z 154 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
Edice
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Věcné poznámky
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Různočtení
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
Slovníček
147
148
149
150
Obsah
151
Obrazová příloha
152
153
154
Název:
Tůmy Přeloučského spis o původu Jednoty bratrské a o chudých lidech
Autor:
Sokol, Vojtěch
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
154
Počet stran předmluvy plus obsahu:
154
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 45: Edice
- 95: Věcné poznámky
- 137: Různočtení
- 147: Slovníček
- 151: Obsah
- 152: Obrazová příloha
Strana 111
Str. 51
„A že pan Viktorin, otec krále Jiřího... měl
se k lidem chaterným ...“ Viktorin z K. byl
nejmladším synem Bočka z K. a držel Litice
a Náchod. Ač byl mlád a pán, přidržel se
Táborů, bojoval r. 1423 na Moravě, kde zví-
tězil u Kroměříže, v červnu 1424 pomohl Žiž-
kovi z nebezpečné situace v Kostelci nad La-
bem. Jak věrným byl přítelem Žižkovým, je
patrno z toho, že Žižka umíraje „poručenstvie
učinil svým milým věrným bratřím a Čechům
panu Viktorinovi, panu Janu Bzdinkovi a
Kunšovi, aby se milého Boha bojiece stále
a věrně bránili pravdy boží pro věčnú odpla-
tu“ (St. letop. čeští 64). Brzy se však pan
Viktorin rozešel s Tábory a Sirotky. Zúčast-
nil se ještě bitvy u Ústí a brzy na to v mla-
dém věku zemřel 1. ledna 1427 na Poděbra-
dech. Za válek ztratil Náchod.
„lid chaterný“, rozuměj Tábory a Sirotky.
„kterýž pokorných povyšuje“ je parafrase
žalmu 17. v. 27.
„... počal běh svůj královský vysoce vésti...
Jiří již za svého správcovství, maje veliké
jmění, vedl svůj dvůr s knížecí nádherou, jako
král vystupoval pak při důležitých událostech,
na př. při sjezdu knížat v Chebu a svadbách
tamtéž r. 1459, podobně i r. 1461 vždy s ve-
likou nádherou a okázalostí. V posledních le-
tech svého života, když viděl, že synové jeho
po něm nenastoupí, byl čím dále tím skrblej-
ší, jak praví o něm Řehoř z Heimburga.
„činěním křivd vdovám a sirotkům.“ Nezná-
mo, čeho se týká tato narážka. Mohla by to
být narážka na to, co se praví v Dialogu Ja-
na z Rabštejna (vyd. Rybovo), str. 28/29.
„I zbudil proti němu... pana Zdeňka Kono-
pištského...“ Zdeněk ze Šternberka a na
Konopišti, vůdce katolické strany byl v do-
bě volby nejvyšším purkrabím a tedy nejvyš-
ším úředníkem zemským. Získán byl pro vol-
bu Jiřího, první poklekl před ním řka: „Nechť
pan správce je králem naším“. Ale později
se proti Jiřímu postavil a smluvil proti němu
spolek katolické šlechty, Jednotu zelenohor-
skou (r. 1465). Po marných pokusech o smír
dal Jiří r. 1467 oblehnouti jeho hrady, z nichž
111