Stavovské rozpory v Čechách. 11 že i v bratrském sdružení Žižkově z r. 1423 nalézáme šlechtice polského Vavřince z Paňova. Z našeho kruhu českých váleč- níkův lze nám tu jmenovati jen oba syny Jana Sokola z Lamberka. Byliť to Mikuláš a bratr jeho Jaroslav Sokolové z Lamberka. Když otec jejich r. 1410, byv od jistého měšťana v Toruni úkladně otráven, zahynul, dal král Vladislav oba syny jeho v Krakově pečlivě vychovati. Oba přidrželi se později strany Táborské. seděli na někdy arcibiskupském statku Řečici a bojovali r. 1431 v nešťastné bitvě u Bejdova v Rakousích, kde mladší Jaroslav byl zajat, kdežto starší Mikuláš spasil se útěkem. Bojovnost šlechty české byla válkami v posledních desítiletích panování krále Václava IV. valně probuzena. Zvlášté války domácí, které měly počátek ve svárech členů panující rodiny lucemburské a stranictví šlechty české, zvláště Rožmberků proti králi Václavovi, prodlužovaly se i po uzavření míru s králem a trvaly mezi jednotlivými pány a zvláště zemany na rozhraní Čech a Moravy proti Rožmberkům a některým německým městům dále. Shledáváme ovšem příčinu toho v soukromých sporech a roz- míškách; tím však není s dostatek vysvětleno, proč tyto spory se bez ustání opakovaly. Za vlády Karlovy těšila se Praha i Čechy vynikajícím posta- vením; stalyť se středem všech stykův alespoň střední Evropy. Postavení toto mělo v zápětí nahromadění velkého bohatství. průmyslem a obchodem rostoucího zvláště v městech. Z důvodů částečně jiných nastřádaly též kněžské korporace a nadání ne- mírné množství statkův pozemských; podobným bohatstvím vy- nikali též někteří rodové panští; v jižních Čechách jmenovitě vatel vyslovuje, vyhověla krásná kniha Jar. Golla, Čechy a Prusy ve středo- věku, 1897. Leccos z Tomanových pozorování je proto překonáno a zde tedy vynecháno.