z 141 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
Studie
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
Edice
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Literatura
123
124
125
126
127
128
129
130
Rejstřík jmenný
131
132
133
134
Rejstřík věcný a termínů
135
136
137
138
139
140
Obsah
141
Název:
Tak řečené norimberské právo v Čechách
Autor:
Mendl, Bedřich
Rok vydání:
1938
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
141
Počet stran předmluvy plus obsahu:
141
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 7: Studie
- 75: Edice
- 123: Literatura
- 131: Rejstřík jmenný
- 135: Rejstřík věcný a termínů
- 141: Obsah
Strana 18
II. Doklady o „Norimberském“ právu v Čechách.
Předcházející přehled literatury poskytl všeobecný rámec, od něhož
přecházím ke konkretnímu rozboru jednotlivých pramenných dokladů.
O dokladu co do časového vročení prvním byla zmínka již výše, neboť jeho
nález před padesáti lety měl trvalý ohlas a podstatný vliv na další řešení
otázky. Nutno se však ještě jednou vrátiti k oné listině a přihlédnouti blíže
k jejímu obsahu. V listině krále Jana z 18. října r. 1315 (v opise z r. 1612)
— — Ordinamus itaque, disponimus, statuimus et huius
čteme tedy toto: „
privilegii tenore sancimus, ut tam villa ipsa quam omnes inhabitatores
villae ipsius, praesentes et futuri, iure civitatis Nuremburgensis, quo Maior
civitas nostra Pragensis a prima sui fundatione freta est et fruitur, in per-
petuum regulari frui debeant et gaudere —
Tak to četl kdysi Köpl a bez podstatných změn znova otiskli Emler
a Čelakovský.1 O správnosti čtení nelze pochybovati, pochybnost jest jen
o tom, jak tomuto ustanovení listiny máme rozuměti. Čelakovský je chápal
tak, že Pražané obdrželi podle příkladu města Norimberka uznání immu-
nitního postavení města a jakousi samosprávu ve věcech obecních. Čela-
kovský k tomu ještě poznamenal, že „samospráva, které se tehdy měšťané
Norimberští těšili, byla poměrně menší nežli autonomie nabytá na př.
měšťany biskupského města Řezna, s nimiž Němci na Poříčí zajisté ve XII.
stol. stáli v obchodních stycích.“2 Poněkud odlišné mínění čteme u Vacka;
cituji: „Od práva magdeburského lišilo se právo norimberské mladším
původem a stopami vlašského vlivu, tudíž i volnějšími formami veřejného
řízení.“ Na rozdíl od obou Zycha usoudil, že udělení „Norimberského práva“
se netýkalo vůbec městského zřízení, nýbrž jen užívání práva před soudem
ve věcech trestního a soukromého práva, zejména stanovení pokut, které
mělo brániti libovolným rozsudkům. Důvodem k tomuto výkladu byl Zy-
chovi příklad Menšího města Pražského, které sice užívalo Magdeburského
práva, ale které přece nemělo kmetů po způsobu Magdeburka, nýbrž rychtá-
ře a přísežné jako Staré město, řídící se právem jiným. Zycha nadto pozna-
menal, že se nezachovaly žádné stopy norimberského práva v Praze ani do-
1) Köpl uv. st. str. 310, Jos. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., 1892,
str. 825 čís. 2128, Čelakovský, Privilegia král. měst venkovských (1225—1419), 1895,
str. 790 k čís. 618.
2) O začátcích ústavních dějin str. 38.
3) Sociální dějiny české str. 323.