Strana 1
IVČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKÉ. CE — R R Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH SEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKÝ, ČESTNÝ DOKTOR FILOSOFIE A PRÁW NA WYSOKÝCH ŠKOLÁCH PRAŽSKÝCH, HISTORIOGRAF KRÁLOWSTWÍ ČESKÉHO, POSLANEC NA ČESKÉM SNĚMU ZEMSKÉM, DOŽIWOTNÍ RADA ŘÍŠSKÝ A AUD SNĚMOWNY PANSKÉ W RAKAUSÍCH, SKUTEČNÝ AUD CÍS. AKADEMIE NAUIK WE WÍDNI, ŘÁDNÝ AUD A STARŠÍ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, WÝBOR SPOLEČNOSTI MUSEJNÍ A SBORU PRO NÁRODNÍ DIWADLO, ČESTNÝ MĚŠŤAN A OBECNÍ STARŠÍ MĚSTA PRAHY, ČESTNÝ SETNÍK WŠECH BRANNÝCH SBODŮW MĚŠŤANSKÝCH TÉHOŽ MĚSTA, ČESTNÝ MĚŠŤAN A SAUSED WÍCE NEŽ TISÍCERA MĚST I OBCÍ WESNICKÝCH WE KRÁLOWSTWÍ ČESKÉM A MARKRABSTWÍ MORAWSKÉM, ČESTNÝ PŘÍSEDÍCÍ STOLIC ŽUPNÍCH KRÍŽEWECKÉ A POŽEŽSKÉ W CHORWASTKU A SLAWONSKU, ČESTNÝ AUD Cí- SAŘSKÝCH UNIVERSIT PETROHRADSKÉ A CHARKOWSKÉ W RUSÍCH, TÉŽ CÍS. RUSKÉ SPOLEČNOSTI HISTORIE A STAROŽITNOSTÍ W MOSKWĚ, HORNOLLŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, HISTORICKÝCH SPOLKŮW W ZÁHŘEBU A LUBLANI, I HISTORICKO- STATISTICKÉ SEKGE C. K. MORAWSKO-SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI W BRNĚ, PŘESPOLNÍ AUD KRÁL. BÁWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE MNICHOWĚ, DOPISIJÍCÍ AUD KRÁL. PRUSKÉ AKADEMIE NAUK W BERLÍNĚ, KRÁL. SPOLEČNOSTI NAUK W GÖTTINKU, KRÁL. UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI A POLSKÉ W KRAKOWĚ, ŘÁDNÝ AUD KRAL. DÁNSKÉ SPOLEČNOSTI PRO SEWERNÍ STAROŽITNOSTI W KODANI, UČENÉHO WÝBORU GERMANSKÉHO MUSEUM W NORMBERKU, AUD KRÁL. PRUSKÉ JEDNOTY PRO HISTORI BRANDENBURSKA, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI A HISTORICKÉ JEDNOTY DARMŠTATSKÉ A T. D. DÍL PÁTY. W PRAZE. W KOMMISSÍ U KNIHKUPCE FRIDRICHA TEMPSKÉHO. 1862.

Strana 2

Strana 3
Swolením a nákladem weleslawného Wýboru zemského w králowstwí Českém bude se pokračowati zase we wydáwání tohoto „Archivu českého,“ kteréžto počawši r. 1840, potom po ukončení čtwrtého dílu a swazku dwadcátého r. 1849 zastaweno bylo. Wydawateli na tom záleží, aby listiny wšelikého druhu půwodně če- ským jazykem sepsané, pokud wůbec slauží k objasnění dějin národa na- šeho, aspoň z nejstarší doby až po r. 1526, wyšly na swětlo w nejwětší co možná auplnosti. Při welikém jejich množstwí nelze owšem podati wšech w celém jejich obsahu a znění. Protož staráno se jen o wýbor z nich, a méně potřebné neb méně důležité podáwají se we krátkém toliko wýtahu, we kterémž obrácen zřetel zwláštní na starý rodopis a místopis wlasti naší. Naproti tomu wěnowáno tím wíce pozoru a péče písemnostem, ze kterýchž nabýwají swětla wšeliké poměry práwní a odwěké proměny jejich w ná- rodu našem. Ostatně celá wnitřní i zewnitřní auprawa díla tohoto má zůstati ta- táž, která byla od počátku. W Praze, 21 prosince 1861. Wydawatel. 1*

Strana 4

Strana 5
D. XI. ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ KRÁLOWSTWÍ ČESKEHO za krále Wladislawa r. 1500 wydané. Zřizení zemské r. 1500 jest jedna z nejskwělejších a nejdůležitějších památek kra- lowání Wladislawa II w Čechách (1471—1516). Po zmařeném někdy úsilí krále Wáclawa II i císaře Karla IV byloť ono prwní zdařilý pokus prawého zákonníka českého, a wynikajíc nad příbuzné téhož wěku díla Stibora z Cimburka w Morawě (1481) i Stěpana Verböciho w Uhřích (1514), jak základní ideí a ústrojím, tak i auplností pro- wedení swého, stalo se wzorem, dle kteréhož později strojena býwala wšecka zřízení zem- ská netoliko w Čechách, ale i w jiných zemích sausedních. Hlawní jeho známka wyswitá z toho, že w něm newyprawuje ani rozumuje nižádná osoba o tom, co w Čechách bylo za práwo, ale že podáwají se zákonowé, nařízení a nálezowé sami v půwodním swém znění, tak jak zapsáni byli w deskách zemských, tomto skladě odwěkém českého práwa i jeho přisluhowání, a že sestaweni jsau do systematického pořádku. Skladateli potřebí bylo netoliko důkladné známosti weškerého obsahu desk zemských, ale i ducha ustrojiwého čili daru organisatorského, aby utwořil celek zdárný a zpráwný. W úwodu čili we předmluwě prawí se, že práce ta swěřena byla dwěma pánům ze Sternberka, Petrowi na Léštně i Zdeňkowi na Zbiroze, a wládykowi Albrechtowi Rendlowi z Aušawy. Ale ačkoli zwlášlě pan Petr Holický ze Sternberka, (syn Petra již 1454 zemřelého z paní Anny ze Swarcenberka, i wnuk slawně známého p. Alše († 1455), wlastence w bojích husitských proslulého), dokazowal newšední spůsobilost we wedení wěcí zemských, jakož pak i jmenowán potom 1507 nejwyšším sudím, 1510 nejw. komorníkem králowstwí Českého, we kterémž auřadě i 1514 zemřel; pan Zdeněk pak, (bratr Ladislawa, nejw. kancléře 1510—1521, syn Jaroslawa † 1492 a wnuk Zdeňka † 1476,) také často se připomíná v jednáních a saudech zemských swého wěku: wšak nelze owšem pochybowati, že hlawní o dílo to péče i zásluha byla wždy při Albrechtowi Rendlowi z Au-

Strana 6
6 šawy, tehdáž r. 1498—1509 prokuratoru králowském, potom 1509—1510 nejw. písaři zemském, posléze 1515—1516 podkomořím král. Českého. Muž tento uznáwán byl od přátel i nepřátel za přední politickau kapacitu wěku swého w Čechách, a nepřestáwaje ani na okamžení býti nejoddanějším a spolu wždy nezištným radau krále swého, prowo- zowal působení téměř rozhodné we welikých oněch rozmíškách stawowských, které značily wěk Jagellonský u nás, a to wíce přewahau ducha i známostí, nežli mocí postawení swého. Známo jest, že (jakož mu to prospěch králůw kázati se zdál) propůjčowal se s počátku wíce ku prospěchu šlechty, později (tuším od r. 1510) wíce ku prospěchu stawu městského; a tudíž protiwníci jeho, nejprw měšťané, potom šlechtici, agitowali proti němu tím náružiwěji, čím wíce jim bylo se obáwati důwodůw od něho wedených; tak že roz- křičowali jej za práwnického sofistu, a slowo „Rendlowání“ stalo se w Čechách asi tím, čím až podnes sluje „Macchiavellismus“ welikého jeho wrstewníka we Florencii. Také známo jest, že staw městský ze zřízení zemského r. 1500, kterémuž potupně jen „práwa Rendlowa“ spílal, bral sobě hlawní příčinu ke mnoholetým oněm rozbrojům, kteří teprw smluwau Swatowáclawskau r. 1517 stíží urownáni jsau. A wšak důkladný obraz wšech těchto poměrůw a půtek jest úlohau prawého a nestranného dějepisu: zde nedoložíme wíce, nežli že wládycký rod Rendlůw z Aušawy znám byl již za wěku krále Wáclawa w Čechách, a že po smrti krále Wladislawa (1516) pan Albrecht ustaupil téměř cele s politického jewiště, i panowaw některý čas na Roztokách a nebyw nikdy marnotratným, po smrti swé 9 září 1522 nepozůstawil hojným synům swým než dosti skrowný sta- tek Myšlín w Kauřimsku, kterýž tuším sám byl zdědil po předcích swých. Zřízena zemské za krále Wladislawa r. 1500. Překladatel díla jeho do latiny byl Rodrich Daubrawský z Daubrawy, doktor obojích práw a řečník při zemském saudu w Praze, známý zwláště z pochwalných psaní od pana Bohuslawa Hasišteinského z Lobkowic k němu a o něm daných. Byw horliwým katolíkem, nabyl téměř sedmiletým přebýwáním w Italii, tuším w Bononii, hojné učenosti; odtud wrátiw se do Čech, wyučowal několik mladých šlechticůw latině, a již 1500 připsal dílo swé de componendis epistolis témuž p. Bohuslawowi, 1501 latinskau báseň (prosaickau) o Wlastě králi Wladislawowi; později teprw zdá se, že oddal se cele na práwnictwí. Přá- telé tehdáž očekáwali, že stane se welikým oprawcem literatury, owšem latinské, we wlasti naší, ale skutek neosprawedlnil naděje té: neb mimo přítomný překlad, o kterémž již Fabri- cius a Possevinus jakauž takauž známost měli, a kterýž r. 1527 podán jest nowě zwolenému králi Ferdinandowi I jako na přiwítání w Čechách, též mimo tištěné r. 1525 Annotationes in epistolam D. Pauli ad Galatas, w nichž i proti Lutherowi polemisowal, newí se o nižádném znamenitém díle, ježtoby složil byl později, ačkoli umřel teprw 3 srpna 1548 w Praze, kdež i w kostele S. Jakuba pochowán jest. Ohled při tom pro nás nejdůležitější jest ten, že byl skutečným praktickým práwníkem a měl také dostatečnau známost práwa římského: to zajisté ručí, že rozuměw dokonale i wěcem i jazykům, o kteréž mu činiti bylo, nad jiné powolán byl pokusiti se o wěrný a zpráwný překlad prwního zákonníka českého.

Strana 7
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Obsah překladu nesrownáwá se cele s originalem r. 1500 wydaným, podáwaje na mnohých místech interpolace a dodatky, (ku př. čísla 3, 20, 24, 26, 33, 35 atd.), na jiných zase mezery a nedostatky, (ku př. o přísahách w kapli mezi č. 219 a 220) — i nelze toho wykládati z nějaké snad překladatelowy libowůle, powážíli se, že wětší díl do- datkůw těch nachází se doslowně také w pozdějších zřízeních zemských, ku př. r. 1530, 1550, 1564 atd. Wědauce tedy, že ku př. nálezem sněmowním ještě 2 máje 1522 nařízena byla kommisse zwláštní „k naprawowání práw,“ do níž jmenowáno z každého stawu, panského, rytířského i městského po 14 osobách: nemůžeme nedomýšleti se, že mezi 1500 a 1527 wyšlo několikero „naprawených“ wydání zákonníka od r. 1500, a že dr. Daubrawský předložil králi Ferdinandowi překlad wydání posledního, kteréž asi od dotčené kommisse r. 1522 spůsobeno bylo, ačkoli za našeho wěku newí se již o žádném jeho exempláru. Owšem kdokoli srowná podrobně oba texty mezi sebau, přeswědčí se, že latin- ský podáwá recensi nowě ustrojenau i dokonalejší, ana značí pokrok wěcný w zákonodár- stwí českém. My zde přídawky její klademe drobnějším písmem, wybrawše text je- jich český tu z wydání r. 1530, tu z exemplaru musejního od r. 1500, ku kterémuž na konci jeho písmem starým a téměř sauwěkým připsány jsau. Exemplary wydání českého, jichž nám užíwati bylo, musejní a knížat Lobkowských w Praze, neliší se od sebe nežli prwním listem toliko, a na něm variantau owšem důle- žitau, kterauž podáwáme na swém místě. Latinský text bereme celý z rukopisu c. k. wídeňské dworské bibliotheky pod číslem 3269, (někdy juris civilis 273) we 4, listůw 180, jenž jest prawý original od překladatele králi Ferdinandowi I r. 1527 podaný, ja- kož dokazují slowa zewnitř na deštkách od knihaře v samých uncialkách wtištěná: Sere- nissimo. nec. non. et. potentissimo. principi: domino. domino. Ferdinando. dei. gracia. Bo- hemie. regi. infanti Hispaniarum: archiduci. Austrie. duci Burgundie oc. marchioni. Mora- vie oc. comiti. Tirolis. oc. domino. suo. graciosissimo: Rodericus. Dvbravvs. a Dubrawa. S. D. anno. dni. M. D. XX. VII. Zachowali sme wěrně prawopis překladatelůw, nedowo- liwše si změny leda w interpunkcí a we wynecháwání majuskulí, kde jich netřeba, — obě jen ohledem na čtenářowo pohodlí. Dále přidáwáme w textu českém, jen kde se uwodí kwaterny starých r. 1541 zho- řelých desk zemských, ona léta, do kterých asi padají ony kwaterny a zákonowé w nich obsažení, pokud totiž dle jiných zachowaných zápisůw o tom domýšleti se lze.

Strana 8
8 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Rod. Daubrawského přípis ku králi Ferdinandowi. Serenissimo nec non et potentissimo principi domino domino Ferdinando dei gratia Boemie regi, infanti Hispaniarum, archiduci Austrie, duci Burgundie etc. marchioni Morauie etc. comiti Tirolis etc. domino suo gratiosissimo: Rode- ricus Dubrauus a Dubraua S. D. Qui contemplationem rerum naturalium, serenissime rex et domine, domine gratiosis- sime! qui et causarum cognitionem tenent, quid sit iusticia definiunt: aiunt esse perpetuam quandam constantemque uoluntatem, que ius suum unicuique tribuit. Iurisperiti dici hoc autumant de diuina iusticia, que sane in proximi dilectione completur, quem quidem ut nos met ipsos diligere conuenit; ea efficit, ne quorum nos odium tenet id alteri afferamus. Cuius laus tam excellens est et egregia, ut iusticie nomine omnis uirtus intelligatur, Aristotelesque dicat, complecti in se uirtutem omnem, qua procul dubio proxime ad deos acceditur. Vnde illud psalmographi: beati qui faciunt iusticiam, et Salomon in prouerbiis: in semita iusticie vita. Huius M. Tullius meminit et inquit: iusticia est, qua societas hominum inter ipsos et uite quasi communitas continetur. Et Vlpianus: iusticiam qui colit, boni et equi noticiam profitetur, equum ab iniquo, licitum ab illicito secernit. Nos dum proximis superioribus diebus aduersa fortuna et domesticis dissensionibus iactaremur laceraremurve, non nullorum- que auaricia uastaremur, eam aridis faucibus sitiebamus admodum, eiusque in singulos dies eramus ardentissimi. Non tam igitur, rex inclitissime, claritate nominis aut principatu, non opibus aut potentia, quam illa ipsa iustitia, qua magnus ac preclarus es apud nostros, nec tam suffragiis procerum siue heroum, quam communi omnium consensu ac uoce in regem Boemie creatus es, ut iam cum illo sancto populo animo hilari atque leto uociferare nobis liceat: aduenisti desiderabilis; quod ipsum tue maiestati Christus opt. max. fortunet ac bene uertat. Ceterum hanc ipsam iustitiam, nisi quis iuris cognitionem teneat, iusti atque iniusti scientiam, que in iuris intelligentia consistit, habeat, non facile intelligi datur, quomodo quis depromere in omnes possit. Quum igitur regnum Boemie leges iuraque longe ab alijs diuersa habeat, non mihi est ui um fore alienum, ne tuam maiestatem illorum cognitio fugeret, illa de no- fstro sermone uulgari in latinum traduxisse, ut his cognitis, quasi gubernaculo salutari et felici tua maiestas ad regendam istam gentem ferocientem et superbientem utatur, simul et tuam ut maiestatem cum primis isto exili munere feliciter exciperem dominumque mihi futurum et gratiosum et beniuolum redderem. Non autem tua maiestas hic speret quitquam eloquentie Romane inesse, sed quandam indisertam et inornatam prudentiam; atque ut fides laboris mei constaret, neue unguem transuersum ut aiunt a recto abirem, pro meis uiribus elaboraui in hac tralatione, ut uerbum uerbo corresponderet, adeo quod etiam nonnunquam consulto et studiose barbaris et iurisconsultorum uoculis, prout res accidit, sim usus, ut exempli gratia dicam estimationem pro taxatione, litteras tuitionis pro executorialibus, con- tradicere pro prohibere, pignora capere pro pignorare, et id genus. Si igitur tua maiestas squallidam barbariem et incultam hic leget nonnunquam, minus mirari dignetur, necessario quia id fieri oportuit; est tamen opere precium tue maiestati hic regnanti ea ut ut sint cognoscere. Sed quandoquidem ista iura nostreque iste constitutiones tue maiestatis aucto- ritate abrogari plereque debeant, aut his aliquid derogari oporteat, noueque aut adiungende statuendeque sint, tue maiestati aliam huiusmodi operam accuraciorem offero atque pro- mitto semper promptam atque paratam, tanquam domino suo gratiosissimo, cui me humillime totum trado, quidquid ipse sum atque commendo. Cristus optimus maximus tuam maie- statem nobis uelit esse quam maxime longeuam et felicissimam. Ceterum si continget, quod causas latino sermone orabunt, et rursus in eadem verba boemice, futurum est, quod tam tua maiestas, quam etiam iudices et alienigene astantes causas intellecturi sint. Ex quo orandi modo aliud commodum nascetur, quod causidicorum longa et sepe inanis inutilisque loquacitas, qua unam causam ad integrum diem aut eo plus protrahebant, cessabit, et iudicibus equior erit labor diiudicandi et causas determinandi, tuaque serenissima maiestas sua auctoritate et omnes et maximas causas audiendo, et sen- tencias iudicum confirmare et ratificare poterit, ne demum cauillandi occasio cuiquam innascatur, tuam serenissimam maiestatem nihil a se, sed tantum prudencia consiliariorum res transigere.

Strana 9
Zřízení zemské králowstwi Ceského. U w Léta božieho tisicieho pótistóho: za naj- jasnějšícho kniežete a pána, pana Wladislawa Uherského a Ceskóho króle oc. a markrabi Morawského oc. kterýž jest rozmnožitel po- koje, řádu a práw, sauduow a sprawedliwostí mezi wšemi swými poddanými, a skutečně to chtě a dokonce řiedě, aby bohatý i chudý pod Jeho Milostí pokoje a sauduow a spra- wedlností mohl užiti, a k tomu aby se mohl każdy wystfieci a wywarowati, kteróż pokuty jsú, kdożby pokoje a prów a sauduow a spra- wedlnosti ruśitel byl : ráčil jest JM' powolenie dáti pánuom a rytiefstwu 'w koruné Ceské, aby swá práwa po wáech dskách (i privilegii na Karlšteině) *) wyhledali, a to w jedny knichy wšecko sepsali ; a to s pilností pfe- hlednüe, aby wážili, práw swých aby přiči- nili nebo ujali, tak jakZ od starodáwna by- walo, a to aby w jedny kniehy složili ; a ty kniehy aby tisknüti rozkázali, aby je mohl mieti bohatý nebo chudý, ktožby chtěl, aby se tiem uměli wšickni zprawiti a wystřéhati, aby žádný newěda neupadl w pokutu, pro kterůžby měl čest ztratiti aneb hrdlo a statek. Tu pak páni a rytieřstwo (toho času jakož se nahoře píše) na sněmu obecniem s pilností sú wáZili, což w těchto knihách psáno stojí: naje prwé, pročby měl člowěk čest ztratiti, hrdlo anebo statek ; a potom sü to wáZili, kterak jest saud zemský w swé moci a w swé sláwé od starodáwna 1i nynie držán byl, kterýmžto saudem najwětší řád a pokoj w zemi české zachowáwán byl. Protoż páni a rytieřstwo, znamenajíc tiem saudem takowý základ řádu a pokoje, kazali su wiecky wóci sepsati, kte- rakby měli bohatí i chudí pfi tom saudu se zprawiti, počnúc od puohonu až do žaloby, a po rozsúzení aneb po staném práwu, kte- rakby každý mohl swého dosáhnůti ; a skrze by kohokoliwěk zlehčenie toho saudu přichá- zelo, skrze toho by řád a pokoj rušen byl. Jura et consliluliones regni Boemie. od. Anno Domini MD. Serenissimo principe et domino domino Wladislao Vngarie et Boemie etc. Rege et marchione Moravie ete. regnante, qui et pacis, ritus et moris iurium, iudiciorum ac equitatis inter omnes suos subditos autor est, uolens id in effectu et finaliter ordinando, ut tam diues quam pauper sub sue maiesta- tis pace ac iudicijs equitate frui posset, insu- per ut quisque, qui pacis iuris et iudiciorum ac equitatis turbator existeret, custodire se posset et cauere penas que hic insunt: sua maiestas suum consensum ad hoc baronibus et equestribus regni Boemie prebuit, ut iura sua per omnes tabulas regni inuestigarent, idque cum diligentia exquirentes perpende- rent, eaque omnia ad unum librum curarent conscribi, iuraque sua ut possent et augore aut diminuere, itaut ab antiquo fieri solebat; eum in unum librum congerent, ut etiam in- primi mandarent, ut tam diues quam pauper hune librum habere posset, omnesque ut sci- rent se regere custodireque, ne quis igno- ranter incideret in penam, ob quam et hono- rem suum aut uitam uel bona sua perdere posset. Tum igitur barones et equestres hoc anno supra commemorato in congregatione uniuersali diligenter ea, que in hoc libro conscripta sunt, examinarunt: inprimis ob quam rem deberet aliquis honorem, uitam aut bona perdere; dein quoque qualiter iudicium regni in sua auctoritate et maiestate ab an- tiquo usque nune tentum et habitum est, quo uidem iudicio maxime ordo et pax in regno Boemie stabiliretur. Quocirca barones et eque- stres tale fundamentum ordinis boni et pacis hoc iudicio animaduertentes, mandarunt omnes res conscribere, quo pacto non tam (sic) diues quam pauper sciret, se circa illud iudicium regere, incipiendo a citatione usque ad que- relam, et deinde a lata sentencia aut post contumaciam qualiter quisque id, quod suum % „I privilegii na Karlšteině“ — dodatek ten čte se jen w exempláru tištěném, kterýž nachází se w bibliotóce kniżat z Lobkowic w Praze. 2 

Strana 10
10 A nato jsü znamenité pokuty dolepsané, kdež se jich každý wystřéhati muož. A také o saudu krälowském komorniem, a o mensiem saudu zemském, 0 saudu dworskéni, a 0 saudu purkrabie Pražského: o těch wšech saudech jest s pilností zawřieno a wáženo, kterak se při nich každý zachowati má. A také jest S pilnosti zfiezeno a wáZeno, kterak napřed pansky staw pfi üfadech zemskych a pri sau- dech zachowán byti má; a potom staw ry- tieřský při úřadech zemských a pfi saudech zachowán býti má; a také Pražané a staw městský, pokud při swých městských saudech o méstskü wéc zachowáni byti mají. A také jest zfiezeno o dskách kladenie a sve dsky psánie a o zpráwách, a o wedeni präwa, a 0 wšech wčcech, což jest komu ke dskám po- trebie, od čeho co placeno býti má od desk, jest to wše položeno zwláště. A pilně jest to wáženo, což se wdow a sirotkuow dotýče, kterakby ti k swým sprawedliwostem přichá- zeti móli, Také jest to s piluostí wázeno od pánów i od rytiefstwa, i od PraZanuow i od mést swoleno, kteráby zfiezenost po zemi státi méla, pokudby se pfi poprawách jedni sta- wowé proti druhym zachowati mili; a zhübciem a zločineuom aby mezi sebú miesta nedali. Jakož to pak wšecko w náleziech w tčchto knihách psáno stojí, pokud se má pfité wéci za- chowáwáno byti. Páni (2) rytierstwo, tyto kniehy k zřiezení a w pořád složenie a k tisknutí wy- dánie a zase prijetie a mezi lidmi rozdánie, poručili a swérili sú toho Petrowi z Štern- erka a na Lištni, a Zdeňkowi z Sternberka a na Zbiroze, z pánuow, a. Albrechtowi Ren- dlowi z Aušawy, prokuratorowi krále JM", z wládyk. Jsû pak tištěny tyto kniehy w slawném městě starém Pražském, léta téhož jako swrchu psáno stojí ; také i dotištěny jsů téhož léta w sobotu před swatů Máří Magdalensků (18 terwence), a krälowstwi kräle JM“ uherského desátého léta a českého třidcátého. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. est, assegui posset; per quemcunque autem huius iudicij auctoritas diminueretur leuiorue fieret, ut cognoscerent, quod per illum ordo bonus et pax turbetur. Ob hoc igitur sunt pene insignes infra scripte, quas quisque tam facile cauere possit, constitute. Ac etiam de iudicio regio camere et de iudicio regni minori, de iudicio curie, de iudicio purgrauij Pragen- sis, de his omnibus iudicijs est diligenter conclu- sum ac perpensum, qualiter quisque in his se con- seruare debeat. Insuper diligenter constitutum et perpensum est, quo pacto imprimis baronum ordo, itidem et ordo equestris circa regni officia et circa iudicia conseruari debeat; nec non ciues Pragenses statusque ciuitatum, quo usque circa suarum ciuitatum iudicia de rebus ciuitatem spectantibus conseruentur. Et etiam ordina- tum de intabulatione et in tabulas prosrip- tione et de cautela euictionis, de executione iuris ac de singulis rebus, quid cuique apud ta- bulas opus sit, pro quo et quid cuique solui a tabulis debeat, sigillatim omne id exponitur. Diligenter quoque est hoc animaduersum, quod ad uiduas et orphanos attinet, qualiter ius suum assequi possent. Demum non minori diligentia consideratum est a baronibus et equestribus, a Pragensibus ac a ceteris ciui- tatibus, et ad id consensum est, qualiter hec ordinatio in regno isto diu durare ualeret, in quantum ad iurisdictiones malefactorum atti- net, quomodo ordines erga se inuicem habere debeant, atque predatoribus et malefactoribus locum inter se non permitterent, prout omne id in constitutionibus libri istius perscriptum est. Quocirca barones et equestres hunc librum ordinandum ordineque componendum et in- primi dandum ef rursus recipiendum, ac in- ter homines distribuendum commiserunt et crediderunt Petro de Stenberga et in Lestna, et Zdenkoni de Stenberga et in Zbiroh ex baronibus, et Alberto Rendel de Aussaua, procuratori regie maiestatis, ex equestribus. Est autem liber iste impressus in celebri ci- uitate antiqua Pragensi anno ut suprascriptum est, et finita impressio eodem anno est sab- bato ante festum Marie Magdalene (18 Jul.) regnorum uero sue maiestatis Vngarie decimo et Boemie trigesimo. 

