51 Měšťanům se dostává všech svobod měšťanů pražských, v pozdější době jest Hradec vskutku jmenován mezi městy, která s Větším městem Praž- ským právně souvisela. R. 1322 jsou jmenovány Počernice, r. 1341 Hodko- vičky u Prahy jako vsi, jejichž obyvatelé se spravovali pražským právem, u Hodkoviček pozdější překlad praví „právem měst Pražských.“2 Není snad příliš odvážné tvrditi, že jako u vsi Lubné i tu pražským právem se roz- umělo Norimberské právo čili právo Švábského zrcadla. Karel ještě jako zemský vladař udělil r. 1342 právo Většího města Pražského Václavicům u Benešova.3 Podrobnější jsou listiny o založení No- vého města Pražského. V privilegiu daném Starému městu 3. dubna 1347 ustanovuje král Karel (slovy pozdějšího českého překladu): „Také všecky budúcí časy sobě před oči kladúce chcem, aby měšťané a obyvatelé budúcího nového města také práva, jenž při soudě běží, kteréhož svrchu psané naše město Větší Pražské požívá“ (původní německý text má: unsere hoepstat), „požívalo, tak však že toho nového města měšťané a obyvatelé i jich budúcí i jiní od jich práva též jakožto z mnohých jiných měst našich v našem království Českém tolikrát, kolikrát kolivěk jim toho potřebí bude, jakožto na vyšší právo před purgmistra a konšely často jmenovaného města našeho hlavního Pražského ortelně vrci a odvolati se mají a beze všeho dalšího od- volávání jich orteli a soudu státi, od nich a s jich práva na nižádného se ne- odvolávajíce než na nás a na naše budúcí krále korunované země České ni- žádnú měrú.“4 Z listiny jest zřejmo, že již před r. 1347 se některá česká města odvolávala do Většího města Pražského, a lze si domysliti, že ne- bylo odtud odvolání do Norimberka. Totéž vyplývá z právních naučení, která z Prahy byla dána městu Žatci a tam se zachovala.5 Nejstarší jest z r. 1368, tedy ještě před známým nařízením z r. 1387, kterým odvolání mimo území království byla výslovně zakázána. Schultheiss mezi doklady o okruhu pražského městského práva má také listiny, jimiž králové Karel a Václav r. 1372 jednotlivým českým městům udělili dědické právo podle ustanovení práva Většího města Praž- ského.“ Tomu nelze zcela přisvědčiti. Opětně nutno poznamenati, že právní shoda v jednotlivostech neznamená ještě užívání téhož městského práva. Že vskutku jen s tímto omezením lze chápati listiny z r. 1372, vyplývá zcela nezvratně z toho, že mezi obdařenými městy byly na př. i Litoměřice, o nichž víme, že byly předním městem Magdeburského práva.? Naproti tomu pražského městského práva výslovně se týkají listiny, které r. 1406 1) Tamže str. 334 čís. 211. Regesta Bohemiae et Moraviae III. str. 309 čís. 756 a IV. str. 426 čís. 1051. 3) Tamže IV. str. 474 čís. 1189. 4) Privilegia měst Pražských str. 74, 78 čís. 48. 5) Lud. Schlesinger, Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526, str. 34 a d. čís. 105, 114, 232. 6) Schultheiss uv. st. str. 40, 41. Listiny, které Schultheiss míní, jsou v Privilegiích král. měst venkovských str. 649 a d. čís. 455 až 513. 7) Privilegia král. měst venkovských str. 659 čís. 477, str. 669 čís. 503. 2)