10 Listina jest až z počátku čtrnáctého století, zachovala se v opise z počátku sedmnáctého století, ale Köpl nepochyboval, že jí lze platně užíti k osvětlení záhad počátků pražského městského práva. Soudil, že Staré město při svém založení obdrželo právo města Norimberka a že tím jest vysvětleno, proč žádné původní právo pražské nebylo objeveno. K tomuto výkladu se pak přiklonil i Čelakovský. V „Povšechných českých dějinách právních“, vydaných r. 1892, vyslovuje mínění, že Staré město Pražské „asi při samém vzniku svém bylo králem Václavem I. ob- dařeno mnohem rozsáhlejší autonomií, nežli jaké užívala německá osada po- říčská. Zachovalať se zpráva, že při svém založení bylo obdařeno Staré město právem norimberským, t. j. že měšťané jeho užívali týchže práv jako v tu dobu měšťané říšského města Norimberka.“1 R. 1904 vydal Čelakovský zvláštní stať „O začátcích ústavních dějin Starého města Pražského.“ Tu s plným souhlasem se zmiňuje o nálezu i výkladu Köplově a o udělení no- rimberského práva Praze soudí takto: „Udělení městského práva konsti- tuované obci Pražské nemohlo nic jiného znamenati, nežli povýšení její na město a uznání immunitního jejího postavení ve věcech soudních a tržních a jakousi samosprávu ve věcech obecních, kterých měšťané neb dočasní zástupcové jich podle příkladu města Norimberka užívali.“2 Čela- kovský stejně jako Köpl věřil, že král Jan r. 1315 věděl, jakého práva Větší město Pražské od počátku užívalo. „Právo města Norimberka“ podle Če- lakovského znamenalo městské svobody norimberské a zdá se, že vynikající právní historik se vůbec nepodivil, že tyto městské svobody byly r. 1315 uděleny osadě Lubné, která ani pak nepřestala býti vesnicí. Představa, že vznikajícímu pražskému městu byly uděleny svobody města Norimberka, se objevuje v různých obměnách i u spisovatelů jiných. Vedle města pražského jest v listině krále Přemysla II. z r. 1265 jmenováno „nové město u svatého Havla“, které za časů krále Václava bylo „velikolepě zřízeno“, a v němž byla zavedena všechna práva a svobody, kterých požívala jiná města českého království.3 Míněn jest tu kostel jižně od starého tržiště a týnského dvora, jehož okolí ještě ve čtrnáctém století sluje „novým tr- žištěm“.4 V těch končinách také pravidelnost půdorysu nepochybně pro- 1) Uv. sp. str. 62 (Ottův Slovník naučný, díl VI, 1893, str. 512). Srov. též Čela- kovského, Privilegia královských měst venkovských v království Českém z let 1225 až 1419 (Sbírka pramenů práva městského díl II.) 1895, str. 790, 791. 2) Sborník věd právních a státních, roč. IV. sv. zvl. (Pocta Randova) str. 169 a d., zvl. ot. str. 18 a d., 38; srov. též Čelakovského, Les Origines de la Constitution municipale de Prague, Nouvelle revue historique de Droit français et étranger an. 29, 1905, str. 195 a d., zvl. ot. str. 11. Podobně se Čelakovský vyslovil i v dru- hém, doplněném, již nedokončeném vydání „Povšechných českých dějin právních 1900—1913) str. 592. 3) Srov. moji již v předmluvě jmenovanou stať: „Vici Theutunicorum“ a „civitas circa s. Gallum“. Dva problémy z počátků města Prahy. 4) V. V. Tomek, Základy starého místopisu Pražského, Oddíl I. Staré město Pražské, 1865, str. 112 a d.