Strana 11
ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ. 1) Za práwo jest, kterak w saudu zemském sedají. Najprwé král JM má seděti na duostojenstwí stolice swé w saudu zem- ském; a mezi nohami JM“ najwyšší purkrabie Pražský, a po prawé ruce králowské pan z Rožmberka, kterýžby w saudč sedčl, a podlé nčho najwyšší hofmistr zemský, a trefiloliby se kdy, žeby zemský maršálek w saudu sedal, má sedati pod hofmistrem zemským. A na lewé stranč králowské má sedčti naj- wyšší komorník zemský, podlé něho naj- wyšší sudí zemský, a potom najwyšší kancléř. zemský. A potom na obojie straně mají páni po létech sedati, jakož obecní nález w sobě to šíře ukazuje. A osm z wládyk, kteříž sedají w tom saudu, po každé straně po čtyřech, a také po starších sedati mají. A z wlá- dyk z žádného kraje nemá wiece sedati nežli jeden w saudu zemském, než tito aby tak dosedali, jakZ sá do téhoZ saudu wsazeni NeZ kdyZby král JM' w saudu neseděl, aneb ráčil wstáti aneb odjíti, tehdy purkrabé PraZsky na miesté JM" sedéti má. O saudu. 2) We jmeno božie a trojice swaté nerozdielné. Amen. Wladislaw z božie milosti král český, markrabě morawský, lucemburské a slez- ské knieže a lužicský markrabě: známo činíme wšem, tak budúcím jako nyněj- ším, že znamenawše některé ruoznice znamenité mezi pány a wládykami w králowstwfí našem 'wzniklé, kteréžto za CONSTITUTIONES REGNI. 1) De iure est, guo ordine in iudi- cio regni sedere debeant. Imprimis sua maiestas regia sedere debet in solio suo; ad pedes autem sue maiestatis supre- mus purgrauius Pragensis. A dextra regis dominus de Rosis, ille, cui in iudi- cio sedere ius est, luxta illum supremus magister curie regni; et si contingeret, quod marschaleus regni in iudicio hoe sederet, sedeat post magistrum curie regni. À sinistra uero regia sedere de- bet supremus camerarius regni; iuxta illum supremus iudex regni et supremus cancellarius regni. Demum in parte utra- que debent alj domini iuxta etatem se- dere, uti constitutio generalis latius id in se continet; et octo ex ordine eque- stri, qui etiam sedere debent in hoe iudicio in qualibet parte qmattuor, ctiam iuxta etatem. Sed ex equestri ordine non plures quam unus ex unaquaque regione sedere debeat in isto iudicio; istique uti ita assideant, quo ordine in hoc iudicio sint collocati. Ceterum si regia maie- stas in isto iudicio non sederet, aut sur- geret de iudicio aut abiret, tunc pur- grauius Pragensis in loco sue maiesta- tis debet sedere. De Judicio. 2) In nomine domini et indiuidue sancte trinitatis amen. Nos Wladislans dei gratia rex Boemie, marchio Moranie, Lucenburgensis ac Slesie dux marchio- que Lusacie: notum facimus uniuersis tam futuris quam presentibus, quod anim- aduertentes nonnullas dissensiones in- gentes inter barones et equestres in regno nostro exortas, que tempore superiorum 9% 

Strana 12
12 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. předkuow našich z dáwné chwile, i také za nás (k) znamenité překážce jednánie obecného dobrého byly sú, a potomně k zkáze a ke zlému králowstwi tomuto takowá neswornost pfijfi by mohla: i majíce péči ustawičnů o poddaných na- šich, a chtiece rádi, aby takowé neswor- nosti w dobrů jednotu uwedeny byly, kteréžby obecnému dobrému nynie i bu- daucně nepřekážely, s pomocí boží a s powolením wšech pánuow i také wlá- dyk králowstwie našeho českého, tyto artikule dole psané ku prawému a celému konci jsme přiwedli; o kteréž na nás oboje strana mocně sú přestali, a nynie i budüené za se i za swé budücie nám sü pfirkli Ze se tak podlé wyrčenie to- hoto našeho bezewšeho přerušenie za- chowati mají. Najprwé co se osazenie saudu zem- ského dotýče a waynosuow panských a wládyckých nálezkuow, to takto wypo- wiedáme a na wüéné časy za práwo ustanowujeme: aby wZdycky, kdyZby se koliwék nám anebo budácfm na&im krá- lóm českým saud zemský osaditi událo, w takowém saudě aby byli napřed po- sazeni úředníci, kteříž z práwa při saudu zemském seděti mají, totižto najwyšší purkrabě Pražský, najwyšší komorník a najwyšší sudí králowstwie českého; a k tomu dwanáct osob z pánuow, muZuow k tomu hodných a na cti zachowalých, a k tomu osm osob z wládyk také hodných a na cti zachowalých, kteřížby od nás aneb od budúcích našich k ta- kowému saudu wybráni byli. A kdyžby panský potaz a wládycký wynášen býti měl, tehdy k wynášení potazu najwyšší sudí králowstwie českého nynější i bu- dúcí má kázati wstáti dwéma z pánuow a jednomu z wládyk; a tak ti tfie spolu, kteří powoláni budá, pansky a wládycky potaz wynesti mají. Wiüak to wZdycky regum alongo tempore ac etiam nostris temporibus ad bonum publieum trac- tandum magno impedimento fuerunt, quodque in futuris temporibus in per- niciem et in magnum malum regno huic talis dissensio euenire posset: habentes curam instantem pro subditis nostris, te cupientes huiusmodi dissensiones, que publico bono nune et in futurum im- pedimento esse possunt, in bonam uni- tatem adducere, auxilio diuino ac cum consensu omnium baronum ace etiam equestrium regni nostri Boemie hosce articulos infra scriptos ad uerum et in- tegrum finem deduximus, de quibus utra- que pars nostro arbitrio plenarie permi- serunt, et nunc et in futurum pro se et pro suis futuris nobis promiserunt ita iuxta edictum hoc nostrum sine omni controuersia sese conseruaturos. Imprimis quod pertinetad iudices regni locandos et ad relationem baronum et equestrium decretorum, in hunc modum edicimus et in perpetua tempora pro iure statuimus: ut semper et quando- cunque nobis et futuris nostris regibus Boemie iudices regni locare contingeret, in huiusmodi iudicio ut essent imprimis locati officiales, qui de iure in regni iudicio sedere debeant, uidelicet supre- mus purgrauius Pragensis, supremus ca- merarius et supremus iudex regni Boemie; insuper et Xij uir ex baromibus, uiris ad hoc munus dignis et honeste con- seruatis, qui à nobis uel a futuris no- stris ad huiusmodi iudicium eligantur. Et cum sententia baronum et equestrium efferri deberet, tunc ad relationem sen- tencie supremus iudex regni Boemie presens et futurus debet precipere, ut surgant duo ex baronibus et unus ex equestribus, ut hi tres simul baronum et equestrium sententiam exponerent. Ce- terum hoc semper tabulis sedulo obseruari debet, quod hi duo ex baronibus, et hic 

Strana 13
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 13 dskami znamenitě zapsáno má býti, že tito dwa z pánuow a tento z wládyk, panský a wládycký potaz wynesli ; tak aby po wěčné časy beze wšeho omýle- nie znamenitě rozdiel byl mezi stawem panskym a stawem wládyckým. Coż se pak dotyce saudu dwora našeho u dworskych desk, to takć ustanowujem, aby dole psanym spüsobem wosazowán byl nynie i budácné: a na tom saudu aby seděl na miestě našem najwyšší sudí dworu našeho po Čechách, pak k tomu páni, kteříž k tomu jmenowáni budü, podlé toho a s nimi aby seděli čtyřie z wládyk w témž saudu. A kdyžby panský a wládycký potaz wynešen býti měl, tehdy sudí dwora našeho nynější i budúcí má rozkázati dwéma z pánuow a jednomu z wládyk wstáti ; a kter káže, ti mají panský a wládycký potaz wynesti; a to také má znamenitě dskami zapsáno býti, že tito dwa z pánuow a tento z wládyk, panský a wládycký po- taz wynesli, aby jedenkaždý bez omý- lenie w swém stawu panském nebo wlá- dyčiem oznámen byl. Což se pak dotýče relaci a nebolito posluow ke dskám, to také za práwo nynie i po wěčné časy ustanowujem: že komužkoliwěk relaci my i budúcí naši králowé čeští poručieme, buď z pá- nuow neb z wládyk, ktožby byl naše rada přísežná, ten aby mohl poslem ke dskám býti zemským i také dworským; a relaci F- úředulkuov desk obojích od takowého od nás poslaného má při- jata býti beze wšie odpornosti. Wšak to také úředníci desk obojích s pilností opatrowati mají, ktobykoliwěk relaci ke dskám udělal, bylliby z stawu panského, aby to tak dskami znamenali: posel ke dskám tento z pánuow ; pakliby byl z stawu wládyčieho, aby bylo zapsáno : posel ke dskám tento z wládyk. A pro- tož my, Wladislaw král, znajíce že tito ex equestribus baronum et eguestrium sentenciam exposuerunt; ut in hunc mo- dum perpetuis temporibus sine omni dubio clare discrimen foret inter statum baronum et statum equestrium, utque unusquisque in suo statu baronum aut equestrium specificaretur. Quod autem ad relationem uel ad relatores tabularum attinet, hoc etiam pro iure nune eft in perpetuum statui- mus, quod cuicunque relationem nos et futuri nostri reges Boemie committemus, sint ex baronibus aut ex equestribus, nostris consiliarjjs iuratis, quod tunc is relator ad tabulas regni aut curie nostre esse potest, et relatio ab eodem a no- bis misso ab officialibus utrarumque ta- bularum assumi sine omni contradictione debet (de his rebus, que ad nos spec- tant aut ad futuros reges spectabunt). Verum etiam officiales ambarum tabu- larum diligenter prouideant, quicumque relationem ad tabulas faciet, si is cx statu baronum fuerit, ut id tabulis in- scriberent: relator tabularum iste ex ba- ronibus; sin autem fuerit ex equestribus, 

Strana 14
14 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. prostředkowé, kteréž sme mý od dne- šnieho dne po wóćnć časy za práwo ustanowili, králowstwií najemu českému nejsu k ujmś ani Żadnemu zlehCenf stawu panskému ani také wládyckému, ale Ze mohń nynie i budúcně k obecnému do- brému a k zachowání lásky a sworno- sti tomuto králowstwí slúžiti, tyto wšecky wóci swrchu psanć listem tiemto naším utwrzujem, a pro wěčné časy za práwo ustanowujem; tak Ze strana žádná z pá- nuow ani z wládyk w takowém spuosobu pies toto naáe zfiezenie na wlece se táh- nüti, ani také strana strané toho ují- mati nynie ani po wěčné časy nemá. KteréhoZto ustanowenie list Jeden pod pečetí naší dali jsme pánóm a druhy wládykám, a pro wětší pewnost a wóli wšech pánuow i wládyk na obecniem sněmu králowstwie našeho kázali sme dskami zapsati toto naše zjednánie a ustanowenie. Dán na bradě Pražském, w středu po swatém Rehoři, *) léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, králowstwie našeho léta šestnáctého. "Tento majestát wložen jest we dsky z rozkázanie najjasnějšího knieżete a pána pana Wladislawa českého krále oc. a s powolením pánuow a wládyk krá- lowstwie českého, wšech jich s powole- nim a dobrń woli. Poslowé ke dskám od krále JM" byli jsú Jindřich z Hradce, najwyśśi komornik kralowstwie Geskcho, Puota z Rismberka a z Swihowa, naj- wyšší. sudí králowstwie českého, z pá- nuow ; a Jan z Raupowa, najwyšší písař králowstwie českého a hofmistr dworu ut inscriberetur: relator tabularum iste ex equestribus. Quocirea nos Wladislaus rex considerantes, quod ista media, qualia nos ab hodierno tempore in perpetuum pro iure constituimus, regno nostro Boemie non sint ad diminutionem, ne- que ad dehonestamentum statui baronum aut equestrium, sed ut possent nunc et in futurum ad publicum commodum et ad conseruandam charitatem et concor- diam huie regno deseruire, has omnes res supradictas literis presentibus con- firmamus ratificamusque et in perpetuum pro iure constituimus, ita quod nulla pars neque baronum neque equestrium in tali modo ultra istam nostram con- stitutionem maiora affectare, neque etiam pars parti id diminuere nune neque in perpetuum debet. Cuius quidem consti- tutionis literas unas sub nostro sigillo baronibus dedimus, alteras autem cgne- stribus, ac pro maiori firmitudine cum consensu omnium baronum et equestrium in communi congregatione regni nostri iussimus in tabulis inscribi hoc nostrum decretum ae constitutionem. Date in arce Pragensi die Mercurij ante festum Georgii, anno domini Mcecelxxxvij, regni nostri anno XVj. He litere intabulate sunt ex mandato serenissimi principis et domini domini Wladislai Boemie regis etc. et cum con- sensu baronum et equestrium regni Doe- mie omnium eorum eodem consensu ef uno animo. Relatores tabularum a regia maiestate fuerunt Henricus de Noua do- mo, supremus camerarius regni Boemie, Puta de Ryzmberga et de Schwihoff, su- premus iudex regni Boemie, ex baroni- bus; Johannes de Raupow, supremus no- tarius regni Boemie magisterque curie *) W tištěném exempláři stojí datum „w středu před S. Jiřím,“ což dle swědectwí nejen originálu této listiny, chowaného podnes w korunním archivu českém, ale také ku př. Zřízení zemského saudu od r. 1550 a jiných, chyba jest, a nesrownáwá se s dalším datum, dle kteréhož list tento králowský „we středu po S. Řehoři“ (14 března 1487) netoliko wydán, ale i hned také do desk zemských wložen jest, My jej dali také již w Archivu českém (IV, 518) otisknauti. 

Strana 15
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 15 krále JM" z wládyk; wyprawujíce na- depsané wéci, od jnenowaného pana krále К tomujsáce zwlásté wysláni, Stalo se w středu po sw. Řehoři. (III Andr. F. 8.) 3) Nalezli wuobec za práwo: že král JM' nemá na Zádnü zemskü wéc obecní Zád- ných relatoruow činiti; a by pak JM' komu to z rady JM" poručiti ráčil, nemá tě relací žádný k sobě přijítií; a úředníci desk té re- laci pfijiti nemaji. Pakliby tu relaci piijali, bud co wepsali obecniho bez relatoruow na to od zemé z obecného swolenie wyslanych Z pánuow a z wládyk; a tóż żeby wymazali co obeeného bez relatoruow na to ode w&i země wyslaných, tak jakž se nahoře píše: tehdy ti úředníci mají Ind beze wšie milosti na hrdlech trestáni být, a ta relaci tak za- psaná nemá žádné moci míti. Než budeli jmíti jaká relací zemská obecní ke dskám k úředníkuom učiněna býti, aby učiněna byla při přítomnosti wšech úředníkuow desk při dskách, kteřížby toho času tu byli. А rela- torowć na to byti mají páni úředníci zemiti, a z pinuow a z rytiistwa z każdóho stawu čtyři osoby mají k nim přidány býti. A jináč relací obecních potřeb zemských přijímána býti nemá, lečby kterého úředníka zemského z těch tří tu nebylo, *) 4) Nalezli za práwo: saud o su- chých dnech adventních má minúti, než puohonowé mají předse jíti a k nim žádný státi nemá, a ti puohonowé mají tepruw o suchých dnech postních wy- swédéowáni byti. A ti puohonowé k suchym dnóm adventním mají napřed před těmito puohony, kteříž od suchých dní adventních k suchým dnuom post- ním, budú napřed wyhlášení (sic). A páni o suchých dnech postních tři neděle pořád súditi mají, lečby pří wiec ne- bylo; a to má tak na budücie časy státi a trwati, **) „5) Nalezli wuobee za práwo: že páni mají w saud zemský ráno zasedati a súditi wedle starodáwnieho obyčeje. regie maiestatis ex equestribus; expo- nentes res supradictas nomine jam dieti domini regis ad hoc specialiter missi. Ac- tum est die Mercurii post festum Georgii. 3) Pro iure publico constitutum est: regia maiestas non debet in ulla re communi aut regni ullos relatores facere; et si sua maie- stas hoc de coneiliariis sue maiestatis com- mittere dignaretur cuipiam, non debet tamen quisquam hane relationem ad se suscipere. Sin uero quisquam huiusmodi relationem sus- ciperet, aut aliquid, quod esset commune, proseriberetur sine relatoribus in hoc a regno communi consensu emissis ex baronibus et equestribus; vel etiam quod aliquid cancel- larent quod commune esset, relatoribus in hoe a toto regno non transmissis, ita ut su- pra scriptum est: tunc hi officiales mox de- bent absque omni gratia capite plecti. Cete- rum si foret aliqua relatio regni communis ad tabulas ad officiales facienda, relatores in hoc esse debent presentibus omnibus officialibus, qui illo tempore apud tabulas adessent; et do- mini officiales regni et ex baronibus et cque- stribus ex quolibet ordine quattuor debet (sic) illis adiungi. Et aliter relatio in generalibus negocijs regni suscipi non debet, nisi aliquis offi- cialium regni ex his tribus tunc non essct presens. 4) Pro iure constitutum est: iudi- cium regni quattuor temporum in ad- uentu teneri non debet, attamen cita- tiones suum progressum habere debent, sed ad illas tunc nemo debet comparere, illeque citationes primum in quattuor temporibus quadragesimalibus publicari solent. Verum ille citationes quatuor tem- porum aduentus imprimis debent ante ci- tationes quadragesimales publicari. Et do- mini iudices iudicaturi causas nominare, quas pre se iudicandas accipere uelint, de- bent, et has omnes, quas nominabunt, diiudicare debent, et omnia contradicta. 5) Pro iure constitutum est: do- mini iudicium inchoent mane, horamque nominent, ad quam partes litigantes con- *) Paragraf tento nečte se w exempláru 1500 tištěném, ale jen we psaných k němu přídawcích a w pozdějších wydáních, ku př. 1530 str. A. 4, 1550 lit. A. 36, 1564 A. 20 : důkaz to, že teprw mezi r.1500—1527 ustanowen a sepsán byl. Smysl jeho jest, že král sám osobě nomůže a nemá ukládati obecných zákonůw zemských wübe c. **) Dodatek rkp. „A páni kdyžby súditi chtěli, mají pře jmenowati, které před se wzíti chtí, a ty dosúditi wšecky, kteréž jmenowati budů, a wšecky odpory.“ 

Strana 16
16 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. W prwních Wáclawa Hindráka, B. 3. (— 1491) 6) Nalezli wuobec za práwo: což se křikuow při saudu zemském dotýče, aby z zadu žádných křikuow nebylo ; pakliby kto kdy křičel, má naň zawo- láno býti jménem, nemluw tak welmi, jednau, druhé až do třetie. A křičelliby wždy přes to a mluwil, má do wěže wzat býti, a má den a noc seděti ; pak- liby nechtěl do wěže jíti, ale daj jednu kopu grošuow českých purkrabi hradu Pražského ; a purkrabie má tu býti a wokřikowati aby mlčel. W prwních Wéclawa Hindréka, B. 3 (= 1497.) 7) Nalezli wuobec za préwo: což se dotýče cizozemeuow, kteříž k koruně nepřislušejí, aby wšickni před saudem zemským českým jazykem swé pře wedli sami skrze se, neb kohož sobě zjednati mohů. W prwních Wáclawa Hindráka, B. 8. (= 1497.) 8) Nalezli wuobec za práwo: páni a wládyky na plném saudu na plném snémé natom jsá zuostali a we dsky pa- mátné sü zapsati kázali: ktoZby koli do śrańków wstüpil, kdyZ páni sádie, jeZtoby nebyl zawolán aneb wedle strany ne- wstúpil, ten každý aby jednu kopu gro- šuow českých dal purkrabi hradu Praž- ského. W památných T. 15. (— asi 1496.) 9) Nalezli za práwo páni na plném saudu wšem wuobec, a Petr z Michalo- wie a Petr ze Zwieřetic panský potaz wynesli: aby již wiece žádný král český negleitowal, ani gleitowati mohl nižád- ného před saudem zemským. Panským saudem stalo se léta tisícicho čtyřstého šedesátého pátého (IV Mathiae E. 23). Též o tom w třetích Wáclawa R. 12 — 1410). 10) Nalezli wuobee za práwo : naj- jasnčjšie knieže a pán pan Wladislaw z ueniant ; judicaregue debent iuxta anti- guam consuetudinem. 6) Pro iure constitutum est: guod ad clamores circa iudicium attinet, ut retro in triclinio iudiciario nulli forent clamores; si uero quis clamorem ede- ret, debet ille admoneri nominatim: noli tam ualde loqui, primo, secundo usque tercio. Et si insuper adhuc clamaret et lo- queretur, tunc is in turrim duci et diem unum et unam noctem ibi manere de- bet. Si uero in turrim ire recusaret, det attamen purgrauio arcis Pragensis unam sexagenam grossorum alborum. Et is purgrauius debet circa iudicium adesse et ut taceant admonere. 1) Pro iure constitutum est: ut alienigene, qui ad regnum non attinent, et hi etiam, qui attinent, omnes coram iudieio regni Boemico sermone suas cau- sas agant, seu per semet, seu per alium, quem sibi possunt disponere. 8) Pro iure constitutum est: baro- nes et equestres in pleno iudicio et in plena sinodo constituerunt et in tabulas memoriales proscribi mandauerunt: qui- cunque intra septa cum domini iudica- rent non uocatus ingrederetur, et non ingrederetur eum aliqua parte litigan- tium, is quilibet unam sexagenam gros- sorum alborum purgrauio arcis Pragen- sis dare debet. 9) Pro iure constitutum est a do- minis in pleno iudicio uniuersis, et Pe- trus de Michalowiez et Petrus de Zwierze- ticz dominorum decretum exposuerunt : ut iam ultra rex Boemie nemini daret aut dare posset saluum conductum ad iudicium regni. 10) Proiure constituerunt: serenissi- mus princeps et dominus dominus Wla- 

Strana 17
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 17 boZie milosti král český sc. se pány a wládykami na plném saudu: jakož Je- ronym Šlik z Lažan předstúpil před saud zemský, a okázal list s majestátem slawné paměti Sigmunda ciesaře Řím- ského, kterýž někdy Kašparowi Šlikowi, jemu a bratřiem jeho, swědčí na obda- rowánie swobod jich, a zwláště což se saudu dotýče; w kterémžto majestátu také tento kus znamenitě jest položen, takto slowo od slowa: „Chceme také, a mocí ciesařskú ustanowujem, aby ty a bratří twoji žádnému owšem saudu, buďto saud náš dworský neb jiného kte- réhoZkol, neb k zemskému obecnému neb zwláitniemu, puohony tažen neb při- prawen, ani w tom saudu posüzen byl, ani býti mohl, pro kterúžby to koli při bylo, jediné před osobů majestátu na- šeho, před našimi budúcími králi a cie- saři Římskými, anebolito poručníky, kte- řížby na jich dwořiech usazeni byli“ oc. Tu JM' králowská se pány a wládykami pilně powážiwše, shledali sú, že ta mi- lost, což se toho kusu saudu zemského dotýče, nenie dána než Kašparowi a jeho bratřím. Protož JM' i se pány při wšech obdarowání w tom listu polože- ných je Šliky zuostawuje, kteréžby ne- byly k ujmě a ke škodě swobod a práw králowstwie českého, kteréž jsú staršie a prwnčjšie nežli jich obdarowánie. A poněwadž JM' králowská ani JM" před- kowé králowé čeští té swobody jsú ne- uZíwali ani uZíwajf, by k práwu zem- skému státi neměli: že také též swo- body žádnému dáti jest JM' nemohl, ani mohů, proti řádu a swobodám králow- stwie českého. Stalo se léta 1486 w pátek po přenešení swatého Wáclawa (10 března). W památných, J. 8. 11) Nalezli wuobec za práwo: že dislaus dei gratia rex Boemie ete. cum baronibus et eguestribus in pleno iudi- cio: ubi Hieronymus Schlik de Lazan accesserat ad iudicium regni, et ostendit literas cum regio sigillo preclare memo- rie Sigismundi cesaris Romanorum, que olim Caspari Sehlik, illi et fratribus suis, protestantur supra donationes liber- tatum eorum, presertim quod pertinet ad iudicia, in quibus literis etiam iste articulus manifeste scriptus est de uerbo ad uerbum : ,,uolumus etiam et autoritate cesarea constituimus, ut tu et tui fratres ad nullum omnino iudicium, siue sit illud nostre curie, uel cuiuscunque alte- rius, uel ad iudicium regni generale uel speciale, ullis citationibus traharis aut adducaris, diiudicandus in qualicunque causa, nisi coram nostra persona nostre maiestatis ac nostros (sic) futuros reges et cesares Romanos, aut commissarios eorum, qui in eorum curijs constituti forent etc. Hoc sua regia maiestas cum baronibus et equestribus diligenter perpendens, animadvertit talem donationem, quan- tum ad illum articulum iudicij regni pertinet, non esse condonatam, nisi Caspari ac fratribus suis. Quocirca sua maiestas cum heroibus suis circa omnes donationes in his literis contentas eos Sehlikones relinquit, que non forent in preiudicium ac. incommodum libertatum et iurium regni Boemie, que priora et antiquiora, quam eorum donationes, sunt. Et quando quidem sua regia maiestas etsue majestatis antecessores reges Boe- mie tali libertate non utebantur neque utuntur, ut ad iudicium regni minus com- parere deberent, quod etiam huiusmodi libertatem sua maiestas nemini dare po- tuit neque potest, contra ritum et liber- tates regni Boemie. Áctum est anno etc. lxxxvj, die Veneris post translationem sancti Wenceslai. 11) Pro iure constitutum est: qui- 3 

Strana 18
18 Zřízení zemské za krále Wladisluwa r. 1500. ktožby koliwiek požádal pána z lawic neb wládyku k swé při, když se saudie, má jemu dán býti, kromě úředníkuow, kteříž w prwniem nálezu wymienčni jsú, za ty prošeno nemá býti; ale ten pán neb wládyka, kterýžby byl wyprošen, powinen jest raditi; neZ wuoli má mlu- witi, chceli, neb nechati. 12) Nalezli wuobec za práwo: Ze Zádny z pánuow ani z wládyk z saudu zemského, když jest která potřeba, mlu- witi nemá, než pan sudí aneb komu pan sudí by poručil. A též k nálezu žádný wstáwati nemá, než komu pan sudí káže. W tom kwaternu trhowém (sic). 13) Nalezli wuobee za práwo páni a wládyky, Ze Zádného, ktoZ se před saudem zemskym saudí, na prátely po- dáwati nemají, leéby se cti dotykalo, a toho každého mají na přátely podáwati, wyslyšíce při a neboli po puohonu wy- rozumějíce, že se cti dotýče ; aneb lečby se strany dobrowolné swolily wo kterü pf. W kwaternu trhowém (sic). Nez na kterémZby koliwék saudu král JM' seděti ráčil, že JM' to sám z swé wuole bude moci uéiniti, a na pfátely podati o kazdü wéc. (Přídawek MS.) 14) Nalezli za práwo: že žádný otázek nemá z saudu zemského činiti, než pan sudí aneb komu by poručil, a to má učiniti s radúů a wólf wšech pá- nuow a wládyk z plného saudu; pak- liby se o tu otázku w saudu páni a wlá- dyky dělili; tehdy na kterú stranu jich wiece bude, přitom má zuostáno býti W quaternu trhowém léta 1499, w pá- tek o suchých dnech adventních (20 prosince). 15) Nalezli wuobec za práwo: že žádný ústnieho swědomie dáwati nemá cungue petierit aut baronem ex subselijs uel equestrem ad causam suam ut ei assisteret, debent tunc illi exhiberi, ex- ceptis officialibus, qui in priori constitu- lione excepti sunt, pro his rogari non debet. Sed is baro vel equester, qui foret exhibitus, teneretur parti illi con- sulere, attamen liberum esse illi causam agere uel non agere. 12) Pro iure constitutum est: nemo ex baronibus aut equestribus a iudicio regni cum opus fuerit loqui debet, nisi iudex aut cui iudex demandauerit. Iti- dem ad sententiam efferendam nemo surgere debet, nisi cui iudex idem de- mandauerit. 13) Pro iure constitutum est: ba- rones et equestres nullum, qui coram iudicio regni litigat, debent ad amicabi- lem concordiam delegare, nisi in causa criminali, et talem quemlibet possunt ad amicabilem concordiam delegare, post- quam hane causam audierint, aut post citationem, cum intellexerint, quod talis causa pertineat ad bonam famam, vel etiam cum partes sic in quacunque causa sponte in hoe conuenirent. Verum in quocunque foret iudicio, in quo sua maiestas sederet, sue maiestati ex suo proprio motu licebit hoc facere et par- tes ad amicabilem concordiam in quali- cunque causa remittere. 14) Pro iure constitutum est: nemo potest ex regni iudicio partes percunctari nisi judex, aut cui ile demandauerit, idque facere debet de consilio et con- sensu omnium dominorum et equestrium pleni iudicij. Si uero de illa percuncta- tione partium in iudicio differentia esset, cui seniencie plures inherebunt, illi stan- dum etiam est. 15) Pro iure constitutum est: quod nemo debet ore testimonium coram iudi. 

