papeže avignonského Klementa VII., opustil Paříž, vyprosiv si od papeže Urbana milost- ný list na kanovnictví u sv. Víta. Zanikly tedy u něho z velké části snahy Miličovy. Vrátiv se do Prahy byl sice přijat mezi ka- novníky, ale bez obročí, tedy bez příjmů. Čtyřikrát později se soudil o uprázdněné ob- ročí, ale vždy při prohrál a tak muž tak vy- nikajícího vzdělání zůstával dále „chudým fi- losofem“, jak se sám nazýval. Tehdy se ho ujal scholastik mistr Vojtěch Raňků, bývalý profesor a rektor university pařížské. Matěj zastával úřad zpovědníka u sv. Víta, což mno- ho nevynášelo, a proto dostal později faru ve Veliké Vsi u Podbořan, sám ji však nespra- voval, zůstávaje podle tehdejšího zvyku v Praze; zde se věnoval spisování a kazatel- ství u sv. Víta a sv. Mikuláše na Malé Stra- ně, kde kázal česky. Stav tehdejší církve, kte- rý dobře poznal za svého dvojího pobytu v Ří- mě, nutil jej srovnávati ho s biblí, která se mu podobně jako Miličovi stala těšitelkou a pramenem poučení. Ve svých českých kázá- ních vyslovoval se ostře proti tehdejšímu pří- lišnému uctívání obrazů, soch a ostatků sva- tých, že před nimi nemá býti klekáno, že mají býti spáleny, vedou-li k modlářství, a doporučoval časté, ba denní přijímání svá- tosti oltářní. Pohnán byv proto r. 1389 před soud arcibiskupský, odvolal toto učení. Po- zději (1392) musel předložiti vikářům arci- biskupa pražského dvě knihy: jednu českou na pergameně, druhou latinskou na papíru. Při třetím soudě (téhož roku) bylo mu za- staveno vykonávání úřadu kněžského a den- ně podávati svátost oltářní. Podrobil se i tu, ač proti svému přesvědčení, a proto zákaz byl odvolán. Ve své činnosti však neustal. Brzy na to v listopadu 1394 zemřel. — Myš- lenky své uložil v několika spisech, z nichž nejdůležitější je obsáhlé dílo Regulae Ve- teris et Novi testamenti (Pravidla Starého a Nového zákona), vydané dosud jen z čátsi V. Kybalem (sv. 1—4) a O. Odložilí- kem (sv. 5). Dílo toto se stalo vědeckým zá- kladem husitství a bylo velmi často citováno 96