použil zmíněnou knihu pro základní topografické určení velké části staroměstských domů a pro získání údajů o jejich majitelích v období v knize obsaženém. Pořídil ta- ké přehled domů podle popisných čísel v pořadí, v jakém přicházejí v knize. Ru- kopis charakterizoval jako berní knihu, aniž by se vymezením tohoto pojmu podro- bněji zabýval. Její vznik kladl do roku 1427. Rozeznal tři v ní obsažené popisy domů z roku 1429 a jeden z roku 1433. Do Základů z ní převzal označení domu, majitele a příp. nájemce, cenu domu, tedy vlastně berní základ, a počet podruhů (výjimečně uvádí podruhy jmenovitě, většinou je pouze sečetl). Jeho datace berního katastru do roku 1429 však nebyla přesná — datoval tam i část knihy, pocházející již z roku 1427, a navíc nerozlišoval základní text knihy od poměrně častých přípisků a oprav, které měly aktualizovat zastaralé údaje. Tak spojil data z let 1427 a 1429, stejně jako údaje z let 1433 a 1434. V daleko menší míře použil Tomek knihy při práci na Dějepisu města Prahy. Kromě údajů o počtu a složení obyvatelstva i o měst- ských dávkách a způsobu jejich vybírání je z ní možno také, především z části zachy- cující výdaje z berně, získat data o některých městských úřednících a jejich úředních obdobích. Seznamy městských úředníků ve 20. a 30. letech 15. století, publikované v 5. dílu Dějepisu20, však byly sestaveny téměř bez využití berní knihy. Větší pozornosti se rkp. 20 dostalo až za několik desetiletí.2 Podle K. Beera obsahuje rkp. 20 dvě berní knihy. Umožňuje sledovat vybírání berně v letech 1427, 1429, 1433 a 1434. Z marginálních poznámek v knize je ovšem jasné, že i v mezi- dobí byly vybírány berně. Ukládat berni mohla velká obec. V uvedených letech se ze 4 kop platil 1 groš. K vybírání bylo podle Beera voleno vždy podle potřeby šest ber- níků (officium sex dominorum); dva bývali z rady, čtyři z obce. Písemnou agendu obstarával „notarius“ a „subnotarius collectarum“. Doložen je též „nunccius dominorum“. Výběrčí sídlili na radnici. Základem pro vyměření daně byly domy, půda a platy. Poslední byly podle Beera přičítány majiteli domu, který je pobíral. Podruzi platili snad z řemesla a ze mzdy. Beer si povšiml vztahu daňového základu a kupní ceny domu. Domníval se, že vždy jde o poslední kupní cenu, častý výskyt poloviny ceny vysvětloval poklesem cen, takže mnoho domů uprchlých měšťanů bylo prodáno za polovinu. Kniha byla vedena tak, že základní katastr, pořízený pro rok 1427, byl použit i v roce 1429. Po stranách listu byly vždy údaje o zaplacené částce, přičemž berně z roku 1429 byla označena „de novo“. Recenze V. Vojtíška upozornila na některé Beerovy nepřesnosti: kromě nedostatečné znalosti Praxis can- cellariae písaře Prokopa z Nového Města pražského a chyby ve výkladu skladby pražského obyvatelstva (Beer rozlišoval měšťany s městským právem - tj. plno- Tamtéž, st. 264-274. Tamtéž, st. 7. Příčinou možná nebyla Tomkova nedostatečná znalost rukopisu, ale spíše snaha vyřešit obvyklý problém při využití pramenů tohoto typu - totiž přesné datování jednotlivých zápisů, Tomek v Základech snad úmyslně vztáhl všechny záznamy k jednomu možnému datu — 1429. respektive 1433. 20 W. W. Tomek. Dějepis města Prahy V. Praha 19052. s. 63-84. Ani dodatky a přehled úředníků v IX. dílu Dějepisu (Praha 1893) neberou v úvahu údaje rkp. 20. J. Teige pořídil edici distribut z lózunky roku 1429 ve 3. svazku Základů starého místopisu pražského, s. I. s. d., s. 35-42. 22 K. Beer, Uber Losungsbücher, s. 65-69. č 23 ČČH XXI, 1915, s. 436-437. 17 18 19 21 X