Strana 19
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 19 před saudem zemským, než učině pří- sahu, má písař jeho swědomie zapsati a potom éísti, komuZ toho potřebie by bylo; lečby se strany dobrowolné swo- lily, Ze to swědomie má přijato býti bez přísahy a ústně seznáno. Než páni a úředníci a súdce zemští tak swědčiti mají, jakož nález o tom od starodáwna swědčí. W guaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních (20 prosince). 16) Nalezli wuobec za práwo: syn nedielný otce swého nenie powinen w saudu zemském žádnému odpowiedati z dědictwie otce swého. A také žádný otec zsynowych záwad nenie powinen statkem swym za něho platiti, dokudZ jest otec žiw ; jakož bylo za práwo prwé nalezeno, w quaternu III Zdislai, B. 17 (= 1348) *). 17) Nalezli wuobec za práwo: kto- by se saudil koli o dědiny, z nich jsa pohnán, a zpráwcóm swým nedal úmluwy wedle práwa zemského od úřadu zem- ského, a potom by dědiny prosaudil, že jemu zpráwce powinen nenie těch dědin zprawowati ; aten ktož ty dědiny prosaudí, nemůž se pro nezpráwu na swého zpráwci neb na swé zpráwce wésti, Pakliby jemu umluwu dal prwé neZliby se saudil, a zprówce Żeby jeho w tom nezastúpil, tehdy by pak i dědiny prosaudil, můž se pro nezpráwu wésti; jakož nález o tom w mistra Viktorina knihách, A. 23 (— 1493.) 18) Nalezli wuobec za práwo páni na plném saudu: omyl we dskách, jestli- žeby se stal bezelsti, že páni Jich Mi- lost a wládyky to budau moci napra- witi na plném saudu, jakož prwé bý- walo. I Wenceslai, J. 9 (= c. 1387). 19) Nalezli wuobec za práwo: když ten saud tak osazen bude, tehdy naj- wyšší písař zemský s menšími úředníky má na katedře býti se dskami, s swě- *) Wiz o tom nález w Archivu českém, II, 338. cio regni dicere, sed debet iuramentum ante prestare, et testimonium illud nota- rius debet scriptis notare ac demum le- gere cui id opus fuerit, nisi partes sponte ad. hoc consenserint, ut testimonium illud ore proferatur sine iuramento. Domini autem officiales et judices regni ita den testimonia, prout iura antiqua testantur, 16) Pro iure constitutum est: filius in potestate patris existens non tenetur in iudicio regni alicui respondere de he- reditate sui patris aut de alijs omnibus bonis quoad pater uiuit. Rursus etiam nullus pater tenetur ullis obligationibus filj sui quamdiu uiuet satisfacere. 17) Pro iure constitutum est: qui- cunque citatus litigare pro agris in iudicio, suisque fideiussoribus pro horum euietione monitionem non daret iuxta constitutiones ab officio publico, et quod postea illos agros ex iudicato amitteret, quod tune is fideiussor non erit obliga- tus pro re euicta; et qui hos agros ex iudicato amisit, non habet actionem contra fideiussorem. Sin autem illi fideiussori monitionem daret ante litem contesta- tam, et fideiussor pro illo sese non oppo- neret, tunc si ilh agri euincantur, tunc conpetit tali actio contra fideiussores pro euicta re siue pro agris illis euictis. 18) Pro iure constitutum est in pleno iudicio: error si aliquis in tabu- lis contingeret, citra dolum, quod baro- nes et equestres de pleno iudicio illum possunt restituere. 19) Pro iure constitutum est: cum iudicium regni ita ut suprascribitur erit ordinatum, tunc supremus notarius regni cum minoribus officialibus debet adesse 3* 

Strana 20
20 domiemi i se wšemi potřebami, ktožby co w nich zapsáno jměl ke swému saudu a pfi A kdyZby kto při swü wedl, mají mu wšecko darmo éísti NeZ kdy- by pře newedl, chtěl-liby sobě co ká- zati čísti; má od toho platiti jako jiní. A pan písař zemský nemá z katedry odcházeti, dokudžby páni a wládyky saudu newzdali. 20) Nalezli wuobec za práwo: že ko- morník najwyšší, sudí najwyšší a písař naj- wyšší, kdyžby měli w súdu zemském zapiso- wáni býti, když sedí, mají přede wšemi pány napsání býti; než w relací při dskách sami toliko komornik a sudí najwyšší před jinými wšemi pány mají wpisowáni býti. À purkrabie Pražský má při zahájení súdu i při wpiso- wáni, když w súdu sedí, po zemském písaři státi. Než písař zemský nemá sedati se pány w lawicech w súdu, než ten obyčej wešken má zachowáwati, jakož o tom prwé wypsáno stojí. Než jiní páni a wládyky, kteříž w súdu zasedů, mají potom pořád napsáni býti. 21) Nalezli wuobec za práwo: kto z dědictwie pohnati chce, má tento řád zachowati, Ze má do Prahy prjeti wedle starodáwnieho obyčeje (a má přijíti naj- méň osm nedělí před suchými dni aneb před S. Jeronymem), *) a má jíti na dwuor najwyššieho písaře zemského, tu kdež dsky zemské jsú, kdež úředníci menší při nich sedají. A tu najde sta- rostu komorničieho, a bude od něho žá- dati trojieho puohonu, a zaplatí od tří puohonuow; a co od téch puohonuow má dáti, to se dále píše. A zaplatě od těch puohonuow, jestliže jest puohon před adventními suchými dni, tehdy pówod i pohnany mó tu o suchych dnech post- ních státi w pátek ráno na hradě Praž- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. in cathedra cum tabulis, cum testimonijs et cum omnibus necessarijs. Et quicun- que in his quid proscriptum haberet ad causam suam et litem, et quis iam cau- sam suam ageret, debent tunc ei omnia gratis legi. Sed cum causam suam non- dum ageret, si uolet, ut tunc sibi ali- quid legatur, debet ab hoc (ut ceteri) soluere. Notariusque supremus non debet de cathedra abire, quamdiu barones et equestres in iudicio sedebunt, nisi cum uenia supremi camerarij aut supremi iudi- cis; nam ob causam licitam cum con- sensu illorum poterit abire. 20) Pro iure constitutum est: qucd supre- mus camerarius, supremus iudex, supreinus notarius, cum debent in iudicio regni con- scribi cum sedent, debent ante ommes domi- nos scribi ; sed in relatione tabularum soli tantum supremus camerarius et supremus iudex ante omnes alios dominos scribi debent. Et purgra- uius Pragensis debet circa sutorisationem iudicij et circa inscriptionem, cum in iudicio sedent, post supremum notarium stare. Supremus autem no- tarius non debet in iudicio cum dominis in subselijs sedere, debet autem omnem ritum et morem tenere, prout ante inscriptum est. Alij uero domini et equestres, qui in iudicio consedebunt, debent postea ordine inscripti esse. 21) Pro iure constitutum est: qui pro bonis hereditarijs citare quempiam uoluerit, huc (sic) ordinem obseruet, ueniat Pragam iuxta morem antiquum, (debetque ad minus octo hebdomadas ante quat- tuor tempora uenire, aut ante festum sancti Hieronymi), et debet ire ad edes supremi notarjj regni, ubi tabule regni sunt et officiales regni, cirea quas solent sedere, ubi inueniet procuratorem came- rariorum, petetque ab eo triplicem cita- tionem, et soluet a trina citatione; quid autem ab his citationibus solui debet, iufra scribitur. Cum itaque soluerit ab ills citationibus, si citatio fuerit facta ante quattuor tempora aduentus, tunc ot actor et reus debent in quattuor tempo- *) Wkladek tento w tištěném exempláři později pérem přidán. 

Strana 21
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 21 ském k wyhlášení puohonu, w té swět- nici, kdež král se pány a wládykami na saudu sedají; a tu dostoje pówod wy- hlášenie swého puohonu, stojí-li pohnaný, má sobě pówod žalobu we dsky wlo- žiti u písaře desk zemských menších, prwé nežli jeho pře k slyšení přijde. A jestliže jeho pře bude předsewzata ty suché dni, má čekati až na jeho při za- wolají. A když jeho pře přijde a naň zawolají, má do šraňkuow s přátely wstúpiti a žalobu kázati řečníku čísti. A wyhráli při, ktož pohánie, má po dwůú nedělí zase do Prahy přijetí; ne- postúpíli mu těch dědin, které jest wy- saudil, má od starosty žádati komorníka na úmluwu, a starosta má tu úmluwu do registr zapsati; a komorníka na tu úmluwu poslati. A. nepostüpfli mu po té úmluwč, má zase do Prahy po dwú nedělí přijetí k úředníkóm ke dskám, a má žádati zwodu; a úředníci mají jej w ty dědiny zwésti, a ten zwod mají zapsati u desk. A nepostúpíli mu těch dědin, které jest wysaudil, po tom zwo- du, má zase po dwú nedělí do Prahy přijetí k úředníkóm. a má žádati wo- brannieho listu, a úředníci mají mu dáti, a toho listu w pamět u desk zapsati, kterého dne ten list wyšel jest. A puo- wod wezma ten wobranní list, má s ním jíti k purkrabi Pražskému, a purkrabě Pražský má s tiem wobranním listem na ty dědiny poslati toho, ktož jest ty dědiny wyhrál, a má w skutečné drže- nie jej uwesti. Pakliby wždy tomu dě- diny nebyly postůpeny po tom wobran- niem listu, ani po uwedení najwyššieho purkrabí, tehdy ten, ktož jest postüpiti nechtěl, odboj jest proti práwu učinil. A na takowého má napřed král JM' swú mocí se wší k hrdlu i k statku jeho hleděti; a byloliby potřebie, má wšicka země na takowého pomoci odbojníka práwa. A ten, ktož jest ty dědiny wy- ribus quadragesimalibus comparere die Veneris mane in arce Pragensi ad publi- cationem citationum in eo loco, in guo rex cum baronibus et eguestribus sedere solet in iudicio; et ibi actor, si reus ci- tationi comparuerit, debet apud notarium tabularum minorum, ante guam sua causa ad audiendum uenerit, querimoniam suam deponere. Et si causa sua his guat- tuor temporibus iudicanda assignabitur, expectare tunc debet, guamdiu non uo- cabitur sua causa; et cum uenerit iam causa et super eam uocauerint, debct cum amicis intra septa ingredi, et gue- rimoniam facere sibi legi. Si tune uictor euadet actor, (aut reus factus fuerit con- tumax), debetinfra duas hebdomadas rur- sus Pragam redire; si reus nondum cesserit de possessione agrorum ex iudi- cato, tum debet a procuratore camerari- orum camerarium petere in admonitio- rem rei, et is procurator monitionem illam in librum suum proscribere debet et camerarium cum monitione ad reum mittere. Et si post illam monitionem nondum ei cesserit de illis agris, debet tune rursus Pragam post duas hebdo- madas redire ad officiales tabularum, petereque debet, ut inducatur in posses- sionem, et officiales debent illum in hos agros inducere, et hane inductionem debent in tabulas inscribere. Et si non- dum cesserit adhuc illi de his agris ex judicato post inductionem, debet iterum post duas ebdomadas Pragam uenire ad officiales aut mittere aliguem, et debet petere lítteras tuicionis ; et officiales de- bent illi dare has literas, et memoriam ilarum consignare, gua die tales litere exierint. Tune actor cum his litteris irc debet ad purgranium Pragensem, uel ad eius locumtenentem, purgrauius uero de- bet cum his literis tuitionis ad illos agros mittere actorem et in realem possessionem inducere. Si uero adhuc de possessione 

Strana 22
292 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. hrál, má w skutečné drženie uweden býti králem a nahoře psanú mocí; jakož o tom rozsudek w Památných, A.15. *) Najprwé najwyšší purkrabie Pražský má swů mocí táhnůtí a toho w skutečné drženie uwesti. A bylaliby toho potřeba, aby na ta- kowého práwu odbojného dále mělo saženo býti, tehdy napřed ten neb ti, komuZby to od krále JM" pána našeho nynějšícho neb budůcího poručeno neb rozkázáno bylo, s zámky králowskými, s městy, s kláštery, s many (m) sażeno a taženo býti skutečně. A nebyloliby na tom dosti, tehdy bylliby král JM' w zemi, aby pány úředníky JM' ráčil i wšicku zemi obeslati ; pakliby krále w zemi nebylo, tehdy najwyšší purkrabě má obeslati pány úředníky zemské i wšecku zemi; a páni úředníci zemští a jiní páni zemětí a rytířstwo i wšecka země má na takowého sáhnůti; a statek jeho JKM' wziti. A cožby přes spra- wedlnost toho, komužby se odboj stal, zuo- stalo, ten má statek JMK“ obrátití na obecné dobré wší země, s radau pánuow a ief- stwa; a on má z obce králowstwie Českého býti wypowědien, jako zhůbce a rušitel práwa, a žádný jeho fedrowati a přechowáwati nemá, pod pokutů swrchu dotčenů. Než jestližeby milost na králi JM" a na zemi pro takowý účinek obdržel, to se takowému nezawirá, že o to státi moci bude. **) 22) Nalezli wuobec za práwo: jest- liže kto chce ze škod z jaké sumy po- hnati, kromě škod útratních pro při, ten má pět neděl najméň před suchými *) Za krále Jiřího. illorum agrorum actori non cederetur uigore illarum litterarum tuicionis, neque per inductionem supremi purgrauij, tunc in hune modum is, qui noluit cedere, iuri rebellis factus est. Et contra talem debet inprimis supremus purgrauius Pra- gensis suis uiribus proficisci, et illum acto- rem in realem possessionem introducere. Et siforet necessarium, ut in hunc iuri rebellem maiores uires assumerentur, tune imprimis ille uel illi, cui id a regia maiestate domino nostro graciosissimo, uel futuro rege commissum et mandatum foret, cum arcibus regijs, cum ciuitati- bus, monasterijs, vasallis in talem per- gere et proficisci debent realiter. Et si adhue non sufficeret, tunc si sua maie- stas in regno foret, ut dominos officiales sua maiestas ac totum regnum conuoca- ret; situm regia maiestas in regno pre- sens non esset, tunc supremus purgra- uius uocare debet officiales regni totum- que regnum; et officiales regni ceterique barones et equestres et regnum totum debent contra illum iter assumere; et regia maiestas debet illius bona illi adi- mere. Quiequid autem ultra equitatem ilius, cui rebellio iuris facta est, super- esset ex bonis rei, illud omne sua maie- stas conuertere debet ad publicum com- modum totius regni cum consilio baro- num et equestrium; etf reus ex commu- nitate regni Boemie exterminari debet tanquam uastator et turbator iuris, nemo- que debet ili adesse aut eum receptare sub pena superius commemorata. Sed si gratiam a Sua maiestate et a regno ob tale facinus obtinere possit, ea uia illi non pre- cluditur, quin in hoe elaborare potent. 22) Pro iure constitutum est: Si quis uelit ad interesse ex quacunque summa agere, preter expensas causa litis, is, qui causam adiudieatam habet, ad **) Přídavek ten připsán rukau sauwěkau w exempláři musejním. 

Strana 23
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1800. dni anebo před swatým Jeronymem do Prahy přijeti, k starostowi komorničiemu jíti a žádati póhonu. A zaplatě od jed- noho póhonu, má státi na ty časy a na ty roky a w témž miestě, jakož se na- hoře o dědictwí píše. Než pro každů jinů wče muož každý dwě neděli před suchými dni neb swatým Jeronymem pohnati. A na ty roky a w témž mie- stě, k wyhlášení puohonu i k pře we- dení, má puowod a pohnaný státi tak, jakož se o jiných puohoniech na- hoře píše. 'Tertio Wenceslai, R. 12 — c. 1410). 23) Nalezli wuobec za práwo: k swédomí muoZ pohoniti kdy kto chce, coby jemu jediné mohli swědkowé sta- čiti přijíti aneb přijetí k swédomf. 24) Nalezli wuobec za práwo: že roz- sudkowé krále JM" mezi stawy učinění, pře- dešlí i potomní, ti mají w swé mocnosti zů- stati a předsejíti ; a rozsudkowé panští a wlá- dyčtí, predeśli i potomni, ti takć maji jiti pfed se à w swé pewnosti züstati. (Poslowé: na to byli sů Jan z Šelnberka a z Kosti, najwyšší komorník k. Č., Zdeněk Lew z Rož- mitálu a z Blatné, najw. sudí k. Č., Jindřich z Hradce najw. purkrabie Pražský, Petr z Rosenberka, Wilém z Pernsteina najw. hof- mistr k. Č., Albrecht z Kolowrat na Libšteině najw. kancléř k. Č., Ladislaw z Šternberka, Kristof z Gutsteina z panuow, a tito ze wlś- dyk: Mikuláš mladší Trčka z Lipy a z Lich- temburka, Bořek z Dohalic, Jiřík Karlík z Nežetic, Albrecht Rendl z Aušawy prokurator krále JM", Zdeněk Malowec z Cheynowa a na Witimberce. *) Alius iuris 25) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby pówod wyhrál při wo kterü sumu, a nebylaby mu we dwü nedělí dána od toho, na komž mu je přisauzena, mó piijeti k starostowi komorniciemu po dwü nedélf po rozsudku, a žádati, *) Dle jmen relatorüw sauditi jest, Ze wklad tento stal 23 minus quinque ebdomadas ante quattuor tempora uel ante festum Hieronymi Pra- gam uenire debet, ad procuratorem ca- merariorum, ac petere citationem ; a qua et soluere debet et comparere his tem- poribus et in his terminis ef in illo loco, ut supra de bonis hereditarjs scribitur. Sed pro unaquaque alia re sufficit, ut quisque duas ebdomadas ante quattuor tempora aut ante festum Hieronymi cita- ret et in ilis terminis etloco ad publi- cationem citationum compareret, prout de his citationibus supra scribitur. 23) Pro iure constitutum est: citare testes potest quis quando uult, nisi ut uenire sufficerent ad protestationem ; et officiales discernere debent, si uenire ad tempus sufficere possint. 24) Pro iure constitutum est: quod sen- tencie regie maiestatis inter ordines late, an- tecedentes et sequentes, he debent suum uigo- rem retinere et procedere. [tidem sentencie baronum ac equestrium et antecedentes et sequentes procedere debent, ac in sua fir- mitate manere. processus. 25) Pro iure constitutum est: si actor euaderet uictor pro qualicunque summa, et ea illi in duabus ebdomadis ab eo, qui condemnatus est, non per- solueretur, debet uenire ad procurato- rem camerariorum iufra duas hebdoma- se asi l. 1505. 

Strana 24
24 a bude mu dán komorník na úmluwu. A jestliže mu po té úmluwě ta suma we dwú nedělí nebude dána, tehdy při- jeti má k úředníkóm ke dskám, má žá- dati za zwod, a tu úředníci mají s ním jeti na zwod, jeden z úředníkuow a komorník, a on jim mó dśti ztrawu sem i tam, a zaplatiti tak, jakož o jiném pla- cenf nazad se píše. Pakliby po tom zwodu jemu wżdy sumy nedali i s nśklady, což k úřadu naložil: tehdy má zase we dwú nedělí přijetí k starostowi, a má wzieti komorníka na panowánie. A jestli- žeby mu pak suma wždy po tom pa- nowání dána nebyla, tehdy po tom pa- nowání po swatém Hawle nebo po swa- tém Jiří najprw příští, má we dwů ne- dělí přijeti, jestližeby mu dáno nebylo, má opět komorníka na panowánie wzieti druhé. A nebudeli mu po tom druhém panowání dáno we dwůú nedělí, má při- jeti a komorníka wzieti na třetie pano- wánie. A po tom třetiem panowání ne- budeli mu ještě dáno, tehdy po kterém swatém Hawle anebo před kterým swa- tym Gifiem trefi se to tfetie panowśnie: tehdy má hned po swatém Hawle aneb po swatém Jiří we dwú nedělí přijetí zase k úředníkóm ke dskám, a žádati, aby mu dáni byli listowé wobselacie na wodhádánie, i budú jemu dáni. A tu po těch listech we dwú nedělí aby byl na tom zboží s přátely a s súsedy ráno na těch dědinách, na kterých wodhado- wati mají, a tu kněmu úředníci od desk na ten den na to zbožie přijedau, a je- mu wedle práwa wjeho sumě odhádají, a k tomu s náklady i útratami (wedle nálezu w památných, ©. 19); a při tom odhádání má w skutečné drženie puštěn býti. A když bude (sic) w skutečné drženie puštěn, má ještě po dwú nedělí přijetí k komorničiemu starostowi, a ko- morníka wzieti a poslednie panowánie učiniti; a po tom posledniem panowání Zřízení zemské sa krále Wiladislawa r. 1500. das a iudicato, uel aliguem mittere, et petere sibi dari monitionem, et dabitur el camerarius ad monitionem. $i uero post illam monitionem illa summa in dnabus ebdomadis uietori non dazetur, dein uenire debet ad officiales tabula- rum, debetque petere iuductionem in bona illius. Ibi tum officiales debent illum inducere in possessionem et cum eo proficisci unus officialis cum camera- rio, debetque is soluere expensas eundo et redeundo, ita ut pro aliis solutionibus infra scribitur. Sin uero post talem inductionem hec summa adhuc non da- retur cum impensis illis, quiequid apud tabulas impendit, debet tune iterum red- ire infra dnas ebdomadas ad procura- torem camerariorum, et accipere came- rarium in dominium. Si autem post illud dominium summa penitus data minus foret, tunc ab illo dominio post festum Galli aut post festum Georgij proxime uenturo infra duas ebdomadas redire debet et petere camerarium in dominium secundum. Si adhuc post dominium se- cundum non dabitur infra duas ebdo- madas, debet redire iterum et camera- rium petere in dominium tercium. Ft post tercium illud dominium si adhuc 1lli datum non fuerit, tum post quod fe- stum sancti Galli aut sancti Georgij continget illud tereilum dominium : tune mox debet post festum sancti Galli aut sancti“ Georgij infra duas ebdomadas uenire ad officiales tabularum, ac petere ut illi darentur littere uocatorie ad esti- mationem bonorum, et dabuntur illi. Ft post litteras has infra dnas cbdomadas ut esset in bonis illis cum amicis et uicinis mane in agris, in quibus estima- tio fieri debet, et officiales a tabulis istic illo die in illa bona ad enm uenient, illique iuxta iura et summam eius bona illa, estimare debebunt, insuper et sum- ptus et expensas; et in hac estimatione 

Strana 25
Zřízení zemské 5a krále Wladislawa r. 1500. ji£ jemu dédicky zuostane. Pakliby pres to po odhádání nebyl w skutečné drZe- nie puštěn, což mu jest odhádáno: teh- dy pówod we dwü nedělí potom po odhádání má přijíti opět k úředníkóm .ke dskám, & má Zádati obrannieho listu; a wezma ten obranní list, má: pówod s ním jíti k purkrabi Pražskému. A pur- krabě Pražský má jej swú mocí tiem listem w ten odhádaný statek w skuteč- né drZenie uwesti. Pakliby wZdy w sku- tečné drženie nebyl puštěn, tehdy král JM' a wšecka země, mají jej w skutečné drženie uwesti, tak jakož se nahoře píše o dědictwí. (Dodatek tohoto čísla wiz dole č. 28.) 26) Nalezli wuobec za práwo: Jestliže kto z čehožkoli pohnal a potom práwo stané měl, a po tom práwu staném by mělo práwo uštěno býti a zwod, a ažby mělo odhádáno býti : tu sobě muož peněžitů pokutu položiti jak kto chce; a jestližeby kto po tom půhoně práwo ustál, nemá jemu na tu summu, kterüZ sobě pokutu penéZitü poloZil, práwa dopu- štěno (a) wedeno býti; než aby před úřed- niky menšími ode dne práwa staného we čty- řech nedělích stál a prowedl, zač jest to stálo, z čehož jest pohnal; a tu což prowede, aby jemu na tu summu práwo puštěno bylo. Než tož požene zejména z summy peněz, a prá- woby ustál, ten má toho práwa stanóho użiti. 27) Nalezli wuobec za práwo: jestli- Zeby kto kterů sumu kterým saudem na kom obdržal, a ten na komžby ob- držal, nemělby na dědinách dědicských anebo zápisných, má naň zatýkací list 25 in realem possessionem mitti debet. Sin autem post istam estimationem nondum in realem possesionem missus foret, de- bet tunc infra duas ebdomadas ad pro- curatorem camerariorum uenire et petere camerarium ac ultimum dominium fa- cere ; et deinde post ultimum dominium iam ili iure hereditario, quicquid in esti- mationem cessit, manere debet. Si ite- rum uero in realem possessionem missus non foret illorum, que in estimacionem uenerunt: tune actor infra duas ebdo- :madas debet ire ad officiales tabularum et debet petere litteras tuicionis et cum ilis ire ad purgrauium Pragensem uel ad eius locum tenentem, qui illum sua auctoritate et illarum litterarum in bo- norum illorum, que sunt estimata, reali- ter in possessionem mitteret. Si etinm nondum in realem possessionem non esset intramissus, tunc in illum ea forma proficisci ac si ob hereditaria bona se iuris rebellem faceret, debent. . 26) Pro iure constitutum est: si quis citaret aliquem, sit pro quacunque re, et ius contumacie contra illum haberet, ac post illud ius quod actori in illum iuris processus con- cedi deberet, et inductio in possessionem usque ad estimationem bonorum illius: potest actor Sibi rei illius pro qua citat in citatione esti- mationem ponere prout uult: et si actor de- mum in talem reum ius contumacie haberet, non debet illi pro tali estimatione rei iuris processus concedi, nisi ut prius infra quattuor ebdomadas a die contumacie ante officiales tabularum staret, ac illius rei estimationem, quam in citatione posuerat, probaret eam rem tanti fuisse. Et ibi quicquid probauerit, debet primo pro illa estimatione progressus iuris concedi illi. Qui autem citauerit aliquem no- minatim pro certa quantitate pecunie, dare- turque illi contra reum ius contumacie, talis potest frui iure suo contra contumacem. 27) Pro iure constitutum est: quod si aliquis coram quocunque iudicio sum- mam certam ex iudicato obtineret, et condemnatus nulla bona haberet heredi- taria uel sibi aliquo iure proscripta, 4 

