Strana I
NÁBOŽENSKÉ POMĚRY PŘI KUTNOHORSKÉ KONSISTOŘI R. 1464-1547. NAPSAL FR. TRNKA. Zvláštní otisk Z VESTNIKU KRAL. CES. SPOL. NAUK Tř. I. Roč. 1931. V PRAZE 1932. NAKLADEM KRALOVSKE CESKE SPOLECNOSTI NAUK Tiskem Dia Eddarda dregra a syna v Praze

Strana 1
Zvláštní otisk z Věst. Král. Čes. Spol. Nauk. Tř. I. Roč. 1933. Náboženské poměry při kutnohorské konsistoři r. 1464 — 1547. (Z kutnohorského archivu.) (Situation de la religion au consistoire de Kutná Hora 1464—1547). Napsal FR. TRNKA. (Pokračování.) Předloženo dne 5. listopadu 1930. 343. [Kutná Hora, 1539.] Děkan vysvědčuje, že vdova Anna obviňuje Voršilu Još- tovou, že jí vzala 8 kop grošů. Anna vdova přišla ke mně, žádajíc mne, abych Voršilu Joštovau obeslal a s ní vo to rozmluvil, že, sauc při smrti man- žela mýho, vešla se mnau do komory, napomenula mne, abych sobě, mám-li jaký peníze, před poručníky schovala; i schovala sem do luože VIII kop gr., o kterýchž žádný jiný kromě nás dvau nevěděl, aniž v tý komoře kdo byl; potom ty peníze mi zhynuly a vzaty sau a na žádnýho jinýho nepravím, by mi je kdo jiný vzal než Voršila Joštová, ale ne tím aumyslem, jak by je mi ukrásti měla, než chtějíc mi v tom v mým zármutku i dítkám mým prospěsti i schovati, to k sobě přijala, protož ji za to žádám, aby mi je zase navrátila. A já sem pro Voršilu poslal a toto sem jí mluvil, ona tomu odpor učinila, že jest ani tím ani jiným aumyslem si nic nevzala. Děkan zdejší. Zvláštní lístek, přilepený k Memor. str. 199. K. H. m. odd. 344. Kutná Hora, 1539, květen 14. Zápis o sedění rady. 1539. Feria IIII. et Zoff ma. Pláni] obecní saudcové starší byli povoláni do rady a

Strana 2
2 Fr. Trnka: jest na ně vzneseno ... Třetí, o p. nebožtíka a kněze Tomáše. Vystúpil sem ven, že se prlivátu dotýkalo; nebyl sem pří- tomen radě. Šatný scripsit. K. H. Memor. 208' m. odd. 345. Kutná Hora, 1539, květen 28. Kutnohorská konsistoř vydává osvědčení Abdonovi proti jeho ženě. Takto vydáno jest na žádost Abdonovi proti jeho ženě: Mandalena nožířka byla obeslána a dotázána, poněvadž jest těhotná, jakž ti páni oznámili, s kajm jest těhotná, aby oznámila. I dala odpověd, že s svým mužem jest těhotná, ač jestliže jest těhotná, že tu k Voslu jdúce, potkav ji, porazil ji jednú a na druhém místě, když šla z Kolína a on ji potkal, a to se stalo ten tajden po jarmarce, ale že tu žádný nebyl a svědků nemá. Proti tomu Abdon odpíral, pravě, že on o tom nic neví a že tomu odpírá, aby to ukazovala. Feria IIII. pe de cris 1539. Takto vydáno Abdonovi před konsistoří zdejší ut s upraj. Zvláštní lístek u Memor. str. 211'. K. H. m. odd. 346. Kutná Hora, 1539, červen 16. Kněz Jan z Hertvikovic žádá na Petru Polákovi peníze. 1539. Sanctus feria II. ti que Mar. Kněz Jan z Hertvikovic vinil podle zápisu Petra Poláka jeho manželce k chování daných [peněz], žá[daje) za [opa- tření]. Proti tomu žádal přímluvu pánův, že chce ten dluh zji- stiti na tom statku. Páni se přimluvili knězi Janovi i učinil na přímluvu panskú, že dnes III kopy gr. aby dali a potom kaž- dého roku po II 1/2 kopě gr. čes. aby platili, a se zapsali on Petr i s svú ženú, a dnes v Ungelt k zápisu aby přišli. K. H. Memor. 224' m. odd. 347. Kutná Hora, 1539, červen 25. Náboženské místní věci. 1539. Feria IIII. han Jo Do Le.

Strana 3
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 3 Cechové a jiní sausedé v znamenitém počtu vstaupili na rathúz před Jeho Milost pana minemistra a pány šepmistry a skrze Ondřeje zvoníka mluvili, ač měli vo cupusy mluviti, ale poněvadž všechněch není, z některé příčiny to zanechá- vají; než co se pana děkana dotýče, že by se měl preč potrhati od týto obce z příčin některých, i byl žádán, aby zase zuostal; a potom, když vždy na svém stál, k tomu bylo povoleno, aby v některémž počtu k němu došli; a tak se stalo, že k němu došli a na něm to obdrželi, že zase zuostal; a oni jemu připově- děli a přiřkli jeho zastati do svých hrdel i statků, kdyby naň jaká těžkost přišla, proti každému; že pak od Bratří plačti- vých těžkost jemu učiněna, že jest narčen, že by křesťanem nebyl a křesťanského života nevedl, a poněvadž by tak byl dotčen a oni jemu připověděli, že za to žádají, aby byl v tom opatřen, poněvadž k němu páni šepmistři a páni předkem i oni všichni dobrú vůli a lásku mají, aby takový muž zde v této obci zdržán byl a zuostal, a Jeho Milostí královskú jest zahájeno, aby žádných sekt nebylo, jedno dvě: pod obojí a pod jednú zpuosobú, aby takových kázání postranných po domích nebývalo zde v tomto městě; nebo někteří ani abecedy ne- umějí a chtí kázati, lidi učiniti, ti Mikuláškovi,1) kteříž chodí s místa na místo a, odkud a na čem jest jich víra, nevědí, aby takové věci nepořádné zde zastaveny byly, žádali a k tomu se všichni ohlásili. A Jeho Milost pan Firšic, pan Václav Žehu- šický, pan Kuneš a jiní někteří z panského a rytířského stavu ráčili se přimlúvati vo pana děkana, poněvadž jest kazatel slova božího dobrý, aby byl opatřen. Tu Jeho Milost najvysší pan minemistr, že takové věci, kteréž sú se zběhly, není pamětníkuov, dál mluvě, že pod pří- činau horní věci sebrán jest lid obecní, ješto takové sebrání nemělo jest býti, a potom skrze zvoníka jest mluveno, upu- stivše horní věc, i mluvil o pana děkana, že sú se jemu zavá- zali hrdly a statky jeho neopúštěti, tu jest pominut Jeho Mi- lost královská a opovržen, nebo takových závazkuov bez vě- domí královské Milosti nemělo se činiti; neb kterúž on měl těžkost, měl z příčiny sobě dané a tam před konsistoří jest stál, a co tam činil, snad nevíme, než aby se měl k těm arty- 1) Totiž Mikulášenci (Vláseničtí, Plačtiví).

Strana 4
4 Fr. Trnka: kulům znáti, kteréž zde kázal, že za to nedrží, neb jest měl zde oznámiti také, než tam se jest neznal, než slovy polemič- nými a tak konsistoř upokojil, a proto od Jeho Milosti krá- lovské se jest nic jemu neublížilo ani vod pána; neb což jest s ním měl činiti, to bylo přátelsky; otázky měl, ješto knězi ná- leží, netoliko příteli, ale i nepříteli sluší oznámiti na otázku u víře a v zákoně a tak že jest s ním v cestném odporu nebyl; a zvoník jakožto člověk rozumný, v této obci obyvatel, neměl toho učiniti a póvod se stavěti, ješto, kdyby měl narůzno se státi, kdyby sobě to rozvrhli, stěžkem by se k tomu přiznali, k takové věci neobyčejné; a když královská Milost bude se ptáti na to, stěžkem se přiznají, a že měl se zvoník na to i jiní rozmysliti, ješto knězi nenáleží postrannými posílky jíti, než pokorú a modlitbami; dáti ráčil příklad, což se jest v Švay- cařích přihodilo, ještě když byl kněz Cvinklius, kdež potom sú zbiti i ten kněz, napomínaje pány, aby takových vajtržných spuntování nedopúštěli na ublížení královské Milosti i také auřadům jich, ale že v to vkročí, aby taková jiskra v plamen nepřišla; neb není pamětníkův, leč za válek, aby se to zběhlo. A co se těch lidí, Bratří, řeholných lidí, dotýče, že oni va- rují se zlých, oplzlých věcí,a) dobrých skutkuov přidrží, a pro- tož to o nich praví, že je lidé za pod oběma drží a král Jeho Milost za to též má, a poněvadž sú poddaní královské Milosti a jsau v sausedství zde, měli sú povoláni a napomenuti býti a tak plundrováni býti neměli, a protož on jich nepotupuje; a že oni pláčí, však Pán Kristus nad Jerusalemem plakal, a protož aby páni je ochraňovali, neb kdyby to mělo býti na spuntování, aby k vůli knězi měli nátisky míti bez práva i bez zákonu, aby toho páni nedopúštěli, neb nemaje na plundrování dosti, i vobeslal je před se a tu dal se s nimi v hádku a v školní umění, chtěje z nich bakaláře míti, ješto oni sú lidé sprostní a v Krista Ježíše věří, žádajíce, aby se na něm toho doptali, jak a v čem sú oni bludní lidé, poněvadž směl to zjevně mluviti, že ze všech sekt jsú najhorší; neb ti, kteříž nevěří v tělo boží, než že chlíb jest, sú ještě horší sektáři, a ty chválil více, než bylo, pánův napomínaje, takové věci vopatrovati a povykuom pró- chodu nedati; a o zvoníkovi, poněvadž se postavil, pověděn, a a) Opakováno ,se varují.

Strana 5
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 5 z stavu panského a rytířského k sobě potáhl, a protož aby o tom věděl a se výmluvna měl, a aby to vyhledáno bylo, kdo sú v tomto sjití též puovodové, a v tom aby napraveni byli a naučení jim dáno, jak se potom mají chovati; a poněvadž dě- kanovi se moc nestalo, neměli sobě roztěžovati, oč se zavazo- vali, neb právem má býti všecko napravováno. A co se Klauda dotýče, bude-li chtíti kdo z čeho viniti, že on ku právu stane a se vyměří, jako na dobrého náleží. Páni pak šepmistři a páni mluvili, že sau se takových řečí nenadáli, neb jest to bylo u 1. šepmistra jednáno, jako by o horní věci jednáno býti mělo, než, zanechavše horní věci, na- stúpili ste vo pana děkana, že by se měla jemu nějaká těžkost od bratříkuov dáti, připomínajíce předešlé jednání se panem děkanem, a že páni se dobřeb) pamatují, aby v malém počtu ku panu děkanovi došli, ale aby měli se tam zavazovati do hrdel i statkův, že sú páni k tomu nepovolovali, ani o tom vě- děli, a kdyby byli to pánuom oznámili, byli by zvěděli, po- volili by k tomu páni, či nic; než znají, že jest velká věc, aby se měli někde v obci zaříkati a zavazovati knězi, že to věc není slušná, neb by se mohlo zběhnúti při osobě jeho, že by mohl nětco proti královské Milosti a pánuom učiniti, pak, byla-li by to slušná věc, aby se pod hrdly a statky zavazovali, aby toho povážili; a tak sú jim páni v nedóvěře, jako by páni zde nic nejednali a o opatření pana děkana nepečovali, ješto toho není; a pan děkan, maje sem přístup, jakž a kdy chce, kýž jest sem přišel a oznámil, co by jemu ti bratřínkové činili; ale pan děkan toho jest neučinil, než na kázání tam sobě ztěžuje, a jako by naň někdo ponúkal; ješto, kdyby on, sem přída, ozná- mil, páni by toho nezlehčili, a opatřili; než toho zanechavši, teď tento rumrajch učinil a hauf vás vstaupil; pak jestli sausedská věc, kteříž povinnost učinili pánům, aby toho povážili, neb mají pány v domnění, jako by byli oni zde nějací slaupi; a protož, zví-li Jeho Milost královská o takovým spuntování, nechť toho pováží, co by z toho vyšlo, ješto takové věci sú za- pověděné, a poněvadž sú v nedůvěře a v zlehčení, aby v tako- vých haufích na ně vstupovali vo kněze ani vo biskupa, toho by neměli učiniti, neb i prvy to učinili. A též i na Klauda mlu- b) Opakováno ,se'. —

Strana 6
6 Fr. Trnka: veno bylo a byl sem obeslán a k němu o to bylo mluveno. A promluví-li ještě, to chtí učiniti a pána v své míti, ač vzne- se-li co na pány; a tomu sú nesrozuměli, aby pan děkan měl vodpuštění bráti, poněvadž jest na tom zuostáno, že měl 1/2 líta dáti napřed, napomenúce obec, aby takových rumrajchů za- nechávali, a což náleží, řídili; neb mohú věděti, co se v jiných obcech řídilo, když se nepokojně chovali; neb Jeho Milost královská ráčí i na to pozor míti, jak se pokojně k auřední- kuom Jeho Milosti chovají, aby takových potom rumrajchuov zanechali. Pán ráčil pověděti, že to předložení ráčí královské Milosti oznámiti a drží, že Jeho Milost královská ráčí toho vděčen býti. Proti tomu zvoník, že jest on nikdá žádných puntuové) nepuosobil a žádným puovodem není, než že od pánův byl žádán, jakožto od p. Pavla a jiných, byl žádán i domův k němu chodili i jinde byli u něho a jeho k tomu jako přinutkali, že to učiniti musil a že i on nebyl u pana šepmistra, vstaupení ne- žádal a o tom nic nevěděl a že bohdá jemu to k dobrému bude. Tu všickni křičali hlasy, že bude bohdá k dobrému, a někteří, že se tu královské Milosti, pána našeho, nic nedotýče. Jeho Milost pán ráčil oznámiti, kdo praví, že se krále nedotýče, aby vystúpili. K. H. Memor. 230 m. odd. 348. Kutná Hora, 1539, červen 25. Čechovníkům bylo domluveno, aby si hleděli svých věci, že páni budou opatrovati děkana, a aby zanechali srocování. 1539. Feria IIII. han Jo Da Le. Páni obecní byli obesláni, páni starší i také páni saudce a jest na ně vzneseno... Cechové byli obesláni a dotázáni, byli-li sú obsíláni o to, aby sem o p. děkana vstaupili, oznámili, že někteří byli a někteří nic, že prve na tom zuostali, kdyby jaká těžkost na pana děkana pro pravdu a pro evangelium přišla, že podle pánův chtí státi a pana děkana neopúštěti; a c) Opakováno nikdá.

Strana 7
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. přiznali se pan Pavel Plat, Adam Žďárský, Mikuláš kožišník, že měli scházení spolu v cechu a tu že bylo zuostáno, aby spo- lečně s jinými žádost poctivú vzložili, jakož pak tak učinili, a jestli se jest co panu Vondřejovi v těch řečech přihodilo, žá- dali, aby mu to v dobré obrátceno bylo. I jest jim domluveno od pánův, aby toho na se nebrali, což jim náleží, a což mají hleděti, hleděli, neb pánům náleží p. děkana opatrovati, ne jim v takovém hřmotu a v takových haufích, ješto, donese-li se to jinam, kdo ví, kde se to staví, a aby někoho těžkost nepotkala, přikázavše jim, aby se potom toho nedopúštěli a svých cechův hleděli a je řídili, že páni pana děkana opatřiti chtí, a takových svolávání a puntování aby zanechali, a pakli by se kdo do- pustil a potká-li ho co, nechť sám sobě vinu dá, ač bude-li moci přestáno na tomto napomenutí býti; neb my nevíme, co Jeho Milost pán ráčí před se vzíti; než my nejsme na jiném, než abychme pokoj obmýšleli, ne různice, a oni, pamatujíc na své povinnosti a přísahy, to hleděli řéditi, což jim náleží. K. H. Memor. 232 m. odd. 349. Kutná Hora, 1539, červen 30. 1539. Dominus illuminacio feria II. Paul Jul. Pavel Platů, kožišník Mikuláš, Adam Žďárský a zvoník Ondřej potrestáni vězením a kladou pro srocení ve prospěch děkanův. Pavel Platů, Mikuláš kožišník, Adam Žďárský, Ondřej zvoník byli obesláni a jest k nim domluveno, jaký nezpuosob se jest skrze ně se jest stal, že sú se póvodové postavili a v ta- kovú věc dali, ješto jest to proti vůli a rozkazu královské Mi- losti, aby takových puntování nebylo, jakž sú oni učinili, a ta- kový hauf proti pánům a předkem Jeho Milosti pánu sú se- brali, a majíce odpověd o[d] Jeho Milosti, mohli na tom pře- stati, než že sú učinili křik, a na žádného nic dáti nechtíce, ještě sú závazky učinili, slyšeli-li by co, a pánu aneb pánům že toho neměli tajiti, nerci sami toho činiti, jakož pak sú se do- pustili; a páni sú tomu neradi, že sú se takového spuntování a svolání dopustili a takových závazků s hrdly i statky, jakž dále mluvili, proti každému, připomenuvše spuntování měst,

Strana 8
8 Fr. Trnka: kteří krále Jeho Milost vyhledali proti stavu panskému a ry- tířskému, pak jaká jest věc z toho přišla, to sú potom shledali, a jak sú královskú Milost rozhněvali, jakož pak za těchto časuov se přihodilo Hradeckým, o tom vědí, kdež páni, obá- vajíce se, aby ta věc dále nešla, jich aby nětco horšího nepo- tkalo, protož páni je ráčí do vězení svého bráti a pro to tre- stati, aby se oni ani žádný potom jiný toho nedopúštěl, aby do vězení šli se panem rychtářem a pan rychtář aby je dal vsaditi do klády. K. H. Memor. 232' m. odd. 350. Kutná Hora, 1539, červen 30. Měsíček se rouhal krucifixu. 1539. Dominus illuminacio feria II. Paul Jul. Mlýčný dal zprávu o Měsíčkovi, že mluví o krucifixovi, že: Já mám ženu, kdybych její kep rozedřel, že bych na něj radše patřil, nežli vy na tu památku! Václav kolář, že to do- slechl, že jest kep na tý hrušce ženám kován, já sobě vážím víc kep než to. Šimon Čermák, že řekl Měsíček: Však to boží umučení není, však jest to kep! Proti tomu Měsíček dal zprávu, že to ženám mluvil, když dú do kláštera, a když k tý hrušce příde a políbí, že tu všech hříchův pozbude, a on mu Měsíček řekl: Víš-[IJi, co jest umučení boží, že jest Pán Kri- stus? A on, že jest toto znamení, a Měsíček, že umučení boží jest znamení člověku; a Mlýčný prál, řka: Já tebe teď zna- menám — a pravě, že nedržíš o Pánu Kristu; a Měsíček řek: Zmeš! A on naň s tesákem chtěl; a on proti němu žejdlí, on se zavrhl. A jináč on nemluvil, a že zlostí mluvil. K. M Memor. 234' m. odd. 351. Kutná Hora, 1539, červenec 7. Páni obecní a soudcové se přimlouvají za uvězněné cech- mistry; minemistr a šepmistři uvádějí důvody, proč je musí trestati. 1539. Exaudi 2° feria II. Vil Gy li. Pláni] obecní a saudce, jakož předešle, žádost vložili o vězně Ondřeje s Páchu, Mikuláše kožišníka, Adama Žďár-

Strana 9
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 9 ského, Pavla Plata a Měsíčka kováře na pány šepmistry na jich suplikací, kteréž jim psali z vězení, žádost vzložili a ještě žádají, a se přimluvili, pokudž najvýš možné jest, aby učinili, a je na rukojmě dáti ráčili a pána Jeho Milosti, pana minc- mistra, za přímluvu žádali, aby mohli jich přímluvy ujíti a odpověd laskavú dáti. Tu jeho Milost pan minemistr, kdež pána za přímluvu žádali a pravíce je dobré lidi býti a poněkud nevinné, ješto znají to, co sú učinili proti Jeho Milosti královské, proti úřadu páně, že sú se zavázali podle kněze proti každému člověku a tu že zavřeli tím slovem i královskú Milost, ješto pánu není to přehlédnúti možné; druhé, že toho zde nikdá nebývalo, aby v den radní měli se tolik sebrati a sem nevážně vstúpiti; třetí že jest jejich ten pokřik trval dlúho, ješto, když jim kázali vy- stúpiti, toho neulevili, než, až odešli, vždy křičeli; a protož pán že pro ublížení pánu svému nemůž ani nenáleží se přimluviti, a protož by jemu nemohli k tomu pánu raditi oni sami, poně- vadž sú přísežní, na zlehčení královské Milosti pána svého toho by neměl učiniti; čtvrté, že se smlúvají za člověka rau- havého proti znamení Pána Krista umučení, ješto prve jest bylo a Pán Kristus sám skrze znamení a figury ráčil mluviti, a protož že se vidí pánu, že jest hanebně a lotrovsky mluvil, kdyby svú ženu roztáh na slaup, že by ji radše v luono hleděl než na krucifixa, a ještě posměšně mluví, že jednau nohau sedí pro Krista a druhau pro špalek, a protož, mají-li se za takové lidi přimluviti, aby hleděli, aby sobě k pomluvě ne- mluvili a zvyklostem zlým prochodu nedali, aby takoví lehci lotřínkoví próchodu neměli, a že v těžkém vězení nesedí a v těch 8mi dnech že sú za 1 den neseďali. Páni pak šepmistři tu odpověd dali, kteříž oni vězení trpí, zdá se pánům, že by měli zavděk přijíti z příčiny té, mělo-li by co na ně přijíti většího a těžkého, že by toto radše mohli přijíti mále, ale že naše obmyšlování nevidí se jim slušné, a co sme k nim onehdy promluvili, zdálo se jim, jako by konec o to již měli, ješto pán Jeho Milost neráčil na jiném býti, než o to královské Milosti psáti, ješto, co by je potom po- tkalo, toho bychom jim přáli, neb kdež o jich zachování mluví, jich pak, majíce závazky, že sú obíhali, svolávali, se zavázali proti každému do těch hrdel a do těch statkuov, pak ješto to

Strana 10
10 Fr. Trnka: dobré zachování přivolali, takový rumrajch a nevážnost, aby toho povážiti ráčili, ješto, kdyby to jinde v jiné vuobci učinili, nětco by je jiné potkati mohlo, kdež to obmajšlejíce, aby skrze to je nepotkalo jich nětco jiného, i pro dobré jich to sú učinili a pro dobré upokojení je trescí a přímluv Jeho Milosti pána najvyššího purkrabí a pánův čáslavských nemálo sobě vážíc, i jich také, učiniti by rádi chtěli, ale na ten čas z příčin hod- ných toho učiniti nemohú, zač žádají. K. H. Memor. 239 m. odd. 352. Kutná Hora, 1539, červenec 8. Děkan a kutnohorští kněží se přimlouvají za uvězněné cechmistry u minemistra a šepmistrů. 1539. Feria III. Ky li. Aderat dominus majestates. Pan děkan a páni farářové a kněží vstúpili před Jeho Milost pana minemistra a pány šepmistry a pány a oznámili, že mají zprávu, kterak v nemalém počtu někteří z pánův, ry- tířstva i z stavu panského a jiní dobří lidé přimlúvali sú se za vězně, kteréž ráčíte míti v svém trestání, že podle těch pánův a dobrých lidí též se za ně přimlúvají a za milostivú a přátel- skú odpověd Jeho Milosti pana minemistra a pánuov šep- mistrův žádají. Povědíno jim, že z příčin jistých toho učiniti nemohú na žádost jich, aby sobě toho neztěžovali, žádajíc. P[an] děkan potom oznámil, co se přímluvy od Jeho Mi- losti pana z Wattmberka dotýče, kterúž učinil k Jeho Milost panu minemistru i také ku pánům šepmistrům, že by se měla někomu jinému ta věc a přímluva přičítati, že jest on tu pří- mluvu zednal od Jeho Milosti pána a příčinu Jeho Milosti oznámil, že sú Mikulášenci a že z nich to pošlo, kterýmž kdyby bylo zastaveno to zbyteční scházení a kázání, že by k tomu nepřišlo jich vězení, aby pán ráčil se za ně přimluviti, a to že jest jemu pán psáti ráčil, jestli by na přímluvu páně neráčili učiniti a žádost páně oslyšána byla, aby Jeho Milosti dal znáti. I jest dotázán pan děkan, aby o tom oznámil, od koho to slyšal, že by některým osobám to přičítáno bylo, že by to psaní od p. purgkrabie ty přímluvy zednal, od koho to slyšal. Po-

Strana 11
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 11 věděl pan děkan, že to slyšal, že to se Rendlíčkové přičítalo, kdež on, boje se, aby jí to k těžkosti nebylo v týto její věci, proto to oznamuje, že on tu přímluvu zednal. A dále jest ku panu děkanovi mluveno, že jest prvy panu děkanovi oznámeno, že jemu dvíře nikdy zavříny nejsú, když by koli panu děkanovi jaká potřeba byla, ne jinam se utíkajíce, neb znáti ráčí pan děkan, jaká se jest věc zběhla, ta- kový rumrajch zde v tomto místě, že, neuctivše Jeho Milost pána, z takovým křikem, haufem přišli, na žádného nic nedali, vokřiky činili, ješto taková věc jest proti Jeho Milosti králov- ské, Jeho Milosti pánu i pánům, a protož pánuom vidělo se jest, jestli by co mělo na ně těžšího přijíti, jakž se snad i jinde přitrefilo, obmýšlejíce, aby s toho sjíti mohlo a my abychom jich radši jakožto sausedův svých potrestali a dále aby to nešlo, aneb i to činí, že toho při pánu a nás, jakž náleží, nehle- dají, než zpurně jinde toho hledají, a oni, učini vlše závazky královské Milosti pánu i nám, sebravše se, křičali bez všeho studu a vážnosti a dosti toho, aby sedláci, když se ožerú, ta- kový nepokoj učinili, a protož se jim nic neublížilo a neubli- žuje a mohú to rádi trestání přijíti, aby jiného těžšího ujíti mohli; a protož mělo to při uvážení pana děkana býti, má-li to učiniti a psáti bez vůle pánův, že vidí se, že bez vůle panské toho učiniti neměl, neb Mikulášenci-li jest to přišlo, či kajm jinajm, že pan děkan ví, že prvy, když vznesl, že sú jim zapo- věděli, aby toho nečinili, a kdyby opět dal znáti, neb páni ne- věděli, i byli by to k nápravě přivedli a i trestali; a pan děkan na kázání to ztěžoval a tak tím ten rumrajch přišel, a protož vidí se pánům, aby pan děkan ráčil také o takových věcech pro dobré upokojení toho zanechati, a že pánu Jeho Milosti také dáti chtí odpověd, z kteréž pán ráčí poznati, že nic ne- přišlo pány. Pan děkan oznámil, že, což psal, že nic ke škodě pánům nepsal, než tu příčinu Mikulášence položil, a co sú oni vězňové učinili, o tom neví, neb tu nebyl a jich nevymlúvá, než poněvadž sú přímluvy svobodné vod nizších, prosedních i vysších, že jest to učinil, a vidí se mu, učiniti mohl. Dopově- díno, že sú se zavázali s hrdly, statky proti každému, ani králov- skau Milost nevyminuli, kterúžto věc pán chtěl rozvísti krá- lovské Milosti, že ledva to na pánu obdrželi, aby nětco těžšího

Strana 12
12 Fr. Trnka: nepřišlo na ně, jakž se i jinde přiházelo, i dali je pro jich lepší do trestání. K. H. Memor. 240' m. odd. 353. Kutná Hora, 1539, červenec 9. Pánové Firšic, Václav Žehušický, Kuneš Bohdanecký, Střela, Jan Salava, Petr Valtrubský, Jan Pařízek, Jindřich z Hrušova, Jan z Vyskytné, Martinický, Fr. Svadba, Jiřík Zygel se přimlouvají za uvězněné občany. 1539. Feria IIII. li Fra Be. Jeho Milost pan Firšic, p. Václav Žehušický, pan Kuneš Bohdanecký, pan Střela, pan Jan Salava, p. Petr Valtrubský, p. Jan Pařízek, p. Jindřich z Hrušova, p. Jan z Vyskytné, p. Martinický, p. Fr. Svadba, p. Jiřík Zygel etc. přimluvili se, radili se, za vězně Ondřeje s Páchu, Mikuláše kožišníka a jiné vězně, aby je pan minemistr a páni ráčili dáti na ruko- jmí, že oni v tom také chtí Jich Milost hledati, a budú-li moci najíti, dobře, a nebudú-li, aby zase postaveni byli u vězení. Tu pán, Jeho Milost najvyší minemistr královský, páni šepmistři a páni dali sú pánuom tuto odpověd, že oni, kteříž u vězení sedí, že sú pod pokutau cechy své obsílali a valně se sešli, ješto jest to zahájená věc, neboť skrze to mnohokrát zlé věci se zbí- haly, a to pod zástěrau, jako by o Hory a potřebu Hor to uči- nili, a zanechavše toho, i mluvili, že Mikulášenci zde povstá- vají proti panu děkanovi, jeho hanějí, jemu ku potupě mluví. a protož, poněvadž pan děkan jest zde k dožádání jich, že jest to povinen přetrhnúti při nich, a že sú se zavázali do svých hrdel a statků proti každému podle p. děkana, ješto jest to po- kutami i zřízením zemským zapověděno, a Hory mají býti v pokoji a žádná vajtržnost všetečná nebyla, ješto ne jim, ale auřadu k nápravě náleží náprava taková, ač by se co p. děka- novi dálo, a nemohli by oni, ale na konsistoř aby to bylo vne- seno a napraveno; třetí, když ste ráčili odjíti, dali sú se v ta- kový křik, a když byli napomenuti, aby pamatovali, v kterémž sú místě, že a), kde se čest a kázen zachovává, aby pamatovali na své závazky, tu sú oni křičeli, že sme sebe slyšeti nemohli, a) Za tím mylné se.

