23 že „Norimberské právo“ klatovského rukopisu pochází vskutku z Norim- berka. Konečná formulace jeho mínění v pozůstalosti schází, jako jsem tam marně hledal rukopis chystané edice. Také dotaz v někdejším působišti Čelakovského, městském archivu pražském, byl bezvýsledný. Nutno obzvlášť litovati, že od smrti Čelakovského jest ztracen i jeho opis rožmi- tálského překladu. Nověji, již po smrti Čelakovského, se poměrem norimberského a praž- ského práva obíral Fr. Vacek v článku „Soudnictví v Čechách, městské a vrchnostní, až do XV. století“ a vyslovil o tom dvojí soud, první správný, druhý mylný. „Podle toho, co se dí v listině z roku 1315 o užívání norimber- ského městského práva ve Starém městě Pražském od samého počátku toho města, bylo by čekati, že písemné památky, týkající se Starého města Praž- ského, podají aspoň nějaký doklad o shodě městského práva, jaké bylo na Starém městě Pražském ve XIII. století, s městským právem, jaké za téže doby bylo v Norimberce. Zatím však jeví se jen to, že v obou těch městech mělo tehda průchod právo jihoněmeckého rázu, kdežto zvláštností norimber- ského městského práva nebo norimberského obecního zřízení v ústavě Sta- rého města Pražského postřehnouti nelze.“ „K tomu (Čelakovského výkladu z r. 1904) však je dopověděti, že dotčená iura Normbergensium byla právy norimberskými, a ne právy Starého města Pražského, a že spis jejich slou- žil nejspíše za pomůcku při řešení appellací vznesených na radu téhož města“.1 „Považujíce na mysli všecko to, co se týká městského práva Sta- rého města Pražského, ustalujeme se v mínění, že listinná zpráva z roku 1315, podle níž dotčené právo bylo norimberské, nezakládala se na vědo- mosti o propůjčení norimberského práva Starému městu Pražskému, nýbrž spočívala jen na vědomosti o tom, že rychtář a přísežní Starého města Pražského, když nahodí se jim právní těžkosti při vedení práva, hledají naučení o tom, jak by těžkostí těch zbyli, u kmetského sboru v No- rimberce“.2 Čteme-li pozorně citované úryvky Vackova článku, vyrozumí- me, že Vacek správně poznal, že mimo uvedenou ojedinělou výjimku není dokladu o souvislosti pražského práva a zřízení s Norimberkem. Mýlil se však potud, že ani klatovská „iura Normbergensium“ nebyla právem města Norimberka a nemohou býti důkazem právních styků mezi oběma městy, ani dokladem appellací z Prahy do Norimberka. Jest zřejmo, že pro poznání právních vztahů mezi Prahou a Norim- berkem jest důležito zjistiti skutečný původ „Norimberských práv“ kla- tovského rukopisu. Zvolil jsem k tomu cestu, která může nejsnáze a nej- bezpečněji dovésti k cíli. Na podzim r. 1932 jsem si z Klatov vypůjčil 1) Časopis pro dějiny venkova roč. IX., 1922, str. 144. 2) Tamže str. 145. Vacek dodává ještě, že toto „uptávání práva z Prahy v Norim- berce“ počalo snad za bezvládí po smrti krále Přemysla a že to povolil král Jindřich Korutanský výsadou, která se však nezachovala. To arci jsou jen pouhé dohady. — Srov. též další část téže rozpravy Vackovy v X. ročníku téhož Časopisu, 1923, str. 140.