdržán býti. Já za jiné nedržím, než že ste to vskutku seznali od osoby mý, že sem Vám úřadem mým rád poslúžil a ještě na jiném nejsem a nad Vaším knězem děkanem, majíc šetrnost k městu Vašemu, podle úřadu mého otcovskú stráž i ochranu držel sem, což před Bohem pravda jest, až dosavad. Správa, kteráž se jest Vás donesla, za jiné nedržím, než že od samého kněze děkana Vašeho, kterak by on měl obtížen býti řečí v konsistoři pražské, jako by měl při něm nalezen býti blud a kacířství a za bludnýho a kacířského jako by měl držán býti, čehož já věrně knězi děkanovi nepřeji, že jest takové správy nespravedlivé o konsistoři dával Vám; i kdež se mu

Strana 29
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 29 za užitečné zdálo, po příčinách můž porozumíno býti, že ho on v tom hledá, a co jest v těch nespravedlivých správách zavřel, čas skutek vynese a pravdu ukáže, — čehož já s pány kon- sistoriány nemohu mírně i náležitě mlčením pominúti; neb toto znajte, páni, kdyby kněz děkan Váš od konsistoře pražské nalezen byl v bludu a v kacířství, nebyl by upuštěn bez světlé nápravy a snad i skutečného trestání, anobrž kdyby od kon- sistoře pražské držán byl za bludného a za kacíře auřadně, nebylo by z plné konsistoře tomu povoleno na žádost pánuov hradeckých, aby u nich byl jich učitelem a děkanem; ale po- voleno jest, protože sme o něm dobré naděje, že on jest a bude zdravého a křesťanského i pokojného v pravé pobožnosti učení. Než promluvení, které jest s ním bylo i z druhým knězem Václavem od Náměti z poručení Jeho Milosti královské na supplikaci, v tom sú otcovsky ochráněni a opatřeni. A jestliže jest jim co slovy přihnuto a pajcha jich to bodlavě nese, ne- cítíc při sobě daruov božích, chtějíc býti kněží Kristovi, ale bez kříže, čehož já jim věrně nepřeji etc. To jest vzato ne z suplikací ani z jakých cizích na ně vznášení, ale z jich vlast- ních důtek jeden druhého před úřadem naším, ješto, kdyby byli rozšafně rozumni, mohli na ten čas důtek sebe mlčením pominúti, o čemž nehodí se mnoho psáti. Než, byla-li by toho potřeba, raději bych o to s Vámi austně promluvil, než jak jest mluveno knězi děkanovi Vašemu i druhému; ta řeč jim na škodu nebyla a není ani Vám k jaké ujmě, neb jest byla z lásky a z důležité potřeby. Z dobrého a štědrého přátelství Vám děkuji jakožto pánuom a přáteluom v Pánu Buohu mi- lým a na to chci přátelsky pamatovati. Dajž Vám Pán nebeský z svého božského požehnání zrost v slovu buožím, rozmnožení v věcech Kristových i setrvání v dobrém! Toho Vám žádám z víry jakožto služebník boží a církve. Dán v Praze na den památný svatého Jana, evangelisty a apoštola Pána Krista, léta Páně MDXLIIII. Kněz Jan Mystopolus etc., administrátor arcibiskupství pražského pod obojí spůsobú přijímajících. [Adresa na rubu:] Slovutné opatrnosti pánuom šepmistruom a radě na Horách Kutnách, pánuom a přáteluom v Pánu Buohu milým.

Strana 30
30 Fr. Trnka: Pův. papírová listina archová bez pečeti č. 2842 (Pat.) č. 15. K. H. 930 m. odd. — 1544 Kněz Jan administrátor arcibiskupství podobojí ujímá se kněze děkana: psáno na první stránce pod tex- tem rukou Breuerovou. 490. Kutná Hora, 1545, únor 16. Kutnohorští si stěžují na Kaňkovské. 1545. Esto mihi feria II. Ju li con iun carnis primum. Comunes et iudices erant accersiti ad consilium a jest na ně vzneseno o Kankovské, kterak oni vždy se vytahují a s pány se zpraviti nechtí jakožto vrchností, jakž jest od staro- dávna bývalo, ješto Kank nebyl jest nikdá od Hor těchto dělen, čehož oni dovésti chtí a v tom se jako sílí, neb faráře, kderýž od nich i v konsistoři odpuštění vzal, zase přijali a zed- nali a V kop gr. čes. že jemu přidati mají, doslechše, že by Beneška býti měl, jakž jest již byl i zamluven i pan admistrá- tor k tomu povolil, a i to pan administrátor pravil, že jest kolatura naše, abychom se v tom žádného neobávali, což na něm bude, že nás v tom neopustí; a oni proti tomu všemu i starobylému řádu dali se v odpor a dosti zuořivě mluvili, že Benešky nechtí, že jest nového učení, žádajíce, aby při staro- bylém učení zanecháni byli, a že i král Jeho Milost psáti ráčil, aby při prvým učení zuostaveni byli, a tak jest rozuměti, že sú se někteří na svém zastavili, a protož aby páni obecní a saudce, poněvadž se malý věci nedotýče, k tomu raditi ráčili. Páni obecní a páni saudce, poradivše se spolu, dali od- pověd, že tomu rozumějí, že páni kankovští na potupu a vše- tečně proti Vašim Milostem a právu tomuto před se berú, a ty osoby, kteréž to puosobí a mezi nimi řídí, mohly by ztrestány býti, kdyby jediná věc na překážku nebyla, to jest jich záko- nové, kteříž při Jeho Milosti královské nás omlúvají, jako by- chom je k nětčemu přivozovalia) a nového náboženství při- drželi a král Jeho Milost nad tím vším ruku obvláštní držet ráčí, aby řád starobylý držán a nový kažen byl; a pak že sú jim žádné těžkosti nečinili, ješto oni to lstivě a omylně omlú- vají a omluvili; jakož pak onoho času král Jeho Milost ráčil a) Za tím mylné: nebyla'.

Strana 31
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 31 rozkázati, aby se tak chovali, jakž od starodávna bylo, a páni též k nim, pak vidí se, žeb) sú oni z toho glejchu vystúpili Kankovští a dali se v uodpor nenáležitý, neb ten kněz vzal odpuštění a jiný s vólí administrátora jest obmyšlen a zed- nán, a oni teď na potupu a snížení Vaší Milosti to učinili; a protož vidí se, ne aby na ten čas trestáním bylo přistupo- váno, než aby byli na ten čas puštěni a rozpuštěni domův, a když by jim dáno bylo znáti, aby zase se postavili a mezi- tím aby bylo vysláno ku panu administrátorovi a na něm bylo vyzvědíno, kudy jest, a z kterýchž příčin to činil, a vy- stavivši pány za najvyšší kolátory, a aby byl jiný, povolil, poručil, rozkázal, aby byl dotázán, z které příčiny to učinil a povolil, mohli-li by zase obrátceni býti, a kterýmž by koli knězem buď starého učení opatřil a to z příčin jeho nepořá- duov, kteréž před se bere, kurev prázden není, manželkám jich příčiny dává etc., a tak moh-li by sám administrátor při královské Milosti to přivésti, aby o něm, co ten kněz byl, ráčil vědomost míti a na tom se nezastavovati knězi, věda o jeho neřádu, a bude-li k nim mluveno, jsú stuženi a posílek mají jeden i druhý a od p. z Gutštayna třetí a čtvrtý, od pana ad- ministrátora psaní a aby bylo vysláno tam k těm pánuom, kteříž byli při té vajpovědi a ji činili, a jim pověděli, jak se mají chovati, a co teď na potupu i proti tomu činí a pod- tím, co se zbíhá, a též i s královskau Milostí aby bylo mlu- veno a suplikací dána, co oni činí, a když by se tu větrům vyrozumělo, i mohlo by se k nim přistupovati i trestáním, nébrž za to žádají, vidělo-li by se, aby to bylo poznáno, když by rada byla obnovena, aby ti rotmajstři byli vycizeni i také trestáni skutečně. Páni šepmistři tomu sú dorozuměli, že by psaní nějaké učiněno bylo od pana administrátora odporné žádosti naší předešlé i také povoleníb) jeho, a protož vidí se pánům, aby němcky s nimi o to činěno nebylo, než aby byli rozpuštěni z některých příčin, aby jim bylo oznámeno, a aby dále toho bylo počkáno, až budú zde ti páni komisaři, poněvadž brzo býti mají, a tu na ně aby to bylo vzneseno, a co voni na růz- nici i proti vuoli královské Milosti a rozkazu činí, a panu b) Opakováno.

Strana 32
32 Fr. Trnka: administrátorovi aby bylo psaní učiněno a tomu vyrozuměno, dal-li jest jim povolení proti naší předešlé žádosti i také jeho povolení. Tu p. Jakub Hubáček pověděl, aby mu to poručili, že on sám chce jednati o Kankovské, a jest té naděje, že zedná a k tomu přivede, aby mohli obnoveni býti a potom od pánův skrátceni. Kankovským povědíno, že z příčin jistých toho dnes na místě, oč jest onehdy s nimi promluveno, postaviti možné není, a protož se toho odkládá do času. Pověděl Peřina: Ne- račte se s námi dráti o ty kněží, oni pobudú, a nám jest spolu býti! K. H. Memor. 427 m. odd. 491. Pardubice, 1545, únor 19. Jan z Pernštejna ponechává Kutnohorským námětského faráře Václava. Službu svú vzkazuji, vzáctné poctivosti páni šepfmistři, přátelé moji milí! Psaní Vašemu, které mi z strany kněze Václava, faráře Vašeho námětckého, činíte, tomu sem vy- rozuměl; pak prohlídajíc k žádosti Vaší, s té námluvy, kterau jest se mnau měl, jeho propauštím a povolení své k tomu dá- vám, aby při Vás zůstati, aneb jinam se obrátiti, kdež by jemu se vidělo, mohl. Datum na Pardubicích první štvrtek v postě 1545. Jan z Pernštayna a na Helffenštayně. [Adresa na rubu:] Vzáctné poctivosti pánům šefmistrům a radě na Horách Kutnách, přátelům mým milým. Pův. papírová listina č. 58 (Ves.) se stopou po pečeti. — K. H. 963 m. odd. — Jeho Milost p. z Perštayna kněze Václava, faráře námětského, z námluvy propauštěti ráčí: jinou rukou na rubu z doby současné. — 1545. Jan z Pernštejna propouští Kutnohorským kněze v svobodu: psal Veselský pod textem. 492. Kutná Hora, 1545, březen 4. Děkan žaluje na Jiříka Šatného, že se rouhá. 1545. Feria IIII. Trans la. Pan děkan vznesl, že, maje jisté zprávy a věda o tom,

Strana 33
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 33 kterak Jiřík Šatný dává se v některé všetečnosti ariánské, s ním jest o to mluvil, aby toho zanechal bludu, poněvadž zná, že toho držeti nemá, oznamuje, kterak jest mluvil, když kázal o vtělení Pána Krista, a s kruchty s hřmotem šel a potom před dvěma osobami mluvil věci bludné, žádaje pánův, aby ráčili páni jemu naučení dáti, jak by se měl k němu zachovati, a poněvadž prvy ráčili páni v takové věci pratcovati, aby ještě ráčili radni a pomocni býti, neb jest mu pohrůzku učinil prvy, že učiní psaní panu administrátorovi; ale poněvadž byl nět- čemu popíral, i neučinil a nechal ho při tom, než nyní, poně- vadž pak zjevně mluvil před kněhařem a těmi osobami proti Spasiteli všeho světa, ješto jemu nenáleželo s tím mlčeti, a protož prvy vznáší a za naučení v tom žádá. I bylo jest poň, po Jiříka Šatného, posláno a jemu to dostatečně všecno bylo předloženo i první připomenuto, z če- hož jest se vytáhl, a nyní že pak se, což bylo v tajnosti, v něma) zjevuje, že on zřetedlně proti božství Pána Krista mluví, ješto jest toho neznati, aby se on kdy čemu učil, než těm kravským věcem, kterýmž ještě dobře se nevyučil, jakž se to přihází jiným, že se jim den ode dne učí, a Boha vyměřoval, jak jest v nebi, jak jest Pán Kristus v svém člověčenství, a zapíraje jeho Bohem býti, ab) jeho že chce obsáhnúti a vyměřiti, ješto jiní všickni věrní toho učiniti nemohú, a protož, kde jest toho učení došel, aby zprávu učinil, a z které příčiny to činí, aby oznámil, že páni jemu toho trpět nebudú, než poněvadž učinili přísahu živému Bohu, že zlé chtí proti P. Bohu kaziti, a protož aby se toho zpravil. Proti tomu Jiřík připomenul předešlé stání, a potom že sú lidé o něm mluvili, že by on měl ariánem býti, čemuž on jest odpíral, a on že jest měl prve povolán býti, nežli jest v lid dán a v lehkost, a tak z ponuknutí mluví. A jsa dotázán, jak jest mluvil, i pověděl, že on vyznává jednoho Boha, též Syna a Ducha svatého a že sú tři jména a jeden Buoh; a jsa dotázán, má-li knihy ty, a co mluvil s knihařem, i pověděl, že má knížku a tak drží, jakž ty knížky a slovo Páně ukazuje; a ty knížky slovú Následování Krista, ač rozmlúvání jest jako pána a služebníka. a) Za tím mylné se'. — b) Za tím přetrženo ,ze'. 3

Strana 34
34 Fr. Trnka: Pan děkan k tomu promluvil, opáčiv to, co jest předkem vznesl, a to že chce ukázati, že jest mluvil proti božství Kristo- vu, a to mluvil před osobami. I jest dotázán, co k tomu říká. Pověděl, že jest mohl někdo mluviti jináče, viklaje jeho řeči. I jest mu toho odloženo do téhoždne, a pan děkan aby zase přítomen byl. K. H. Memor. 433' m. odd. 493. Kutná Hora, 1545, srpen 5. Dorota, manželka faráře Jakuba, žádá za 3 kopy grošů. 1545. Feria IIII. Os Syn. Dorota, Jakuba faráře manželka, žádala, aby jí III kopy gr. čes. za zahradu od Pedalky položené vydány byly. Proti tomu Petr, syn farářův, žádal, aby jí maceše vydávány ty peníze nebyly, že jest on dědic a jemu náležejí... K. H. Memor. 470' m. odd. 494. Kutná Hora, 1545, září 30. Kaňkovští o obsazení fary. 1545. Justus feria IIII. Je Re mi. Páni kankovští starší i konšelé v přítomnosti pana mine- mistra vznášeli... čtvrté, že faráře bez jich vuole vybývají s Kanku... Proti tomu Jan Mrva, Vycpálek a jiní... A též mluvil o faráře z vuole všech, pokojně mluvil, že vždycky faráři dá- vali 1/2 líta napřed, poněvadž faráře všickni platí, obávali se, aby bez faráře nebyli, však promluvil-li jest co nenáležitého, připauští k spravedlivému uvážení... A co se kněze a faráře dotýče, poněvadž se jemu z mi- losti královské Milosti dává a jest kaplan, jakž zpráva jest královské Milosti, pak že sú oni i z té příčiny to promluvili... Proti tomu starší a konšelé... A co se faráře dotýče, že jest spravedlivý artykul, aby faráři dali znáti, a že sú oni jemu odpuštění nedávali, než on bral odpuštění jednú, druhé a teď za nich třetí, ješto sú jeho za to žádali, prosili, aby hněv svůj ukrotil a zase zuostal, a on toho učiniti a zuostati nechtěl,

Strana 35
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 35 a oni jakožto toho času zpravovali i přidali jemu V kop gr., aby zuostal, ke všemu stans jeho, ješto jest on Peř[ina] o tom nevěděl, ač počet činěn byl, pravě tak, že on od ruky, což ji koli drží, pauští... Tu Jeho Milost pan minemistr, páni šepmistři a páni, přeslyšavše vznesení starších a konšelův kankovských i také odpor Jana Vycpálka, Mrvy, Peřiny, Rakovnického, Kavky a Stanka Chudého, a jich s obú stran řeči pilné rozváživše, takto vypovědíti ráčili mezi nimi ... A tolikéž, co se kněze do- týče, že chtějíc, aby posílek byl všech jiných, proti nim potáhli sauseduov i nesauseduov, ješto není potřebí na obec toho vzná- šeti o kněží, jakž i zde se to děje, že o faráře nevznáší se na obec, než kohož obmyslí, na tom i jiní přestávají, oni že sú pří- činy proti nim hledali a v to se dali, jako onen dal se v archy opravování, an mu to nenáleželo a poručeno nebylo, též i jiní, a protož to pánu i pánům trpělivé není. A nadto páni sú sobě připomenuli předešlé jich vajstupky... Co se kněze a faráře dotýče, poněvadž v pátek tento mají státi před panem admi- nistrátorem, na čem to bude tam postaveno, že se toho při tom zanechává... K. H. Memor. 487' m. odd. 495. Kutná Hora, 1545, říjen 14. O Bratří Mikulášence. 1545. Feria IIII. Ca lix Gal le. Bratří Mikulášencové byli obesláni a jest k nim mluveno skrze J[indřicha] Ch[arváta], že sú se páni domnívali, že oni těch scházení zanechají, jakž jim bylo rozkázáno, ale oni že nechtí než jiným býti za úraz a se scházeti, jako by jiní nic s Bohem činiti neměli, než oni sami, a tím že příčinu dávají i k nevolem, takže i Jeho Milost královská má těžkost zname- nitú k této obci skrze vony i ony příčiny, a voni vždy přidá- vají, jakž i pan minemistr jest vznesl, aby to bylo zastaveno, a nemůže-li zastaviti, že on to zpuosobí, že bude zastaveno; pak, poněvadž sú sausedé, že páni jsú oznámili panu mine- mistru, že oni to chtí zastaviti a k opatření přestati, a protož proč oni takové scházení činí, ješto více jest v něm pokrytství

Strana 36
36 Fr. Trnka: nežli náboženství, neb scházejí se, aby plakali a tu jeden na druhého hleďal, jak se modlí, ješto doma každý může v kostele se nazpívati i modliti podle jiných i s jinými, aneb i doma a na zvošklivení této obci činiti, že páni pro několik osob na škodu nic nechtí dopustiti, a protož že jim páni rozkazují, aby oni více těch schůzí k Davidce, ani jinde zde v této obci zanechali, že jim páni toho dopustiti nemohú, než do kostela mezi jiné a s jinými sejdúce se, aby zpívali a P. Boha chválili. Proti tomu Bratří, že se oni scházejí, že pro nic zlého toho nečiní, než slyšíce slovo boží v kostele, potom sobě roz- jímají a písničku křesťanskú sezpívají; a poněvadž někdy jiní lidé do krčmy se scházejí, aby se v svých činech posilňovali, protož by oni také pro dobré toho učiniti neměli, a proč by jim toho příti neměli, prosíce, aby jim toho příti páni ráčili. I jest jim dopovědíno, aby se na tom nemýlili, že jest přísné Jeho Milosti královské poručení i také od pánův komi- sařuov připomenutí, abychme zborův žádných nedopúštěli, a protož žádost jich místa míti nemůže, než aby se tak zacho- vali, jakž teď slyšali, a více těch schůzí do domu zanechali, pakli nezanecháte, že je páni v své trestání vezmú, a nebudú-li chtíti přestati, že páni o nich pomyslí, měli-li by v počtu sau- sedském býti. K. H. Memor. 498 m. odd. 496. Kutná Hora, 1545, říjen 19. Kaňkovští žádají Kutnohorské, aby jim opatřili faráře. 1545. Omnia feria II. cas Fel Und. Kankovští vznesli... Druhé, vo kněze, aby k svatému Havlu faráře měli, aby páni je ráčili v tom opatřiti, a žea) ty pomoci, kteréž prve na faráře dávány byly, jsú sňaty u doluov kankovských. Povědíno, že o to o všecko jest konec z poručení Jeho královské Milosti a oni vědí, jak se mají chovati k nám a my též k nim, jakž od starodávna bývalo. K. H. Memor. 503' m. odd. a) Za tím mylné ,se'. —