Strana 13
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 13 a když ven vyšli, vešli opět v rathauz, ješto to býti nemá, ješto to pro vrchnost, pro Jeho Milost královskú lehce nemá váženo býti; pak když byli dáni do vězení, tu, jako by nic vinni nebyli, praví a poddati se nechtí; a ten pátý Měsíček že ten v hanebnú se věc dal a řeči proti památce umučení božího, ješto pro mrzkost psáti nesluší, připomínaje pán památky, duhu, hada, krev na podvoji, že z toho užívali k svému dob- rému, a křesťanuom též náleží a sluší tu památku míti, a pro- tož že by rádi pan minemistr a páni šepmistři že by rádi uči- nili, ale poněvadž se dotýče úřaduov a tak krále Jeho Milosti, kterýž ty auřady do času dáti ráčil, než toto za odpověd dá- vají, jestli by se oni chtěli poznati při přítomnosti Vašich Mi- lostí, že sú toho, což sú učinili, učiniti neměli, tehdy oni pří- mluvy Vašich Milostí užíti mají, neb jináč toho by neužili, byť jaké chtěli postranní přímluvy míti. Proti tomu Jich Mi- lost páni skrze pana Firšice děkovali, že přímluvu jich učiniti ráčili, vyhražujíc Měsíčka, poněvadž zřetedlně provinil, že se zaň nepřimlúvají. A co se dotýče těchto jiných vězňuov, toto se jim vidí, kdyby měli k nim tam jíti a to jim oznámiti, že by se jim dobře netrefilo, aneb kdyby oni měli nahoru puštěni býti, snad by nějaká jiná těžkost proti pánům se zběhla, než za to žádají, aby oni na rukojmě dáni byli do času jistého a v tom času aby jim to oznámili, s nimi promluvili, aby to učinili, předložili, a kdo by pak na svém stál, aby od něho pus- tili a zaň se nepřimluvili; ale té sú naděje, když se jim to předloží, že učiní. Proti tomu pan minemistr, páni šepmistři: Poněvadž znají, že na svém stojí a vždy se za spravedlivé a nevinné kladú, aby k nim byli dva vysláni z pánúv, aneb aby sem byli puštěni. I jest tak učiněno, že sú nahoru puštěni, a sami páni tu v síni na mazhúze s nimi ráčili mluviti. Pan Jindřich Firšic Jeho Milost a ti páni, rozmluvivše s těmi vězni, oznámili, že toho žádají, aby na rukojmě dáni byli do II neděl a v tom času že chtí na to pomysliti a na to, co budú míti učiniti, odpověd dáti. Povědíno Jich Milostem, poněvadž oni vždy na svém stojí, že se jim té pochvaly nedo- pustí, jako by oni nevinni byli, a my vinni, pro vrchnost a krále Jeho Milosti duostojenství, a protož aby sobě o to upo- kojení dáti ráčili, že sú, což jim bylo možného, že sú dali uči- niti. Proti tomu páni, že žádnú měrú toho neučinili, než pře-

Strana 14
14 Fr. Trnka: jíce dobrého všeho pánům, a aby raději upokojení dobré býti mohlo, než poněvadž na rukojmí dáni býti nemohú, žádali, b) aby jim vězením polehčeno bylo. Dána odpověd, že to býti nemůž. K. H. Memor. 242' m. odd. 354. Kutná Hora, 1539, červenec 16. Kouřimští se přimlouvají za vězně. 1539. Feria IIII. post Ar Al. Páni kauřimští vznesli na pány v přítomnosti Jeho Mi- losti pana minemistra, aby vězně ráčili dáti na rukojmě a pán aby se ráčil přimluviti. Povědíno pánům kauřimským, že ne z příčiny lehké vzati do vězení, ale pro vajstupek znamenitý proti královské Milosti, panu minemistru Jeho Milosti i také pánům šepmistruom, obeslavše pod pokutú cechy, jiný lid, řemeslníky, a sem vstúpili na rathúz a tu mluvili o bratří Mi kulášence, a že se zavázali do svých hrdel i statků podle dě- kana býti, nevyhledavše Jeho Milosti královské, pána Jeho Milosti; a k tomu potáhli k sobě pana Firšice, pana Ku[njše, pana Žehušického a jiné a tu vokřik učinili, že to jest vůle naše, a křičali, že sme nemohli jim toho zastaviti; a potom, vyšedše ven, tam se radili a zavazovali, ješto pro takové věci, co se jiným přihodilo, vědí; kterúžto věc Jeho Milost pán chtěl na královskau Milost vznésti, a oni že sú prosili pána. aby raději doma ta věc byla upokojena. I tak se jest stalo, že sú do vězení dáni; a v tom vězení žádné pokory učiniti nechtěli, neb i páni se za ně přimluvili a byli puštěni nahoru a nic jiného nežádali, než aby byli na rukojmí dáni; a pokory žádné učiniti nechtěli a posavad nechtí, vždy na své spauře stojíce a stojí a pod tím se jacís rozbrojkové dějí ku potupě Jeho Milosti královské i panu minemistru a pánům; a poněvadž jak oni vždy na své spauře stojí, že již páni nechtí s nimi o to víc jed nati, než mají cestu před sebú tu, kterúž by to k nápravě při vedeno býti mohlo, žádajíc pánův kauřimských, aby za zlé míti neráčili, že toho učiniti ku posměchu svému nemohú. Tu páni kauřimští žádali, aby s nimi mohli promluviti, aby b) Za tím škrtnuto aby na rukojmí dáni byli.

Strana 15
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 15 jim toho příno bylo, jakožto přáteluom jich krevním. Pově- díno, že se jim toho přeje, aby od sebe promluvili, a nea) od pánův, že Jeho Milost ráčí míti cestu se pány a to tu že Jeho Milosti královské páni tu všecku věc dali sepsati a Jeho Mi- losti královské poslati a jim také bude oznámeno, aby svú nevinu oznámili a psali královské Milosti, poněvadž žádného jiného vysšího rozeznavatele nemáme, a oni praví, že sú ne- vinni, a my tam pravíce, že sú vinni, a protož, což tu od Jeho Milosti královské nalezeno bude, tím se oni i my spra- vedlivě, kdo jest vinen, my-li, či oni, a ač by neradi toho učinili, ale pro přetržení takových věcí již to musí učiniti; pak co je potom skrze to potká, páni tím vinni nebudú. K. H. Memor. 249' m. odd. 355. Kutná Hora, 1539, červenec 16. Kutnohorští o vězních. 1539. Feria IIII. post Ar Al. Cechmistři byli obesláni a jest jim oznámeno, kterak sausedé IIII u vězení sedí a praví, že pro víru sedí; a pod- dati se nechtí a neústupně na svém stojí a praví, že bez viny sedí, jako by se jim tu nětco ublížilo, to roztrušují a rozhla- šují; pak že onehdy bylo zrotcení a haufové byli po rynku a této noci i dnes cedule psali; copak s tím míní, páni nevědí, než že vždy na svém stojí; a protož jest vuole a úmysl pana mincmistra, že k královské Milosti psáti a tu všecku věc Jeho Milosti královské oznámiti ráčí; a k nim sú 4 osoby vyslány,“) poněvadž na svém stojí, chtí-li taky k Jeho Milosti královské též psáti a svú nevinu oznámiti, že toho vůli mají, ač byli by tomu rádi, aby to doma upokojeno býti mohlo a tím trestá- níčkem pominulo; ale poněvadžb) na své pýše se zasadili a vždy nevinni se praví býti, ješto páni je vinné uznali, napo- mínajíc všecky cechy, jestli by chtěly jich věc protahovati v nějaké scházení, aby se toho nedopúštěly, aby na někoho a) Psáno mylně „ned. a) Za tim škrtnuto: a nechtěli od svého předsevzetí upustiti a se v tom poznati, aby toho. — b) Za tím přetrženo: na svém — stojí.

Strana 16
16 Fr. Trnka: nětco horšího nepřišlo; a při tom oznámeno, co se Měsíčka do- týče, že mluvil řeči rúhavé, pravě, že by radše ženě své roze- drati klep [sic] hleděl, aby pamatovaly na své závazky, které sú pánům učinily, a v tom se zachovaly náležitě; a mají-li ce- dule, o kterýchž jest zpráva, že by jim dány byly, aby je po- ložily; i položili sú cedule cechové někteří; v nich bylo, že On- dřej zvoník, poněvadž od nich sa dožádán, mluvil, a řekli ho neopúštěti, což by koli na něho přišlo, aby ho opatřili. Tu páni cechmistři dali odpověd, co se vězení dotýče, že sú tomu neradi a nevděčni, že se takové zlé věci v tomto městě dějí; a co se scházení dotýče, že o těch scházeních nic nevědí; než scházeli[-li] sú se kteří, že proto, kterak by žádostmi to obdrželi, aby jim polehčeno bylo; a na jiném nebyli a nejsú, než pány svými se zpraviti, a pak že chtí cechy své obeslati a jim rozkázati, aby nic před se nebraly, a cedule ty leží. A co se vězňův dotýče, za to prosili, aby psaní k královské Milosti nečinili, neb by taková věc mohla k nětčemu těžšímu přijíti, za to prosíce, aby to bylo doma upokojeno, Jeho Milosti pána za to prosíce, aby se ku pánům šepmistrům přičinili k dobrému těch vězňův, přiznávajíce se, že oni na své povinnosti pama- tují a podle pánův státi chtí a i jiné jim poddané k témuž vésti chtí. — Tu Jeho Milost najvyší pan minemistr to jim zchválil, že na své povinnosti pamatují a podle nich státi chtí, neb znají, že páni šepmistři a páni jsú od toho usazeni, aby ta- kových věcí nedopúštěli, a pakli by se komu nelíbil ortel pánův šepmistrův, že nemůž štraffovati žádný, leč Jeho Mi- lost královská, aby se jim k vůli v nic nedávali všetečného, je napomínaje; neb musí vrchnostem poddáni býti, a, by ne- chtěli, musí, neb byť i větší statky aneb krajiny měli, Jeho Milost královská jest pán tak mocný, že by je mohl skrotiti, vybíral by je po jednom a jiní by na to hleděli, jakž se jest i u Vídni přihodilo, že někteří měli do II i do tří tisíc, a proto sú z domuov jich bráni a právo útrpné podstúpiti musili, a též v Novém Městě co se jest přihodilo, nebo Jeho Milost krá- lovská ráčí býti nad takovými velmi těžek, neb tuto jest místo Jeho Milosti královské, jest místo pánův šepmistrův, auřed- níkův královské Milosti, ne místo krčemné, a protož aby žád- ných schůzí a puntuov nedopúštěli; a kdež se za ně přimlú- vají, že se diví takový žádosti jich, jako by chtěli lehkost

Strana 17
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 17 pánům svým učiniti a je, kteříž u vězení právo činili, neb oni nechtí se pokojiti, než jinde to roztrúsili, a protož to musí na svého pána vznýsti. Páni šepmistři a páni mluvili skrze p. Mikuláše, kdež připomenuli, že, pamatujíce na své povinnosti a závazky, že se chtí zachovati ku pánům i jiné k tomu své přidržeti etc., že páni to od nich vděčně přijímají a jináč o nich, než jakž o do- brých lidech, nedrží; a co se žádosti jich dotýče, jest jim po- vědíno, že by páni rádi na jich žádost učinili, ale vědí, kterak jest mělo býti královské Milosti posláno od pána, ale páni, chtíc jim prospěti, doma je tre[scí], a potom, toliko aby se pod- dali, chtěli je pustiti a na rukojmě dáti, ale oni nechtěli nic učiniti, a protož již páni toho nemohú učiniti a zjinačiti, než královské Milosti psaní učiniti. Tu oni opět dali mluviti, že znají, že sú lidé pádu poddáni, manželky, dítky mají, a protož že za to prosí, aby tím psaním kvapeno nebylo, na jichžto žá- dost jest prodleno za tento den. Pavel Platů, Adam Ždárský, Vondřej zvoník, Mikuláš kožišník dáni sú na rukojmě pod D kop gr. čes. na postavení do IIII neděl od pondělka příštího1) a slíbili za ně Jeho Milost pan Firšic, pan Mikuláš z Čáslavě, Jan Humpolecký, kněz Martin a písař pánů čáslavských rukú společní a ne- rozdílnú. K. H. Memor. 251 m. odd. 356. Kutná Hora, 1539, červenec 18. Pavel Platů, zvoník Ondřej, Adam Žďárský, kožišník Mikuláš doznávají své provinění a prosí, aby byli dáni na rukojmí. Pavel Platů, Ondřej zvoník, Adam Žďárský, Mikuláš ko- žišník k Jeho Milosti najvyšímu [sic] panu minemajstrovi a ku pánům šepmistrům a radě: Vaše Milost, najvyzší pane minemistře, páni šepmistři, páni milí! Uznáváme to, že jsme proti Vašim Milostem pro před pověděné provinění naše do trestání Vaší Milosti přišli, protož Vaší Milosti za to prosíme, že nám takové provinění vajstupné milostivě vážiti a nás na 1) 18. srpna.

Strana 18
18 Fr. Trnka: rukojmě dáti ráčíte.a) Dálo se v pátek po Rozeslání svatých apoštolův léta Páně etc. XXXIX.91) Zvláštní lístek, koncept, připojený k Memor. str. 253, r. 1539. K. H. In. odd. 357. Kutná Hora, 1539, červenec 28. Porovnání mezi farářem barborským Matějem a Ja- kubem Vorlem o pozůstalost po Anně Miránkové. 1539. Suscepimus feria II. que Sim Ab don. Kněz Matěj, farář od svaté Barbory, dav přečísti artykul z kšaftu Anny Miránkové, kdež mu s luožko šatuov poručila, žádal, poněvadž jest ten kšaft stvrzen, žádal, aby se tomu dosti stalo, neb pan Jakub Vorel tomu se na odpor postavil. Proti tomu Jakub Vorel, že jest to lůže a šaty jemu zdvihla a k němu poslala dvě poctivé ženy, poněvadža) u ní nechce býti, že to synu jeho dává, a toho v a) jiném spisu pozuostavila i poručníkuom o tom oznámila. Proti tomu, že on nemá co mluviti proti tomu jiného, než že jest kšaft řádný bez výminky a u práva tvrzen. A vystúpivše ven, i smluvili se a oznámili, že pan Vorel od toho upustil, že má ty šaty, o kterýchž Vor- šila věděla, ona dáti knězi Matějovi a kněz Matěj od luožka upauští, než má jemu jiné pan Jakub udělati dáti na své pe- níze a ono sobě schovati. K. H. Memor. 260 m. odd. 358. Kutná Hora, 1539, červenec 30. Kněží kutnohorští obesláni s jinými ke konsistoři na 25. srpen. 1539. Feria IIII. Ab don.a) Pan] děkan se pány preláty vznášeli, že Jeho Milost pan administrátor a konsistoř ráčí obsélati ku pondělku po s[vatém] Bartoloměji všecky faráře z měst i také vesnic, a 1) Viz r. 1541, 4. květen. a) Za tím přeškrtnuto: a nám to prominúti ráčíte“. a) Opakováno. a) Opakováno za tím ,feria IIII.“

Strana 19
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 19 protož, jakž jindy v takové potřebě se utíkali na radu k pánům, že též se uſtíjkají a za opatření žádají. Povědíno panu dě- kanu, že nevědí, co jiného raditi, než aby se tak zachoval pan děkan, jakž vuole jest pana administrátora, a tam jel. K. H. Memor. 263' m. odd. 359. Kutná Hora, 1539, srpen 20. Ondřej, Adam Žďárský, Pavel Platů, Mikuláš žádají, aby byli propuštěni z rukojmí, a jmenují nové ručitele. 1539. Deus in loco feria IIII. pi ti Ti. Ondřej zvoník, Adam Žďárský, Pavel Platů, Mikuláš kožišník oznámili, že se stavějí podle vyručení, žádajíce, aby byli propuštěni oni i rukojmě jich, a jest jim odloženo do pon- dělka po sívatém] Václavu pod těmi rukojmími, ač mají-li je; a když prvnějších rukojmí neměli pohotově, postavili jiné za jiné, a tyto: Jan Bernášek, Jan Medový, Václav Pampa, Jan Ways, Wolf šenkýř, Jiřík Kotrba, Raffael mincíř, Beran kovář rukú společní slíbili pod tú sumú, jakž prve pod D kop gr. čes. na postavení na čas jmenovaný, to jest v ten pondělí po s[vatém] Václavu.1) K. H. Memor. 276 m. odd. 360. Kutná Hora, 1539, září 3. Jednání s děkanem o víru. 1539. Respice 2m feria IIII. di um sep. Pan minemistr najvy[šší] Jeho Milost ráčil mluviti ku panu děkanovi v radě, kterak by Jeho Milosti královské došlo, že by kázal kázání luteryánská a cvinkliánská zde na Horách Kutnách, poraučeje Jeho Milost, aby byl před konsistoř obe- slán a z toho vinněn, však že jest pán toto dopověděl pánům šepmistrům, poněvadž nyní porovnání a snesení mezi kněž- stvem v tomto sjezdu se stalo, jestliže by pan děkan chtěl podle toho se chovati a napraviti a podle toho zuostání kázati, poněvadž i Pán Buoha) přestupníky a hříšníky přijímá na 1) 29. září. «) Za tím škrtnuto: na hříšníky a. 2*

Strana 20
20 Fr. Trnka: milost, kteří by se obrátili, že by při Jeho Milosti královské o to chtěl jednati, aby upokojení býti mohlo panu děkanovi, že by tomu pán rád byl; však zdálo-li by se jemu to učiniti, aby ráčil v tuto neděli to, na čem se všecko kněžstvo sneslo i on s ním, na kazatedlnici vyhlásil [sic.], že se vidí pánu, že upokojení míti moci bude při Jeho Milosti královské, poně- vadž ne na ten konec se snesli, aby to v knihách bylo zavříno, než aby najevo bylo, jakožto slunce vypauští paprsky, aurody všemu dávaje, avšak slunce v své celosti zuostává, a že se ta- kové snesení chvalitebné stalo, že jest z čeho Pána Boha chváli- ti, hodné, aby to najevo přišlo; a to o to napomenutí ne jiným úmyslem činí, než že by všelijakú volnost rád zachoval ku pánům šepmistrům, k obci i ku panu děkanovi, což proti psaní královské Milosti neumí, a jím to v tom obeslání nejde než vólí královské Milosti. Proti tomu p. děkan promluvil, což jest vuolí královské Milosti, aby se k němu bylo zachováno, a což Jeho Milosti pánu náleží, a což by nenáleželo, že věří Jeho Milosti pánu, že mu pokoj dán bude; a poněvadž jest vůle Jeho Milosti královské ta, jakž oznámiti ráčí, že on chce státi a každému, kdož ho z čeho obešle a obvinní, práv bude, a po- něvadž on prve má o ty artykule pokoj, též z poručení krá- lovské Milosti, když, sa obeslán, stál a byl slyšán, že jest za to měl, že již upokojení, jakž jiný, míti bude. Co se pak těch artykuluov nyní vydaných dotýče, že na tom nebylo zuostáno, aby byly vydávány, pak, jak jest to přišlo, že je pán Jeho Milost míti ráčí, toho on neví, než že neměly vydávány býti, neb někteří chtěli, aby byly naprimovány, a jest toho zhá- jeno, neb se vztahují na sněm obecní budúcí, a také že sú od- porové byli, a bez odporuov jichb) tuto že sú vydány, neb slovem božím mělo to všecko vyměřeno a stvrzeno býti, a také že stavové při tom naší strany nebylo [sic], a že psaní sú přišla od Jeho Milosti královské pánům litoměřickým a ža- teckým a zpráva některá učiněna jest o kazatelech jich, avšak když sú páni učinili zprávu zase k Jeho Milosti, že sú u pokoji zanecháni, a on že téhož žádal, a poněvadž pak toho míti ne- může pokoje, že žádá pánův, aby byl v tom opatřen, a jestliže by nebyl, že by se sám opatřiti musil, a to vznýsti na pány b) Za tím přetrženo: některých.

Strana 21
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 21 deffensory, na pana z Perštajna a na pana z Wattmberka a předkem na pana administrátora, aby v tom býti mohl opa- třen a již upokojení míti. Povědíno skrze Jeho Milost pána, poněvadž v tom své oblíbení míti ráčí, již se v tom vůle krá- lovské Milosti i jeho vyplní, a že se domníval pán, že jest vuole vaše při tom snesení, ale poněvadž tomu odpírá a odpí- rati chce, vztahuje to na sněm obecní, že již neví tomu co říci, než aby se tak stalo, a že se domníval pán, že pan děkan drží o konsistoři, že není jalová, a v svých smyslích dostatečna, jímž jest ode všech svěčeno, napomínaje p. děkana, aby se kál příhodau Švaycaruov, kteréž Czwinklius uvedl v nejednotu; kterýž byl člověk chvály a rozkoše světské žádostivý, k tomu je přivedl, že sú do pole vytrhli a bitvu měli, a zbito jich mnoho i on také, ten kazatel, jest zabit; než že on žádné těž- kosti ku panu děkanovi nechce míti, než, což vůle královské Milosti, to musí učiniti. Proti tomu p. děkan, poněvadž vidí, že opět pokoje míti nebude, že žádal pánův a ještě žádá, aby mu ráčili oznámiti, chtí-li ho opatřiti, a že on Czwinklijem žádným nebyl a k němu se nerovná a ním se nezpravuje, než, což káže, slovem božím se zpravuje, a jakž prve kázáno, — od cechuov prvých a na těch místech jináč mluveno, — než on nyní káže, dále i to mluvě p. děkan, a že by rád slyšal, kdopak chce ho vinniti a koho odporníka míti bude a z čeho má vinen býti, aby mu bylo oznámeno a artykulové vydáni. Povědíti ráčil pán, že Jeho Milost královská ráčil tu věc jemu poručiti; však sa pán k tomu sprostný, jest na tom, že chce žádati, aby někoho jiného ráčil k tomu zpuosobiti, a že to ráčí zpuosobiti, že puovoda i artykule budú jemu oznámeni. Toto děkan mluvil, co se artykule 1. dotýče, že se na tom všichni snesli, než co se druhého artykule dotýče, aby pravého Boha a člověka držali, že k tomu se voznámili, jestliže jsú tak slova Kristova aneb evangelistové o tom píší tak, aby tak bylo dožádáno, pakli jest jak jináč, aby jim toho pravili, a jestli by kdo chtěl tak široce o tom mluviti a lidé by ho chtěli sly- šeti, bude moci mluviti, a pakli by podle Písma mluveno bylo, že proti artykulech [sic] to nebude, a missa, quia non est sacri- ficium, sed sacrificium representacionis a recordacionis. K. H. Memor. 283 m. odd.

Strana 22
22 Fr. Trnka: 361. [Kutná Hora], 1539, září 15., 16. Kutnohorský děkan Václav vyvrací nařčení, vznesené naň jakousi Martou. Páni šepmistři a Vaše Milosti páni! Srozoměl sem tomu, kterak by dnes tajden1) ta běžná panna Marta, sauc obeslána před Vaši Milost, stála jest, od kterýž sem beze vší příčiny na pověsti své dotčen, a již se toho doptávám, že jest byla na mne nastrojena a naraděna od světských i od některých du- chovních, jakož tomu skrze tuto mau zprávu — poněvadž sem jí žádných příčin k tomu nedal — budete moci porozoměti, zpráva a řeč její jestli pravá. Ač já nevím, jakau jest o mně zprávu dala, než rozomím, že ne jinau, než jako před jinými; nebo klamán musí býti pamětlivý; jako ste mne před ní opa- třiti ráčili, nevím, protož sem tímto psaním umínil učiniti předkem omluvu své nevinnosti, druhé, zprávu učiniti, z čeho se to udělalo. Item, že jsem ja pro ni, aby ke mně choditi měla, jak sem živ, žádnýho nikdy neposílal, to sama, kdyby toho po- třeba byla, vyznati musí. Item, když pak ke mně sama svývolně často nacházela, někdy mne nalezla a někdy nenalezla, poručil sem kuchařce své, když by kdy přišla, aby jí pověděla, aby tak často na faru nechodila. I mluvila jí kuchařka a byly při tom dvě osoby ženský; pověděla před nimi: »Byť palice letěly, jáť předse sem na faru půjdu!« Item, potom k mému pokoji častokrát chodila, někdy sama a někdy s ňákau ženau, kteréž já neznám; vonať ví. I vida její nestud, zavíral sem se před ní a k sobě sem ji pau- štěti nechtěl. A ta žena, s kterúž někdy přišla, od ní odcházela a vona tu u pokoje mýho tajně zůstávala, až sem já, domní- vaje se, že ušla, z pokoje vyšel; vona tu seděla a potom bez vůle mé jako bezstudná šla předse do pokoje mýho, někdy ko- láče a někdy lektvař přinesla, chtějíc mne ctíti. A to často či- nila, ale já to vše, což přinesla, ven sem vymítal. Item, potom opět po některým dni v jeden pátek přišla a já byl v pokoji kněze Pavla s knězem Matějem, farářem od 1) 8. září.

Strana 23
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 23 s[vaté] panny Bar[boryl, a s knězem Janem, bratrem jeho. Přišlo pachole, opovídajíc, že se mnau panna Marta chce ráda mluviti. Pověděl sem, aby jí povědělo, že s ní nemám oč mlu- viti, ať odejde! I nešla nikam; potom hned šla k kuchařce, aby mne ven k ní vyvolala. I nešel sem a vona jako poctivá panna šla svývolně sama mezi nás a posadila se. Potom kněz Matěj dosti hněvivě, vida nestud její, řekl: »Diž, bekyně, preč! Co ty zde máš dělati?« A kněz Jan, bratr jeho, toto připověděl: »Vy bekyně, pro nic dobrýho nechodíte na faru!« Ale vona vdy jich svými šprýmky odbývala, vdy pravíc, že se má se mnau raditi, a já vida její nestud a sa od nich ponuknut, vyšel sem s ní před pokoj na mazhaus, pověděl sem, poněvadž mám hosti, aby mi i sobě pokoj dala. I řekla mi, abych jí čas ozná- mil, kdy by měla ke mně přijíti, to doloživši: buď ráno neb večer, v noci nebo ve dne, že já vdycky z domu mohu, neb sem v něm hospodyní etc. Řekl sem, aby ke mně v sobotu po raným kázaní přišla, že s ní chci rozmluviti, i to připověděv, že ráno bývá rada, — jakož se pak tak stalo, že přišla jako poslušná. I šla za mnau až do mýho pokoje. Tu sem se jí ptal, aby mi pověděla, co má se mnau mluviti, aby mi krátce pově- děla, že já nemám a zvláště v sobotu kdy mnoho mluviti. Toto ke mně mluvila: Item raďte mi, mám-li býti u kněze Lukáše kuchařkau, že mne za to žádá! Pověděl sem jí, aby ne- bývala, »neb vo tobě včera při stole mrzky a hanebné věci mluvil přede všemi a pravil, že za ním běháš po hospodách a řáduješ s ním a že se sama k němu zuoveš, že von vo tebe ne- stojí a byl by tebe rád prázden, než že ty sama jemu o to po- koje nedáš.« Pravila, abych tomu nevěřil, že není tak. I po- věděl sem: »Máš v tom vůli, poněvadž si svobodna, býti i ne- chati.« Item, hned mne žádala za to, poněvadž jí tu býti neradím, abych jí někde byt u kněze zjednal, že chce ráda býti, ale ne kuchařkau, než manželkau, to doložila. Pověděl sem, že o ta- kovém já knězi na tento čas nevím. Item, dala se z toho k tomuto: »Pane děkane, zpovídám se vám, že mám lidský pokušení a sem od něho po dvakrát přemožena; najprv ňákýho kupce v kterýms městě za Pra- hau;« vše mi jmenovala, ale jáť sem tak velmi toho neposlau- chal, než již sem rozoměl, že jest na mne vyslána a nastrojena;

Strana 24
24 Fr. Trnka: myslil sem, jak bych ji s poctivostí odbyl, — »ale že sem tomu brzo konec udělala, obávajíc se plodu, neb mám sestry plodné; potom zvolila sem sobě jednoho mladýho kněze, kterýž v tom městě první mše slaužil; chodíval ke mně do mýho pokoje. Ten mne přelstil a potom mne o všecko, což sem měla, při- pravil a již nic nemám, než to, což na mně vidíte etc.« A já to vše vyslyševši, přimlauval sem jí: »Poněvadž pannau nejsi, proč se v stav panenský pleteš, proč před sebe něco jinýho nevezmeš a tudy sebe i lidi podvozuješ?« A hned sem ji z pokoje svýho jíti kázal a faru i svůj pokoj sem zapo- věděl, a půjde-li ke mně více, potkalo-li by ji co, aby za zlé ne- měla. I řekla: »Pane děkane, však sem nic zlýho neučinila, neb se lidé s lidmi radí, a poněvadž tvau vůli v tom znám, ani na faru ani do kostela k tobě nepůjdu!« I šla ode mne s hně- vem, že se jí po vóli nestalo. Však aby vdy svau vyvedla a svau poctivostí, kteréž málo má, přikryla, obávajíc se, abych o ní toho nemluvil nebo toho nepronesl a aby těm, ktož ji na- strojili, v jich vůli poslaužila, to o mně mluvila. Jestližepak vo ní více slyšeti ráčíte, pošlete pro sestru Bodláka pekaře; tať Vám více, co jest, poví! Proč sem toto psaní Vašim Milostem učinil, napřed pří- činy toho sau postavené, ne abych se tudyto očištěval, neb toho mně žádná potřeba není etc. I račtež toho povážiti, z čeho se to mé obvolání od ní stalo! Však sem tomu po ně- kterých příčinách porozomíval, že mi tím při posledku má práce bude placena, a daufámť Pánu Bohu, že to v týto obci poznati budau moci, že mi se i to i jiné bezprávně a neprávě přihodilo. S tím vším Vaše Milosti Pánu Bohu poraučím. V pondělí den sívaté] Lidmily2) 1539. Kněz Václav, děkan zdejší. [Adresa na rubu:] Vzáctné opatrnosti pánům šep- mistrům a radě na Horách Guthnách, pánům mým na mne laskavě příznivým, Jich Milostem. — Pův. papírová listina č. 14 (Ves.) se stopou po pečeti. K. Hora 746 m. odd. — Pan děkan zprávu o panně Martě dává: psáno jinou rukou souvěkou. — 1539. Dechant zu Kuttenberg 2) Sv. Lidmily v pondělí bylo 16. září 1538. — Viz však č. 369 (3. listop.)!

Strana 25
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 25 Wenzel erklärt seine Unschuld im Umgange mit Martha: psáno pod textem na pravé straně Veselským. 362. Kutná Hora, 1539, září 17. Kněz Vít připovídá, že zůstane na faře na Náměti. 1539. Protector feria IIII. Nic Lud. Kněz Vít byl žádán, aby tu ještě u Náměti byl do sva- tého Jiří, až by mohli se farářem opatřiti, a při svatém Jiří že bude u svatého Bartoloměje, že jemu páni chtí toho místa dochovati. Proti tomu ztížil sobě kněz Vít prátci a byt s kně- žími, a že jeho smrt jest, prose, aby tam se předse stěhovati mohl; jest za to žádán, aby již tak učinil. I připověděl, že bude u Náměti až do svatého Jiří, aby mu toho místa docho- váno bylo. K. H. Memor. 285' m. odd. 363. Kutná Hora, 1539, září 17. Kaňkovští žádají, aby Přítočtí a Hořanští sváželi dříví pro kaňkovského faráře, jak bývalo dříve. 1539. Protector feria IIII. Nic Lud. Pláni] obecní starší, p. saudce, cechové a předměstští rychtáři a konšelé kankovští eto. byli obesláni a jest na ně vzneseno... Pláni] kankovští vznášeli, co se dotýče lidí panských v Přítoce a v Hořanech, že oni faráře jim chovají na Kanku, a tam se posluhuje a prátci aneb těch poplatkův, kteréž by měli zastaviti, [dáti] nechtí, neb to bývalo, že Kankovští dříví ku- povali a oni je svezli a zahradníci zsekali, ale nyní se z toho vytahují, neb i Zdeněk Materna praví, že není tím povinen a že bez toho kněze může býti... Povědíno jim, co se lidí dotýče panských, že bude poru- čeno o tom pánuom hospodářuom, aby to opatřili... K. H. Memor. 287 m. odd. 364. Kutná Hora, 1539, září 17. Matěj Máša je vyšetřován pro obraz Žižkův, který si dal malovati na domě.

Strana 26
26 Fr. Trnka: 1539. Feria IIII. Lam per te. Matějovi Mášovi mluveno z rozkazu Jeho Milosti pana minemistra, proč jest Žižku dal malovati a z čího návodu na domu svém proti zřízení zemskému, kdež stojí, že strany pod jednú a pod obojí zpuosobú nemají se dotýkati, ani ku potupě jedna druhé malovati. Proti tomu Máša, že jest se nenadál. aby tím malováním měl co činiti nenáležitého, než že to bude ku poctě městu tomuto, poněvadž jest duom ten na rohu, po- něvadž jinde po domích a kostelích jest malován Žižka, a že mu k tomu Lorenc, kterýž jest mezi saudci, radil a Ursus, a poněvadž to jest pánům obtížný aneb Jeho Milosti pánu, že on to snadno dá zamazati a zkaziti. Povědíno mu, že jemu domu ozdobovati nehájí a že sú tomu rádi, než aby Žižky ne- maloval, poněvadž by to k nepokoji bylo, však můž z těch vo- jákuov nětco jiného, nějakú fikuru ze Zákona dáti vymalo- vati, a protož aby šel nyní ku prodaji a po prodaji aby přišel ku panu šepmistru a tu, což mu bude oznámeno, tím se zpraví. A jest na tom zuostáno podle vůle a psaní pana minemistra. aby on i jiní, kteříž k tomu radili, byli trestáni. Lorenc Kauřimský pověděl, že to žertem pověděl, a on Mášovi nerozkazoval, než tak pověděl, kdyby byla má věc, že by dal Žižku namalovati, a poněvadž tak se jest dálo, což má z toho býti. Páni na tom zuostali, aby ku pánu šli, aby sobě toho neráčil ztěžovati, že není co. K. H. Memor. 292 m. odd. 365. Kutná Hora, 1539, září 29. [říjen 1.?] Pavel Platů, Ondřej, Mikuláš, Adam Žďárský jsou od- mrštěni se svou žádostí, aby byli propuštěni z rukojmí. 1539. Miserere feria II. Re mi que. Pavel Platů, Ondřej zvoník, Mikuláš kožišník, Adam Žďárský žádali, aby z rukojemství byli propuštěni. Povědíno jim skrze najvyšího p. mincmistra: Poněvadž jich účinek ku pánům samým se nevztahovalo, ale někam se to dále vztaho- valo, čehož sú nemohli pominúti, a protož na jich žádosti to z hodných příčina) se státi nemůže, než odkládá se jim toho a) Za tím škrtnuto ,to'.