Strana 26
26 dán býti při tom úřadu, kdež se pře wyhrá. 28) Než jestližeby kto chtěl lepší sprawedlnost mieti podlé práwa k těm dědinám, kteréž se odhádají, muož od- por wložiti proti odhádání do dwú neděl toliko po odhádání. Než ten odporu klásti nemuože, čiež se dědiny odhádají, neb na kohož se nález stane, než jim muož. A po dwü nedělí již žádný od- poru klásti nemuož, když panowánie po odhádání učiní; wšak proto učiň odpor neb neučiň, má pustiti w drZenie po odhádání. 29) Nalezli wuobec za práwo: ktěm nahoře psaným wšem puohonóm puo- wod i pohnany mohíü poručníky každý k swé při na zisk i na ztrátu udélati, stojiec prwé každý sám k wyhlášení puohonu. Než prohráli ten, kterýby po- ručil při, buď nestáním aneb prosauze- ním, nemá ten, ktož wyhrá, k poruč- níku hledéti, neZ puowod má hledéti, k tomu, ktož jest jeho pohnal; než po- hnaný wo škody k puowodowi hleděti má a ne k poručníku. 30) Nalezli wuobec za práwo: ktož požene z moci, tu mají oba státi k té při a poručníkuow k nie nemohů dě- lati. Než nestäl-liby pohnaný, pokuta jest prwním swolením znamenitá; a pro tu pokutu má naň král sáhnuti a wšecka země má králi pomoci. A nestálliby kto z moci pohánie, tehdy má obe- slán býti od pánów a wládyk z plného saudu, aby stál a pokutu trpěl wedle nálezu konečně na druhé suché dni; pakliby nestál, aby naň saženo bylo, jako který by se práwu protiwi. W památných, T. 14 (= po r. 1493). 31) Nalezli wuobec za práwo: na tomto také konečně na témž sněmu obec- niem ode wšie země zuostáno a swoleno Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. debent tunc in condemnatum littere arrestationis dari ab illo iudicio, coram quo talis causa diiudicata sit. 28) Pro iure constitutum est: Si quis crederet se melius ius habere ad agros illos qui estimantur alicui, potest contradicere contra talem estimationem infra duas tantum ebdomadas post illam estimationem. Sed is contradicere non potest, cuius agri estimantur, uel contra quem lata sentencia sit, alius autem po- test. Exactis autem duabus ebdomadis, et cum iam post estimationem bonorum dominium fecerit, contradicere amplius non potest. | 29) Pro iure constitutum est: ad omnes supra dictas citaciones actor et reus possunt constituere procuratores quisque cause sue ad lucrum et ad damnum, comparendo imprimis quisque ad publieationem citationum personali- "ter. Attamen si causam amittet 1s, qui procuratorem constituit, siue per contu- maeiam siue per abiudicatum, non debet is qui uicit, procuratorem pro abiudicato querere, sed debet respectum habere ad illum qui condemnatus est, et non ad procuratorem, et etiam pro expensis. 30) Pro iure constitutum est: si quis aliquem pro ui sibi illata citauerit, tune ambo personaliter adesse tenentur coram iudicio, neque possunt pro se pro- curatores constituere. Et si tum reus non ecomparuerit, rapiendus est, ut ille, qui ob ius hereditarium iuris rebellis factus sit. Si autem actor non compa- ruerit, debet tunc in ius uocari de pleno judicio ut compareat et poenam ferat luxta edictum finaliter in proximis quat- tuor temporibus. Sin autem iterum nollet comparere, debet etiam arripi ut ille, qui iuris rebellis factus est. 31) Pro iure constitutum est, et finaliter in generali congregatione ab omnibus decretum est, ut nemo iudicum 

Strana 27
Zřízení zemské za krále Wiladislawa r. 1500. 27 jest, aby žádný z pánuow i z wládyk, kteříž w saudu zemském sedají, po wy- slyšení stran o ty pře, o kteréžby před týmž saudem činiti měli, by pak i ta pře do dalšieho rozsudku odložena byla, nemá žádné straně z těch stran, kteréž- by prwé w saudu sedě o jich pře sly- šel, rady ani kterého naučenie ke škodě druhé strany dáwati, a to pod poku- tami na to od starodáwna uloženými. 32) Nalezli wuobec za práwo: také toto swoleno jest na témž snčmu, jestli- žeby se kdy prihodilo, a který člowčk aneb která strana, buď zdáním králowským neb kterúkoli jinúů wěcí s potřebů swü před saud zemský přistúpil: tehdy jestli- žeby který z pánuow z wládyk, sedie- cích w saudu zemském, s tú os8bú aneb s tú stranú, w tom očby se před týmž saudem súditi jměl, jaký spolek příslu- šel, aneb co jemu w takowé při nalezlo (sic): tehdy takowý, buď z pánuow neb z wládyk, nemá w saudu zemském při té při seděti a súditi; než má z saudu wstáti, a bude-li chtieti, muoże s tń stranü státi i radit, w takowé jeho i swé potřebě, a po dokonánf té pfe zase w saud zemsky zasesti, Pakliby kto, maje s kym jaky spolek a wyprosu, i sedél w tom saudu a newstal, a takowá wěc naň byla uwedena, tehdy tako- v. kazdy wedle pokuty nadepsané trestán 1 ma, , A bylaliby která wina neb pokuta pfi kterémkoli saudu králi JM" pfisauzena, Ze té winy neb pokuty Zádnému JM' dáwati nemá, než sobě zachowati, aneb s radau pan- skau a wládyckau na obecné dobré obráceti ; aneb JM' tu winu neb pokuiu muo£Z odpustiti komuž ráči. 33) Nalezli wuobec za práwo: úředníci ex regni iudicio, uel ex alio iudicio, ubi sunt iurati iudices, partibus auditis in causa illa que agebatur coram illo iudi- cio, etiam si illa causa in aliud tempus iudicanda translata foret, debet alicui partium litigantium, ex quo in iudicio sedendo partes illas audisset, consilium dare, aut quampiam informationem in detrimentum alterius partis. Et hoc sub pena ab antiquo de hac re constituta. 32) Pro iure constitutum est et decretum in illa publica congregatione: si unquam contingeret, quod quispiam uel aliqua litigantium pars ex regia do- natione aut ob aliam quamcunque rem, cum necessarijs rebus suis ad iudicium regni accederet: tunc si cuiquam ex iudicibus assidentibus in regni iudicio cum tali persona aut parte, in ea re, pro qua litigabatur coram eodem iudicio, quepiam communio foret, aut aliquid in €» causa ad eum pertineret: tunc talis, siue sit ex maioribus officialibus, siue ex baronibus aut equestribus, non debet in hoc iudicio in causa tali consedere, neque iudicare. Sin autem haberet cum aliquo aliquam communitatem aut con- donationem, et in tali iudicio sederet et non surgeret, et huiusmodi communio contra illum produceretur, tunc talis iuxta penam supradictam puniri debet. Sed talis tunc a iudicio surgere debet, et si ei libuerit, potest illi assistere et consilia dare in tali et sua et illius causa; finita uero causa rursus. in iudi- cio assidere potest. Si autem aliqua muleta coram quocunque iudicio regie maiestati fuerit adjudicata, quod illam mulctam sua maiestas nemini dare po- test, sed sibi retinere eam debet, aut eum consilio baronum et equestrium in commodum publicum conuertere; uel etiam potest hanc mulctam aut penam cui uult sua maiestas condonare. 33) Pro iure constitutum est: officiales 

Strana 28
28 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. wětší zemští, páni a wládyky, kteří při kte- rémkoli saudu sedají, nemají žádných win a pokut, w kterémžby koli saudu seděli, ježtoby ty winy a pokuty k tomu saudu příslušely, wyprošowati, ani s žádným o ty winy a po- kuty s jakýmikoli wýprosami spolku jmiti. | 34) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto koho z nářku cti pohnal, tu mají také oba státi, a kté při nemohau poručníkuow dělati. Jestližeby pohnaný nestál, tehdy má obeslán býti od pá- nuow a wládyk z plného saudu, aby stál a pokutu trpěl wedle nálezu ko- nečně na druhé suché dni; pakliby ne- stál, aby naň saženo bylo, jako kterýby se práwu protiwil. 35) Nalezli wuobec za práwo: což se půhonu z nářku cti dotýče, ten každý wůli toho má pohnati buď pred krále JM, bylliby JM' w zemi: pakliby JM“ w zemi nebylo, tehdy před zemský aneb komorní saud toho každý wůli měj. Než swědky o čest toliko před krále JM' neb k komornímu saudu aby wodl tak, jako k saudu zemskému, s přísahau. 36) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby prišla přísaha pro kterükoliwék pfi, buď do kaply aneb před pány, tu pówod i pohnaný má každý osobně kté přísaze státi a poručníkuow sobě dělati nemohůú. Ale aby stál puowod u dwéří u kaply, a nekráčel do kaply, než má řéci a prositi pánuow úťedníkuow wščtších i menších za wstúpenie. A pohnaný má státi také u dwéří, a má s sebú očistníky dwa mieti, aby byli dielni od otce i od swych bratif, a m4 mieti na swobod- nych dódinśch. A tu mó puowod (sie) téZ prositi za wstüpeniei s ocistnfky. A když bude prositi, úťedníci mají řéci: jmenuj očistníky ; a když je bude jme- nowati, mají hned zapsáni býti. A po jich prosbě má jim rozkázáno býti: wstupte oboje strany i s očistníky. A když wstúpie, jestliže se w kaple ne- regni maiores, barones et eguestres, circa guod- cungue iudicium assideant, non debent pro cul- pis aut poenis rogare, cui iudicio he culpe et pene attinerent. Neque in illis culpis aut penis rogandis cum aliquo ullam communionem ha- bere debent. 34) Pro iure constitutum est: si quis alterum ob infamatum honorem ci- taret, tunc uterque, tam actor, quam reus debent personaliter comparere, neque procuratores pro se constituere in tali eausa possunt. Si uero reus non com- pareret, tum uocari debet a baronibus et equestribus de pleno iudicio, nt. com- pareret et penam ferret iuxta edictum omnino in quattuor temporibus proxi- mis. Si autem adhuc non compareret, tunc arripiendus est ut ille, qui se iuris rebellem. faceret. 35) Pro iure constitutum est: quod atti- net ad citationes ob infamatum honorem, cui- que est liberum citare aut ad iudicium regie maiestatis, Bi sua maiestas in regno adesset, si autem sua maiestas in regno non esset, tunc ad iudicium regni tantum. Et testes pro- ducantur ad regie maiestatis iudicium, sicut ad iudicium regni, jurati. 36) Pro iure coustitutum est: si contingeret alicui in quacunque causa iuramentum facere, siue in sacello, siue ante iudices, tunc actor et reus ambo debent ad id iuramentum personaliter comparere, et procuratores sibi consti- tuere non possunt. Actor autem stet ad ianuam sacelli, nec ullum gradum in sacellum faciat, sed petere debet officia- les tam maiores, quam minores pro in- gressu. Reus uero itidem stare debet ad fores, habereque secum debet duos expiatores, bonos nobiles et in honore integros, utque essent a patre emanci- pati et à fratribus in bonis partiti, ha- bereque debent in agris bona libera. Et reus debet itidem petere pro ingressu cum expiatoribus. 'l'unc officiales man- dare debent, ut expiatores nominaret ; qui nominati mox inscribi debent nomi- 

Strana 29
Zřízení zemské sa krdle Wiadislawa r. 1500. 29 smluwie, tu má napřed puowod wedle práwa přiesieci. A když puowod při- sáhne, chceli pohnaný, zač pówod při- sahá, jemu to dáti, muož dobře: pakli nechce dáti, tehdy má napřed pohnaný přísahati wedle práwa, a potom za ním očistníci. A když pohnaný přísahu pro- wede, a očistníci také budů přísahati, tehdy puowodowi nemá pohnaný nic dáti. A když k přísaze mají jíti, žádné brani u sebe ani na hlawě nic nemají mieti. 37) Nalezli wuobec za práwo: když se puohonowé wyhlašují, a na tom wy- hlášení že zawolají na kterého pohnané- ho: nestojíli k swému práwu, tiem prw- ním wolániem nic neztratí; než puoho- nowé mají se wyswědčiti až do konce, A když se puohonowé až do konce wyswědčice, tehdy má wolíno byti po druhé, kterí pohnanfí nestojie k prwnie- mu a k druhému wyhlásenf pii témž wyswědčowání puohonuow: tehdy chwil- ku zanecháno bude, a potom když páni rozkážic zawolati prwé, druhé, třetie, stojí- ten anebo ti k swému práwu. Wohlásíli se tu na třetiem wyhlášení, tehdy nic neztratí. Než nestanüli k to- mu třetiemu wyhlášení, tehdy swú při ztratí. A ten puowod má čekati toho staného práwa, až páni těch suchých dní wšecky pře i s odpory wodsaudie. Te- pruw kážie zawolati úředníkóm: a kteří mají staná práwa, aby sstupowali do šraňkuow a wstúpili: a.puowod jsa wolán do šraňkuow, dadie mu stané práwo, kteréž jest na wyhlášení puo- honuow wobdržel. A nestaneli puowod, tehdy to práwo stané zdwiženo bude, a on (ze) swé pfe zase poZeii, chceli; pakli- by tu puowod nechtěl čekati toho sta- ného práwa a poručil komu, na jeho místě bude dáno stané práwo. A jestli- nibus suis. Post huiusmodi petitiones mandari debet, ut ambe partes et rei expiatores ingrederentur. Si tunc ingre- diantur e& non componentur amicabili- ter, actor imprimis iuxta iura iurare de- bet. Post eius iuramentum reus si uult id persoluere potest, pro quo actor iura- uit; si autem dare noluerit, tunc reus imprimis de iure iurare debet, dein ex- piatores. Cum igitur reus iurauerit et itidem expiatores iurauerint, tunc reus actori in nullo obligabitur. Et cum ituri sint ad iurandum, inermes esse debent et capite aperto. 31) Pro iure constitutum est: cum eitationes publicantur et nominatur reus, si tunc non comparuerit ad ius cause sue, illa prima uocatione nihil perdit ; alie relique citationes tamen ordine pu- blieari usque ad finem debent. Cum uero omnes citationes publicate fuerint üsque in finem, demum secundo debent uocari, qui non comparuerunt prius ad primam, et iterum ad secundam publi- cationem citationum ; dein parum debet cessari et postea cum maiores officiales mandauerint uocare, uocet primo, se- eundo, tertio, si comparet ille uel illi ad ius cause sue. S1 tum responderit in tertia uocatione se adesse, tunc is nihil perdit, quod non in prima neque in secunda comparuerit. Sin autem non comparuerit neque ad tertiam sui uoca- tionem, tunc talem causam amittit, Et interim actor expectare debet reum con- tumacem declarari usque in finem judi- cij illorum quattuor temporum. Dein mandatur ab officialibus minoribus, ut cui ius contumacie contra reum dari debet, ut intra septa ingrederentur; et tune actori intranti septa dabitur ius contumacie contra reum, quod obtinuit in publieatione citationum. Sin autem actor non comparuerit, cum citationes publieantur, tunc istam citationem tan- 

Strana 30
30 že pohnaný stane, když na jeho při za- wolají, hojemstwie muož wzieti do dru- hých suchých dní; a budeli mu se zdáti, muož opět o těch suchých dnech ještě druhé hojemstwie wzieti. Než wtom se opatřiti má, z kterého dědictwie jest pohnán, aby swé zpráwce obeslal, aby jej zastúpili ; a to obeslánie, aby přijda k starostowi, poslal k zpráwciem ko- morníka na úmluwu. A zastupte jej zpráwce neb nezastupte, má on předse k tomu puohonu stáwati a wo tu při se sóditi. A jestližeby prosaudil a práwem z toho dódictwie byl wyweden, tehdy se bude moci na swé zpráwce wćsti, tak jakoż o tom swolenie o zprś- wě ukazuje. Pakliby k zprówci nepo- slal úmluwy a saudilby se sám, tehdy zpráwce nebudû mu powinni toho dě- dictwie zprawiti, by je pak prosaudil. À téZ jestlizeby stanÿm práwem to dě- dictwie prohrél, nebudû mu zpréwce po- winni tau zprźwau, 38) Nalezli wuobec za préwo: kdyżby koliwók k saudu pohnany zawolśn byl, ne- ohlśsili se pohnanÿ a newstaupi do érañkuow, tehdy proto pohnanÿ ten den, kterýžby naň. k saudu woléno bylo, dokudZ päni a wlédyky w saudu sedí, nic tím neztratí, jestliže se ohlásí k swému puohonu a při, dokudž páni Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. tum amittet, poteritque denuo pro eadem causa aliam citationem accipere. Si autem actor, donec ius hoc contumacie dabitur, expectare noluerit, potest procuratorem uice sua constituere, et procuratori uice actoris dabitur contra reum ius contu- macie. Postquam autem reus compa- ruerit, cum sua causa pronunciabitur, dilationem accipere potest usque ad pro- xima quattuor tempora; et si adhuc illi uidebitur, alteram potest dilationem ab illis quattuor temporibus ad proxima quattuor tempora petere. Sed in hoc reus sit cautus, pro qua hereditate cita- tus sit, ut fideiussoribus, quos pro euictione illorum bonorum haberet, de- nuntiaret et uocaret, ut in causa euictio- nis eum defendant et opponant. Et hec uocatio est, ut iret ad procuratorem ca- merariorum et mitteret ad fideiiussores camerarium cum monitione. Defendant nec ne fideiiussores illum ab euictione, debet denique perseuerare in compa- rendo istius cause et litigando. Si au- tem reus noluerit perseuerare expectando suam causam, potest uice sua procura- torem constituere. Si ergo abiudicaretur et iure de possessione illius hereditatis ejiceretur, potest tunc in suos fideiusso- res iuridice procedere, ita ut constitutio de euictione declarat. Si autem ad fidei- iussores monitionem non mitteret, ac so- lus litigaret in iudicio, eo modo fidei- iussores non tenerentur iure euictionis, etiam si illam hereditatem ex judicato perderet. Similiter etiam, si contumax foret factus et per hoc amitteret hanc hereditatem, non erunt fideiussores obli- gati pro hac euictione. 38) Pro ‘iure constitutum est: quando- cunque reus ad iudicium uocaretur et se adesse non responderet, neque intra septa ingredere- tur, tamen non ideo ille reus die illo quo uocatus est ad iudicium, quamdiu iudices se- dent, aliquid perdit, tantummodo si se adesse protestabitur, prius quam iudices de subsellijs 

Strana 31
Zřízení zemské za krále Wladislawa v. 1500. 31 a wládyky sedí. Než neohlásilliby se ten den prwé, neZliby saud zdán byl, tehdy na něm uowodowi práwo stané týž den dáno bude. Nez což se puowodu dotýče, na toho KAY zawoláno bylo k saudu, a on se tu neohlásil, tehdy jemu hned po takowém neohlášení bude jeho puohon wymazán; neb puowod pohotowě s potřebami swými býti má. 39) Nalezli wuobec za práwo: též o každů jinů při, ktožby byl pohnán, má se zachowati při wyhlášení puoho- nech aby stál, a když na jeho při za- wolají, též; a wezma dwoje hojemstwie, wiec mu žádného potom nedadie, než již swé pře braň, jakž umie, wedle práwa. 40) Nalezli wuobec za práwo. wy- hráli puowod kterů při wo dědictwie anebo wo sumu, dada na úmluwu a zwod učině, muož swau při prodati neb dáti dskami komuž se jemu zdáti bude; komu bude dáno neb prodáno, muož práwo dowesti jako on sám, anebo po- ručníka udělati k dowedení práwu. 41) Nalezli wuobec za práwo: usto- jíli kto práwo na kom wo dědictwie aneb wo jiný jaký statek, to stané práwo hned muož dáti aneb prodati aneb poruč- nfka k doweden{ préwa udélati dskami ; wo tom rozsudek léta 1492 w bielÿch puohoniech. 42) Nalezli wuobec za préwo: .wo- brénfli se pohnanÿ, muoZ wo ty škody ûtratnie poručníka k pruowoduom těch škod udělati; než přijdeli k přísežení, tu sám stuoj. 43) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto swuoj statek dskami zastawil 2 wyplatu by sobě pozuostawil, tehdy přišelliby čas té wýplatě, aneb řeklliby ten prwé penieze wzieti, nežby rok wý- platě přišel, a nechtělliby potom sumy wzieti a statku postúpiti a zápisu pro- & iudicio surrexerint. Si uero illo die non adesset et iudices de iudicio surgerent, tunc eontra illum dabitur illo die ius contumacie. Sed quod ad actorem attinet, si ille tum ad iudicium uocaretur, et se adesse non diceret, tune mox illi post talem non protestationem citatio sua deletur; quoniam actor paratus eum rebus necessarijs ad iudicium esse debet. 39) Pro iure constitutum est, quod etiam similiter in qualibet causa cita- tus debet se conseruare, ut ad publica- tionem citationum compareat, et ad ju- dicium cause pariter; et cum acceperit duas dilationes, plures ultra ei non con- cedentur, sed demum causam pro ut scit defendat. 40) Pro iure constitutum est: si actor obtinebit causam aliquam pro bo- nis hereditarijs, vel pro summa pecu- niaria, dando monitionem ac inductione facta ante, potest dein hanc causam uen- dere aut donare per intabulationem cui- cunque uoluerit. Cui uero data aut uen- dita fuerit, potest 1s ius reliquum exequi prout met ille potuit, aut potest procura- torem ad ius exequendum facere. 41) Pro iure constitutum est: ac- quiretne aliquis ius contra aliquem pro bonis hereditarjjs per ipsius contuma- ciam, aut pro alijs bonis, tale ius suum etiam potest alteri dareaut uendere, aut procuratorem ad exequendum per inta- bulationem constituere. 42) Pro iure constitutum est:.si reus victor fuerit, potest pro expensis procuratorem ad producendas expensas constituere. Sed si uentum fuerit ad prestandum iuramentum pro illis, tunc compareat personaliter. 43) Pro iure constitutum est: quod si quis sua bona per intabulationem op- pignoraret, iusque redimendi sibi exce- perit, tunc iure redimendi adueniente, aut si diceret creditor, quod ante termi- num redimendi pecuniam suam mutua- tam acceptare uellet, si demum accep- 

Strana 32
32 pustiti: tehdy ten, ktoZ jest zastawil, má penieze u desk poloZiti a od úřed- nfkuow list wzieti, aby byl ten obeslán, ktož statek drží, aby sumu přijal. A neučinilliby toho po tom obeslání, tehdy ten, ktož wyplatiti chce, má peněz u desk nechati, a má pohnati toho, ktož jich přijieti nechtěl. A budeli mu to přisauzeno, aby penieze wzal a statku postaupil: tehdy musí, což jest statku užil od toho času, jakž penieze u desk ležie, to nawrátiti tomu i s škodami. Pakliby ten pohnal, ktoZ wyplatiti chce, a penéz by u desk nenechal: tehdy mu ten puohon bude zdwizen, a on se drZ zase swého zápisu, nedáli zemským lé- tóm projíti. W tom rozsudek w lwo- wých 1496 léta. 44) Páni wuobec nalezli za práwo, a Wilém ze Zwieřetic panský potaz wy- nesl: že každý, ktož pohoní koho z wiece nežli sám má, chceli puohon wésti předse, má zaručiti do té summy což wýš jest nežli má; pakliby nezaručil, tehdy práwa nemá jemu dopomoženo býti; lečby ten byl zahuben od toho, kohož pohoní, to má bez zaručenie předse jíti; aneb jestližeby komu dě- dietwie jeho bylo odjato; a wdowy, kteréžby z wěna. poháněly, též také ne- mají urukowati; a ti kteříž k menšiemu úřadu pohánějí z desíti hřiwen bez lotu, nemají urukowati. Tertio Wenceslai, Q. 2 (— 1410). 45) Páni wuobec nalezli za práwo, a Woldřich z Hradce panský potaz Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. tare nollet suam pecuniam, neque de bonis oppignoratis cedere, neque pro- scriptionem tabularum emittere: debet tune is, qui bona impignorauit, pecuniam eius mutuatam sibi apud tabulas depo- nere, litterasque ab officialibus accipere et uocare creditorem, ut pecuniam suam acciperet, ac de bonis eius cederet. Si tune per tales literas id facere creditor recusaret, debet debitor, qui bona uoluit redimere, pecuniam illam apud tabulas relinquere, creditoremque citare ad iu- dicium nolentem pecuniam suam mu- tuatam recipere. Si tunc iudicatum fuerit, quod pecuniam tenetur capere et debo- nis oppignoratis cedere: tunc creditor tenetur debitori omnem usum pecunie ilius temporis, quo pecunia apud tabulas iacuerat, reddere cum expensis. Si uero debitor creditorem citaret, qui debitor bona sua redimere uolebat, et pecuniam apud tabulas non reposuisset: tunc talis citatio leuari debet, et creditor inhereat proseripto suo, ne ius suum per iuris silentium amittat. 44) Pro iure constitutum est, et Wilhelmus de Zwierzeticz dominorum decretum exposuit: quod quicunque ali- quem citaret ob maiorem rem quam ipse actor haberet, si actor uult suam actionem prosequi, satisdare debet pro ila summa citata, quo usque excedat bona actoris; si autem actor non satis daret, non debent illum in iure iuuare; nisi actor fuisset pessumdatus a citato, tune hoe modo debet progredi sine sa- tisdatione, aut si alicui bona heredi- taria ablata forent. Uidue que citant eausa dotis sue, etiam non tenentur sa- tisdare; itidem illi, qui ad iudicium mi- norum officialium citant pro decem ta- lentis minus uno lotone, hi quoque non tenentur satisdare. 45) Pro iure constitutum est, et Vlrieus de Noua domo dominorum de- 

Strana 33
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 33 wynesl: jestližeby kto nařekl druhého chlapstwem a řekl jemu chlape, a on se z toho wywedl před hofmistrem neb maršalkem, aneb ačby se kto pod- wolili před purkrabí Pražského řádem, jakož země za práwo má: tehda když se wywede, tu i hned před hofmistrem neb maršalkem neb před purkrabí Praž- ským má jemu řéci, žes selhal, a ten jemu to má smlčeti. A cožby na to naložil, wywodě se z těch škod, muož jeho pohnati před pány aneb před úřed- níky; pakliby neměl na dědinách, tehdy hofmistr: neb maršalek neb purgrabie Pražský má jej stawiti a jej držeti a wüzeti, aZ se tomu dosti stane za jeho škody wedle nálezu a rozkázanie hot- mistra neb maršalka neb purgrabí Praž- ského. Tertio Wenceslai, Q. 2. (= 1410). 46) Páni nalezli wuobec za prá- wo: pówod nestaneli k wyhlášení puo- honu, bude mu puohon wymazán. 47) Nalezli wuobec za práwo: ne- wložíli žaloby prwé než jeho pře k sly- šení přijde, tehdy jemu ten puohon zdwižen bude. 48) Nalezli wuobec za práwo: ne- srownáli se jemu žaloba s puohonem, ten puohon bude jemu zdwižen. Jakož o tom při pnohoniech mnoho we dskách. znamenáno. 49) Nalezli wuobec za práwo: kto- by pohonil z jaké pře i ze škod jed- niem puohonem, a z těch škod žeby z jeho statku něco užíwáno bylo, ten puohon bude mu zdwižen. Jakož otom rozsudek w biclých puohoniech léta 1485. 50) Nalezli wuobec za práwo: že každý z jedné smlůwy, z jednoho kšaftu, z maje- státu, z listu, z zápisu, bude moci z těch swrchupsaných wčcí z každé té wéci jednim puohonem pohnati, by pak w té smlüwé, w šaftě, w majestátu, w zápisu nob listu mnoho eretum exposuit: si quis alterum diffa- maret, appellando aliquem ita: chlape, et si ità appellatus se purgabit a tali appellatione coram magistro curie, aut ante marschkalkum, aut si in hoc ambo consentirent ante purgrauium Pragensem ordine et iure regni: tum si se pur- gauerit a tali appellatione ante iam dictos officiales, dicere debet tunc illi, a quo ita appellatus sit, quod mentitur, et is debet contra silere ei et non respondere ad id. Et si quas fecisset impensas pur- gando se, pro illis impensis potest eum citare ad dominos aut ad officiales mi- nores. Si tunc ille non haberet bona in agris, magister curie uel marschkalkus uel purgrarius Pragensis debent arres- tare illum et tenere et uincire, donec ilii, quem appellauit, impensas iuxta edietum magistri curie et marschkalki aut purgrauij Piagensis satisfaciat. 46) Pro iure constitutum est: actor $i non comparuerit in publicatione ci- tationum, citatio eius tunc deleri debet. 47) Pro iure constitutum est: si querimoniam ante non imponet, quam sna causa ueniet iudicanda, tunc citatio sua erit irrita. 48) Pro iure constitutum est: si de alia re erit querimonia quam citatio, talis citatio erit quoque irrita. 49) Pro iure constitutum est: si quis citaret pro aliquibus bonis et de damnis uua citatione simul, que damna dum fruebatur illis bonis fecisset, huiusmodi citatio est nulla. | 50) Pro iure constitutum est: quilibet ex uno pacto, ex uno testamento, ex unis litteris regijs, ex uno proscripto, ex litteris, ex his rebus iam dictis sigillatim una citatio fieri debet (sic), quamquam in illo pacto, testa- mento, litteris regijs et litteris in proscripto 

Strana 34
34 Zřízené zemské za króle Wladislawa r. 1500. kusuow neb artikuluow bylo, Że proto jedním puohonem pohnati moci bude. 51) Nalezli wuobec za prawo: kto- by z dwojie neb trojie pře pohnal jed- niem puohonem, ten puohon takć bude jemu zdwiżen. 52) Nalezli wuobec za prawo: jestli- žeby kto před který koliwěk saud jinde pohnal, a newezma tam konce ani ne- dočekaje aby tam póhon jeho konec wzal, wo tu při hnalby před saud zem- ský, také mu ten puohon bude zdwi- žen. Jakož o tom rozsudek w bielých puohoniceh léta 1484, a k tomu mno- ho jiných rozsudkuow w týchž dskách o túž wéc. 53) Nalezli wuobec za práwo: kto- by mana z manské wčci před který jiný saud pohonil Ze mu ten puohon bude zdwižen. Wo tom rozsudek w bie- lých puohoniech léta 1492. 54) Nalezli wuobec za práwo: kto- by zlistownie wéci jinam pohonil než před najwyššicho purkrabí Pražského, ten puohon bude jemu zdwižen, a to toliko wo ty listy, kteréž s pokutami leženie pro penieze swědčie. 55) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto měštěnína z městské wěci, kteréž pod šos příslušejí, k kterému- koliwěk saudu jinam pohonil, kromě před městský saud, aby naň žalowal, ten puohon také jemu bude zdwižen; a škody jim má bez puohonu zaplatiti, což před úředníky menšími prowede. W prwních Wáclawa Hindráka. 56) Nalezli wuobec za práwo: jestli- Zeby kto pohnal jináée, neZli jedniem kmetem z pśnuow z lawic, najwyśsieho purkrabí Praźskóho, najwyśsieho komor- nika zemskóho a najwyśsieho sudieho zemského, ten puohon bude také zdwižen ; jakož o tom obecný nález šíř ukazuje. aliguo multa puncta et articuli forent, attamen una citatione poterit fieri citatio. 51) Pro iure constitutum est : si quis ex duabus aut tribus causis una cita- tione citaret, talis citatio erit nulla. 52) Proiureconstitutum est: si quis alterum citaret ad iudicium sit qualecun- que, et priusquam aníte illud iudicium finem sue cause caperet, citaret ex eadem eausa eundem ad aliud iudicium, talis citatio posterior etiam irrita erit. 53) Proiure constitutum est: si quis feudatarium ex feudo ad aliud iudicium citauerit, quam adiudicium feudi, huius- modi citatio erit irrita. Attamen feuda- tarius ob infamatum honorem, aut ex ob- ligatione literarum potest citari ut reliqui. 54) Pro iure constitutum est: si quis ex obligatione litterarum alibi quam. ad supremum purgrauium citauerit, talis cl- tatio erit nulla. Ft hoc intelligitur de his litteris, que penas expensarum, que ob pecuniam non solutam in hospicijs iacendo inferuntur (sic). 55) Pro iure constitutum est: si quis dere ciuili, que tributo ciuitatis subiacet, ad aliud iudicium qualecunque citaverit aliquem, quam ad iudicium ciuile, talis citatio erit etiam irrita. Et ad expensas actor reo tenetur, quascunque producet absque citatione coram officialibus mi- noribus in terminis constitutis. . 56) Pro iure constitutum est: siquis aliter citaret supremum purgrarium Pra- gensem, supremum camerarium, supre- mum iudicem, quam per unum scabinum dominum ex subselljs, hec citatio erit irrita. 

