Strana 45
45
míst bamberské diecese takové svobody v říši, jakých požívali kupci no-
rimberští. Čelakovský si povšiml této listiny a uvedl ji na podporu mínění,
že Praha od svého založení užívala norimberského práva. Praví: „Pozoru-
hodno jest, že už r. 1163 kupcům biskupství Bamberského bylo uděleno
právo Norimberské.“1 Vskutku však jmenovaní kupci tenkráte získali jen
obchodní výhody norimberských kupců. Jest to zřejmo z Riezlerovy knihy,
jíž se Čelakovský dovolává, a zcela nepochybné jest to z latinského znění
listiny.2 Užívání těchže obchodních výhod neznamenalo ještě shodu co do
vlastního městského práva. Abych uvedl zvlášť výrazný příklad: R. 1365
dal uherský král Ludvík vratislavským tytéž výhody ve své zemi, jaké měli
kupci pražští a norimberští,3 z této listiny však nikdo nebude vyvozovati, že
ve Vratislavi a v Praze platilo totéž městské právo. Nebo jiný příklad:
markrabí Karel r. 1342 udělil měšťanům chebským svobodu, že na Moravě
mají užívati týchž práv, kterých užívali obyvatelé měst markrabských a
zvláště Brna, za čež navzájem měšťané a kupci řečených moravských měst
měli míti stejné výhody v Chebu jako tamější měšťané. Měšťané a kupci
chebští měli býti na Moravě osvobozeni od mýt a cel.4 Na základě této listiny
se sice Haněl a Grunzel také domnívali, že Cheb obdržel práva města Brna
a že chebské a brněnské městské právo souviselo, ale již Juritsch správně
vyložil obsah listiny a ukázal, že udělení stejných kupeckých výhod nelze
ztotožňovati s užíváním téhož městského práva.
O městském právu norimberském a jeho rozšíření není r. 1163 ještě
žádné stopy. Nejstarší listinný doklad o tomto městském právu jest privi-
legium krále Fridricha II. z r. 1219. Potvrzuje Norimberku svobody, které
tomu místu dali Fridrichovi císařští a královští předchůdcové, a přidává
práva další, při čemž není zřejmo, která byla stará práva a která byla nově
přidána. Svobody městské jsou vyjmenovány dosti nesoustavně. Jen římský
král nebo císař má býti fojtem norimberských měšťanů a žádný měšťan se
1) Čelakovský. O začátcích ústavních dějin str. 20, pozn.
2) Sig. Riezler, Geschichte Baierns I. sv., 1878, str. 778: „Der Bischof von
Bamberg erlangte von Kaiser Friedrich 1163 für seine Kaufleute, von denen die
Bamberger und Amberger hervorgehoben werden, im ganzen Reiche das Recht
— — interventu dilecti et
der Nürnberger.“ Nejdůležitější část listiny zní takto: „
fidelis nostri Eberhardi Babembergensis episcopi precipimus et lege in perpetuum
valitura presentis scripti auctoritate sanccimus, ut negociatores Babembergenses et
Ambergenses sive alii ad predictam ecclesiam pertinentes eadem securitate ac liber-
tate qua et Nurembergenses per universum imperium nostrum pociantur et sua
peragant commercia, et quod a nostris Norembergensibus non exigitur, nusquam
locorum ab illis exigatur tributi aut vectigalis aut cuiuslibet alterius prestationis no-
mine ——“. Monumenta Boica vol. XXXI. pars 1., 1836, str. 416 č. 221. — Podobně
jako Čelakovský nyní i Schultheiss (uv. st. str. 26) vyvozuje z listiny více, než co
listina vskutku obsahuje.
3) G. Korn, Breslauer Urkundenbuch I., 1870, str. 209 čís. 243.
4) Čelakovský, Privilegia král. měst venkovských str. 368 čís. 239.
5) Haněl, O vlivu práva německého str. 49 i Grunzel, Uber die deutschen Stadt-
rechte Böhmens und Mährens str. 149.
6) Juritsch, Die Deutschen und ihre Rechte str. 160 a d.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141