Strana 27
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547 27 pod tím rukojmím do první rady po Hodech vánočních; a tu při tom rukojmě jich stojíce, přiznali se k tomu rukojmí. K. HI. Memor. 301 m. odd. 366. Kutná Hora, 1539, říjen 8. Osvědčení hradeckého faráře Matěje, že Douša zemřel. 1539. Feria IIII. cus Di Ger. Václav uzdař vinil Matěje Šestáka, jakž prve, z neposta- vení Dauše barvíře. Proti tomu ukázal svědomí od kněze Ma- těje, faráře u svatého Antonína v Hradci, že jest Dauša umřel. Proti tomu, že vyručen po Velce noci a umřen před Matkú boží Nanebezvzetí a jest vyručen a smlúvu, a maje se staviti, nestavěl a tu rukojmě zavedl ne mrtím smrtedlným, ale, sa živ, ušel; a jemu nalezeno, aby moh, k kerému chce, hleděti; a na to ukázal tu vajpověd C 13 1539, po kteréžto pan Matěj měl ho postaviti a nepostavil. Proti tomu, že též vajpověd má, aby to ukázal, že umřel, což činí. Dictum: Poněvadž Matěj Šesták podle vajpovědi to uká- zal, že Dauša umřel a rukojmí to bylo na postavení, protož aby Mat[ěje] s pokojem nechal. K. H. Memor. 308' m. odd. 367. Kutná Hora, 1539, říjen 15. Děkan Václav dává Kutnohorským výpověď na půl roku; rovněž barborský farář Matěj. 1539. Feria IIII. he Galle. Kněz Václav, děkan, připomenuv úmluvu, aby strana straně dala napřed znáti puol líta o bytu, a protož že vedle té přímluvy pánům oznamuje a vodpuštění béře, neb dýle po s[vatém] Jiří pratcí duchovní posluhovati a zde býti nemíní, aby, znajíc to, ráčili se páni jiným farářem opatřiti. Kněz Matěj, farář od svaté Barbory, tolikéž oznamoval a puol líta napřed znáti dával, aby se farářem k svaté Barboře opatřili k svatému Jiří. Dictum per Václav a Mlékovic, že páni této noviny ne- radi uslyšali a rádi by tomu byli, aby pan děkan aumysl svůj

Strana 28
28 Fr. Trnka: změnil a při této vobci zuostal, poněvadž i dobrodiní a přá- telská připovědění měl, a na tom sú, že i ještě jeho páni nechtí opauštěti v ničemž, což by bylo jemu zde potřebného, žádajíc, bylo-li by možné, aby úmysl svůj změnil a odpověd příjem- nější dal a odsud se nehýbal; nebo, by měli páni konečnú od- pověd dáti a jeho upustiti, že jemu odpovědi nedávají, než že na jiné to chtí vznýsti, kdež náleží, a jemu odpověd dáti. Po- věděl proti tomu, aby se neráčili na tom zastavovati, jako by měl úmysl svůj změniti a zde zuostati, že toho učiniti nemůže a že již se jest bytem a místem opatřil, aby páni ráčili též opa- třiti se zprávcí a tu obec, připomínaje těžkosti, které se zběhly i některým jiným, ješto by radše živ nebyl, nežli by to mělo býti. K. H. Memor. 310 m. odd. 368. Kutná Hora, 1539, říjen 20. Příčiny odchodu děkanova. 1539. Salus populi feria II. Fel Und. Pláni] obecní a páni saudce byli obesláni a jest na ně vzneseno, kterak pan děkan a p. farář barborský vodpuštění vzali, oznamujíc, že puol líta napřed dává znáti podle připově- dění, aby se jiným zprávcí opatřili, že on se již místema) opatřil, tak jakž dále v tuto středu minulú oznamoval.1) A do- tázavše se páni obecní a saudce na příčinu, oznámeno, že žádná jiná příčina není, a on nepraví, než Jeho Milost pán, že pro něho nechce zde pod těmi pastmi býti v nebezpečenství. I mluvili dále obecní a saudce a v tom sú se ohlašovali a ohla- šují, že jeho kázání rádi poslúchali a poslúchají, oblibovali, oblibují, nebo, by jiného míti chtěli, ne hned se bude moci jiný trefiti, a poněvadž ne hned zlehka bylo jeho osoby sem do- žádáno, k němu psaní učiněno, aby se sem do této obce přibral a za (s]právce a kazatele byl, a protož na tomto jeho oznámení přestáváno a od něho upuštěno nebylo a na tom přestáno ne- bylo, a vidělo by se, aby, když by byl sem povolán, aby při tom byli páni obecní a saudce, a když by příčiny oznámil, že 1) Viz č. 367. a) Za tím mylně se“ —

Strana 29
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 29 slyšíc, chtěli by též k tomu promluviti a zdání své oznámiti. I jest jim povědíno, že žádné jiné příčiny neklade než Jeho Milost pana minemistra, nebezpečenství sobě tu klada, a v tom jako pod pastmi že v tom nebezpečenství býti nechce. Tu páni obecní a saudce připomenuli první věc, když p. děkanovi bylo zastaveno kázání, že jest měla ta věc jináč opatřena býti, aby takovým věcem ne hned bylo povoleno ve všem pánu, ale také v nětčem na odpor aby pánu nastaupili, nebo podobné příhody i v jiných městech skrze zprávy postranní [se] přihodily, v Limburce, v Zír]uči, ale když bylo zase psaní a zpráva uči- něna Jeho Milosti královské, bylo to svedeno a s toho sešlo, že i páni měli též učiniti a že sú měli k tomu jich povolati, jakž i jiné věci obecních i starších i pánův saudcí, a takové věci s nimi na míst staviti; a protož, neráčí-li páni tomu na odpor pánu nastaupiti, toť oni znají, žeb) bytu jeho žádného zde není; neb, nebude-li toho potom, bude se moci někomu jinému nětco přihoditi; nebo i ta zpráva jest, kterak by opět nějaké psaní, kterak by zpráva byla o některých, kterak by zde býti měli někteří lutterjánové, cvinkliánové, ješto takové věci ne- jsúc) než k různici a nevole jedněch k druhým, o čemž také mělo jim oznámeno býti; nebo oni o takové zprávě, jestliže by na ně se vztahovalo, tak praví, kdož jest tu koli zprávu královské Milosti činil, že jináč o tom říci nemohú, než že jest pravdy nepravil; neb oni se nejináč chovají, než jakž na dobré náleží, a protož aby Jeho Milosti královské zase odpo- věď dána byla; neb kdyby mělo to tak býti, mohli by též někoho pohledati a najíti a též jej nětčím nazvati, ješto by skrze to nic dobrého v uobci nezniklo. Povědíno jim, poněvadž psaní královské Milosti přišlo, jsúce povinni vólí pána svého se zachovati a jsúce povinni též Jeho Milostí panem minemistrem se zpraviti, sešli sú se a tu po pana děkana ráčil poručiti poslati a to psaní královské Mi- losti panu děkanu přečísti. A poněvadž Jeho Milost královská tak ráčil poručiti, kterak sú se měli jináč zachovati, že nejsú u sebe tak dostatečni, aby se pánem Jeho Milostí váleti měli; jestližepak páni sú tak dostatečni a vědí cesty proti pánu svému, že toho vůli mají, páni neumějí; a co se psaní, že by — b) Opakováno. — c) Za tím škrtnuto „k ničemuž dobrému.

Strana 30
30 Fr. Trnka: někteří byli lutteryánové a cvinkliánové etc., aneb kdo sú to lutteryánové a cvinkliánové, nevíme, a protož se vám ten list přečte; vědí-li se pak na koho domluviti, to budú moci učiniti. Copak pana děkana dotýče, aby před nimi s ním bylo promlu- veno před přítomností jich, to proti pánům nic není, aby to v středu2) bylo, aby byl obeslán a k němu promluveno, a že pan administrátor se pány mistry chtěli se v to vložiti, vysly- šeti a přátelským během na místě postaviti, ale pan děkan že jest nechtěl k tomu přikročiti, a že sme chtěli i pana admini- strátora požádati, aby ráčil sem sám přijeti a takovú věc k do- brému konci přivésti; pak vidí se pánům, že tím nic povinni nejsú, neb pan děkan k tomu povolivši, zase z toho ze všeho šel a víc jíti nechtěl. Proti tomu páni obecní a saudce, že to prvy bajvalo, že Jeho Milost královská na zprávu ráčil psaní přísný činiti, a když jest Jeho Milosti královské na rozum dáno bylo, že ráčil od toho upauštěti jako ctný pán, ješto, kdyby byli hřbetu podrželi, p. děkanovi by bylo maření, žá- dajíc za to, když by se vlastných věcí vašich dotýkalo, aby toho při sobě zanechávali a na vajpovědi Jeho Milosti krá- lovské mezi pánem a vámi pamatovali a s d) ním se vyvozo- vati nedali; neb kdyby to prve učinili, byl by již pokoj, aby to, což náleží, pánem ...e) sami zpravili a takovým zprávám místa nedávali, neb takové vošklivení nemá snášíno býti; neb ač není jiného, kdo sú, zejména to huoře jest, a protož aby v tom ležíno nebylo, než Jeho Milosti královské aby dána od- pověd, že takových není, aby se ten asi ustyděl, kdo ty zprávy činí, a že i do Moravy takové psaní královské přišlo, aby cvin- kliánové a lutteryánové nebyli trpíni; dána Jeho Milosti krá- lovské odpověd, že Jeho Milosti královské všecku povinnost náležitú a poslušenství zachovati chtí, než, což se víry dotýče, že oni se podle evangelia v tom zpraviti chtí. K. H. Memor. 312' m. odd. 369. Kutná Hora, 1539, listopad 3. Martě, která mluvila neslušně o děkanovi, rozkázáno, aby se takových řečí varovala, jinak bude trestána. 2) 22. října. — d) Opakováno. — e) Nečitelné. —

Strana 31
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 31 1539. Si iniquitatis feria I1. No vem bre. Marta, kteráž se jmenuje pannú z domu panenského, a jest k ní mluveno, kterak by neslušné věci mluvila o panu dě- kanovi, jako by ji k tomu skutku chtěl přivésti, jakž pan děkan to sobě stížil na kázání, pak páni šepmistři se pány nejsú na tom, aby mimo náležitost měl jeden o druhém a mi mo] řád a právo mluviti, a protož páni to sobě do ní ztě- žují, neb by ač to bylo, neměla by toho mluviti sama pro svú poctivost, ale měla by to zakopati a Pánu Bohu pomstu po- ručiti, ale ona že jest to k své lehkosti mluvila; nebo sú lidé dvojí, jedni od ní to přijmú, což mluví, a druzí dějí, že chce svú věc zastříci, súci sama vinna, a protož že jest tu chybila znamenitě, neb od toho jest právo, ač byl-li by jí co povinen; a není horšího člověka, jako ten člověk, kterýž tajně utrhá a mluví o lidech; a protož páni ji napomínají, chce-li ona v této obci býti, aby lidem pokoj dala a o panu děkanovi nemluv[ila]; pakli by mluvila, že by páni musili k ní trestáním přistúpiti, a protož aby se toho více nedopúštěla, majíc pořad práva před sebú; neb páni mají zprávu, že by ona i jinde tím obchodem měla jíti, a protož aby sobě urozuměla. Proti tomu z rady děkovala, ale že pan děkan se neza- choval podle zákona, neb měl ji napomenúti prve, nežli by ji v obci oznámil, a kdož by příčina jejího chození ku panu dě- kanovi a té nevole, též také jest příčina i tohoto mého obeslání, že ona na obé tu nevoli straubila a jměla Mandalena, kteráž ji ubila, kteráž jest tu v domě. K. H. Memor. 324' m. odd. 370. Kutná Hora, 1539, listopad 24. Jednání s děkanem, aby setrval. 1539. Dicit 3m feria II. Cris Ka te rina. Pláni] obecní a p. saudce byli obesláni a jest na ně vzne- seno, jakž i prve, že pan děkan odpuštění vzal a zuostati ne- chce, kdež pak řekli jemu odpověd dáti, a bylo tím protaženo; i po druhé jest vstúpil a žádal, aby jemu odpověd dána byla. I jest do dneška odloženo; a protož, vidí-li se jim, aby byl po- žádán, aby od svého úmyslu pustil a zde zuostal, páni obecní a páni saudce pověděli, aby se tak stalo.

Strana 32
32 Fr. Trnka: I jest k panu děkanovi mluveno skrze p. Václava z Mlé- kovic a všecky řeči předešlé opáčeny, zvlášť, kdež sobě ztěžo- val, že by byt jeho zde nebezpečný byl, že by překážku při slovu božím měl etc., kdež byl žádán, aby zase zuostal a slovem božím prospíval, a jestliže by jaký větřík odkudž vál, že sú páni připověděli jeho ochraňovati, jakož pak i tak činili; a poněvadž slovo boží káže a obyvatelé rádi poslúchají, k němu lásku a dobrú vůli mají, a protož že za to jeho prosí, že ráčí svůj úmysl změniti a zase zuostati a slovem božím pratcovati, poněvadž od pánů nemá opuštěn býti, neb v věcech potrav- ních, za to mají páni, že jest od pánův kostelníkův opatřen, takže nedostatku netrpí; pakli by byll) v čem opuštěn a ozná- miti ráčil, tehdy páni pánům kostelníkům, poněvadž sú pod zprávú jich, rozkázali by jeho opatřiti. I toho doloženo bylo, že i při tom jest vůle boží, poněvadž lidem se líbí slovo boží, aby z té příčiny toho nečinil a odsud se nehýbal a laskavú a přátelskú odpověd dal, připomenúc žádosti i lidu obecního i cechův. Pláni] obecní a p. saudce podle pánův šepmistrův a pánův též se přimluvili ku panu děkanovi a na místě pánův starších i vší obce, aby ten úmysl změniti ráčil, poněvadž ted slyší od pánův šepmistrův a pánův, byly-li by jaké příčiny ku překážce, že ráčí v tom vás opatřiti, a oni p. obecní a starší chtí jim též radni a pomocni býti, ač nevědí o příčině, jakž budú moci, ale za krúček toho kříže pomocni nýsti; a poněvadž pak všecken lid na větším díle na mnoho tisíc slova božího rádi poslúchají, a z toho jest znáti, že k němu dobrú vůli mají teď páni i oni, jak slyšeti ráčí, a lid obecní skutkem, a pan děkan, poněvadž vzal hřivnu, jsa jinde, aby ji snad nezakopal, aby toho ráčil povážiti a již přátelskú odpověd dáti. Proti tomu p. děkan dal odpověd, že ne svévolně ani z lehkých příčin k tomu jest přinucen, neb na závazek vzat, v tom na čtvrt líta trval a škodu pro to vzal, o kteréž on dobře ví, potom opět psaní královské Milosti přišlo na něho, skrze kteréž měl těžkost, nebo lidem některým byla pro to těžkost, takže i do vězení se dostali, a to že by mělo všecko pro něho se státi; teď potom opět královské psaní tajné přišlo, což jest v sněmu mluvil, aby bylo podáno královské Milosti, a to se obmýšlí, aby ode všech opuštěn a skažen byl, a protož neví

Strana 33
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 33 dáti konečné odpovědi, aneb, jakž on může v té obci býti, aby mu cestu ukázali, jak by on mohl zde v uobci býti, že on jí u sebe nenalézá; a od dobrých a znamenitých přátel výstrahu má, že bytí jeho u Hory žádný není, a protož aby jemu za zlé neráčili míti, že byt zde jeho žádný není. I jest podáno na pány obecní a saudce, aby cesty bylo hledáno. I oznámili sú páni své zdání, že nacházejí dvojí věc odpornú, že neumějí v ni trefiti, neb, cožkoli sobě p. děkan ztěžuje, neztěžuje sobě než z strany Jeho Milosti pana minemistra; a tak se tomu srozumívá, kdyby cesta byla nalezena, že by pan děkan od svého úmyslu odstúpiti chtěl; ale jestliže pana děkana zdrží, tehdy nastane jim taková těžkost jako šluch nějakému for- manu, když má zvrátiti; neb pán praví, že jeho kázání jemu není příjemné, a pan děkan také že jináč kázati nebude, než jakž čtení boží ukazuje; neb i na tom bylo, že chtěli prosed- kovati pan administrátor se pány mistry, a pánu bylo ozná- meno, a pan děkan k tomu povolivši, potom pravil, že se ne- dobře na to rozmyslil, a tak s toho sešlo, že pánům jest byla na tom znamenitá těžkost; z druhé strany od lidu obecného a obyvateluov pomluv se obávajíce, nevědí, jakého prosedku na- jíti, než to se u nich nyní snáší, mohla-li by ta cesta zajatá před se jíti a pan administrátor se pány mistry ráčil v to vkročiti, aby taková věc na dobré míře postavena býti [mohla). Páni obecní a saudce, ponevadž jest věc obecní a nepání, aby ráčili toho povážiti, že se pána to nedotýče než obce, a protož, položíc na váhu boží věc a P. Boha všemohúcího a jeho slova a pravdu a k tomu všecku vobec a na druhú misku pána, a to aby ráčili rozvážiti, kde má místo míti a kdo koho postú- piti, a to spravedlivě, a protož že se nevidí takových prosed- kův a jednání obmýšleti, neb i trpělivé je nalezlo, a proti žá- dosti a připovědění by bylo, než aby on připověděl zuostati, a bude-li jaký odpor, ráčí potom o tom a oni se pány obmý- šleti a jednati, než toliko aby ráčili na to pamatovati, což jemu směli s nimi připovědíti jakožto ochranu a opatření, aby mu v tom spolu s nimi ráčili tomu dosti činiti, že za to neztratí nic, nébrž i jmenované dobro obdrží; neb i z jiných měst sem chodí na kázání a páni vokolní sú jeho žádostivi, pán z Pern štajna, p. Karel, p. Šťastný a i jiní. I jest žádán pan děkan

Strana 34
34 Fr. Trnka: opět, aby, nevohleduje se již na příčiny některé předešlé, již úmysl svuoj proměnil a odpověd přátelskú dal, že jemu páni šepmistři připovídají všelikú ochranu a opatření radú i po- mocí; a páni obecní a saudce žádali též podle pánův šep- mistrův a pánův, aby pan děkan zase zuostal, že jemu při- povídají na místě vší obce, že ho tím opatrovati a ochraňovati [chtíl, aby dal přátelskú odpověd, žádajíce. Proti tomu: Poněvadž předešlé věci posluhují budúcím, že se obává, aby on i jiní někteří těžkosti neměli, neb má zprávu, že by některé psaní přišlo sem od Jeho Milosti krá- lovské, že by se zde sekty měly rozmáhati, lutteryánská, cvi- gliská, a to skrze jeho kázání díti se mělo a tak mohla by těž- kost snad na všecky přijíti, a protož on konečné odpovědi dáti nemůže, než žádá, aby prótah dán byl, že dá odpověd, aby se na to rozmyslil. Tu páni šepmistři a páni, p. saudce, obecní společně žá- dali, aby protahuov žádných nečinil, než aby odpověd přá- telskú dal na žádost jich a zase zuostal; neb, kdež praví, že mu někteří přátelé vajstrahy činí, že oni neméně, ale tak mnoho přejí jako ti páni přátelé; a poněvadž pak pan děkan má grun- tovní připomenutí, že skutkem a radau nebude opuštěn, ale opatřen, a protož aby již bez protahuov dal odpověd přátelskú. I potázav a poradiv se, dal odpověd takovú pan děkan: Ač jest byl tý mysli, aby, dokud živ, prátce v tomto městě se zbavil, by to byl znal, že to má naň přijíti, a protož aby se nezdálo, že na svém stojí, že připovídá od svatého Jiří až do svatého Havla býti a prátci výsti, však pod tau ochranau a opatřením, kteréž mu ráčí připovídati. I jest mu z toho ode všech poděkováno a dále dá to Pán Buoh, že i dále ráčí p. děkan s námi zuostati. K. H. Memor. 339 m. odd. 371. Kutná Hora, 1540, leden 1. Kutnohorští zdůrazňují, že není v Kutné Hoře sekt. Novo anno 1540. Páni obecní a saudce promluvili, co se psaní královského o sektách dotýče královské Milosti, kdež se očišťují, že tako-

Strana 35
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 35 vého žádného mezi nimi není nalezeno, že oni též to činí, že takovú poškrvnú a tím bludem značeni nebývali, jakž i prvy se ohlásili, tak i nyní to praví, poněvadž se jim příčina dala, že sú nikdá žádného puovoda spasení svého neměli, než Pána Ježíše Krista, nic nepřiměšujíce, aby jináč toho o nich držáno nebylo, že se v tom omluvni činí a že sú toho žádali, aby zase ohrada královské Milosti byla učiněna psaním, skrze kohožkoli Jeho Milosti taková zpráva učiněna, aby Jeho Milost královská místa jí dávati neráčil, aby oni takoví měli býti, jakž o nich jest zpráva dána, a proti královské Milosti že se tu nic nemluví. K. H. Memor. 356' m. odd. 372. 1540, leden 9. Odvolání k pražské konsistoři. Spůsob apelacii, vzatej z knih konsistoře pražské z listu LVI°, což se bez přerušení zachovává. 1. Každá strana po přečtení ortele ze všech krajin děkan- ství království českého strany naší do konsistoře k nám, ja- kožto k vyšímu právu, apelací aneb odvolání vzíti může, zacho- vaje spůsob, kterej se drží až posavad a jak kde v krajích a v děkanství strany naší, obzvláštně, kdež sau konsistoře vejsadné. 2. Suma peněžitá aby složena byla k apelací polovici toho, což se kde klade při právu svěckým etc., aneb základ etc. Annorum 1540 feria VI. infra octavas Epiphaniarum Domini. Kutná Hora, Právo duchovní B 7 m. odd. 373. Kutná Hora, 1540, leden 28. Kněží blahopřejí nově zvolené radě. 1540. Feria IIII. bi le lu men. Pan děkan a páni farářové vstaupili před pány do rady a podle obyčeje starobylého po obnovení rady pány navštívili, předkládaje, kterak prvy s myslmi zarmútcenými v auřad vstupovali, protože auřad je věc těžká a nebezpečná i na živ- 3*

Strana 36
36 Fr. Trnka: nosti meškání a auřad že jest píče a prátce, a protož vidělo se jim předstúpiti, aby jich to břemeno při nich pozlehčili; a tauto trojí věcí se oblehčuje: první, že to vůle boží jest, a vůle boží dobrá jest, a ta má pozle[hlčiti toho břemena; druhé, že jest zřízení božské a Buoh při svém zřízení jest přítomný a pomocen, a protož to ku potěšení má býti myslem; třetí, po- třeba, nebo když se některé věci dobré kazí, zase se skrze saudce napravují, jako skrze Ozyáše pocta napravena byla i také práva, nebo netoliko světské, ale i věci duchovní se na- pravují, když by hynuly, žádajíc, aby, což by znali, že by v čem hynula pocta boží, aby to napravili, a též žádajíce, jestliže by jich jaká potřeba nastala, by jich ochránce, ja- kožto moc majíce, byli, a oni že chtí všecko podle možnosti učiniti. K. M. Memor. 372' m. odd. 374. Kutná Hora, 1540, březen 3. Výtky kněžím, že káží pobuřlivě. 1540. Feria IIII. us Trans. Pfan] děkan a farářové byli obesláni a jest jim před- loženo, co se kázání kněze Matěje, faráře u sívaté] Barbory, dotýče, kdež kázal, že ti, kdož jedí s volejem, že sú málo pocti- vější nežli popravce, žádajíc jich, aby kázání, kteráž by byla k nepokoji,a) zanechali, nebo Jeho Milost pan minemistr to jest sobě znamenitě ztížil i králi Jeho Milosti psáti ráčil, aby takových kázání nebylo, jakž široce bylo k nim skrze p. Miku- láše z Práchňan promluveno. Proti tomu páni preláti, že kázáním svým kněz Matěj ne- zavíral všech, než, což se zběhlo mezi osobami nepořádného, proti tomu mluvil, že jedna osoba druhé klela, aby na tom másle sto čertů snědla, a on že jest kázal na řeč svatého Pavla, kdež mluví, kdo nejí, netup toho, kdo jí, a kdo jí, toho, kdož nejí; nebo kdož jí, Pánu jí, a kdož nejí, Pánu nejí etc.; a protož aby se lidé při tom nerotili, nekleli a zlého sobě nežá- dali a nemilostivostí k bližnímu den svého postu neukazovali, a z toho aby byli vyvedeni; neb jim náleží, jakožto zprávcuom, a) Za tím škrtnuto: „a proti své některa.

Strana 37
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 37 aby v tomb) zlém, což žádají bližnímu zlého, nezhynuli, po- něvadž k jich zprávě náleží, dál i toho žádajíc, [aby] některým osobám neráčili místa dávati, kteříž tak na ně žalují, neb to činí, majíce prve nevoli k nim, i donášejí pánu Jeho Milosti i také pánům a to sobě k nějaké pochvale berú, že sem nabral toho kněze a tak sem mu mluvil; a také Jeho Milost pán není pod právem jich, ale má jiné zprávce a v tom se oni slovem božím zpraviti musí, by i před Jeho Milostí královskú bylo pánem svým, ješto drží, kdyby Jeho Milost královská jich ne- vinu ráčil slyšeti, ráčil by tomu místo dáti, žádajíc, aby těm lidem, kteříž v uobci c) nevoli činí a strubují, přihlédati ráčili, aby takové vůle neměli, nebo i s jinými kněžími zacházel. Po- vědíno jim od pánův, že to znají páni, že pravdu věrnú kázali, než pro upokojení chtí s Jeho Milostí pánem mluviti, aby sobě upokojení dáti ráčil a takových řečí neráčil přijímati, děkujíc pánům prelátuom, že připovídají, že se chtí v tom volně dáti nadjíti etc. K. H. Memor. 383 m. odd. 375. Kutná Hora, 1540, duben 28. Kněží Jan Myška a Jan Příbram slibují, že neodejdou z Kutné Hory bez vůle administrátorovy a že budou poslušni děkana. 1540. Feria IIII. Vi ta lis. Pan děkan vstúpil před pány s Janem Myškú a Příbra- mem, kněžími mladými, i jinými kněžími a jest k nim pro- mluveno, jakož pan administrátor psaní učiniti ráčil, co se těchto kněží mladých dotýče, aby oni bez vůle p. administrá- tora a konsistoře odsud se nehýbali a poslušni byli svých star- ších, a to aby ujištěno bylo a jiným psaním oznámeno, a pro- tož aby to učinili a připověděli pánům, že ku panu děkanu a k svým [s]právcuom se zachovali poslušně a povolně a bez vůle p. administrátora a konsistoře se nehýbali; a páni také chtí to panu administrátorovi a pánům psaním oznámiti; a pan děkan a kněz Jan Korníček, farář, též aby o nich péči b) Za tím škrtnuto: v bludu nezhynuli“. c) Za tím škrtnuto: a mezi Jeho Milostí pánem tu ne.

Strana 38
38 Fr. Trnka: měli a k tomu, což by dobrého bylo, je vedli. I přiřkli sú před pány ti kněží mladí Jan Myška a Jan Příbram, že se tak chtí zachovati. K. H. Memor. 408 m. odd. 376. [Kutná Hora] 1540, březen 3. Děkan Václav, farář námětský Jan a barborský Matěj přimlouvají se u Kutnohorských za Martina Škrle, aby mu bylo uděleno místo v Kouřimské bráně v K. Hoře. Páni šepmistři a Vaše Milost páni! Martin Škrle, uka- zatel cedule této, sa zde schovaný, dobře a chvalitebně zacho- valý, a sa při lepším zdraví služebníkem i písařem při bráně, taky i dělníkem při těchto Horách byl jest, pak pro nedostatek zdraví svýho při díle horním trvati nemůže; a poněvadž na tento čas branný u brány Kauřimský umřel, požádal jest kněze Jana, fará]ře námětskýho, kněze Matěje od sſvaté] Barbory a mne podle nich za přímluvu k Vašim Milostem, abyšte jemu toho místa a služby při též bráně příti ráčili. Protož my se k Vašim Milostem za něho přimlauvámy a za to žádáme, že, prohlednauc k takovým jeho službám a pracem, tudíž k nedostatku jeho, ku přímluvě naší to učiniti ráčíte. Odpovědi milostivý spolu s námi od Vašich Milostí žádá. V pondělí před Svatým] křížem léta 1540. Kněz Václav, děkan etc. Kněz Jan, farář námětský. Kněz Matěj od sv. Barbory. [Adresa na rubu:] Supplikací Jich Milostem pánům šep- mistrům a radě Hor Kuten, pánům našim na nás laskavě pří- znivým. Pův. papírová listina č. 875 (Ves.) s černou pečetí. — K. Hora 767 m. odd. — Pan děkan, aby Škrlovi brána dána byla: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1540. Kuttenberger Dechant und Pfarrer bitten für den Martin Skrle, damit er als Thorschreiber angenommen würde: psáno pod textem Veselským.

Strana 39
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 39 377. [Kutná Hora] 1540, květen 31. Kaplan Jíra žádá Kutnohorské za zaplacení služného a za vysvětlení, proč na místo jeho nastoupí jiný kněz. Páni šechmistři, páni milí! Vaší Milosti žádám a ku pa- měti přivodím tu sumu peněz, tři kopy míšenský, kterúž mi ráčíte na osobu mú k službě boží dávati, teď po jarmarce že ráčíte na mě také pomněti při počtu a při placení jinajm; neb já již více státi a slúžiti nemám nač, jediné až do té sumy, kterúž mi ráčíte zavdávati, jako na tento čas slúžiti až do sva- tého Martina. Při tom divné mi jest, že nic nevidím, jediné to, že na mě jiného kněze Vaší Milosti doložiti ste sobě ráčili mocným během, jak klín klínem vyrážejíc. Ale co v sobě ta věc zavírá, račte mi také pověděti, nemůžte-li mě více chovati, že já sobě sám všeho neumím roztíkati. Protož bude-li můj bytl) před se také pánům mincířuom, kaplana čekaje, místa jim dodržel a sám jako blázen pod palici šel, když mistr nauze cestu mi vokáže jediné před časem a bez opozdění jako tomu, komuž příde radost a nežalost, neb by mě radost netěšila, žalost by mě umořila, neb jest klam knězem se vyznávati a protivné věci kněskému úřadu činiti a předkem velebnosti a převýšení bozství Kristovu, neb ne lidské, ale boské moci jest. Cui cuncta asistunt acta et agenda simul. Vestra diligentia efectus pios det studiis meis et in his bonis summis post expe- rientia felix, ubi nichil discurdonis, sed gaudendi causa fit ipse Deus, qui nec varios pavet motus nec diversas belli volun- tatesque nec valet augeri nec metuit unum nec proprium exterius alicuius viribus implet opus. Dán v pondělí po Božím těle 1540. Kněz Jíra, střídník Váš. [Adresa na rubu:] Panu šechmistru a pánuom Jich Mi- losti, mně v Pánu Bohu laskavým na Horách Kutnách. Pův. papírová listina č. 78 (Ves.) se stopami po černé pečeti. — K. Hora 765 m. odd. Kněz Jíra o službu svatohavelskú: jinou rukou z doby sou- — časné. 1540. Priester Jira beschuldigt die Kuttenberger wegen un- rechtmässiger Aufkündigung: psáno pod textem Veselským. 1) Psáno ke konci zmateně.