Strana 35
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1800. 35 57) Nalezli wuobec za práwo: naj- wyšší písař zemský má poháněn býti jedniem kmetem z wládyk, kteří w sau- du zemském sedají; pakliby jináč byl pohnán, tehdy ten puohon také bude zdwižen. Jestližeby nahoře psaní wšichni úředníci nechtěli pnohonu po kmetu při- jieti, tehdy má komorníkem dohnán býti k druhým suchým dnuom. ' 58) Nalezli wuobec za prówo: také nahoře psaní páni úředníci najwyśśf, jestližeby koho chtěli anebo jeden z nich pohnati chttl z které wéci, jeZtoby se desk dotýkala, mají najprw toho, kohož- by pohnati chtěli, třikrát před zemský saud obeslati listem od úředníkuow men- ších, a jemu před saudem oznámiti, z čeho winiti chtie; nechtěl-liby jim od- powiedati, tepruw ho majf pohnati. Pakli- by jináč pohnali nežli se nahoře píše, také jim má ten puohon zdwižen býti; jakož o tom obcení nález šíř ukazuje. Než z jiných wěcí mají pohnati jako jiní. 59) Nalezli wuobec za práwo: kdež otec sám statek má, a má děti neod- dělené, nemají děti podlé něho z toho statku poháněny býti; pakliby kto děti podlé otce z toho statku poháněl, ten puohon bude mu zdwiżen. 60) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto čím dětem statek odkázal, by jej pak otec držal, nemá z něho pohá- něn býti; a byl-liby pohnán, tehdy ten puohon bude zdwižen; lečby děti let neměly, tehdy má otec pohnán býti a za děti odpowiedati. A též zase jestli- žeby otec, nedrže toho statku ani děti jeho, pohnal-liby otec od dětí z toho statku, Ze mu ten puowod bude zdwi- žen. Než mají wšickni děti pohnati, kte- říž léta mají; pakliby který nepohnal wedle nich, a léta maje, z toho což jim jest odkázáno, tehdy ten puohon bude jim zdwižen. A též zase, jestližeby 57) Pro iure constitutum est: supre- mus notarius regni citari debet per unum ex scabinis equestris ordinis iudicij regni ; sin secus citatus fuerit, hec citotio erit irrita. Et hi officiales debent mox ab ilis scabinis citationes acceptare. 58) Pro iure constitutum est: ex supra nominatis officialibus supremis, si quis aut. aliqui quemque citare uellent prohis rebus, que ad tabulas pertinerent, debent imprimis illum, quem uolunt ci- tare, uocare semel litteris officialium mi- norum ad regni iudicium, et uocato in- dicare in iudicio, de qua re illum cul- pare uelint: si tum uocatus nollet ad eorum accusationem respondere, tunc primo citari debet. Si autem hi offi- ciales alia uia citarent, guam ut supra scribitur, tunc etiam ills eorum citatio erit nulla. Sed pro alijs rebus debent citare, ut reliqui citare solent. 59) Pro iure constitutum est: ubi pater solus est bonorum possessor, ha- beretque filios non emancipatos, non de- bent filij simul cum patre pro bonis ills citari; si uero citabuntur, tunc etiam ila citatio est irrita. 60) Pro iure constitutum est: si aliquis sua. bona alienis filijs testamento legaret, quamuis illorum bonorum pater possessor foret, non tamen debet ob ila bona pater citari; si uero citabitur, ila citatio erit nulla, nisi filj adhuc essent impuberes, quia tunc pater citari debet ac respondere pro filijs. Rursus si neque pater, neque filj sui illa bona legata possiderent, et pater nomine fi- lorum ratione illorum bonorum quem- piam citaret, talis citatio erit nulla; sed fili omnes puberes debent citare. Si autem aliquis horum, habens annum pu- bertatis, non cum aliis fratribus pro bo- nis ills legatis citaret, hec citatio est nulla, nisi aliquis horum sponte nollet citare. Ita etiam si quis de illis bonis 5* 

Strana 36
36 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kto čích dětí pohnati chtěl (ze statku) kterýž jest jim dán, z toho statku má také wšech pohnati, kteříž léta mají; pakliby kterého z těch dětí nepohnal, ježto léta měl, ten puohon bude mu zdwiżen. 61) Nalezli wuobec za prawo: jestli- Żeby kto otci a dótem statek dal a od- kazal wedle prawa, tehdy mó otec i se wšemi dětmi, kteříž léta mají, z toho statku poháněni býti, jestližeby je kto z toho winiti chtěl; a nebyl-liby který pohnán z nich, kterýmž jest odkázáno, an léta má, ten póhon také bude zdwi- žen. A též zase jestližeby z toho od- kázaného statku otec a děti winiti chtěli, toho mají wšickni otec i děti, kteříž léta mají, poháněti; pakliby kteří ne- pohnali, ten puohon zdwižen bude. 62) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby synowé po otci zuostali, ti a ta- kowi, kteříž léta mají, z otcowých zá- wad jakýchkoli mají wšickni pohá- něni býti; pakliby nebyl který z nich pohnán, tehdy ten póhon bude zdwi- žen. A též zase z otcowých sprawedl- ností wüickni synowé po ném zuostalf, kteříž léta mají, (mají) wšickni pohá- něti; pakliby který nepohnal, tehdy ten puohon bude zdwiZen. O tom rozsudek w bielých léta 1493, kdež Bartoloměj Buben. Jestliżeby kteří rodowé byli neb jsu w králowstwi, jezto mezi sebau mají zřízení učiněna, nebo potom míti budau s powolením králowským, wedle kterýchžto zřízení jedna osoba žeby byl zpráwce statku a zboží toho rodu: tehdy takowého kazdy kdożby zpráwci statku byl, muože samého polinati: a on bude powinen odpowidati a prów byti sim od sebe i od jiných bratří a strycuow swych rodu swého. A též také chtól-liby ten, ktoż zpriwce statku jest, koho pohnati, že to učiniti bude moci a sám pohnati o kterúžkoliwčk potřebu téhož rodu. legatis uellet citare illos, debet tunc omnes, qui puberes sunt, citare; sin uero aliquem ex his supradictis fratri- bus, qui pubertatis annos habent, non citaret, talis citatio est nulla. 61) Pro iure constitutum est: cum- aliquis patri et filis bona sua aut da- ret aut legaret secundum iura, si quis pro illis agere uellet, tune pater cum omnibus filijs, qui puberes sunt, pro ilis bonis citari debent. Si uero ex ilis, quibus huiusmodi bona legata sunt, cum puberes sint, aliquem non citaret, talis citatio etiam nulla est. Contra si ex illis bonis legatis pater et filius quem- piam citare uoluerint, debent hunc et pater et filius uel filij, qui puberes sunt, simul citare; si quis autem horum non citaret cum illis, hec citatio etiam irrita est, nisi quis horum sponte citare recusarot. 62) Pro iure constitutum est: quod si filij post obitum patris relicti forent, hi qui solum puberes sunt, debent pro omnibus obligationibus paternis, quales- cunque sint, citari; si autem quis illo- rum non foret citatus, hec citatio irrita est. Contra ex iure paterno omnes filij post relieti puberes citare debent; si quis autem horum non citaret, talis ci- tatio est nulla, nisi quis illorum sponte citare recusaret. Sin autem essent familie in regno, que inter se haberent constitutionem factam, uel si postea alique habiture sint cum regio eon- sensu, iuxta quam constitutionem unus ex fa- milia quod haberet regimen in bonis et in substantia illius familie: tunc illum (sic), qui rector bonorum sue familie foret, solus citari debet; et is, qu regimen habebit tantum, obligabitur ad talem citationem respondere, et id quod equum est à semet ipso facere, et nomine aliorum fratrum aut. patruorum suorum qui ex illa familia forent. Ac rursus etiam is, qui habet regimen familie, potest solus aliquem citare ad quodcunque iudicium in negocio illius familie. 

Strana 37
Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. 63) Nalezli wuobec za práwo: ostrý- ciech nedielných anebo o dalších přá- telích, kteřížby sebe dielni nebyli, má se též zachowati jako při nahoře psa- ných bratří při puohonech, kteříž po- hánčti mají i kteří poháněni by byli. A ktož tak nepohnal aneb pohnán ne- byl, ten póhon bude jemu zdwižen, tak jakož se nahoře píše. 64) Nalezli wuobec za práwo: jestli- Zeby ktery syn oddělen od otce byl, ten z toho statku má sám poháněn býti, coby sám tiem dielem toliko zawadil na tom; než byl-liby otec z toho poháněn, coby syn zawadil, ten pnohon bude zdwizen. NeZ zawadil-iby prwé co otec na tom dielu, neżliby syna oddelil, zdluże se, tehdy z toho dluhu otec má pohá- něn byti; a syn byl-liby poháněn z záwady takowé otce swého, ten puohon bude zdwiżen. A byl-liby ten dluh na otci pfisauzen a nedostalo se co toho dluhu předešlého na oteowě statku, tehdy ten, ktož jest wysaudil, muož se wósti inaten statek, kterýmž jest syna oddělil. 65) Nalezli wuobec za práwo: bra- třie, kteřížby byli sebe nedielni po otci by zuostali, a potom žeby se rozdělili, tehdy z těch záwad, kteréžby záwady w swćm nedielu zawadili, a potom jsúce dielni, proto z té záwady před dielem mají wšickni: pohánění býti; pakliby který nebyl, tehdy ten puohon bude zdwižen. A též jestližeby jim kto co w nedielu powinen byl, by se pak roz- dělili, mají z toho wiickni pohánéti; pakliby ktery nepohnal, tehdy jim ten puohon bude zdwiZen; lecby ta spra- wedliwost se jemu na dielu dostala a jiní bratřie żeby swń sprawedlnost jemu zapsali, tchdy bude ten z nie jeden po- hánéti moci. "Též dcery, jestližeby po otci bcz zficzenie otcowa zuostaly a bra- tří by nebylo, tehdy při záwadách stat- ku otce swého i při záwadách swých, 37 63) Pro iure constitutum est: quod attinet ad patruos impartitos bonorum et proximos cognatos in bonis non di- uisos, non aliter conseruatur, quam ut supradictum est de fratribus non eman- cipatis, quantum attinet ad citationes, quomodo citare, aut quomodo contra citari debeant. Et si secus quis conser- uauerit se, talis citatio erit nulla. 64) Pro iure constitutum est: filius emancipatus a patre solus citari debet de bonis, que ipsemet filius alicui obli- gauit, et pater de ilis bonis per filium emancipatum obligatis citari non potest, alias citatio esset nulla. Ceterum cum pater illa bona filio tradita ante eman- cipationem fili alicui obligasset, tunc pater ex tali debito citandus est, non filius, nam alias citatio etiam esset nulla. Sed si ob tale debitum pater condemna- tus foret, et bona patris ad tale debi- tum soluendum non sufficerent, tunc pro reliquo actor potest ius suum exequi in bonis filj emancipati, que filio, cum emanciparet eum, tradidit. 65) Pro iure constitutum est: fra- tres, qui post patris obitum impartiti bonorum essent, et dem, quod pro illis partirentur, si tune aliqua debita ante partitionem bonorum contraxissent, dc- bent pro illis debitis ante partitionem contractis omnes citari; si uero horum quis tune non citaretur cum aliis fratri- bus, talis citatio est nulla. Rursus, si quis ilis, dum adhue non forent pu- titi, aliquid obligaretur, quamuis interim pro bonis partirentur, attamen debent omnes simul citare; sin secus quis fa- ceret, illa citatio irrita erit; nisi tale de- bitum in partitione transiret. totum in aliquem fratrum, alijque fratres tale de- bitum transseripsissent, tunc ille solus ex tali debito citare poterit. Itidem et filie, si patre ab intestato decedente re- liete essent, fratribus non extantibus. 

Strana 38
38 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kteréžby w nedielu učinily, mají se tak zachowati, jako se při nahoře psaných bratří píše. Jestli pak žeby kto z swého dílu pohnati nechtěl swéwolně, tehdy jiní mohů z swých díluow pohnati; aneb jestližeby kterého: w zemi nebylo, tehdy ti, kteríž jsů w zemi, budů moci z swých díluow poháněti bez něho. 66) Nalezli wuobec za práwo: o spo- lečníciech,; buď jich málo nebo mnoho, mají wšickni poháněni býti, kteříž léta mají; pakliby který nebyl pohnán, ten puohon bude jemu zdwiZen. A též zase mají wšickni poháněti; jestližeby který nepohnal, tehdy jim ten puohon bude zdwižen. 67) Nalezli wuobec za práwo: koli- kakoliwékby statek odkázán podle prá- wa byl, tehdy jestližeby kto chtěl po- háněti z záwad toho jakýchkoli, ktož jest odkázal, má wšech poháněti, komuž jest odkázáno; pakliby který pohnán nebyl, ten puohon bude zdwižen. Zase též mají wšickni poháněti z toho od- kázaného statku, kteříž léta mají; pakli- by který nepohnal, bude mu ten puo- hon zdwižen. 68) Nalezli wuobec za práwo: byloli- by wiec otcowskych poručníkuow než jeden, tehdy mají wšickni z wěcí sirot- čích poháněti; pakliby který nepohnal, bude jim ten puohon zdwižen. A též zase, chtělliby kto jich pro sirotčí sta- tek poháněti, má wšech poručníkuow pohnati; pakliby který nebyl pohnán, tehdy jim ten póhon zdwižen bude. 69) Nalezli wuobec za práwo: po- ručníci, kteří. po nápadu byliby, ježto sirotkuow statek urukují, anebo králem poručníci daní, ti mají wšickni pro si- tune circa debita paterna ae etiam sua, quamdiu impartite bonorum fuerint, de- bent se conseruare ita, ut de fratribus iai dietis scribitur. Sed si aliquis fra- trum ex parte sua bonorum sponte ali- quem nollet citare, tunc alij pro bonis suis partitis bene possunt citare; aut si quis fratrum extra regnum peregre ab- esset, tune alij, qui domi sunt, possunt pro bonis suis partitis citare sine illo, qui absens est. 66) Pro iure constitutum est: qui simul bonorum inierunt societatem, de- bent omnes citari, qur sunt puberes; si tum aliquis eorum non foret citatus, ta- lis citatio nullius est momenti. Sic con- tra omnes simul debent citare; si quis antem horum non citauerit, talis citatio nulla est, nisi quis illorum sponte nol- let citare. 61) Pro iure constitutum est: qui- buseunque bona iure legata forent, si quis tunc illorum ex obligationibus ra- tione illorum bonorum quempiam vellet eitare, quod quilibet pro parte bonorum suorum sigillatim potest citare, uel etiam omnes, quibus legatum est; et contra, eos simul, uel sigillatim unumquemque. uel duos, aut quot eorum sunt, ut uide- bitur, nisi quis sponte non curaret citare. 68) Pro iure constitutum est: si plures quam unus fuerint tutores testa- mentarü, tunc omnes simul de rebus pupill citari debent; si eum aliquis eorum non citaret, tunc citatio aliorum erit nulla. Sie e contrario, si quis uel- let ob res pupilli tutores citare, debent etiam omnes citari; si tunc quis eorum non esset citatus, citatio talis tunc, erit nulla. 69) Pro iure constitutum est: siqui tutores forent ex successione, uel ex do- natione regia pupillo dati, qui satisdare solent pro bonis pupilli, hi omnes pro 

Strana 39
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 39 rotčí statek poháněti; pakliby který ne- pohnal, bude jim ten puohon zdwižen. A též zase wšickni poručníci mají pro sirotéí statek pohdnéni byti; pakliby který nebyl pohnán, tehdy jim ten puo- hon zdwiZen bude. Pakliby který pohnati nechtěl, má poru- Genstwi zbawen byti, a jini aby pred se po- háněli. 70) Nalezli wuobec za práwo: kto- by chtěl kterého konventu pohnati, má pohnati opata neb probošta a wšeho konventu; a jestližeby kto jináč jich pohnal, tehdy ten puohon bude zdwi- Zen. A též o abatyšech, mají napřed w puohonu jmenowány býti, a potom o konventu; a jestližeby tak nebyly po- hnány, tehdy ten puohon bude zdwižen. A též zase nahoře psaní konventowé poháněti mají týmiž slowy, jakož sami pohnáni býwají; pakliby jináč pohnali, tehdy jim ten puohon zdwizen bude Než k wyhlášení póhonu a k při stání aneb k wedení má státi z toho konventu starší, a má mieti mocný list od kon- ventu ; ipo puohonu má sám ten starší přijeti, a muož i jménem swého kon- ventu pohnati, krom majestátuow a zá- pisuow králowskych, z téch pohánéti nemohü, než má to při swolení prw- niem zuostáno byti. 71) Nalezli wuobee za prdwo: kto má kterého mésta polhnati, md w puo- honu postawiti, Ze pohdnie purkmistra, kon&eluow i wšie obce; jestliže jináč požene, tehdy mu ten puohon zdwižen bude. .A též zase kdyby které město polnati chtélo, má w puohonu státi od purkmistra i od kon&eluow i ode wšie obce; a kdyby jináé pohnali, bude jim ten puohon zdwiżen. Neż k wzetf puo- honu a kwyhlášení puchonu anebo k při stání a k wedení má od sebe město poslati dwa s mocným listem, jednoho z weliké rady a druhého z obecnie; a bonis pupilli citare debent; si uero guis illorum tutorum non citaret, talis citatio aliorum foret nulla. Sic e contra omnes tutores simul loco pupilli citari debent; sin autem quis ex ills tutoribus non fo- ret citutus, talis citatio erit nulla. Si uero aliquis tutorum citare recusaret, debet is a tutela amoueri, ut ceteri ci- tare pergerent. 10) Pro iure constitutum est: si uult aliquis conuentum religiosorum ci- tare, tunc debet citare abbatem uel pre- positum ac totum conuentum; et si quis illos aliter citaret, huiusmodi citatio esset nulla. Itidem de abbatissis, debent in- primis in citatione nominari, et dein conuentus; sl secus citabitur, talis cita- tio erii nulla. Et e contra supradicti conuentus citare debent, prout ipsi ci- tantur; sin aliter citabunt, eorum cita- tiones erunt nulle. Sed in publicatione citationum, in comparendo in iudicio, et in agenda causa debet adesse ex illo conuentu senior, debetque habere litte- ras de rato habendo a conuentu suo. Et pro citatione met ille senior uenire debet, conuentusque sui nomine citare potest, exceptis litteris et proscriptioni- bus regis; ex lüs citare non potest, scd debent iuxta primam constitutionem conseruari. 71) Pro iure constitutum est: si uoluerit quispiam ciuitatem aliquam ci- tare, debet poni in citatione, quod citat magistrum ciuium, consules totamque communitatem ; sin aliter citarit, citatio ila erit nulla. Et e contra, si quepiam ciuitas citare uolet, debet poni in cita- tione magister ciuium, consules, totaque communitas; sin aliter citabunt, horum citatio quoque nulla erit. Sed pro cita- tione petenda, ad publicationem cita- tionum, ad comparendum in judicio, ad agendam causam, debet ciuitas mittere nomine suo duos cum litteris de rato 

Strana 40
40 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. w tom listu má státi, od purkmistra, od konšeluow i ode wšie obce, že dáwají jim moc na zisk i na ztrátu; a což ti s tiem listem wyhrají. toho město užiwe, a což prohrají, to město zaplať. Též z nářku cti mají se zachowati, a mají toho užiti a dwa z sebe wyslati též s mocným listem k wyhlášení póhonu, i k roz- sudku, kohozby z nárku cti pohnali, anebo jich zase kdo pohnal. 72) Nalezli wuobec za práwo: kdyby kdo pohnal purkmistra a konšel wšech toliko z nářku cti, anebo oni wšickni koho, že též budů moci z sebe dwa wyslati s mocným li- stem k wyhlášení puohonu i k rozsudku; a což tém dwěma nalezeno bude, ti hned na- před pokutu wedle zřízení zemského trpte, a jiní potom též wedle téhož zřízení zemského. 73) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by s kým smlúwu měl, a ten mu jie dosti učinil, ježtoby ta smlúwa i na jich budúcie swědčila, a ten by toho na tom žádal, ktožby smlúwu tu měl, aby mu ji ukázal, a ten by toho učiniti ne- chtěl, a ten newěda jaká jest to smlú- wa, pohnalby toho z nedrZenie smlü- wy: jakZby se pak koli té smlüwé dosti stalo, proto ten pnohon nebude na zmatek, a to zté příčiny, Ze mu jest té smlúwy ukázati nechtěl; než ten puo- hon má zdwižen býti. Než ten, ktož jest ukázati nechtěl, má tomu škody zaplatiti, komuZ jest jie ukázati nechtěl, kteréž by utratil pro ten puohon; jakož o tom rozsudek w bielých puohonních léta 1486: Jan Šumburk. 74) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by se na přátely poddal o kterú při, a přáteléby toho nerozeznali, a toho ti s sebe nesloZili, a ten pohnal-liby přes habendo, unum de consulatu et alterum de communitate; et in his litteris debet scriptum inesse, quod magister ciuium, consules, uniuersaque plebs, dant illis duobus potestatem plenam ad lucrum et ad damnum; et quidquid hi duo cum his litteris obtinebunt, id oinnium ciuium erit, in quo uero condemnabuntur, id etiam ciuitas ferat. Itidem in actione infamati honoris debent se conseruare, et hac constitutione frui, duos- que suo nomine mittere itidem cum litteris de rato habendo, ad publicationem citarionum et ad cansam peragendam, siue ipse quem ob infamatum honorem, siue has contra quisquam citauerit. 12) Pro iure constitutum cst: eum quis eitaret magistrum cinium et omnes consules solum de infamato honore, aut illi soli quem- quam alium, guod itidem possunt duos nomine suo mittere de se cum litteris de rato ha- beudo, ad publicationem citationum et ad cau- sam peragendam ; et qualis sententia tunc in illos duos feretur, hi duo imprimis penas luant iuxta constitutionem communem, dein ceteri luant iuxta eandem constitutionem. 13) Pro iure constitutum est: si aliqui inter se pactionem aliquam habe- rent, que se extenderet etiam ad poste- ros, illique pactioni Jam satisfactum fo- ret: si tunc ille, qui pactioni satisfecit, ab illo, qui pactionem conscriptam ha- beret, eam peteret uidere, illeque illi uidendam dare recusaret, quamquam huic pactioni foret satisfactum semel, si ta- men is pactionem qualis esset ignorans, alium citaret ob pactionem non serua- tam, huiusmodi citatio non erit uiciosa, ea ratione, quod ille pactionem uidendam huie dare recusauerat; attamen hec cita- tio erit nulla. Ceterum is, qui pactionem uidendam huie dare noluerat, tenetur ad impensas, qualescunque ob talem citati- onem facere cogebatur. 74) Pro iure constitutum est: si aliqui litem suum arbitris permitterent componendam, et hi arbitri inter partes nec adhuc diffiniuissent, neque id nego- 

Strana 41
Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. 41 to z té pře, ten puohon má jemu zdwi- žen býti, a pohnanému má škody za- platiti a zase před smluwce té pře hle- děti. A bylaliby mocně přestána, a smluwce žeby prodléwali konce udělati, muoZ jich strana z toho pohnati, aby jim konec o to udělali. A jestližeby kto na se to mocně wzali a tomu dosti ne- učinili jedny i druhé suché dni: že strana neb strany k tfetiem suchym dnóm budů moci z toho těch smluwcí pohnati, kteréž se straně zdá. Pakliby nebyla mocně přestána, a oni jim pro- dléwali toho konce jednáním učiniti, opowěda se smluwciem, že toho déle čekati nechce, bude moci z té pře po- hnati. O tom rozsudek w bielých léta 1488, kdež Petr Barchowský. 75) Nalezli wuobec za préwo: jestli- żeby kto po které potřebě krälowské z země byl anebo w zemi, buď na berni aneb po které potřebě jiné, a nemohlli- by požena k puohonu státi pro tu po- tfebu králowskú, nemá jemu puohon zdwižen býti. A též zase, byl-liby od koho pohnán, a nemohlliby ku puohonu pro potřebu králowskú neb zemsků státi, nemá naň stané práwo dáno býti. A by pak naň z newědomie stané práwo dáno bylo, tehdy zase má zdwiženo býti. Než přijeda ten z poselstwie krá- lowského anebo zemského, má o naj- prwních suchých dnech k puohonu státi, když páni saudie; pakliby nestál, sám sebů winen bude a bude naň práwo puštěno jako na jiného; jakož o tom w pamětních, K. 4 (=1487) a druhá kota w bielÿch puohonech léta 1488. 76) Nalezli wuobec za prawo : jestli- žeby kto před saud menší pohnal z wyššie summy než z desieti hřiwen bez cium à se amouissent, si tunc interim pars partem citaret ob eandem litem arbitris permissam, talis citatio erit irrita, et actor parti aduerse ad expensas obli- gabitur; sed debent rursus regredi ad arbitros. Si autem arbitris permissa fo- ret a partibus finalis cause diffinitio, et arbitri diffinire differrent, possunt partes tune arbitros citare, ut his finem litis facerent. Si qui igitur hanc finalem in- ter partes determinationem susciperent, et neque primis, neque secundis quattuor temporibus finem partibus facerent, quod tune pars uel partes ad tercia quattuor tempora possunt arbitros citare, cuicun- que part libuerit Si autem arbitris non fuisset finalis determinatio permissa, neque arbitri partes composuissent, sed negligentes essent, tunc denunciando ar- bitris ante, quod finem determinationis expectare nollent, potest pars partem citare. 75) Pro iure constitutum est: si quis in negocio regio, siue extra regnum siue in regno in capiendis tributis aut in aliquo alio negocio esset, si tunc is citaret aliquem sueque citationi adesse non posset ob regium negocium, tunc talis citatio non debet deleri. Ac rur- sus, si is foret ab alio citatus, cum non posset ob negocium regium aut publi- cum comparere, non debet ideo talis ut contumax declarari. Et siignoranter in illum ius contumacie daretur, talis con- tumacia non debet locum habere. Sed is, cum redierit de negocio regio uel publico, debet in proximis quattuor tem- poribus ad citationem comparere ante iudicium ; si uero non comparuerit, iam ipse met erit in culpa, dabiturque in illum aut in alios iuris executio. 16) Pro iure constitutum est: si quis ad minus iudicium regni de maiori summa, quam pro decem talentis abs- 

