Strana 15
a šířila se stále dál, daleko za hranice Prahy i království, takže
populární42a
dodnes je lze v hojných opisech nalézti v rukopisných sbírkách nejen českých,
ale i polských, maďarských, německých, rakouských atd.43
Z podaného stručného přehledu Milíčových životních osudů vyplývá, že
naprostou většinu jeho literárního díla tvoří kázání a řeči, a také zachovaný
písemný odkaz to potvrzuje — až na několik málo výjimek se dochovaly jen
jeho řeči. Milíč už za svého života uspořádal svá kázání do určitých sbírek.
Matěj z Janova o tom píše: „Knihy, které způsobem tímto sebral, jsou velmi
rozsáhlé: to totiž kázání, jež z pokory předčasně narozené (Abortivum) jme-
noval a postily na všecka evangelia, totiž na dny svatých a na jiné svátky po
celý rok, jež nazval Gratiae Dei.“44
Abortivus a Gratiae Dei jsou opravdu nejrozsáhlejší sbírky Milíčových
mistrovských kázání, těch, která na jedné straně vzbuzovala nenávist („Neboť
velmi osočovali jej řádové mnichů žebravých pro kázání, která proti svato-
kupeckému přijímání hodnosti, proti majetku duchovních osob, mužů i žen,
míval“45), na straně druhé — u stoupenců Milíčových — vyvolávala bezmezný
obdiv a úctu svou formou i obsahem. Tomáš ze Štítného na to vzpomíná:
„Ó s kakú žádostí kázáše jednú šlechetný Milíč u svatého Jiljie u Prazě slovo
toto! Toť plápoláše silný duch z něho v boží milosti, mnohoj' tu vydal ohňo-
vých slov!“46
Z rozsáhlého díla Milíčova je vydán doposud jen nepatrný zlomek, uvedené
dvě velké sbírky nebyly dodnes žádnou formou publikovány a jsou zachovány
pouze v řadě středověkých rukopisných kodexů, ze kterých jen někteří badatelé
použili kratší ukázky.47 Rovněž nebyly publikovány další Milíčovy sbírky
kázání (Quadragesimale, Sermones super „Venite post me“) ani většina
z jednotlivě zachovaných řečí. Výjimku tu činí zmíněný Sermo de die novis-
simo, vydaný F. M. Bartošem v r. 1941,48 Prophecia et revelacio de Antichristo,
42a Charakteristické je např. zařazení Milíčovy synodní řeči Sacerdotes contempserunt
v husitském sborníku, kterým je rkp. UK Praha X D 10 z r. 1415. Je zapsána spolu s díly
Matouše z Krakova, Jana Wyclifa, Mikuláše z Drážďan, Jakoubka ze Stříbra, M. Jana
Husa aj. Srv. J. Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in c. r. Bibliotheca
publica atque Universitatis Pragensis asservantur, pars posterior, Pragae 1906, s. 67—69.
Soupis celého díla Milíčova i jeho rukopisného zachování podává pečlivý soupis Josefa
Tříšky, Příspěvky k středověké literární universitě, III: Pragenses magistri, praedicatores,
notarii, in: Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 10, 1969,
fasc. 1, s. 13—18. — O Milíčově vlivu v Polsku srv. B. Leszczyńska, Jan Milicz z Kromieryża
i jego kontakty z ziemiami polskimi, Šląski kwartalnik historyczny Sobótka, 15, 1960, s. 15—22.
Matthiae de Janov Narracio de Milicio in: Kybal, Matěje z Janova Regulae III, 1. c., s. 364;
překlad J. Emlera, Fontes rerum Bohemicarum, I, s. 435—436.
45
Fontes rerum Bohemicarum, tomus I, s. 411.
46 K. J. Erben, Tomáše ze Štítného Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, Praha 1852, s. VIII.
47
Zejména Loskot, Milíč, 1. c., částečně též V. Kybal, Milíčův sen, 1. c.
48 Viz výše pozn. č. 29.
43
44
15
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162