které byly již v předhusitské době menší hodnoty než české a stejně tomu bylo i při obnově ražby pražského groše, kdy stanovil Jiří z Poděbrad kurs 1 gr. čes. = 2 gr. 88 míš. Naznačené řešení otázky „nových grošů“ v berní knize Starého Města pražského není neproblematické: opírá se o úzkou pramennou základnu a nadto o údaje vzta- hující se k městu, jež se od Prahy výrazně lišilo. K přesnějším závěrům by bylo třeba důkladně zpracovat na základě hmotných i písemných pramenů oběh cizí mince, zvláště grošové, na území Čech. Takto zůstávají obě varianty - míšeňské groše nebo nově ražené groše pražské — možné. Edice berních knih Jak již bylo uvedeno, začlenil W. W. Tomek zápisy staroměstských berních knih do Základů místopisu pražského. Záznamy jsou tam samozřejmě vytrženy ze svého pořadí v knihách (to je uvedeno u každého pořadovým číslem). Většinou jsou po- užity neúplně — pro místopis měla význam část s označením majitele domu a daňo- vého základu, ne už tolik údaje o placení; ty Tomek vynechával. Také údaje o podru- zích jsou velmi redukované - většinou je uveden jen jejich počet u příslušného domu. V příloze prvního dílu Místopisu potom Tomek otiskl celkový přehled ber- ních knih. Vydal úvodní zápisy o uložení lózunk, přehled popisných čísel domů, jak jdou za sebou v jednotlivých částech rukopisu (s některými nesrovnalostmi vůči popisným číslům přiděleným jednotlivým domům v místopisné části) a součty vy- braných částek, jak jsou uvedeny na některých místech rukopisu. Rozhodně se toto zpracování nedá považovat za edici ve vlastním smyslu slova. Také J. Teige vydal část rkp. 20 - distributa z lózunky roku 1429. Věnoval jim však pozornost pouze v rámci zápisů o staroměstském hospodářství; edice je bez jakéhokoli komentáře, navíc velmi obtížně dostupná. První skutečnou edicí berních knih z českých zemí byla až práce K. Polesného, ředitele českého gymnasia ve Znojmě, zpřístupňující znojemské berní knihy z let 1363 a 1397." Edice, publikovaná roku 1928, vzbudila pozornost. Recenzenti k ni většinou měli řadu kritických připomínek. Je proto třeba věnovat se práci K. Poles- ného podrobněji. Edice obou knih opatřil vydavatel jen stručným úvodem, obsa- hujícím však všechny potřebné údaje. Vlastní ediční část se snažila zachovat co nejvíce z charakteru originálu. Zápisy byly uvedeny v úplnosti. Římské číslice byly nahrazeny arabskými. Několik písařských rukou, zapisujících do knihy v různých obdobích, rozlišil Polesný pomocí čtyř (kniha z roku 1363), případně dvou (kniha z roku 1397, kde však šlo editorovi spíše o rozlišení základní vrstvy zápisů a poz- dějších přípisků, ačkoli knihu psali podle jeho zjištění tři písaři) typů písma. Obě edice opatřil jmenným a místním rejstříkem. B. Mendl vyjádřil ve své rozsáhlé recenzi řadu výhrad proti ediční technice i vlastnímu zpracování edice. Pokud jde 90 91 87 Srov. A. Židlík, Kursy haléřů, grošů a zlatých v Chebu v letech 1390-1419. NL 35, 1980. č. 2. s. 39. 88 I. Hlaváček — J. Kašpar — R. Nový. Vademecum pomocných věd historických. Praha 19942, s. 383. 89 Srov. pozn. č. 21. Viz pozn. č. 5. ČAŠ VI, 1928, s. 171-176. XXII