z 141 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
Studie
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
Edice
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Literatura
123
124
125
126
127
128
129
130
Rejstřík jmenný
131
132
133
134
Rejstřík věcný a termínů
135
136
137
138
139
140
Obsah
141
- s. 23: … z roku 1315 o užívání norimber- ského městského práva ve Starém městě Pražském od samého počátku toho města, bylo by čekati, že písemné…
- s. 23: … aspoň nějaký doklad o shodě městského práva, jaké bylo na Starém městě Pražském ve XIII. století, s městským právem, jaké za téže doby…
- s. 52: … vejpovědi přestati.“ Z listiny z r. 1387 víme, že na Starém městě Pražském soudili apellace podle „No- rimberského“ práva. Jest zřejmo, že tímže…
Název:
Tak řečené norimberské právo v Čechách
Autor:
Mendl, Bedřich
Rok vydání:
1938
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
141
Počet stran předmluvy plus obsahu:
141
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 7: Studie
- 75: Edice
- 123: Literatura
- 131: Rejstřík jmenný
- 135: Rejstřík věcný a termínů
- 141: Obsah
Strana 52
52
svým městům vydal pražský arcibiskup Zbyněk. Pelhřimov, Rokycany,
Horšův Týn, Příbram, Týn n. Vltavou, Kojetín na Moravě a nejspíše i jiná
města arcibiskupská obdržela tu právo — jak to vyjádřil pozdější překlada-
tel — že měšťané a jiní obyvatelé „při soudu spůsob Starého města Praž-
ského a vobyčej zachovávati budou povinni na ustavičné a budoucí časy,
a do dotčeného města Pražského, čemu by sami rozuměti a vejpovědi uči-
niti neuměli, se utíkati a se vodvolávati, kolikrát by se jim koli a komuž
by se koli zdálo za potřebné a nevidělo na vejpovědi přestati.“ Z listiny
z r. 1387 víme, že na Starém městě Pražském soudili apellace podle „No-
rimberského“ práva. Jest zřejmo, že tímže právem se spravovali i ve jme-
novaných městech arcibiskupských.
Nejúplnější obraz právního okruhu Starého města Pražského skýtá
zpráva co do vzniku poslední. Znal ji již Haněl.2 Jest v častěji jmenovaném
právním rukopise města Prahy, rukou XVI. věku připsána k čtvrté kapi-
tole sbírky brněnských nálezů „De appellacionibus in genere“: „Appelli-
tant ad senatum et consules Antique civitatis Pragensis urbes regni Bo-
hemie Chrudim, Sušice, Příbram, Plzen, České Budějovice, Kladruby,
Žatec, Vodňany, Beroun, Brod Český, Strakonice, Rakovnický, Hradec,
Mýtho Vysoké, Dvuor, Dobřany, Pelřimov, Pardubice, Kadan, Do-
mažlice, Klatovy, z Tachova, Kúřim, z Volyně, Tejn, Písek, Jaromiř, Ro-
kycany, Stříbrští, Hořovský Tejn, Horažďovice, Dobřany, Stříbro, Pra-
chatice, Březí, Nova civitas Pragensis edicto regie maiestatis (?), Bran-
dejs, Kralovice, Jesenice, z Milína, Kolín město, Benešov.“3 Veliký počet
míst, z nichž šla odvolání do Většího města Pražského, naznačuje zároveň
rozsah vlivu Švábského zrcadla. Jest tím vysvětleno i zdůvodněno, proč
český překlad této právní knihy se tak neobyčejně rozšířil.
Jsem u cíle tohoto pramenného rozboru a zbývá jen, abych upozornil
na některé všeobecné závěry, které z něho vyplývají. Viděli jsme výše
v první části této rozpravy, jak veliký ohlas vzbudila doměnka, že Starému
městu Pražskému ve třicátých letech XIII. století bylo uděleno právo města
Norimberka a že tímto udělením Praha jako město byla založena. Poznali
jsme vratké základy tohoto výkladu. Norimberské právo v Praze není prá-
vem města Norimberka, nebylo uděleno ve třicátých letech XIII. století.
Jest to Švábské zrcadlo, které samo vzniklo teprve v době, kdy město
Pražské již dávno trvalo a jako město bylo obecně uznáváno.
1) Tamže str. 1040 a d., 1048 a d. čís. 804 až 806.
2) Uv. sp. str. 76, pozn.
3) Rkp. archivu města Prahy 1864 fol. 1577. — O odporu Nového města proti
odvolávání do Starého města srov. Privilegia měst Pražských úv. str. 75 a d., zejm.
str. 86. Nálezy staroměstských dané do Nového města jsou otištěny v Archivu
českém IV., str. 341 a d.