Strana 38
38
Na smrtedlné posteli on muší je rovně děliti, leč jest takově, že jedno dietě jest
menšie nežli druhé, tomu móže viecě dáti
Víd. f. 126r. Otec z práva móž-li jednomu dietěti viec dáti nežli druhému?
Jestli že který muž ženu má a s ní děti, těch buď mnoho nebo málo, a ten leží
na smrtedlné posteli a má nábytkové zbožie, to on rozdělí mezi ženu a mezi děti,
móž-li z práva jednomu viece dáti než druhému? My pravíme takto: Na smrtelné
posteli on musí je rovně děliti, leč jest takově, že jedno dietě jest menšie nežli druhé,
tomu móže viece dáti.
Podobně Paz. f. 177.1
Brn. f. 64°.
Lindner 182:
den, dem gibt er wol mer.
wan dem eldisten mag er mer geben den den andern.
ez ensi danne also verre, daz da elter ist under den kin-
Lassberg (str. 79 pozn.) cituje ze svatohavelského rukopisu: „dem jungsten
dester me geben“, což uvádí v souvislost se zvykovým právem ve Švábsku při
Dunaji a Neckaru.
Nutno litovati, že výsledky podniknutého tu zkoumání nejsou tak
jednoznačné, jak bychom si přáli. Nedávno u příležitosti vydání Žilinské
knihy bylo možno poukázati na to, jak důležitou i zajímavou památkou
v dějinách národní osvěty jsou překlady přejatých cizích práv.2 Vskutku
výkon žilinského překladatele lze dobře posouditi, neboť známe předlohu,
podle které pracoval. Předloha — či snad předlohy — „Práv rozličných
věcí a běhóv Velikého města Pražského“ nejsou posud přesně určeny a naši
právněhistorickou vědu čeká tu významný úkol. Bude to jistě nemalá prá-
ce, neboť bude třeba zjistiti předem i původní text tohoto českého zpra-
cování a vzájemný poměr četných jeho opisů. Teprve po takovéto před-
běžné práci bude lze pronésti konečné slovo o poměru „Práv “ k různým
versím Švábského zrcadla.
V této rozpravě nutno se spokojiti tím, že o původu a rázu tohoto
překladu Švábského zrcadla získali jsme jen několik jednotlivých poznatků.
Z nich v rámci této rozpravy zvláštní důležitost má poznatek, získaný
hned v prvé části tohoto odstavce. Byla prokázána příbuznost českého
1) Srovnání s olomouckými „Právy zemskými, na kteráž se práva manská vzta-
hují“ ukazuje na tomto místě nejen formální, nýbrž i věcný rozdíl obou českých pře-
kladů: „Jestliže by kto, manželku a dítek s ní málo neb mnoho majíc, nemocen ležel
a statek svuoj movitý mezi manželkou a dítkami dělil, otázka jest, mohl-li by jednomu
viec než druhému dáti. K tomu jest tato odpověď, že na smrtedlné posteli má býti
jednostajný a rovný rozdíl, leč by mezi dětmi jedno druhého bylo starší. Neb staršímu
víc dáti muože, za duši svou dílu nepomíjejíc — —“ (kap. CLXXI.).
2) Srov. můj referát v Českém časopise historickém roč. XLI., 1935, str.
593 a 594.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141