Strana 37
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 37 497. Kutná Hora, 1545, říjen 26. Kutnohorští vytýkají Kaňkovským jejich postup vůči faráři. 1545. In voluntate feria II. pi nis Si. Pláni] kankovští, připomenuvše předešlé vznesení, co se osob, na kteréž prve žalovali, dotýče, přistúpili k tomu ar- tykli o faráře, kterýž jich dotekl i pečet obecní nařekl, že by ji k věci smyšlené přitiskli, že sú to učinili a ku puohonu stáli, a když stáli, že jest proti nim podal cedule řezané, kterúž jemu dali tito sausedé, takovú, že my, vůbec kankovská, tauto ce- dulí vyznáváme, že farář náš se ctně a řádně chová a že naň nic zlého nevědí, i někteří spoluradní, ješto oni o tom nic ne- vědí, pak ceduli dalia) do ní zapsati, a to proti pečeti vší obce, aby tomu povážiti ráčili, co v sobě taková cedule nese, žáda- jíce, aby jim rozkázali tu ceduli položiti. Proti tomu Vycpálek od sebe i od jiných mluvil, že jest jim s podivením, že ještě z jednoho nevyšlo a již se v druhé dávají, ješto ještě oni jsú na rukojmích, a protož tomu jest rozuměti, že v uobci pokoje míti nechtí, čině toho zprávu, kte- rak jest předtím psaní přišlo pod pečetí knězi Lukášovi, když byl naříkán, dáno bylo s vědomostí jiných i jeho p. Petra na ten způsob jest tato cedule psána, dál mluvě, kterak sú je tam plundrovali a haněli, že sme šatlavníci a buřiči, ješto sme my to nebyli; a co se cedule dotýče, že to mohli učiniti, ano i zří- zení zemské jest, že každý může dobrovolně svědčiti, a tak i nyní praví, že nic zlého na něho nevědí na téhož kněze, a kdyby obec byla svolána a dotázáni, tu byšte ráčili uslyšeti, více-lib) by ho haněli, či chválili, a položivše tu ceduli i davše ji přečísti, a tu že se předešlého psaní dotýče, obávajíce se, aby pečet předešle přitištěná také v zapomenutí nepřišla, a tak že sú nic proti nim neučinili a auřadův těch že jim [nezlehčili]. Proti tomu, že my nepřipomeneme prvýho, než oni, že ještě z jednoho nevyšli, a již se v druhé dávají; i to jest tak, že oni připomínají sami a hned po obnovení úřadu že sú proti nim povstali a že oni toho kněze, zvlášť Petr Trnka nikdá a) Za tím spoluradní. b) Psáno: více — lili'.

Strana 38
38 Fr. Trnka: chváliti nechtěl, a že sú jemu odpuštění knězi nedali, než sám odpuštění vzal, a oni po straně se s ním sešli a V kop gr. jemu dali k jeho stans v puol lítě a jemu oznámili, že od této rady takové milosti míti nebude, a on vzal odpuštění, chtěje, aby i oni dali jemu V kop gr. čes., mluvíce dále, kterak sú oni i k tomu přivedli, že sú milosti sňali, připauštějíc to k pan- skému uvážení, že sú jim šatlavníkuov nedali. Proti tomu rada, že jest jich řečník mluvil, že ti, kteříž sú tu ceduli proti nim dali, že sú tam dole jakožto buřiči v šatlavě z uvážení pana minemistra, pánův, a protož, jestli sú nebyli v šatlavě, nechť oznámí, že jim to napravení a že i to činí, že mluví někteří: Nu, jděte tam na kázání k Trnkovi, na evangelium! žádaje, aby takového posměchu činěno nebylo. A Mrva se ohražoval, že jest k tomu k ničemémuž vuole nedával a při tom při ničemž nebyl. Tu páni šepmistři a páni, váživše jich s obú stran řeči, toto vypovídají, že sú to páni poznali, že sú oni, Vycpálek počna, s jinými velikú věc udělali, nenáležitú a neslýchanú a že sú udělali věc drzí, všetečnú, nenáležitú, ješto jim obec není a na ten čas nebyla poručena, a oni dali se jí v zpravování, ceduli řezanú napsavše, ješto páni vědí dobře, jsú-li oni obec a mohli-li sú to učiniti, a praví, že sú nemohli a neměli toho učiniti proti spravedlnosti, nebo sú chtěli°) člověka vinného přikrýti a těmto nevinným uškoditi a je obnažiti a potupiti; nebo oni, jsúce pohnáni, musili jíti ku právu státi, útraty vésti a pečeti hájiti; a oni, majíce napomáhati jim, i dali se v věc stranní, napomáhajíc jako onen arše nenáležitě; pak co jest se mu přihodilo, vědí o tom a slýchají; ano jim poručeno nebylo, aby měli obec zpravovati, i dali se v psaní jménem obce, ješto taková věc není slýchána, aby po škartách vobec psáti měla, a tito že sú mohli to učiniti bez obce aneb vznášení na obec a knězi odpuštění dáti, jakž i zde se to děje a s obcí se naradí, když kněží jednají aneb jim odpuštění dávají, než že sú se oni dali zřetedlně v tom poznati, že se jim chce zpraviti a oni že c) Za tím přetrženo: proti tomu, že právu sluší svědky vy- kládati, připauštějíc ku panskému rozvážení, a kdež ukáže zápis z rejstr, tu se dotýče krádeže a že oni odpustili, a poněvadž sú oni odpustili, tehdy vždy v nětco, kdyby nic neučinil, což by mu od- pustil'.

Strana 39
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 39 ku pokoji za příčinu nechtí býti, jak pak náležitě může každý rozuměti; nebo jest těmto pánům kankovským dáno za právo proti témuž knězi a to psaní, proti kterémuž ste vy se postavili, jest zchváleno a tak můžte se vtípiti, že jest vaše věc poražena, i ten kněz, a což sú tito psali, že sú pravdu psali, a vy pravdu-li ste psali, poněvadž tito pravdu psali a právi zuostali, žeť sú oni nětco odporného pravdě psali, a i ještě praví, že naň nic zlého nevědí; a páni vědí, že jest sobě kurvy choval, s man- želkami některými jich mluvil a k nim nestydatě přistúpal, je chtěje zprzniti, a vy vždy přesto ho zastáváte, chválíte, zře- tedlné nepořády o něm vědúce a slyšíce, co jest a jaký jest, i jiných proti těmto pozdvíhali, ješto toho není v pamětech, aby se měli tak proti svým zprávcuom pozdvíhati a jich po- slušni nebýti, ješto páni pro takový vajstupek jich a předse- vzetí byli sú na tom, aby k nim jinačejším trestáním přistú- pili; a poněvadž sú zpuosobili sobě prostředníka Jeho Milost pana minemistra, neb Jeho Milost snažně se ráčil za ně při- mluviti a páni na přímluvu páně také učiniti sú připověděli, a protož na přímluvu Jeho Milosti pána to činí a jim to již promíjejí na zpuosob takový, ač jestli to chtí zachovati a zdržeti a k nim ku pánům starším a radě, jakožto královské Milosti přísežným na místě královské Milosti a od pánův jim za správce vystaveným, volně a poslušně, a jakž záleží, se chovati a jich poslušni býti, příčiny žádné nedávajíce, obce proti nim nepozdvíhajíce, nebo jiných na Kanku, kteříž obec nejsú, nebo páni vědí, co jest obec, že, kteříž v sausedství ne- jsú, že ti za obec držáni býti nemají a obec nejsú, neb mohli by oni zběř některú proti nim zbúřiti a praviti, že obec jest; a pakli by se čeho takového aneb podobného dopustili a vajstu- pek jaký učinili, že by páni chtěli k nim jináče zachovati, jim to všecko zpomenúti a tím trestáním k nim přikročiti, kteréhož by zaslúžili. Než, což se pana Jana Mrvy dotýče, ten se z těchto řečí vynímá a na něho se nevztahují, poněvadž jest přítomen nebyl těm věcem a nepovoloval, aneb poněvadž on o tom neví. K. H. Memor. 504' m. odd.

Strana 40
40 Fr. Trnka: 498. Kutná Hora, 1545, listopad 4. Kněz Duchek žádá, aby mu Marketa Prášková vydala truhličku s penězi a klenoty, kterou si uschoval u jejího manžela. 1545. Feria IIII. nem bre Le. Duchek kněz vinil Margetu Prážškovú z toho, že jest neb[ožtíku] p. Zygmundovi Práškovi [měla] vzíti a svědomiti její, že jí dal shovati truhlu do komory jich a v té truhle byla truhlička malá, v kteréž bylo grošův peněz bílých zlatých, kle- notův více než za CC kop gr. čes., a po smrti jeho tu velkú truhlu jest mu vydala, ale malé truhlice jest v ní nebylo, žádaje v tom za opatření, aby jemu tu truhlici s těmi penězi navrá- tila. Proti tomu žádala za prótah podle práva. Odloženo do II neděl, aby na žalobu odpověd dala. K. H. Memor. 510' m. odd. 499. Kutná Hora, 1545, listopad 23. Kněz Duchek žaluje, že mu Marketa Prášková nedala truhličku s penězi, kterou si uschoval u jejího manžela. 1545. Dicit 3m feria 2 Cle Cris Ka. Kněz Duchek, jakž i prvy vinil Marglitu Práškovú z věr- né ruky, žádaje, aby odpověd dána byla. Proti tomu Jan Če- četka, manžel Práškové, žádal za odložení pro přítele Jakuba Hanu, jakž i před pány saudci jest druhá pře odložena. Proti tomu, že jest vzala prvy odtah na rozmyšlení, aby odpověd dala, nebo on se zde tráví i s čeledí již tajden, žádaje, aby odpověd dala na žalobu. Dictum: Poněvadž té pře jest odloženo a oznámeno, že bude slyšána ta pře, protož aby odpověd dala, a on přespolní jest. I dala odpověd, že jest on, přišedši s jiný- mi k ní k Margetě, aby mu jeho věci vrátila, a ona vrátila, a on vzal to pokojně a odnesl a nic neříkal, aby mu co bylo zratceno,1) než pokojně odnesl, než potom že jest mluvil po- kautně, že by se jemu mělo nětco ztratiti, a on Čečetka, když k němu poslal, znal se k tomu i teď k tomu přistúpil a ji viní, a poněvadž jest své věci vzal pokojně a nic neříkal, tehdáž že 1) M. ztraceno.

Strana 41
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 41 jemu ničímž není povinovata. Proti tomu, že on, věře tomu, že jest to v celosti, i vzal jest truhlu a vezl až do Limburka a tu v Limburce pohleděl, an zámek visutý jest jiný, a děkan lim- burský řekl mu prý: Odemkni tu truhlu a ohledaj, a on řek: Ba, prý, poněvadž sú tak dobře opatřili, drží, že se nic ne- ztratilo, a potom, když přijel domův, i ohledal a vodmekl a v truhle toho, což dal schovati, že nenašel, i tepruvá, lekši se tak velmi, až ho kámen napadl, že ležel několik dní, a pozho- jivši se, i navrátil se a k ní o to mluvil a3) ona posměšnými slovy jeho odbývala, žá[daje] za [opatření]. Proti tomu, že jest divná věc, že nejmenuje žádné sumy a že sám neví, co jest bylo, a protož znáti z toho, že jest nic nedal schovati, a protož aby to ukázal, že jest tu sumu dal schovati. Proti tomu kněz Duchek, že se to trefuje, že k schování dadí, a neoznámí, co jest sumy, a někdy sám člověk neví, co vší sumy bývá, a věře jeden druhému, to činí, jakž on učinil, neb i klíčky oni od toho měli a zámkem svým zamkli, kterýž jest patřil, ale o penězíchb) jim pověděl, i ona ty peníze viděla, a kdež praví, aby ukazoval, že, kdyby se byl toho nadál, byl by se svědky opatřil, a protož žádá, poněvadž toho odpírá, aby se podle prosté žaloby zpravila. Proti tomu, že tím povinna není, poněvadž jí nic nedal schovati, než on, přiřekši půjčiti CL kop gr., i chtěl by tudyto vyjíti a přes to, bylo-li by jí nalezeno, že již by musila učiniti. Vypovědíno per Henricum Charvát: Muož rozuměti planí] Margyta, že věrná ruka má při sobě jiný zpuosob, než bylo jiné běžné věci, a svědkuov tu nebývá, když se k věrné ruce schovati dává, a protož páni nalézají, aby se závazkem očistila ve II nedělech pořád zběhlých, že, což jest dáno k scho- vání, zase zúplna navrátceno, a že o tom žádné vědomosti ne- má, aby se co odtud ztratilo a že o té truhlici nevěděla a neví a ji neměla a nemá. Juramentum Margety Práškové: Jakož mne viní kněz Duchek, že by nebožtíkovi Zygkmun- dovi Práškovi, manželu mému, a mně k věrné ruce schovati dal do komory naší truhlu velkú a v ní truhličku malú, v kteréž a) Opakováno. — b) Za tím přetrženo: jiným'.

Strana 42
42 Fr. Trnka: bylo grošuov peněz bílých zlatých a klenotuov více než za CC kop gr. čes., a té truhličky s těmi penězi a klenoty po smrti manžela svého že bych jemu nenavrátila, i na tom přisahám Pánu Bohu, že sem to všecko, což jest kněz Duchek k věrné ruce v velké truhle schovati dal manželu mému, jemu knězi Duchkovi vydala a zúplna navrátila a že sem nic odtud ne- vzala, neukryla, aneb aby od koho jiného co vzato aneb ukryto bylo, nepovolovala a žádné příčiny k tomu nedala radau ani pomocí a o tom ani o té truhlici malé nic sem nevěděla a ne- vím, tak mi pomáhaj Pán Buoh, všeci svatí! A říkala přísahu po písaři v pondělí con cep et.1) A po vykonání přísahy jest dopovědíno stranám, poně- vadž paní Margeta kněze Duchka již podle práva odbyla, pro- tož že jemu ničím tím, z čeho ji vinil, povinna není. Žádal kněz Duchek, poněvadž o něm mluví, aby jí bylo rozkázáno, aby o něm nemluvila. I jest dopovědíno, aby pokoj zachovali s obú stran a »na aby o knězi Duchkovi nemluvila. K. H. Memor. 516 m. odd. 500. [Kutná Hora] 1545, prosinec 3. Děkan uvádí důvody, proč nemůže zůstati v K. Hoře. Vaše Milost páni šepmistři a Vaše Milost páni etc! Žá- dost, kterau ste ke mně učiniti ráčili času předešlého o byt můj zde u Hory, a ta se jest stala mimo mau naději; nebo, když sem svau věc strany bytu s Vaší Milostí na místě postavil, hned páni nymburští některé vosoby ke mně vyslali a se mnau o byt k svatému Jiří jednali a já sem v tom jejich se mnau jednání s tajmiž posly ňákau námluvu učinil o bytu svém, na- čež v tento čtvrtek jim odpověd dáti mám konečnau etc. Item tyto sau pak ty příčiny, pro kteréž já zde býti ne- mohu: Najprv hříchuov zjevných, jako cizolostva a smilstva, nad jiné časy předešlé rozmnožení; nebo teď dříve tří let, co sem já zvěděl, sepsal sem osob panenských domácích i služeb- ných XXVIII a vdov XIIIte. Item těchto se hříchuov dopauštějí mnohé vosoby z vosob předních, kteříž by to stavovati a přetrhovati měli, ti v tom 1) 7. XII.

Strana 43
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 43 sami nejednau, ale častokrát zjevně shledáni sau a řídkokte- rau služebnau vosobu s pověstí a se ctí z svých domuov pro- pauštějí etc., a na mne skrze to od lidí zjevně i tajně domlú- vání jdau, že tomu nic neříkám a že se za mne zde hříchové rozmohli více než kdy za kterého zprávce prvního. Item tito pak hříchové že sau zde na velikým dílu beze všeho trestání, pakli se kdy kdo z takových hříšníkuov a hříš- nic tresce, ale ne podle viny, a tudy se takoví hříchové i mno- ží; nebo čím dále vdy se jich více rozmnožuje; nebo za velkau vinu malé trestání jest příčinau více k zlému, nežli k dobrému, nebo teď v malém času již některé po druhé v neřádu shledány a postiženy sau. Item sau zde také jakýs přikryté cizoložstva v některých domích, ješto se tu cizí manželé zjevně scházejí, na ně naklá- dají, k nim jednak tak svobodně jako k svým chodí, sauc s ni- mi zle živi, — o čemž z Vašich Milostí některé osoby něco vědí skrze žaloby manželek, a s manželkami svými zle nakládají, a ke mně někdy manželky, někdy přátelé jejich přicházejíce, žalují, za radu mne žádajíce, ale já jim v tom raditi neumím; i mám nad tím velikau těžkost, že se to má mně přičítati a tudy služba boží v porúhání se dávati. Item, co se pak tkne fary, najprve z strany zvoníka, žá- dal sem Vašich Milostí, aby to jinak bylo opatřeno, nebo tento v kostele málo a na faře nic platen není; i již teď tento rok tak se v tom nuzuji, že jednak ne k knězi, ale k haucknechtu podobný sem, takže o najmenším já věděti musím a všudy všecko opatřiti až do poslední věci, a tudy se i z strany obec- ních věcí i mých škoda veliká děje, ježto, kdyby zvoník byl, jakž náleží, toho by všeho nebylo. Item, co by se na faru zjednati mělo podle potřeby a ná- ležitosti, nemám skrze koho toho vykonati, pachole malé pošlíc, nic nezjedná, a já, měl-li bych se o to dlauho ujímati, raději tak nechám; teď sme uhlí neměli na vosum nedělí, a když toho není, kdo statečný zjednaje; někdy se to nám zjedná, což se jiným nehodí; však jest prý kněžím! Item z strany kuchyně, tu sem já dva kotlíky své dáti musil a již je jednak spotřebovali a jiného ledacos ještě sem já toho jednati neměl. Item ubrusuov, ručníkuov někdy dva a někdy puol dru-

Strana 44
44 Fr. Trnka: hého mívámy, a když se kdo ke mně zahodí, hanbím se za to, i musím své dávati a půjčovati, neb což se na faru zjedná, tak se zdá, jako by to nemělo zvetšeti. Item kněží svých jednomyslných, mne poddaných míti nebudu a samému mně takovau práci na sebe přejíti jest ne- možné a tak račtež tohoto povážiti, proč mně byt u Hory těžký a nemožný jest. Item, co se pak dotýče jakýchs neslýchaných posmě- chuov, které sau se mně tohoto posledního roku dály a ději, o čemž ste dobře věděti ráčili, prve čehož se mně nedálo, jak sem zde, a byl-li bych dýle, já nevím, co by mi se stalo, a po- znal sem to, že zde nic horšího a vohavnějšího není jako kněz; nebo zde všickni hříšníci, hříšnice čistý pokoj mají, a kněz ho nemá, a zvláště já, ač snad díte, že se také všudy po straně nevěří, já vím také, že tak jest; ale vím, co jest a čeho také není, a protož, když tyto příčiny uvážiti ráčíte spravedlivě, za to mám, že mého předsevzetí mně tak k zlému vykládati neráčíte. V středu před svatau] Barborau léta 1545. Zdejší děkan. [Na rubu:] Suplikací pánuom šepmistruom a radě Hor Kuten, na mne laskavě příznivým, Jich Milostem. Zvláštní listina u K. H. Memor. 521'. 501. Kutná Hora, 1545, prosinec 7. Děkan Václav sděluje Kutnohorským, že zůstane v Kut- né Hoře. 1545. Populus feria II. Con cep. Pan děkan, kněz Václav o zuostání zde na žádost panskú dal odpověd, poněvadž páni ty příčiny, kterýchž sepsaných podal, ráčí k sobě přijímati a ty neřády podle možnosti své že ráčí přetrhati, že on na ten zpuosob tu faru aneb zprávu k sobě přijímá; a při tom žádal, aby pro nebezpečenství ohně sklep pod pokojem jemu byl udělán. Páni z odpovědi přátelské jemu poděkovali a ten sklep, uváživše u sebe příčiny, udělati při- pověděli. K. H. Memor. 521' m. odd.

