z 154 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
Edice
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Věcné poznámky
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Různočtení
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
Slovníček
147
148
149
150
Obsah
151
Obrazová příloha
152
153
154
Název:
Tůmy Přeloučského spis o původu Jednoty bratrské a o chudých lidech
Autor:
Sokol, Vojtěch
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
154
Počet stran předmluvy plus obsahu:
154
Obsah:
  • 1: Titul
  • 5: Úvod
  • 45: Edice
  • 95: Věcné poznámky
  • 137: Různočtení
  • 147: Slovníček
  • 151: Obsah
  • 152: Obrazová příloha
Strana 100
Historické omyly o osobě, životě a spisech sv. Dionisia Areopagity a Pařížského. Čas. katol. duchov. 1874). Mše sv. Dionisia se skládala z Otčenáše, čtení Písma neb životů svatých, zpívání žalmů, hymnů a kázání. Po- tom jáhnové vyloučili ty, kteří z různých pří- čin nesměli býti účastni vlastní mše, při níž nejprve lid zpíval Věřím v Boha, načež vzpo- menuv utrpení Kristova kněz posvětil chléb a víno. Potom bylo přijímání. Mše byla za- končena díků vzdáním Bohu. — A této mše se drželi Táboři věříce, že je to mše prvotní apoštolské církve (t. j. církve do r. 313 do vydání ediktu Milánského Konstantinem Vel.). Vše ostatní při mši jsou prý dodatky lidské, papežské (jejich vývoj ve svých spisech Tá- boři ukazují) a proto nutno je zavrhnouti. Mi- mo to kněží táborští neužívali ornátů, nýbrž sloužili v prostých šatech, jak patrno z pra- menů, šerých, a proto jim říkali „šírkové (doklady o tom podle mého sdělení otiskl Bidlo Akty Jednoty bratrské I. 699), neboť kněze zdobí ctnosti a ne ornát; sloužili mši nejen v kostele, ale kdekoli a kdykoli, i ve- čer, užívajíce místo oltáře jen stolu bíle pro- střeného, užívali obyčejných kalichů atd. Mše byla jen jediná a proto v kostele, pokud je Táboři měli, byl také jen jediný oltář, neboť více mší dělilo by obec. A to je nejdemokra- tičtější rys táborské mše. Jak patrno zbavili Táboři mši jejího mystického rázu, ale nezba- vili jí citového působení na duši věřících. Po- drobnější popis táborské mše viz v Nejedlé- ho Dějinách husitského zpěvu, str. 133 sl. „kteříž sou potom utištěni... na Tábor“... Tůma má tu asi na mysli narovnání mezi Tá- borem a Zikmundem, který majestátem se zlatou pečetí 18. pros. 1436 prohlásil Tábor městem královským. Kněží táborští však ne- byli ze svých měst (na př. Žatce, Písku, Kla- tov a j.) vypuzeni do města Tábora, jak uka- zuje pozdější jednání na synodě v Kutné Ho- ře r. 1443, jediné v dubnu 1437 bylo zaká- záno faráři v Žatci Korandovi, aby nekázal nikde v království Českém pod trestem uto- pením. (Palacký III. 2, 242). Teprve za správy 100