právné, a bez městského práva, obyvatele [inquilini] opět s městským právem a bez něj) šlo o připomínku týkající se bernictví Starého Města a tudíž i sledovaného ruko- pisu. Beer chybně porozuměl vztahu platů na domech a berního základu. Nešlo totiž o platy vlastněné majitelem domu, ale naopak o platy, jimiž byl dům zatížen. Nicméně Beerova rozprava je prvním soustavným výkladem o lózunce českých měst a písemnostech s ní souvisejících. Zanedlouho se staroměstské berní knize dostalo opět pozornosti. Třetí kapitolu rozsáhlé studie o hospodářských a sociálních poměrech na Starém Městě pražském v letech 1378-143424, věnoval B. Mendl obyvatelstvu města, přesněji řečeno jeho hospodářské a sociální struktuře. Kniha posloužila jako základ jeho zkoumání. Využil především zápisů na fol. 66'—72', které charakterizoval jako rejstřík dvou ber- ní, uložených na sv. Ludmilu roku 1429. Jedná se o přehled poplatníků s uvedením zaplacené částky, a to nejprve majitelů domů podle jednotlivých čtvrtí, poté podruhů podle jednotlivých čtvrtí a domů. Nejsou tudíž zachyceny domy ani osoby, které berni neplatily. Rejstřík domů byl podle Mendla pořízen jednoznačně podle před- lohy, a to podle berního katastru z roku 1427. Předlohu měl i rejstřík podruhů podle Mendla patrně starší, neboť uvádí i osoby, z nichž se stali měšťané a tudíž mezi podruhy nepatřily (dle Mendla se K. Beer se domníval, že existovali podruzi s městským právem, citované Beerovy formulace však nejsou jednoznačné). Použiti předlohy považoval Mendl také za záruku alespoň relativní úplnosti. Staroměstskou berní knihou se zabýval i ve své studii Z hospodářských dějin předhusitské Prahy z počátku třicátých let2; tehdy už delší dobu pracoval na rozsáhlé edici brněnských 28 berních rejstříků a knih z předhusitské doby. Na popisu knihy téměř nic nezměnil?“ ale podrobně se zabýval strukturou berního základu a jeho vztahu k cenám domů. Již Beerem pozorovanou souvislost dále zpřesnil. Základem berně byla cena domu a platů na něm váznoucích. U domů zcizovaných před r. 1419 byla základem polo- vina kupní ceny, u později zcizovaných domů cena celá. Jako přílohu studie publi- koval také edici části zápisů berní knihy. Zařadil do ní domy, u nichž znal cenu před rokem 1419. Sestavil je podle pořadí v berní knize z roku 1427, určil podle čísla popisného a opatřil údaji o předchozích zcizeních a cenách domu a o na něm vá- znoucích platech. Nové pozornosti se rukopisu dostalo po 2. světové válce. Zatímco F. Graus ve studii o městské chudině v předhusitské době? knihu výslovně označil za pro před- husitskou dobu nepoužitelnou3o, a to s odkazem na Mendlovo tvrzení, že husitství znamenalo převrat v hospodářských poměrech, postupoval J. Mezník koncem 60. let jinak. Knihu ve své práci o předhusitské Praze“ použil právě na základě Mendlových 24 B. Mendl. Hospodářské a sociální poměry v městech Pražských v 1. 1378—1434, ČČH XXII, 1916. s. 54-67. 422-445; ČČH XXIII, 1917, s. 74—83, 353—364. 25 Tamtéž, o knize zvl. s. 437. 26 B. Mendl, Z hospodářských dějin předhusitské Prahy, SPDHMP V, 1932. s. 11-390. 27 Srov. pozn. 7. 28 Upravil pouze celkový počet domů k roku 1427 na 1001 oproti 1006 ve starší studii — zde se původně nechal zmýlit Tomkem, který započetl několik položek navíc. 29 F Graus. Chudina městská v době předhusitské. Praha 1949. 30 Tamtéž, s. 18. 31 J. Mezník, Praha před husitskou revolucí. Praha 1990, zvl. s. 138. XI