Strana 40
40 Fr. Trnka: 378. [Kutná Hora] 1540, červenec 9. Přátelská smlouva mezi kaňkovským farářem Janem Hnátem a Apolenou Rendličkovou. (Léta božího 1540 v pátek po slavnosti mistra Jana Husi stala se jest přátelská a dobrovolná smlauva mezi knězem Janem Hnátem, na ten čas farářem kankovským, z strany jedné a mezi Apolonau Rendličkovau též z strany druhé, a to taková, že kněz Jan ve dvau nedělích od toho pátku pořád zběhlých má Apoloně Rendličkové položiti II kopy gr. a hned týhož léta na svatého Václava, najprv příštího, opěty II kopy grošů; a za ty II kopy poslední jest rukojmě paní Anna Kno- chová. Item, co se pak dotýče ňákých řečí tajných nebo zjev- ných, kteréž sau se mezi nimi mezitím zběhly, ty všecky z do- brau vůlí a povolením obau přátelé jejich mocí od auřadu na- šeho povolením zdvihli a umrtvili, skazili a v nic obrátili, takže žádný z nich toho ničímž zlým nemá připomínati, a ty všecky věci žádného z nich na poctivosti i na dobrý pověsti nyní 1 na budaucí časy nic škoditi nemaljí]. A toho před právem naším zjevně potvrdili, davše sobě ruce, jeden dru- hýho odprosili. Actum ut supra s[ub], We[nceslao], decano Kut.)a) Kutná Hora, Právo duchovní B 8 m. odd. 379. Kutná Hora, 1540, červenec 12. Děkan zůstane na svém místě v K. Hoře. 1540. Omnes gentes feria II. ne Mar gar. Pfan] děkan dal odpověd na žádost panskú i také obce o bytu svém, ačkoli příčiny a těžkosti sú, o kterých páni ráčí vědomost míti, které jest měl i nyní má, však že tu odpověd dává, že s tím se vším již připovídá, že zpravovati a zuostati chce zde do vůle Vašich Milostí i také své, žádaje, jestli by co naň přišlo, aby jemu bylo předkem oznámeno a v své ochraně aby jej míti ráčili. Povědíno jemu a poděkováno z odpovědi a a) Celý zápis přeškrtnut.

Strana 41
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 41 pánům obecním a starším bude oznámeno a opatrování při- povědíno. Comunes et judices erant accersiti ad consilium a jest na ně vzneseno, že pan děkan připověděl zase býti zde do vuole naší a své... Páni obecní a saudce dali odpověd, že sú to rádi uslyšali, že pan děkan zase zuostane, a za novinu vděčnú přijímají a pánům děkují, že takovú péči o to míti ráčili... K. H. Memor. 451—451' m. odd. 380. Praha, 1540, červenec 18. Administrátor Martin Kutnohorským o Václavovi z Ji- čína a knězi Václavu Benýškovi. Modlitbu svú vzkazuji Vašim Milostem, páni přátelé milí, jiného všeho dobrého na Pánu Bohu žádaje! Z strany kněze Václava Jičínského, jakž ráčíte do konsistoře psáti, když najprve sjití naše společné bude, odpověd dána bude; z strany pak kněze Václava Benýška,a) tomu také psáno bude od úřadu našeho, aby, což jest spravedlivě povinovat, bez od- tahuov zaplatil, anebo se s věřitelem svým umluvil. Pán Buoh s Vámi! Datum v Praze v Betlémě v neděli na den svatého Arnolfa léta etc. XL°. Kněz Martin, administrátor kněžstva pod obojí spuosobau. [Adresa na rubu:] Slovutné a vzáctné opatrnosti pánóm šepmistróm a radě na Horách Gutnách, pánóm a přátelóm zvláštně milým. Pův. papírová listina č. 15 (Ves.) se stopami po pečeti. — K. Hora 764/2 m. odd. — P. administrátor odpověd o kněze Václava a Štolarku: psáno jinou rukou souvěkou. — 1540. Administrator von Prag wegen Priester Wenzel (z Jičína: psáno Breuerem), daß bei der Versammlung beratschlagt wird: psano pod textem Ve- selským. 381. Kutná Hora, 1540, červenec 19. Kutnohorští povolují, aby byly opraveny vodovodní trouby u sv. Bartoloměje. a) Za tím přeškrtnuto ,dotýče“.

Strana 42
42 Fr. Trnka: 1540. Suscepimus feria II. nol phus. Sausedé od svatého Bartoloměje a kněz Vít s nimi, farář jich, předstúpivše před pány, vznesli, co se vody vedení k nim dotýče, že jest prvy zuostáno i také již vedena byla, pak pro některé pokažení trub to jest přetrženo, aby zase ráčili jim dáti vopraviti a trauby položiti, aby i v toto sucho a nebezpe- čenství od ohně vodu míti mohli. I jest jim povědíno, poněvadž k tomu prve jest povoleno, že páni ještě k tomu své povolení dávají a pánům hospodářům rozkazují, aby to k nápravě přivedli. K. H. Memor. 453 m. odd. 382. Kutná Hora, 1540, srpen 4. Čáslavský farář Jan Koželuh žaluje na Jakuba Hanu a Jana Kotníčka pro urážku na cti. 1540. Feria IIII. Prot Os. Jan farář Koželuh z Čáslavě vinil Jakuba Hanu a Jana Kotníčka, že ho nařkli, že mu hodno věřiti není a že jest beze cti co pes, zprávu dávaje, že v té při, kterúž jest měl před pány saudci, jest austně ohražen skrze pány čáslavské. K. H. Memor. 567' m. odd. 383. Praha, 1540, srpen 6. Konsistoř pod obojí žádá, aby byli posláni svědkové ve při Reginy, lojovnice. Modlitbu naši vzkazujem Vašim Milostem, slovutné opa- trnosti páni šepmistři, páni přátelé nám v Pánu Bohu milí! Jakož jest Regina lojovnice apelací vzala ku právu našemu etc., i oznamujem Vám, že jest nás žádala, aby svědkové dva, Dorota Viktorynka a Markyta Šteygyřka, k tomu připraveni byli, aby před námi vosobně stáli, k tomu ten Lexa klobaučník i Anna Lahvičkový. Čehož my pořebu pilnau uznavše, žá- dáme, že je obeslati a jim, aby se od datum listu tohoto v pěti nedělích v Praze v koleji veliký v hodin XIIte nalézti dali, rozkázati ráčíte, a toho aby jinak nečinili. A i za to Vašich Milostí žádáme, abyšte to opatřiti ráčili, aby on Lexa s Annú

Strana 43
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 43 Lahvičkový až do té pře skonání neobejval, ale naruozno aby byli. Kdež nepochybujeme o Vašich Milostech, že to na žádost naši učiniti ráčíte. Dán v Praze v Starém městě v koleji císaře Karla a jinak veliké v pátek den Proměnění Pána Krista na hoře Tábor léta etc. XL°. Administrátor, mistři a farářové konsistoře arcibiskupství pražského. [Adresa na rubu:] Slovutné a vzáctné opatrnosti pánuom šepmistruom a radě na Horách Guthnách, pánuom přáteluom, nám v Pánu Bohu milým. Pův. papírová listina se zachovanou pečetí. — K. Hora 766/2 m. odd. Z konsistoře, aby někteří svědkové postaveni byli na žádost Reginy lojovnice etc: psáno na rubu jinou rukou z doby současné. 1540. Konsistoř píše, aby některé (sic) svědkové postaveni byli na žádost Reginy lojovnice: psáno dole pod textem rukou Breue- rovou. 384. Jičín, 1540, srpen 14. Jičínský děkan Václav oznamuje Kutnohorským, že při- jímá farářství ve špitále u sv. Kříže v Kutné Hoře. Modlitbu svú s žádostí všeho dobrého v Kristu Pánu Vašem Milostem vzkazuji. Páni šepmistři, přátelé v Kristu Pánu milí! Kdež mi psaním svým oznamovati ráčíte, že jste pana administrátora a konsistoře arcibiskupství pražského po- žádati ráčili z strany bytu mého u Vašich Milostí ve špitále u svatého Kříže a že jest k tomu povoleno od pana administrá- tora, tomu z psaní Vašich Milostí, též i z té cedulky, kteráž Vašem Milostem z konsistoře poslána jest, porozuměl jsem; kterémužto povolení neodporuji, nébrž, jakž mne psaním Va- šich Milostí napomínati ráčíte, když svatý Havel přijde, k Va- šim Milostem abych se strojil, i bude-li buoží vuole, hotov býti chci; jedně tak, jakž ráčíte míti obyčej chvalitebný, posílati vozy po faráře, když ráčíte poslati i po mne, a to jmenovitě dva fasunky dobrá s košinami i s potřebami, kteréž k tomu náleží, a aby byli u nás v Jitčíně ten auterý před svatým Havlem s těmi vozy, za to Vašich Milostí prosím. V té cedulce, kterúž jste mi odeslati ráčili z konsistoře. jest napsáno o kterakési paní Voršile Štolarce, že by mi psáno

Strana 44
44 Fr. Trnka: býti mělo dostatečně, abych se s ní umluvil a jí zaplatil: po- ctivé paní jistě neznám, dlužen jí nic. nebyl jsem nikdá a ne- jsem a psaní k sobě z konsistoře, abych se s ní umluvil a jí zaplatil, žádného nemám. Protož u mne se vidí, že nějaký omyl tu býti musí. Dán v Jitčíně v sobotu u vigilji Nanebevzetí Panny Marie léta Páně MDXXXX. Kněz Václav, farář a děkan v Jitčíně. [Adresa na rubu:] Vzáctné opatrnosti pánuom šep- mistruom a radě na Horách Kutnách, přáteluom v Kristu Pánu mým dobrým a milým, Jich Milostem. Pův. papírová listina č. 4 (Ves.) se zachovanou pečetí. K. Hora 764/1 m. odd. — Děkan jičínský, že bude ve špitále farářem, aby poň posláno bylo: psáno jinou rukou souvěkou. — 1540. Prie- ster Wenzel, Dechant zu Gičín, nimmt den angebotenen Posten im Spital an: psáno pod textem Veselským. 385. Kutná Hora, 1540, srpen 16. Žaloby na Jakuba Klauda pro urážku kněze Pavla. 1540. Deus in adiutorium feria II. ci o A ga. Pan děkan a páni farářové a kněz Pavel a jiní kněží vznášeli, že sú proto toho se dožádali, aby Jakub Klaud byl obeslán, aby na pány vznesli příhodu, která se jest stala a přihodila knězi Pavlovi, spolubratru jich a pomocníku, a to taková, že, když se jest potkal s ním Klaudem, dal jemu křesťanské pozdravení, ale on, maje jemu děkovati, místo dě- kování nadal mu lhářuov a více ještě cos, pravě, že jest pra- lhář; druhé, nadal mu, že jest lotr a kurevník; třetí, že ho chtěl i bíti; a protož na tom sú spolu zuostali, aby to na pány vznesli, nebo kněz Pavel žádné jemu příčiny nedal,a aby i dal, jest právo zde vyší, nizší i také prosední, že by mohl byl tu mohl hledati, jakož jemu i toho podal a na právo mu ukázal, ale on mu ještě více lál a naň se potrhal; ale není divné, že jest on přivykl to činiti, a prve s kněžstvem šarvátky míval, a proto i v šatlavě býval, a protož by se měli s ním súditi a naň žalovati, že na tom nejsú, neb sú oni lidé pokoje a súditi se jim nenáleží,a) než vznášejí a za opatření žádají, připomí- a) Za tím přetrženo: „než poněvadž se jim to přihodilo a oni.

Strana 45
Náboženské poměry při hutnohor. konsistoři 1464—1547. 45 najíc připovědění panské, že sú je připověděli opatrovati, když by se jim co od koho dálo. Neb nyní se knězi Pavlovi stalo a potom někomu snad jinému, a že sú zde pod tím při- pověděním zdržáni a žádost a vůli panskú již vyplnili, žáda- jíce, aby týž páni podle svého připovědění ráčili je opatřiti; neb již příčina dána jest a nyní jemu a potom jinému od něho by se mohlo přihoditi. Proti tomu Klaud, kdež děkan mluví od tohoto člověka Pavla, který se praví knězem býti, že to činí děkan proti němu více ze zlosti, ješto on jiným časem děkanovi na to dá, než což se Pavla dotýče a toho vznesení jednoho i druhého, ač by ne- byl povinen na vznesení odpovídati, než že za to žádá, aby bylo po Jeho Milost pana minemistra posláno, že on chce mluviti a odpověd dáti a že uslyší, co bude mluviti. Proti tomu žádali pan děkan s pány preláty, aby to v paměti míti ráčili, že praví, že kněz Pavelb) praví se býti knězem, ješto on jest přijat a drží se za dobrého kněze, a to se jináč najde a již tak lehkomyslné mluvě netoliko proti němu knězi Pavlovi, ale proti všem mluví, ješto více my ujímati jeho kněžství nežli jeho můžeme. Dictum: Poněvadž z takových řečí zrozumí se tomu, že tato věc není malá, poněvadž by se na připovědění, kteréž se na pány obecní a saudce i starší vztahovati mělo, že páni toho odkládají od pondělka do téhoždne a tu, pokudž se pozná pří- čina, že kněze Pavla chtí slušně i spravedlivě opatřiti a Jakub Klaud aby zde i jinde se uctivě choval ku panu děkanovi a ku pánům prelátuom a se nic nedopúštěl proti pánům prelátuom a do toho času aby sobě pokoj dal, jakž v řeči tak v skutku a pokoj se zachoval, že jemu přísně přikazovati ráčí, a pakli by se tak nezachoval a zase nětco odporného ho potkalo, již by sám sebú byl vinen. K. H. Memor. 472 m. odd. 386. Praha, 1540, srpen 18. Administrátor Kutnohorským o při, jež mu připadla apelací, a o věcech duchovních. b) Za tím škrtnuto: „není.

Strana 46
46 Fr. Trnka: Modlitbu naši vzkazujem Vašim Milostem, slovutné a vzáctné opatrnosti páni šepmistři, páni přátelé, nám v Pánu Bohu milí! Psaní Vašemu, kteréž ste nám učiniti ráčili, vy- rozuměli sme. I račtež znáti, že my na tom nikdá sme nebyli a nejsme, abychom v čem konsistoři Vaší aneb Vašim Mi- lostem ubližovati měli, ani ortele přesuzovati, než, což činíme, činiti musíme podle práva, ne z strany první pře té Anny Lahvičkové, ale podle apelací Reginy lojovnice k nám uči- něné, na kterúž my jakož i na první při žádné instrukcí Vám ani panu děkanu Vašemu nikdá sme nedávali, aniž sme za to žádáni, než toliko psali sme, aby slyšení bylo a spravedlivý konec aby jim učiněn byl. A protož též za to žádáme, abyšte taky práva našeho obhajovali a ty vosoby aby postaveny byly v pátek po Narození Matky boží. A panu děkanovi také jest oznámeno, jak se i s svú konsistoří v tom zachovati má. Také co se kněze Pavla dotýče, což jest na Vás pan děkan s kněž- stvem vznesl etc., za to žádáme,a) poněvadž oni toliko vznesení učinili sau a o to se súditi nechtí, aby taková věc bez stávání jich na rathauze a bez většího snad popuzování opatřena byla, aby oni jinak váženi byli jako kněží; neb my je i kněze Pavla za hodné kněží držíme, a ne aby se měli kněžími oni sami to- liko praviti. Jestli by je pak kdo vinniti chtěl buď z kněžství aneb z čeho jiného, nechť je tu viní, kdež náleží. Nepochy- bujem, že je v tom slušně opatřiti ráčíte, neb jinak těžce kněží dosahovati musili byšte. Dán v Praze v koleji veliký v středu den svatého Agapita, mučedlníka, léta etc. XL°. Administrátor, mistři a farářové konsistoře arcibiskupství pražského. [Adresa na rubu:] Slovutné a vzáctné opatrnosti pánuom šepmistruom a radě na Horách Guthnách, pánuom přáteluom, nám v Pánu Bohu milým. Pův. papírová listina se zachovanou pečetí. — K. H. 766/1 m. odd. — P. administrátor a konsistoř o apelací Reginy loj[o]vnice a o kněze Pavla, že ho za kněze drží: jinou rukou na rubu z doby současné. — 1540. Konsistoř pražská uznává práva konsistoře kutnohorské a kněze jejího za pravého: psáno pod textem rukou Breuerovou. a) Za tím přetrženo: ,že'.

Strana 47
Náboženské poměry při hutnohor. konsistoři 1464—1547. 47 387. Kutná Hora, 1540, srpen 25. Kněží žalují na Jakuba Klauda. 1540. Respice 2m feria IIII. to lo Ruff Au Col. Páni děkan a farářové a kněží všickni, připomenuvše předešlé vznesení o příhodě, která se bratru jich stala, i také připovědění panské, když by kdy co takového se jim zběhlo, aby je opatřiti ráčili, a poněvadž pak příčina se dala od Ja- kuba Klauda, o čemž pan administrátor zvěděvši i také zprávu od něho vzavši, ráčil s konsistoří psaní k Vašim Milostem učiniti,1) kterémuž ráčili ste bezpochyby porozuměti; a poně- vadž tau příčinau Klauda i jiní proti nim posílek berú a bez jich provinění o nich mluví, a protož žádají za to, aby je páni v tom ráčili opatřiti, co se jest jim tu přihodilo; a pakli by ne- ráčili aneb nemohli jich v tom opatřiti, aby jim to oznámili, že by oni musili těch cest pohledati, aby mohli opatřeni býti a před ním a před každým pokoj míti a on před nimi; neb oni se s ním o to súditi nemíní, než, poněvadž se příčina jistá dala, že za to žádají, aby byli opatřeni; a pakli by neráčili, aneb ne- mohli jich opatřiti aneb [vl nějakých protazích to stálo aneb mlčením pomíjeno, že by chtěli na to pomysliti, aby opatřeni býti mohli. Dictum per Jacobum Hubáček: Z hodných příčin ta věc byla povztažena, jedno, že Klaud odporu aneb odpovědi nedal a také že pánuov doma není, a protož nemohlo to k místu při- vedeno býti, a protož jakž tehdáž, tak i nyní z příčin toho k místu přivésti nemohú, než že sú vždy na tom, že podle příčin, kteréž by vznášeli, chtí je slušně opatřiti, a slyšíce od Jakuba Klauda a tu věc vyhledajíc, chtí tak vznésti a buď jich povolati, aneb na faru k nim vyslati, a na čem by ta věc postavena býti měla, jim oznámiti, žádajíce, aby prótahuov neztěžovali; neb nejsú na tom, aby jim měli protahovati na II neb III neděle, ale kdyby to mohlo býti dnes a tuto hodinu, že by rádi to k konci a k místu přivédsti chtěli, a protož, což bude moci najspíše býti, že to chtí k místu přivésti a že nejsú též páni na tom, aby jich k saudu potahovati měli. K. H. Memor. 478 m. odd. 1) Viz č. 386.

Strana 48
48 Fr. Trnka: 388. Kutná Hora, 1540, září 13. (15.) Věc Jakuba Klauda. 1540. Miserere feria II. Nic Lud. Jakubovi Klaudovi domluveno, jakú jest věc a útok učinil na kněze Pavla, jemu lál, naň se potrhal a potom, když jest to vznášel zde na pány pan děkan a kněz Pavel s jinými pány kněžími, kterak jest on se zachoval a proti nim potupně mluvil, ješto takový věci pánům příjemné nejsú, ješto, což jest koli kněz Pavel učinil jemu, že jest měl a má pány šepmistry a pány a opatření žádati, ne sám sobě napravovati nenáležitě, ješto pánům taková věc jest tesknost i protimyslnost přinesla nemalú; a protož, poněvadž sú již to obdrželi na panu děka- novi, že on to mi[moj se pauští i kněz Pavel, že jemu přika- zují, aby on se více v takové a podobné věci nedával; a pakli by tak se nezachoval, že by páni chtěli k němu trestáním při- stúpiti. K. H. Memor. 482 m. odd. 389. Kutná Hora, 1540, září 15. Obvinění děkana. 1540. Feria IIII. Nic Lud. Pan děkan byl obeslán a jest jemu oznámeno, že z tý příčiny, že psaní královské přišlo, kteréž se jeho dotýče, kteréž jest přečteno. Tu p. děkan oznámil, že prve byl postranně a neprávě naříkán a tu že jest o to byl slyšán a konec o to má, tím dokládaje, že psaní královské Milosti se neprotiví, aby se ka) němu podle toho zachovali, než zprávu tu že naříká a praví, že pravá není, bohdá, když k tomu příde, že chce toho dovésti, že to zpráva není pravá, kdož jest ji koli učinil, a též i v druhým artikule. Exquirebam —ad iussa domini — majestatem cesaream Sigismundi de sacerdotibus cessavi a scribendo sermonem. Co se Jakuba Klauda dotýče, že jest zpráva učiněna, že o víru, a jest o nářek, a o to ta nevole se stala, žádaje, aby a) Za tím ,k'.

Strana 49
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 49 vedle psaní královské Milosti se k němu zachovali, že jest hotov učiniti. A tu, když ráčil pán ku panu děkanovi mluviti, pověděl p. děkan, že nemá co slyšeti od pána, poněvadž psaní královské Milosti se na to toliko vztahuje, aby pán Jeho Milost přítomen byl a páni k tomu mluviti ráčili; a potom, když jest oznámil pán Jeho Milost, že z poručení královské Milosti má k němu mluviti, i slyšel jest i ráčil pán mluviti, chce-li vedle naučení konsistoře pražské ve všech artykulích státi či nechce druhé, kdež praví, že se zde ohlašoval, co se roty a kázání cvinkliánská dotýče. Proti tomu pan děkan, že jest to zřízení nepřestúpil a že se tak chová a chovati chce. Páni šepmistři a páni spoluradní Jeho Milosti panu minemistrovi najvyšímu, když psaní královské Milosti přišlo, že zpráva jest, že by dlěkan] bludná a nekřesťanská kázání činiti měl, tu odpověd Jeho Milosti panu minemistru dali, aby pan děkan jaká bludná a nekřesťanská kázání kázati měl, že toho neznají a o tom nic nevědí. Actum feria IIII. Nic Lud Lamperte. K. H. Memor. 485 m. odd. 390. 59 Kutná Hora, 1540, září 22. Zakročení minemistrovo ve věcech víry. 1540. Feria IIII. Mau ri ci. Jeho Milost najvysší pan minemistr žádal, aby jeho řeč, kterúž ráčí mluviti, zapsána byla z té příčiny, kdyby toho jim potřeba byla. Páni šep[mistři] a pláni] spoluradní! Oznamuji vám, že král Jeho Milost, pán nás všech milostivý, ráčil jest sám skrze osobu svú i skrze psaní své mně přikazovati, abych o to pilnost a péči měl s pomocí vás pánův šepmistrův a pánův spolu- radních žádných učinění nových, kteréž by arcibiskupství konsistoře pražské z strany podobojí ztvrzeno nebylo, zde při těchto Horách rozmáhati nedopúštěl spolu s vámi, předklá- dajíce Jeho Milost královská i to, že na to i sněmové zemští se vztahují, aby po všem království tomto k těm novým sektám a učení místo dáváno nebylo. Podlí takového poručení Jeho Mi- losti královské, pokud jest mi najvajš možné bylo, chtíce tomu

Strana 50
50 Fr. Trnka: rád, aby to nové, nepřijaté učení přetrženo mohlo býti, přátel- ským během vás, páni šepmistři a pláni] spoluradní, krale Jeho Milosti slovem sem napomínal a od sebe sám přátelsky žádal, abyšte neráčili mimo rozkaz královské Milosti a snesení vší konsistoře pražské nynějšímu děkanu a kněžstvu jeho to jeho kázání vajtržné, zde při těchto Horách nikdy neslajchané nedopauštěti činiti; i to sem vám, pánuom a přáteluom svým milým, oznámil, že v jiných zemích v nedávných časích skrze taková kázání výtržná sau znamenitý povstání mezi lidmi byly i mnohé krveprolití; i k tomu přicházelo, že poddaní pánuom svým jsau se zprotivili; i k tomu sem napomínal, aby se pro- hlédlo na ten rumrajch a povstání, který se jest stalo zde při těchto Horách od lidu vobecního pro kázání a ponuknutí zdej- šího děkana, a témuž děkanovi aby to přísně přikázáno bylo, aby on bez hanění řáduov a zvyklostí křesťanských, od dáv- ných časův zachovalých, svý kázání činíval. Na takový mý napomenutí ráčili ste vy, páni milí, témuž děkanovi to po- vstání saused vašich zde v tomto místě v plné radě ztíženě oznámiti, jakž pak o tom šířeji rozkaz váš a mluvení vaše v vašich kněhách zapsán jest. I maje královská Milost zprávu, že dotčený děkan své pajchy a zúmyslnosti neulevuje, ráčil jest Jeho Milost královská před nedávním časem vám pánům šepmistruom a pánuom psaní přísné učiniti a mně při tom druhé, porúčejíce vám i mně k tomu ho přidržeti, aby on ne jináč než tak, jakž konsistoř se vším kněžstvem shromážděným se jest sneslo a vytisknúti dalo, choval; ale on děkan v přítom- nosti vaší sám od sebe poručení královské Milosti ode mne vy- slyšeti nechtěl; v tom jest královské Milosti osobu i rozkaz jeho nemálo zlehčil. Milí páni šepmistři a páni spoluradní! Tajna vás učiniti nemohu, že sau mně zprávy došly, že by páni starší obecní i sausedé do vůle královské Milosti zřízení vás pánův šepmistrův a pánův spoluradních k tomu vedli a žádostivi tomu byli, abyste od sebe a ode vší obce psaní krá- lovské Milosti učinili v ten rozum, že ty zprávy, kterýž Jeho Milosti královské o kázání zdejšího děkana a kněžstva dodány sú, pravé nejsú a vy že při osobách svých žádných bludných kázání nenáležitých od téhož jmenovaného kněžstva ste ne- slajchali, a k tomu žádost že by na vás přišla od děkana, abyste mu pod pečetí městskú vyznání učinili, že jest se on

Strana 51
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 51 v svých kázáních i kněžstvo zdejší ne jináč, než tak, jakž řádným kněžím a vedle snesení konsistoře pražské náleželo chovati, že jest se tak choval. Milí páni a přátelé! Šalomún vypisuje, aby prvy na konec prohlídl, než by počátek začal, jest taky od něho psáno ku příkladu lidem, aby každaj stráž ústuom svým měl; to při- pomenutí vedeme k tomu, jsauc od Jeho Milosti královské k tomu zřízen a vedle úřadu mého ustanoven, abych vás u věcech náležitajch neopúštěl radau i pomocí mně možnú, vás za to přátelsky žádám, že sobě mau upřímnau radu a napo- menutí ztěžovati neráčíte; a toto jest rada a zdání mé, abyšte vy od auřadu pod pečetí městskau žádného vysvědčení u vy- chvalování téhož děkana v jeho kázání nečinili, jemu svědomí nedávali, dokud o to od královské Milosti napomenuti aneb od téhož děkana právem k tomu připravováni nebudete. Rá- číte znáti, že k svědomí mimo náležitost žádný se nemá od sebe sám nutkati. Jest i druhá příčina toho psaní nečiniti, že ty věci sau duchovní, o kteréž jest často psaný děkan narčen, a vám pánuom saud duchovní nenáleží vyměřovati; třetí i to jest, poněvadž ráčíte o tom dobrú vědomost míti, že jest ká- zání činíval naproti znesení a ustanovení konsistoře a to pře- staupení činíval z znamenitú pomluvú a duotkama těch řáduov a víře i tý jednoty a církve, kteréž král Jeho Milost užívati ráčí, a vy, páni milí, přísahy své máte Jeho Milosti královské ve všem poslušnost zachovati ani žádnému v ničem k ublížení Jeho Milosti nedopauštěti činiti, i bude-li takový vysvědčení od vás, obávám se, abyste toho nestvrzovali, čehož by vám těžkost, pomluvu i nemilost od královské Milosti přinésti mohlo. Při mně se snáší, kteříž počátkové sau takového při- psání učinili králvské Milosti, že se oni královské Milosti ne- bojí ani pomluvy a snad i lehkosti; jsau-li ty vosoby v svý zuořivý pajše slepy a neústupny; milí páni a přátelé, neračte vy po nich postupovati a sobě a budúcím svým zaumyslně těž- kosti činiti, z upřímnosti vám vajstrahu činím a těžkosti před- cházím: to račte také věděti, že já tak, jakž předešle oznámeno. s poručení královské Milosti i také dle svědomí svého a z po- vinnosti auřadu mého prohlídaje i na privilej císaře Zygkmun- da, kterýž se o kněžstvo vztahuje, s ním v odporu sem a s po- mocí Boha všemohúcího budu a jeho kázání scestné a od církve 4*

Strana 52
52 Fr. Trnka: pod obíma nepřijaté, a poněvadž vší církvi křesťanské odpo- ruje mnohým kázáním svým, najevo vynesu; poněvadž ráčíte již věděti, že já ne zaumysla, než z povinnosti křesťanské a pro zachování jednoty u víře snesené v tomto městě vod dáv- ných časuov s ním v uodporu stojím, jměvše za to, že vám tím neublížím, prohlédaje, že vy se hlásíte konsistoří pražskú se zpraviti, za to žádám, že vy se s ním proti mně na odpor ne- dáte ani jiným dopustíte, obývajícím zde v tomto městě dotud, dokud by se vás vlastně nedotýkalo, té sem nepochybné na- děje, že tak uděláte; pakli byšte toho neučinili a témuž knězi děkanovi chtěli proti mně v čem podstatni býti, čehož já se jako od svých milých přátel nenaději, již bych já, jsa k tomu nutcen, mušel sobě odpor svůj zamysliti a to před se vzíti, což by mě dle spravedlnosti náležité bylo, čehož bych raději prázden byl, kdyby mě to potkati mohlo. Račte na to pomy- sliti, že při těchto Horách autraty vobecní a nákladové bez- potřební neprospívají, a snad by se ještě mohlo při někom to nacházeti, kterýž by toho žádostiv byl, aby znova, neprohlí- daje na první zavedení, nákladové a autraty pojíti mohli. Vy milí páni, jakožto lidé rozumní a nad obecním dobrým usazení, toto mé napomenutí račte uvážiti! Tu páni šepmistři by měli na tu řeč Jeho Milosti od- pověd dáti, že jest dlouhá, než toho před Jeho Milostí netají, že jest spolu se pány saudci a obecními na tom zuostáno, aby Jeho Milosti královské psáno bylo, ale na jaký rozum aneb na jaká slova ještě na tom zuostáno a o tom sneseno není, a protož, když s nimi rozmluví o to, že Jeho Milosti odpověd dáti chtí. K. H. Memor. 487' m. odd. 391. 92 Kutná Hora, 1540, září 22. Ve věci prohlášení minemistrova. 1540. Feria IIII. Mau ri ci. Páni obecní a saudce byli obesláni a jest na ně vzneseno, co jest Jeho Milost pan minemistr oznamoval ráno v radě, jakž napřed jest poznamenáno, aby k tomu své zdání oznámiti ráčili. I to sú dali za odpověd, že jim pánům to lípe duoleží,

Strana 53
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 53 aby k tomu předkem k tomu mluvili a zdání své oznámili z příčin těch, že předkem ku pánům ty řeči sú vzneseny i k nim od Jeho Milosti královské psáno; druhé, že se tam oznamuje, že by páni obecní a saudce pány k tomu vedli, aby královské Milosti psáno bylo, a dokládá, nebojíce se královské Milosti, a protož aby předkem páni své zdání oznámili. Tu páni šepmistři se pány, ač by byli vděčni, aby oni ráčili mluviti, ale poněvadž z příčin toho žádají, aby se předkem přimluvili, že toto k tomu praví, poněvadž prve psaní na zprávy od krá- lovské Milosti psaní sú učiněna a odpovědi žádné dáno není, ač byla rada, aby psali, a očekávajíc toho, zdali to pomine, že sú zanechali psaní, — pak poněvadž toho se nestalo, že nejsú na jiném, než aby tak učinili a královské Milosti odpověd dali; neb kdyby toho neučinili a odpovědi nedali, obáváme se, aby Jeho Milost královská za to je ujíti neráčil, že bychme takoví nebyli; než což se p. děkana dotýče, kdež pán praví, že bludná a nekřesťanská kázání činí, a pán praví, že naň to ukáže, a děkan praví, že zpráva nepravá, a my sme pověděli, že o tom, aby bludná a nekřesťanská byla, nevíme, a protož aby mělo jaké svědomí dáváno býti panu děkanovi, že na tom nejsú, než aby tak psáno bylo a odpověd náležitá královské Milosti dána, aby v tom stíháni nebyli, nebo sme na všech kázáních nebyli, a co by bludného kázal, nevyrozuměli; a protož může to ohle- dáno býti, jakž i pánu jest oznámeno; a protož to jest snesení panské, aby páni obecní a saudce též své oznámili. Pláni] obecní a saudce dali tuto odpověd, že onehdy sne- sení se stalo se pány beze všeho odporu, a cožkoli se u nich sneslo, dali odpověd a páni s jich odpovědí se též snesli, a že tolikéž se u nich nachází, oznámili a rozkázali, aby notule byla sepsána, pak jestli sepsána, aby ráčili ji dáti přečísti, a po přečtení žádali páni obecní a saudce, v čem by se jim nelíbil který artykul, aby oznámili. K. H. Memor. 489' m. odd. 392. Kutná Hora, 1540, říjen 6. Kloboučnice Lytová byla obžalována, že zlehčovala dě- kana a soudce. 1540. Feria IIII. cus Mar cus.

