Správcem obojího Tábora. 21 velké výpravy proti králi Zikmundovi a bitvy u Německého Brodu skutečnou hlavou čili nejvyšším správcem také bratrstva Orebského neboliž Menšího Tábora, jinak by nebyl mohl u nich nařizovati přímo hotovost a žádati od nich poslušenství. Tutéž nejvyšší vojenskou, a tudy i politickou nadvládu zachoval Žižka při smíření svém i nad spolkem Velkého Tábora, a opustiv tehdáž Tábor na delší dobu, vzdal se zajisté zároveň svého hejtmanování na vlastním Hradišti Hory Tábor. Od této doby nikdy více ani sám sebe nejmenuje správcem lidu Táborského. nýbrž píše se pouze Jan Žižka z Kalichu. I Táboři, kteří jej v této době podobně jmenují, od té doby nikdy více bezprostředně pod ním v poli nestáli, ale měli odtud své zvláštní hejtmany; tak hned od léta r. 1423 pana Bohuslava ze Švamberka a od podzima téhož roku Jana Bzdinku. Místními hejtmany vlastní obce Hradiště Hory Tábor zbyli pouze Chval a Buchovec.13) Ačkoli Žižka jako válečník a bojovník boží musel sobě přáti, aby zůstal v čele lidu pro zákon boží a obecné dobro bojujícího, neměl zajisté úmyslův ctižádostivých obyčejného druhu. Ačkoliv prováděl na Velkém i Malém Táboře moc takořka královskou, zůstal chudým a věrným bratrem Žižkou až do smrti. Podobnou moc Žižka po dvakráte provozoval i nad všemi stranami husit- skými, a to když jako správce všech obcí zákonu božímu pří- chylných vedl všecky vyznavače kalicha proti králi Zikmundovi k vítězství u Německého Brodu, a po druhé, když po vzdání se Prahy mírem na Špitálském poli veškerá vojska česká vedl rovněž proti králi Zikmundovi a zeti jeho Albrechtovi pro vy- bavení Moravy z moci jejich. Když pak jednou dne 1. prosince 15) Že Žižka dojista na podzim r. 1424 hejtmanem Táborským víc nebyl. jasně zdá se mně vysloveno v lístině o příměří strany Táborské dne 10. září 1424 v Arch. Česk. III. 245.