Strana 45
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 45 502. [Kutná Hora] 1546, leden 8. Děkan s kutnohorskými faráři žádá Kutnohorské, aby potrestali havíře Václava Kozla a manželku jeho Kateřinu. Vaše Milost páni šepmistři a Vaše Milost páni spoluradní ete! Jakož ste Václava Kozla havíře a Kateřinu, manželku je- ho, k nám k saudu duchovnímu odeslati ráčili z té příčiny, že by toho obě straně žádaly, aby byly rozvedeny, my pak podle práva duchovního dosti bedlivě obě straně slyšíce, příčiny uva- žujíce, aby měly býti rozvedeny, žádné sme slušné najíti ne- mohli, ale mezi tím vším to sme seznali, že) Kateřina Václa- vovi dává k takové nevoli příčiny, činíce jemu to naprotimysl- nost, čehož von míti nechce, a zvláště z strany ňákého ševce, jménem Kříže, syna Tomáše Světlíka, mívaje s ním mimo jeho vůli a rozkaz své kvasy a schůzky jemu na zdoru: i na tomto sme se všickni snesli, aby voni dnes na rathauze před Vašimi Milostmi stáli a tu aby byly obě strany potrestány a do vazby dány a odtud aby nebyly puštěny, než na ten konec, aby vona muže a manžela svého poslauchala, a což sobě při ní stěžuje a čeho míti nechce, toho aby nečinila a jím se zpravovala ja- kožto manželem svým, a zvláště z strany toho ševce; a von též aby s manželkau svau nakládal, jako dobrému manželu náleží. Nebo kdyby z takových příčin se měli rozvozovati manželé, rozoměti jest, že by se zde toho velmi mnoho nacházelo. A pro- tož již račte v tento nepořádek mocí vkročiti a jim pro jiné toho nezlehčovati. Sme té naděje, že se tak stane. V pátek po ochtabu Tří králuov 1546. Děkan a farářové konsistoře zdejší. [Adresa na rubu:] Suplikací pánuom šepmistruom a radě na Horách Kutnách, pánuom nám laskavě příznivým Jich Milostem. Pův. papírová listina se stopami po červené pečeti. — K. H. 993 m. odd. — P. děkan a konsistoř, aby Václava Kozla a Káču, jeho ženu, potrestali mocně: na rubu jinou rukou z doby současné. 1546. Konsistoř podává zprávu stran žádosti Václava Kozla, havéře, o rozvedení manželské: psáno pod textem rukou Breuerovou. a) Za tím přetrženo ,Dorota'.

Strana 46
46 Fr. Trnka: 503. Kutná Hora, 1546, leden 11. Barborský farář Matouš žaluje na Jana Čečetku, že se dotkl jeho cti. 1546. Omnis terra feria II. ven di cat. Kněz Matauš, farář barborský, [oznámil], že ho dotýkal Jan Čečetka slovy dosti škodlivými a že ho nařekl, že by rovný měl býti knězi Duchkovi, pak přihodilo-li jest se co knězi Duchkovi, že on o tom neví, za to žádaje, aby v tom byl opa- třen a ochráněn v tejto obci, aby potom to jeho poctivosti ke škodě nebylo, a protož aby oznámil, v čem jest jemu rovný aneb podobný. Proti tomu Jan Čečetka, že jest tak řekl, že rovný rovného zastává, ale že jest je srovnával v kněžství tak, že sú oba kněží, ale na poctivosti že jest ho nenaříkal a nena- říkal. Proti tomu, že jest nebylo o žádné kněžství zmínky, než o zlé svědomí; neb jest pověděl, že máš čisté svědomí rovně co najčistší pomyje, a že by na jeho svědomí nic nedal, dotý- kaje jeho, a vtom, když se ozval, že jest proti němu pověděl, že rovný rovného zastává, — táhna se na seznávání p. Jana Chyzdery a Jiříka konváře, kteříž zprávu učinili o tom tu, že jest to tak, že jest se Jan Čečetka na vystúpení s knězem Duchkem hádal a jemu vyčítal, co jest mla[d ším a jinde uči- nil, pravě, že ho vymaluje; a on farář barborský, když se proti němu ozval, že jest řek Jan Čečetka, že rovný rovného zastává. Vypovědíno per Henricum Charvát: Poněvadž jeho Če- četky slova k knězi Duchkovi prošla horlivá a duotklivá, vy- čítaje jemu, čeho se dopustil, a že tak čisté svědomí má jako pomyje, a kněz Matauš ho napomenul, což jest mohl učiniti, aby neplundroval, a on vtom pověděl, že rovný rovného za stává, a protož že jest rozuměti, v čem jest ho srovnával,a) jako by v neřádu nějakém, a ne v kněžství, a protož pro ta- kovú řeč by měli páni připustiti k jakým svědkuom, že na tom nejsú, než že ho pro ty řeči do trestání berú, aby shuory bez vuole pana šepmistra nechodil. K. H. Memor. 528 m. odd. a) Za tím přetrženo: ,že jest nějaký neřád a mínil.

Strana 47
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 47 504. Kutná Hora, 1546, leden 18. Kutnohorský děkan žádá, aby Vávra Sytkrup dal jemu a knězi Matějovi purkrechtní peníze 5 kop 20 gr. 1546. Adorate primum feria II. Pri sca Fab. Pan děkan vinil Vávru Sytkrupa z toho, jakož jemu a knězi Matějovi poručenstvím náleží..... V kop 20 gr. peněz purgrechtních, že jest se on Vávra v statek po té nebožce uvá- zal, žádají, aby k tomu přidržán byl, aby těch V kop 20 gr. složil, aby on p. děkan mohl tomu poručenství dosti učiniti. K. H. Memor. 534 m. odd. 505. šovi, Kutná Hora, 1546, leden 25. Kutnohorští vytýkají svatobarborskému faráři Matou- že užil na kázání nesprávných slov o Panně Marii. 1546. Adorate 2m feria II. Pau Po no. Pan děkan a p. farářové byli obesláni a jest knězi Ma- túšovi, faráři svatobarborskému, domluveno, že jest na kázání svém mluvil, že Panna Maria selhala, že pravila Jozefa otcem býti Pána Krista, a že jest toho neměl učiniti na pohoršení veliké i také na těžkost panskú, kdyby se to Jeho Milosti krá- lovské doneslo, jakož jsú, kteříž žalovati by snad chtěli, a po- tom skrze to těžkost jemu, že to kázal, i nám, že sme to, slyšíce aneb o tom vědúce, přehlídli, napomínajíce jeho, aby takových prostořekých slov zanechal. I dal odpověd, že jest se mu to příhody přihodilo a ne zúmysla a že má psáno, quod erravit, že jest čet v knihách a auktořích, kteréž ukázati může, a poněvadž jest to příhodný slovo se jemu přitrefilo, že se mu vidí, že by mělo o to upo- kojení býti. — Proti tomu páni, že učení muži to slovo »otec« několikerým zpuosobem vykládají, že otec slove, kdož ko ho] zplodí, kdož ochraňuje druhého, otcové slovú saudce a zprávce města, item starýmu člověku říkáno »tatíku« a »otče«, a to pro opatrování, a tak také byl jest Josef otcem a tak Panna Maria jest neselhala a také jest ona věděla o všem, neb jest jí povědíno bylo, že Duchem svatým počne a muže že nepozná, než, což mluvila, mluvila pravdu, že Jozef byl jest otcem Pána

Strana 48
48 Fr. Trnka: Krista pro podobenství otce tělesného, a což jest se to stalo, stalo se božským jednáním, neb jest i manželkú nazvána, když Jozef myslil, aby ji tajně propustil, tehdy P. Buoh skrze an- děla jemu pověděl: Jozefe, neboj se Marie vzíti za manželku; pak manžel a manželka jsú korelativa; kdyby mělo tak to syrově vzato býti, tehdy by musila ona manželkú býti, ješto jest nebyla, a protož se vidí pánuom, aby to k nápravě přivedl zase na tom místě, kdež to mluvil. I dal odpověd, poněvadž se mi to slovo příhodný přitre- filo a již nejednú to opravoval a oznamoval, že se mu to při- hodilo, kdyby měl potřebí to činiti, že se mu neudá, jak by se mu trefilo, však žádal za prótah, aby na to pomyslil, a že v středu dá odpověd. I jest mu toho dopřáno. K. H. Memor. 535' m. odd. 506. Kutná Hora, 1546, leden 27. Barborský farář Matouš se podřídí vůli pánů. 1546. Feria IIII. no bi le. Kněz Matúš, farář barborský, maje dáti odpověd, pově- děl prve, že ten hřích, kterýžto učinil a promluvil, že Panna Maria selhala a sklamala,a) není proti Stvořiteli, než jest proti tomu, kterýž jest stvořen, a votec že slove ten, od kohož jest počátek; ale on nenastupuje na odpor panu minemistru ani pánům, než to praví, že všetečně nic neučinil a že v spisích mužuov učených, jako Kreuczyus a jiní píší a Jeho Milost královská dopauštěti ráči zde v této zemi prodávati, však v tom ve všem že se chce radú pánův zpravovati a na kázání, ač napravoval, že chce ještě to učiniti a napraviti, však tak, aby bylo bez urážky úřadu jeho. K. H. Memor. 537' m. odd. 507. Kutná Hora, 1546, únor 1. Kutnohorský děkan žádá, aby Vávra Sytkrup dal jemu a knězi Matějovi 5 kop 20 grošů. 1546. Adorate tercium feria II. Bri Pur. a) Za tím: ,že ten hřích že'.

Strana 49
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 49 Pan děkan, jakž prvy,1) vinil Vávru Sytkrupa, že matka manželky jeho odkázala na tom domku, v kterém byla, odká- zala VII kop 20 gr. na skutky milosrdné a panu děkanovi to poručila a nato odtud jest dáno tý, kteráž ji hlídala, dány II kopy gr. a V kop 20 gr. odtud mělo dáno býti panu děka- novi s knězem Matějem, aby to tu, kdež poručila, obrátili, a on se v ten statek uvázav, plátce býti nechce, žádal za opatření, a na to že sú vajpovědi. Proti tomu, že, sám nemoha státi, teď syna svého poslal na místě svém a tomu že odpírá, a pro- tož, poněvadž praví, že mají na to vajpověd, nechť ukazují. I jest odloženo do II neděl, aby se vyhledali. K. H. Memor. 542 m. odd. 508. Kutná Hora, 1546, únor 3. Děkan a kněz Matěj žádají na Vávrovi Sytkrupovi 5 kop 20 grošů. Vávra praví, že se mu manželka o ničem nezmínila. 1546. Feria IIII. Bla sus Ag. Pfan] děkan a kněz Matěj, poručníci Lidmily, mateře kněze Lukášovy, vinili skrze Jindřicha, auředníka opatova, z Vti kop XX gr. Vávru Sytkrupa, držitele statku, a na to ukázal vajpověd ante f 44,1) a potom že jest smlúvu manželka jeho učinila, že tu sumu V kop XX gr. dáti měla a vtom že jest umřela. Proti tomu od Vávry Sytkrupa skrze Jana Kot- níčka, poručníka a syna jeho Vávrova, že jest on o tom ne- věděl, a protož že on není na tom, byl-li by co spravedlivě povinen, aby neměl učiniti, připauštějíc to k panskému uvá- žení.a) Vypovědíno per Henricum, kdež dotýkají smlúvy o ty peníze, kterú by pan děkan s Dorotau učinil, proti tomu Jindra, když bylo po rozsudku, že jest se toho dožádala a duom od nich ujala v XVIti kopách gr. čes. od nich a měla dáti VII kop 20 gr. toliko, i dala nato II kopy gr. podle vuole pana děkana té, která ji hlídala, Doroty Hrnečkové, a V kop 20 gr. že měla panu děkanovi dáti. Proti tomu, že on Vávra nic o tom nevěděl a ona mu nic neoznámila a poslala poň, 1) Viz č. 504. 1) Memor. str. 382. — a) Za tím: ,panskému'. —

Strana 50
50 Fr. Trnka: o jiných věcech oznámila a o tom nic, ješto, kdyby jemu ne- božka manželka jeho oznámila, byl by on k panu děkanovi šel a s ním o to na místě postavil. K. H. Memor. 542 m. odd. 509. Kutná Hora, 1546, únor 10. Klevety na kutnohorského děkana. 1546. Feria IIII. Sco la sti ca. Pan děkan vznesl na pány šepmistry a pány, kterak před jeho1) jazykem nezbedným pokoje míti nemůže a své kvasy jím, jeho pomlúvaje, ozdobuje, a ač čekal, aby sám pan Adam přestal, ale poněvadž pak toho dojíti nemohl, teď na pány vznáší, nebo netoliko jeho osobu, ale i jeho kázání v do- mě šenkovním u Kadeřávkuov přetřásal, a zvláště to kázání, kteréž jest učinil na Boží narození velké, a protož aby ozná- mil, co se pak jemu v jeho kázání nelíbí, aneb v čem jest je opravoval, a jestliže by pak v čem i poblúdil, jest na tom, že by chtěl napraviti, a protož aby oznámil, co se jemu v jeho kázání nelíbí. Proti tomu Adam, že jest obeslán, a není mu oznámeno od posla, od koho jest obeslán, druhé, že pan děkan, uradivši se, toho žádá, abych oznámil, v čem by se jemu kázání jeho nelíbilo, a tak aby sám na sebe žaloval, sám proti sobě póvo- dem byl, ješto tím není povinen panu děkanovi, a také že přátel při sobě nemá, a pan děkan má, a protož že není po- vinen odporovati, leč by chtěl pořadem práva k němu při- kročiti. — Proti tomu pan děkan, že jest po něho poslal, a on k němu přijíti nechtěl. — Proti tomu, že ho obsílal pacho- le[tem], aby stál v konsistoři, a nevěda, proč jest obeslán, po- věděl, že nebude státi, dále mluvě, že by rád choval ku panu děkanovi a chová, jakž na dobrého preláta náleží, než že pan děkan klevetám věří Vševědky. — Proti tomu pan děkan, že on praví, že sú klevety, ale aby ráčili páni věděti, že jest to mluvil, jda s Valentú, a ona stála s Dorotú Matúškovú a řekl: Pomáhaj Buoh, paní Doroto! A Vševědka řekla: Cožpak 1) V indexu psáno: Kněz Václav, děkan — Adam Žďárský, k 36 (Memor. 11').

Strana 51
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 51 mně? A on: žes ty kurva katovská, biřická a kněžská; ale nejsi kněžská, zle sem řekl, než si kurva katovská, a vodkryvši se, prý to tobě, a totéž mluvil, že on všecko učiní, co kurva chce, a jí věří jako svatému čtení. A tak, kdež muož, jeho s pokojem nenechá, ješto to vše pominúti chtěl, ale poněvadž pak to postačiti nemůže, žádal za opatření, poněvadž pak na žádost jich zde zuostal, aby mohl před ním pokoj míti. Proti tomu Adam dokládal se Valenty a zprávu čině, že tak řekl, když mu řekla: Cožpak já? že jest jí řekl: Nech mě, kurvo! A ona: Čí sem kurva, kněžská-li či čí? A on řek: Nevím, čí si, katovská-li či biřická. A ona řekla, že sem všech. Vypovědíno, že Adam jměl by sobě jináče vážiti pana děkana místo toho a mluviti, nežli tak uštipně mluví, a protož aby to oznámil, mluvil-li jest to, že pan děkan všecko učiniti musí, co ona Vševědka chce, a pan děkan aby též oznámil, v jakých slovech ho štráfoval. Pověděl Adam, že tomu odpírá, aby to mluvil, že všecko učiní, což ona chce. Proti tomu pan děkan, že teď se přiznává a tím zavírá, že jí více věří nežli svatému čtení. Proti tomu, že to k tomu aneb proti tomu pověděl, že jí tomu věří, že by se měl odkrývati před ní, aneb že sú se oba opili. Dále pan dě- kan: mluvil u Kozla, že bych já se hurnú zpravoval, druhé, že bych na tom kázání, vyzdvihuje Pána Krista Syna, že bych potupil znamenitě Boha Otce, a že sú při tom lidé dobří byli, a ne ona aby zprávu dávala, jakž vypráví. Proti tomu Adam na ten artykul žádal prótahu, že chce dáti odpověd. Vypovědíno, že sú páni vážili tu jeho řeč a jsú tomu ne- radi, že pod jeho příčinú takové se věci zbíhají a lidé v svých spravedlnostech se meškají a tam zimú mrú, a páni prelátové měli se po rathauzích taláceti a knihám musili by »valete« říci, ješto páni sú bez sauduov vždycky pány děkany na jich vzne- sení opatrovali, a protož aby on na to odpověd dal, poněvadž prve mluvil, a to bezpochyby z rozmyslu dobrého, aby ozná- mil. Proti tomu Adam, poněvadž jest znamenitá a velká věc a potřebuje rozmyšlení, a také aby své poctivosti nic neublížil a dotýče se P. Boha všemohúcího, aby skrze nepamět v nic nevšel, poněvadž již tomu kázání jest chvíle a pan děkan že jest měl na to dobré rozmyšlení, aby on také měl takovéž roz- myšlení. Dopovědíno jemu, že páni nemohú dopustiti tako-