Strana 54
54 Fr. Trnka: Lytová klobaučnice byla obeslána a jest k ní mluveno, kterak by ona o panu děkanovi a o páních, kteříž tu při sau- dili, že sú neprávě a nespravedlivě, falešně a z darův syna jejího odsaudili, aby jim čert hlavy strhal, co k tomu říká, proč to mluvila. I odepřela tomu, že o páních ani panu děkanovi nemluvila, než že mluvila, že pan administrátor o tom nevěděl, jak jest pan děkan odsaudil. I mluvil jí to v úči Kotníček i mnohem více, že jim, děkanovi lotry a saudcuom dávala a že se za to nestydí a zevně mluví a mluviti chce, by pak, co chtí, jí učinili, a že se i s synem obrátí pod pána a tam budem a budem míti, kdo by nás opatřil, mluvíci o nějakú zed, že by j na škodu dělali. I jest jí domluveno a tím zavříno, že páni chtí se na to dále ptáti, a uptají-li se, že jí tajno nebude, poněvadž i prvy mluvila, a též odepřela, jsúci obeslána, a protož, upta- jí-li se páni, že ji tak trestati budú, že se jí desátá bude kázati. K. H. Memor. 496 m. odd. 393. Jičín, 1540, říjen 13. Jičínský farář Václav píše Kutnohorským, aby nezapo- mněli proň přijeti. Modlitbu svú Vašem Milostem vzkazuji, páni šepmistři, v Kristu Pánu milí! Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčili času předešlého, v něm sem nalezl, že k žádosti od Vašich Milostí učiněné na poctivého pana administrátora jest Vašem Mi- lostem to povoleno, abych já u svatého Kříže ve špitále u Vašich Milostí farářem byl. Též jste mne psaním Vašich Mi- lostí napomenúti ráčili, abych já při času svatého Havla k Vašem Milostem se strojil. Pak já, znaje pana administrátora povolení a od Vašich Milostí k tomu sebe napomenutí, tomu psaním svým1) ničemémuž sem neodepřel, alébrž povolení své sem dal a Vaší Milosti i oznámil, kterého času ráčili byšte po- slati pro mne dva fasunky dobrá; i protož, poněvadž čas se přibližuje, neračtež obmeškávati pro mne poslati, konečně abych já také budaucímu faráři a děkanu jitčínskému upráz- niti mohl dokonce, poněvadž takměř na mne se přistěhovati 1) Viz č. 384.

Strana 55
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 55 pospíchá.3) Dán v Jitčíně v středu před svatým Havlem léta etc. XL. Odpovědi žádám, kdy byšte konečně poslati ráčili po mne, abych věděl. Ab) z té příčiny posla nazchval v Vašim Milostem s listem tímto posílám.b) Kněz Václav, farář a děkan v Jitčíně. [Adresa na rubu:] Vzáctné opatrnosti pánuom šep- mistruom a radě na Horách Kutnách, přáteluom v Kristu Pánu milým, Jich Milostem. Pův. papírová listina č. 4/E-1 (Ves.) se stopami po pečeti. — K. Hora 764/3 m. odd. — Kněz Václav, farář, aby poň poslali: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1540. Kněz Václav, farář jičínský, píše Horníkům, aby dva vozy pro něj poslali: psáno pod textem Breuerem. 394. Kutná Hora, 1540, říjen 18. Ve věci zakročení minemistrova. 1540. In voluntate feria II. Lu cas Fel Und. Pláni] obecní a p. saudce byli obesláni a jest na ně vzne- seno... Druhé, že jest pán ráčil psaní učiniti, aby jemu svědkové proti děkanovi přijati a přijímáni byli, že jest jemu od Jeho Milosti královské poručeno, aby to on pravé učinil... Páni obecní to dali za odpověd, že jest tomu rozuměti, kdyby se bylo tak gruntovné a dostatečné psalo, že by se bylo gruntovněji zednalo, poněvadž pán s dostatkem ráčil psáti, a jakž oznámili škaredě, nevokračuje nic, ale my vždy že okra- čujem a se chaulostíme, že jim se vidí, poněvadž p. děkanovi dána odpověd, že ještě potřeby nemají, aby jemu svědectví vydali, aby pánu tolikéž učinili a odpověd dali, a poněvadž tak oznámili, že prvy se má pan hofmistr na to uptati, a uptaje se, má býti obeslán pan děkan, a protož před časem aby mělo svědectví dáváno býti, že se vidí, že jest mimo řád a že se i pánův tu se nemálo dotýče a pan hofmistr ze strany naší není, a protož aby to vzneseno bylo na p. z Pernštajna, na pana z Wattmberka, na konsistoř, aby radni a pomocni býti a) Za tím přeškrtnuto: Odpovědi žádám. — b) Psáno touž rukou černým inkoustem.

Strana 56
56 Fr. Trnka: ráčili; a při tom že by nebylo i to [k) škodě, aby pánům star- ším oznámeno bylo, ba i cechové aby byli obesláni... Tu páni šepmistři též v svém rozvážení majíce, na tom na všem se snesli, jedno, aby ta odpověd dána byla, že sme to v svém pilném rozvážení měli a [z] hodných příčin nevidí se nám toho učiniti, a též o vyslání ku pánům z Perštajna, z Wattmberka a do konsistoře, poněvadž pan hofmistr není naší strany, ač jest pán spravedlivý, ale abychme žádného ne- bezpečí netrpěli... K. H. Memor. 497' m. odd. 395. Kutná Hora, 1540, říjen 19. Ve věci zakročení minemistrova. 1540. Feria III. cas Fel Und. Pláni] obecní, saudce a starší byli obesláni a jest na ně vzneseno, kterak by před časem král Jeho Milost psaní učiniti ráčil, kterak by p. děkan kázání bludná a nekřesťanská i ka- cířská, nenáležitá činil, a v uobci že bychom byli někteří lute- ryánové a cvinkliánové, aby s auřaduov byli shazováni; pak naposledy opět Jeho Milost královská psaní učiniti ráčil, že by pan děkan vždy nepřestával těch kázání bludných a ne- náležitých činiti, porauče[ti] a přikazovati ráčil Jeho Milost královská, abychom to v přítomnosti Jeho Milosti pána o to s děkanem promluvili, a bylo-li by to tak při něm, zastavili etc. I vidělo se jest pánům obecním, aby k Jeho Milosti bylo vysláno. I vyslali sú p. mistra a Jana Šatného, a jak to po- selství vykonáno, oznámeno až do konce tak a na ten rozum, jakž včíra bylo rozjímáno až do konce, a na tom na všem spo- lečně zuostali, jakž i včíra bylo rozjímáno. K. H. Memor. 499' m. odd. 396. [Kutná Hora] 1540, listopad 5. Manželský spor za děkana Václava. Actum feria VI. post festum sancti Simonis et Jude, apostolorum, anno 1540 decano Venceslao, filii principis: Spor

Strana 57
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 57 Anny, manželky nebožtíka Poláka, s jejím druhým manželem Janem, též Polákem, který s ní nemanželsky nakládal. K. Hora. Právo duchovní. B8 m. odd. 397. Kutná Hora, 1540, listopad 24. Svědectví, že kněz Duchek oddal řádně branného Jana s matkou Štěpánovou. 1540. Feria IIII. Cris Ka te. Duchek kněz vyznal, že jest voddával Jana branného s matkú Štěpána a že sú se řádně sešli podle ustanovení církve svaté, a to přijal kněžství svému a auřadu. A Marta stará Ptáčková, Jana svíčnice, Regina Lazarská, že jest je oddával kněz Duchek a ona měla pod plátškem tohoto Štěpána, syna svého. A kněz Duchek týž taky vyznal. K. H. Memor. 520' m. odd. 398. Praha, 1540, prosinec 11. Konsistoř pražská žádá, aby byli posláni do Prahy svěd- kové ve při lojovnice Reginy. Pane] kněže Václave a pane děkane, nám v Pánu Bohu milí! Ačkoli psaním naším oznámeno býti mělo jest, jak by se strany zachovati měly z strany té apelací a toho saudu Reginy lojovnice, Lexy a Anny Lahvičkovic, poněvadž s toho z hod- ných příčin sešlo jest a to uváženo, aby při auřadu našem ta vejpověd stala se: protož oznamujem Vám, abyšte, obešlíc strany, oznámili jim, aby tu středu nejprv příští po Obrácení svatého Pavla na víru1) v hodin XVte nalézti se v Praze v ko- leji veliký k vejpovědi spravedlivý, a to vosoby tyto: Lexa, Regina lojovnice, Anna Lahvičkovic a Vy také s knězem Vítem k tomu času abyšte se nalézti dali, neb taky Vás při tom potřebovati budem. Knězi Václavovi Šmohelovi ze špitále také rozkážete, ať při tom času stojí, neb s ním máme taky nětco promluviti. Dán v Praze v koleji veliký v sobotu před svatú Lucií léta etc. XL°. 1) 26. ledna 1541.

Strana 58
58 Fr. Trnka: Administrátor, děkan kostela svatého Appolinaryše etc. Mistři a farářové konsistoře arcibiskupství pražského. [Adresa na rubu:] Honorando viro sacerdoti Venceslao, decano Guthenbergensi, fratri nobis in Christo amando. Pův. papírová listina se stopami po pečeti. — K. Hora 766/3 m. odd. — P. administrátor a konsistoř, aby Regina lojovnice, Lexa a Anna stáli v konsistoři: na rubu jinou rukou z doby sou- časné. — 1540. List administrátora k děkanovi Václavovi, aby se do koleje pražské k vejpovědi spravedlivé dostavil s Legou, Re- ginou lojovnicí a Annou Lahvičkovou: psáno pod textem rukou Breuerovou. 399. Kutná Hora, 1541, březen 9. Boleslav z Semína žádá na bratřích Mikulášencích pe- níze po knězi Ambrožovi. 1541. Feria IIII. co ra tur. Pan Boleslav z Semína vinil bratří Mikulášence, že při- jali peníze po knězi Ambrožovi, faráři jeho, — na gruntech jeho umřel — a ty rozdělovali, jakožto 1/2IX kopy gr., žádaje, aby je složili, že on praví se k nim právo a spravedlnost lepší než kdo míti, poněvadž statek jeho jest a pořízení neučinil. Proti tomu bratří per Sigismundum Prášek: Poněvadž on ne- božtík kněz Ambrož ty peníze, sa živ a zdráv, ty peníze jim bratřím dal a to jest mohl učiniti a za živnosti své dáti, po- něvadž pak sám toho pan Boleslav dokládá, že statek jeho kněze Ambrože byl, žádajíce podle sněmování zuostání kněž- ského zuostaveni býti; a na to ukázali artykul první z téhož sněmu etc., žádajíce při tom zachováni býti, poněvadž každý můž své poručiti neb odkázati, že to můž učiniti; nebo on za své živnosti po svém služebníku poslal a poručil, kde je mají obrátiti, nebo po smrti jeho nejsú dány než na skutek milo- srdný. Proti tomu, že ten jistý řečník prve pravil, že sú jeho, až potom, když rychtář přišel, tepruva to oznámil a prve pravil, že jest ty peníze knězi pobral, a oni sú to oznámili před rychtářem, táhnúc se na zprávu rychtáře. Proti tomu, že toho tak není, aby se měli přiznat před rychtářem, aby je měl, než pravil, že mu je kněz Ambrož dal. Dictum, že se odkládá do II neděl pořád zběhlých, aby

Strana 59
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 59 pan Boleslav ukazoval rozmluvy i druhá strana též, což jim potřebí, aby ukázali a se všemi potřebami stáli. K. H. Memor. 562 m. odd. 400. Kutná Hora, 1541, březen 23. Bohuslav z Semína žádá peníze po knězi Ambrožovi. 1541. Feria IIII. iun cta. Pfan] Boleslav z Semína, jakž prve, vinil Kateřinu s bra- třími z toho, kdež farář jeho umřel a peníze jeho pozuostaly, kteréžto podlí práva pánu těch gruntův náležejí, a poněvadž jest žádného pořízení neučinil a oni tím šafovali, a což se ne- dostalo jemu. Proti tomu, že každý muože svým šafovati, jakož i kněz Ambrož to učinil a poslal jest jí, ne k vlastnímu její jmenování, než aby rozdělila mezi bratří, a poněvadž za živnosti jeho kněze Ambrože toho jest jemu nehájil a poněvadž právo jest, že dání nemůže odvoláno býti, žádajíce, aby jí v tom překážky činěno nebylo, aby ona mohla, což jest jí svě- řeno, vykonati, táhne se na artykul sněmovní, poněvadž za živnosti jeho to se stalo. Proti tomu, kdež praví, že by mělo dání býti, že se tomu místa nedává, nebo Zygmund mlátec ten jest jemu knězi Ambrožovi tu sumu peněz pobral a k nim při- nesl a oni tím nenáležitě šafovali, a kdež praví, že jest dání, kdyby se ukázalo zápisem za živnosti jeho aneb svědky, mohlo by místo míti; než poněvadž neukazují, místo se nedává a oni ničímž toho neukazují, aby ten kněz jim to dal, podle práva se neukazuje; a práva ukazují, že statek na pána má připad- núti a zde na obec; a co se artykule sněmovního dotýče, že ten rozum jest jeho, že kdyby ten jistý kněz kšaftoval, ale tento jest nic nekšaftoval, a protož ten artykul se na toto nevzta- huje; pány kolínské přivedl. Proti tomu, že Kateřina k němu nechodila, než on kněz že jest k ní poslal a pan Boleslav tomu nic neříkal,a) věda, až tepruva po smrti jeho na to nastupuje nespravedlivě, ješto ten sám skutek to ukazuje, že jest ta vůle jeho byla konečná, a pan Boleslav měl to ukázati, jakž II ne- děle jest mu náleženo, a poněvadž dání odvolání nemůže od- voláno býti ca 66 ar 20. a) Za tím přeškrtnuto mylně opakované: a nic neříkal“.

Strana 60
60 Fr. Trnka: Dictum, že se při první vajpovědi toho zanechává, aby ukazovali a se všemi potřebami stáli, a prve abyšte se o to přátelsky koštovali. K. H. Memor. 568' m. odd. 401. Kutná Hora, 1541, březen 23. Smlouva o peníze po knězi Ambrožovi. 1541. Feria IIII. iun cta. Smlúva se stala, což jest utratceno od bratří, že od toho pan Boleslav pauští, než vostatek sumy že jemu je pauštěti, a chtěl-li by kdo a) proto na ně o to sahati, že pan Boleslav při- povídá, že jej má proti každému člověku hájiti. K. H. Memor. 571 m. odd. 402. Kutná Hora, 1541, duben 4. Zlatník Bartoš oznamuje, že na číšce, kterou dělal křeč- hořskému knězi Janovi, má 521/2 groše dluhu. 1541. Judica feria II. Am bro si. Bartoš zlatník vyručil jest číšku nedodělanú, kterúž dělal někdy knězi Janovi křečhořskému, a váží V lotů bez čtvrtě, na ten zpuosob, jestliže by ho kdo chtěl z toho stříbra viniti, že má každému práv býti. A slíbil za téhož Bartoše zlatníka Jiřík konvář, že se tomu dosti stane, jak se nahoře píše. Dálo se za šepmistrství p. Zygmunda Práška et Georgiho Maleny...a) sú tamž feria II. Ambrosii 1541. A tajž Bartoš pravil se na tom stříbře míti tento dluh za 1/24 lotu stříbra per 13 gr. a od díla po II gr. od lotu; suma dluhu 521/2 gr. K. H. Memor. 579 m. odd. 403. Kutná Hora, 1541, květen 4. Kutnohorští oznamují, že minemistru vydávají výpis z městských knih. a) Za tím ,chtěl. a) Nečitelné.

Strana 61
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 61 My šepmistři a rada na Horách Kutnách známo činíme tímto listem všem vuobec, kdežkoli čten, anebo čtúci slyšán bude, a zvláště tu, kdež náleží, že sme žádáni od urozeného pána, pana Albrechta z Guttnštayna a na Kolíně, najvysšího minemistra království českého, abychom Jeho Milosti ku po- třebě vajpis nížepsaný zápis z knih našich městských vydali, na jehožto pána Jeho Milosti žádost tak sme učinili a tajž vajpis zápisu, jakž v knihy naše jest vložen, slovo od slova vypsati a v tento list vepsati sme rozkázali, a zní takto: Pavel Platuov, Ondřej zvoník, Adam Žďárský, Mikuláš kožišník k Jeho Milosti panu minemistrovi a ku pánuom šepmistruom a radě na Horách Kutnách toto jsú mluvili: Vaše Milost naj- vysší pane mincmajstře, páni šepmistři, páni milí! Uznáváme to, že jsme proti Vašim Milostem pro před pověděné provi- nění naše do trestání Vaší Milosti přišli, protož Vaší Milosti za to prosíme, že nám takově provinění vajstupné milostivě vážiti a nás na rukojmě dáti ráčíte. Dálo se v pátek po Roze- slání svatých apoštolův léta Páně etc. 39. A to přiznáváme etc. Actum feria 4. post Filipi et Jacobi 1541. Zvláštní lístek, připojený k Memor. 252. — Viz č. 356. ze dne 18. července 1539! 404. Kutná Hora, 1541, květen 11. Voršila Štolarka žaluje, že brodský děkan Václav jest jí dlužen 16 kop gr. 1541. Feria IIII. pi Ne Ser. Voršila Štolarka vinila kněze Václava, děkana brod- ského, z dluhu, kdež se zapsal rukú nerozdílnú s bratrem svým jí dlužen býti, a tu summu per 8 kop gr. mněl plati[ti], i že již zadržal dvoje peníze XVI kop gr., žádajíci, aby jí podle ruky nerozdílnosti plátce byl. Proti tomu žádal za prótah. Odloženo do II neděl a kněz Václav přiřek státi i dostáti. K. H. Memor. 590' m. odd. 405. Kutná Hora, 1541, květen 23. Farář svatobarborský Matěj a farář námětský Jan se přimlouvají, aby byl dán majetek po bakaláři Jakubovi jeho příbuzným.

Strana 62
62 Fr. Trnka: 1541. Vocem feria II. te net Ur. Kněz Matěj, farář od svaté Barbory, a kněz Jan, farář od Náměti, vyznání učinili, že Jakub, bakalář od svaté Bar- bory, maje se z tohoto světa bráti, statček svůj všechen, kterýž po něm pozuostal, mateři, synu a sestře poručil, anebo Matě- jovi, bratru, a Kateřině, sestře své, poručil a odkázal, a oni sú toho svědomi, při tom se přimlúvajíce se za též přátely, aby jim to vydáno bylo; na jichžto žádost tak se jest stalo a jest jim ten všechen statek propuštěn, totiž přáteluom jeho. K. H. Memor. 598 m. odd. 406. Kutná Hora, 1541, červen 20. Oznámení kněžím o požáru pražského hradu a o Turku. 1541. Domine infra: tas Al-san cti Jo. Plan] děkan se pány faráři byli obesláni a jest k nim promluveno, kterak nyničky rána boží jest a P[án] Buoh div svůj ukázati ráčí, co se jest teď nyní v Praze při zámku praž- ském přihodilo z příčin ohně; druhé, že nepřítel křesťanský Turek, kterak by obmýšlel zkázu pána našeho i království i také Moravy i také českého království, a že má dvakrát sto tisíc lidu, ješto jest věc za našich časův neslýchaná, a i ta zpráva jest, jestliže Jeho Milost plán] náš nedobude Budína prve, nežli by přitáhl, že potom jest pozdě i také nebezpečen- ství nastane; a protož, co jest toho potřebí, abychom se Pánu Bohu svému poddali, a on p. děkan a farářové aby to lidem oznámili a napomenuli lid, co se chýlí, Pána Boha aby žádali, aby ráčil takovú ránu od nás jinam obrátiti, aby lid napome- nuli tak, jakž oni to lípe budú uměti učiniti, nežli by jim páni oznámili; a páni zase, což by bylo zlého v místě, chtí rádi pře- trhati, a páni farářové, kdyby co znali, an se zlého děje, aby oznámili, že jim to má beze vší škody býti. — Proti tomu pan děkan, že ráčí oznámiti, co se jest přihodilo z příčiny ohně při zámku pražském, ješto jest věc zřetedlná, že hněv obvláštní jest na týmto království znamenitý, nebo jest ukázati ráčil hněv svůj čtyřmi místy též znamenitými, nad místem nepo- ctivým, nad místem, kdež se Bohu slúžilo, třetí, kdež přisahali, čtvrtým místem, kdež se saudové dáli, tuto pak opět nepřítel

Strana 63
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 63 se přibližuje, ješto jim sluší se Pánu Bohu poddati a se poní- žiti, nebo jest to prvy bylo i v tomto království, že jest Pán Buoh nepřátely zaháněl a nemocí lidskú přemáháni byli, ale sám Pán Buch nepřátely zaháněl, a poddáme-li se Pánu Bohu, ještě i to může býti; a protož že z toho napomenutí pánům děkují a tak se zachovati chtějí, neb toho i potřebu znají a vidí, kterak Pán Buoh trojí ranú ráčí nás trestati ohněm, hla- dem aneb drahotú a třetí vlákamil) a nepřátely, a že páni chtí v městě, což by nepořádného věděli, chtí přetrhati, z toho pánuom děkují a oni podle vůle panské se zachovati chtí. K. H. Memor. 614' m. odd. 407. [Kutná Hora] 1541, červenec 4. Kutnohorský děkan Václav se přimlouvá u Kutnohor- ských za Ježka Černého. Páni šepmistři a Vaše Milosti páni! Oznamuji Vašim Milostem, kterak sau ke mně přišli přátelé Ješka, syna Čer- nýho, kterýž z některých příčin do vazby vzat, taky i mocí trestán jest, i žádali mne k Vašim Milostem podle jiných přátel jeho, kteříž jako dnes o něho přímluvu činiti mají, abych se taky přimlúval spolu s nimi, zprávu činíce, že by se mu měla ňáká milost učiniti; a protož já spolu s přátely jeho Vašich Milostí žádám a prosím, jestliže jeho provinění veliký není, že mu milosti učiniti a jeho na rukojmě dáti ráčíte. Za odpověd milostivau žádám. V pondělí den svatého Prokopa léta 1541. Kněz Václav, děkan zdejší. [Adresa na rubu:] Suplikací Jich Milostem pánuom šep- mistrům a radě Hor Guthen, pánuom mým na mne laskavě příznivým. Pův. papírová listina s červenou pečetí zachovanou, č. 50 (Ves.). — K. Hora 794 m. odd. — Děkan kněz Václav přimlúvá se o milost Ješkovi Černému: psáno jinou rukou souvěkou. — Při- mlouvá se o Ježka Černého: psáno Breuerem pod textem. 1) M. válkami.

Strana 64
64 Fr. Trnka: 408. Kutná Hora, 1541, červenec 20. Pavel Pštros je obviněn švadlenou Dorotou, že se rouhal velebné svátosti. 1541. Feria IIII. phus Prax Mag. Pavel Pštros byl povolán a jest k němu mluveno, že by páni měli o něm zprávu, jaká by slova rúhavá o velebné svá- tosti mluviti měl, jakž Dorota, švadlí od Mayšnaruov, dala o něm zprávu, a jest poznamenána na této cedule, aby se toho zpravil, z které příčiny to učinil. Proti tomu Pavel, že jest mu Buoh svědek, že jest tak potupně o té velebné svátosti že jest nemluvil, nebo také časem svým k tomu se zpuosobuje a ví, na čí rozkaz to činí. A co se té písně dotýče, že jest on od cery její neslyšal, než od Lexy, Lytova syna, a on řekl, že tak po- tupně se ta písen zpívá, ješto Němci lípe ji spívají: Jižť jest nám Kristus z mrtvých stal; a více že jest nemluvil a že o masopustě tam byl a tu jest nalezl, an tam hampajs hadoní a objímají, a on vzal svú dcerku odtud pro takovú věc; a nic neříkala tomu, než teď, když jeho dceru připravila k tomu, aby pauštěla a banky jí vypadaly, a on se k ní domlúval a nětco řekl, a ona tepruv z tej i žaluje, čemuž on tomu všemu odpírá. A pro ten a takový nářek jest vzat na rukojmě. K. H. Memor. 636' m. odd. 409. Kutná Hora, 1541, září 12. Chlumecký farář Jan Drápil spokojuje se výrokem Kutnohorských, že mu Martin Komínek není ničím povinen. 1541. Respice 2m feria II. Ja ci Crux. Jan kněz Drápil, farář chlumecký, vinil Martina Ko- mínka z toho, jakož prodal Anežce sukni sestry své za 111/2 kopy, i dala na to 11/2 kopy a zuostala I kopu gr., a on o tom Martin Komínek o všem vědomost měl a dva koníky prodal, a on peníze musil složiti, a že o to radu bral s panem šep- mistrem Kazlarem a že mu ukázal na poručníka, a on když jiným bude plátce, též i jemu, pak on svědky vedl a stál jednú i druhý i více a bylo mu odkládáno a až posavad konce učiněno není, a protož musil proto obstaviti. Proti tomu Martin Ko-

Strana 65
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 65 níček [sic], nejsa přítomen, skrze Kotníčka dodal odporu se- psaného; dal i to tajž Kotníček, mluvě a opakuje, kterak o ten statek byl saud a on nestál k právu i jest oderčen, žádaje při tom zuostaven býti, nebo domátcí před hostinskými mají míti. Proti tomu, že k Komínkovi jakožto držiteli statku hleděl, neb vzal koníčky i také sukni měl v své motci, a protož k němu hleděl, a že na ten čas měl zde statček, že byl tak dobře k právu tomuto příležitý jako někdo, a protož právo měl tak dobré jako někdo 1 opatřen býti. Proti tomu od Martina: Poněvadž o to jest konec a on nestál, sám sebú jest vinen, žádaje, aby z toho statku byl propuštěn. Dictum per Georgium Labuškam: Poně- vadž předešlá vejpověd to v sobě ukazuje, kteří se obmeškali a nestáli, jsú oderčeni, než toliko se jim toho pozuostávalo, jestli by po těch věřitelech co zuostalo, že by mohli k tomu hleděti, ale poněvadž ani domátcím se nedostalo a za Martinem Komínkem nic toho statku není, a protož že jemu Martin Ko- mínek tím povinen není, aby od toho stavunku upustil. Po- věděl kněz Jan, že I kopú gr. neobohatne, a poněvadž tomu rozumí, že se nedostává statku, a dotázán jsa, přijímá-li vaj- pověd, že tomu pokoj dává a přijímá, a staň se vůle vaše! K. H. Memor. 659' m. odd. 410. Klášter sv. Prokopa nad Sázavou, 1541, říjen 12. Jan, opat kláštera sv. Prokopa nad Sázavou, píše Kutno- horským ve věci majetku po vdově Vondrové z Mezholez. Službu svú vzkazuji, slovautné a vzácné poctivosti páni šefmistři, páni a přátelé moji milí! Jako ste mi ráčili dáti na psaní mé odpověd, což se dotýče Vondry, manželky jeho, z Mezholes, že by[elh se potahovati měl ve statek jich pozů- stalý,a) že by Jiřík Lybotovský se na to potahovati měl i jiní etc., i račtež věděti, že já pro samú spravedlivost zvlášť, kteráž mi] náleží, se potahuji a potahovati budu, a taky, což by m i] spravedlivě nenáležalo, toho bych žádati nechtěl; než, jakož mi rok pokládati ráčíte tento pondělí po svatém Havle1) k takové věci k vyslyšení, i račtež věděti, že toho času k takovému roku složenému Vašich Milostí státi nemohu pro své zaneprásnění a) Za tím přetrženo ,jest. — 1) 17. října. 5

Strana 66
66 Fr. Trnka: předešlé, a nýbrž za to Vaší Milosti žádám, že toho do jiného času poodložiti ráčíte, abych já také před Vaší Milostí státi mohl,b) aneb někoho na svým místě vyslati a to i pokázati, že se jiní omylně táhnú na to; neb jest o mně zase po výhostu dobrovolně za pána vzal, což i to pokázati mohu dobrými lidmi, když k tomu příde. Odpověd Vaší Milosti žádám. Dán na klá- šteře u svatého Prokopa nad Sázavú v [st ředu po svatým Di- viši léta etc. XLI°. Kněz Jan, opat kláštera svatého Prokopa. [Adresa na rubu:] Slovutné a vzácné poctivosti pánům šefmistrům a radě na Horách Kutnách, pánům přátelům a sausedům mejm milejm. Pův. papírová listina č. 881 (Ves.) se stopou po pečeti. K. Hora 796 m. odd. — P. opat od svatého Prokopa žádá o kšaft Bíty z Mezholez odložení: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1541. Opat kláštera svatého Prokopa žádá o změnění času k do- stavení se ku právu: psal Breuer pod textem. 411. Kutná Hora, 1541, říjen 20. Kutnohorský děkan Václav a kněz Matěj odmítají přání Kutnohorských, aby setrvali dále v Kutné Hoře. 1541. Feria V. Fel Und se. Pláni] obecní, saudce a starší byli obesláni a jest na ně vzneseno... Při tom vzneseno jest na pány obecní, pány saudce a starší, že pan děkan vzal odpuštění na kázání a bytem se chce jinde opatřiti a že pan děkan, maje zde vzíti odpuštění, jakž i přijímán byl, toho pominul, jako by s námi mluviti ne- chtěl, ješto se vždycky k němu přátelsky chovali, a což jemu bylo potřeba a vznášel, opatrovali; a též i barborský poslal ceduli, že odpuštění béře, aby toho povážiti ráčili, jak pořádně sú učinili, aby k tomu páni obecní, saudce, starší ráčili raditi, mají-li s ním o to promluviti. Páni obecní: že o tom vědí, že odpuštění vzal, a i před tím bylo slyšáno, že má býti v Lim- burce, a tu že jest mělo s ním mluveno býti, aby úmysl svůj změnil a zde zuostal; ale poněvadž se nestalo toho, nevíme k tomu příčiny, že s ním mluveno není, ješto nevíme, bude-li b) Nadepsáno nad řádkem.