Strana 42
42 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. puowodu (sic), ten puohon bude jemu zdwižen; o tom rozsudek léta 1498. 77) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by měl pokutu jakúžkoli s komorníkem uwazánie aneb jakúžkoli jinů, a pohá- něl o to, a podlé té pokuty se neuwá- zal, tehdy ten puohon bude jemu zdwi- žen; jakož o tom pfi řádu komorničiem šieře stojí, a ukazuje se o tom rozsudek 1485, w bielých. 78) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby pro kterúkoli wěc nahoře položenú puohon komu zdwižen byl, ten hned bez útoku má z těch škod straně druhé do druhých suchých dní práw býti po- hnanému; pakliby pohnaný z těch škod do druhých suchých dní strany druhé newinil, tehdy již potom wiece z nich winiti moci nebude, a strana druhá muož swuoj puohon před se wésti, a po- hánéti, budeli mu se zdáti. 79) Nalezli wuobec za práwo: wÉickni nahoře psaní. buď nedielnf aneb dielní, společníci anebo poručníci, anebo ktož- koliwěk zjednalby sobě tu milost na králi JM" a na pániech a na wládykách z pluého saudu, aby mohl poručníka aneb poručníky dskami udělati na zisk i na ztrátu, aby od nich i od něho mohl poháněti, a zase k puohonu stá- wati, při wésti, súditi se, wysúditi i pro- súditi; než prosaudíli co poručník aneb ti poručníci dskami udělaní, aneb ne- stanym práwem ztrat{li, má k tomu statku hledieno býti, ktož jest je po- ručníky zdělal. À té% wysaudili co ti poruéníci aneb práwem ustanowie, po- hánějíc od toho, od koho jsú poručníci, má toho ten uZiti, ktoZ jest poručníky zdélal. KdeZ o tom mnoho psáno stojí w pamětných knihách, kdež král JM' a páni a wládyky na plném saudu ta- kowých milostí mnoho činili jsú. que lotone citauerit, talis citatio erit nulla. 77) Pro iure constitutum est: si quis adiunctam penam contra aliquem haberet in proseripto suo, siue in posses- sionem intromittendi se cum camerario, aut quampiam aliam penam, citaretque ultra talem penam, iuxtaque illam pe- nam non se intromitteret in possessio- nem, talis citatio est etiam nulla. 18) Pro iure constitutum est: cum ob supradictas causas citatio nulla esset, tunc reus mox sine ulla mora post iu- dicium intermissum infra quattuor heb- domadas potest in adversarium literas ci- tatorias pro expensis petere, debentque citato huiusmodi litere dari duas ebdoma- das ante litis terminum. Si uero pro his expensis usque ad proxima quattuor tem- pora aduersarium non conueniet, iam tunc amplius pro his non poterit quemquam citare. Et altera pars potest, si uult, de- nuo actionem suam prosequi ac citare. 19) Pro iure constitutum est: omnes supradieti, siue sint bonorum impartiti socij uel partiti, aut tutores, aut quicun- que, possunt sibi a regia maiestate et baronibus et equestribus de pleno iudi. cio hane gratiam obtinere, ut possent sibi procuratorem uel procuratores apud tabulas constituere in lucrum et in dam- num, ut hi pro illis possent citare alios, ad citationem pro illis comparere, cau- sam agere, litigare, uincere et perdere. Et si procurator ille causam ex iudicato amittet aut ex contumacia, debet tunc fieri executio in bona illorum, qui tales procuratores sibi constituerunt. Itidem assequeturne aliquid procurator siue per iudicatum siue per contumaciam rei, tunc domino suo acquirit, qui illum sibi pro- curatorem constituit. 

Strana 43
Zřízení zemské za krále Wladislawa +. 1500. 43 O zmatečných puohonech. 80) Páni na plném saudu wuobec nalezli za práwo, a Jindřich z Rožm- berka a Zbyněk Zajíce z Hazmburka panský potaz wynesli: již po tento dnešní den, ktož na koho wloží útok, ten má tudicž hned jmenowati a na- psáno má býti, z čeho chce pohnati; a jakž útok wloží, aby předse dohnal konečně do suchých dní najprw budú- cích; a to wždy do každých suchých dní, komužby se kdy koho pohnati událo. Pakiiby nepohnal, tehdy 10 kop grošuow tomu dáti má, proti komuž jest útok wložil; a budeli shledáno, že- by na zmatek a neprawě pohnal, tehdy buď ten také dwč neděli w wěži w pan- skó wazbé drZín, a pohnanému jeho náklady nawraf, cožby mohl pohnaný přísahů swů obdržeti;, a nad to deset kop groXuow pohnaunému daj we dwü nedělí, ancbo se s pohnanym wedle jeho wnole smluww. A nebudeli se zdáti a chtieü. pohianému za náklady piísa- hati, to muoZe opustiti, než toliko de- set kop grošuow předepsaných buď je- nu dáuo. W druhych Düpowcowych, P. 29 (— 1454)*) 81) Nalezli wuobec za práwo: ktoZ- by kterů při prohrál saudem před kte- rým koliwčk saudem a rozsudkem od- súzen byl, poženeli z nie po druhé, učiní ten puohon na zmatek; jakož o tom rozsudek w bielých puohonních, kdež Hošťálek pohánie. 82) Nalezli wuobec za práwo: ktoZ z cizých wčcí nebo pře, nemaje k nim sám práwa a sprawedliwosti, požene, ten puohon učiní na zmatek; jakož o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1486, kdež Anna z Nelželowic (sic). Nalezli wuobec za práwo: jestlizeby 80) Pro iure constitutum est: Hen- ricus de Rosis et Zbinko Lepus de Hazm- burga tale decretum dominorum expo- suerunt: iam ab isto tempore quicun- que citationem suam apud officialem de- posuisset, debet mox nominare et in- scribi debet, ex qua causa citare uult; et cum citationem deposuerit, debet eam omnino ad quattuor tempora proxime uentura peragere; et hoc semper ad queque quattuor tempora, quando uide- retur alicui citandum. Si uero interim non citaret, tunc debet decem sexagenas dare illi, contra quem talem citationem deposuisset; si etiam perspicietur, quod uiciose et non rite citasset, tune talis debet duas hebdomadas in carcere do- minorum uinculis teneri, ac citato ex- pensas suas persoluere, quas citatus iura- mento suo producere posset, et insuper etiam eidem aduersario decem sexagenas grossorum alborum dare tenetur, aut cum illo iuxta suam uoluntatem pro illis amicabiliter componere. Si uero aduer- sario non uidebitur iuramentum facere pro expensis, potest omittere, sed tamen decem sexagenas grossorum dare obliga- tur, ut supra dictum est. $1) Pro iure constitutum est: si quis causam suam amiserit, sit coram quocunque iudicio, ex iudicato, si ex eadem eausa secundo citauerit, talis ci- tatio est uiciosa, 82) Pro iure constitutum est: si quis pro re aliena uel ex causa ad quam nullum jus aut equitatem habet, citaret, talis citatio est uiciosa. *) Cely nález ten tištěn již w Archivn českém zpráwnéji. III, 319—83. 6* 

Strana 44
44 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kto w žalobě se čeho dokládal, buď swědomie aneb jiné wěci, a žeby toho nepokázal, a žeby řečí swú jináče při wedl, než žaloba i puohon ukazuje, že jest ten puohon na zmatek; jakož o tom rozsudek w puohonních w bielých, léta 1454, kdež Mikuláš. Nalezli wuobec za práwo: ktožby se táhl nad žalobu a nad swědomie, že chce to wýše prowesti, a toby nepro- wedl a nepokázal, ten sám na se swuoj puohon na zmatek uwedl; jakož o tom rozsudek léta 1491, kdež Bořiwoj z Donína. Nalezli wuobec za práwo: ktoby poháněl ke dskám k kterému zápisu aneb k registróm kteréhožkoli úřadu, a puo- hon nebo žaloba žeby se nesrownáwala s tiem zápisem aneb s těmi registry, kterýchž se dokládá, tehdy jest ten puo- hon na zmatek; jakož o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1488, kdež Keruňk z Lomu pohánie. 83) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by maje smlúwu o kterúkoli wěc, i z té pře pohánělby přes tu smlúwu, ten pó- hon učiní na zmatek. O tom rozsudek léta 1496, kdež Matúš pohánie. Než nestaloliby se smlúwě dosti, muož pohnáno býti z nezdrženie smlúwy. 84) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by měl stané práwo pro kterú při, a zase z nowu pro túž při hnalby, že je- mu ten puohon bude na zmatek; než že se má zase k práwu stanému na- wrátiti, nedal-li je letóm wedle práwa projíti. O tom rozsudek léta 1495, kdež Wáclaw Polácký. 85) Nalezli za práwo: ktož maje stané práwo, a dá tomu práwu od roz- sudku tři léta a osmnácte nedělí pro- jíti, (jestližeby práwa šla,) nemá jemu dáno býti práwo na ně wésti. Pakli z té pře podruhé požene po projití let na- hoře dotčených, ten puohon na zmatek. 83) Pro iure constitutum est: facta gratuita pactione de quacunque re, et huic pactioni quod satisfactum foret, et quis pro eadem re, sciens transactam, citaret, talis citatio est uiciosa. Sin uero pactioni non foret satisfactum, tunc de illa non satisfactione pacti citari potest. 84) Pro iure constitutum est: si quis haberet ius contumacie contra ali- quem pro certa re, et pro eadem re de- nuo citaret, talis citatio erit uiciosa. Sed debet reuerti ad ius contumacie, quod ei contra aduersarium suum datum est, si iuris silentio non repelletur. 85) Pro iure constitutum est: si quis haberet ius in aliquem, quod non comparuisset, et huic iuri suo sineret tempus trium annorum et duodeuiginti ebdomadarum silentio preterire, et tunc etiam iura suum haberent progressum, quod tunc non potest iam post id iuris

Strana 45
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 45 O tom rozsudek w bielých puohonných silentium ius suum exequi. Et si post temporis silentium de eadem causa ci- léta 1495, kdež Wilém Wýšek pohánie. Nalezli wuobec za práwo: ktožkoli tauerit, talis citatio erit uiciosa. statek swuoj prodá, a we dsky jej wlo- žie, a nic sobě tu nepozuostawí, a potom by někde k něčemu toho zbožie práwo mieti chtěl po tom prodaji, žeby z něho pohnal, učinilby puohon na zmatek. Rozsudek o tom oc. Nalezli wuobec za práwo: jestliže- by kto pohnal z nezdrženie smlúwy, a potom winilby z jiného, než ta smlúwa ukazuje, že ten puohon učiní na zma- tek. O tom rozsudek w bielých puohon- ných léta 1497, kdež Jeník z Mečkowa. Nalezli wuobec za práwo: ktožby koho pohnal z swěřenie kromě řeči kte- rékoli, a žádným swědkem toho swě- řenie žeby toho neprowedl, že ten puo- hon učiní na zmatek. Než jestližeby měl jednoho swědka hodného zacho- walého: tehdy ten, ktožby swěření od- pieral, má za to zprawiti wedle práwa, že jest neswěřil. O tom rozsudek we lwowých puohonných léta 1497, kdež Jan Kapún. Nalezli wuobec za práwo: ktožby koho pohnal, aby postawil člowěka swého, že jej chce winiti z zlodějstwa, a stoje pówod k té při, i prawil, že s tiem po- hotowě nenie: i poněwadž jest nepro- wedl, že jest ten puohon na zmatek uči- nil. O tom rozsudek léta 1497, kdež Stěpan Angel pohánie. 86) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by koho pohnal z nezdrženie smlúwy, a toho nepoložil w puohonu i w ža- lobě, w čemž jest jemu té smlúwy ne- zdržel, a ze rčenie též žeby nepoložil, w čemby jemu toho rčenie nezdržel, a práwo ustál, že jemu toho ustánie práwa nic platno býti nemá. O tom rozsudek léta 1498, kdež Zdeněk Laučenský. Nalezli wuobec za práwo: ktožby- koli ze rčenie chtěl winiti, a žádným 86) Pro iure constitutum est: si quis aduersarium suum citaret, quod ei pactum non teneret, et non faceret in citatione mencionem, neque in quere- monia, in quo ei illud pactum non te- neret, aut ex promisso, quodsi itidem non apponeret, in quo ei non teneret promissum, et si ius contumacie in ad- uersarium haberet, tunc tale ius in ad- uersarium est nullius momenti.

Strana 46
46 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. swědomiem toho rčenie podlé práwa ne- prowedl, ten puohon jest na zmatek. O tom rozsudek léta 1496, kdež Mikuláš z Běšin. 87) Nalezli wuobec za práwo: jest- liže kto dá na se práwo na wrch do- westi pro kterúžkoli wěc, a po tom do- wedení pr&wa činí tomu odpor, a k tomu o:lporu pozene, že ten odpor i puohon jest na zmatek. W památných Y. 20 (= asi 1496). 88) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto jsa nemocen i někoho poslal, aby jeho nemoe powédél, a bylliby ten zabit, ktožby o tu nemoc poslán byl, že ten ktož jest jej poslal má za to zpra- witi, že jest jej byl pro tu nemoc poslal. O tom rozsudek w pamětných. I nemoc swú přitom muoZe zprawiti. 89) Nalezli wuobec za préwo : jestli- žeby kto koho za nemocného kladl, an mu toho neporučil a také nemocen ne- byl, že takowý jako úkladník trestán má býti wedle prwnieho nálezu obecnieho. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1489, kdež Ceněk z Barchowa. 90) ? Nalezli wuobec za práwo : jestli- Zeby kto byl pohnán, a Zeby k puohonu přijetí nemohl, a to pro rozwodnénie wod, a Zeby na takowého dáno bylo práwo stané, Ze takowé préwo stané nemá tomu k škodě býti. Ale wšak tak, aby to dostatečně ten prowedl před pány a wládykami, že jest z té příčiny při- jeti nemohl, jakož se nahoře píše; pak- liby neprowedl, to práwo stané jdi na toho předse ; o tom rozsudek oc. 91) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto jsa pohnán a w tom byl ne- mocen, a pro nemoc státi nemohl k wy- hlášení puohonu, tu muož jej přietel jeho neb služebník položiti za nemocného ; a když a kto jej. položie za nemocného, hned to má při puohonu zapsáno býti; 87) Pro iure constitutum est: si quis iuris executionem usque ad sum- mum contra se deducere permitteret ex quaecunque causa, et dein post summam execntionem ei contradiceret, et ob talem contradictionem citaret, quod talis con- tradictio et citatio est uiciosa. 88) Pro iure constitutum est: si quis foret infirmus et aliquem ad offici- ales mitteret, siue ad iudices, ut suam infirmitatem denunociaret, si is foret in- terfectus, qui ad talem infirmitatem de- nunciandam nuncius ierat, quod tunc ille, qui misit hunc nuncium, debet iuramento suo protestari, quod illum nuncium ob eam ipsam infirmitatem misisset. 89) Pro iure constitutum est: si quis ad officiales siue ad iudices ali- quem infirmum esse denunciaret, et is quod illi neque hoc commisisset, neque fuisset infirmus, tune talis ut fraudator puniri debet iuxta priorem constitutio- nem publicam. 90) Pro iure constitutum est: si citatus propter inundationes aquarum comparere non posset, et ita quod pro contumaci declararetur, talis contumaeia il damno esse non debet: attamen, si ille sufficienter probaret in iudicio, quod ex illa causa comparere non potuerit; si uero sufficienter id non probaret, tunc ius contumacie progressum suum habere debet. 91) Pro iure constitutum est: si quis, cum esset citatus, interim incideret in infirmitatem, ob quam ad publica- tionem citationum comparere non posset, potest illum aliquis uel amicus uel ser- uus infirrmum esse denunciare, cuieun- que ipse coinmiserit, et mox quis et 

Strana 47
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 47 a skrze úředníky tomu má powédieno býti, aby stál ten jistý, kto jej za ne- mocného klade i ten koho klade za ne- mocného, w kaple Wšech Swatych. A staneli ten osobně na ten den úředníky jmenowany, má nemoc zprawiti. Pakli nestane ten den a bude nemocen, muož jej opět též ktožkoli za nemoc položiti w kaple Wšech Swatých. A tu opět má zapsáno býti, a opět úředníci po druhé stranám rozkážie na jmenowitý den státi ; jakož oni dny určité mají jmenowati, kte- réž od starodáwna dskami sú pokládány. A po druhém stání opět budeli nemocen pohnaný, muož jej též ktožkoli po tře- tie položiti za nemocného, a též se má zapsati. A ty dni dwa, kteráž se jme- nují do kaply, jmenowány jsü mezi su- chymi dny, pfi kterychZ se puohon wy- hla&uje, a najprwnéj&fmi po nich. A třetí rok položený k nemoci přísahy již w pátek o těch suchých dnech najprw pří- štích ; a tu má státi ten, kto jest za ne- mocného položen, a nemoc zprawiti ; pakli nestane, má se dáti puowodowi za práwo stané. A puowod k každým ro- kůom třem uloženým stuoj; pakliby puowod nestál sám osobně k kterému roku položenému k přísaze, tehdy po- hnaný té přísahy za nemoc jest prázden. Pakli nestane, tehdy písař menších desk s komorníkem mají k tomu jeti, kohož za nemoc kladau; a pfijedüc k nému, seznajili že ten jistý tak zřetelně a znamenitě jest nemocen nebyl, mají od něho přísahu za ne- moe wedle práwa ptijítüi Pakliby ten jistý nemocen byl, jsa z moci pohnán, státi ne- mohl, tehdy bude moci pfed tyimiz üredniky poručníka udélati k té pfi. À prosaudilliby poručník, má on sám pohnanÿ pokutu na to ulozenü trpéti; & umfelliby w tom pohnany, tehdy o tu pokutu k statku jeho má hledíno býti. A ten každý za nemoc položený má písaři menších desk dáti pět kop grošuow českých, a ztrawu tam i zase, a fuoru; a z toho má komorníku dáti patnáct grošuow českých. quando illum infirmum denunciauit, de- bet apud citationem consignari, ac illi per officiales mandari, ut ambo, et qui infirmum denunciauit, et qui denuncia- tus est infirmus, in sacello Omnium Sanc- torum starent; et si comparuerit perso- naliter die prefinito ante officiales, quod infirmitatem iuramento prestito contes- tari debet. Si autem non comparuerit die prefinito, et erit infirmus, potest illum iterum quicunque pro infirmo in sacello Omnium Sanctorum denunciare, et ibi etiam consignari debet, ut prius erat consignatum, iterumque officiales parti- bus mandabunt in die determinato com- parere, prout ipsi dies determinatos no- minare debent, qui ab antiquo tabulis sunt consignati. $i uero iterum citatus infirmus fuerit, potest illum tercio quis- cunque denunciare infirmum, et itidem ut supra consignari debet. Et hi duo dies, qui determinantur ad sacellum, no- minati sunt inter ista quattuor tempord, quibus citatio publicata est, et quattuor tempora proxime uentura. 'l'ercius ter- minus constitutus ad iuramentum infir- mitatis est dies Veneris in his quattuor temporibus proxime uenturis, et illic com- parere debet, qui pro infirmo denuntiatus est, et iuramentum de infirmitate pre- stare. Si autem non parebit, tunc ad illum, qui pro infirmo denuntiatus est, notarius minorum tabularum cum came- rario debet proficisci; et si cognouerit manifeste et aperte illum infirmum non fuisse ita, debent tunc iuramentum ab eo exigere. Si autem ille infirmus exi- stens citatus fuisset de uiolentia illata et comparere non posset, potest tune pre- sentibus officialibus procuratorem cause sue constituere. Si tum procurator a parte aduersa superaretur, citatus met ipse debet penam decretam sustinere ; 81 uero is citatus interim decederet, tunc pro ila pena competit actio in bona 

Strana 48
48 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Pakli na pohnaného k saudu zawo- lají, a kto jej za nemoc položie, tu se jmenuje hned, aby zprawil nemoc w pá- tek o suchých dnech najprw příštích pohnaný; a budeli k menšiemu úřadu pohnán, tehdy w středu má nemoc zpra- witi. Pakliby nemocen byl a požádal toho, tehdy úředníci mají k němu jeti; a úředníci uhlédajíc, že jest nemocen, i muož tu před nimi poručníky té pře zdělati, kohož mu se zdáti bude k zisku i k ztrátě; a úředníkóm má dáti 5 kop grošuow českých, fuoru i ztrawu. 92) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto který statek držal swuoj a na něm by puohonem zastižen z čehožkoli- by byl, a prwé nežliby ta pře k roz- sudku přišla, a on by ten statek w tom prodal, a puowod obdržal-liby na něm rozsudkem neb práwem staným jakú summu: tehdy bude moci práwo wésti na ten statek, na kterémž jest pohna- ného swým puohonem zastihl. O tom rozsudek léta 1486, kdež Mikuláš; dru- hý rozsudek o tom léta 1485, kdež Přibík Tluksa, w bielých. A ten ktož jest kúpil, (nemá) odporu činiti po roz- sudku panském anebo po staném prá- wu, než má se držeti swých zpráwcí. O tom rozsudek léta 1486, kdež Zig- mund a Mikuláš. 93) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto zastawil dědiny swé anebo zbožie dluhem, an mu na to sprawedli- ipsius mortui. Et talis infirmus notario tabularum minorum debet dare quinque sexagenas grossorum alborum, et insu- per expensas eunti et redeunti et uectu- ram debet soluere, ex quibus camerario dari debent quindecim grossi albi. Cum autem citatus ad cause sue iudicium uocatur, et pro infirmo denun- ciatur, ibi mox mandatur, ut iuramen- tum prestaret de infirmitate citatus die Veneris in quattuor temporibus proxime uenturis; si autem ad minus regni iu- dicium citabitur, tunc die Mercurij iura- mentum prestare debet in futuris quat- tuor temporibus. Si autem infirmus pe- teret, ut officiales ad eum uenirent, hoc officiales tenentur facere; et cum cognos- cent infirmitatem suam, potest tunc in- firmus procuratorem cause sue quem- cunque uoluerit ad damnum et lucrum constituere; et officialibus soluere debet expensas in eundo et redeundo cum uectura, et insuper dare quinque sexa- genas grossorum alborum. 92) Pro iure constitutum est : si quis bonorum suorum esset possessor, et is dum adhuc ea possideret, citatione aliqua in illis deprenderetur, et antequam ad iudicatum causa ueniret, ea bona per uenditionem alienaret, et postea quod actor ex iudicato uictor cause euaderet in certa quantitate pecunie, aut per con- tumaciam citati : tunc actor in illis bo- nis alienatis ius suum exequi potest, quorum bonorum dum citaretur adhuc erat possessor. 93) Pro iure constitutum est: si quis agros suos aut sua bona ob debi- tum cuipiam oppignoraret illi creditori,

Strana 49
Zřízení zemské za krále Wiladislawa r, 1500. 49 wé puojčil bez fortele dskami, a potom by někto pro dluh poháněl toho ktož jest zastawil: tehdy ten, ktož jest na- tom při wyhrál aneb práwo ustál, bude moci na to dědictwie předse práwo wésti, ažby měl listy wzieti na odhá- dánie. A prwé nežby listy wzal, má tu summu neb dluh ten dskami zapsaný u desk poloZiti, a poloZe listem jej od úřadu obeslati, aby penieze swé bral, a hned také má listy na odhádánie wzieti. A když se jemu odhádá, má jeho w drženie*) skutečné pustiti těch dédin. Pakliby penéz wzieti nechtěl, a toho zbožie postúpiti, tehdy toho, ktož penieze u desk položil, chtě wy- platiti; mají obranným listem od úřadu w to zbožie jej uwesti. A tento pe- nieze swé u desk wezmi, ktož zástavu má, a zápis ten jemu propusť aneb we dsky wlož s zpráwůú, coby sám zawadil. (Jakož o tom rozsudek u bielých puo- honných léta boZieho 1487, kdež Bu- rian z Křiwan.) Též při zástawách wěnných má se zachowati každý; a (pakliby) na to nic nepuojčil a to naň prowedeno bylo, že takowé neupřiem- nosti pomáhá, chtě tudy jemu z dluhuow pomoci, že takowý má na hrdle tresk- tán býti. A ten ktož na tom zástawu má, nemá odporu proti tomu wedení klásti; než kdyžby jemu u desk summa položena byla, a byl od úřadu obeslán, aby summu swü wzal bez puohonu. 94) Nalezli wuobec za práwo: jest- qui ili pecuniam sine ullo dolo credi- dit per intabulationem, et interim aliquis alius creditor ob aliud debitum citaret eundem, qui illà bona oppignorauit, si tunc ille, qui eitauit ex iudieato uictor euasit, aut per contumaciam rei, poterit tamen is actor in bonis ilis oppignora- tis alteri ius suum exequi tam diu us- que iam litteras ad illorum bonorum estimationem ab officio petere deberet. Et quando tales litteras acceperit, debet prius summam siue debitum illud in illa bona tabulis proscriptum deponere, et cum deposuerit, debet litteris ab offi- cialibus acceptis illum uocare, ut pecu- niam suam creditam acciperet, et mox potest etiam litteras ad estimationem bonorum eapere. Cum igitur estima- buntur, debet creditor illum de facto in possessionem illorum bonorum mittere. Si uero pecuniam illam depositam acci- pere nollet, neque actori de bonis sibi oppignoratis cedere, tunc illum, qui pe- cuniam deposuit, nolens illa bona redi- mere, debeut ob officio litteris tuicionis in bona illa inducere. Et alter pecuniam apud tabulas depositam capiat, et pro- scriptum illud actori faciat apud tabu- las, et de euictione in quo met ille bona illa obligasset, caueat. ltidem circa op- pignorationes dotales quisque se debet conseruare; si tunc supra illa bona nihil uere mutuasset, et id contra talem posset probari, quod talem insinceritatem illius adiuuaret, uolens in hune modum illum debitorem ex debitis iuuare, quod tunc talis capitali pena puniri debet. Et is cui bona illa oppignorata fuerant, exe- eutioni actoris contradicere non potest; sed cum ili apud tabulas pecunia sui debiti deponeretur, essetque ab officiali- bus ob hoc citatus, quod tunc debet pe- cuniam suam accipere sine citatione. 94) Pro iure constitutum est.: quod *) Orig. m& omylem ,w puštěnie,“ což ale rukau sauwěkan opraweno „w drženie.“ 7 