Strana 52
52 Fr. Trnka: vých zaneprázdnění, a protož aby oznámil a odpověď dal. I pověděl, že mezi jinú řečí některak na ten konec, že není, nebylo a nebude jiného Boha než Pán Ježíš Kristus, a ta řeč že se mu tvrdá řeč to zdála jako hruška trpká, že jí nemůže zažíti, nebo v kolektách říká pan děkan per Christum, domi- num nostrum, filium Dei, qui vivit et regnat — per omnia secula seculorum, amen, a že on věří Pána Krista, Syna bo- žího, Boha i člověka, ale tomuto nemůže vyrozuměti, a to se jest mu ztížilo. Proti tomu pan děkan, že jest tu nic nekázal, čehož by z Písem svatých nebylo, repetuje evangelium svatého Jana: In principio erat Verbum etc., že svatý Jan vztahuje na Pána Krista, pravě, že skrze ně všecky věci jsú učiněny a že jest byl přede všemi věcmi, a co se dotýče kolekty, že říkají per filium tuum Jesum Christum, že se to vztahuje na Pána Krista, pokudž jest medyatorem podle člověčenství, a tak jest rozuměti, že jest to, co oni tuto odporují a praví, že by tím sníženo bylo božství, že jest to z těch knížek kacířských. Proti tomu Adam, že mu žádný nemá v tom za zlé míti. jestli by jemu dorozuměti nemohl, a byl by šel rád k němu, kdyby byla mezi ně ta Vševědka nevkročila a jich nesvadila, a že jest nemluvil než v přátelském rozmluvení. Vypovědíno per Henricum Charvát, že slyšal teď Adam vajpověd slušnú a ani tomu že místa dáti nechce, pravě, že by ho zde neměl napraviti, ješto z toho ze všeho zúmyslnost jeho Adama v tom uznávají a tam na těžkost i ku potupě pana děkana pod zpuosobem Vševědky na jeho neuctivost nastu- puje, jako by on měl co s ním neřádného puosobiti, ješto pan děkan jest se k němu vždycky přátelsky choval, jemu dobrodiní činil, jakž i suplikací jeho zde sú, a k tomu že se poddává, jestliže by jeho kázání v čem bylo protimyslné, aby k němu přišel, že chce oznámiti i také napraviti, ale páni sú nepoznali, aby co bludného mluvil; než praví páni, že kázání křesťanské učinil a že Pána Krista s Bohem s Otcem srovnal, — však ví Písmo, že Já a Otec jedno sme, a kdo vidí mne, vidí i Otce mého, — ješto jest on neměl kázání po hospodách napravo- vati, než měl jest radše ku panu děkanovi o to přijíti, a protož, by měli páni k jakým dalším svědkuom připauštěti, poněvadž i před některými ze pánův mluvil i trestán byl i od jednoho

Strana 53
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 53 z písařův a prve byl i napomínán a on přesto že proti panu děkanovi to béře nenáležitě i slovu božímu na potupu, chtěje i slovo boží zlehčiti, aby retardát mělo, ješto on toho neměl by činiti, nébrž maje jim v dobrém nápomocen býti, vždy v tom i v jiném na odpor se staví a i svým dobrodincuom zlým se odplatcuje, a protož páni jeho do trestání berú svého. Pověděl Adam, že místo urburéře jest neničky a že má kyzy dělati, žádaje, aby toho do času jiného protaženo bylo a pan minemistr aby ty řeči ráčil slyšeti. K. H. Memor. 547 m. odd. 510. Zásmuky, 1546, únor 10. Kněz Jan ze Zásmuk chce býti farářem u Náměti v Kut- né Hoře. Modlitbu svú vzkazuji, páni šepmistři, páni a přátelé moji milí! Žádost Vašich Milostí, aby daremná nebyla, vedle připsání pamatujíc, znáti ráčíte, že má všecka vuole jest k to- mu, u Vás mezi Vámi abych byl, kdež jmenujete mi místo u Náměti, abych v zpravování fary vkročil tu, kdež přátel- stvím a láskau zakazovati mi ráčíte jse jako i jiné etc., známo Vašich Milostí činím, že jest pan Adam Zásmucký přijel a domů se navrátil, však v nedostatku zdraví, zprávu mám. I vi- dělo mi jse toto připsání učiniti Vašich Milostí, zdá-li jse Vám učiniti to, abyšte ráčili z rady Vašich Milostí ku panu Adamovi na Zásmuky o mně připsání učiniti, aneb některé osoby z auřadu Vašich Milostí vyslati ka) němu, žádost ka) ně- mu o mně rozkládajíc; neb toto Vašich Milostí oznamuji, že pan Adam jest s panem administrátorem velmi dobře a proti němu nic neučiní protimyslného, spíše mně, znáti ráčíte, po- něvadž na žádost jeho, majíce již jisto, jemu ste mě propůjčili na ten čas až dosavad, tý jsem naděje duověrní, že také na žá- dost Vašich Milostí pamatujíc, zase mně již Vám propůjčí; nebo sem já od něho propuštění pořádně vzal, než vždy mi drží na troštích, na nich více býti nechci tu v Zásmucích; oznámilť jsem jemu, a také ráčíte věděti, že sem já jemu tu ani jinde nepřipověděl ani neslíbil bejti. Mocí a řečí mě tu kojíc, a) Opakováno. —

Strana 54
54 Fr. Trnka: více v tom bejti nechci a také státi tu na léto nemohu, bejť ia) by chtěl, ač moc železo láme. I protož, vidí-li se Vašich Mi- lostí, ráčíte učiniti vedle tohoto mého připsání; nebo byste Vaše Milosti u pana administrátora toho najprve hledali, ne- naleznete jisté odpovědi. Ale když tuto u pana Adama zjed- náte, jakož bohdá zjednáte, snadně a lechce u pana administrá- tora zpuosobíte všecko. Než dokud tuto tam nespuosobíte nic, Vašich Milostí oznamuji, pak, jakž Vaše Milosti jse zdá, žá- dost Vašich Milostí aby se vždy vykonala a daremná aby ne- byla práce první i ninější s nákladem Vašich Milostí. To všecko na tento čas Vašich Milostí poraučím, tím neprodlí- vajíc s odpovědí; budete moci Vaše Milosti všecko zjednati. Dán na Zásmucích feria 4ta v ten den na svatau pannu Ško- lastiku etc. XLVI.o Kněz Jan z Zásmuk etc. [Adresa na rubu:] Slovutným a opatrným pánuom šep- mistruom, pánuom a přáteluom svejm milejm na Horách Kutnách etc. Pův. papírová listina se stopou po pečeti. — K. H. 992/A m. odd. — Kněz Jan z Zásmuk o faru náměstskú: psáno jinou rukou na rubu z doby současné. 511. Kutná Hora, 1546, únor 17. Vávrovi Sytkrupovi rozkázáno, aby dal děkanovi Václa- vovi 5 kop 20 grošů. 1546. Feria IIII. li con iun ge. Kněz Václav, děkan, jakž prvel) skrze Jindřicha vinil Vávru Sytkrupa, jakož duom prodali za XVI kop gr. man- želce Sytkrupově, a měla mu z toho 7 kop 20 gr. dáti, z nich II kopy té, kteráž hlídala, a 5 kop 20 gr. panu děkanovi, žá- daje, aby tomu dosti učinil, poněvadž umřela, a že jest mohl jej dráže prodati, než poněvadž jest dcera jeho byla, že jest jía) toho přál. Proti tomu na místě Vávry Sytkrupa syn jeho, že jest ona jemu Sytkrupovi nic neoz ná mila, až i umřela, a protož že to všecko připauští k panskému spravedlivému uvážení. a) Psáno bejti'. 1) Viz č. 504. 507. — a) Opakováno. —

Strana 55
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 55 Vypovědíno per Paulum Počátecký: Poněvadž sú páni tomu vyrozuměli, že jest ten domek draze byl prodán a ona manželka jeho že jest měla dáti 7 kop 20 gr. a II kopy gr. že jest dala té, kteráž jí hlídala, z těch peněz, a protož aby těch 5 kop 20 gr. pozuostalých Vávra Sytkrup složil a panu děka- novi dal, nebo pan děkan má to tu, kdež náleží, jakožto na skutky milosrdné, obrátiti. Pověděl poručník, že to učiniti chce. K. H. Memor. 551' m. odd. 512. Kutná Hora, 1546, březen 8. Děkan Václav si stěžuje na kutnohorské mládence. 1546. Esto mihi feria II. ven di ca tur. Pan]děkan, kněz Václav vznesl, že se mu příhoda stala taková, že někteří mládenci udělali jemu posměšnost, že v ru- báších, v larvách přišli s bubnem k faře na protimyslnost i po- směšnost jemu a slovu božímu, kteréž podle povolání se činí, dotazujíc se pan děkan, mohú-li to páni zastaviti, či nemohú, aby mu to oznámili. Povědíno mu per Henricum Charvát, co se koli tu stalo, že páni sú tomu neradi, že na potupu slovu božímu to sú pro- vedli i na posměch p. děkanovi učinili, a protož páni to praví, že to chtí a mohú opatřiti, ač byli v larvách; však proto páni chtí je vyptati a to přetrhnúti. K. H. Memor. 559' m. odd. 513. Kutná Hora, 1546, březen 10. Stížnosti děkanovy. 1546. Feria IIII. ra tur Gre. Mládenci, kteří mumšanc brali v neděli masopustní, byli obesláni a jest jim to předloženo, kterak p. děkan sobě ztížil, že jemu s bubny a fanfáry nepokoj učinili a před] farú tan- covali, též i z druhé strany pokoje že by několikrát jemu po- dobně učinil[i] a nepokoj s bubny činili], ješto kněží mají jinačejší pokoj míti, a protož, chtí-li jakú kratochvíl puoso- biti, co by nebylo proti P. Bohu, že se jim toho nehájí, než po- něvadž mají jiných míst dosti, aby panu děkanovi na těžkost

Strana 56
56 Fr. Trnka. toho nečinili a i v uobci to na těžkost nebylo, nebo potřebuje také obec takového kazatele a jeho sobě váží. K. H. Memor. 561 m. odd. 514. Kutná Hora, 1546, březen 31. Kněz Jan Lahvička žaluje Ambrože Přibka a jeho tetu Annu pro urážku na cti. 1546. Feria IIII. ce a pril. Kněz Jan Lahvička žalobal na Ambrože Přibka, že ho na jeho poctivosti znamenitě dotekl, i také Annu, tetku jeho, sepsavši sobě suplikaci nepořádnú, a tu ji v Brodě po domích četl a ukazoval, pravě, že ji panu administrátorovi dodati chce, a potom že jest tak učinil a na jeho zvošklivení a lehkost panu administrátorovi a konsistoři dodal, pravě, že by on ta příčina rozvodu byl s jeho někdy manželkú a že by byl kleštěný a zrádný lotr; mluvil, ješto, proč jeho manželka s ním není, že on toho příčina není, a protož, poněvadž ho tak na jeho pocti- vosti dotekl a o něm psal i mluvil, žádal, aby spravedlivě byl opatřen. Proti tomu Ambrož dal odpověd psanú, ut in charta X. Zase proti tomu, že bere prótah, a teď tauto skartau odpo- vídá a praví, že s ním při má, že toho není a že pan admi- nistrátor a konsistoř jemu k tomu povolila, aby on jeho z toho zde vinniti mohl a s ním o to na místě postavil, a když by konec s ním o to měl, aby tam oznámeno bylo, kterak ta věc na místě postavena bude, a protož, poněvadž jest zde pod tímto právem, žádal, aby jemu spravedlivě od něho učiněno bylo, a že s ním před konsistoří pře nemá, než toliko že jest byl obeslán na rozmluvení, když on o něm takové věci důtklivé psal; a na to ukázal list od konsistoře. Dictum per Nicolaum a Práchnian, by se měl Ambrož vytahovati, že tam při má před panem administrátorem a konsistoří, že to býti nemůže, nebo páni vědí, co panu administrátorovi náleží aneb nená- leží; a zřízení zemské ukazuje, že každý při svém právě má vinen býti, a protož aby on z toho, z čehož jest obviněn, od- po[věd] dal i práv byl; však poněvadž praví, že na tento čas přátel nemá a prótahu žádá, protož se prótahu jemu dává. ač

Strana 57
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 57 by mělo býti do II neděl, poněvadž před hody těmito slav- nými saudové se držeti nebudú, než odkládají té pře do první rady po Provodní neděli,1) aby na ten čas stál a na žalobu od- pověd dal. Potud ta acty do konsistoře jest vydána Anně Mírkovně bez podepsaného artykule, při němž jest signatura cum X, než jiné accidit 112 a k2o jsú vydány. K. H. Memor. 568 m. odd. 515. [Kutná Hora] 1546, červen 6. Zavření kutnohorských kostelů. Exaudi 1° 1546. Tu neděli ráno všichni kostelové zavříni byli; toliko u sv. Barbory na nové mši služba se dála, quam multum Dei vocant. Kniha nákladníků horních 1543—57, str. 169. K. H. m. odd. 516. [Kutná Hora, 1546.] Ambrož Přibek v rozepři s knězem Janem Lahvičkou. X. Vaše Milosti páni šepmistři a páni milí! Žaloby sem se nenadál, druhé, že sem já s knězem Janem Lahvičkú v při v Praze před panem administrátorem a mistry a mám s ním státi ten pátek po Svátosti,1) když já s ním o to konec a místo míti budu, v Praze bude toho míti vůli mne viniti, aneb já jeho; von mne viní z řečí a já ho viniti chci z psaní nepravého a neprůvodného, kteréž jest mně učinil a v něm se nepodepsal, ješto toa) má býti váženo: kdo komu píše list nepravý a po- věsti dotýkající, má se podepsati; pakli se nepodepíše, co se o takovým má držeti, práva to a nálezové ukazují; a protož já Vašich Milostí žádám, jakožto pánuov svých, že ráčíte knězi Janovi rozkázati, ať mi dá pokoj až do té pře skonání; neb tomu tak rozumím, že, vida mne prostého člověka, chce se mnú svú vůli provozovati. Ambrož. Zvláštní lístek u K. H. Memor., str. 568 m. odd. 1) Quasimodo, 2. května. 1) 7. května. — a) Psáno: jto'.

Strana 58
58 Fr. Trnka: 517. [Kutná Hora, 1546.] Pře kněze Jana Lahvičky. X Kněz Jan Lahvička oznámil, že jest ji byl obeslal, tetku jeho a někdy manželku svú, před pana děkana, ale ona jest o takovú věc se utekla ku panu administrátorovi a pan administrátor psaní učinil ku panu děkanovi, aby tomu pokoj dal, poněvadž tak věc tam přišla, žádaje, aby ona mohla před ním pokoj míti a své věci pokojně vésti, neb ona, jsúci jiného náboženství, nemůže tomu obvyknúti, co on proti ní před se béře. Dictum per Nicolaum a Práchňan, že chtí páni vyzvěděti na panu děkanovi, jestli to s něho sňato od pana administrá- tora a tam ta věc přijata, a když to přezvědíno bude, bude také jemu odpověd dána. K. H. Memor. 568' m. odd. 518. Kutná Hora, 1546, květen 12. Ambrož Přibek se přiznává, že zlehčoval kněze Jana Lahvičku. 1546. Misericordia feria IIII. Ne Ser et. Kněz Jan Lahvička vinil Ambrože Přibka z toho, že, se- psavši sobě nějakú suplikaci na jeho lehkost, pravě, že by kleštěný byl, a ukazoval ji před lidmi dobrými, a pravě, že jest zrádný lotr a jeho příčinau že s jeho tetau není etc. ut prius. Proti tomu Přibek, že jest před panem administrátorem s ním a s knězem Janem v při a státi má v konsistoři před p. administrátorem v pátek po Svátosti,1) žádaje, aby mu dán byl pokoj do té pře skonání. Proti tomu kněz Jan, že on o žádném obeslání neví před p. administrátorem, že má s ním vajpověd zde prve, aby odpověd dal, a protož že žádá, aby odpověd dal, poněvadž on o poctivost má s ním činiti. Dictum per Henricum Charvát, aby Přibek oznámil, co on tau příčinau, že by tam nějaké stání s knězem Janem měl míti, míní, a prošlo-li jest tam jaké obeslání; a druhé, z čeho jest to obeslání, jestli podobná věc či rozdílná od této pře, aby páni, tomu porozumějíc, věděli se v tom jak zachovati. 1) 7. května.

Strana 59
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 59 Pověděl Přibek, že ho z toho tam obeslal i suplikaci po- dal, že ho s manželkú jeho rozlúčil, i nětco jiného připsal. Proti tomu kněz Jan, aby vyrozuměli jeho úskokuom, že jest nepořádné suplikací naň sepsal a je zde, v Brodě i v Praze četl a potom je dodal panu administrátorovi a pan administrá- tor a páni konsistoriáné psaní mi učinili, abych se tam dal najíti, že mi je přečísti dadí a při tom listu že mu nepořádnú ceduli napsal, jeho na poctivosti dotýkaje, a on potom hned že jest sem psaní učinil a jeho z nářku poctivosti obeslal a pořadem práva jeho viní; a tam o poctivost nenáleží súditi; a protož, poněvadž i vajpověd jest jemu prve učiněna, aby odpovídal; žádal při té vajpovědi zachován býti. Vypovědíno per Henricum Charvát: Poněvadž ta pře před panem administrátorem jest rozdílná, nebo jakž sám při- znal, že jest o manželství, že ho rozvedl s manželkú jeho, a páni ty věci by k sobě nepřijali, ale tato pře zde jest o nářek na poctivosti a tak rozdílná od oné, a protož aby na žalobu odpověd dal, a má-li co mluviti, mluvil. Proti tomu Přibek: že má jeho list, v kterém se nepodepsal, a tam i z toho chce ho vinniti. Proti tomu, z čehožkoli bude chtíti ho viniti, že mu práv bude a že nemá jeho listu než ceduli, v kteréž se není potřebí podpisovati. Dictum per Henricum, že již porozuměl vajpovědi, aby odpověd dal. I pověděl, že toho žádá, aby mu pokoj dal. Proti tomu k[něz] Jan: Chtěl-lis míti pokoj, měls jej také dáti! Dictum per Henricum, že páni nejsú tomu rádi, že svau příčinau zaneprázdňuje, jestliže čemuž nerozumí, že jest měl někoho za přítele potřebovati, a on má právo, ne právo jeho následovati, poněvadž kněz Jan jemu pokoje dáti nechce, a protož aby přiznal neb odepřel, psal-li jest a mlu- vil-li jest to o knězi Janovi. Pověděl, že jest psal a panu admini- strátorovi suplikaci podal. Proti tomu, že netoliko psal, ale i austně přidával, že jest zrádný lotr kleštěný a jeho příčinau že s ním není, to mluvila) proto, aneb to mu že to učinil a mluvil, že se jeho manželka k němu vymluvila, pravieci, že jest kleštěný. Proti tomu kněz Jan, poněvadž se přiznává, že jest on to mluvil, že jest zrádný lotr kleštěný, a též, co jest psal, žádal podle práva za opatření, a aby to pravé činil. Vy- u) Za tím přeškrtnuto: a že mu zrádný lotr dával'. —

Strana 60
60 Fr. Trnka: povědíno per H. Charvát: Poněvadž Ambrož Přibek k tomu ke všemu se přiznal, že i suplikaci psal i mluvil o knězi Ja- novi, a kněz Jan žádá, aby to naň ukazoval, a protož se té pře odkládá do dvú neděl, aby Přibek to pravé činil; a zase kněz Jan, má-li co odvozovati, aby odvozoval; a se všemi potřebami aby stáli, že páni chtí tu při rozvážiti, a nebude-li nic na pře- kážku, na místě postaviti. K. H. Memor. 578' m. odd. 519. Kutná Hora, 1546, květen 26. Mladému knězi Janovi půjčili Kutnohorští na vysvěcení 15 kop grošů českých. 1546. Feria IIII. ban in pe de. K[něz] Jan mladý, když přišel z světcení, kterémuž páni půjčili XV kop gr. čes., jinak 30 tolaruov, na tu cestu a jeho vypravili, oznámil skrze pana děkana, že se teď staví a se toho chce odplátceti, i zase, což jest mu půjčeno, plátce býti pánuom a obci. A při tom oznámil pan děkan, jaké psaní pan admini- strátor píše, na jaký by zpuosob zde a do kolika let měl by zde býti, aby to na místě bylo postaveno a panu administrá- torovi oznámeno. Povědíno per H. Charvát, že sú páni takovú pomoc jemu učinili rádi a že jemu Pán Buoh ráčil se ve zdraví dáti navrá- titi, že toho jemu věrně rádi přejí; a zase té sú naděje, že on nejináč, než jakž připovídá, chovati se bude a zase i tu sumu navrátí.a) A co se bytu jeho zde dotýče, že se vidí, aby zde o to na místě postaveno bylo a do kolika let má býti zde, aby o to uhozeno bylo, a potom skrze posly se panem administrá- torem jednáno, a že se vidí pánům, aby do pěti let zde byl, poněvadž jest jemu dobrodiní učiněno a ještě učiněno bude, aby se nehýbal do těch Vti let odsud, a buď tu u svaté Bar- bory neb po tom kaplanství ujme fary. K. H. Memor. 586 m. odd. a) Psáno: „navrátiti'.

