545 Pražské XVII. II. 11 N. 1. — Knížka k Donatovi „O potupení světa" přeložena r. 1500, poprvé vydána jest r. 1501 a podruhé r. 1828 péčí arcib. konsistoře Pražské. — „Výklad“ konečně na „Modlitbu Páně“ podobně psán r. 1500 a vydán tak jako knížka k Donatovi. Paní Johanka z Krajku, jíž výklad ten jest připsán, byla choť pana Jana Tovačovského z Cimburka, po jeho pak smrti pana Jana z Šeln- berka na a Kosti, nejvyššího kancléře 1479—1503, nejvyššího komo- řího 1503—1507. XX. 1502. Januaru 25. Páně Zdeňkův Kostky z Po- stúpic list k Viktorinovi ze Všehrd. Domine Victorine, přieteli milý! Že by měl rozprávěti někde, že bychom my psaná práva tvá, kterážs mně ukazoval, že by skrze nás na jevo vyšla — mienímť i strýce své — jestliže jest tak, prosím, daj mi znáti; neb já tomu nevěřím, by to mluvil. Nebo vieš, že jsú je od tebe jiní měli; a já sám na čtyřech miestech viem, kdežs jich puojčoval. A to viem, že pamatuješ, žes mi jich jednú ku přečtení puojčil, když jsem nemocen dlúho ležel, teď dvě létě budú; a ještě celá nebyla, ani svázaná. Ty když jsem přečetl, vrátil jsem je; a při tom, co mi se líbilo, chválil jsem, co zlé, hyzdil jsem; a zvlášť to hanění pod podobenstvím, že k tomu nesluší; tos byl řekl učiniti a vymazati. A od té chvíle, to mohu tobě jistě psáti, že žádných nečetl jsem. Dále prosím, daj mi to znáti, tak-li jest; neb jistě věz, že nám křivdu činí, kto by tobě to pravil. Neb kdyby vyšla od tebe, nic velmi škodného, aniž velmi zač snad styděti se jest: ale by měl rozprávěti, že od nás, to by škoda byla, neoplatil by se nám dobrým. Toto psaní věřím, že trpělivě sneseš: nebť jest nám i tobě toho potřebie, pro zachovánie mezi námi vuole dobré. Dán na Novém Hradě, den S. Petra na vieru obrácení. Duška. Slyšal jsem, že by nějaké spisy proti svolení aneb právóm těmto tištěným vydával, ač žádných neviděl jsem. Však což slyším, podlé toho nezdá mi se tvé dobré v tom, ale zlé; aniž to z tebe, ale skrze tebe jest. Bojím se, i což rozuměti mohu, by tvé zlé nebylo, ku kterémuž neběžíš, ale letíš. Prosím tě, co to slovo v sobě nese, aby „nepřieteli tvému nevěřil na věky?“ Kto jsú to v světě a jací nepřietelé? Vím že o tom často čteš; napiš mi o tom. Zdaří-liť se, dobře; pakli klesneš, ne byť tobě pomohli, ale až k úpadku dorazí. Podpieráš-li se na sliby? Kto tobě uvěří? Budeť třeba svědomie. Aniž cestu mohú, ačť by kteří chtěli nad tebú se pomstiti, lepší najíti než tu, na kteréž ty se jako na pevnú zeď zpodpieráš. Nicť divnějšieho nenie, než že ty pospiecháš zle činiti těm, ktož tobě dobře činili jsú; a i nám, neviem, rozumíš-li, že zle tiem činíš, ač vieš a pamatuješ, žeť jsme dobře činili. Milý! muožeš-li, přetrhni; takť bych radil, ač by mne poslúchati chtěl; shledal by, že Všehrd. 35