Strana 42
42
Touž zásadu nalezneme ve Švábském zrcadle také v článku „wie
man iegeliche schulde rihten sol mit dem tode“, což je 174. článek podle
vydání Lassbergova.
Swer einen man ze tode sleht, oder in beroubet, oder in brennet sunder mort
brant —— den allen sol man abe daz houbt slahen.
K tomu jest srovnati ještě článek „von menger hande vrevel ane blut
runsa“, což jest 176. článek u Lassberga.
Swem der munt abgesniten wirt, oder die ougen uz gestochen werdent, oder
du oren ab gesniten werdent, oder diu zunge uz wirt gesniten, oder under den
beinen wirt uz gesniten, oder im suz wirt verderbet, swer diu ding dem andern tut,
dem sol man daz selbe hin wider tun. Swer den andern lemet an handen oder an
füzzen oder an beinen oder an armen, dem sol man die hant ab slahen. Umbe
vinger not und umbe zehen, swer du dem andren ab slahe, da hoeret umbe iegeli-
chen vinger und zehen ein sunderlichu buzze. Der dem andren einen zan uz sleht,
dem tu man daz selbe.
Český překlad v „Právech rozličných věcí a běhóv Velikého města
Pražského“ zní takto:
Ktož člověka zabie nebo oblúpí jej nebo jej zpálí, to je vlastní mord (!)
ty mají všěcky stieti
Komuž ústa budú uřězána nebo uťata, nebo
oči budú vybodeny, nebo komuž budú uši uřězány, nebo jazyk bude uřězán,
komuž mezi nohami bude uřězáno bude, neb jemu jinak zkaženo bude, ktož ty
věci učiní druhému, tomu mají též učiniti. Ktož ochromí druhého na rukú nebo
na nohách, na holeniech neb na hnátiech, tomu mají za každú ruku také jednu
ruku utieti a za dvě rucě obě utieti, takéž právo o nohách. O prst nebo o nožní palec,
ktož to druhému (učiní neb) utne, to slušie o každý prst nebo palec zvláštnie
pokuty. Ktož druhému zub vyrazí, mají jemu též učiniti.1
1) Pražského rukopisu f. 102", 103, vídeňského f. 129, Pazaurkova f. 1787. Slova
(učiní neb utne) v pražském rukopise scházejí, Pazaurkův rukopis má „koleniech
místo „holeniech“ a některá slova jsou v něm vynechána. Týž článek v olomouckých
„Právech zemských, na kteráž se práva manská vztahují“ zní takto: „Byly-li by
někomu ústa obřezány neb oko vybodeno aneb ucho uťato neb jazyk vyřezán neb
skryté údy byly vyřezány neb sice od někoho pokaženy, tolikéž zase tomu, ktož by
to učinil, státi se má. Ktož by koho na ruce neb na nohy neb na ramena neb na hnáty
ochromil, má jemu býti ruka uťata. Jestliže by pak koho na obě ruce ochromil, mají
jemu obě ruce uťaty býti. Co se prstuov dotýče ručních i nožních, jestliže by komu
od někoho utaty neb uřezány byly, za každý prst jest zvláštní pokuta. Ktož by
někomu zub vytloukl, má jemu zase také zub býti vyražen —
“ (kap. CLXXXV)
Opět charakteristická shoda věcná dokazuje příbuznost předloh obou českých zpra-
cování, avšak četné formální rozdíly svědčí, že původce olomouckého zpracování se
neopíral o starší rukopisy „Práv rozličných věcí a běhóv Velikého města Pražského“
nýbrž podal nový, sotva však lepší český překlad.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141