68 218, 24. die ôrringe waren kosterich und hiengen verre hin zetal. er fuort zwên zöpfe, die wâren val grôz unde volleclîchen lanc: ir lenge für den satel swanc. Ez hete der hôchgemuote man. seht, eine gôdehsen an. daz ist ein windisch wibes kleit. Pěkný obraz roucha slovinského kazí nám bohužel to, že nevíme, co je gôdehse a jak si ji máme představiti. Cesta Uolrichova jde, jak známo, až k Dyji na českou půdu, kamž dojede od moře za devětadvacet dní a kde je při- vítán tak vybranými rytíři, že rozdati musí devatenáct prstenů. 284, 25. Uber die Thye zogt ich zehant mit freuden in der Bêheim lant . . . . 285, 17. Der ritter was ze velde komen wol hundert, als ich hân vernomen. Čeští rytíři jsou tak dychtivi po klání, že často tři na- jednou jedou proti němu. O nějakém českém výkřiku neslyšíme zde nic, snad čeští rytíři přiučili se i těm od svých mistrů a volali opravdu: 287, 11. dâ ruoft vil maniger: ,herâ her!“ 1). Také když později Uolrich vyjede, přestrojen za krále Artuše, u Nového Města mezi rytířstvem, které ho očekává, shle- dáváme česká jména: 472, 27. von Dobrach (Dobra) der schenk Dietrich 473, 5. von Valkenstein her Zlawat (Slavata). 18. Frauenlob (ok. 1300). (Vyd. Ettmüller). 135, 13. In Kernden ritterschaft ich sach. * * * 411, 1. Daz riche ûz siben münden 2) maz ie sin kür mit kreften den lâz von Bèheim schenken waz tuot denn der von Pfalze ? atd. . 1) Dalimil, LXXVI., 40: hera, črte, hera ! 2) Rým je na začátku verše. Srv. odstavec III.