15 že vlastní město pražské leželo původně jinde. Psal jsem o tom r. 1932 ve stati zmíněné již výše.1 V další části této rozpravy seznáme i jiné dů- vody, které nutí k úsudku, že na počátku třináctého století jádro vznikají- cího města bylo na jih od sv. Havla v končinách, kde od nepaměti byl kupecký dům a kde později byla radnice, při starém tržišti. Vojtíšek jest poslední, kdo se speciálně obíral počátky města Prahy. Z jeho prací nutno ještě uvésti stať „O privilegiu knížete Soběslava pro pražské Němce a jeho konfirmacích.“2 S ní se co do thematu i vý- sledků stýká úvaha Václava Hrubého „K otázce vzniku města pražského“ a rovněž podává podrobný rozbor soběslavského privilegia.3 Výsledky obou prací jsou pro další bádání obzvláště důležité. Prokázaly, co dříve jen neurčitě bylo tušeno, totiž, že jen část domnělých výsad německé praž- ské osady vskutku pochází z konce dvanáctého století, kdežto ostatek jsou pozdější vsuvky a přídavky. Níže bude příležitost povšimnouti si ně- kterých závěrů, které vyplývají z těchto poznatků, jichž ani nejnovější obhajoba Soběslavského privilegia, kterou podnikl Wilh. Weizsäcker, ne- může podstatně oslabiti.4 Od prací speciálních třeba se ještě jednou vrátiti k souhrnným dílům povšechným. V. Novotný neměl již příležitosti podrobně se obí- rati problémem této rozpravy. Ze stručného náznaku lze usuzovati, že se hodlal přidržeti výkladu Tomkova.5 Pokračovatel Novotného J. V. Šimák uvádí jednak skupinu měst „vyrostlých ze staršího základu, zpravidla předhradí, podhradí, trhové vsi (Praha, Olomouc, Brno, Hradec Kr.) a skupinu měst založených, u nichž rozeznává opět několik druhů. Některá města se zakládala na pouhé novině, jiná byla rozmanitým způsobem přidružena ke staršímu sídlu nebo přenesením z něho vzešla.“ Stručně, ale výrazně se otázky dotkl J. Kapras v „Přehledu právních dějin zemí české koruny“: městské zřízení pražské se vyvinulo samostatně a Praha nevznikla jednotným založením, nýbrž náleží k městům, která se vyvinula „volným přetvořením starých osad trhových a podhradí v nová střediska městská.“ Norimberského práva Kapras při Praze vůbec neuvádí, nýbrž jen při některých městech založených, aniž se podrobněji zmiňuje o tom, co norimberským právem vlastně rozumí.7 1) Viz výše str. 5, 10. 2) Příspěvky k českým pomocným vědám historickým, seš. 1, 1929, str. 5 a d. 3) Českou minulostí, práce věnované Václavu Novotnému jeho žáky k šedesátým narozeninám, 1929, str. 77 a d. 4) Die älteste Urkunde der Prager Deutschen. Zur Kritik des Sobieslawschen Privilegs, Zft. f. sudetendeutsche Geschichte I., 1937, str. 161 a d. — K otázce se co nejdříve vrátím zvláštní statí. 5) České dějiny dílu I. část III., 1928, str. 977. 6) České dějiny dílu I. sv. 4. (posud nedokončený), str. 521, 522. 7) Uv. sp. díl I. (2. vyd.), 1922, str. 77, díl I. a II. (5. vyd.), 1935, str. 93. Kapras původně (Právní dějiny zemí koruny české, díl II., 1913, str. 250) vyslovil o vzniku města Prahy mínění jiné, blízké Čelakovskému, o své újmě však časem zaujal k theorii