9 ckého jest položen důraz na právní stránku středověkého města. Není již rozlišováno mezi městy a městským stavem, nýbrž městský stav, samospráva, se stává základním znakem a podstatou města. Čelakovský se především táže, jaký byl historický základ samosprávy našich měst. Nesrovnává se s Tomkovou představou nenáhlého vývoje pražského měst- ského práva z privilegií německé kupecké osady. Uznává sice, že privilegium Soběslavské a jeho potvrzení od krále Václava I. lze pokládati za první počátky městského práva na české půdě, popírá však, že by mezi těmito výsadami a pozdějším městským právem pražským byla organická sou- vislost. Podle řečeného privilegia němečtí osadníci si mohli voliti rychtáře, byli osvobozeni od dávek, kdežto pražští měšťané ve třináctém století tak dalekosáhlých svobod neměli. Zároveň život města v té době předpokládá daleko vyvinutější právní řád, než jaký se zračí v právech německé osady. Nadto král Přemysl r. 1274 potvrdil privilegia vévody Soběslava a krále Václava I. výslovně Němcům Pražským, „nezmiňuje se ani slovem o tom, že by snad pro všechny měšťany Staroměstské též platiti měly a syn jeho Václav II. vůbec jich nepotvrdil.“ Kostel sv. Petra, u něhož podle Sobě- slavovy listiny měli němečtí osadníci přísahati, nebyl ve městě, nýbrž na předměstí. Z uvedených i jiných důvodů tedy Čelakovský dovozoval, že svobody německé osady se ve třináctém století vztahovaly jen na její členy a že město Praha mělo jiné, vlastní právo městské, které mu při jeho zalo- žení od krále Václava I. bylo uděleno.1 To jest tedy v hrubých rysech theorie Čelakovského vyslovená po prvé r. 1886. V referátu, který v zápětí otiskl Fr. Mareš v časopise ústavu pro rakouský dějezpyt, čteme pak námitku, která byla na snadě a jež se nutně vrací i v pracích novějších. Mareš pochyboval, že lze předpoklá- dati nějakou zakládací listinu krále Václava I., jež by se nikde nebyla zachovala. Shledával nápadným, že by se psané právo Starého města Pražského, kdyby nějaké bylo, nevyskytovalo v žádném městě, které od města toho přijalo své právo, a že by se sama Praha nebyla snažila o ob- novení svého práva, kdyby jeho znění v Praze samé se bylo ztratilo." Následujícího roku, 1887, uveřejnil K. Köpl z archivu bývalého českého místodržitelství listinu, která se zdála šťastným rozřešením zá- hady. Král Jan pro polepšení hradu Křivoklátu dává znova vysaditi ves Lubnou, příslušející k hradu, kterou kdysi Vilém z Valdeka vysadil právem německým, ale která dosud — listina jest dána r. 1315 — nebyla dobře osídlena. Mezi právy a povinnostmi vesnice, jež se pak uvádějí, čteme, že obyvatelé Lubné mají napříště užívati práva města Norimberka, kterého Větší město Pražské od prvého svého založení požívalo a jehož užívá.“ 1) Privilegia měst Pražských (Sbírka pramenů práva městského království českého, díl 1.) úvodu str. 16 a d. 2) Mittheilungen des Instituts für oester. Geschichtsforschung VII., 1886, str. 175, 176. 3) Karl Köpl, Zur Frage nach der Herkunft des Rechtes der Altstadt Prag, Mittheilungen d. Inst. VIII., 1887, str. 306 a d.