Strana 61
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 61 520. Kutná Hora, 1546, květen 26. Ambrož Přibek obviňuje kněze Jana Lahvičku. 1546. Feria IIII. ban in pe de. Kněz Jan Lahvička, jakž prve, žaloval na Ambrože Přibka, že jest ho zúmyslně a bezprávně na jeho poctivosti zlaupil a nařekl, lotry, zrádce jemu dával a suplikací nepravé do konsistoře dával, pravě, že by on byl příčinau toho, že manželka jeho s ním není a že by bez vuole jeho k němu cho- dila, ukázav list od Přibka k sobě psaný, aby tomu nevěřil, aby bez vuole jeho k mateři své a k němu chodila, vypravuje, jaká dobrodiní jemu činil a je nadával, a on jak se jest jemu odplatil, lotruov zrádných i jináč jemu nadal, žádaje, aby svědkové byli čteni. Proti tomu Ambrož Přibek, kdež jest mu nalezeno, aby naň to ukazoval, čím ho nařekl, že tím to uka- zuje, že mu manželku jeho přechovával a u sebe bez jeho vuole držal, druhé, že jest list na něho psal, na jeho poctivosti jeho dotýkaje, třetí, že do konsistoře vstupoval a konsistoř podvedl, pravě, že zde má s ním saud, ješto jest neměl, čtvrté, kdež praví, že mu kleštěnce dával, že jest on ho neohledoval, než on ví dobře, od koho to slyšal a kdo ho tím podvedl, dodav také Přibek list, kterak ho zase zhaněl. Vypovědíno per Henricum Charvát: Poněvadž se to vždycky zachovalo i při vysších prá- vích zachovává, když se v které při poctivosti dotýče, že se po- dávají na smlúvu přátelskú, a páni přátelé když se v to vloží, bude moci prostředkem slušným na místě postaveno býti a to, aby zítra bylo, bylo-li by možné, poněvadž kněz Jan jest přes- polní, po kázání sejdúce se s přátely, aby se raději smluvili, nežli saudem a ve při býti měli, a nesmluví-li se, aby zase ve II nedělech stáli. K. H. Memor. 586° m. odd. 521. Kutná Hora, 1546, červen 23. Námětský zvoník Jan zbaven byl svého místa proto, že chtěl rozkazovati farářovi a kněžím. 1546. Feria IIII. cti Jo han Jo Do. Janovi zvoníkovi od Náměti dáno odpuštění, že, maje

Strana 62
62 Fr. Trnka: býti zvoníkem, i chtěl farářem a kněžími vládnúti, procesí i jiná náboženství zpravovati, a Šimon, písař šlotýrský, na to místo přijat, než aby věrnost a pilnost zachoval; a to za- ručil... K. H. Memor. 602 m. odd. 522. Kutná Hora, 1546, červen 23. Juza Vrbíkův potrestán vězením za své nevhodné řeči. 1546. Feria IIII. cti Jo han Jo do. Viktorin, trubač, jakž prve vinil Juzu Vrbíkova, žádaje za opatření, a že i to dopověděl, abych sobě to opravil. Proti tomu Juza, že s ním prvy žertovával a přátelsky on od něho všecko i on zase od něho přijímal a tuto z nějaké nenávisti, kterúž vzal, proti němu, i vinní ho. Proti tomu, že on nechce s ním žádného saudu míti, než aby měl pokoj před ním, neb nejednú se jemu přihodilo, též když šli s procesí od svaté Barbory, že jest mu mluvil: Jakť se líbí kněz od svaté Barbo- ry, kdež on chodí s procesí, on se tobě vidí svatý a Chyzderce též, a tu řeč, že mu duše sotva chlebem voní, mluvil k němu proti té jeho řeči, když pravil: Oprav sobě to, jak umích [sicj; a on řekl: Co mám sobě na tobě napraviti, anť duše chlebem smrdí jako mně; a on řekl, by měl co u sebe, že by chtěl na- praviti, ale poněvadž nemá nic u sebe, že toho zanechává. Dictum: Poněvadž on Juza dal se v řeči zbytečné, ješto i k puotce zchylovaly, a protož ho páni do trestání svého berú, a p. rychtář aby ho vězením a šatlavú vopatřil. K. H. Memor. 603 m. odd. 523. Kutná Hora, 1546, červen 23. Spor Jiříka Fouska s knězem Janem Lahvičkou. 1546. Feria IIII. cti Jo han Jo do. Jiřík Fausek s knězem Janem Lahvičkú voláni. Jiřík Fausek a kněz Jan nestál, i žádal Jiřík za opatření. I jest na tom zuostáno, aby jemu ještě psáno bylo, aby stál, a nesta- [ne]-li, že Fausek bude v duom vpuštěn. Položili stání ve II nedělech. K. H. Memor. 603' m. odd.

Strana 63
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 63 524. Kutná Hora, 1546, červenec 14. Spor Jiříka Fouska s knězem Lahvičkou ukončen. 1546. Feria IIII. gar A post ar. Jiřík Fausek s knězem Janem Lahvičkú jest volán. Ji- řík Fausek stál a za opatření žádal a kněz Jan Lahvička ne- stál, ani poručníka na místě svém nepostavil. I jest Jiřík Fausek podle zápisu zuostaven a do toho domu podle téhož zápisu vpuštěn. K. H. Memor. 616' m. odd. 525. Kutná Hora, 1546, červenec 21. Kutnohorský děkan chce odejíti z K. Hory do Litoměřic. 1546. Feria IIII. Prax Mag Ap Cris. Pláni] obecní a saudce byli obesláni a jest na ně vznese- no, že pan děkan psaní učinil a úmysl svůj konečný oznámil, že zde býti nemíní, než v Litoměřicích že má, chce býti a tento pátek konečnú odpověd že jim chce dáti, že tam bude a úmy- slu svého že jináč změniti nemuože a nezmění, leč by umřel. A když byl sem povolán a se na příčiny bylo ptáno, nechtěl oznámiti, pravě, že o příčinách sami mohú věděti; však to na- pověděl, že on zde nic neprospívá a nevzdělává a toliko že všecka věc jest na slyšení a opravy žádné a že kněz Jíra to- likéž zde prospívá; a při tom že jest mu bylo mnoho předklá- dáno, aby úmysl svůj změnil, i že sklep k jeho potřebě chtí stavěti, a jestli by pak příčin nechtěl oznámiti, aby ale sepsa- ných podal, a kdožkoli by buď ze pánuov že scesten byl, aby oznámil, že chtí napraviti, však že nic nemohli obdržeti, neb jda ven, pověděl, že on již jináč neučiní a úmyslu svého v tom nezmění. Druhé, jest vzneseno, že farář od Náměti psaní učinil, že se k němu, jakž by nalezeno, zachováno a že uveden není, ani jemu nic poručeno není, a že na tom stojécím pro drahotu býti nemůže, na to tepa, aby mu 50 gr. dáváno ne- bylo. Třetí, než to pominulo, a kdy sme ještě o to mluvili, farář barborský psaní učinil a odpuštění bere, a protož aby páni obecní, saudce ráčili k tomu raditi, a mohú-li nějakých cest pohledati, a pánům, co by s tím měli dále činiti, raditi.

Strana 64
64 Fr. Trnka: Páni obecní a saudce dali odpověd, opáčivše ty všecky řeči o pana děkana, oznámili, že sú tomu jistě neradi a toho neradi uslyšeli, a porozumějíce, kterak by někteří zaumyslné příčiny dávati jemu měli, a jmenovali syny páně Pavlovy a Portnara, a jiní někteří že sú, připravivše nějakú ženu v šaty mužské, pod vokno jeho šli a tu zpívali na protimyslnost jemu, a též že by Jiřík Haluzího měl se připraviti, ale on tomu odpírá, a že na jeho šlak ten Portnar učinil, a protož že se jim vidí, aby k němu páni z sebe pány vyslali a jeho za to požádali, aby toho nečinil a úmysl svuoj při tom aby změnil a takové příčiny že budú napraveny; a pakli by v čem jiném nedostatek měl, že bude opatřen; a poněvadž ho ve všem slušně opatřiti ráčili, jízdy, autraty vésti, k němu vuoli přá- telskú míti, aby pan děkan byl za to požádán, aby úmysl svůj při tom změnil; a co se p. faráře námětského dotýče, že to býti nemůže, aby z dluhuov svých lidé neměli napo- menutí, neb vidělo-li by se pánům, aby mu 5 gr. přidáno bylo; a s barborským aby o to mluveno bylo, aby sobě i nám ku posměchu nečinil, ale do svatého Jiří aby setrval a potom, nebude-li chtíti býti, což tomu vědí říci... Páni šepmistři a páni, vzavše potaz, dali na to na všecko odpověd po mnohých a potřebných řečech, na tom zuostali, aby hned tam šli páni obecní a saudce a k němu aby pro- mluvili, aby to poznal, že jich žádost jest horlivá z upřímného srdce, aby na pochvalu nepřátel to nečinil, a že jsú z ponuk- nutí panského učinili a že zase máte dáti pánům odpověd a příčiny, chce-li oznámiti, že chce k nápravě přivésti, a aby odpovědi té Litoměřickým nedával. A co se faráře námět- ského dotýče, že jest poručeno o tom panu Medovému, kostel- níku, aby to, čehož on žádá, opatřil, a též o kuchařku aby bylo věřiteluom předloženo, nebo jest Tomálš] jí zde vyhrožoval, aby pokoj míti mohla; a co se přidání 5 gr. dotýče, poněvadž suol, chlíb a drva má, že může na tom přestati, že sú jiným nedávali než 1/2 kopy gr., aby jemu též bylo předloženo. A též co se barborského faráře dotýče, též s ním bude mluveno o to, aby toho předsevzetí nečinil a tu zuostal etc....... K. H. Memor. 619 m. odd.

Strana 65
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 65 526. Kutná Hora, 1546, říjen 11. Dlužníci kněze Duchka. 1546. Miserere feria II. ar te que Ca lix. Václav Kazlar a Mandalena Ptáčková, jakož od pánův saudcův byli podáni před p. šepmistra a pány o dluh, kterýž knězi Duchkovi VI kop gr. čes. pozuostal, jest jim přečtena smlúva in viridi p 12...... K. H. Memor. 633' m. odd. 527. Kutná Hora, 1546, říjen 20. Děkan zůstane ještě rok v Kutné Hoře. 1546. Feria IIII. se se. P[an] děkan vznesl a ku paměti přivedl, kterak nejednú odpuštění bral a toho nečinil, než z příčin jistých i také z pří- činy své a prátce, kteréž již vésti nemůže, neb ač sú se jemu nejedna místa naházely [sic] s menší pratcí, ale na žádost jich že jest, nehledaje místa užitečného, tělesného lepšího opatrování činil, a zuostával, ač i s těžkostí, ješto se jest na- dál, že již na jeho žádosti, i také patříce na jeho nedostatky, tomu místo dáti ráčí, ale poněvadž pak vždy žádostmi svými jeho zdržují, kterýmž on, ač svú těžkostí, nerad by odporen byl, ač jest byl na tom, aby prátce takové z strany i čeledi, též i kostelní se zbavil a zde pobyl a slovem božím, pokudž by mohl, posluhoval, ale poněvadž vždy ty žádosti sau ustavičně k němu, že již on to chce a připovídá učmiti a do svatého Havla, to jest od tohoto svatého Havla pominulého až do dru- hého svatého Havla, to jest do roka, že chce zde býti a zuo stati na ten zpuosob, aby již dále nebyl zdržován; a protož aby v tom času jiným zprávcí se opatřili, že on se opovídá, že při tom času se chce vystěhovati a přes ten rok nikoli že zůostati nemíní. Povědíno per Nicolaum a Práchňan, že sú to rádi páni uslyšali, že ráčí připomenúti s námi přes ten rok býti, a za to máme, že i obec toho vděčna bude. Co se pak dalšího zamezení dotýče, že by nechtěl zde dýle přes ten rok býti, že páni ne- budú bezděčně toho činiti a jeho svými žádostmi ssužovati, 5

Strana 66
66 Fr. Trnka: aby měl zdržován dýle přes vuoli svú býti, než Pán Buoh, kterýž úmysly lidské proměňuje, muože to změniti; než páni nejsú toho úmyslu, aby více p. děkana tím stěžovali; a pakli by pan děkan jiné místo pokojnější ráčil sobě oblíbiti zde pan děkan, že páni ráčí jemu toho příti a jemu je připovídají, kdež by se koli p. děkanovi líbilo. K. H. Memor. 637 m. odd. 528. Kutná Hora, 1546, říjen 27. Děkan Václav stěžuje si Kutnohorským, že starý kněz čáslavský Bohuslav nazývá ho kacířem a ariánem. Prosí pánů o ochranu. 1546. Feria IIII.3) nis Si mo nis. Pan děkan, kněz Václav vznesl na pány, že má zprávu ústní i psanú, kterak kněz Bohuslav starý v Čáslavi na svých kázání ch] jeho dotýká, nazývaje ho kacířem a ariánem, a po- něvadž se netoliko jeho osoby, ale této obce dotýče, žádal v tom za radu, co by měl s tím činiti. K. H. Memor. 641' m. odd. 529. Kutná Hora, 1546, říjen 27. Kutnohorští mládenci jsou potrestáni vězením pro ne- mravné řeči. 1546. Feria IIII. pi nis. Mládenci horští byli obesláni, tito zejména: Nábožnay, Vaněk Suchý, Samuel Platuov, Sýkorka, Vávra Brychcuov, Vojtěch Šimuonkuov, Šebesta trubač, Holey Šimůnkuov, pro nemravné řeči; i jest rozkázáno těm, kteříž se přiznali a na ně se našlo, aby do vězení vzati byli, a kteříž odpírali, jest na- lezeno, aby na ně jiní ukazovali. K. H. Memor. 642 m. odd. 530. Kutná Hora, 1546, listopad 3. Zmínka o knězi Václavovi z Rouchovan. a) Za tím opakováno: feria IIII..

Strana 67
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 67 1546. Feria IIII. No vem bre. Non aderam presens, opem dabam in suscipiendo testi- monio dfomino] Adalberto Lhoticzky a Lhotticz, alterum sa- cerdoti Wenceslao a Rauchovany. K. H. Memor. 644' m. odd. 531. Kutná Hora, 1546, listopad 10. Mandalena Ptáčková musí zaplatiti knězi Duchkovi 1546. Feria IIII. Lud Mar Fra. Kněz Duchek, jakž prve, vinil Mandalenu Ptáčkovú a Václava Kazlara ze XIIti zl., jináč IXti kop gr. českých.... Dictum per Henricum Charvát: Poněvadž Mandalena Ptáčková přiznává se, že měla VI centnýřuov 18 libry na po- moc dluhův placení, jakž se tu i při spisování statku našlo, druhé, že toho ničímž neu]kazuje, aby těch XII zlatých dala v tom dluhu XXV kop gr. Pangkracímu na ten dluh, za živ- nosti Ptáčka zašlý, že to ničím neukazuje, a protož aby Václava Kazlara s pokojem nechala, že jí tau žalobau povinen není, než aby ona Mandalena knězi Duchkovi z toho práva byla a těch 12 zl. zaplatila. 12 zl. K. H. Memor. 647 m. odd. 532. Kutná Hora, 1546, listopad 22. Barborský farář Jiřík vysvětluje, proč se zdržuje mimo své působiště. 1546. Si iniquitatis feria 2. Ce Cle Cris. Knězi Jiříkovi, faráři barborskému, domluveno, že od- jezdy časté činí a několik neděl tam bývá, a kněz mladý, ne- jsa ještě povědom té prátci, že dosti činiti nemůže i s pláčem oznamuje; druhé, že by fary okolní po vesnicích sobě objed- nal a tam bývaje, že doma obmeškává, aby se toho zpravil. Pověděl, že jest o tom nevěděl, aby se měl opovídati; kdyby tak bylo, že by bylo huoře nežli v škole, a že jest mladý kněz odšel po své potřebě, že jest zaň zastával a on že jest tolikéž měl učiniti; než chtěl-li by, aby se on za něho učinil, snad

Strana 68
68 Fr. Trnka: domnívaje, že jest ještě v škole a že jest odšel, to pro svú pilnú potřebu učinil; neb jest i listy sobě od pana šepmistra o své dluhy vyjednal a fary veské že [chce] již držeti. K. H. Memor. 649' m. odd. 533. Kutná Hora, 1546, prosinec 6. Kolínský děkan Pavel si stěžuje Kutnohorským, že ho Marketa Měsíčková skrze Švehlovou neprávem nařkla ze styků s Reginou Vševědkou. 1546. Populus syon feria II. Ni co Con cep. Kněz Pavel, děkan kolínský, vinil Markytu Měsíčkovú, že k němu poslala Švehlovú kolářku s takovými řečmi, kdyby páni šepmistři o něm a o Regině Vševědce věděli, co ona ví, že by je trestali tak, že by se jimi desátý kárál, že se jest vždycky choval, jako na dobrého náleží, aby zjevně oznámila, že jest učinil, proč by měl v tresty světské upadnúti, poně- vadž tak slavně po té Švehlové vzkazovala, že jest jí bezpo- chyby i jiným o příčině pověděla, žádaje, aby na to zjevní a zřetedlnú odpověď dala. Žádala prótahu. Odloženo ad ſe- riam 2 post Novum annum. K. H. Memor. 658 m. odd. 534. Kutná Hora, 1547, leden 3. Jan Čečetka je zbaven hostinské živnosti, poněvadž za jeho nepřítomnosti se dály v jeho domě zlořády. 1547. Dominica in excelso feria II. o Ja nus. Jan Čečetka a Margkyta, manželka jeho, byli obesláni a jest k nim domluveno, že v tyto hody velebné, kdež jiní křesťané pamatovali vykúpení své v narození Pána Krista, že sú se dali v rozpustilost v svém domě proti Pánu Bohu, a ma- jíce hod slaviti, dopustili tance i také sami tancovali a lidem a sauseduom pokoje nedali, tak sú hod slavný uctili, ješto v tom domě nebývalo šenkováno, leč pivo pachovské, a oni, aby mohli tam přístup míti lidé neřádní, vystrčili vích k ne- řáduom, takže k tomu přišlo, že sú se i bili a světlo zhasili, pak jak sú se tu objímali, páni nevědí, a kdyby byl pan

