z 154 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
Edice
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Věcné poznámky
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Různočtení
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
Slovníček
147
148
149
150
Obsah
151
Obrazová příloha
152
153
154
Název:
Tůmy Přeloučského spis o původu Jednoty bratrské a o chudých lidech
Autor:
Sokol, Vojtěch
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
154
Počet stran předmluvy plus obsahu:
154
Obsah:
  • 1: Titul
  • 5: Úvod
  • 45: Edice
  • 95: Věcné poznámky
  • 137: Různočtení
  • 147: Slovníček
  • 151: Obsah
  • 152: Obrazová příloha
Strana 107
jednání s koncilem basilejským. S církví řím- skou se však nesmířil nikdy, ba po zrušení kompaktát r. 1462 byl jejím vášnivým odpůr- cem, jak viděti z jeho latinských spisů — ne- váhal užíti i morové rány r. 1464 k útokům proti ní. Důležité jsou jeho styky s prvními Bratřími, neboť schvaloval jim jejich úmysl odtrhnouti se od kněžstva a zříditi si vlastní kněží. — Kněz Vaněk je Václav z Mýta ne- bo z Chocně; zemřel velmi záhy, neboť již v červnu 1437 zvolen byl na jeho místo vět- šinou sněmu jako administrator M. Křišťan z Prachatic. O volbě viz Krofta: Boj o kon- sistoř podobojí v 1. 1563—1575 (ČČH 1911, kap. I. a Urbánek, ČD III. 1, 121 sl.). „a jiná dva biskupi volená... byli dokonání a potvrzeni“ = a jiní dva biskupové zvole- ní ... byli vysvěceni a potvrzeni církví řím- skou. Srov. pozn. předcházející. „(páni) opatřili se“, totiž svou ctí, odpověděli se mu. Souvisí to s oposicí, jež proti Zik- mundovi vznikla v Čechách u horlivějších podobojí; byl to z význačných osob Diviš Bo- řek z Miletínka, Hynek Ptáček z Pirkšteina a j. Palacký III. 3, 257; Tomek D P. VI. 31. „vzavše Rokycána z Prahy“. Rokycana uprchl z Prahy 16. června 1437. Vyšel v průvodu fa- ráře u sv. Štěpána jakoby na procházku do vinic, kde čekal s jízdným průvodem pan Di- viš z Miletínka a odvezl ho na Kunětickou Horu a potom do Hradce Králové. Příčinou jeho útěku byl hněv Zikmundův proti Roky- canovi, že odmítl jeti do Basileje, aby tam s koncilem dojednal některé body nevyříze- né kompaktáty na př. o českém zpívání, při- jímání dítek atd. Měl tak býti odstraněn z Prahy, aby učinil místo nově zvolenému ad- ministratorovi mistru Křišťanovi z Prachatic. Je to zakončení ústrků, jimiž měl býti vytla- čen z pravomoci nad kněžstvem utrakvistic- kým; také fara týnská v dubnu téhož roku byla mu odňata. Tím utrakvisté byli roztrže- ni na tři části: Tábory, poslouchající Roky- canu a přívržence Křišťanovy. (Viz Palacký D III. 3, 240 sl., Tomek D P. VI. 25 sl., Ur- 107