Žižkovy srázky s kněžimi. 43 měst nařídili, „aby nižádnému mistru ani knězi, ani na nižádném rathouse ani kde jinde k sobě do nižádné rady nedali choditi, leč by který byl pro zprávu ze zákona božího od nich povolán. a toto bylo potřebí, a tu kněz radu svou tu učiniv aneb k otázce odpověděv, aby hned pryč šel“, byl to zajisté Žižka, který názoru tomu průchod zjednal. Jest z příhody té patrno, že i Žižka uznával hlavní úkol, který kněžím připadal, aby v případech konání spravedlnosti i jiných potřebách obecných výklad zákona božího z písma činili. Výklad takový o Achiorovi nalézáme v řádu bratrstva Žižkova. Zmínili jsme se již, jak příkře Žižka se zachoval proti výstřed- ním kněžím i samému Korandovi, svému dříve blízkému druhu. V tom měl zajisté Žižka již před tím s některými kněžími tábor- skými rozličné obtíže. Tak když Žižka dne 26. března r. 1421 mínil s Pražany vytáhnouti proti Berounu, počal jakýsi kněz táborský Antoch na rynku Staroměstském kázati o dvou rozích šelmy dle zjevení sv. Jana a brojiti proti mistrům a konšelům Pražským, anť se prý protiví pravdě, nechtíce dopustiti sloužení bez ornátů, což prý jest kacířství tak zjevné, jako kdyby řekl. že prase lítá. Namlouval pak bratřím, aby Pražanům nepomáhali, ale s ním na Tábor se vrátili. Skutečně také někteří vytáhli s knězem Antochem a jinými, nesoucími svátost před vojskem, z Prahy. Žižka uslyšev o tom, rozjel se za nimi a dohoniv je, ve spravedlivém hněvu vlastní pěstí kněžím natloukl. Jest to zají- mavý doklad, že Žižka stavěl svůj vlastní, praktický rozum nad kněžské výklady zákona božího. Jindy opět Žižka vykonal trest na knězi přímo svou rukou. Kněze, který v bitvě u Stráchova dvora u Hradce Králové z Pražské strany nesl archu, zabil slepý Žižka palcátem. Tenkráte šla po prvé archa proti arše, to jest, po prvé bojovali pod obojí