přijímati a zastávati úřady; ale vrchnosti, které je chrá- nily, chtěly spořádaných a klidných poddaných využíti k svému prospěchu a nutily je, aby byli rychtáři, kon- šely a pod. a aby přísahali na mezech, při čemž musili platiti škody způsobené odepřením přísahy, a nedovo- lovaly jim, „aby užívajíce obce a spolusousedů, s nimi práce utíkali.“ Jednota, chtěla-li se zachovat, musila se rozhodnouti. Ale zatím dostaly se do ní živly vzděla- nější a pokrokovější (bakalář Lukáš, Černý, bakalář Kra- sonický, mistr Havel a j.), které nepoutala již tak auto- rita Rehořova, a ti neváhali na synodě v Brandýse nad Orlicí r. 1490 najíti kladnější poměr k „světu“. S usne- sením synody nebyli však spokojeni staří pravověrní bratří, zejména z jižních Čech, kteří, když získali pro se- be i biskupa bratra Matěje, ovládli Jednotu znovu, takže pokrokovější členové z úzké rady vystoupili. Ale pra- ktické otázky doléhaly stále usilovněji, třebas úzká ra- da radila bratřím, aby se stěhovali z měst do vesnic, ale na venkově „nechtí krávy mýdla jísti a také tam bývají konšelé ustavováni od pánů i rychtářové,“ stě- žuje si mydlář Filip. Aby rozpory byly odstraněny, sešla se nová synoda (5. května 1494) v Rychnově, kde zvítězili přívrženci smíření se světem. Stará úzká rada se vzdala a zvolena byla nová, do níž Tůma, svým cí- těním jako jeden z nejstarších členů Jednoty a z prv- ních kněží „domácího“ svěcení bližší poraženým, zdrá- hal se vstoupiti a také do ní nevstoupil. Ale právě tyto věci, jakož i jeho značné vědomosti a obliba, které se těšil mezi věřícími pro svou povahu, nutily vítěznou stra- nu, aby ho získala pro sebe, aby byl tak zdůrazněn sva- zek mezi starou a novou Jednotou. Aby skoncovali pro ně jistě obtížnou situaci, rozhodli se Bratří, že se se- jdou ještě jednou u Tůmy v Přerově. Ale i tehdy zůstá- val Tůma a s ním bratr Matěj tvrdým a vzpíral se vstou- piti do úzké rady, až mladší, rozmrzeni jsouce tím od- porem, když všichni ostatní slíbili vzíti na se úkoly na 22