Strana 50
50 Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. liżeby koho puohon doma nezastihl, a on z země byl, že má obeslán býti od toho, ktož na jeho statku sedí, k osm- nácti neděluom, a to wždy k šesti a šesti, až po třikrát, aby k swému práwu stál. Pakliby se těch osmnácte nedělí trefilo před kterými suchými dny, který týden wiece: tehdy on, kdyby na ty suché dni stál po těch osmnácti nedě- léch, kdyžby páni saudili, že proto swé pře neztratilby. Než nestálliby tu po těch osmnácti nedělích při těch suchých dnech, tehdy swú při ztratí ; lečby kde byl w obehnání nebo na poli s pánem swym proti nepřátelém, a Żeby beze lsti stoho pole od swého pána jeti ne- mohl, anebo žeby někde byl, ježtoby ten, ktož na jeho statku sedí, po posléch se jeho doptati nemohl. A jestližeby toho pohnaného ten který artikul na- hoře dotčený zašel, proto by swé pře pro ten puohon neztratil. Než kterýby- koli kus nahoře jmenowaný prawil, že jest mu ku překážce byl: že musie jej podlé práwa prowesti, neb jej piisahi zprawiti, když přijde k swómu póhonu. O tom rozsudek Primo Procopi, B. 5 (= 1380). O hanéní. 95) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto prawil komu „takto tebe ha- nějí, wyweď se z toho“, aneb list jemu psal, též w něm oznamuje jako se na- hoře píše, by pak z hněwu jemu pra- wil anebo psal, a bylliby proto z nářku eti pohnán: tehdy má toho také po- hnati, ktož jest mu prawil. A wezmeli to ten na se, a k tomu se sezná, že jest to prawil, pakliby přel, a tentoby naň dostatečně prowedl: tehdy jest toho si aliguis, cum esset peregre, cum cita- tione domi non reperiretur, debet tunc uocari ab eo, qui suorum bonorum in- terim possessor est, ad XVIIT ebdomadas, et hoc incipiendo semper a sex ad alteras sex hebdomadas, usque ad ternarium numerum ita, ut ad ius suum ob quod citatur compareret. Si autem eueniret, quod post has XVIII ebdomadas super- essent alie aliquot ebdomade, antequam quattuor tempora uenirent, si tunc talis post XVIII ebdomadas in quattuor tem- poribus comparuerit tempore iudicij, nihil perdet de causa sua. Sed si non com- pareret post has XVIII ebdomadas in proximis quattüor temporibus, in hunc modum suam causam amitteret; nisi esset alieubi obsessus, aut in bello cum do- mino suo contra hostes, a quo sine dolo malo discedere non erat ei potestas, aut si esset ilic, quod is, qui bona sua te- neret, illum per nuncios reperire non posset. Quod si una ex iam dietis cau- sis citatum uenire impediret, ob hunc modum non debet causam et ius suum per citationem huiusmodi amittere. Atta- men si quampiam causam supradictam allegauerit, que illi uenire impedimento fuisset: tenetur prius id rite, cum uen- tum fuerit ad citationem suam, probare, aut suo iuramento protestar. De Infamatione. 95) Pro iure constitutum est: si quis alteri hoc modo loqueretur, ,taliter te infamant, expurga tea tali infamatione*, aut si litteras ad eum scriberet, signi- ficando id illi, ut iam dictum est, etiam si illi commotus ira talia loqueretur aut scriberet, si tum. ob hoe de infamatione ille citaretur: tunc citatus debet contra illum citare, qui illum ita infamasset. Si tum ille hoc in se susceperit, aut talia se dixisse fatebitur, aut etiam si 

Strana 51
Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. 51 puohonu z nářku cti prázden, poněwadž jest tos sebe swedl; a puowod má po- hnati z náfku cti, ktoZ jest jej narekl a o ném to mluwil Pakliby mu se ten k tomu neznal, anebo naň to pro- wedeno nebylo, na kohoZ pohnany prawf, tehdy má ten pohnaný ten nářek sám wésti. Pakliby na umrlého prawil, že jest to od něho slyšel: tehdy za toho umrlého má ten nářek sám wésti, po- něwadž nemá koho postawiti, ktožby jej zastal. O tom rozsudek w bielých léta 1495, kdež Bohuslaw z Swinař; o tom druhý rozsudek, kdež Zikmund z Kamenice 1495. 96) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto příjemce wěna byl,*) kdyż se wéno pfewodí, a ten ktož wěno pře- wodí, zjedná toho příjemce, a že jemu slibuje, že nemá pro ten příjem wéna žádné škody wzieti: i učiň jemu zápis w menších dskách, jestližeby pro ten piijem wóna jaki škodu wzal, aby se w statek s komorníkem uwázal toho, ktož zapisuje a držal dotud, dokudžby jemu wšech škod zase nenawrátil. 97) Nalezli wuobec za práwo: pro- dáli kto dědiny manské, a klade je u dworských desk, nemaje jemu čím tam u dworských desk zprawiti: a učiň jemu. zápis w menších dskách, jestližeby byl "z těch dédin práwem wyweden, Ze se mé na jeho dédièné wésti tYetinû wys, tak jakż tam zprówa ukazowati bude. 98) Nalezli wuobec za prawo: jest- liže kto dědiny zápisné prodá komu neb zastawí dráže neb wýš, než zápi- sowć neb majestátowé ukazují, a ten negaret et in illum, guod talia logue- retur comprobaretur: tunc prior erit li- ber a citatione illa, quoniam id a se in alium transtulit; et actor prior po- test tune de infamatione illum citare, qui de eo infamiam loqueretur talem. Si autem ille se talia locutum de aliquo fuisse non fateretur, aut in eum illa lo- eutum fuisse, cum negaret, produci non posset,in hunc modum citatus ipse met debet de tali infamatione respondere. Et si uero diceret, se audiuisse ab eo, qui iam mortuus esset: ea ratione pro illo mortuo met ipse respondere debet, ex quo neminem habet alium quemquam statuere, qui se actori pro eo opponere debet. 96) Proiure constitutum est: si quis acceptator esset dotis, cum dos aliorsum transfertur, et is qui dotem transfert, disponit, qui acceptet dotem, eique pro- mittit, quod ob talem acceptationem dotis non debet ullum damnum ferre: faciat ei proscriptum apud minores ta- bulas, si ob talem dotis acceptationem aliquod damnum ferret, ut se in posses- sionem bonorum cum camerario intro- mitteret illius, qui proscripsit, utque illa teneret tam diu, quoad ei omnia damna contra non restitueret. 97) Pro iure constitutum est:si quis agros feudi uendiderit alicui, eosque prosceripserit apud curie tabulas, si tunc ibidem non haberet, quibus rebus emp- tori caueret de euictione: faciat ei pro- scriptum apud minores tabulas, si illi agri euincerentur, ut posset suum ius in bonis illius exequi ultra duplum, ita prout cautio de euictione illic proscripta fuerit. 98) Pro iureconstitutum est: si quis bona oppignorata uendiderit, aut rursus ila alteri oppignorauerit carius aut ul- tra quam proscripta, aut littere regie *) W orig. stojí chybně: „příjemčie wěno dal*, coż jiź opraweno rukau sauwékau, rk 

Strana 52
52 Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. ktoZ küpí à wyá summu dá nad zápisy, aby tu summu wédél kde nalezti, jestli- Zeby k wyplaté přišlo: tehdy ten ktož summu wezme, zápis w menších dskách učiní, že při wýplatě jemu má dáti to, což wýš nad zápisy přijal; pakliby ne- dal, tehdy aby se ten, ktož tu summu jemu dal, s komorníkem se uwázal w dědiny zapisujicieho , kterćż mó neb mieti bude, a je drZeti tak dlúho, do- kudźby jemu zase summy nenawrótil. 99) Nalezli wuobec za práwo: wšecka dánie krále JM" neb jakćżkoli milosti od krále JM“ k duchowenstwí, k kosteluom, k klášteróm, k oltářóm, k kaplanstwí i každému duchowenstwi k obci , ty wéci se do Zádnych desk bez relatora od JM" Králowské nekla- dau; i ni také dédinnfkuom. 100) Nalezli wuobec za práwo: ktożkoli chce do wisech desk co klśsti, každý musí tu osobně sám před úřed- níky býti, a bez přítomnosti jeho nemá kladeno býti: než komu se klade, ten nechceli tu sám býti, muož koho chce poslati miesto sebe, aby na jeho miestě zápis přijal. Než jestliže ten, ktož klade, wezme rekognicí u desk, wšak aby o- sobně byl před úředníky, kdež se re- kognicí píše; a když se napíše, má jemu přečiesti, a potom jemu w moc má dána byti: a komuż ji dá, a kto s ní ke dskám přijde, tehdy bude kla- deno jak ta rekognici ukazuje, jinak nie À tiem spuosobem muoZ se do desk klásti bez přítomnosti toho, ktož- by měl zápis dělati a jinak nic. A ta rekognicí nemá trwati, než do suchých dní po dání té rekognicí najprw pří- štích, a to dotud, dokudž páni těch suchých dní saudu newzdadie a dále nic. A chceli potom jinů wzieti do dru- indicant, et emptor maiorem guantitatem pecunie pro his dederit, quam proscripta sint, ut illam quantitatem pecunie sciret recuperare,si redimi illa bona deberent: tunc uenditor ille, qui summam ampliorem accepit, in tabulis minoribus faciat emp- tori cautionem, ut tempore redemtionis illorum bonorum daret hoc, quidcunque ultra proscripta illa ab eo acceperit; et si non daret, ut tunc posset introduci per camerarium in bona, que habet aut habiturus sit ille qui cautionem fecit, ilaque bona possidere, quam diu illi contra summam non restitueret. 99) Pro iure constitutum est: omnes donationes regie maiestatis aut gratie qualescunque bonorum, que ad spiritualia pertinent, ad ecclesias, ad monasteria, ad altaria, ad sacellanos, et ad qnelibet spiritualia communitatis: he res ad nullas tabulas sine relatore sue maie- statis proscribuntur, neque agricultoribus. 100) Pro iure constitutum est: si quis uoluerit aliquid intabulare, tunc quisque ibi apud tabulas personaliter comparere debet, et in absentia sua non debet in- tabulari. Is autem cui intabulatur, si met ipse noluerit adesse, potest quem- cunque uolet mittere, qui uice sua et in suo loco intabulationem acceptaret. Cum uero ile, qui intabulare uult, recogni- tionem ab officialibus acceperit, (quam recognitionem cum petet, personaliter debet adesse, et cum scripta fuerit, per- legi debet illi et dein ei tradi): tune quisquis cum illa recognitione ad tabu- las uenerit, proscribetur ita, prout. tenor ilius recognitionis fuerit, aliter nou. Et in hune solum modum potest intabulari sine illius praesentia, qui uult alteri quid proseribere, et non secus. Et talis reco- gnitio habet uigorem tantum nec ultra, nisi ad quattuor tempora proxime uen- tura post datum recognitionis, et eo usque tantum, quamdiu domini iudicium 

Strana 53
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. hých suchých dní, opět muož to uči- niti, a tak wždycky. 101) Nalezli wuobec za práwo: aby saud zemský předse beze wšech překážek šel a trwal. A w tom neu- chowalliby pán buoh krále JM" bez dědiców, by pak i dědicowé byli: proto wždy saud zemský předse jdi a trwaj. A mocí aby žádný jeden na druhého nesáhl, než práwem aby Zw byl, pod pokutami nálezuow starodáwních. 58 illorum quattuor temporum tenuerint et non ultra. Si autem uoluerit secun- dam recognitionem ad altera quattuor tempora accipere, potest bene, et sic usque ad infinitum, 101) Pro iure constitutum est: ut iudicium regni sine omni impedimento progrederetur ac duraret, et si interim dei permissione regia maiestas decederet absque heredibus, aut si etium heredes extarent, tamen denique iudicium regni debet continuari ac durare, ne uiolenter unus in alterum progrederetur, sed ut unusquisque iure uiueret, sub pena ue- terum constitutionum. O puoboniech. 102) Nalezli wuobec za práwo: ktożby s kym smliwu mil a on mu jie nezdrżel, a ten pro to nezdrŻenie Żeby jej zhanel na cti, a onby jej po- hnal z toho hančnie: tehdy bude do panské kázně pro to haněnie wzat, že jest práwem žiw nebyl podlé prwnieho swolenie; a potom zdáli mu se, učině panskému nálezu dosti, muož potom zase z toho nezdrZenie smlüwy pohnati. O tom rozsudek léta 1494, kdež Heřman z Petrowic ete. 103) Nalezli wuobec za práwo: ktozby koho zhaněl, a ten jej zase zha- něl, i poženeli ho z nářku cti ten, ktož jest prwé zhaněn, nebudeli naň ta leh- kost uwedena, tehdy páni jeho čest o- patrie, Než tento jemu powinowat ne- bude pokutau naprawowati, poněwadž jest zase sám haněl a swé newiny ha- něním bránil, a z té pře také winiti se namají ze škod. A jestližeby se pak oba newinně haněním dotýkala, tehdy páni je mají oba na jich cti opatriti než pokutau ani škodami sobě powinni nebudau. O tom rozsudek P. 24 w památnych (— 1490). 102) Pro iure constitutum est: si quis pactionem haberet cum aliquo, qui pac- tionem illam non seruaret, et alter ob pactionem sibi non seruatam eundem infamaret: tunc ob talem infamationem debet ille in uincula dominorum accipi, eo quod iure juxía priorem constituti- onem non uiueret; et demum cum satis- fecerit edicto dominorum, si illi uidebi- tur, poterit eundem ob non seruatam sibi pactionem citare. 103) Pro iure constitutum est: si se duo inuicem infamarent, et is, qui prior in- famatus est, citauerit ilum alterum de honore infamato, et talis infamatio non producetur in illum, debent tunc domi- ni ilius honori mederi, nec alter tamen ideo tenetur sibi pena satisfactionis, eo quod. illum contra infamauerat, suamque infamationem immeritam defendit, hoc casu non competit eis actio pro expen- sis. Si autem se inuicem mutua infa- matione indigne carperent, tunc domini debent in utriusque honore ills pro- uidere, sed neque pena, neque expensis Sibi inuicem obligabuntur. 

Strana 54
54 104) Nalezli wuobec za práwo: že bratr starší muož sám poháněti i puo- hony přijímati, maje bratřie mladšie, kteříby let neměli. W bielých puohon- ních rozsudek o tom léta 1493. 105) Nalezli wuobec za práwo: což se puohonuow z dědictwie dotýče, aby trojí puohon byl, a dwěma komorníky podlé práwa starodáwnieho; než o jiné wšecky wěci aby jedniem puohonem poháněno bylo. W prwních Wáclawa Hindráka (— c. 1498). Zřízení zemské za krdle Wladislawa r. 1500. 104) Pro iure constitutum est : guod frater, qui maior natu est, potest citare et citationes suscipere nomine suo et no- mine fratrum suorum impuberum. 105) Pro iure constitutum est: quod attinet ad citationes de hereditarijs bo- nis, trina debet fieri citatio et cum duo- bus camerarijs iuxta antiquas constitu- tiones; sed de aliis rebus una tantum debet fieri citatio. O sirotciech. 105 b) Nalezli wuobee za práwo: že oteowský poručník má moc puohony přijímati i sám poháněti jako sám otec pro sirotéie wéci a záwady, bud po dskách aneb kterak koli jináč ty zá- wady shledány by byly, wywázeti. A též poručník králem daný, jestližeby přátel nebylo, aneb sirotkuom jestližeby statku uručiti nechtěli najbližší přietelé, tehdy ten poručník králem daný, sirot- kóm statek uruče, má pro sirotčí sta- tek moc pohánéti, i zase puohony při- jímati. Anebo ti, na kteréZby poruócen- stwie příbuzenstwím připadlo, též mají moc pro sirotčí statek poháněti i puo- hony přijímati. A ti jestliżeby co wy- saudili, to aby sirotkóm k ruce bylo ; a též zase jestližeby co prosaudili, že to kškodě sirotkóm býti má. Než jestli- žeby co ti poručníci nestáním ku prá- wu ztratili; to sirotkóm ke škodě býti nemá, než poručník to swým statkem plať. Než také ktož urukují sirotkuom statek wedle práwa, ti také mají uru- 6ti na hotowych penéziech, na kleno- tiech, na swrchciech, na nábytceiech, aby jim neubywalo. Král JM' nebo páni z plného saudu má poslati kohož ráčie, aby ten statek i (se) swrchky se wše- mi sepsán byl do registr, a mají ke 105 b) Pro iure constitutum est: tutor testamentarius habet potestatem suscipiendi citationes, et alios citandi, tanquam ipse, paterin rebus pupillorum et debita obligata, que in tabulis uel alias quomodocunque tuuenirentur, dissol- uere. ltidem tutor a regia maiestate institutus potest, si nullus propinquorum extaret, aut si propinqui amici pro bo- nis pupillorum satisdare nollent, tunc tutor a regia maiestate institutus satisdan- do pupilüs habet pro bonis pupillorum citandi potestatem, et rursus citationes suscipere. Uel etiam hi, in quos ob propinquitatem tutela deuolueretur, ha- bent itidem pro bonis pupillorum citandi potestatem et suscipiendi citationes. Et si quid ex iudicato acquirent, hoc ut ad bonum pupillorum conuerteretur; et econtra, si etiam quid ex iudicato amit- terent, hoc in damnum pupillorum etiam cedere debet. Si autem hi tutores quid per contumaciam perderent, id non debet in damnun pupillorum transire, sed id tutor bonis suis soluere debet. Qui tu- tores de iure satisdant pupillis, hi etiam satisdare debent,ne in prompta pecunia, in clenodijs, in suppellectili, in pecudi- bus ulla diminutio eueniret, et regia maiestas uel domini de pleno iudicio 

Strana 55
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. dskám dána býti při tom času když se urukuje; a sirotkóm zase wydána býti mají, když poručník počet jim dělati bude. A také kdyžby kteraký sirotek prwní z pacholíkuow k letóém přišel, a léta jemu byla nalezena wedle práwa: tehda ten maje léta a bude chtieti, aby jemu statek byl postaupen a počet aby jemu byl učiněn, toho na- před má žádati na poručníciech. A jest- ližeby se k tomu poručníci neměli, buď statku postaupenie aneb počtu učiněnie: tehdy ten sirotek ta léta mající má žá- dati úředníkuow menších desk zem- ských, aby list byl dán těm poruční- kóm, aby statku bylo těm sirotkuom postúpeno, počet aby udělali; a w tom listu mají úředníci den jmenowati, buď ku postůpení aneb počtu učiněnie; a jestliZeby se které wéci dosti nestalo, bud postaupenie aneb počtu učiněnie na den jmenowaný, tehdy ten sirotek zachowaj se wedle desk a uručenie, a wezmi komorníka, a uwiež se w statek poručníków, a potom w toho, ktož ješt rukojmí, a to drž a užíwaj tak dlúho, dokudby se nestalo dosti které wěci. A kdyžby se wšemu dosti stalo, tehdy ten sirotek má dskami děkowati poruč- níku od sebe i od jiných bratří a sestr; a poručník má toho poručenstwie po tom děkowání prázden býti. (Secundo Johannis Plana, G. 24 — 1460). Než bylyliby déwecky majíe léta, a bratrie- by mély, jeZtoby let neméli, tehdy po- ruénfk má pfedse déweckami wládnüti a od nich pohánéti aZ do let najstar- Éieho bratra. A byliliby hotowf penézy sirotčí toliko sami, že ty u desk má oznámiti a uruciti, aby jich neubýwalo než s králowskúů wolí aby jich přibý- walo. Než jestližeby těch swrchkuow a nábytkuow bezelstně zhynulo, buď ohněm neb wodú, neb smrtí aneb jakkoli ji- 55 mittere debent, quem uoluerint, ut illa bona pupillorum cüm omni supellectili conscriberentur ad registra *) et poneren- tur ad tabulas eo tempore, quando satis- datur pupillis, et illa rursus pupillis reddi, cum tutor ilis rationem bonorum faciet. Et si quis pupillorum primus ex mas- culis ad annos pubertatis. aduencrit, qui anni ei de iure decernentur,si tunc ille uoluerit, ut sibi de bonis cederetur, ra- tioque bonorum ut illi fieret, debet id imprimis a tutoribus petere. Si tunc tutores id facere minime curarent, siuc in cessione bonorum, siue in ratione facienda pupillis, tunc ille pupillus, qui annos habet pubertatis, debet ab offi- cialibus tabularum litteras petere ad tutores, ut his de bonis cederetur, fieret- que ratio bonorum, et in his litteris debet dies nominari ad cedendum de bonis et ad rationem faciendam. $i uero alicui rei a tutoribus non foret satisfactum, siue quod non cederetur pupillis de bonis eorum, siue quod non fieret racio die nominata, tunc is pupil- lus potest se secundum tabulas et satis- dationem conseruare, et accipere came- rarium et immittere se in possessionem bonorum tutorum et demum illius qui fideiussit, et ea bona tamdiu teneri et ilius (sic) frui potest, quamdiu non satisfieret a tutoribus alicui rei. Sed eum omnibus rebus a tutoribus satisfiet, debet tunc is pupillus a se et nomine aliorum fratrum et sororum tutoribus de tutela gratias per tabulas agere, et in hune modum tutor iam a tutela illa liber esse debet. Sed si forent femelle, que annos pubertatis haberent, habe- rentque fratres impuberes, hoc modo femelle in tutoris potestate adhuc esse debent, et nomine illarum citare potest, usque ad annos pubertatis fratris maximi natu. Si autem bona pupillorum essent *) Poznamenání rukopisu latinského po kraji: ,Alias dicitur Inuentarium." 

Strana 56
56 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. náč bezelstně se přihodilo, žeby to slušně prowedeno býti mohlo, že to ke škodě poručníkuom býti nemá, ale si- rotkuom. O tom rozsudek léta 1496. 106) Nalezli wuobec za práwo: že každá osoba duchownieho řádu má od- powiedati před králem JM" a před sau- dem zemským. A jestližeby sobě list zjednal a w němby swědčila kletba, a on by se listem zastieral tím, že ho súditi nemají, ten list jemu nemá nic platen býti, než má odpowiedati, cožby se swütskych wěcí dotýkalo. O tom rozsudek w zelených puohonných léta 1412. 107) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby se kto komu zapsal listem pro kterúů wčěc, jestližeby ho kto chtěl práwem winiti z té wěci, za kterúž mu se jest zapsal: tehdy ten, bylliby po- hnán pro tu wčce, na kterúž zápis má, má toho obeslati od toho práwa před kteréž jest pohnán, aby jej w tom za- stúpil podlé zapsánie swého; a neza- stúpilliby po tom obeslání, by pak ten prosaudil, ktož jest pohnán, tehdy muož k tomu hleděti, ktož se jest jemu za- psal. Než jestližeby se saudil toho neobešle, ktož jest mu se zapsal, pro- saudilliby, nebude ho moci winiti. tom rozsudek králowský A. 9.) A ztoho též, jestližeby kto staným práwem prohrál. 108) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto w mierné zemi a w po- kojné, ano práwa jdü, wézné na swuoj zámek pfijal bez powolenie králowského in pecunia numerata tantum, quod illam debet apud tabulas notificare et de illa satisdare, ne eius fieret ulla di- minutio, sed potius ut eius fieret iuxta regiam uoluntatem augmentatio. Si uero in suppellectili aut in pecudibus citra culpam tutorum aliquid interiret, siue per ignem, siue per aquam uel per mortem aut alio quocunque modo ali- quid eorum interiret, et id rite probari posset, hoc pacto non in damnum tuto- rum sed pupillorum id cedere debet. 106) Pro iure constitutum est: quelibet persona spiritualis coram regia maiestate et coram iudicio regni res- pondere aduersario tenetur. Si uero sibi litteras impetraret, in quibus inesset pena excommunicationis, et pretendere uellet, quod his litteris eundem iudicare non deberent, huiusmodi littere illi nihil debent prodesse, sed tenetur respondere, quantum attinet ad res seculares. 10) Pro iure constitutum est: cum quis alieui ob aliquam rem litteris proscrip- sisset se, ne ea res iure aliquo euincere- tur, si tune is, qui pro eadem re pro- seriptum habet, citaretur: debet tunc il- lum litteris uocare ab illo iudicio, ad quod ipse citatus est, ut Be in casu illo aduersario suo opponeret iuxta proscrip- tum. Si tum pro eo post talem uoca- tionem se non opponet ille, et is ex sentencia iudicis causam illam amiserit, qui citatus est, tunc ei competit actio aduersus illum qui se illi proscripserat. Si autem litigaret, illo quise proscripsit non uoceato, et causam amiserit, tunc iam actio illi non competet contra ali- quem. Itidem est, si is eandem rem per contumaciam amisisset. 108) Pro iure constitutum est: si quis in tranquillo et paeato regno, cum iura habent suum progressum, captiuos in suam arcem acceptaret sine regis aut 

Strana 57
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. neb zemského, a tu jej šacowati dal, a to jestliby ten wězeň byl z koruny če- ské a nebo z zemí, kteréž k koruně české přislušejí: tehdy ten, ktož jest šacowán, bude moci k tomu hleděti a pohnati, na čímž jest zámku aneb twrzi šacowán, a to před králem neb před práwem, a že on bude jemu powinen ten šacuňk i se wšemi škodami nawrá- titi ten, ktož jest jej u sebe šacowati dal. O tom rozsudek w modrých léta 1456. 109) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby swědčily dsky otci a jeho synu spolu na které zbožie, a toho zbožie žeby král kázal pro neposlušenstwie otce dobyti, a syn let žeby neměl, a potom přijda k letuom a pohnalby k swým dskám, má při swých dskách za- chowán býti, poněwadž jest otci té swé- wolnosti nepomáhal a let neměl. O tom rozsudek léta 1485. 110) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby která wdowa koho upomínala, že jest jie za wěno rukojmí, a jej z toho poháněla, a on by jie toho slibu od- pieral, že jie za to wěno neslíbil, aneb že se w tom nepamatuje by jie slíbil, a ona toho Zádnym swédomím nepro- wedla, a ten také žeby žádným swědo- miem toho neodwedl: má za to zprawiti wedle práwa pohnaný. O tom rozsudek léta 1485. 111) Nalezli wuobec za práwo: ktozby jakü smlüwu mél, a ten, kohoz- by se smlüwa dotykala, Zádalby ji wi- děti, a ten by mu jie neukázal, ktožby ji měl, a ten newěda co w nie stojí, něco učinil proti té smlúwě, a ten ktož- by smlůwu měl, pohnal ho z té pokuty, kterážby w té smlúwě byla: že jemu tau pokutau powinen nebude, a tomu pohnanému škody zaplatiti musie; než potom když mu tu smlúwu ukáže, mají sobě ji držeti. Jakož o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1487. 57 aut regni consensu, et ibi illum taxandum permitteret, et quod ille captiuus esset ex regno Boemie aut ex prouinciis ad regnum Boemie spectantibus: tunc ei, qui taxatus est, in illum actio et citatio in cuius arce aut bonis taxatus est com- petit, e& hoc coram regia maiestate aut coram iudicio regni, et is obligatus erit, hane taxam cum omnibus damnis ei restituere, qui eundem apud se taxan- dum hostibus dedit. 109) Pro iure constitutum est: si tabule protestarentur de bonis nonnullis patri et filio simul, et quod regia maiestas ob inobedientiam patris illa bona expugna- re mandaret, et filius quod annos pubertatis nondum haberet, demum cum ad puberta- tem ueniret, pro illis bonis iuxta tabularum protestationem ageret, tunc iuxta illam protestationem debet censeruari, quoniam patri in tali rebellione non fuerat auxilio. 110) Pro iure constitutum est: si uidua mulier aliquem de solutione dotis moneret, quia ei pro dote fideiussisset, et eundem citaret, quam fideiussionem ille negaret, quod pro illa dote ei non fideiussisset, aut quod in memoria non haberet se fideiussisse, illaque insuper nulla protestatione contra illum produ- ceret, et ille se etiam non expurgaret satis, debet tune citatus iuramentum pro se prestare, se non fideiusisse. 111) Pro iure constitutum est: si quis aliquam pactionem haberet cum aliquo, et is, ad quem pactio pertineret, peteret ab eo uidere, isque eam illi uidendam dare recusaret, si tunc is per ignorantiam quidquid esset contra huius- modi pactionem faceret, et alter qui pactionem haberet ageret contra eundem pro pena, que in pactione illa contine- retur: quod tunc tali pena ei non obli- gabitur, et citato expensas soluere debet. Dein tamen si illi pactionem ostenderit, ambo eam tenere debent inuiolabiliter. 8 

