z 87 stránek
Titul
1
2
Úvod
3
4
5
6
Duch a povaha Žižkova
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
Žižkovy projevy a zápisy
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
Obsah
86
87
Název:
Žižkův duch, povaha a listy
Autor:
Toman, Hugo; Bartoš, František
Rok vydání:
1924
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
87
Počet stran předmluvy plus obsahu:
87
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Úvod
- 7: Duch a povaha Žižkova
- 66: Žižkovy projevy a zápisy
- 86: Obsah
Strana 62
62
Žižka dovede využiti vítězstuí.
se rozešla, a čeleď aneb i žoldnéři zavřeli se v pevných místech
Dobývání měst a pevných míst bylo při nedostatečnosti tehdejších
prostředkův válečných nejtěžší úlohou válečníkův. Na to pak
z příčin shora naznačených i vítězná vojska rozešla se obyčejně,
vzavše v plen zvlášť otevřené krajiny nebo nejvýše po dobytí
některého pevného místa, a to proto, že dobývání a zmocnění se
rozlehlejších krajin nebo zemí mohlo se právě díti pouze osa-
zením většího počtu pevných míst, k čemuž však pro zmíněné
obtíže zpravidla nepřišlo, aneb pokračovalo se v něm velmi po-
malu a znenáhla. Ostatně krátký poměrně čas, který Žižkovi
osudem byl k dílu dopřán, k takovým cílům výbojným ani nestačil.
Že konečně Žižka dovedl po vítězství užíti zděšení poražených
a využitkovati vítězství svého, to dokazuje, abych jen jediného pří-
kladu užil, dobytí Kutné Hory v samý ještě den bitvy u Malešova.
Neméně dovedl Žižka v čele vítězných vůdců po bitvě u Habru
učiniti také pořádek doma, zvláště v Praze, zkrocením výtržné
strany Jana Želivského řádem, obsaženým ve výpovědi roz-
hodčích dne 5. února 1422.
Třeba v té příčině odvolati se vůbec na skutky Žižkovy, jejichž
souvislost a účelnost daleko jasněji se nám zjevuje, než před
padesáti lety možno bylo poznati. Tenkráte ovšem na základě
nesouvislých a nedostatečných dějepisných zpráv utkvěla u nás
představa o Žižkovi jen ve spojení s dobýváním a vypalováním
hradů bez účelu a konce, a bitev, bez významu a celkového plánu
svedených. Tyto názory, doufám, budou brzo překonány. Po-
znáváme alespoň již spojitost a účelnost činův Žižkových, ač
daleci jsme dosud a snad navždy zůstaneme, abychom přibližně
dokonalou osnovu jejich dovedli podati.
Tak plyne již nyní z událostí, že právě Žižka to byl, jenž cítil
nedostatečnost vojenské organisace k útoku a proto společně