28 s výsadami, které ve svém pravém starobylém jádře byly jen právy privi- legovaných cizích kupců? Nadto nic nenasvědčuje tomu, že by se bylo těch výsad ve čtrnáctém století i jen v samém Větším městě Pražském nebo jinde v Praze před soudem užívalo.1 Ke zprávě z r. 1315 nutno přibrati údaj v listině krále Václava IV. „Norimberské právo“ stojí tu proti Magdeburskému právu jakožto druhá alternativa. O appellacích k Norimberskému právu rozhoduje Pražské město, jako Litoměřice rozsuzují appellace k Magdeburskému právu. Slova listiny nepřipouštějí jiného výkladu: tak jako Litoměřice soudily podle „Magde- burského“ práva, Pražské město — rozuměj Větší neboli Staré město — soudilo podle „Norimberského“ práva. „A simili eciam is, qui ad ius Nurem- bergense appellare voluerit, ad civitatem nostram Pragensem, ubi talia iura “2 Víme již, že není v Praze dokladů o uží- — — redduntur, appellare debebit — vání práva města Norimberka ani o appellacích do Norimberka. Výklad zmíněných slov nutno tedy započít s obrácené stránky. Spokojíme se zatím zjištěním, že právo, podle kterého se ve Větším městě Pražském soudilo, slulo „Norimberským“, jako „Magdeburským“ slulo právo, kterého užívaly Litoměřice. Tohoto prvního zjištění užijeme jako východiska pro další zkoumání. Z právních rukopisů města Litoměřic známe právo tohoto města.3 Bylo to Saské zrcadlo v některých novějších zpracováních, totiž tak řeč. magde- burské wikpildské právo a rozšířené Saské zrcadlo čili knihy distinkční práva magdeburského. V jednom z rukopisů jest k opisu z r. 1485 výslovně při- psáno: „dopsány jsú tyto knichy práv maydburských — —, kterýchžto mnohé země okolnie v Němcích a mnohá města v Čechách, jakožto Lito- měřice a Hradec Králové nad Labem a Menšie město Pražské s jinými městy se jimi spravují a jich požívají, majíc na ně výklady rozličné a dostatečné od doktoruov práv světských, duchovních i papežských vtipně dolíčené. „Maydburskými“ slula v Litoměřicích nejen naučení daná vskutku z města Magdeburku, nýbrž toto jméno bylo obecně dáváno i jiným právním kni- hám, vzniklým na základě Saského zrcadla. Podobně lze z právních rukopisů Většího města Pražského poznati, jakého práva město užívalo. Čelakovský v „Soupise rukopisů chovaných v archivu král. hlav. města Prahy“ uvádí hned na prvním místě vzácný právní rukopis z prvních desítiletí XV. století (č. arch. 1864).5 V něm dva- 1) Rozbor Soběslavského privilegia podali Vojtíšek a V. Hrubý ve statích výše. str. 15, citovaných. 2) Privilegia král. měst venkovských str. 789. 3) Jar. Čelakovský, O právních rukopisech města Litoměřic, Časopis musea krá- lovství českého 1879, roč. LIII., str. 143 a d. a 1880, roč. LIV., str. 542 a d. 4) Uv st. LIII. str. 147, LIV. str. 542. 5) Sborník příspěvků k dějinám hlav. města Prahy díl I. seš. 2., 1920, str. 25. O rukopise tom srov. Tomkův. Dějepis města Prahy díl II. (2. vyd.), str. 312 a Herm. Jirečka, Právnický život v Čechách a na Moravě, 1903, str. 211.