32 Překlad Švábského zrcadla v „Právech rozličných věcí“ jest z po- čátku XV. století. Z té doby a z druhé poloviny čtrnáctého století má Praha již hojnost zachovaných privilegií. O udělení Švábského zrcadla není v nich zmínky. Možno se tedy domnívati, že Větší město Pražské užívalo Šváb- ského zrcadla již alespoň roku 1387, kdy podle listiny krále Václava se tu soudilo o appellacích k „Norimberskému právu“. Ježto žádné právo města Norimberka v Praze se nevyskytuje, jest na snadě výklad, že tu „Norim- berské právo“ neznamená nic jiného než právo Švábského zrcadla právě tak, jako Saské zrcadlo jest v Litoměřicích zahrnováno pojmem práv Magdeburských. Podal jsem tento výklad již před pěti lety ve stati opětně jmenované. Ale snad pro stručnost tehdejší mé poznámky, snad protože se příliš rozchá- zela s dřívějšími výklady, zůstalo moje upozornění nepovšimnuto. A přece znalcům Švábského zrcadla byl již dávno znám příklad, že část této právní knihy, obsahující zemské právo, byla označena jako právo Norimberské. Míním Altembergerův rukopis sedmihradské Sibině, kde vzácný německý text Švábského zrcadla byl dlouho chybně chápán, ježto název „Norim- berské právo“ sváděl k tomu, pokládati jej za právo města Norimberka, až vydavatel rukopisu G. Lindner zjistil skutečnou podstatu právní pa- mátky.2 Ukázalo se zcela nepochybně, že „Norimberské právo“ tohoto ruko- pisu nemá nic společného s norimberskou reformací práv z r. 1479 ani s jinými právními památkami města Norimberka a naopak, že jest příbuzné textu Švábského zrcadla, jak jej podává rukopis brněnského městského archivu nebo rukopis v knihovně města Gdanska.3 Nověji se pokusil Ernst Klebel právní kniha neměla v Praze valného významu. Nevím, jakou důležitost lze připiso- vati tomu, že se jednoho opisu málo užívalo. Překlad Švábského zrcadla, zvaný „Práva rozličných věcí “, byl tolikráte opisován, že o jeho významu nijak nelze po- chybovati. Tomek také uvádí další zajímavý doklad, že české zpracování Švábského zrcadla slulo Pražskými právy. Ve dvacáté kapitole první knihy Kroniky Bartoše písaře jest pojednání o přísaze konšelské a jest tu odkaz, „jakož psáno jest o tom v právích pražských v kapitole XXXVI. v rubrice páté o svědectví přísežných“ (Prameny dějin českých, díl VI. str. 61). Tomek (Dějepis města Prahy, díl VIII.. 1891, str. 308) vysvětluje, že tu míněna hlava 36. rubrika pátá překladu Švábského zrcadla v právním rukopise pražského archivu. 1) Srov. výše str. 5, 10, 15. 2) Gustav Lindner, Der Codex Altenberger (Az Altenbergerféle codex), 1885, str. 4 úv.: „An das Rubrikenverzeichniss schliesst sich das bisher von allen Schriftstellern als Nürnberger Recht bezeichnete und somit vollständig verkannte schwäbische Land- recht, eine der vollsten bisher bekannten Formen an; diesem folgt das Magdeburger Weichbildrecht; den Schluss bildet das Yglauer Stadt- und Bergrecht.“ Tamže str. 7 úv.: „Der erste Theil des Codex, das schwäbische Landrecht, erregt zunächst dadurch besonderes Interesse, dass durch denselben die Bezeichnung des schwäbischen Land- rechts als Nürnberger Recht urkundlich erwiesen wird und die einstmalige Reception des Schwabenspiegels als Subsidiarquelle auf dem siebenbürgischen Königsboden nunmehr ausser Zweifel gestellt erscheint ——.“ (Podtrhl Lindner.) 3) p (asi Rockinger) v posudku Lindnerovy edice v Mittheilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung VI., 1885, str. 658 a d.; Rockinger, Zu einer