228 apoštolským, o čemž sami v zápisu sněmu jednoho obšírně vyznání učinili, jehož tato zavírka jest: Protož my, kteříž sme s počátku při tom byli s těmi, kte- říž se potom k nám přivinuli, jednomyslně s rozmyslem a s mnohým uptáním na tom sme zůstali, že jest nám dosti na písmích svatých, ode všech křesťanů přijatých, kteráž slovou biblia sacra. A aby to, což z společného svoleni sme zapsali, ode všeho podezření zlého bylo vzdáleno, jedenkaždý svou vlastní rukou sme se podepsali: Michal starý z Žamberka. Matěj starší z Konvalda. Tůma z Přelouči. Eliáš z Chřenovic. Jíra z Mezříčí. Tůma Písař. Prokop z Jindřichova Hradce. Tůma z Byšic. Jan Klenovský. Václav z Berouna. Jan Javornický. Jan Nemocný. Ambrož ze Skuče. Jan Pořímský. Jan Holček z Hory. Lukáš z Prahy. Vavřinec z Krasonic. Bernart z Přibislavic. Toto zapsání stalo se leta Páně 1495. Viz v dekretě vět- ším starém list A 4., a potom i po druhé leta Páně 1500, když způsob řádu nebo řízení toho, kteréž mezi sebou měli, v přítomnosti všeho sněmu kněží Páně proměněn jest, totiž když na místo Bratra Matěje Konvaldského čtyři osoby zří- zeny byly, z nichž na jednoho povinnost sudího vzložena byla, a na tom zůstáno, aby ne jedna osoba ale Jednota, kteráž na ouzké radě záležeti má, moc, hlas a původ měla. Ti aby spo- lečně drželi prvotnost v Jednotě a po nich, kteříž by jich místa zřízeně drželi. Zavírka té předmluvy. Toto obšírné poznamenání moci Krista Pána církvi jeho dané a skrze částku té církve (totiž Jednotu tuto počet všech sluh věrných shromážděných) ouzké radě a tak osobám těm, kteréžby kdy koli na místě tom postaveny byly buď pospolně buď obláštně, i ne jednou bylo ohledováno a korrigováno i oblibováno ode vší rady ouzké. Však nyní z příčin vnově nastalých s větší bedlivostí a pilností mimo jiné časy pře- víváno jest. A kdež se potřeba spatřila, přečištěno i doplněno jest a utvrzeno od nás ode všech, kteříž sme se ze jmena tuto podepsali. Jan Augusta. Jiřík Izrael. Jan Blahoslav. Mikuláš Dobromír. Zachariáš. Jan Laurentius. Jan Javor. Ondřej Štefan. Jakub Veliký. Petr Herbert. Jan Kalef. Jan Aquin. Jiřík Filipenský. Toto napsání, kteréž má býti jako za předmluvku na sexterník ten officiorum, přijato jest a potvrzeno ode všech