Strana 69
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 69 rychtář nepřišel, byl by zabitej; a k tomu šenkýře sobě hudce zednala, jakpak se hudú a budú, páni tomu rozumějí; a oni této rány nastávající nic neváží a on, jsa hospodářem, toho dopauští, jestli by pak kdo více přivladoval na dvě ruce i nadto kaj, aby sobě nedal takových neslušností v domě dopauštěti; a tomu domu již přezděli Betulí, vše na potupu, a k tomu že tam někteří žáci líhají, ješto není potřebí kotu mléka okazo- vati a psu kobalihuov, i totiž býti má ženského pohlaví ne- málo, tu děvečka, tu hudec, tu žáci, tu lůže jim připravili, i věru sú to věci na lidi pobožné dobré; a ona, súci nemladá, dopauští těch neřáduov; a protož aby se toho zpravili. Proti tomu Jan Čečetka, že on nic žádostiv není toho šenku a že bez vuole jeho to se všecko stalo a že může bez toho býti šenku a že při tom tanci nebyl, neb byl s tovaryši někdy svými a potom přišel domův, an cvrnkají tesáky; a když se ptal, co by to bylo, oznámili mu, že se tepú; i tu jest poslal po rych- táře a takovú věc upokojil. Margyta pak Prášková ta jest tanci odpírá, než toliko že ji vzal syn Haldeckého za ruku a tak šla po světnici, pravieci, že neumí tancovati a tu že jest nic neslušného nebylo a že se ví, jak chovati dobře, jakž se za nebožtíka manžela chovala, a že jest kuchařkú ani služeb- nicí nebyla a že se za to nic nestydí, že by stará byla, a že jest p. Jan, manžel její, dopustil šenku. Proti tomu, že jest tomu na puol, kdy sme o to mluvili; ale pravili ste, že sami budete šenkovati, a ne šenkýřky. Dopovědíno per H. Charvát: Po- něvadž pak nepořádu dopustili v svém domě, že tancovali a se zbili a zsekali, a poněvadž jeho vuole není k tomu šenku a ona zpraviti toho neumí, protož aby více nešenkovali, že páni šenk v tom domu zastavují, a těch sauložníkuov aby tam nemíval, že páni toho míti nechtí; a poněvadž pak on k tomu nepovolil šenku, páni to jemu promíjejí; než ona Margyta, poněvadž jest bez jeho vuole, a opovrhši manžela svého, v to se dala, ač páni měli jináče k ní přistúpiti, že ji páni v své trestání berú, aby shuory nechodila bez vůle pana šepmistra. Proti tomu Margkyta; že ona všecko udělá, kdež jí koli káží jíti, třebas od města, dotazujíci se, kde má jíti. Povědíno jí, aby s rathúzu nechodila. Pověděla, což by tu zimú mřela, proč by radši do šatlavy nešla,a) nebo jest tam tepleji. I rozkázáno, poněvadž a) Psáno: „nesla'.

Strana 70
70 Fr. Trnka: pak tak jest svývolná, aby šla do šatlavy. A prvy, než jí se rychtář z rady navrátil, sama vešla do šatlavy. K. H. Memor. 662 m .odd. že se 535. Kutná Hora, 1547, leden 12. Kolínský děkan Pavel žaluje na Marketu Měsíčkovou, vyjádřila o kněžích neslušně. 1547. Feria IIII. cat hoc Fe li. Kněz Pavel, děkan kolínský, jakž prve, vinil Margetu Měsíčkovú, a že bylo jí rozkázáno, aby zachovala pokoj ku panu děkanovi kolínskému, pak že jest se tak nezachovala a učinila se, jako by se zbláznila, a z vokna křičala na sedláky, aby jí uťali na kněží kaji,a) ješto se to nevztahuje na samého p. děkana kolínského, ale i na jiné kněží. Proti tomu, že jest ona Švehlové kolářky neposílala, a sumau tomu všemu od- pírá, a že toho p. děkan kolínský neukáže, aby ji posílala, a též o tom utětí kyje na kněží odpírala, že jest toho nemlu- vila a tomu odpírá, žádajíci, aby jí pokoj dal, že ona též jemu chce dobrý pokoj dáti. Proti tomu, že jest on jí k tomu žádné příčiny nedal a vždycky se pokojně choval, a co se odporu dotýče, že to chce jedním přísežným na ni ukázati podle práva. Proti tomu, že jest vždycky byla na tom, aby se k ně- mu poctivě chovati a pokojně [chtěla], kdež pak proti jejímu odporu praví, že by chtěl jedním přísežným ukazovati, ješto by snad měla tam Švehlové ukazovati, nedávajíci tomu svě- domí jednomu přísežnému místa. Proti tomu, že proto Šve- hlové dotýče, že jí nevede, neb ví, že ženskému svědomí místa se nedává, než když tento svědek přísežný bude přijat, i to se vyhledá, co se té Švehlové dotýče. Proti tomu žádala, aby tomu místa dáváno nebylo, poněvadž se prvy p. děkan na Švehlovú potahoval, i to oznamujíc, že jest k ní posílala dvě osobě věrohodné a ona Švehlová tomu hned odepřela. Proti tomu p. děkan, chce-li Švehlovú trpěti za svědka, aby ozná- mila. Proti tomu, že na ten zpuosob chce svoliti a ji Švehlovú trpěti v svědomí toliko tak, že jest k ní poslala dva svědky hodnověrné a ona všemu odepřela, žádajíci, aby svědek ten a) Místo ,kyj'.

Strana 71
71 byl jmenován. Proti tomu od p. děkana, že budú potom k to- mu mluviti, bude-li jí potřebí. Dictum per Bohuslavum a Slon, že z příčin jistých na ten čas konce jí učiniti páni nemohú, a protož té pře odkládají do II neděl a na onen čas bude jim dána odpověd na všecko i vo jmenování svědka; a jí Měsíčkové rozkázáno, aby pokoj panu děkanovi kolínskému i jiným p. prelátuom dala, a poněvadž ku právu přistaupila, právem živa byla a vyčkala, a jestli by se tak nezachovala, že by se k ní jináče, pokudž by pánuom se vidělo, zachovati chtěli. Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. K. H. Memor. 666' m. odd. 536. Kutná Hora, 1547, leden 26. Kněz Pavel a Marketa Měsíčková mají se přátelsky dohodnouti. 1546. Feria III1. Po no bi le. Kněz Pavel s Margetú Měsíčkovú stáli a nejsú k řečem připuštěni, a jest jim povědíno per Nicolaum a Práchňan: Poněvadž to vědí, když se dotkne poctivosti, že při každém saudu“) se smlúvú přátelskú podávají, a protož aby dobrého řádu nepominuli, že jich páni podávají na smlúvu přátelskú, a to zítra, a páni mezi ně vydáni budú, p. šepmistr mladší, Bohuslav, Jan z Liboslavě, Vavřinec z Růže a mlistr] Pavel. I oznámila Měsíčková, že zítra do Prahy na jarmark má jeti, žádajíci do jiného času za odložení. I jest toho odloženo do auterku příštího. K. H. Memor. 677 m. odd. 537. Kutná Hora, 1547, březen 7. Barbora a Marketa Měsíčková jsou potrestány vězením za to, že pobraly křesetickému faráři Janovi knihy a je roz- prodávaly. 1547. Reminiscere feria II. to de co ra tur Gre. Kněz Jan, farář z Křesetic, vinil dvě osoby ženské, že a) Za tím: že'.

Strana 72
72 Fr. Trnka: jest nechal u svý přítelkyně Dítětky Reginy v truhle knih, když se jest stěhoval, a potom že jest těch kněh nenašel, než toho se uptal, že jsú ty knihy pobrány a pokradeny; a pro- dávaly je a zastavovaly jmenovitě Barbora a Margyta. Proti tomu Margyta Měsíčková, že ji menuje a se nic nedotýče, a protož nemá co k tomu mluviti. A Barbora dala odpověd, že jest jí kněz Jan nedal nic schovati a od něho nic nepřijala, než že jest tam truhlice byla, a co by v ní bylo, nevěděla, než Měsíčková že jest k ní přibihala i posílala, aby jí knihy dala, a potom děvečku posílala a potom, přišedši sama, ty knihy vykládala a vohledávala, a co se líbilo, přebírala a pravila, že sú mnišský, jak se řídí mniši, aby je tam donesly, a že sú je tam donesly, ale Měsíčková pravila, že jest na žádost její či- nila, nevědúci, jaké by to knihy byly, neb pravila, že by se muži jejímu v statku dostaly. Proti tomu kněz Jan, že sú spo- lečně Barbora s Měsíčkovú knihy jemu zastavily; a na to ukázal psaní od pana opata. — Proti tomu Měsíčková: na- říká-li ji, aby oznámil, že ona tomu odpírá, aby je krásti měla, než že jest s ní byla u vopata, ale při přítomnosti její peněz žádných nepůjčoval, neb jest Poklopec i kněz Koželuh ty kni- hy nosili i do Čáslavě prodávali, a vona nevěděla o tom, než na žádost její chodila do kláštera i na jedny knihy“) půjčila. — Proti tomu kněz Jan, jakžkoli sú činily, vždy tomu odepříti nemohú, že se toho spolu dotýkaly, knihy prodávaly a zasta- vovaly, žádajel za [opatření). A co se Poklopce a kněze do- týče, poněvadž o tom nevěděl, i nemluvil o to; než, poně- vadž již ví, také bude věděti, jak se při tom k nim zachovati. — Proti tomu Barbora, že jest ona nevěděla, co jest v tý truhle, než ona Měsíčková věděla a tam na ně běhala a její příčinau to přišlo, že je prodávaly a zastavily a k ní že jest je nosila. Dictum per Henricum Charvát: Poněvadž se to vyhle- dává a Barbora se k tomu přiznala, žeb) jest ty knihy brala a zastavovala a Margeta Měsíčková že jest jí nápomocna byla, jakž se jest k tomu též přiznala, než toliko to praví, že to na žádost její učinila, čehož ničím neukazuje, a právo božské i městské jest, že činící s povolujícími jednostajnú pomstu a) Za tím přetrženo: koupila, aneb na ně. — b) Opakováno.—

Strana 73
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 73 ponesú, a protož aby je obě pan rychtář vzal do vězení, a dále, več jim to obrátceno bude od práva, tajno jich nebude. A po- tom na žádost pro nedostatek Měsíčková zanechána nahoře na rathúze. K. H. Memor. 695' m. odd. 538. Kutná Hora, 1547, březen 9. Johanes a Cyprián jsou obžalováni, že jedí v postě a v pátky maso a lidi pohoršují. 1547. Feria IIII. ci ra tur Gre. Johanes, písař mince, a Cypryán byli vobesláni a jest k nim domluveno, že maso v půstě a v pátky jedí a lidem po- horšení dávají, aby se toho se zpravili. I dali odpověď, že to- mu odpírají a že by rádi saukupa věděli, kdo to mluvil, a pra- ví, že pravdy nepraví. Povědíno jim, že čeled Jana, písaře mince, o to mezi sebú mluvili a se hádali a Cypryán že zvlal1) k sobě na pečeni aneb slepici. Proti tomu Cypryán, že by rád slyšal toho, kdo to o něm mluvil, že by ho zval na maso, a že on se při tom tak chová, aby pohoršení žádnému dobrému ne- dal. A dotázán sa, kam jest děl kačera, kterého kaupil aneb Jirákovi zaň kapra dal, pověděl, že jej do Kolína písař poslal. K. H. Memor. 697' m. odd. 539. Kutná Hora, 1547, březen 9. Matěj Malínský potrestán vězením za to, že v neděli pracoval. 1547. Feria IIII. ci ra tur Gre. Matěj Malínský byl obeslán a jest k němu domluveno, že ve dni sváteční i také v neděli svatú dělá, aby se toho zpravil, proč to činí. Proti tomu Malínský, že on tomu odpírá, a praví, že v neděli slvatú] nedělá a též ani ve dni sváteční, leč by bez čeho nemohlo býti, jako kuože v kvasu obrátiti, blány natříti a podobné věci. — Povědíno mu, že to če- led jeho praví, že on v neděli i v svátky dělá,a proto že 1) M. ,zva!'. —

Strana 74
74 Fr. Trnka: jest pachole z domu vyšikoval. A tu byla čeled vobe- slána a Matúš, syn Kazlarův, oznámil, žeť to viděl, že Matěj Malínský štrajchoval kuože v neděli a že sú jiní viděli; a druhý, že vynosil kuože ven, když měl cech býti; třetí, že viděli, když mu kůže spadly s židle, je zpravoval, a že štrelmas měl v rukú. A též i Poláček pravil, že viděl, že štrelmas měl v hrsti. A potom přiznal, že jest zpravoval, to jest štrýchoval, a že zpravování a strýchování že jest jedno, a tak jest to vy- hledáno, že jest štrekoval. I jest k němu domluveno, kterak den Páně jest k tomu oddán, aby se dobří lidé scházeli a se od díla uprazdňovali a k slovu Páně scházeli, jím se zpravo- vali, pak on, sa v městě, a jednoty městské nedrží, než ven vykračuje a v jiné věci se dává a se ode všech dělí, jako by on byl nejvtipnější. A jsa o tom tázán, že jest toho popřel, že tovaryši na hospodě o tom, o něm mluví, že on v neděli dělá; a čeled jeho počala to obalovati, ale jeden k druhému mluvě, že sú v tom upamatovali i srovnali, že jest to tak, že on v ne- děli dělá, ješto on může se tomu vyhnúti a směřiti, aby to dílo ke dni nedělnímu nepřišlo, a protož z těch a takových příčin pro jeho odpornost, kterúž v uobci chová, se od jiných v ná- boženství odděluje a v neděli dělá a pan děkan i jiní kněží na kázáních se o to domlúvají, že řemeslníci i ve dni sváteční dě- lají, a protož pan rychtář aby ho vzal do vězení. K. H. Memor. 698 m. odd. 540. Kutná Hora, 1547, březen 16. Starší nad havíři a hašpléři žádají, aby se nemusili účast- niti církevních průvodů. 1547. Oculi feria IIII. Cir Ge drud. Starší nad havéři a hašpléři hor stř í]brných oznámili, že sú na ně vznesli jich tovaryši, co se procesí dotýče, že tova- rystvo sobě ztížili, poněvadž sú o živnosti přišli a Hory spuštěny a díl veliký se jich jinam rozšel, a kteří pozuostá- vají, jest jich díl veliký zdělaných a nestatečných, kteříž s to, aby měli a mohli nositi ty klínoty, prapo[r]ce a korauhve, že s to býti nemohú, a také slýchajíce slovo boží i také sami, kte- říž umějí, čtúce, uznávají, že procesí k spasení lidskému nic

Strana 75
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 75 neprospívá, nébrž, jak se puosobí, někdy více se hněv boží množí, nežli krotí, žádajíce, aby těch procesí zanecháno bylo za některé léto, a potom, byla-li by vuole boží a nadělení boží a tovarystvo se sešlo, i mohli by zase s procesími choditi etc. I jest jim odloženo do téhoždne do většího počtu. K. H. Memor. 698' m. odd. 541. Kutná Hora, 1547, březen 23. Starším nad havíři a haspléři dáno na vůli, chtějí-li se účastniti průvodů, či nikoli. 1547. Feria 4. iun cta Ma ria. Plánům] pořádkuom dána odpověd o procesí, že jim páni procesí nezapovídají, ani jich k tomu nutí, neb král Jeho Mi- lost s konsistoří pražskú ráčil rozkázati procesí držeti, že oni procesí neskládají, ani ustanovují, a také nejsú v naší moci, než p. děkana a kněží; když oni jdú s procesí, tehdy jdú i oni, a když nejdú, taky i oni nejdú; a jich pánuov pořádkův, seč býti nemohú, nepotahují; seč mohú býti, aby učinili, a seč pak býti nemohú, aby nechali. Pověděli starší pořádkův: Poněvadž to páni chtí míti, aby chozeno bylo, že oni se tak zachovají, než aby měli počítati ke korauhvím, poněvadž tovarystva není toho počtu a nemají z čeho vybierati, že toho zanechají, však proto chtí učiniti to, což by ku poctivosti býti mohlo. K. H. Memor. 701 m. odd. 542. Kutná Hora, 1547, březen 28. Nařízení Kutnohorských, aby byly odstraněny špatnosti v městě. 1547. Judica feria 2. .... ... I oznámili sú p. obecní, saudce, starší pořádkové, cechové etc., poněvadž se takové věci zběhly a zbíhají, že za paměti snad nebylo, a k čemu jest namířeno, sám Pán Buoh ví, co tím dále míniti ráčí, však vždy naději k lepšímu máme, a k tomu že my nepravostmi svými příčiny dáváme, a protož Pán Buoh všemohúcí rač v lepší obrátiti, a my také v této obci abychme nětco jiného před se vzali a neřáduom v cestu

Strana 76
76 Fr. Trnka: vyšli a je sstavovali a přetrhali; neb zpráva, že by opět dnes dítě zamordovaný se našlo, ješto jest se rány boží obſá]vati; a protož že se vidí pánům, ano za to žádají, co nepořáduov, lání, opilství, smilství a jiných oplzlostí dotýče, aby se o to snaženo a zastaveno bylo, aby po čtvrtech ha[jltmané pilnost o to měli, a jich manželky paní, vdovy a ženy jiné podezřelé ohledávaly, a žádný šanováno aby nebylo, byla-li by v čem zlém shledána, též raucha oplzlého po sodomsku nenesly a po hospodách uctivě se nesly; neb přída, svrží z sebe šaty, a chodí tak po sodomsku........ Pani šepmistři a páni zase, co se neřáduov dotýče, že pány v tom nic neschází, by i tohoto napomenutí nebylo, po- něvadž napomenutí slyší i domluvy na kázání od pana děkana, ale poněvadž, nejsúce věští, nevědí, které by to byly, které ty děti tak mordují a ničí, a páni že sú některé do vězení vzali a to vyhledali, a nic nenašli, než vědí-li páni obecní], kdo by to byli, a mají-li jaké potahy, aby oznámili, že páni rádi chtí opatřiti a k nápravě přivozovati..... K. H. Memor. 702' m. odd. 543. Kutná Hora, 1547, květen 4. Chrudimský děkan Jan Lahvička žaloval na Ambrože Přibka, že mu vyhrožoval smrtí. 1547. Feria IIII. Flor le han. Kněz Jan Lahvička, p. děkan chrudimský, žaloval na Ambrože Přibka, že on Ambrož Přibek dal se slyšeti před lidmi dobrými, kdež by koli jeho osobu podskočil saukromí, že jej zabíti aneb zastřeliti chce, a že též o to k němu s cedulí poslal, aby mu na to odpověd zřetedlnú a světlú dal; i nedal mu odpovědi náležité, než dal mu odpověd podobnú k prvnější, zastíraje se konsistoří. A nato dal čísti tauž ceduli i také tu odpověd svrchu na ceduli napsanú, a poněvadž jest odpovědi zřetedlné nedal a pohrůžky a odpovědi se dotýče, žádal podle zřízení zemského za opatření. Proti tomu Přibek žádal za pró- tah. I jest jedné jakž druhé pře odloženo do II neděl. Při tom kněz Jan Lahvička pro ty přes) opoviedal škody podle práva. a) Opakováno: pro ty pře'. —

