Mendlova edice zůstala dosud nejrozsáhlejším vydáním písemností tohoto typu z českých zemí. V roce 1938 pořídil J. Pelikán drobné vydání zlomku berního rej- stříku z Domažlic z roku 1400. Minimalizoval popis rukopisu i poznámkový aparát, samotný text rejstříku přeložil z latiny do češtiny. T. Řezáč zveřejnil roku 1956 svůj nález zlomku berního rejstříku z let 1340-1360 (?) z Jihlavy. Další edice byly vydány až v 70. letech. A. Fialová a J. Hejnic použili berního rejstříku Českého Krumlova z roku 1424 a zlomku dalšího rejstříku z téhož roku ve studii Český Krumlov v době husitské. Oba prameny vydali v pří- loze studie. Pořídili podrobný popis rukopisů. Očíslovali jednotlivé zápisy; římské číslice v rejstříku ponechali. Podobně postupoval i J. Vaniš při vydávání knihy počtů města Loun. Rejstřík z roku 1460 otiskl v příloze bez větších zásahů do textu. Jinak postupoval u zápisů o vybraných lózunkách, které tvoří přímo součást knihy počtů. Zpracoval je do tabu- lek, kde k jednotlivým poplatníkům připojil údaje o placení v jednotlivých termí- nech. Jak je z tohoto stručného přehledu patrné, edice berních knih a resjtříků se ne- objevují příliš často. Od počátku u editorů převládá tendence zachovat maximum z původní podoby pramene. Ediční poznámka Záměrem při přípravě edice bylo pokud možno zachovat podobu originálu. Text byl transkribován, osobní a místní jména však byla transliterována; rozvedení zkra- tek je zvlášť vyznačeno pouze u jmen, která nejsou ve standartním latinském tvaru. Stejně je vyznačeno i rozvedení zkratek v českých a německých slovech, která se ojediněle v jinak převážně latinském textu vyskytují. Původní podoba jmen byla za- chována včetně psaní velkých a malých písmen. Tento postup je odůvodněn tím, že edice by měla poskytovat uživateli co nejvíce informací, které zjistí při přímém studiu originálu. Rozsáhlý soubor jmen městských obyvatel by pravopisnou úpravou nijak nezískal; v rejstříku nalezne uživatel identifikaci osob poskytující více informa- cí než vlastní záznam orginálu, byť např. s pravopisně odlišeným příjmením od náz- vu řemesla. Římské číslice byly nahrazeny arabskými; pro poloviny grošů byl pro větší přehlednost použit tvar ...,5. Na ojedinělě již v původním textu použité arabské čílslice upozorňují v jednotlivých případech poznámky. Interpunkce byla doplněna podle dnešního úzu. Pořadí jednotlivých částí knihy i jednotlivých zápisů zůstalo beze změny. Zápisy datované do doby po roce 1429 (první kniha), respektive po roce 1434 (druhá kniha), byly přesunuty do poznámkového aparátu. Rozvedení zkratek je vyznačeno kulatými závorkami, doplňky editora přímo v textu špičatými závorkami, athetese závorkami hranatými. Škrtnutý text je uzavřen do svorek. Text psaný rukou Al je vysázen tučně, A2 petitem, ostatní text, většinou psaný písařem B, je vysázen normálním písmem. Na přípisky jinou rukou (tj. C nebo D) upozorňují poznámky. Pro větší přehlednost byly zápisy obou katastrů sestaveny do podoby tabulky. Každý samostatný záznam o poplatníkovi vytvořil jeden řádek této tabulky. Sloupce 99 100 101 102 J. Pelikán, Sousedé města Domažlic v r. 1400, ČSPSČ XLVI, 1938. s. 218—220. Zlomky knihy počtů města Jihlavy, Zápisky katedry čsl. dějin 1956, č. 4, s. 20n. SNM, řada A - Historie, XXIX, 1975, č. 1. J. Vaniš, Kniha počtů královského města Loun z let 1452-1490. Praha 1976. XXIV