Strana 67
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 67 moci přidržán [býti], a protož že se jim vidí, aby byl požádán, aby s námi potrval; též i druhý, poněvadž slovo boží v čistotě učí a žádných různic skrze kázání není, jakž někdy bývalo, že sú nesnáze byly skrze kázání, jeden takto a druhý takto kázal, páni saudce též se přimluvili i páni starší a páni saudce i to přidali, že by nějaké psaní od pánův limburských přátelské přišlo před odpuštěním ku pánům, aby sobě neztěžovali, že jest mohlo a mělo hned tehdáž s ním o to mluveno býti. I tu jest povolán pan děkan a jest mu poděkováno, že přišel mezi ně a že sú měli spolu rozmluvení, jakož odpuštění vzal, a my abychom se zprávcí opatřili, a též i kněz Matěj, žá- dajíce jeho pana děkana i také druhého, aby ten úmysla) změ- nili, ač možné-li jest, a prátci při této obci aby vedli a zuostali, poněvadž páni žádné příčiny neuznávají, nébrž vždycky jeho opatrovali, ješto jest jim to s podivením, že žádajíce, aby svůj úmysl změnil pan děkan, též i k něz] Matěj, a při této obci zuostali, a oni tak praví, že je chtí opatrovati. Pan děkan a k něz] Matěj: že sú rádi to učinili a přišli a chtí k rozkazu učiniti. Pak pan děkan od své osoby dal od- pověd, připomenuv byt svůj V1/2 líta zde v uobci, maje zname- nité těžkosti, kteréž těžkosti snášel, pak nyní poznav, [žel ně- které příčiny těžší sú, ješto snad, když jiný bude zprávce, bude lípe, a protož toho nechť jest zkoštováno, bude-li lípe, a protož, poněvadž již se pány limburskými má srozumění, že při svatém Jiří do obce jich má se obrátiti, a protož již, ač by to mohl změniti, ale poněvadž připověděl, toho změniti nemíní, než tam se obrátiti, aby se zprávcí opatřili; a kněz Matěj, jakž psal prvně, že při tom stojí a býti nemůže. Proti tomu páni šepmistři, p. obecní, p. saudce a starší, že na tý odpovědi nepřestávají, než jak prvy, tak i nyní prosí, též i kněze Matěje; a poněvadž p. děkan od této obce lásku na větším díle má, a kdež jest přátelství zkušený, že lípe se toho držeti, než by snad jiného se trefiti mohlo, a protož, jakž prve žádali, tak i nyní žádají, poněvadž i to promluvil, že by mohl to změniti, kteréž slovo páni rádi uslyšali, a protož že tau mi- lostí nebude pohrdati a že odpověd přátelskú ráčí jim dáti. Páni obecní též obvláštně žádali, poněvadž by mohl to pod a) Za tím opakováno ten. 5*

Strana 68
68 Fr. Trnka: některú příčinú změniti, aby jinačejší, příjemnější dáti ráčil; též i kněz Matěj. Páni saudce, že pamatujíc na tyto žádosti pánův těchto i na jich i na milost a příčinu, kterúž má od této obce i pro slovo boží a pro lid, v kterémž slovo boží začalo ruosti a ještě vykonáno není, aby ráčil na to pomysliti a té cesty pohledati a na to pomysliti a přátelskú odpověd dáti, úmysl svůj změniti. Proti tomu pan děkan, kdež se ráčili zastaviti na jednom slovu, že jest to proto učinil, že se zběhlo při knězi Lahvičkovi, že jemu rozkázali krom času [se] vystěhovati, i nechtěje mezi lidi jako zrotcené jíti, i to sobě ztížil, pak když žádal, kdo jest příčinu k tomu dal, i když teď do Prahy jezdil, páni limburští za ním poslali a tu sú při páních administrátořích jednali i také to, což sobě ztěžoval, že to mají vyhledati a odpověd dáti; a protož, poněvadž již svú vůli jim poddal, když to bude na místě, co sobě ztížil, že on tam bude konečně, a protož že již toho změniti nemůže, žádaje, aby již nebyl žádán a za zlé mu nebylo jmíno, že toho učiniti nemůže. Proti tomu páni vždy, nepřestávajíce na tý odpovědi a příčiny ty jiné předkládajíce, žádali, poněvadž se tomu po- rozumívá, že ještě to není na jistém místě postaveno, a protož mohlo by se to změniti, a nemůže-li pan děkan sám odpovědi jisté dáti, ale aby tam toho bylo pohledáno u pánův admini- strátoruov, aby ale k tomu vůli dáti ráčil pan děkan, ač mohli-li by co zednati, aby proti panu děkanovi nebylo. Proti tomu pan děkan, že ani k tomu slušně nemůže povoliti, poně- vadž jest již povolil, jestli to bude na slušném místě posta- veno,b) žádaje, poněvadž již úmysl svůj k nim obrátil,«) aby při tom zanechán byl. Povědíno: Poněvadž pan děkan vždy na svém stojí, již nevědí, co říci, než, jestliže by pak tam to, což za příčinu jest, tam panu děkanovi na místě postaveno nebylo, aby na tyto žádosti ráčil pamatovati. K. H. Memor. 678 m. odd. b) Za tím škrtnuto ,bude. — c) Za tím škrtnuto žádal.

Strana 69
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 69 412. Kutná Hora, 1541, říjen 24. Kutnohorští se usnášejí, aby bylo vysláno poselství k administrátorovi s přáním, aby oblíbený děkan zůstal v Kutné Hoře. 1541. Da pacem feria II. se Se ve Cris. Pfáni] obecní, p. saudce a starší byli povoláni a jest na ně vzneseno... A též jest vzneseno o děkana, že teď některé psaní činí. Páni obecní dali takovú odpověd... A co se p. dě- kana dotýče, poněvadž muž hodný a slovo boží v pravdě káže, jest tomu rozuměti, jakž i pověděl, že by to mohl změniti, a protož aby bylo vysláno ku pánům administrátorům a potřeba této obce předložena, neb více toto město potřebuje faráře nežli Limburgk, a protož aby byla mu odpověd dána, že se nepro- pauští; neb jestliže ho pustí, že budú míti na tom znamenitú těžkost, jakú sú kdy měli, aneb v městech některých i sedlští faráři musí posluhovati, a protož aby to dostatečně před se vzato bylo, aby nebyl upuštěn. Páni saudce: ... A co se děkana dotýče, též se přimlú- vají, aby upuštín nebyl a aby tam do konsistoře bylo vysláno a dostatečné psaní učiněno, neb, upustili-li by jeho, upustili by slovo boží a to, což Pán Buoh skrze něho dávati ráčí. Starší obecní a zvlášt pan hofmistr...A co se p. děkana dotýče, že jest potřebí jim kazatele dobrého, aby upuštín nebyl, aby jiný nepřída,1) neskazil toho, což tento kázal a navedl. Pan Pavel z Podivic... A co se pana děkana dotýče, ten aby upuštín nebyl, nebo slovo boží káže a toho duovod, že množství jich bývá na kázání a lípe, nežli by kam na taulky aneb jinam chodili, že ho poslúchají. Starší pak obecní k tomu ke všemu ku pánům obecním a saudeuom se přiložili. Páni šepmistři se pány, vzavše potaz, toto dali k tomu mluviti... A co se pana děkana dotýče, poněvadž z toho psaní se nesrozumívá, aby chtěl zde zuostati, aneb nic, a protož aby poň bylo posláno, aneb k němu vysláno a konečný úmysl pře- zvědín, chtěl-li by k tomu povoliti, aby tam bylo vysláno. 1) M. přída (přijda).

Strana 70
70 Fr. Trnka: Páni obecní proti tomu všemu, vzavše spolu radu... A co se pana děkana dotýče, aby k němu posíláno nebylo, než aby tam do konsistoře bylo vysláno, že za to žádají... P[áni] saudce...A co se p. děkana dotýče, též podle pánův obecních. Starší všickni uniformiter. Páni pak šepmistři a páni dali to za odpověd... A co se p. děkana dotýče, též k tomu povolují a jsú počteni pan ur- buréř a Šatný ... K. H. Memor. 680' m. odd. 413. Klášter sv. Prokopa nad Sázavou, 1541, říjen 25. Jan, opat kláštera sv. Prokopa nad Sázavou, žádá Kutno- horské, aby určili jiný čas k projednání poslední vůle Bíty Vondrové z Mezholez. Službu a modlitbu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni šepmistři, páni a přátelé moji, zvláště v Pánu Bohu milí! Jakož [jslte mi ráčili odpověd dáti, co se kšaftu Bíty, man- želky neboštíka Vondry, dotýče, z Mehzolez,1) kmetičnú mú, a že by ňáký Jiřík Libotovský, saused Váš, odpor proti jiným a mně učiniti měl proti kšaftu jejímu, i pro takové odpory po- ložiti ste ráčili čas a den k stání stranám, i tudíž i mně, ten pondělí po s vatém] Havlu najprv příštím, abych k své spra- vedlnosti před Vašich Milostí stál, že ráčíte každú stranu spravedlivě vyslyšeti, s toho já Vaší Milosti velice děkuji. Já dokládám se Boha i pan komorník Jeho Milost z Štolimbergka o tom věděti ráčí, s který příčiny sem státi nemohl. Než teď jistotně Vaší Milosti oznamuji, prosím a žádám, že mi v tom za zlé mieti neráčíte, den a rok jiný položíte, že já věrně rád před Vašich Milostí státi chci, aneb kdybych komu jinému poručil na svým místě etc. A teď tímto listem rychtáře svého z Mezohles Macha k Vaší Milosti posílám, za milostivú a přátelskú odpověd žádám, který den k tomu roku státi mám, abyšte mi to oznámiti ráčili, neb svú spravedlnost nemíním a nechci vopustiti, neb jistotně má spravedlnost před Vašich Milostí pokázána bude. Datum na klášteře svatého Prokopa 1) Mezholezy.

Strana 71
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 71 nad Sázavú, věrný saused Vašich Milostí a přítel milý, feria IIIa ante Simonis et Jude apostolorum anno Incarnacionis etc. XLI°. Kněz Jan, božím zpuosobem opat kláštera svatého Prokopa, propria manu. [Adresa na rubu:] Vzáctné opatrnosti pánnuom šep- mistruom a radě na Horách Guthnách, pánnuom sauseduom a přáteluom svým zvláště milým. — Pův. papírová listina č. 880 (Ves.) se zachovanou pečetí. K. Hora 795 m. odd. — P. opat od svatého Prokopa žádá, aby jiný čas položen byl o kšaft Bíty z Mezholez: psáno jinou rukou na rubu z doby současné. — 1541. Abt von Sct. Procop fragt an, wann er mit dem Georg Libotowský wegen der zu Mezholes hinterlassenen Erbschaft nach Božita [sic] Wondra zur Tagsetzung erscheinen soll: psáno Veselským pod textem. 414. Kutná Hora, 1541, listopad 9. Poněvadž smlouva mezi kutnohorským děkanem a Nym- burskými je pevně ujednána, požádají Kutnohorští pána z Pernštejna, aby se přimluvil u Nymburských, aby upustili od děkana. 1541. Feria IIII. o Qua Te. Pláni] obecní a saudce byli povoláni a jest na ně vzne- seno psaní, které učinili viceadministrátorové a konsistoř pražská z strany pana děkana, poněvadž již ta věc mezi ním a Limburskými jest na místě postavena a pečetí jich stvrzena, že již toho nemohú jinačiti, než aby toho u pánův limburských h]ledali... Páni obecní dali odpověd, že se k tomu přimlúvají, aby k nim osoby vyslali a ku pánu z Pernštajna aby bylo psáno, aby ráčil jakožto deffensor psaní jim učiniti, a majíce ty pří- mluvy, aby tam vyslali, a poněvadž po jiného musí jinam po- sílati i stěhovati, a kdyby tento zuostal, snad by i jiní zuostali... Páni saudce, ač jest tu poobmeškáno, že, majíce ptáka v kletci, i pustili sme ho, a protož že se jim též vidí, aby k Jeho Milosti pánu bylo psáno, aby ráčil přímluvu učiniti k Lymbur- ským, aby od něho upustili, a příčiny jim předložiti ráčil, neb

Strana 72
72 Fr. Trnka: jest se ráčil dáti slyšeti v některých slovech, že jest zde v této obci jeho potřebněji nežli v Lymburce, a měl-li by tam 1/2 líta býti a potom od nich odstúpiti, aby raději od něho upustili. Páni šepmistři a páni, že též k tomu povolují a místo dají, a volili pana a) a p. Jindřicha Charváta a pan Jiřík La- buška; a v jiném ve všem se snesli. K. H. Memor. 696' m. odd. 415. Kutná Hora, 1541, listopad 23. Kutnohorský děkan ve sporu s minemistrem. 1541. Feria IIII. Cle Cris. Pan děkan byl povolán do rady a zvěděv, že jest tam Jeho Milost pan minemistr, i zdaloval se vjíti do rady, než, ráčí-li páni s ním oč mluviti bez přítomnosti pána, že on chce rád předstúpiti z příčin toho Klauda, že jest mu rozkázáno od starších jeho a vyměřeno, aby všemi obyčeji, kdež by Jeho Milost pána dotýkalo, příčin nedával; a protož, kdyby mimo to učinil, obává se, aby domluvy nezaslaužil, neb rozkaz krá- lovské Milosti i v konsistoři jest mu rozkázáno vo tom, jakž snad o tom vědomost míti ráčí. Tu Jeho Milost najvysší pan minemistr, že toho žádal, aby se panem děkanem mohl mluviti, a poněvadž místa není příležitějšího, aby s ním mohl mluviti, než zde. Pak poznal toho volnost panskú, že sú po pana děkana poslali, pročpak pan děkan zdaloval se sem přijíti, ráčili ste výmluvu jeho sly- šeti; toho on při tom zanechávat ráčí, ale ku rozmluvení ne- drží, aby jemu toho hájeno mělo býti od pánův starších; jakžpakkoli jest onehdá při některých rozjímáních a potřebách pánův šepmistrův i pána to se zběhlo, při tom že Jakub Hu- báček zde byl a to mluvil, že byšte vy, pane děkane, na mé po- ctivosti mne nař klnúti měli a též i rada stará, a v tom nářku že ležím, kdežpak požádal sem té rady, že sú se sešli, i ptal sem se jich, jaký nářek mají se mnú o poctivost, aby oznámili. I dali tu odpověd, že sú se mnú o nářek poctivosti nic činiti neměli a nemají, a takže tu odpověd přijíti od nich přijal přá- telskú, a poněvadž se to i na pana děkana vztahovalo, že by a) Za tím přetrženo: Mikuláše z Práchňan“.

Strana 73
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 73 i s ním měl o nářek činiti. I bylo posláno i po pana děkana, ale že jest jeho doma nebylo, a protož se prodlelo až do dneška, žádaje pán Jeho Milost, měl-li jest jaký nářek pán s ním, aneb on se pánem o poctivost, či chce-li ho naříkati, aby on se věděl v čem proti němu opatřiti; než o tom vím, že sme měli spolu, co se písem dotýče, ale tím odporem na poctivosti naříkán nebyl, neb, kdyby byl narčen, nechtěl by v tom ležeti, a protož aby pan děkan oznámil, naříkal-li jest jeho pána na poctivosti, aneb s vólí-li jest jeho p. Jakub Hubáček jeho naříkal, neb žádnému nenáleží v tom ležeti, kdyby byl narčen na poctivosti, ani jemu. Proti tomu pan děkan, že se těchto řečí nenadál, neb které sú prve věci a nesnáze byly mezi pánem Jeho Milostí a jím, o to jest v konsistoři konec a jest tam to také i pozna- menáno; nebo psaní, která sú byla činěna od Jeho Milosti krá- lovské na zprávu tak, jakž tam stojí, že by bludná a cvinkli- ánská a luteryánská kázání činiti měl etc., těm a takovým zprávám on jest vždycky odpíral, a rozkazu a poručení a vuole královské Milosti nikdyž neodpíral, než zprávám těm, a tak pravil, kdož jest koli ty zprávy činil královské Milosti, že jest činil zprávy nepravý a že jim odpírá; a tu jest on žádného, zejména ani osoby pána Jeho Milosti nejmenoval, než vůbec mluvil, kdož by koli ty zprávy činil; a co se písem dotýče, tu že jest on o žádný nářek poctivosti neměl činiti se pánem, než aby zprávy, kterýmž odpíral a ještě odpírá a u něho se snáší, že se tu nic poctivosti nedotýče, než dotýče se kázání a zpráv, kteréž o něm učiněny, kterýmž odpírá, a praví, že nic nesluš- ného, bludného, scestného etc. nekázal, a by pak i v čem v svém kázání vyscestil, že v tom napraven konsistoří, a co jest bylo slušného, toho sú při tom zanechali a to i stvrditi ráčili. Proti tomu pán Jeho Milost, že se on také tak pamatuje, že o žádnú poctivost neměl s ním činiti, než o kázání, kteréž pan děkan jest kázal, nová, zde prve nebývalá, a maje poru- čení od Jeho Milosti královské, oznámil Jeho Milosti, neb bylo svolení od kněžstva všeho, jaký řád se má zachovávati; a Jeho Milost královská tak, jakž jest zaslal, v tom království ráčí míti, aby tak držáno bylo, připomínaje pán i to, že s ním chtěl slyšán zde býti i p. mistři chtěli zde býti a jej slyšeti, ale pan

Strana 74
74 Fr. Trnka: děkan, zlehčivši jeho osobu, nevím, komu k vuoli, nechtěl toho učiniti a s ním slyšán býti, ješto to mohl a měl učiniti, a byl-li by mu co scesten pán, byl by k nápravě chtěl přivésti, a pakli by zase též co dovedl, ano voslice Balama trestala, i mohl by též od něho přijíti, než že toho pán ráčí býti srdečně žádostiv, aby o ty některé artykule slyšán s ním se panem děkanem byl. jakožpak, bude-li vuole boží, to se stane. K. H. Memor. 704 m. odd. 416. [Kutná Hora] 1541, prosinec 16. Zmínka o děkanu Václavovi. Actum in consistorio feria VI. ante Sapientiarum anno 1541 decano Venceslao, filii principis: spor Hedviky s Jiříkem sladovníkem, příjmím Fouskem, o slib manželský. K. H. Právo duchovní B9 m. odd. 417. Kutná Hora, 1542, únor 13. Svatobarborský farář Matěj dostává kaplanství Zachovo. 1542. Dominica exurge feria II. ca Va lent Juli. Kněz Matěj, farář od sívaté) Barbory, maje zase zuostati skrze dožádání, toho podal skrze pana děkana, aby jemu ka- planství někdy p. Zacha příno bylo, aby v tuto drahotu měl pomoc na šaty. A p. Jan Šatný mluvil, že slyší, kterak někteří zde o to mluví, že ovláštního kaplana na místě p. Žateckého nedrží, oznamuje, že má nahotově kaplana, pakli by chtěli toho knězi Matějovi příti, aby to nebylo na ujmu jeho sprave- dlnosti, aby o to těžkosti a pomluv neměl, že toho raději knězi Matějovi nežli komu jinému příti chce. I jest povědíno od pánův šepmistrův a pánův skrze pana Jindřicha Charváta, tehdáž šepmistra: Poněvadž, pane Jene, i paní Anny, na místě pana Jana Žateckého, jest to při vás a vuole vaše to byla, aby kněz Matěj, jsa farářem, toho kaplanství užíval, a vy ste toho jemu přáli, též i předkové naši, že i my toho jemu knězi Ma- tějovi přejeme, a proti nám to a vuoli naší to není, protož aby se tak stalo. K. H. Memor. 26 m. odd.

Strana 75
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 75 418. Kutná Hora, 1542, březen 20. Kněz Václav Šmohel je přijat za faráře k Náměti. 1542. Letare feria II. Se Be ne. K[něz] Václav Šmohel přijat jest za faráře s povolením p. administrátora a pana děkana k Náměti a připověděl pá- nům, že to na žádost panskú rád chce učiniti. K. H. Memor. 45 m. odd. 419. Kutná Hora, 1542, červenec 10. Kutnohorští ševci si stěžují, že je děkan potupii na ká- záních. 1542. Exaudi 2m feria II. Fra Be ne Mar. Ševci reflířil) vznášeli, kterak pan děkan na kázání mluvil, že by švec neb prták měl kázati slovo boží, pak majíce pilné rozvážení spolu, že sú to vznesli a vznášejí na pány a za opatření žádají, nebo předešlými lety vo to bajvaly nesnáze a ruoznice i bitvy, a to že jest v dobré upokojení přišlo, aby panu děkanu ráčili rozkázati a přikázati, aby on k různici nekázal, nebo oni nikdá sau tak nebyli jmenováni a zde v knihách že sú zapsáni ševci vetchešníci. Povědíno jim, aby na se toho ne- vtahovali, poněvadž žádného ze jména není jmenováno, a kukly, poněvadž není nazchvál šita, než vuobec na tarmark, aby na se nevtahovali, poněvadž zpráva, že by v Litomyšli a v Boleslavi v kázání slova božího se dávali, a druhé, že oni nekáží ani kazatele nemají, kterýž by na se to vtahoval auřad kázání slova božího, a pakli by byl kdo kazatelem, aby ozná- mili, a oznámí-li, že páni podle mandátu královské Milosti budú se věděti, jak k tomu každému zachovati; avšak že chtí i se panem děkanem rozmluviti, dostatečně předložiti, aby sobě pokoj dali a jeden každý své povinnosti a svému povo- lání dosti činil: konšel konšelství, rychtář rychtářství, kazatel kázání, a jedni v druhých povolání se nepletli. K. H. Memor. 100' m. odd. 1) Ševci-vetešníci.

Strana 76
76 Fr. Trnka: 420. Kutná Hora, 1542, červenec 10. Kněží Vít a Jan žádají, aby sirotkům po Jankovi Malém bylo dáno dědictví po otci. 1542. Exaudi 2m feria II. Fra Be ne Mar. Janka Malého sirotci skrze kněze Víta a kněze Jana dali mluviti, že otec jich umřel a poručenství žádného neučinil a matka jich, vdavši se, pojala manžela jiného, žádajíce pánův, aby ten statek byl opatřen, aby sirotci potom mohli k svému přijíti. Proti tomu Petr, Kašků bratr, otčim jich, že on také toho žádá, aby ten statek byl tak opatřen, aby věděl, co jest jeho a co také sirotčího, neb on, poněvadž matku jich pojal, chce také i sirotky opatrovati. Dictum per Georgium Labuškam, že sú páni na tom snesli, aby ten všechen statek byl sepsán. A jsú k tomu páni voleni p. Petr od S[ljonu, Jakub Vorel, Je- ronym, písař, zítra v nešpory a kněz Jan jakožto přítel krevní aby přítomen byl, dohlédal i opatroval sirotky. K. H. Memor. 103 m. odd. 421. Kutná Hora, 1542, srpen 2. Kaňkovští žalují Kateřinu Libenickou. 1542. Feria IIII. Steph Steph. Páni kankovští vznášeli, kterak paní Kateřina Libenická, zmocnivši se zádušních věcí v Gruntě, pobrala klenoty, ka- lichy a vornáty a jiné potřeby v dědiny a desátky, pravieci, že by Kankovští byli povinni jí kněze chovati, a oni zapověděli, aby kněz a farář jich neposluhoval jí ani jejím poddaným; i přitrefilo se, že jest její čeled, aneb nějaká žena přišla s dí- tětem a to dítě nechtěla přijíti a on se optal, odkud jest; i po- vědíno bylo, že jest paní Kateřiny Libenický; i nechtěl jest jí podati a ona se utekla ku panu děkanovi; a on farář jich pro- to těžkost má, neb i to pravila, že Kankovští mi nedadí při- sluhovati, když mu jedné puol kopy dám; pak mají na to dáti panu děkanovi odpověd, žádajíc naučení, jakú odpověd mají dáti. Dictum, aby, ku panu děkanovi dojdúc, požádali, aby pan děkan proti vám ji nefedroval, a což oni učinili, že úmysla ne- učinili, než poněvadž ona, což faráři náleží, činiti nechce, že

Strana 77
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 77 oni také povinni nejsú toho činiti a jí faráře chovati a dále, jestliže by toho potřeba byla, že by chtěli sami se panem dě- kanem rozmluviti. K. H. Memor. 117 m. odd. 422. Kutná Hora, 1542, září 13. Děkan Václav žádá Kutnohorské za písemné potvrzení, že jeho majetek po smrti dostane jím ustanovený nebo jeho nejbližší přítel. 1542. Feria IIII. ci Crux. Kněz Václav, děkan zdejší, poněvadž Pán Buoh vše- mohaucí ránu složiti ráčil a jest čas nebezpečný a zprávce z vůle boží odcházejí, žádal, aby mu toho jistotu dáti ráčili pod pečetí, komuž by koli poručil statek, po něm pozuostalý, aby tomu byl, komuž by jej poručil, buď příteli svému, aby mohl poručiti, aneb, neučinil-li by kšaftu, aby najblizšímu pří- teli jeho se to dostalo. Dictum per Georgium Labluškam], že nikdá tato obec si jest nekořistila, jakž z strany kně[ze] Kar- níčka a Svatomíra, a protož, ač by nebylo toho potřebí, ale po- něvadž pan děkan na tom nětco zakládá, že páni jemu k vůli chtí učiniti a ten list pod pečetí dáti. K. H. Memor. 128 m. odd. 423. Kutná Hora, 1542, září 13. Kaňkovští v rozepři o faru. 1542. Feria IIII. ci Crux. Pláni] kankovští vznesli, že paní Libenická psaní učinila panu děkanovi, že jí nechce farář jich přisluhovati, a pan děkan byl u našeho faráře, proč posluhovati nechce. I oznámil, že mu nedadí páni starší, a poněvadž u nich jest, že jich musí býti poslušen. I složil jim pan děkan před sebú o to stání; pak oni nemní se súditi na lid poddané Vaší Milosti, aby vydali z sebe páni některé osoby, aby s nimi stáli, nebo paní Libenická všecko sobě osobila a pan děkan snad mohl by nějaký desátek vzíti a přisluhovati rozkázati. K. H. Memor. 129 m. odd.

Strana 78
78 Fr. Trnka: 424. Kutná Hora, 1542, říjen 30. Pekař Václav Pěkník nadával děkanovi. 1542. In voluntate feria II. nis Quin om. Václav Pěkník pekař byl obeslán, kterak by zpráva o něm byla, že by měl mluviti o panu děkanovi našem, že jest lotr jako jiný lotr a že jest kep a blázen a skrze něho že jest veliká ruoznice povstala v této obci. A to mluví před lidmi. I byli sú povoláni Říha, rychtář pečecký, s jinými pěti neb 4mi oso- bami a ti to vyznávali, že to mluvil o panu děkanovi, že, když byly některé řeči mezi nimi, že mu řekl: Což nebýváš na ká- zání pana děkana, ješto on z takových věcí z strany nálezkuov pěkně vyvozuje? A on Václav pověděl, že: Nebývám a nebudu bývati, že. a) A on: Proč? A Václav Pěkník, že jest lotr jako jiný lotr, a po druhé, že jest kep a blázen a skrze něho že jest velká ruoznice povstala v této obci. A jsa dotázán Václav Pěk- ník, aby se toho zpravil, proč jest to mluvil, a mluvil-li jest, se přiznal, i pověděl Václav Pěkník, že jest tak, že jest to mluvil, ale že jest byl podnapilý, prose pánův, aby to mimo se ráčili pustiti, že slibuje svú vírú více se toho nedopauštěti. I jest k němu o to mluveno a do trestání panského vzat a pro to trestán a nemá býti toho prázden, leč pana děkana odprosí a jeho v tom najde, aby mu to prominul. K. H. Memor. 143 m. odd. 425. Kutná Hora, 1542, listopad 6. Děkan sděluje, že barborský kněz Matěj chce odejíti z Kutné Hory. 1542. Si iniquitates feria II. Le o Qua Te Lud. Pan děkan od kněze Matěje vznesl, že toho žádá kněz Matěj, aby k času svatého Jiří jiným zprávcí faru u sívaté] Barbory opatřili; druhé, že toho žádá, aby mu bytu u svatého Bartoloměje přáli; ne z jiné příčiny to činí, než že se mu obtě- žuje pro nedostatek zdraví prátce a s ni že býti nemůže; druhé, že s čeledí, kteráž jemu přidána, má těžkost, neb rektor ten že a) Za tím přetrženo: nebo jest lot.

Strana 79
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 79 ani k stolu k němu nechce choditi, takže on na tom má těžkost, žádaje za laskavú odpověd. Dictum per Henricum Charvát, že by páni rádi povolili žádosti kněze Matějově, ale také by neradi by od něho upustili, a zase znají, že jeho bezdečně držeti nemohú, a protož toho poodkládají pro příčinu, po- něvadž osoby k tomu místu hodné nemají, než, může-li pan děkan jinú osobu optati a naleznúti, ješto by té zprávě dosti mohl činiti, zvlášť strany slova božího, že by nechtěli kněze Matěje k tomu potahovati, a dále by také na žádost jeho po- slední z strany fary s vatého] Bartoloměje chtěli by odpověd dáti. Pověděl pan děkan, že chce o to míti píči a muže hod- ného posílati i také odpověd dáti. K. H. Memor. 144' m. odd. 426. Kutná Hora, 1543, leden 3. Námětský farář Václav žádá Kutnohorské, aby mu ozná- mili, zda bude u Náměti jiný farář. 1543. Feria III. o ia nus post Novum annum. Kněz Václav, farář od Náměti, předstúpiv před pány do rady, dotázku učinil, tak-li by bylo, jakž zprávu má, že by k svatému Jiří jiného faráře sobě k Náměti jednati měli, jemu neoznámivše, žádaje, aby mu oznámiti ráčili. Dictum per Hen- ricum Charvát, že v tak malém počtu rady není obyčeje dá- vati odpovědi, a protož do většího počtu se toho odkládá a tu bude jemu dána odpověd, kterúž se bude moci zpraviti. K. H. Memor. 166 m. odd. 427. Gbel, 1543, leden 12. Gbelský farář Martin oznamuje Kutnohorským, že pře- jme faru u Náměti od 23. dubna. Milost a pokoj od Boha Odce našeho a Pána Ježíše Krista Vašim Milostem, páni šepmistři, spolu s pány radnými buď, čehož Vašim Milostem i jiného všeho dobrého prosíc, od Pána Boha věrně přeji, Vaše Milost páni šepmistři a páni radní! Kdež ste ráčili psaní ke mně učiniti, žádajíc mne, abych u Náměti farářem byl při svatým Jiří příštím, dokládajíc při

Strana 80
80 Fr. Trnka: tom i toho, že ráčíte zprávu míti o náchylnosti mé k bytu mýmu] mezi Vašimi Milostmi tu u Náměti i tak, pokudž sem panu děkanovi, spolubratru svýmu, v Kristu Pánu najmilej- šímu, připověděl, na to pamatujíc, Vašim Milostem, páni šep- mistři a páni radní, oznamuji, že jest to tak. A protož, opova- žujíc sobě žádosti Vašich Milostí, páni šepmistři a páni, Vašim Milostem oznamuji, že na žádost Vašich Milostí to chci učiniti a při svatým Jiří příštím u Vás u Náměti farářem býti, bude-li v tom vůle Pána Boha mýho. A věřím Vašim Milostem, že ráčíte na mne laskavi býti vedlí připsání Vašich Milostí, a já taky předkem k Pánu Bohu svýmu chci se cho- vati i k Vašim Milostem potud, pokudž náleží na služebníka Kristova. Dán ve Gbele v pátek po svatých Třech králích léta Páně 1543. Kněz Martin, farář ve Gbele. [Adresa na rubu:] Pánům šepmistrům a radě na Horách Guttnách, pánům přátelům mým milým. Pův. papírová listina č. 53 (Ves.) se zachovanou černou pečetí. — K. Hora 908 m. odd. — Kněz Martin, farář ve Gbele, dává vuoli — farářem u Náměti býti: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. 1543. Gbeller Pfarrer Martin erklärt sich, die Pfarrei zu Námět anzunehmen: psáno Veselským pod textem. 428. Hradec, 1543, leden 14. Matouš, správce kostela sv. Anny u Hradce, oznamuje Kutnohorským, že jim nemůže dáti určité odpovědi, aby byl farářem u sv. Barbory, dokud mu Chotěbořští neodpovědí. Modlitbu svú vzkazuji, vzácně maudrý a opatrní páni, přátelé i v Pánu Kristu bratří moji milí! Zdraví obojího Opa- trnostem Vašim věrně bych rád přál. Psaní, kderéž jste mi učinili s ponuktnutí pana děkana Vašeho, bratra v Pánu velmi milého, o byt budaucí od svatého Jiří muoj u Vás, jme- novitě u svaté Barbory, tomu sem vyrozuměl. Protož Vašim Opatrnostem oznamuji, že jiné dvoje psaní ke mně tento tejden přišlo, jedno od Jeho Milosti pána z Pernštejna, abych na Moravě v Prostějově farářem byl; tomu sem konečně odepřel, znaje v tom sebe člověka k tomu místu nedostatečného; druhé pak psaní přišlo mi také z ponuknutí pana děkana Vašeho,

Strana 81
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 81 jakž sem jemu poručil, od obce chotěbořské, kterýmž sem ode- psal, že jim dokonale přislíbiti nemohu pro pána z Pernštejna. Ale ukázal sem jim ku panu administrátorovi, aby, žádostivé psaní k němu od paní své vyžádajíc, jednali a tu věc na místě postavili. I nevím, budau-li se k tomu míti, čili nic. A z té pří- činy i Vaší Milosti žádné konečné odpovědi nemohu dáti. Než kdybyste ten tejden poshověli, — však daleko není, — nebudau- liť se k tomu Chotěbořští a) míti, jáť k nim naschvál okolo štvrtku posla pošli a přezvím. Potom, byla-li by v tom vuole boží, tato slušná Vaše žádost mohla by se skutkem vykonati. Prosím, maličko mi odpuste! K jedinému slovci z psaní Vašeho chci promluviti. Chcete míti na tom místě může pokoj- ného; mne pro nepokoj páni hradečští, — kterýž sem měl s pa- pežovým náboženstvím i jiným scestným učením, — rádi vy- budau, aby v svém makavém a nestydatém bludu mohli pruo- chod míti, čehož se u Vás nenaději. Tím se na ten čas spraviti račte! A Pán nebeský Vašemu předsevzetí, — jestli v tom vuole jeho svatá, — rač pomocník býti! Datum Grezii domi nico die Felicis anno Domini 1543. Kněz Matauš, správce u svaté Anny u Hradce. [Adresa na rubu:] Vzáctně maudrým a opatrným pá- nuom šefmistrům a radě na Horách Kutnách, pánuom přá- telóm mým, v Pánu Kristu milým. Pův. papírová listina č. 16 (Ves.) s pečetí zachovanou. K. Hora 909 m. odd. — Kněz Matauš, farář od svatý Anny: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1543. Mathias, Pfarrer von Sct. Anna bei Königgrätz, soll die Pfarrei bei Sct. Barbora annehmen: psáno Veselským pod textem. 429. Kutná Hora, 1543, únor 19. Zlatová žádá, aby se čtla poslední vůle kněze Víta Bra- dáčka. 1543. Reminiscere feria II. iun ge tunc. Kněze Víta Bradáčka ze špitála žádala Zlatová kšaftu čtení skrze pana hofmistra i také tvrzení, poněvadž je řádně a podle práva přišlý a učiněný. Dictum: Poněvadž se to uznalo, a) Za tím přetrženo býti'.