Strana 77
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 77 poněvadž pro něho je vésti a činiti musí. Dopovědíno, že to páni v paměti míti i poznati rozkázati ráčí. K. H. Memor. 709 m. odd. 544. Kutná Hora, 1547, květen 18. Šimon Malý a Poklopec mají zaplatiti knězi Janovi z Křesetic pobrané a rozprodané knihy. 1547. Feria IIII. in hac se. Kněz Jan z Křesetic s vajpovědí. — Kněz Jan z Křesetic vinil Šimona, syna Janka Malého, a Poklopce z kněh pobraných a rozzastavovaných jeho, žádaje podle vajpovědi za opatření. Proti tomu Poklopec, že jest on chtěl dáti X gr. na vyplatcení těch jedněch kněh, kteréž on za- stavil, ale on jest nechtěl v nic jíti, a aby byly knihy nesvo- bodné, že jest nevěděl, a poněvadž jest saused, že jest mu toho věřil a na jeho žádost zastavil a těch peněz že jest mu dal po- lovici. Dictum per Johanem Chyzderam: Poněvadž jest jim prvy rozkázáno, aby ty knihy navrátili a vyplatili, a oni že sú tomu dosti neučinili, a protož páni rozkazují, aby do II neděl ty knihy navrátili, aneb knězi Janovi zaplatili, a neučiní-li toho, aby slíbili panu šepmistru, že se do vězení do šatlavy postaví. A slíbili rukau dáním, že se tak zachovají. K. H. Memor. 713' m. odd. 545. [1547.] Přibek ve věci rozvodu se svou manželkou. Odpověd Přibkova knězi Janovi Lahvičkovi. Item smlúvě té místo dávám, což náleží ku právu tomuto, že já toho zdvíhati nemíním s knězem Janem Lahvičkú, než co se tkne manželky mé, já chci s ní míti před duchovním prá- vem o to činiti, nebo sú ti sm[ljuvci smlúvali to, což jim nená- leželo, a já také přítele k smluvení rozumného sem neměl; než již tomu tepruv rozumím, že sú neměli smlúvati nás, poněvadž jsem já se ku právu duchovnímu utekl; 2. o listech, kterýž mi kněz Jan posílal řezané, k tomu se znám, že sem jich přijíti nechtěl, nebo při těch listech řezaných i od mý manželky list

Strana 78
78 Fr. Trnka: jest přišel, odpověd sem jim tuto dal, že já těch listů žádných přijíti nechci, než tak se chci zachovati, jakž mi konsistoř roz- kázala, když se mám před nimi stavěti v konsistoři, že já se chci tak zachovati a bez Jejich Milostí já nic nechci učiniti; 2m, kdež praví, že bych mu hrozil, i vpravdě se v tom pamato- vati nemohu, abych já to měl o něm mluviti, než tak pravím, kdyby na zhýralého člověka přišlo taková věc, že nevím, co by neučinil z příčin takových, manželku jest mi vzal a příte- lem se jí krevním nazývá, ješto jé přítel žádný není; protož Vašich Milostí prosím, jakožto chudý člověk a služebník Va- šich Milostí, že mě ráčíte v tom spravedlivé rozsúditi. U K. H. Memor. 713' psáno na zvláštním lístku. 546. Kutná Hora, 1547, květen 23. Kněz Jan Koželuh je obviněn z krádeže knih Jana z Křesetic. 1547. Exaudi 1m. te net Ur. Kněz Jan z Křesetic vinil Jana kněze Koželuha, poně- vadž se toho dotýkal a s těmi knihami vuokol zacházel jako i jiní, na kteréž vajpověd učiněna, za tolikéž žádaje. P[roti] tſomu], že, což on v rukú svých měl, to že knězi Pavlovi uka- zoval, a on pravil, že se kramáři hodí, a potom že s knězem Janem o to mluvil a on že mu řekl o to pokoj dáti a k tomu kopu vajec přidati; a co byl vzal, to zas pekařovi navrátil a nic nezastavil. P[roti] tomu], že ještě posměchem toho od- bývá, protož, poněvadž neodpírá, aby nevzal, než ledcos ledckams prolito, kněz Jan žládá] zla] [opatření). Dictum Laurencii Rosa, aby to Jan Koželuh ukázal, že mu kněz Jan z Křesetic pokoj dal, a to od středy do téhoždne. A pře dotud odloženo. K. H. Memor. 715 m. odd. 547. Kutná Hora, 1547, květen 25. Pře děkana chrudimského Jana Lahvičky s Ambrožem Přibkem. 1547. Feria IIII. Urbani.

Strana 79
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 79 Kněz Jan Lahvička, p. děkan chrudimský, opáčiv žalobu na Ambrože Přibka, žádal, aby to pravé učinil, že ho v smlúvu podvodně uvedl. P[roti] tlomu] podal odpovědi psané a při tom oznámil, že má s ním stání míti v konsistoři, žádaje při tom zachován býti, že mu manželku vzal a přítelkyní že ji nazývá, a že jeho žádná přítelkyně není, a když se ta smlúva dála, že tomu jako prostý nerozuměl. P[roti] tomu], že v kon- sistoři o poctivost nesaudí a že od něho pohnán není, s ním tam nic činiti nemá a o tom nic neví, a když bylo nalezeno Přibkovi odpovídání, oznámil, že vedle té smlúvy měl mu manželku do domu postaviti, i s tím, co mu pobrala, navrátiti, a od té chvíle že jí neviděl a že ví, kde jest, a že jemu přítel- kyní není, a on že ji přítelkyní nazývá, a z té příčiny, že ho podvedl, aby to ukázal, že jest přítelkyní jeho. P[roti] t omu] k [něz] Jan, jestliže to smlúva o tom do domu postavení a na- vrácení ukazuje, že by mu tím byl povinen a že jest mu svú vlastní rukú psal nejedno, že jest přítelkyně jeho, a že o to pře není, a při tom oznámil, že jest jeho mateře sestry syna dcera a že se tu i knih zdajších dotýče. Dictum Nicolai a Práchnien: Poněvadž Ambrož Přibek přiznává, že té smlúvě z strany poctivosti místo dává, než co se manželky dotýče, tomu nedává, a že pro manželku o tom podvodu mluvil, a po- něvadž před konsistoří o to činiti mají, ješto přes to právu tomuto v to kračovati nenáleží, té se věci při tom zanechává. Co se pak smlúvy zapsání dotýče, jest dopuštěno na žádost stran, aby zde poznamenána byla, než ne tím úmyslem, aby zdajší právo mělo o manželství súditi, a také že nebyla v radě čtena a z strany manželky není stvrzena, než, chtějí-li se tu vinniti, kdež náleží, bude-li té smlúvě místo dáno aneb ne- dáno, to se při tom zanechává. — Cedule řezané k Přibkovi o nářek.a) K. H. Memor. 716 m. odd. 548. Kutná Hora, 1547, květen 25. Kněz Jan Lahvička žaluje na Přibka, že mu vyhrožoval. 1547. Feria IIII. Urbani. a) Celá věta psána po straně.

Strana 80
80 Fr. Trnka: K něz] Jan Lahvička, opáčiv žalobu na Přibka o po- hrůžku ante o 46. P[roti] tomu], že se v tom nepamatuje a tomu odpírá, aby to ukázal. P[roti] t omu], že k němu ceduli řezanú poslal a že na ni světlé odpovědi nedal, žádaje vedle zřízení zemského zachován býti. Zeptán k něz] Jan, kde jest to zřízení zemské, že páni o něm nevědí, aby o pohrůžku k městskému člověku mělo posíláno býti, aby se právu měst- skému ani zřízení zemskému nic neublížilo, což by se k právu městskému vztahovalo, a že se tomu diví, jako by nětco no- vého žádal, a že jest věc neobyčejná a za řád že se o takové 1 jiné věci i k sedlákuom posílá, a kdo odpovědi nedá, že se vinnen dává, a že k němu a on k jiným posílal, žádaje vedle t[ohoto] zřízení zemského, a což se ode všech vuobec zacho- vává, aby také zachován byl, a přes to bez pohoršení těch ce- dulí a zřízení zemského že chce ukazovati a na svědky se ptáti. Odloženo do 2 neděl, aby to ukázal buď zřízením anebo svědky na Přibka. K. H. Memor. 716 m. odd. 549. Kutná Hora, 1547, červen 20. Námětský farář Pavel obviňuje Annu Stayškovou, že přijala od zlodějky a si ponechala jeho peníze. 1547. Factus feria II. tas Al san cti. Kněz Pavel, farář od Náměti, vinil Annu Stayškovú z toho, že, maje se na onen čas odebrati do Kolína, dal jest schovati Regině Vševědově 40 zl. uherských míně jednoho a některé groše staré; potom nějaká děvečka dobyla se jí do komory a ty zlatý jí kradla a brala a ku paní Anně Stayškové přinesla XXV zlatých a ona je od ní přijímala, žádaje, aby ty zlatý, zlodějsky vzaté, na právě složila, a když to učiní, také dále bude k tomu mluveno. Proti tomu Anna Stayšková žá- dala za prótah podle práva. Odloženo do 11 neděl. K. H. Memor. 725' m. odd. 550. Kutná Hora, 1547, červen 27. Kutnohorští žádají děkana Václava, aby zůstal.

Strana 81
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 81 1547. Respice feria II. Do Le Pe Pau. Kněz Václav, pan děkan zdejší, jest povolán a žádán, aby dýle než do sívatého] Havla zde v uobci zuostal; mno- hými řečmi a slovy jest jemu předloženo i také, aby sobě prátce umenšil, povoleno. Vzal na protah a na rozmyšlení, že odpověd dáti chce. K. H. Memor. 727' m. odd. 551. Kutná Hora, 1547, červenec 4. Námětský farář Pavel obviňuje Annu Stayškovou, že si ponechala jeho peníze. 1547. Dominus illuminacio feria II. Pro co Hus. Kněz Pavel, farář od Náměti, jakž prve, vinil Annu Stayškovú, jakož jemu XXV zlatých uherských krádežem se ztratilo a ona ty zlaté k sobě přijala, žádaje, aby byla k tomu přidržána, aby ty zlaté na právě složila. Proti tomu Anna Stayšková podala odpovědi sepsané post in charta.1) Proti tomu kněz Pavel, že k tomu nic neříká, než toho žádá, aby předkem ty zlaté, kteréž od té osoby přijímala, na právě slo- žila, a když to učiní a ty zlaté složí, bude-li míti k ní kněz Pavel spravedlnost, to se připauští k spravedlivému uvážení. Proti tomu Stayšková, že tím povinna není a jeho nic nemá. Proti tomu, že zlaté sú kněze Pavlovy. I jest dotázána Anna Stayšková, tak-li jest, že těch 25 zl. vyněla. Pověděla, že XX zl. toliko. I jest jí povědíno: Poněvadž se věci kradené dotýče a ona Anna se přiznává ke 20 zl., a děvečka praví, že 25 zl. k ní přinesla, a ona Anna že jest rozuměti a toho si- rotka znáti mohla, že taková děvečka nemá statku na zlatě a své spravedlnosti, než, má-li, jako má, má na střechách aneb domích; třetí, že jest po málu zlaté k ní nosila a zlatý neničky nejdú, ač ona se nenaříká od pánův ani od strany na poctivosti, než toliko o zlaté pobrané a jich složení jest pře, a protož páni nalézají, aby ona Stayšková ty zlaté, k kterým se přiznává, složila. K. H. Memor. 728' m. odd. 1) Viz č. 552. 6

Strana 82
82 Fr. Trnka: 552. [1547.) Anna Steyšková se ospravedlňuje, že není vinna ztrá tou peněz námětského faráře Pavla. Páni šefmistři a páni milí! Jakož jsem obviněna ze XXV zlatých od kněze Pavla, že jsem je k sobě přijala, a jako by jeho bejti měly etc., žádajíc, abych je na právě slo- žila před Milostmi Vašimi, jakž ta žaloba šíř v sobě zavírá etc., i toto za odpověd dávám, že jsem já knězi Pavlovi nikdá ničímž povinna nebyla a nejsem, nebo mi nic schovati nedal neporučil mi nic, abych mu ostříhala, a také mi nezapověděl, abych já vexle na zlatě, na tolařích, na groších k polepšení živnosti své podle obchodu svého, čehož se všem obyvateluom v uobci této i také jinde svobodně dopauští, užívati neměla; a protož jemu tím povinna nejsem a nemám a neměla jsem s ním o nic činiti jakživa, protož toho žádám, ať mne, osiřalé vdovy, na pokoji nechá etc.; neb poněvadž kněz Pavel má před ruka- ma jistce, komu jest schovati dal a k vostříhání poručil, nechť sobě k němu hledí; a kdyby byl mně to takovým spůsobem poručil, byla bych jemu tím povinna, než za cizí neopatrnost nejsem povinna statku svého dávati; druhé, má před rukama škůdce, skrze kteréhož, praví, že jest se jemu škoda stala, nechť sobě k němu hledí a mne s pokojem nechá, nebo já ne- vím, stala-li jest se jaká škoda knězi Pavlovi, čili nestala, a protož nemám jemu z čeho práva býti; nebo z toho mohl by tento nepořád pojíti, že by někdo mohl poslati služebníka svýho nebo přítele domácího i mu zvexloval u někoho z Va- šich Milostí minci, a potom, nechaje služebníka, kterýž by jemu zvexloval anebo slaužil, i hleděl by k tomu, kdo jest tu minci k potřebě své vyměnil, a tak by sebau žádný bezpečen nebyl. Než, kdyby mne děvečka vinila, že jsem jí někderej zlatý vzala, anebo za něj nedoplatila, byla bych jí povinna odpovídati, ale nemá mne z čeho viniti, nečinila jsem nic krytě ani zlodějské, než ve dne svobodně u krámu, anebo kdež jest ke mně přišla, a jakž mně, tak také i jiným proměňovala, potřeby sobě kupovala, a co se jí dobře líbilo, nebyla jsem tím povinna, abych se jí doptávala, poněvadž jest líta měla i rozum, kde ty zlaté béře, zač sobě blány, kmenty, jabka stříbrná kupuje; byla jest jinému v ochraně, ti jsau jse na to

Strana 83
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 83 ptáti jměli, ne kupci anebo kramáři. Nad to všecko toho uptá- vám se, že ten jistec, kterémuž jest to k schování dáno bylo, to jest Regina Vševětka, že jest se doptala a nalezla někderé věci u jedné své sausedky, která jest od děvečky k sobě to při- jímala, váček s penězi, blány i jiné šaty, které jest sobě za ty peníze kupovala, a toho jest za několik mnoho kop gr. a vona Regina [V]ševětka od ní to vyzdvihla, a bezpochyby žeť se knězi Pavlovi tu strátu, ač ztratila-li jest jemu co, skrze ne- opatrnost platiti strojí; a protož nechť o to k ní kněz Pavel hledí a mne s pokojem nechá. A tímto to všecko zavírám, poněvadž právo jest kapi- tole 12, artikuli 3 rozdílu, kdož by svých věcí z cizími zbaven byl, a že by jemu neštěstím, krádežem, spálením nebo povodní zhynuly, nebyl by povinen navrácení; pakli by skrze vlastní čeled byly odneseny a zmařeny, tehdy jest jimi povinen, aby je zaplatil etc.; pak tuto, nerci-li čeledín, ale sestra vlastní a společnice a snad i dědička, jestliže jest to bez vědomí hospo- dyně učinila, kdo to ví, to buď při uvážení Vašich Milostí, učinila-li jest komu škodu, nechť o to k ní hledí, a ne ke mně, poněvadž jest ku právu uručena. Druhé, právo jest kapi[tola] 17 a artikuli 1m rozdílu I, II, III, IIII o věcech k schování daných; ten slove: Schova- vač, jemuž věci k ostříhání porúčejí se z víry, protož tako- vým věcem pilnost má býti přiložena, jako k svým vlastným věcem, jinak ztráta jich jeho nedbanlivosti přičtena bývá, nadto pak, kdež své věci složí v truhle bezpečné a věcí k scho- vání daných nechá na lavici neb pod truhlau, ztratí-li se ta- kové věci, schovavač je zaplatí, protož, jestliže věci jeho v cele zachovány byly by a věci složené zhynuly by, vinen bude, nebo nejvíce ten, kdož schovává, domnín bývá z pode- zření; nebo tu není naděje pravé víry, kdož by své věci cele zachovaje, pravil by, že věci dané k schování stratil, neb kdež není naděje pravé víry, tu lest bývá sauzena, při tom má býti až potud právo psané. A protož z těch všech příčin výše položených i také po- dle práva psaného jakožto osiřalá vdova a sauseda Vašich Milostí žádám, abych mohla před knězem Pavlem, poněvadž

Strana 84
84 Fr. Trnka: s ním nic činiti nemám, pokoj míti a na tom ve všem se spra- vedlivému opatření Vašich Milostí poraučím. Anna Steyšková, vdova a sauseda Vašich Milostí. Papírová listina u K. H. Memor. 728' m. odd. 553. Kutná Hora, 1547, červenec 18. Žofka, dcera Mikulášova, dává knězi Pavlovi za pobra- né peníze a věci své peníze, zděděné po otci a uložené u práva. 1547. Dominus fortitudo feria II. Al nol. Kněz Pavel, nejsa přítomen, skrze p. děkana jakož vinil Žofku, dceru Mikulášovu, z peněz jemu pobraných. Oznámili s obú stran, že smlúvu spolu učinili, jakož Žofka po otci svém má spravedlnost a peníze zde leží na právě za duom, že jemu knězi Pavlovi ukazuje, za tu sumu, aby dáno bylo, a že ty pe- níze brala z té příčiny, že se domnívala, že sú po otci jejím jí náležité, poněvadž sú u sestry její, a poněvadž pak byly kněze Pavlovy, že jemu na těch penězích za domy ukazuje zde. Povědíno od kněze Pavla skrze pana děkana, že na tom pře- stává. Dictum: Poněvadž ještě s Stavškovú prve zašlá pře na místě není, že páni toho koncovati nebudú, než ač prve s Stayškovú konec bude, že také páni dadí na to odpověď. Po- vědíno od Žofky, co se Stayškové dotýče, bylo-li by možné, že by chtěla, aby ty zlatý vyplatceny těmi penězi byly. K. H. Memor. 735 m. odd. 554. Kutná Hora, 1547, červenec 20. Anna Stayšková je povinna dáti námětskému faráři Pavlovi za vzaté peníze 20 zlatých uherských. 1547. Feria IIII. phus Prax. Kněz Pavel, farář námětský, vinil Annu Stayškovú po rozsudku, jakož jí bylo nalezeno, aby XX zlatých, kteréž mu vzaty byly a pokradeny, položila, pak položila-li jest, se do- tazuje.3) Proti tomu: Poněvadž vexl a měna jsú svobodné a) Mylně psáno: se dozatuje se.

