82 H. TOMAN. Knížka tato, pokus to, jak pěkně pověděl autor, o nakreslení duševní Žižkovy podobizny — jediný, možno dodati, svého druhu — je nejcennější z četných a bohatých prací Tomanových o Slepém bohatýrovi. Spolu s největším jeho dílem, s „Husitským válečnictvím“, je zároveň z nejvýznamnějších spisův o Žižkovi a táborství vůbec. Hned v ranním dětství přilnul Hugo Toman dojemnou laskou k největší době našich dějin, jak ji živelně probudil převratný rok 1848 a husitské svazky Palackého Dejin, vyšlé ještě včas v smutném jeho soumraku; jako studentík dal poslední nastřádaný peníz za „husitský“ šíp a po celý život, nešetře námahy ni peněz. sbíral starožitnosti a knihy. Jako 19letý posluchač na un versitě pokusil se již ve spisovatelství popisem památek svého rodiště Rychnova nad Kněžnou. Pouze rušný život prvých let šedesátých strhl ho načas v horlivou činnost politickou. Leč právě za to zbaven byl středoškolské profesury a donucen obrátiti se na práva. I stal se nezávislým advokátem. Dlouho spojoval dávnou svoji lásku k dějinám s novým bezděkým povoláním. Vzniklo tak několik vynikajících jeho studií z dějin českého státního práva. jehož byl, jak vzpomínají na př. paměti L. Legera, zaníceným obráncem. Hojivou útěchou za bolestnou ztrátu bylo mu i úspěšné studium dějin umění, jehož byl znamenitým znalcem. Překročiv však padesátku a nabyv dosti na to pokdy, vrátil se s mladistvým zápalem k nezapomenutelné lásce dětství, od níž byl odveden životem a jejíž velký národní smysl nikdy ho nepřestal vzrušovat. Žalostnou zanedbalost husitského badání považoval zajisté, jak výmluvně praví v úvodě této práce, za nebezpečí pro celý národ a zdá se vůbec, že to byl pověstný výrok K. Schwarzenberka