Strana 82
82 Fr. Trnka: že jest vuole jeho byla a skrze pana Jana Toboláře přísežného a pana Labušku Jiříka ku právu toho kšaftu dodáno, že pán tomu kšaftu místo dávají a jej tvrdí, aby se s písaři umluvila. K. H. Memor. 177 m. odd. 430. Kutná Hora, 1543, duben 2. Rychtář Havel je obžalován, že pomlouval kutnohorského děkana. 1543. Quasi modo feria II. pril in Am brosius. Havel, judex, by[l] obeslán a jest k němu mluveno, že nejaké řeči proti panu děkanovi mluvil v pondělí velikonoční,1) jeho utrhaje, že by kázání postranní činil, a tak již ani možno proti němu není pokoje užíti. Proti tomu, že tak byl ukrutně vopilý, že nepamatuje, aby co mluvil, až mu nazajtří lidé pa- matovali, ale nepraví, aby neměl mluviti, než nepamatuje, ale musila mu příčina od něho dána býti. Povědíno, že mluvil, že pan děkan, což káže, že lež káže na kázáních a že by chtěl ně- jaké svědomí z Litomyšle přinésti. Proti tomu žádal, aby mu to milostivě vzíti ráčili, že jest byl vopilý a nepamatuje se a že byl při tom Jakub Labuška a Adam. K. H. Memor. 182 m. odd. 431. [Kutná Hora] 1543, duben 23. Kutnohorský děkan Václav se přimlouvá za Brože, ho- stinského z lázně od Kola. Vaše Milost páni šepmistři a Vaše Milost páni! Brož, hospodář z lázně od Kola, přišel jest ke mně s přátely svými, zprávu mi učině, kterak by jemu šenk od Vašich Milostí zapo- vědín byl, kterýž jest vedl až dosavad; také i to oznámil, kterak na tento čas pro chudobu, kteráž jest z dopuštění božího v této obci, podle svého řemesla velmi malau a špatnau živ- nost má a náklad veliký, k tomu znamenitě pavuje a na Hory nakládá; že by se pak ňáké věci kradené u jeho čeledi měly najíti, o tom že jest žádné vědomosti neměl, ale že by vo to chtěl zvláštní pilnost a péči míti, aby se u něho toho více ne- 1) 27. března.

Strana 83
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 83 stalo; připovídá také, takových nepokojův k obtížnosti sause- duom —, i mně také od dávního času jest —, mařiti, an[o]brž připovídá i vo to pilnost míti a to opatrovati, aby od něho ta- kových žádných na těžkost sauseduom i mně povykuov se ne- dálo etc. Při tom mne teď po druhé, abych se k Vašim Mi- lostem přimluvil, požádal za přímluvu, a protož já podle něho k Vašim Milostem se přimlauvám, že příčiny svrchu položené uvážíce, tak pojednau té živnosti na tento čas, ač nevelmi ve- liké, jemu odjímati neráčíte, ale ten šenk jemu propustíte. A Brož přiříká tak se chovati, že Vašim Milostem ani žádnému skrze ten šenk žádné škody ani protimyslnosti činiti ani komu dopauštěti chce. I sem té jisté naděje, že mé přímluvy při Vašich Milostech užive a že mu přátelskau a milostivau od- pověd dáti ráčíte. V pondělí den svatého Jiří léta 1543. Kněz Václav, zdejší děkan. [Adresa na rubu:] Vzácné opatrnosti pánuom šep- mistruom a radě na Horách Kutnách, pánuom na mne laskavě příznivým Jich Milostem. Pův. papírová listina č. 52 (Ves.) se stopami po pečeti. K. Hora 910 m. odd. — Pan děkan o Brože. Přímluvy o Brože u Kola z lázně ad aliud tempus dilabunt: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1543. Dechant von Kuttenberg Wenzel bittet für den Wirth vom gold. Rad, daß ihm die Schenkgerechtigkeit nicht benommen würde: psáno Veselským pod textem. 432. [Praha] 1543, červen 13. Pražský administrátor a konsistoř žádají Kutnohorské, aby jim podali zprávu, zdali svatobarborský farář Matouš káže pobuřlivě a odchyluje se od církevního ustanovení. Modlitbu naši vzkazujem, páni a přátelé nám v Pánu Buohu milí! Došla jest nás správa, kterak by v městě Vašem kněz Matúš, farář kostela svatý Barbory, učení nezdravého byl a kázání velmi nepokojná že by činil, z čehož by bylo spíše očekávati různic a nevolí i nějakých těžkých nesnází, nežli pokoje a svornosti. Poněvadž i na kněze děkana Vašeho nic nedává a jím se spravuje, v čem chce, protož Vás za to žá- dáme, že podle povinností svých k tomu přihlédnete a tu věc pilně uvážíte. Jestliže by to tak bylo a on kněz Matúš nechtěl 6*

Strana 84
84 Fr. Trnka: by se spravovati knězem děkanem Vaším a spůsobu jakéhos nového požívati o své ujmě v náboženství mimo řád náš staro- bylý, dobrý, chtěl-li by více ku pohoršení než k vzdělání církve buoží, více ku potupě naší straně než ku poctivosti, nám brzo znáti dajte! My bez prodlévání tu věc opatříme tak, abychom i my i Vy mohli dobrého pokoje bez nesnází dobře požívati. Datum feria IIII. ante Viti léta M°DXLIII°. Administrátor, mistři a farářové konsistoře arcibiskupství pražského, pod obojí spůsobú přijímajících. [Adresa na rubu:] Slovutné opatrnosti pánuom šep- mistrům a radě na Horách Kutnách, pánuom a přáteluom nám v Pánu Buohu milým. — Pův. papírová listina č. 55 (Ves.) se stopou po pečeti. K. Hora 904 m. odd. — Z konsistoře, co má knězi Matúšovi před- loženo býti: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1543. Pfarrer von Sct. Barbara Mataus wird wegen ruhestörenden Predigten vom Prager Consistorium verklagt: psáno Veselským pod textem. 433. Kutná Hora, 1543, červen 13. Svatobarborskému faráři Matoušovi se vytýká, že se od- chyluje od obvyklých obřadů a jinak si počíná ve službě než děkan. 1543. Feria IIII. Ci ri. K[něz] Matauš, farář od slvaté] Barbory, byl obeslán a jest k němu promluveno, že sú páni tomu srozuměli, kterak by byla nějaká nevole mezi panem děkanem a p. faráři o svršky a jinaj cerymoní, kterýchž by pan děkan tak kvapně pro uva- rování nepokoje, a šetře příčin i vrchnosti i pánův regentuov, poněvadž jest mezi nimi o čas složen u arcibiskupa, aby ku překážce nebylo, nechtěl by jich tak kvapně složiti; ale pan farář že by vedle slova božího toliko se chtěl držeti a cerymoní všech zanechati, ale pan děkan, šetře vrchnosti, do času chtě by toho podržeti; a poněvadž děkan vždycky jest kázal evan- gelium pokojně několik let, i aby k tomu nepřišlo, aby snad díl lidu chtěl by podle vás se zasazovati a někteří podle dě- kana, aby snad nebylo zrotcení, ješto potom bychme nemohli všickni toho oběma rukama zastaviti, a poněvadž pak sme

Strana 85
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 85 na[d] lidem božím, krví Kristovú vykúpeným, ustanoveni, protož sluší pánům o to péči míti, aby se nic takového ne- zběhlo, čehož bychom potom litovali, a protož že žádají pana faráře, aby o ty cerymoní žádné nesnáze nebylo; nebo i oni vědí, co sú cerymoní a co na nich jest, a i od toho Pán Buoh povolá skrze jich kázání, když toliko víra pravá bude; neb i my nepojednú sme povoláni a pán dlauho náš čekal, též i při jiných bude; a protož, poněvadž jest to dílo boží, aby pan farář toliko slovem to kazil, potom to složeno bude u každého člověka, a protož z strany posluhování dětí ko[mu nikování aby toho při prvním zpuosobu zanechal, za to žádáno jeho a při tom jiného mnoho bylo mluveno; a též aby ku panu děka- novi dobrú vuoli měl a k němu se povolně zachoval, se od nich nezdaluje, žádán jest za to, aby se pokojně k němu choval a jakožto k vyšímu povolně a jím se zpravil, a páni že chtí k němu dobrú vůli a lásku míti, jemu ruky podržeti, ač by co takového přišlo, a jeho že chtí opatrovati, aby této obce u po- koji dále dochovali. A co se kněze Jana dotýče, že by jím chtěl hnúti k Náměti, že sú žádali pana děkana, aby jím nehýbal, a on pověděl, že jste vy k tomu vůli dali, že tam takové ko- muny velké není. Proti tomu dal [Matauš] odpověd, že jest nebyl nikdá na tom, aby jakých nevolí příčina byl, a k svornosti že jest vždycky napomínal a cerymonými žádnými že nehýbe, chyba vystavení s kalichem večeře Páně, neb někdy žádný nepřijde; pak mělo-li by to státi a se i druhdy skaziti, že to býti nemá, což jest stížil sobě pan děkan, ješto jest to dosti lehká příčina k nevoli, a pan děkan aby měl na tom jakú těžkost nýsti, že to neuznává, ani mezi lidem není o to nevole, než toliko příčina se béře; neb i jinde mluvil pan děkan, že bych chtěl před ním nějaký výskok učiniti, a vystavování činí a neskládá; než což se dotýče procesí, to jest učinil a nešel z té příčiny, že prvy to mluvil a kázal v Hradci, a zde byli mnozí, aby jich nepo- horšil, i dožádal jest se na panu šepmistru, že jest z toho pro- puštěn; a že od toho nikdá nebyl, aby se jím jakožto vrchním neměl zpraviti, že ve všem náležitém na místě pana admini- strátora chce se panem děkanem zpravovati; než, kdež sobě ztěžuje, že bych u pana děkana nebýval, jest ten člověk, že by nerad bez příčiny oč chodil aneb místa některá navštěvoval,

Strana 86
86 Fr. Trnka: a zvlášť že jest on knězem nedávno a pan děkan prvy zde jest děkanem, nežli on knězem, a protož čím má lidu posluhovati, musí o to větší péči míti a prátci, nežli pan děkan, kterýž toho více zapomenul, nežli on umí; avšak proto, kdyby některé hosti měl a mne také časem svým přítomného míti chtěl, že by on od toho nebyl; než aby měl každý den tam bývati a buď koláčovati, že on se k tomu nehodí; neb jeden, dva, aneb tři trunky vína jsú mu k užitku, a již více ke škodě, a protož aby pan děkan se na tom nemýlil a toho sobě nic neztěžoval, že za to žádá; a že kněze Jana jest potřebí jemu tak dobře jako u Náměti, a poněvadž jest jemu dán od pana administrátora i od vás pánův, že on jemu se nedal stěhovati. A co se komuní dotýče, že posluhuje, ale rád by, to aby věděli, proč to činí a co činí; a co se dítek dotýče, že by radče, aby svátostí, jenž jest metla podle Ducha svatého, jim posluhováno bylo, neb ně- kteří sú při tom nepokojní; než ráčí-li to míti, aby bylo i s ka- lichem vystaveno, že to chce učiniti a pánům i jiným ve všem rád poslušeti. Dopovědíno jemu, že páni srozumívají tomu, že ty všecky nevole pocházejí z příčiny třetího jazyku, a protož páni chtí se na ně poptati i také k nápravě to přivésti; a poněvadž to znají, že nejsú daleko od sebe, že již pana faráře žádají, aby se v pokoji do času choval a do toho času čekal, neb by páni také tomu byli rádi, aby to konec vzalo a slovo boží jakožto zrno v čistotě se ro[z]sívalo a plevy aby tam jinde padly, ale dokudž ryby vrši musí býti i žáby a mezi pannami múdrými bláznové, a protož jeho za to žádají, aby na tento čas u pokoji kázali, neb páni chtí jiným časem p. děkana, též i jeho míti a to v dobrú vůli přivésti. K. H. Memor. 211' m. odd. 434. [Kutná Hora] 1543, červen 26. Kutnohorští kněží, děkan Václav, farář námětský Mar- tin, farář bartolomějský Matěj, si stěžují na svatabarborského faráře Matouše. Vaše Milost páni šepmistři a Vaše Milost páni! Pama- tujíc na napomenutí jedno i druhé, které ste k nám z strany

Strana 87
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 87 faráře svaté Barbory učiniti ráčili, abychom se k němu po- kojně a zvláště při kázáních chovali, což jsme vskutku všickni učinili, nébrž i s ním sme pokojně a přátelsky o ta jeho ká- zání mluvili, jestliže by při některém z nás nětco takového znal aneb věděl, vo to s jedním každým z nás tu, kdež náleží, o to rozmluvil, na kázání pak svých zprávcův, poněvadž jiných není než my na tento čas zde, takového dotýkání a nás lidu bez příčin ošklivení zanechal; druhé, poněvadž jemu kněžstvo žádné ani my poddáno a poručeno není než lid toliko k zprávě, protož, cožkoli před sebe bíře, že to činí nenáležitě a všetečně etc. Von pak po takovém Vašich Milostí napomenutí a našem takovém poddání mimo povinnost naši, jak se zachoval a zvláště tuto neděli pominulau na všech svých kázaních, to jest takměř všem vědomé, že ta svá kázání na nás obrátil nená- ležitě a mimo potřebu, rozličně nás dotýkaje, zlehčuje, haněje, k lidu vošklivil, jako bychom my týto obci svým bytem škodili a učením neprospívali; a tímto zavíral ta svá kázání: Budauť se naši páni preláti na mne opět hněvati a řeknauť, že z nich chci sochorův nadělati etc., ale jáť na ně nic nedbám etc. Nebo to, oč my s ním pokojně a přátelsky mluvíme, na kázaní ozna- muje; i rozuměti jest, — jak i v radě oznámeno, — že on žádného uposlechnúti ani sobě koho vážiti chce. A protož my to mezi sebau uvažujíce, na tomto sme se snesli: Najprve Vašim Milostem se opovídáme, že my se proti němu a proti jeho takovému nepořádnému vzetí opatřiti a na kázaních se ozvati a) musíme, abychom, jakž on nás neprávě před lidem voškliví a zlehčuje, za takové jmíni nebyli, nebo také slovo boží tak dobře a v čistotě kážeme a tak dobře bez pohoršení živi jsme jako on; pakli by co při kterém z nás viděl, měl by podle našeho poddání jinak se zachovati, a ne tu, kdež pří- tomni nejsme a neslyšíme, o nás mluviti etc. Ale bylo by lépe a náležitěji, aby těm mluvil, kteří slyší a jemu svěřeni a po- ručeni jsau. Druhé, na tomto sme se snesli, abychom Vašim Milostem oznámili, poněvadž rozumíme, že z takových jeho kázání nic by dobrýho nepovstalo a nepovstává mezi námi zprávcími,b) a) Pův. psáno: oznamiti“; pak přeškrtnuto. b) Psáno zprávravcími'.

Strana 88
88 Fr. Trnka: potom i mezi lidem než jakýsi hádání, potýkání, jedněch proti druhým povstávání, čehož jest zde až dosavad nebylo, až se on sem dostal: protož my od Vašich Milostí i od této obce odpu- štění béřeme a zde, nebude-li prve, ale hned při svatém Havle býti nemíníme. A protož své fary takovými kněžími opatřiti ráčíte, kteří by jeho takové bláznivé, nepravé a škodlivé do- týkaní a nepokojné i bauřlivé kázání nýsti a trpěti chtěli; my nejsme na tom, abychom je snášeli. A protož za to Vašich Mi- lostí, že tyto příčiny jedny i druhé uvážíce, nám v tomto nic za zlé míti ani jinak než přátelsky vykládati ráčíte. Nebo my nic bez příčiny před sebe sme nevzali, jako von bířic, ale aby jeho takovým všetečným a vajtržným mluvením slovo boží, kterýmž sme lidu v této obci až posavad slaužili, zle h]čováno a bez příčiny potupováno nebylo, toto sme učinili. Odpovědi od Vašich Milostí, kterauž bychom se zpraviti mohli, žádáme, nebo ještě nětcoc) jiného máme před sebau, což potom tejno Vašich Milostí nebude. Dán v auterý před svatým Petrem a Pavlem léta 1543. Kněz Václav, děkan s kaplany svými. Kněz Martin, farář námětský. Kněz Matěj, farář svatého Bartoloměje. [Adresa na rubu:] Vzácné opatrnosti pánuom šepmistrům a radě na Horách Kutnách, pánuom na nás laskavě příznivým Jich Milostem. Pův. papírová listina se stopami po pečeti. — K. Hora 905/1 m. odd. — P. děkan s faráři a s kaplany proti faráři barborskýmu: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. 435. Kutná Hora, 1543, červenec 4. Kutnohorští vytýkají barborskému faráři Matoušovi jeho nesnášenlivost k jiným kněžím. 1543. Feria IIII. Pro co Hus. Kněz Matauš, farář barborský, byl obeslán a jest jemu přečtení od pana administrátora a konsistoře, že by kázání ne- pokojná jměl a panem děkanem se zpravovat nechtěl; a dále c) Nadepsáno.

Strana 89
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 89 jest k němu promluveno, kterak na nich jest mnoho za příčinu ku pokoji a zase k nepokoji a oni se panem děkanem že se ne- snášejí, a tak že i v lidu začíná se skrze to jako nepokoj, jakž i za apoštolův bylo, že někteří říkali: Já sem Petruov, já sem Apolluov a jiní Pavlův; a oni apoštoli, vidúce to, nedopustili toho nepokoje, ale, aby i víra na díle lásce poustúpila, k tomu vedli; a též Davidovi dány sú pro zachování lásky i chleby ne- náležité, — a takže pro zachování lásky že sú některé věci, na kterýchž není žádná podstata spasení, trpěli; a tak jemu mnoho mluveno i dovozováno s Písem svatých k tomu rozumu, aby duotek na kázání bez potřeby nečinil na kněží a pokojná kázání činil. Dal odpověd v slovích obšírných na ten rozuom, kdo jsú to psaní zpuosobili, že tomu rozumí, a že z obžalování kněží, a protož do času slušného na žádost panskú chce učiniti. Dictum: Poněvadž se povolně ukazuje a ty věci do času toho, jakž oznámeno, snýsti, že páni to od něho přijímají a na tom přestávají a věří, že se tak zachová. K. H. Memor. 223' m. odd. 436. Kutná Hora, 1543, srpen 8. Kněz Jan Myška stěžuje si Kutnohorským, že děkan a pán z Guttenštajna žádají na něm, aby psal kázání svého faráře. 1543. Feria IIII. Ci Ro Lau. Kněz Jan Myška vznášel, že od pana děkana zdávna těž- kosti nese a i nyní že mu velí kázání svého faráře psáti a jemu je aby dával; pak on toho nemůže učiniti, poněvadž jest jeho dobrodince a od něho dobrodiní béře, protož toho svému svě- domí učiniti nemůže proti svému p. faráři, jemu ke škodě snad; druhé, že časem předešlým byl potahován, aby pánu z Cuttenstayna vydával kázání, a že jest toho jemu zhojeno, a nyní že ho chce dáti v trestání; pověděl, neb on nemůže tak postačiti psáti a potom snad, kdyby jaké svědomí dáváno bylo a jináče se našlo, byl by za lháře, neb on někde česky, někde latině píše a všeho postačiti nemůže, žádaje, aby ho páni ráčili opatřiti. Dictum, že bude se panem děkanem o to promluveno a to předjíto, aby to k upokojení přijíti mohlo. K. H. Memor. 241 m. odd.

Strana 90
90 Fr. Trnka: 437. [Kutná Hora, 1543, před zářím 10.] Kutnohorští kněží, děkan Václav, námětský farář Martin a svatobartolomějský farář Matěj, odpovídají na krá- lovský list. Vaše Milosti páni šepmistři a Vaše Milosti páni! Psaní1) Jeho Milosti královského nám podati a podle toho od nás i od- povědi ste požádati ráčili; protož my toto psaní Jeho Milosti královské uvažujíce, my kněží níže podepsaní tuto odpověd dáváme: Item žádných bludův proti učení víře svaté obecné kře- sťanský nekázali sme, nekážemy, aniž kázati míníme. Item cerimonie, zvláště ty, kterýchž se zejména v psaní Jeho Milosti královské dotýká, až posavad zachovávámy. Item všecky posty, svátky Panny Marie i jiných svatých podle té tabule, na kteréž sau svátkové vymalováni a vypsáni a zde se od starodávna drží, ty všecky zachováváme. Item o sektách, by se zde jaké vzdělávati měly, nic ne- víme, krom sekty Mikulášenské, o kterauž sme stáli, aby jí ne- bylo, ale urozený pán, pan Albrecht z Cuttnsstayn jich bránil, item a farář barborský s nimi srozomění své má taky. Item, aby lid zde pod obojím věřící od víry své utiskán i jiná protivenství snášeti musil, o tom z nás žádný nic neví. Item slovo boží se jinde také na těchto Horách nekáže, než neb v kostelích aneb při kostelích při pautech. Item o žádném knězi ženatém a neřádném tak zjevně ne- víme, kromě kaňkovskýho a té osoby, kterúž při sobě drží, k svému i k našemu posměchu a pohoršení. Kněz Václav, děkan, s kaplany svými. Kněz Martin, farářod Náměti. Kněz Matěj, farář od svatého Bartoloměje. Pův. papírová listina č. 30 (Alexius) s černou pečetí. — K. Hora 905/2 m. odd. — P. děkan s kněžími o bludích odpověd na královské psaní odpověd: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. 1) Ztraceno.

Strana 91
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 91 438. Kutná Hora, 1543, září 10. Kutnohorským kněžím je oznámeno, že král v mandátě poroučí, aby všecky obřady se konaly tak jako doposud. 1543. Miserere feria II. gon Prot ia ci Crux ante Exal- tacionem. Pfan] děkan s pány faráři byli obesláni a jest jim ozná- meno, že sú proto obes[ljáni, jakož mandát královské Milosti sem přišel i do jiných měst, v kterém Jeho Milost královská ráčí poraučeti, jak by se zachováno mělo býti při ceremoniích, jakož pak toho času bylo jim oznámeno a vuole královské Mi- losti jim byla ukázána a při tom i napomenutí učiněno, aby při těch svrchních věcech to zachovali a do času zachovávali, zna- jíce, co jest podstatného a co není, toliko aby se láska křesťan- ská nerušila, aby podníkáno bylo, poněvadž jest to na vuoli boží, kdy koho povolati ráčí. A poněvadž pak jest toho odlo- ženo do jiného o to sjezdu a sněmu pod obojí zpuosobú a zuo- stání pro zachování pokoje, to jest jim i jiné bylo oznámeno, za to jich žádajíce, poněvadž jest vuole Jeho Milosti královské, aby to při těch ceremoniích z strany vystavení, procesí etc. zachováváno bylo, pak, tak-li se oni zachovají, aby oznámili, aneb míní-li té vuoli královské Milosti dosti činiti; neb jest zpráva, že by nějaké obžalování k královské Milosti býti mělo, že bychom se tak i vy nechovali, ješto skrze to mohla by na nás těžkost přijíti, a tu že utrpení pro Pána Krista žádného není, neb by to bylo vosličí trpení a bylo by těžké obžalovánu býti a pro věc takovú k spasení nepodstatnú trpěti, a protož aby přeslyšeli ještě ten Jeho Milosti královské mandát a od- pověd dali. Proti tomu pan děkan s faráři a kněžími dali odpověd, krom barborského, že sú prve odpověd psanú dali, krom bar- borského, že jsú se tak chovali a chovati míní, dokudž by o to obecného snesení nebylo, a protož ještě praví, že se tak chtí chovati podle téhož mandátu královské Milosti, a pakli by kdo z nich se tak nechoval, aby oznámili, že oni nevědí, než bar- borský farář, kněz Matauš, ten jest se na odpor postavil a v tom se od nich odtrhl a nevystavuje a procesí složil i vysta- vení bez příčiny a kněze Jana odpustil na posvícení někde a

Strana 92
92 Fr. Trnka: tak nevystavuje na tajden, a kdež knězem Matějem vychází, že jest on s procesí nechodil, protože žákuov nebylo, a že ka- meníci dělali, druhdy tam neslúžil. Farář barborský pak dal odpověd, že ceremoní, poněvadž nejsú z slova božího, chváliti jich může i také nevelmi chváliti chce, a to že jest proto činil a s procesí nechodil, maje zprávu, že jest prvy za kněze Matúše nebývalo, i nechtěl toho zase za- číti, zvlášť pro tu neklidnost v kostele z strany stavení; co se vystavování dotýče, pokudž jest ten kněz mladý tu, nechť vy- stavuje, poněvadž se jinému nehodí, než aby tu mši slúžil, žá- daje, aby v to nebyl potahován, aby měl vystavovati; pakli by k tomu byl nutcen, že by musil na nětco jiného pomysliti; než poněvadž jest k tomu zednán, aby slovem božím posluhoval, že to chce činiti, jakž i psaní panské k němu bylo učiněno; než co se procesí dotýče, jestliže páni ráčí to míti, že do času s ním chce choditi, na ten konec mluvě, aby o ty věci ničemné takové nesnáze nebylo a páni preláti aby pro to k němu těžkosti ne- bylo [sic]. Dopovědíno jim skrze Jindřicha Charváta panu děka- novi, farářuom a kněžím, krom barborského, že od nich tu od- pověd povolnú přijímají a pokojnú, že se chtí tak zachovati a v tom královské Milosti i stavuov šetřiti, že ji[m] z toho dě- kují. Než což se [týče] kněze Matúše, kdež praví, že by toho díla nemohl dělati, žádaje, aby v to vtažen nebyl, pakli by byl nutcen, že by chtěl na nětco pomysliti, pak páni, jaké by to myšlení bylo, že tomu rozumějí páni, ješto páni se nadáli ně- jaké jiné odpovědi, a že také na pány a jich osoby zření míti bude; neb on jest osoba jedna a bytem svým se může snadno opatřiti, ale oni, majíce zde manželky, dítky, statečky, jinde vandrovati [nemohou] i s ním, jsú to věci těžké a zvlášť pro nic pro boží trest, ješto páni sú se nadáli, že se jim propůjčí jako svatý Pavel, který (ch)ž chtěl za své i umříti, toliko aby spa- seni byli, a protož snad bychme dlauho myslili, až bychme pře- myslili, a vtom by se mohlo nětco zběhnúti, čehož bychom py- kati musili; a protož páni chtí taky pomysliti, aby pokoj míti i bezpečenství před tím míti mohli, dokavadž by vobecné o to od stavuov snešení nebylo. A s tím sú rozpuštěni. Ku panu děkanovi samému pak mluveno a připomenuta všecka léta, kteráž trval pan děkan v této obci a mnohá poku-

Strana 93
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 93 šení trpě a ještě trpí, nebo i o jeho osobu se nětco těchto dnův jednalo na těžkost jeho, a Pán Buoh v tom ve všem pomáhal a sami jedni druhým pomáhali; a poněvadž pak taková jest již zvyklost společná a páni i vobec jest k němu dobré vuole, jest za to žádán pan děkan, aby úmyslu svého neodvratcoval od nich a zde zuostal i pro dílo boží začaté a páni chtí ve všech pokušeních jemu radni a pomocni býti, a protož aby ráčil dáti odpověd přátelskú a zvlášť, poněvadž při sívatém] Jeronymu má jednáno býti o ty věci a srovnání s ním bude, a protož aby na žádost to učinil. Proti tomu p. děkan, že jest to vpravdě tak, že sú pří- činy i jiné z strany jeho vlastní osoby i pro prátce domovní i jiné prátce, že již s ně býti nemůže, a protož pánům ozna- muje, že on dýle tu býti nemůže než do svatého Jiří, strachuov se žádných neobávaje; neb jestli by byla vuole boží, aby skrze něho jméno jeho bylo oslaveno, však by toho neušel i tam; než praví vpravdě, že on té prátce již takové vésti nemůže. Povědíno panu děkanovi, že páni nejsú vděčni této od- povědi a že této odpovědi nepřijímají a za to žádají, aby na to ještě pomyslil a jinú odpověd příjemnú dal, a což jest v cestě z strany těch domovních věcí, že i to bude moci na nějaké jiné míře postaveno býti, aby p. děkanovi těžkosti nečinilo. K. H. Memor. 252' m. odd. 439. Kutná Hora, 1543, září 17. Kněz Jan z Charvátec žaluje Kutnohorským, že Lorenc Gorčanský a kupec Jakub berou jakémusi sirotku majetek po jeho bratru. 1543. Iustus feria II. Lamperti, Lam per te que. Kněz Jan z Charvátec na místě sirotka vinil Lorence Gorčanského a Jakuba kupce, že sú se mimo řád a právo v statek bratra jeho vkročili, uvázali, jej odmykali, zamykali, pečetili a jeho sekret vzali a s tím statkem, jakž chtěli, šafo- vali, žádaje, aby [páni] jemu věrnú ruku odevřeli. Proti tomu, že sú se této žaloby nenadáli. Proti tomu, že jest on přespolní, aby mohl [mu býti] dáván prótah. Dictum: Poněvadž se jiným toho podle práva přeje a prótah podle práva dává do 2 neděl,

Strana 94
94 Fr. Trnka: že též i jim, aby na onen čas stáli a odpověd dali, a nemůže-li sám státi kněz Jan, že může poručníka učiniti. Oznámil, že ku panu šepmistru s ním přijde.1) K. H. Memor. 255 m. odd. 440. Kutná Hora, 1543, září 19. Kutnohorští ukládají cechmistrům, rychtářům, konše- lům, aby napomenuli lidi a vedli je k mravnímu a křesťan- skému životu. 1543. Feria IIII. te que Math. Starší nad pořádky a cechmistři nad řemesly, rychtáři a konšelé předměstští byli obesláni a jest jim oznámeno, z jaké příčiny jsú obesláni, že proto, což jest jim vědomé, co se po- vstání Turka, nepřítele všeho křesťanstva, dotýče, jakožpak i proti němu se táhne a již pro obhájení manželek, dítek svých jsú vysláni, pak Jeho Milost královská, královna Její Milost, rady Jeho Milosti královské psaní činiti a napomínati ráčí, aby již lid od svých nepravostí se uchýlil a jinú cestu před se vzali, nebo Pán Buoh proto hněv svůj vylévaje, Turka ne- přítele zbudil a poslal, takže nejedno vítězství nad křesťany k veliké hanbě naší jest obdržal; a protož jest na tom zuostáno, aby taková napomenutí se stala po obcích, aby zlé bylo pře- trhováno a dobré velebeno, a oni, poněvadž sú sausedé a mají povinnosti, aby nápomocni byli, aby to přetrhali, nebo rychtář aneb páni všudy býti nemohú; a protož je páni jich napomí- nají a při pořádcích svých a ceších svých totéž nařídili a ozná- mili, aby již se zajali, ale Boha báli, ač pozdě snad, poněvadž již jiní se trescí; a protož, dokudž ještě jest jaký čas, aby své jedni každí svolali, je napomínali a neposlušné aby trestali a rukušili, klučili a plenili, aby při žádném ku pomstě nebyla příčina nalezena, aby každý sám byl u sebe rukojmí a šep- mistrem, nečiníce sedání večerami, aby nebylo, a oni toho po- máhali přetrhovati, všech nepořáduov, buď cizoložstva i jiných neřáduov, že jich za to žádají, povolným napomenutím napo- mínají, aby radše dobrovolně to učinili, neb již tak mnoho těch 1) Spor se projednává v Memor. 1543 str. 260, 267', 285', 289', 325; majetek dán vzájemnou dohodou knězi Janovi.

