272 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. wyššieho nad se woliti, aby to bylo k miestu wedeno. Dále píšeš, že by se Twé Milosti i jiným pánuom a jiným dobrým lidem jinak jmieti se nemohlo, než tak jakož ste se swolili, jestli žeby se co mocí od nás pánu z Rozmberka dálo. Diwíme se twému takowému psaní, jakoby nás swým swolením chtěl uhroziti, zdali o nesprawedliwé aneb podáwánie rowného od pána, (ježto ještě newieme, by to bylo od něho w skutku shledáno,) nepřijímáme; srozumiewajíce z twého psanie, že wedle swého swolenie chtělby jemu s jinými raden a pomo- cen býti, buď křiw neb práw, dotýkaje na konci listu swého, že pán od spra- wedliwého nebude a aby také námi nescházelo. Námi nemá nic sjíti, jediné rač w to nahlédnúti, ať pánem nesejde, poněwadž pán otce těm sirotkóm utratiw, w zbožie jich se uwázal, práwa k tomu nejmajíce, aťby těm sirotkóm od něho stalo se sprawedliwé. Datum fer. V post Galli, anno oc. XLVII°. Purkmistr a radda města Hory Tábor. 6. Arnošť Černčický z Kácowa panu Jiřímu: o odpowědi, kterauž mu dal p. Kolda co do pří- měří we Hradci zawřeného. Na Černčicích, 20 Apr. (1449). (Kopie arch. Třeb.) Urozenému pánu, panu Jiříkowi z Kunstatu, pánu na mě laskawému. Služba má napřed, urozený pane! A jakož mi TM psal, žádaje, abych dojel ku panu Koldowi a zwěděl na něm na konec, stojíli w těch umluwách a u příměří, kteréž sú se staly w Jindřichowě Hradci: i toť sem učinil, a s pilností sem o to mluwil, a pojal sem s sebú Jindřicha a Mladotu Weselické. I nemohlť sem na něm jiného zwěděti, než tak prawí, že od středy nepřekazil jednému (sic) nic, ani překaziti dal; a jestliže je co umluwil pan Jiřík se panem z Ro- senberka aneb se panem Oldřichem aneb knězem Bedřichem, nenieli jemu co zdržáno, nechť je z toho upomíná, zdáli se jemu. Dán na Černčicích, w neděli před s. Jiřím. Arnošť z Kácowa a z Černčic. 272 XXI. PSANÍ JIŘÍHO KRALE ČESKÉHO. Připomenutí. Některá psaní krále Jiřího, kterážto we předešlých dílech Archivu českého již wydali sme, zde wynechána jsau. 1. Jindřichowi z Lipého, o nastáwajícím korunowání swém, k němuž ho zwe. W Praze, 13 Apr. 1458. (Kopie Moraw. zemsk. archivu.) Jiří z božie milosti Český král, Morawský markrabě, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, abychomť dali wěděti, takli má korunowánie naše býti, jakož bylo o to dřiewe než ste sě rozjeli mluweno: takť sme sě na tom ustanowili, aby tu neděli po swatém Jiří (30 Apr.) naše korunowánie bylo; a k tomuť sme kniežata, preláty i jiné pány obeslali, aby u nás k tomu času zde byli, že na ten den bohdá naše korunowánie přijieti mí- nieme. Protož ty toho také nikoli neobmeškáwaj, aby k tomu našemu koruno- wání přijel, jakož do tebe plné doufánie máme. Dán w Praze, we čtwrtek před ukazowáním swátosti, lét božích oc. LVIII. Commissio dni. regis. Urozenému Jindřichowi z Lipého, maršálku králowstwie Ceského, wěrnému našemu milému.