Strana 85
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 85 věci, že jí to ke škodě býti nemá, žádajíc, aby v tom byla opa- třena, poněvadž mají tu jistú děvečku před rukama, kteráž j ty zlaté přinesla, žádajíci, aby k té děvečce bylo hledíno a její jí navrátceno bylo. Dotázal se kněz Pavel, aby pověděla Stay- šková, dvadceti-li zlatých k ní přinesla toliko. Pověděla Stay- šková, že toliko 20 zl. Proti tomu kněz Pavel, ač jest jich toliko 20 proměnila, ale o více zlatých že ví. I pověděla Stay- šková, že pravila děvečka, že jich více proměnila panu Bohu- slavovi a že Voršila je nosila, než že ona toho nevěděla, než že jí pravila. Proti tomu p. Bohuslav, že o tom nic neví a s ní o to od žádného nic mluveno nebylo, leč by žena jeho je vy- měnila, ale on že o tom neví, a protož že chce domuov jíti a o tom přezvěděti a pro umenšení zaneprázdnění oznámiti. I navrátiv se p. Bohuslav, dal zprávu, že jest Voršila Šmay- dířka přinesla k jeho dceři 4 zl. uherské, pravieci tak, že ji Stayšková poslala s nimi, a chce-li je vyměniti, že ona peněz na ledacos nemá; a ona je vyměnila, jakž jest to věc svobodná, a dala za ně per 45 gr., ale děvečky že jest neviděla; a poně- vadž to úmyslem dobrým se stalo, že on není povinen jich skládati a někde na třechách svého hledati. Proti tomu kněz Pavel, co se p. Bohuslava dotýče z strany těch 4 zl., když kněz Pavel jeho dceři dá peníze, aby jemu zlaté navrátila, že tomu místo dává z strany těch 4 zl.; než co se dotýče paní Stay- škové, těch zl. on nepropauští, neb kdež praví, že vexl je svo- bodný, však ne se všech stran, nebo mnoho zlého mohlob) by z toho a takové vexle přijíti; neb pod tím mohl by někdo krásti a měniti, jakož pak tak velkú sumu aby měla vexlem přijímati; nebo syn otci mohl by tím zpuosobem vynositi zlaté, aneb služební; druhé, že jest mohla porozuměti zpuosob děvečky na osobu její, jaká jest děvečka, kde zlaté bere, a že při braní penězích nikdá nebývala, než povrhúci zlatých, i bě- žela preč a potom po peníze přišla, a tak z toho mohla roz uměti, že sú zlaté kradené a že taková mince nyní nejde, ješto někdo vexl znamenitě veda, nevymění takových zlatých po- jednú; a kdež praví, že máme jistce, i že jest paní Stayšková k jistci přistúpila, do vězení ho dala a na rukojmích má, a protož žádá kněz Pavel, aby zlatý jemu jakožto ukradený na- b) Psáno ,mohlolo'. —

Strana 86
86 Fr. Trnka: vrátceny byly, a chce-li oč hleděti k jistci, že toho vuoli má. Proti tomu Anna Stayšková: Poněvadž jistce mají, k němu hleděti mohú a dáti mučiti, a protož nechať dadí zmučiti dě- večku, a vyzná-liť, že jest o tom, že kradené, věděla, i musilať by tím vinna býti, a protož že žádá, aby její jí navrátceno bylo. Proti tomu: že není jí potřebí o zlaté k jistci hleděti, po- něvadž ztrátu mají a svého se doptali. Proti tomu p. Bohuslav, poněvadž jest o jeho věc na místě, že není co potřebí k tomu mluviti. Dictum per Henricum Charvát: Poněvadž Anna Stay- šková takovú sumu zlatých vybraných a vajborných vymě- nila po málu po 1 zl., po 2 zl., až do sumy 20 zl. a potom i 4 zl k ní přineseny a ona je jinam odeslala, ješto jest mohla dobře porozuměti, jakož snad porozuměla, ale pozdě, pohledě na tuto děvečku, znajíc ji, a pakli neznala, mohla a měla se do- ptati, kde ty zlaté bere, a že jest voblé peníze bez tažení pe- něz, — jakž se sama přiznala, — od ní brala a že jest jich ne- táhla, a zvlášť takovú minci na zlatých, kteráž nyní nejde, že jest je musila krásti, a protož, jakožto věci kradené své do- ptav se kněz Pavel, mohl přistúpiti a hleděti, a protož z těch příčin těch 20 zl. uherských knězi Pavlovi se propauštějí, a chce-li zase Anna Stayšková k jistci, poněvadž ho v ujištění ná, hleděti, že se jí právo nezavírá. A co se p. Bohuslava do- týče, poněvadž ta věc jest na místě, toho se při tom zane- chává. K. H. Memor. 736 m. odd. 555. Kutná Hora, 1547, červenec 20. Žofka nahrazuje námětskému faráři Pavlovi ukradené peníze. 1547. Feria IIII. phus Prax. Kněz Pavel, farář od Náměti, jakž prve vinil Žofku dě- večku z sumy výše pobrané, a proti tomu Žofka děvečka že jest ta věc na místě, a to tak, jakož má spravedlnost po Miku- lášovi Vševědovi, otci svém, že za to žádá, aby z té její spra- vedlnosti a z peněz hotových, kteréž na právě leží, knězi Pavlovi dáno a zaplatceno bylo, a též paní Anně Stayškové,

Strana 87
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 87 poněvadž jest zlaté složiti knězi Pavlovi a dáti musila, aby zase jí zaplatceny byly z té její spravedlnosti. Proti tomu Anna Stayšková, bude-li jí co moci slušného od ní potkati a jí její dáno bude, že chce na tom přestati, pakli nic, že žádá po- dle práva za opatření a ji za ujištění. Kněz Pavel pověděl, že on na tom přestává, když jemu jeho dáno bude. Dictum per Henricum Charvát, že jest tak, že suma některá leží na právě, jí Žofce náležitá, ač není vyhledána; než tak srozumívají, že obojím se dosti státi moci bude, i knězi Pavlovi i planí] Anně, toliko jiným časem skrze jich připomenutí, když to bude vy- hledáno. A pannu Žofku, poněvadž to skrze její příčinu při- šlo, taková nesnáz i škoda, že ji páni do svého trestání berú, a pan rychtář aby ji do vězení vzal a k špalku ukovati roz- kázal, když bude po této při. K. H. Memor. 737' m. odd. 556. Kutná Hora, 1547, červenec 28. Kutnohorský děkan Václav ve věci svého setrvání v K. Hoře. 1547. Omnes gentes feria IIII. bi que Sin. Kněz Václav, děkan zdejší, vstúpiv před pány, jakož měl dáti odpověd pánuom o svém bytí, dotaz učinil, jestliže páni to poznávají, aby on, veda upřímú prátci, mohl bezpečen býti sebú, a jestli to uznávají, aby páni šepmistři i páni i jiní páni z obce a sausedé mohli býti též bezpečni a pro něho aby též žádné těžkosti neměli, aby oznámili, že on hned také chce dáti odpověd pánuom, zuostane-li zase, či nic; neb on může a má na hotově, jak by měl se v těch věcech opatřiti a těch všech věcí ujíti. Dictum per Henricum: Poněvadž se tato věc nedotýče samých pánův a z vuole jich byt jeho zde není, než z vuole a dotazem všech, a protož chtí páni na ně jakožto na p. obecní a pány saudce to vznésti a od dneška v týmždni od- pověd na to dáti. K. H. Memor. 739 m. odd.

Strana 88
88 Fr. Trnka: 557. Kutná Hora, 1547, srpen 1. Kutnohorští se usnášejí o odpovědi děkanovi. 1547. Suscepimus feria II. Pe Steff Steff. Pſáni] obecní, p. saudce byli do rady povoláni a jest na ně vzneseno, co se p. děkana a jeho zde bytu dotýče, že toho podává, jestliže by mohl bezpečen zde býti a jiní proň těž- kosti neměli, že by chtěl odpověd dáti..... Páni obecní a p. saudce dali odpověd, že o příhodách budúcích žádné jistoty není, a tak ani připovědění jistého býti nemůže; než aby při- povědíno bylo, pokudž možné bude, že jeho ochrániti, chce-li, jakž i jindy činívali, též i [v] obtížení obecném a autra [tálch žádného jistého připovědění býti nemůže, než té sme víry a naděje ku Pánu Bohu, že nás všech toho uchovati ráčí...... Páni šepmistři a spoluradní: Poněvadž o budúcích vě- cech žádné jistoty není a životové naši v rukú božích i všecko toto kralování v proměně, ješto od několika set let nebylo, a pan děkan tomu všemu dobře rozumí a nám toho podává tak jako člověk, též před nebezpečenstvím utíkaje, a protož aby jemu odpověd dána byla, chce-li on Pánu Bohu se poručiti tak, jakž my učiníme, jsúce v rukú božích, neb Pán Buoh s námi jakožto s dílem rukú svých nakládati ráčí, aby pan děkan též učinil a též to učinil, a my že chcem jeho podle mož- nosti, jakž i prve sme činili, opatrovati, a pakli on nebude chtíti na tom přestati, abychom nedrželi ho jako na zámku, i nebudem moci jemu opatření lepšího odepříti..... K. H. Memor. 740' m. odd. 558. Kutná Hora, 1547, srpen 3. Věc děkanova. 1547. Steph Prot Os Syx. P[an] děkan, kněz Václav vstúpil před pány podle oneh- dajšího zuostání po odpověd ante p. XV. Po opáčení řeči jeho jest mu odpověď dána skrze Jindřicha Charváta, že může pan děkan tomu dobře rozuměti, čeho žádá, a my také všichni aby- chom mohli jakú bezpečnost připovídati, poněvadž náš život i všecky naše věci sú v rukú božích a v vuoli boží, a takže sú

Strana 89
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 89 u sebe nemohli všickni najíti bezpečnosti jiné, neb v těchto časích a příhodách, co se děje, ví dobře, že i jiní sobě bezpeč- nosti pokládali, a proto sú v tom zklamáni, nebo to všecko jest v rukú a v vuoli božích, ješto nevíme, co s námi ráčí naložiti ještě do nešporuov, a protož že jemu jiné bezpečnosti nemohú připovídati; a p. děkana za to žádají, aby s nimi v tom a ta- kové bezpečnosti trval, že jakž prve chtí ho opatrovati a toho nic neumenšovati, pokudž najvýš možné bude a náležité. Po- věděl pan děkan, že této odpovědi vyrozuměl a že nikdá jiného ani na onen čas nežádal, než pokudž náležité bude a možné, byl opatrován, oznamuje, kterak na tom jest všecka nesnáz, aby zde nebyl; a když by zde nebyl, že by měl pokoj i tato obec; a co by jiného bylo, že se nic neobává, neb proti králov- ské Milosti nic neučinil ani proti vrchnosti jeho a s tauto obcí má pokoj; neb i po ta všecka léta ku pokoji vedl podle rozkazu královské Milosti, aby obce v království pokojně zpraveny byly; a poněvadž pak pokoje nemohu míti, že on již tomu místo dává a při s[vatém] Havle chce se bytem opatřiti, žá- daje, aby páni ráčili jemu toho příti, připomínaje časem ji- ným, budú-li ho potřebovati, že chce rád dáti se nadjíti. Do- povědíno per Henricum: Ač páni sú tomu jistě neradi a Pána Boha se v tom dokládají, avšak vážíc sobě všecka jeho dobro- diní a znajíce muže pokoje, aby ho nedodržali k nětčemu hor- šímu, že zanechávají toho všeho na jeho dobré radě, však aby i tudy příčiny k sobě nedali tímto hnutím svým, aby i na to pomyslil a na cestu pomyslil, aby mohl s námi zuostati, neb časové se mění a my v nich, a pakli by i k tomu přišlo, tehdy aby vuole své od této obce neodtrhoval, žádáme. Pověděl, že na dobrodiní pamatuje, chce rád učiniti a také do svatého Havla chce dobýti. K. H. Memor. 742 m. odd. 559. Kutná Hora, 1547, září 5. Děkan bude požádán, aby zůstal v Kutné Hoře. 1547. Respice 2m feria II. Sep habet. Pláni] obecní a saudce byli povoláni do rady a jest na ně vzneseno .... Čtvrté, co se p. děkana dotýče, poněvadž chce

Strana 90
90 Fr. Truka: odstúpiti odsud a zpráva, že chce v Pardubicích býti a na tom že zuostal se pánem z Pernštayna, a protož aby páni obecní a saudce k tomu radu svú oznámiti ráčili. Páni obecní a saudce dali odpověd..... Co se pak p. dě- kana dotýče, poněvadž ty řeči o zamluvení jeho u pána z Pernštayna sú vítr, a protož nevidí se, aby měl pominut býti, a co Honsa aby se utrhl, a protož vidí se, aby poň bylo po- sláno a poctivě požádán, aby svůj úmysl při tom oznámil, a požádán, aby zde zuostal, že bychom toho vděčni byli.... K. H. Memor. 748 m. odd. 560. Kutná Hora, 1547, listopad 9. Spor Reginy Vševědky s šenkýřkou Mandalenou. 1547. Feria IIII. Te Lud. Regina Vševědka a Mandalena, šenkýřka od Hruškuov, byly obeslány a jest k nim mluveno, že sú se zhaněly a zplun- drovaly, a protož aby se toho zpravily. I dala zprávu Regina Vševědka, že jest šla s Annú, která byla u p. Kunše, a ona řekla Anně: »Mám mluviti s tauto ženú?« ukázavši na ni, a Anna jí řekla: »S kerau?« A ona řekla: »S tau kurvau!« A ona od ní šla a ona za ní křičela: »S tebau, kurvo knězs]ká, kurvo kněžská!« A ona přistaupivši k ní, řekla k ní: »Křesťan- ko, což mluvíš?« A ona ještě více dávala jí kurvy, a pravieci, že kněz Jíra ji žaluje, kterak ho pro ni trápí i žáci a s poko- jem ho nenechají. Proti tomu Manda, že ona před ní pokoje míti nemohla, a že jí kurvy dávala, že by chtěla býti ku- chařkú u pana děkana, ješto ona ani na to nemyslila, a knězi Jírovi že domlúvala, jestliže k ní na pivo půjde, že bude trestán a že ho pan děkan u Merfla a do sklepu vsadí, pra- vieci, aby k té kurvě nechodil; a že i to mluvila o ní, že jaká jest to žena od Knoflíčkuov, že chodí k stolu božímu a že jest nějaká arcikurva; a tak i jiné řeči že jest o ní mluvila. Proti tomu Vševědka, že jest panu děkanovi posílala jabka, že by chtěla u něho kuchařkú býti, a on že jí vykázal: Ať jest ona kurva u lotruov kuchařkú! Proti tomu, že jest jakživa na to nemyslila, aby kuchařkú bývala u něho, a že má na ty řeči lidi. — Dictum per Nicolaum a Práchňan, mají-li to kým uka-

Strana 91
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 91 zovati, z čeho se viní. Pověděla Vševědka, že nemá kajm, než tau Annau, která byla u paní Kunšové a Kubků. A Manda pověděla, že má tři panny a jedna jest vdaná. Dopovědíno: Poněvadž ony na lehkosti pánův prelátuov mluví a se hanějí, protož odkládají do II neděl této pře, aby těmi svědky uka- zovaly, ač jest ženské pohlaví, vša[k] v takové příčině je páni chtí slyšeti a, kterúž vinu uznají, trestati. K. H. Memor. 768' m. odd. 561. Kutná Hora, 1547, listopad 28. Kutnohorští oznamují, že děkan odejde do Pardubic a že byl zase zesměšněn. 1547. Ad te levavi feria II. na Sat Andr. Pſáni] obecní a saudce byli obesláni a jsú na ně vzneseni artykulové.... o pana děkana a o kněží, že zde býti nechtí, a též, co se jest zběhlo mezi tím, jakž psaní1) i suplikací jich ukazovaly, a jsú čteny .... Co se kněží dotýče, poněvadž pan děkan již vyhlásil konečně svú vůli, že se vidí, že nic u něho nezednají, aby tak byl zanechán, a že mají zprávu, že ho po- tupili, že v pátek2) minulý přišli mládenci »U kola« v noci v larvách, s bubnem, tancovali a divné pokřiky, i na pavláčku vycházejíce, činili, takže jest k nim poslal a jich napomínal i pro Pána Boha prosil, aby takových věcí proti Pánu Bohu zanechali, k tomu mluvíce, aby ti jistí trestáním pomíjeni ne- byli, poněvadž ten, kterýž svině pase, také bývá opatrován, aby ho v tom opatřili; a s farářem barborským, poněvadž jest člověk hodný, aby bylo mluveno, a jiné, jakož by mohli, aby do dalšího opatření opatřili.... A co se tancuov, hudeb, bubnování a nočních povykuov [dotýče), aby nebylo, aby se to zastavilo a příkřejšího trestání aby v tom užito bylo, za to žádali. Páni šepmistři a páni pověděli, že se ve všem se pány obecními a saudci snášejí. Co se p. děkana dotýče, jest ozná- meno jako v jistotě, že má býti v Pardubicích. K. H. Memor. 774' m. odd. 1) Ztraceno. — 2) 25. listopadu.

Strana 92
92 Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. Opravy. Čís. 3, str. 4, řádek 13 (a jinde správně) věrú. — 29, 34. 10 (a j.) spoluradným. — 34, 37 15 (a j.) olešnické. — 40, 42, 29 srozuměti. 48, 48, 32 (a j.) zpravovati, jako... — 54, 54, 26 v jiných městech královských ten řád se zachovává. Ostatek Jindřichovi. — 57, 56. 38 dóvěrnost. — 62, 61, 10 kde jest prve býval. — 86, 80, 12 (a j.) toho, že. — 103, 89, 27 uherskému, českému králi, rakauskému, morav- skému. — 118, 3, 14 má je. — 158, 32, 5 od něho. — 172, 44, 22 vysazeny. — 183, 52, 35 on, Jan Medový. — 193, 62, 21 [slprávce. — 205, 68, 8 o nJ. — 330, 148, 14 zákazu, že děkan nesmí kázati. — 342, 159, 37 téhož- dne. — 353, 13, 10 minemistr. — 353, 13, 29 pánův. — 368. 29. 15 na místě. — 383, 42, 33 potřebu. — 390, 51, 31 královské. — 393, 55, 4 k Vašim. — 398, 58, 10 Lexou. — 400, 59, 7 Boleslav z Semína. — 434, 88, 12 bíře. — 437, 90, 35 (odpověd). — 452, 105, 4 beztoho. — (Někde vypuštěna čárka).