Strana 95
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 95 nepravostí se rozvodnilo, že k nebi nepravosti na pomstu vo- lají, a jakž k nim, tak k sobě mluví, připomínajíc i napomenutí pana děkana, aby se vedle toho zachovali a páni starší aby toho nápomocni byli; neb jest zpráva, kterak a) z hutníkuov, havéřův na nocech povyky činí a nekřesťansky se chovají, takže ani dítky ani manželky těhotné pokoje míti nemohú; nebo by pak hleděli svých živností, nedá-liť Pán Buoh požeh- nání, nebude k žádnému prospěchu. A též Kankovští jsú napomenuti, kterací se tam neřá- dové dějí, mordové a tam někteří, nemohúc zde provésti své zlé vuole, tam jako v nějaké peleši se kryjí, neb teď mordové častí, cizoložstva se svobodně týměř provozují, a to všecko k nám se vztahuje, a my máme s svými hříchy dosti, a protož na nich ta pokuta bude; a protož páni je napomínají a jim roz- kazují, aby se tak pro P. Boha, pro krále i pro se samy zacho- vali; neb, spustíme-li se P. Boha, on se také nás strhne; a protože aby, slyšíce toto napomenutí, aby se tak zachovali, že páni sú té víry do nich. Druhé, také jse jim oznamuje vuole královské Milosti z strany hotovosti pro mladost, pro starost, jestli by přišlo k čemu a tento lid, kterýž jest tam, byl poražen, čehož Pán Buoh rač ostříci, aby byla hotovost nařízena a každý aby měl zbroj a braň ve svém domu, aby se bylo pozepříno a zastaveno, přišlo-li by k čemu, ač sme špatně ohraženi, zdi nám husy pro- lezly, a ač privilegími sme osvobozeni, však pod výminkú, jestli by veřejné tažení proti nepřáteluom-cizozemcuom bylo tažení, že máme i my táhnúti, a protož aby byli pohotově s tau braní, kteráž náleží sauseduom, a budú hajtmané a desátníci obesláni, aby své desátky zpravili. I dali odpověd všichni, že chtí rádi v tom ve všem se za- chovati, i Kankovští. K. H. Memor. 256 m. odd. 441. Kutná Hora, 1543, září 19. Kutnohorští vytýkají Kaňkovským, že jejich farář žije nepořádně. a) Psáno kterak by.

Strana 96
96 Fr. Trnka: 1543. Feria IIII. te que Math. Kankovským jest připomenuto, co se faráře jich dotýče, že sobě chová nějakú merhyni pod zpuosobem, jako by jemu přítelkyně byla, pak nakládá-li s ní tak jako hladovějící pes s kostí, když ji hloze, ale muž s ženú, že nevědí, na což pak měli dáti odpověd, a nedali a od pánův se děliti chtí ve všem a nápomocni v dobrém býti nechtí, jako by již jim Boha a po- žehnání božího na Horách kankovských potřebí nebylo, ješto jest to ku podivení. I dali odpověd, že sú to vznesli na obec, a on farář jich a) tu zprávu dával, že jest o to byl slyšán v Praze před panem administrátorem a že jeho nepřátelé nic nemohli provésti, kteříž ho obžalovali, a ta jistá osoba že jest od matky její jemu poručena, od přátel, aby jí neopúštěl a opatroval. Dictum ex pleno consilio, že jest to proti rozumu lid- skému, aby muž byl zavřín s mladú ženú v jednom zavření, aby to bez hříchu býti mohlo, a jest to proti dekretu, to jest právu duchovnímu, že žádný kněz nemá míti ženy u sebe, leč matku svú; nebo i svatí o tom píší, jak jest to věc nebezpečná, napomínajíce jich, aby na to nehleděli, na ten neřád, a jeho hříchuov jako nestřebali a příčina i zastancí nebyli, nebo i lidé o to mluví, a protož aby on ji poodbyl pro takové pohoršení a ona aby byla radše u přátel svých, poněvadž je má, nežli u kněze, aby jí snad fratz2) nezarazil a potom ke škodě musila odjíti; neb kdež on praví, že by se nehodil, aby věděli, že jest se v tom vinil a oznámil, že již tak jako prvy nemůže než dva- krát do týhoždne, ješto jest to proti Pánu Bohu, a oni aby toho účastníci nebyli, a ji aby odbyl, k tomu to přivedli. Pověděli, že chtí o to rozmluvení míti i také vo to na nětčem zuostati. K. H. Memor. 256' m. odd. 442. Kutná Hora, 1543, říjen 10. Spor vnučky Nesmetovy Lidmily se syny Nesmetovými, Matějem a Václavem. 1543. Feria IIII. Ger ar te que. a) Za tím škrtnuto: byl o to slyšán. 2) Psáno nezřetelně.

Strana 97
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 97 Lidmila, vnučka Nesmetova, jakž prve, [vinila] Matěje a Václava, syny Nesmetovy, z spravedlnosti své. Proti tomu, jakž i prve, a na to ukázali svědomí zase proti svědkuom, že jim ke škodě nic není, neb jeden svědčí jeho svědek, jeden že s ní přišel. A dále ukázala list od kněze Tomáše na oddavky, a poněvadž to ukazuje, že se řádně sešli, že spravedlnost jí náleží, a oni majíce ukázati, že by jeho do roka nebyla, že toho ničímž neukazují, žádala za opatření. Proti tomu, že svědomí kněze Thomáše jest nepořádné, neb nesvědčí z své paměti, nýbrž praví, že nepamatuje, než ona že ho upamatovala, ješto každý má svědčiti na svú pamět, a ne na cizí. Proti tomu, že se jest přiznal Václav, že jest dcera bratra jeho a že jí spra- vedlnost náleží. Tomu odepřel Václav, že tak mluvil, jestliže má jakú spravedlnost. K. H. Memor. 265' m. odd. 443. Kutná Hora, 1543, říjen 15. Děkan Václav oznamuje Kutnohorským, že odejde z Kutné Hory, a proto dává výpověď na půl roku. 1543. In voluntate feria II. He Gal le Lu. Plan] děkan kněz Václav vznášel, jakož mezi ním a pány a obcí jest na tom pozuostáno, aby jedni druhým dali puol líta napřed věděti, jakož pak času předešlého odpuštění bral, a jest zdržán na žádost jich, a protož nyní odpuštění bere a ozna- muje, že on dýle v uobci týto nebude, aby se jiným zprávcí opatřili k s vatému] Jiří najprv příštímu, a z lásky, kterúž k němu měli, že jim děkuje, žádaje, aby jemu v tom překážky neučinili, než, jakž jest sem svobodně přišel, aby též i svobodně odšel, neb, by pak jemu jaka překážka učiněna byla, že by on chtěl v tom také a věděl se jak opatřiti. Dictum per Henricum Charvát, že sú páni tomu neradi, že mimo jich naděj a pře- dešlé své žádosti, že toto své proměnění oznamuje, žádajíce, aby na to ještě pomyslil a, možno-li jest, úmysl proměnil a že odpovědi konečné dáti nemohú, poněvadž se ta věc většího počtu dotýče, než že chtí na ně vznésti a od dnes za tajden odpověd dáti, ač nevědí o příčině dané, aby jakú páni měli dáti a nevděčni snad jeho prátci býti, a protož s tý strany jest

Strana 98
98 Fr. Trnka: jim to těžké, neb i kněz Martin též teď píše a odpuštění bere. K. H. Memor. 266' m. odd. 444. [Kutná Hora] 1543, říjen 15. Námětský farář Martin oznamuje Kutnohorským, že ne- bude farářem u Náměti. Vaše Milost páni šepmistři a páni! Vedle nařízení staro- dávného Vašim Milostem oznamuji, že já na delší časy ne- míním býti u Náměti farářem než do svatého Jiří, najprv přicházejícího. Protož to vědauce, tiem se ráčíte spraviti. Datum feria II. ante ferias Galli annorum etc. XLIII. Kněz Martin, farář u Náměti. —— Pův. papírová listina č. 54 (Ves.) — K. Hora 906 m. odd. Kněz Martin oznamuje, že u Náměti nemíní déle farářovati než do svatého Jiří: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. 1543. Naměter Pfarrer Martin kündigt seinen Posten auf: psáno Vesel- ským pod textem. 445. Kutná Hora, 1543, říjen 17. Velká rada lituje, že děkan Václav chce odejíti z Kutné Hory. Usnáší se, aby bylo dopsáno v té věci administrátorovi do Prahy. 1543. Feria IIII. le Lu cas Ptáni] obecní, pláni] saudce a starší byli obesláni a jest na ně vzneseno... Druhé vzneseno o p. děkana, že oznámil úmysl svůj, že zde býti nemíní a odpuštění vzal, žádaje, aby mu v tom žádný překážky nečinili aneb obmýšleli; pakli by byli překážky činili jemu, že by on tu cestu nalezl, aby jakžto svobodnému překáženo nebylo: pak že jest žádán poctivě, aby to před se nebral, poněvadž pří[čijn žádných není a v uobci na větším díle mají k němu lásku a dobrú vuoli, ale on vždy na svém že stál a stojí, i jest toho odloženo jemu na počet větší jich ... Páni obecní mluvili... A co se pana děkana dotýče, aby psaní ještě bylo učiněno ku panu administrátorovi, aby pan děkan byl požádán, aby zde zuostal a příčiny oznámil. pro[či nechce býti, aby jemu to k nápravě bylo přivedeno...

Strana 99
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 99 Páni saudce... A co se p. děkana dotýče, že sú tomu neradi, neb se domnívali, že tu bude až do smrti, a protož aby žádost byla učiněna byla, a nebude-li chtíti, již tomu nebudú co věděti říci... Páni šepmistři ... A co se p. děkana dotýče, že páni sú též tomu neradi a neradi toho uslyšeli, poněvadž jest k užitku kázáním svým z strany spasení, kteréhož nabý- vají lidé z člověka božího, i také že jest byl ku poctivosti této obci a pokoji, a protož to chtí učiniti a ku panu administráto- rovi i k jiným psáti aneb vyptati a to žádostmi předcházeti, a nebude-li moci obdržán [býti], již svobodné svědomi sme, a i on pozná, že oň stojíme .. K. H. Memor. 268' m. odd. 446. Kutná Hora, 1543, říjen 29. Věc děkana Václava. 1543. Dicit 111 feria II. mo nis. Pan děkan byl povolán na rathauz a jest k němu pro- mluveno vo odpuštění, kteréž vzal a puol líta napřed znáti dal. I jsú jemu opáčeny předešlé řeči a žádosti i také žádost obno- vena od pánův obecních saudcuov starších, aby úmysl svuoj změniti ráčil a zase zuostal, žádáno snažně křesťansky, aby té prátce se nevzdaloval a od začatého díla v srdcích lidských ne- přestával podle jeho možnosti, poněvadž příčin žádných ta- kových slušných neuznávají, nébrž velký počet lidu má k němu dobrú lásku, aby těmi hřivnami ke cti a chvále boží těžiti nepřestával a na ty žádosti předešlé i nynější aby ráčil dáti odpověd přátelskú, a prátci, jestli by sobě ztěžoval, může sobě ji uskrovniti, a pokud chleba toho božského ukrojí, že chtí na tom přestati. I dal odpověd na ten rozuom po opáčení řečí, že to uznává, že na tento čas byt jeho není zde než k útržce a není člověk vocelivý a tak tvrdý, takové trpělivosti neráčil mu dáti Pán Buoh, než jest člověk, a lid jest dvojí a musí na oboje zření míti, a že není on než k útržce, a protož to místo jiného muže nežli jeho potřebuje a on tím míste[m] svlásti nemůže, a protož on svého úmyslu změniti nemůže, žádaje, aby ho ne- ráčili již v to potahovati, než časem jiným, ač, byla-li by vuole Vaší Milosti, nebyl by od toho, než na tento čas že toho učiniti

Strana 100
100 Fr. Trnka: nemuže. I jest po druhé i po třetí žádost naň vložena, jako kananejská žena, ač jest nejeden repuls od Pána Krista trpěla, však nepřestávala jest žádati a prositi, nebo necessitas nullas ferias habet, aby pan děkan jakožto rozuomný člověk to rozvážil a k srdci připustil, a kteréž příčiny předkládá, že mohú zkorykovány býti a napraveny, a protoz páni nejsú té naděje a duověrnosti, aby je měl oslyšeti na místě vší obce, aby dal odpověd přátelskú na žádost, a jsú-li jaké těžkosti, buď řeči nějaký v schůzkách, aby oznámil, že chtí k nápravě to vésti, aby dal odpověd přátelskú, přijemnú a pánův aby ne- oslyšal jako P. Kristus ženy kananejský. Proti tomu vždy, jakž prve, žádal, aby ho neráčili za to žádati, že toho učiniti nemuže, že již zná, jaký jest byt jeho u Hory a že jest mu to těžko, že ho tak žádají, toho sobě ztě- žuje, že, když naň kázal barborský farář, že mu žádný ne- oznámil, a že tu byli i z pánův z rady, a s tím on, zhaněvši ho, ujel, jako by zapálil, a utekl a on tak aby s tím se vším měl zuostati zde, že toho učiniti nemůže. Dictum, že ta věc bud« vznesena na pány obecní, saudce a starší, aby toho strpění mě! do téhoždne. K. H. Memor. 275 m odd. 447. Kutná Hora, 1543, říjen 31. Věc děkana Václava. 1543. Feria IIII. Quin om ne. Pláni] obecní, saudce, starší byli povoláni a jest na ně vzneseno a předešlé vznesení připomenuto, že pan děkan od- puštění vzal a zde více býti nechce, a tu ráčilli] ste na tom zuostati, aby byl žádán pan děkan za to, aby zde zuostal a od- sud se nehýbal, pak že sú tak učinili a mnohými žádostmi a příčinami na místě jich i také sami od sebe předcházeli, však že sú obdržeti nic nemohli, neb jest sobě mnohé příčiny po- ložil a stížil, pravě, že se již on sem nehodí a jiného muže že jest sem potřebí; a také sobě ztížil kněze Matěje,1) s kterým měl konec o všecko před panem administrátorem, že jest, jeho 1) Byl to Matouš, farář svatobarborský.

Strana 101
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 101 ustrpši jako had, i utekl, a i jiné při jiným oznamoval, a protož aby nebylo rčeno, že sú toho na ně ho] nevznesli a on že jest mohl některými příči[na]mi obdržán býti, že teď vozna- mují pánuom, a znají-li jaký prosedek, kterýž by mohl býti obdržán, že budú tomu věrně rádi a jemu že odpověd dáti mají, povolujem-li k tomu, však povolně, neb ona) předse na svém stojí. Páni obecní dali odpověd, že sú tomu neradi, že pan děkan úmyslu svého změniti nechce a drží, že jest boží dopu- štění, a poněvadž pak pány nic nesešlo u jich prátci a on vždy stojí na svém, že tomu nevědí co říci, poněvadž otec syna ne- může držeti; však, může-li kdo a ví-li jakú cestu, aby obdržán býti mohl, že pánuom obecním sic] tomu budú rádi. Páni saudce též, že sú tomu neradi a tomu se diví, že v jeho těžko- stech jeho zastávali, proň jezdili, prátci vedli, a když již upo- kojení jest, tehdy se chce hnúti a lidu jako na rozcestí zanechal a naprostřed moře zanechal bez vesla, a protož vidí se, aby ještě jednoho puol líta zde byl k libosti jim, a pakli by to býti nemohlo, ale aby připověděl, že se nebude nikdež zamlúvati, neb příčiny žádné hodné neuznávají; a ten farář od svaté Bar- bory již jest prvč, a že ho dotýkal, však jest mu to odpusti i těm, kdož sú mu pamáhali; a trpělivost má ukázati, a zvlášť, poněvadž žádné škody skrze to nevzal a vzíti nemá. I na tom zuostali, že p. obecní, saudce a starší šli ku panu děkanovi s žádostí. K. II. Memor. 277 m. odd. 448. Kutná Hora, 1543, listopad 14. Děkan Václav sděluje, že zůstane v K. Hoře ještě rok. 1543. Dicit 2m feria IIII. ci us Ot post hec. Kněz Václav, pan děkan, dal odpověd pánuom, poněvadž jsú byly příčiny, proč jest odpuštění vzal a byt svůj proměniti chtěl, kteréž příčiny prve oznámil, však najvíc ta příčina byla, že jest na své poctivosti zlehčen byl a svú pověst bez příčiny že ztratil, aby jakožto v ztrhaném rauše odšel, poněvadž od vrchnosti žádné ochrany neměl, takže se jest, kdo chtěl, o něho ") Opakováno.

Strana 102
102 Fr. Trnka: pokúšel, takže by radše k vězení svolil, nežli k horskému bytu, a protož chtěl své pověsti pozachovati a jako v strhané sukni odjíti; avšak na takové mnohé žádosti tu odpověd chce dáti a dává, že chce zuostati od svatého Jiří najprv příštího až do roka pořád zběhlého, však na ten zpuosob a pod takovú vý- minkú, aby již více za to žádán nebyl, aby zde měl zuostati, než, když ten čas příde, aby on svobodně beze vší překážky, žádnému třebas nic neříkaje, odjíti mohl a se svobodně a) ode- brati, nebo se páni měniti ráčí a potom jiní budú, a protož na ten zpuosob, jestliže mu ten a takový list dadí pod svú pečetí, že to chce učiniti. Dictum: Poněvadž to nacházejí, že ráčí dá- vati pan děkan příčinu, a protož tu odpověd vděčně přijímají a jemu děkují a na ní přestávají; než, což se listu dotýče pod pečetí obce této, že by se o to nebylo potřebí rozcházeti, než, po- něvadž se pečeti obecní dotýče, aby nebylo rčeno, že pečet na ně zamlúvají, protož toho se odkládá do pondělka, a to chtí vznésti na pány obecné a saudce a panu děkanovi to s vólí jich vykonati. Což se pak příčin daných proti pověsti jeho a těch štusuov, kteréž měl, [dotýče], a protož ablyl měl někde pro klevetné řeči [na] poctivosti zhaněn býti, že toho se nestane, neb jest se to přihodilo i Pánu Kristu, apoštolům i jiným do- brým lidem, však jest povědíno regium in male audire, však proto, věděl-li by co, an se pučí, aby oznámil buď psaním, že to bude k nápravě přivedeno. K. H. Memor. 280' m. odd. 449. Kutná Hora, 1543, listopad 14. Jan Zoubek popírá, že by zlehčil kněze v rozmluvě s kně- zem Jiříkem o svém padlém koni. 1543. Dicit 2m feria IIII. ci us Ot post hec. Jan Zaubek byl obeslán, že na potupu boží, místa i na potupu kněžskú i naši že dal knězi Jiříkovi, aby za jeho kuoň prosil a za jeho duši, že jest mu tam umřel vůjště, a protož, proč to učinil, aby se toho zpravil. I dal zprávu takovú, že jest to mluvil s ním žertem a kumštem, když se ho ptal, jak jest se mu vedlo na vojně, a on i oznámil mu, že jest mu kuoň umřel a) Za tím opakováno se“.

Strana 103
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 103 a že byl lepší a věrnější k svému národu nežli někteří lidé, a on se optal, kterak, a on že mu pověděl tak, že, když přešel přes hory uherské do Německého Brodu, odkudž byl, tu kle k ši na kolena a vzdavši chválu Bohu, i pustil duši a umře a jest pochován s tryumfováním, a že kněžím L kop poručil, a protož že jest s ním tak žertoval a kumštoval, ale že jest on za to ho nežádal, aby on to kázal, aneb nevinně jest tam on mluvil. K. H. Memor. 281 m. odd. 450. Kutná Hora, 1543, listopad 19. Fara grunetská má býti spojena s kaňkovskou. 1543. Dicit 4m feria II. E li sa Ce. Kankovští vznesli skrze Peřinu a Vycpálka,a) že jest paní Kateřina poslala k nim syna svého, co se fary grunetské dotýče, aby zase bylo spolčení, jakž i prve, a bylo-li jest prve dobře, že chce k tomu přivésti, aby lípe bylo ... Dictum, že páni k tomu tak radí, aby k té úmluvě přistú- pili, volíce sobě k tomu den, a taková věc aby byla pod nějakú jistotů a zápisem pro potomní zdvižení... K. H. Memor. 283' m. odd. 451. Kutná Hora, 1543, listopad 19. Kutnohorští se usnášejí, aby se děkanovi ústně zaručilo, že páni dostojí závazkům, a aby se to poznamenalo v knihách. 1543. Dicit 4m feria II. E li sa Ce. Pſáni] obecní a p. saudce byli obesláni a jest na ně vzne- seno, jakú odpověd pan děkan o svůj byt zde dal, že takovú, že již na mnohé ty žádosti chce učiniti, — ač jest byl na jiném, — a od svatého Jiří najprv příštího že chce do roka zde zuostati, na ten však zpuosob, aby jemu list pod pečetí dán byl, aby již více žádný jeho za to nežádal, než aby on svobodně, jakožto svobodný mohl se, kde by chtěl, odebrati. Páni obecní dali od- pověd, že se jim vidí žádost pana děkana neobyčejná býti, aby a) Za tím opakováno vznesli.

Strana 104
104 Fr. Trnka: nemohli žádati, že jakž žádati, tak učiniti jest věc svobodna, a protož aby jemu bylo připovědíno to, že více žádostmi obtě- žován nebude, aby zde byl, a to připovědění aby bylo zde po- znamenáno, a pakli by na tom přestati nechtěl, aby sami páni od sebe ten list učinili a dali. A páni saudce tolikéž mluvili, že se vidí jim nenáležitá, nebývalá [věc], aby ho nežádali, jako by již s ním nic více nikdá neměli nic činiti a ani slova božího od něho slýchati, a protož vidí se jim, že jest za dosti, aby mu zde bylo připovědíno, a pakli by nechtěl na tom přestati, již že to pánům v moc dávají a poraučejí. Páni šepmistři též na ten konec mluvili, že by se jim vidělo za dosti býti, aby jemu bylo připovědíno austně, a pakli by nechtěl od toho upustiti a na svém stál, aby dáno bylo znáti pánům obecním a saud- cuom, a za to že mají, že, když se mu to předloží, že na tom přestane; pakli by nepřestal, již by bytu muselo býti učiněno, a byla-li by toho potřeba, musili a) by jich povolati. K. H. Memor. 284 m. odd. 452. Kutná Hora, 1543, listopad 21. Kutnohorští sdělují děkanovi Václavovi, proč mu ne- mohou dáti závazný list s pečetí; ujednání však bude zapsáno v knize. Děkan s tím souhlasí. 1543. Feria IIII.a) za Ce Cle Cris. Kněz Václav, pan děkan, byl přítomen a jest mu dána odpověd z vuole pánův obecních a saudcuov, že sú to vděčně přijali, že ste tu odpověd dali, že ještě chcete s námi potrvati do roka od svatého Jiří; než, což se listu jemu dání pod pečetí dotýče, že se vidí věc nebývalá, nebo jest i právo, quod ius petendi est liberum et ius petendi...,b) a z té příčiny jako bychme se i mysl svú odříkali, a s sebú nic činiti míti ne- budem, ješto na vobě straně vidí se, že by mohli k pomluvě býti, neb pečet měst[s]ká mohla by i tu k důtlce přijíti, po- něvadž samých jich není, jsú jiní i lid obecní, a snad potom někteří kavillatorové mohli by žádati a říci, žeť sú vždy proti svý pečeti učinili a selhali, a protož aby pan děkan od svého a) Psáno ,musilili. a) Opakuje se ,feria IIII. — b) Nečitelné.

Strana 105
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 105 upustil, že se vidí, že dosti jest, aby to v manuálu bylo pozna- menáno a jemu extrakt dán to[hol. čehož žádati ráčí, jako bychme se již odtíti měli, ješto bez toho pan děkan vždycky bude míti vuoli svú svobodnú a oni jemu za sebe připovědíti mohú, žádajíc, aby pan děkan též tomu místo dáti ráčil. Po- věděl pan děkan, že ne bez příčiny toho učinil, neb znaje, kterak žádosti k němu prošly proti naději a na jeho těžkost, jakož i nyní, nemoha oslyšeti žádosti mnohých, to jest na žá- dosti učinil k své veliké těžkosti. Co se pak těch příčin dotýče, kteréž by na překážku jeho žádosti býti měly, že jest to všecko, ač ne tak světle a zřetedlně u sebe uvažoval, a poněvadž tomu porozumívá, že by tak bylo na budúcí nějakú snad pomluvu, a poněvadž to ráčili uvážiti, aby list pod pečetí nebyl dáván, než aby to bylo zde zapsáno, že on tomu dává místo a na ten čas přestává na tom, aby to bylo zapsáno, tak aby on na to mohl spolehnúti a jistotu toho míti. K. H. Memor. 286 m. odd. 453. Kutná Hora, 1543, prosinec 3. Ujednání o pobytu děkana Václava s Kutnohorskými. 1543. Ad te levavi. Feria II. Bar ba Ni. Mezi p. děkanem a pány a obcí zuostání o bytu jeho zde.3) Jakož b) ctihodný a poctivý kněz Václav, pan děkan na Horách Kutnách, bral odpuštění od pánův šepmistrův a obce této a zde?) dýle d) nechtěl zuostati a prátce výsti než do sva- tého Jiří najdřív příštího, a na mnohée) a snažné žádosti a prosby pánův šepmistrův a pánův obecních, saudeuov a star- ších k tomu 1) se jest naklonil a od svatého Jiří najdřív pří- štího g) do roka pořád zběhlého zde v h) uobci této zuostati ch) přiřekl, však na ten zpuosob a pod takovúto i) výminkú, aby a) Tento zápis je také v Memor. str. 288' bez nápisu a s od- chýlkami; má datum: Feria IIII. na Sat Andr. [= 28. listopadu; zn. Bl. — b) B začíná: Ctihodný .... jakož bral... — c) B: dýle zde neměl býti než do svatého Jiří... — d) za tím přetrženo „neměl a. — e) B: mnohé žádosti pánův šepmistrův... — f) B: k tomu jest povolil a od... — g) B: příštího že jest do roka... — h) B: při... — ch B: zuostati a býti se podvolil a připověděl na ten... — i) B: takovú... 8

Strana 106
106 Fr. Trnka: již více i) od nich za to žádán ani prošen nebyl, aby dýle měl zde zuostati a býti, než když ten čas k) a rok oznámený přijde, aby pan děkan, jakožto svobodný, svobodně mohl a moc měl odsud 1) z Hor Kuten, kdež by chtěl, se odebrati a odstěhovati beze vší překážky a odporu. Páni šepmistři a páni obecní, saudce i na místě starších k tomu m) jsú se svoliti i to v knihy památné zapsati rozkázali pro budúcí pamět a tak podle to- hoto zápisu ku panu děkanovi1) se zachovati a jemu v tom státi a to zdržeti přiřkli. Actum °) feria II. E li sa Ce Cle Cris anno Domini 1543. K. H. Memor. 291 m. odd. 454. Kutná Hora, 1543, prosinec 5. Svatobartolomějský farář Matěj slibuje Kutnohorským, že bude někdy docházeti k sv. Barboře a tam vykonávati ko- stelní službu. 1543. Feria IIII. ba Ni lo co. Kněz Matěj, farář od svatého Bartoloměje, jest žádán, aby zpravoval tu faru u sívaté] Barbory až do svatého Jiří; z příčin mnohých jest jemu předloženo a žádost vzložena. Dal odpověd na ten rozum, že prvy nemoha té prátci dosti učiniti samotný i na svém zdraví ujmu vzavši, takže, dokud živ, toho nezbude, a jest tu jaké zdraví jeho, a i jiné příčiny oznamuje, kteréž sú jemu byly na těžkost, žádaje, aby v to potahován nebyl, že toho nemůže učiniti, a zvlášť pro čeled nezbednú, jakž se jest již i jemu to přihodilo prve, že sú jemu veliké těžkosti činěny; než to chce učiniti, že časem svým tam chce vcházeti a, což bude moci, činiti, pana děkana dokládaje, že on má kněží a může více sám než on sám druhý, žádaje, aby se s svými smrtmi nepřenášel. Dictum per Henricum Charvát, by měli páni jeho věc dále potahovati, že na tom nejsú, než že tomu ztížení místo dávají a na ublížení jeho přirození a j) B: více za to žádán nebyl, aby zde měl zuostati, než... — k) B: čas oznámený přijde...— 1) B: odsud se odebrati... — m) B: k tomu své povolení dali a zapsati rozkázali a tak podle... — n) B: děkanovi přiřkli sú se zachovati a to jemu zdržeti a jeho při tom zachovati. — 6) B: celé datum chybí.

Strana 107
Náboženské poměry při kutnohor. konsistoři 1464—1547. 107 zdraví než více žádati toho nechtí a tomu věří, že jest to tak, co sobě ztěžuje, zvlášť pak z strany čeledi a předešlého rek- tora, kterýž těmi dary božími pohrdal, i jemu těžkost činil; než za to žádají, aby pan farář tam vycházel a přisluhoval a se panem děkanem bude též rozmluveno, aby tam posílán a kněží aby tam vysílal. K. H. Memor. 291' m. odd. 455. Teplice, 1543, prosinec 11. Teplický farář Valentin Tobiáš oznamuje Kutnohor- ským, že nemůže býti farářem v Kutné Hoře. Modlidbu svú vzkazuji Vašim Milostem, páni šepmistři a páni přátelé, mně v Pánu Bohu milí etc.! Kdež mne opět psaním svým žádati ráčíte, abych u Vás, poněvadž jest se to z příčin hodných státi při svatém Havle minulém nemohlo, ale při svatém Jiří nejprve příštím farářem u svaté Barbory byl, dokládajíc i toho, že chcete na mne rádi laskavi býti i po- dle náležitosti jako jiné předešlé pány faráře opatrovati, také i ku panu administrátorovi psaní o povolení učiniti a toho při něm pořádkem náležitým hledati: i věděti račte, jakož prve z příčin slušných toho sem učiniti nemohl, tak i nyní jsau přičiny, kteréž mně to učiniti zbraňují, a nejvíce tato, že sem pánům teplickým zase zůstati připověděl, jsa jich žádostmi a prosbami jako nezbednými přemožen. Protož, to znajíce, račte na někoho jiného pomysliti! Dán v Teplici v auterej před svatú Lucijí léta Páně MDXLIII°. Kněz Valentin Tobiáš, farář v Teplici. Adresa na rubu:] Slovutné a vzátetné opatrnosti pánům šepmistrum a radě na Horách Kutnách, přátelům mně v Pánu Bohu milým. Pův. papírová listina č. 92 (Ves.) se stopami po černé pečeti. — K. Hora 907 m. odd. — Kněz Valentin, že nebude zde. 1543: psáno na rubu jinou rukou souvěkou. — 1543. Tobiaš Walentin, Pfarrer zu Teplitz, erklärt sich die Pfarrei bei Set. Barbara nicht annehmen zu können: psáno Veselským pod textem. [Pokračování.]