158 Osmé. V neděli v hodiny a v časy ty, když se dějí Boží služby v shromáždění věrných, jako ráno do obědův, a potom o nešpořích, žádnému na řad píti dávati vína ani piva nemá, ale radče jíti k slyšení Božího slova, i jiným k tomu příčinou býti. Deváté. Má zvláštní pilnost míti v ten čas, když šeňkuje, každý hospodář i hospodyně o svůj dům, manželku, dítky všecku čeládku, aby v nic zlého a neslušného příčinou toho šeňku nevešli, aneb jinými uvedeni nebyli, ano i škody aby se v domě nestalo a ovšem podle toho i jiným. Desáté. Aby žádný hanebných ožralců, jich nestydatého pití a ožralství v domě svém netrpěli, dopouštěti nemají ani jim vína dávati, ani sloužiti k opilství do němoty anebo do vy- vrácení hanebného. Jedenacté. Žádných her, hudeb, tancův, křikův, zpěvův, řečí oplzlých, a k tomu podobných zlých věcí nemají trpěti. Dvanácté. Žádných osob nectných, podezřelých, ovšem frejů, objímání oplzlých a k tomu podobných věcí nemají do- pouštěti v domě svém. Třinácté. Žádných večerních a nočních sedání a pití ne- mají dopouštěti, než v uložený čas všech hostí z domů vybý- vati, pití jim více nic nedávati, jich nepřechovávati. Ctrnácté. Bratřím domácím na řad žádný Bratr, kdož šeň- kuje nemá dávati, a jim k ožralství nesloužiti. A také ani nemá Bratr k Bratru na samopití choditi pod zámyslem žádným. A kdež se z zvláštní a nevyhnutedlné potřeby trefí, Bratr tu, kdež se šenkuje vino neb pivo, to proč přišel, jednej. A jestli potřeba, žídlík vína neb piva vypije, nic více neřaduj, předse jdi. A lépe kdež možné nic nepíti, než zpravě, proč přišel, preč jíti. Patnácté. Sám pak hospodář ke všem lidem pobožně, vážně, poctivě, slušně, pokojně se měj, ctným, dobrým ochotně poslou- žiti rozkaž, zlým, nectným, nešlechetným místa nedávej, jim k jejich zlému nesluž, jakž na hoře. Ale věrným hospodářem v domě svém buď, buď tobě s ziskem neb se škodou. Leta Páně 1540. Společné vyhledání bratrské o vyloučených kně- žích a jahních. Když byla schůze kněží a jahnů v Boleslavi Mladé při svatém Vítě, bylo jest mezi námi staršími rozjímáno o kněžích a jahních, kteříž z svého povolání svévolně po nejednom kře- sťanském slušném napomenutí vystupují a vylučováni bývají. Co máme s nimi činiti když nás zase hledají a ku pokání, že