Strana 58
58 Zřízení zemské 2a krále Wladislawa r. 1500. O komorniem řádu a 112) Nalezli wuobec za práwo: pro tyto a na tyto wéci se komornfk wyrukuje: najprwé když kto má dskami který zápis s komorníkem uwázanie, a ten proto komorníka wyrukuje, že prá- wé wede pod padesát kop grošów če- ských, že jinde se nemá uwázati než pokud mu ten zápis ukazuje; pakliby se jinde uwázal aneb u wiece nežli ten zápis ukazuje, tehdy těch padesát kop grošów českých propadne, a zase se swého zápisu bude moci držeti; a po druhé komorníka wyruče, bude se moci wésti, pokudž jeho zápis ukazuje, ne- dśli zemskym letóm projiti. W pamśt- nych, K. 9 (= 1487). 113) Nalezli wuobec za prśwo: jestliżeby kto list měl, ježtoby mu na které zbožie s komorníkem uwázanie swědčilo, má též komorníka pod pade- sáte kop grošuow wyručiti, aby ho na wiec ani jinde než jakož list ukazuje newedl Pakliby na wiec aneb jinde wedl, tehdy propadne padesát kop gro- šuow, a potom drž se listu swého; a zdáli mu se, če komorníka po druhé wésti se tu kdež jeho zápis ukazuje, než ten list má sobě prwé we dsky wložiti. 114) Nalezli wuobec za práwo: komužby zápis swědčil dskami s ko- morníkem bránie pro plat komorní na kterém zboží, jestližeby s komorníkem bráti chtěl, má wyručiti komorníka pod padesát kop grošuow českých, aby na jiném ani na wiec, než jeho zápis swéd- platuow komornich. 112) Pro iure constitutum est: ob istas et super has res infra scriptas sa- tisdatur, quando aliquis uult cum came- rario iuxta proscriptum se in possessi- onem intromittere: inprimis cum quis proscriptum aliquod in tabulis habet, se intromittendi cum camerario in pos- sessionem, talis ideo satisdare debet, quod se rite intromittit, sub pena quin- quaginta sexagesimarum grossorum al- borum, et quod se non aliunde uult in- tromitfere, nisi in quantum proscriptum se extendat. Si tunc se alibi, quam tale proscriptum se extendit, aut ultra se intromiserit, tunc iam lapsus est in pena quinquaginta ff gr. alb. Attamen rursus potest uti suo proscripto, denuo- que satisdando potest se cum camera- rio intromittere in possessionem, in quan- tum extendat se proscriptum, si annos sui iuris silentio suo non sinet preterire. 113) Pro iure constitutum est: si quis haberet litteras, que sibi testarentur supra aliqua bona, in quorum posses- Slonem cum camerario se intromittere posset, debet itidem satisdare, sub pena quinquaginta [f gr. alb. quod se rite in- tromittit, non aliunde, neque ultra, quam littere sue se extendunt. Si tune aliunde aut ultra quam sue littere se extendunt intromittet, incidet in penam quinqua- ginta ff gr. alb. Demum potest tamen. iuxta tenorem litterarum suarum se con- seruare, et denuo satisdando, poterit se intromittere, attamen illas litteras debet prius intabulare, quam se cum came- rario intromittet. 114) Pro iure constitutum est: qui haberet in tabulis proscriptum in alicuius bonis pignora capiendi cum camerario propter censum camere: si capere cum camerario uult, debet satisdare, quod rite capit sub pena quinquaginta [f gr. alb. ut non in alijs bonis nec ultra 

Strana 59
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 59 čil, nebral. Pakliby na wiece bral anebo jinde než jeho zápis ukazuje, propadne padesát kop grošuow; a dada je, zdáli mu se po druhé bráti, wyruč. komorníka též pod padesát kop, nedada létóm projíti. Týž mělliby list, žeby mu swédéil na které zbožie bránie s komorníkem pro plat, má též komorníka wyručiti wšemi obyčeji a tolikrát jakož se nahoře píše. A powedeli jej na zmatek, propadne padesát kop grošuow ; než ten list také má prwé we dsky wložen býti. A ko- likrátbykoli ktokoliwěk komorníka pro nahofe psané wéci wyrutil, wedlliby jej na zmatek, aneb braliby s ním na zmatek kolikrátkoliwěk, tolikrát najwyš- šiemu komorníku po padesáti kopách groších českých propadnůú. *) A pro ty nahoře psané wěci se komorník wyru- kuje, a pro žádné jiné. *) A pro tu pokutu nahoře psanů má se s komorníkem uwázati najwyšší komorník w statek toho rukojmě, kterýž za to slibuje, že právě wede ; à ten rukojmé má miti na swo- odných dědinách. 115) Nalezli wuobec za práwo: ktožby měl který zápis dskami anebo listem, a ten list we dsky wložen byl, dědicky aneb dluhem, s komorníkem uwázánie; a neuwázalliby se od toho času, kdyžby moc zápisu k uwázání přišla, we třech létech a osmnácti ne- děléch: tehdy to dědictwie aneb ten dluh promlčí. A jestližeby po těch pro- mlčených létech chtěl komorníka wésti na uwázánie toho zbožie neb dluhu, že mu nemá komorník již wydán býti, poněwadž jest léta promlčel. | Než jest- ližeby on wezma komorníka chtěl se uwázati,ano práwa nejdá, a oni se jemu guam suum proscriptum testatur caperet. Si tunc ultra et alibi quam suum pro- scriptum testatur capit, incidit in penam quinquaginta (© gr. alb. Et cum illam penam persoluerit, si illi uidebitur denuo capere, iterum satisdet sub pena quin- quaginta sex. gr. alb. non dando silentio iuris sui annos preterire. Itidem si lit- teras haberet cui testarentur in alicuius bonis propter censum pignora capere, debet itidem satisdare omnibus modis et toties, ui supra commemoratur. Si tunc non rite ducet camerarium, incidet in penam quinquaginta |f gr. alb. at- tamen he littere debent inprimis inta- bular. Et quotiescunque et quiscunque camerarium ducere uellet, et ob supra- dietas causas satisdaret, si non rite du- cet, uel non rite cum illo capiet, toties func supremo camerario in penam quin- quaginta [D gr. alb. incidet; et ob il- lam penam iam dictam supremus came- rarius potest sese intromittere cum ca- merario in possessionem bonorum illius fideiussoris, qui fideiussit, quod rite du- cet; et is fideiussor debet habere in bo- nis, que essent libera. Et propter su- pradietas causas fit satisdatio et non propter alias, cum camerarius ducitur in bona alicuius. 115) Pro iure constitutum est: si quis bona haberet proscripta in tabulis uel in litteris, que littere essent intabu- late hereditarie uel in debito cum intro- missione se cum camerario, et si se ab hoc tempore, cum tempus se intromit- tendi aduenerií, non intromitteret se in tribus annis et XVIII ebdomadis: tune hec hereditaria bona uelhoc debi- tum per silentium amittit. Et si primo post illos annos silentij uellet camera- rium ducere ad intromittendum se in illa bona aut in debitum, quod tunc illi camerarius dari non debet, quoniam ius suum per silentium annorum amisit. 8 

Strana 60
60 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. nedali uwázati: tehdy on má přijeti a Sed si camerarium acciperet, ut se in u desk oznámiti, že nenie puštěn w dr- illa bona intromitteret, et quod tunc iura suum progressum non haberent, et pos- ženie, weč se uwazowal: tehdy má jemu sessores hunc se intromittere non sine- od úřadu desk zemských obranní list wydán býti; a purkrabie najwyšší Praž- rent, debet talis uenire et apud tabulas ský mocí úřadu swého má jej w sku- notificare, quod non sit admissus in possessionem bonorum, in que se intro- tečné drženie uwesti. A tu jestližeby nepustil w drženie, odboj učiní, a král mittere uolebat. Tunc debent illi dari JM má naň sáhnúti jako na odbojníka. ab officio tabularum littere tuitionis, et supremus purgrauius Pragensis autho- A nedaliliby mu se uwázati, ano prá- wa nejdú, že tiem let nepromlčí; a byla- ritate officij sui debet illum in realem possessionem inducere. Et si tunc adhuc liby wálka, že promlčenie let žádnému non admitteretur, in possessionem, tunc ke škodě býti nemá. talis qui non admitteret, factus est iuris rebellis, et regia maiestas debet illum arripere tamquam iuris rebellem. Et si non sinerent illum se intromittere, cum iura suum progressum non habe- rent, quod tunc suum ius per silentium annorum amittere non debet; vel si bellum foret, quod tunc silentium iuris sui nemini imputari debet. 116) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby komu swědčil který zápis, nápad nebo dluh s komorníkem uwá- zanie, anebo jakýžkoli zápis, ježtoby s komorníkem uwázánie swědčil: tehdy ten nebo ti, ktožby se bez komorníka uwázali, a potom žeby dále ten sta- tek komu prodáwati aneb zapisowati chtěli, mají najprw ten zápis sobě ká- zati před úředníky čísti; a oni jemu nemají dále od něho toho statku žá- dnému zapisowati, lečby se prwé s ko- morníkem uwázali, aneb za uwázánie před týmiž úředníky přijali a po práwu šli, a od toho zaplatil. Jakož o tom swědčie dsky památné modré, K. 9 (= 1487). 116) Pro iure constitutum est: si aliquis aliquod rescriptum haberet aut successionem aut debitum proscriptum, se cum camerario intromittendi, aut qualecunque rescriptum, quod cum ca- merario intromissionem testaretur: tunc tales uel talis, qui se sine camerario in- tromitterent, si demum illa bona aut uendere uellent alicui aut oppignorare, debent imprimis hoc rescriptum ante officiales facere legi, et officiales illa bona nemini alteri ab his proscribere debent, nisi se prius per camerarium intromitterent, aut ante officiales pro intromissione acceptarent, ac si iuris or- dinem sequerentur, et ab eo proscripto soluere officio debent. 117) Nalezli wuobec za práwo: ktožby měl plat komorní na kterýchž- koli dědinách, a brání s komorníkem na týchž dědinách pro úrok; jestližeby nedal úroku při swatém Jiří neb při 117) Pro iure constitutum est: si quis censum camere haberet proscriptum in aliquibus bonis, et ob censum non solutum in bonis illis pignora capere circa festum Georgij aut festum Galli,

Strana 61
Zřízsené zemské za krále Wladislawa r. 1800. swatém Hawle, tehdy ten muož s ko- morníkem bráti pro nedánie úroka toho na těch dědinách, jakž zápis ukazuje. Pakli nebéře pro úrok swatojiřský až swatý Hawel mine, aneb též zase, již nenie jemu powinowat dáti zadrželého úroka; a ten, ktož maje pokutu, a we- dle jie se nezachowal, sám sebú winen bude. Než stojíli pro zadrželé úroky aby mohl bréti, aneb Ze přijdúc ke dskám, že zápis památnými knihami učiní, že jemu má čekati až do druhého úroku, a to čekánie ke škodě býti ne- má: tehdy muož bráno býti tím spuo- sobem pro zadrželé úroky. A také jest- ližeby dsky byly zawřeny aneb komor- níci byli staweni pro takowé úroky, že potom z těch zadržalých úrokuow muož poháněti, a puohon ten nebude zmatečný ; (jakož o tom rozsudek w bielých puohon- ných, kdež Léwa z Maštějowa Běškowce pohánie; a potom pfedse aby se drZal swé pokuty pro árok swuoj, jakoZ zá- pis ukazuje. Pakli kto chtó s komor- nfkem bráti pro úrok swuoj,i nemá co: tehdy komorník hned má panowánie udělati na těch dědinách, na kterýchž plat komorní wedle zápisu ukazuje; a potom práwo má předse wésti k odhá- dání tiem spuosobem, jakož prwé na- před psáno stojí, krom zwodu. A má se odhádati třetinů wýš, a k tomu zadr- žalé úroky, a to zadržalé od té chwile, odkud počne panowati, Pakli kto má plat komorní zápisem bez zpráwy, tomu se nemá odhádati třetinúů wýš, než s ná- klady toliko, Pakliby ktožkoliwěk měl bránie s komorníkem pro úrok komorní, a neužíwalliby pokuty swé za tři léta a za osmnácte nedělí, an komorníci na bránie neb uwázánie od úřadu desk zemských wydáwají se, aneb ano prá- wa jdú, že ten kazdy swuoj i zadržalé úroky promlčí. A kdyžby kto pro které úroky komužkoli dobytek podlé 61 si census solutio non esset, quod potest tune pignora capere in agris illis iuxta rescriptum. Si autem non caperet pignora ob censum non solutum sancti Georgij, usque preteriret festum Galli, aut e con- tra, tunc iam non teneretur soluere cen- sum retentum; et is, qui habet penam adiunctam, si se iuxta ilam non con- seruauerit, solus sibi erit in culpa. Sed si se proscriptum extenderet, ut pro censu rentento posset pignora capere, aut quod apud tabulas memoriales pro- scriptum esset, uf censuni illum usque ad alterum censum ei expectare deberet, talis expectatio non debet nocere, et ad- hune modum pignora capi ob census retentos possunt. Vel etiam si tabule regni clause essent, vel si camerarij ob tales census essent interdicti, tunc in tali casu ob huiusmodi census retent os potest citare, et talis citatio non erit uiciosa; ac postea debet se iuxta pro- scriptum ob non solutionem census con- seruare, Siautem, cum uellet quis pignora capere, nihil esset in agris ils: debet tunc camerarius in hisdem agris, in quibus census camere proscriptus sit, dominium facere, ac deinde iuris ordi- nem sequi debet usque ad estimationem illorum agrorum, iuxta formam prius prescriptam, preter inductionem. Debet- que fieri estimatio ultra duplum, et in- super et census retentos ab illo tempore, a quo incepit dominium facere. Si quis autem habet censum camere cum pro- scripto absque cautela euictionis, tunc ili non debet fieri estimatio ultra du- plum, sed eum sumptibus tantum. Cum autem quis haberet proscriptum pignora capiendi cum camerario ob censum ca- mere, et non uteretur pena hae sua tribus annis et XVIII ebdomadis, cum camerarij ad capienda pignora et ad in- tromittendum ab officio tabularnm ex- hiberentur ac iura suum progressum ha- 

Strana 62
62 zápisu swého pobral a zajal s komor- níkem, a ten, komuž jest týž dobytek jakžkoli zajat, jeho newyručil: tehdy týž dobytek má hnán býti k úřadu zemskému k starostowi komorničiemu. A tu týž dobytek má držán býti za tři dni, a po třetiem dni mají obeslány býti ty osoby přísežné, kteréž na to přísahu mají, a jsú wždycky w Praze zde. Jestli dobytek zajat, woly, kráwy neb kterýžkoli dobytek, tehdy sú na to přísežní řezníci; pakli sú koni zajati, tehdy jsú na to přísežní konieři. A ti tak obeslaní mají ten dobytek odhádati puowodowi podlé jich přísahy, dokudžby summa üroka, pro kterúž jest bral, i s náklady i s (ütratami proto wzatými sprawedliwě přišla. A cožby po témž odhádání dobytka zajatého zuostalo, má tomu, komuž jest zajat, zase nawrácen býti; a při tom odhadowání má býti miestokomorník a písař menších desk a starosta komorniéf. Pakliby ten, ko- muž jest dobytek zajat, w těch třech dnech až do poledne třetieho dne k ú- řadu přijda, tu summu, pro kterúž jest bráno, s náklady i s útratami, i to což jest týmž dobytkem protráweno, položil, a prwé než by setýž dobytek odhádal: tehdy to tak polože úplně, dobytek swój zajaty muoZ zase wzieti; a tomu niZádny odpierati nemuoZ ani brániti,a ten ktoZ jest práwo wedl, pfijieti to má bez od- pornosti. JestliZeby pak kto swéwolné na dédinách swych bráti azajímati ne- dal, a práwu odboj učinil: tehdy tu hned komorník na to bránie od úřadu wyslaný má toho odbojníka pohnati, najprw od krále JM“ i ode wšech úřední- kuow wětších i menších i od najwyššího purkrabie Pražského, a den k stání k tomu puohonu jemu týž komorník, kdy a kde státi by měl, bude jmenowati; a ten puohon má býti od každého z de- sieti hřiwen stříbra; a k takowému má Zřízení zemské 3a krále Wladislawa r. 1500. berent, quod tunc talis unusquisque suum censum et census retentos per silentium sui iuris amittit. Si quis uero ob cen- sus non solutos pecora iuxta proscrip-- tum alicui caperet et abigere cum ca- merario, et is, eui quomodocunque pe- cora sunt abacta, pro illis non satisdaret ; tunc talia pecora debent pelli ad offi- cium tabularum et procuratorem came- rariorum; ibique debent teneri tres dies et post hos tres dies debent conuocari iurati, qui in hoc iuramentum prestite- runt, et sunt semper hic Prage. Cum pecora sunt abacta, boues, uacce aut qualecunque pecus, tunc sunt ob hoc iurati laniones; cum autem abiguntur equi, sunt ob hoc iurati agazones. Et hi conuocati iuxta sua iuramenta de- bent illa pecora estimare actori, quo ad summam censum, ob quam pignora cepit, cum impensis et expensis ab hoc factis, que rite uenissent. Quidquid uero pecoris facta estimatione superesset, de- bet illi cui abacta sunt restitui. Et in tali estimatione debent adesse Viceca- merarius et notarius minorum tabularum et procurator camerariorum. Si autem ille, eui pecora illa abacta sunt, in his tribus diebus usque ad meridiem tertij diei ad offieium tabularum ueniret, et summam illam, ob quam pignora abaeta sunt, cum impensis et sumptibus et cum his, que eum pecoribus illis absumpta sunt, poneret, priusquam illa pecora esti- marentur, cum itaque illa de pleno om- nia deposuerit, tunc pecora sua abacta poterit accipere; et huie iuri nemo po- test contradicere, neque prohibere, et is qui suum ius executus est, accipere hoe absque omni repugnantia debet. Sin uero quis contumaciterin agris suis eapere et abigere pignora prohiberet, et iuris rebellem se faceret, tunc mox camerarius ad hec pignora capienda emissus ab officio debet illum iuris re- 

Strana 63
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 63 se zachowáno býti, jakož o tom nález ukazuje. Nebo jestližeby komu mělo bráno býti komorníkem buď na číchžkoli dě- dinách, ježtoby zápis dskami zemskými učiněný na ty dědiny neswědčil : proto ten, čiež dědiny jsú, nemá brániti bráti, ani odboje práwu činiti, ale má dobytek zajatý wyručiti dobrým člowěkem, aneb jiným člowěkem, kterýžby jměl na swo- bodných dědinách. A tu summu, pro kterúž jest bráno, má položiti při úřa- du zemském i s náklady a útratami, a odpor tomu brání učiniti a wložiti, a k němu pohnati a k saudu přistúpiti a to prowesti, že jest puowod na jeho dědinách bráti neměl. Jestliže to pro- wede, že jest na jeho dědinách bráti neměl: tehdy ten, ktož jest zmatečně bral, má tomuto škody i wšecky ná- klady nahraditi a zaplatiti, i ten základ, w čemž jest dobytek wyručil, dáti bez odpornosti. 118) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby komu zápis který zjewně swěd- čil, že muože pro zadržalé úroky bráti: ten toho užiti má podlé zápisu swého. O tom rozsudek w bielých puohonných léta božieho 1489. 119) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto měl plat komorní, a pro ten žeby jemu s komorníkem bránie swědčilo, a bylliby ten plat na dwojiem zboZf, aneb na dwü wsech, aneb na wiec, a že nemá na jednom bráti, než na wšem což mu zápis ukazuje: pakliby bellem citare inprimis a regia maiestate et ab omnibus officialibus regni maio- ribus et minoribus, et a supremo pur- grauio Pragensi, et diem ad comparen- dum citationi, ubi et quando compareat, ili nominare debet. Eaque citatio de- bet fieri ab unoquoque pro quatuor ta- lentis argenti, et erga ilum debent se conseruare, prout constitutione publica prouisum est. Vel si eaperentur pignora cum ca- merario sitin cujuscunque agris, in quos agros proscriptum tabularum capere pignora non protestaretur, non tamen ideo is, cujus sunt agri, debet prohibere pignora capere aut iuri resistere, sed debet pecora abacta cum satisdatione boni uiri redimere, aut alicuius uiri, qui haberet bona in agris liberis; illamque summam, ob quam sunt capta pignora, deponere circa officium cum impensis et sumptibus. Et illis cáptis pignoribus, debet contradietum opponere, illudque intabulare et citare ad id et iudicio ad- sistere et producere, quod talis in suis agris non debuit pignora capere; et si illud probauerit, quod in eius agris ca- pere non debuit, tunc is, qui ita erronae cepit, debet alteri parti damna et omnes impensas resarcire et soluere, et pignus, quo illa pecora redemit, dare sine con- trouersia. 118) Pro iure constitutum est: quodsi proscriptum manifestum esset, ut pro retentis censibus pignora capere posset, is potest uti suo proscripto. 119) Pro iure constitutum est: si quis haberet censum camere, propter quem censum posset iuxta proscriptum pignora capere cum camerario, isque census proscriptus essetin bonis duorum uel in duabus uillis aut pluribus, et quod in bonis unius capere non deberet, sed 

Strana 64
64 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. na jednom zboží pro wšicek plat bral, musie tomu zase nawrátiti, což jest pro cizie diely na jeho zboží bral, i se wšemi škodami; než proto na jiných dieliech drž se swé pokuty. O tom roz- sudek léta páně 1486. 120) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto měl jakýžkoli zápis s ko- mornfkem, s wymínká aneb s wymien- kami, téch wymienek uZiti má. 121) Nalezli wuobec za práwo: ktoZby na sobě listem na swém statku, aneb na swém zboží zawázal plat ko- morní, a žeby w listu stálo s komorní- kem bránie: tehdy dokudž ten list we dsky newejde, že nemá jemu komorník wydán býti na to bránie; a jestliZeby toho listu newložil we dsky we třech lé- tech a osmnácti neděléch od datum listu toho a moha ke dskám, tehdy ten list se promléf. O tom rozsudek léta 1487. 122) Nalezli wuobec za práwo: jestlizeby dwéma nebo tfem swědčil zá- pis s komornfkem uwázánie, a jestliZeby se jeden nebo wiece uwázali, ti swého uwázánie poZiti majf, nedadüce letóm projíü. Pakliby se z nich ktery neuwá- zal, an mu zápis swědčí, a dalby třem letóm a osmnácti nedělím projiti, ano práwa jdú a komorníka wzieti by mohl: tehdy swé práwo promléf, a tém to ostane, ktoZ sü se uwázal w to a to drZie. O tom rozsudek léta 1486. 123) Nalezli wuobec za práwo: ktožby (sic) na dwojiem statku neb na wiec byl zapsán plat komorní, a z těch jeden dalby na swém dielu anebo zboží ten plat wšecken odhádati, a odporu b tomu neučinil: sám by sobě zmatek nči- in omnibus, iuxta proscriptum; si tunc igitur in bonis unius ob integrum cen- sum caperet, debet contra omnia resti- tuere, quiequid pignoris ob censum il- lum partis aliene in bonis suis ceperit eum omnibus impensis; attamen erga partes alias conseruet se iuxta pro- scriptum. 120) Pro iure constitutum est: si quis proscriptum haberet, sit illud qua- lecunque, cum camerario, cum exceptione aliqua uel cum exceptionibus, debet frui his exceptionibus. . 121) Pro iure constitutum est: si quis bona sua uel in bonis suis litteris proscriberet censum camere, et quod in his litteris scriptum esset, ut cum ca- merario pignora caperet: tunc quamdiu he littere non intabulantur, non debet ei dari ad pignora capienda camerarius. Quodsi has litteras in tribus annis et XVIII ebdomadis a datum (sic) littera- rum non intabularet, cum posset ad ta- bulas accedere, tunc he littere per hoc silentium annorum uigorem suum perdent. 122) Pro iure constitutum est: si duobus aut tribus proscriptum (sic) esset intromissio in possessionem cum came- rario, et ex his unus aut plures se in- tromitterent, non dando annos silentio preterire, hi sua intromissione frui pos- sunt. Si uero quis illorum se non in- tromitteret, cum illi proscriptum esset, sineretque tres annos et XVIII ebdo- madas silentio preterire, iuraque suum processum haberent, et camerarium ac- cipere potuisset: tune silentio tali ius suum perdet, et id illis remanebit, qui sein bona intromiserunt eaque possident. 123) Pro iure constitutum est: si eui in bonis duorum aut plurium cen- sus camere proscriptus esset, unusque ex his in bonis suis censum hunc in diuersis bonis proscriphmim integrum estimare permitteret, neque contradiceret : 

Strana 65
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. nil, a ten by wšecek plat na jeho dielu zuostal. O tom rozsudek w bielych puohonných léta 1494. 124) Tuto se znamenáwá, co se béře k úřadu desk zemských, buď od uwázánie s komorníkem, od bránie pro úroky a platy, od úmluw, panowánie, od ohledánie škod, ran, miest, k odpo- ruom i od jiných wěcí; jakož o tom o wšem níže zejména položeno jest. A to wšecko starosta komorničí zprawiti má; to u něho zaplatě, již on dále to děliti a zprawiti má. A to má placeno býti wše na český groš. . 125) KdyZ se kto s komorníkem chce uwázati buď w čiežkoli dědiny podlé zápisu swého, má dáti od toho uwázá- nie k úřadu i od komorníka puol druhé kopy 6 grošuow; z toho starosta ko- morničí béře sobě 2 groše, na komor- níka 15 grošuow, a ostatek úředníci jiní, jakož o tom každý z nich w swém se- psání, kto co béře, zejména napsal jest. A týž komorník má to uwázánie za- psati, relací učině, kdy a který den to uwázánie jest učinil; a témuž komor- níku má ztrawa dána býti sem i tam do Prahy, a puowoda má dáti, nechceli sám jeti. 126) Když kto béře s komorníkem pro úroky a platy, má dáti 106 gro- šuow: z toho béře starosta sobě 2 groše, komorníku 15 grošuow, a pacholku pur- grabowu hradu Pražského, kterýž při tom brání má také býti podlé práwa starodáwnieho, 14 grošuow, a ostatek úředníci swrehupsanfí; a komorníku i pacholku purgrabowu ztrawu sem i tam pówod dáti má, & téz pówoda, nechceli sám jeti. 65 talis metipse sibi damnum faciet, quod sic integer iste census remaneret in bo- nis suis proprijs. 124) Hie annotatur, quid solui de- bet apud tabulas: ab intromissione cum camerario, à capiendis pignoribus prop- ter census, a monitionibus, a dominijs, ab inspiciendis damnis, uulneribus, locis, a contradictione, et ab aliis rebus de quibus infra sigillatim dicetur, Et illa omnia procurator camerariorum distri- buere inter alios debet, et omne id solui debet in grossis albis Boemicalibus. 125) Cum quis uoluerit se intro- mittere in possessionem cum camerario in aliqua bona iuxta suum proscriptum, is debet dare ab illa intromissione ad officium et camerario unam et dimidiam sexagenam etsex grossos; et ex his ca- pit procurator camerariorum duos gros- sos, pro camerario quindecim grossos, reliquum alij officiales, prout quisque eorum in sua proscriptione, quid quis- que accipere debeat, conscriptum habet. Et idem camerarius debet illam intro- missionem proscribi facere, relationem faciendo, quando et quo die hanc intromis- sionem fecisset; ac tali camerario dari de- bent expense eundo et redeundo Pragam; et si ipse met actor noluerit ire cum came- rario, potest uice sua alium actorem mittere. 126) Cum quis pignora capit prop- ier census et reditus, is dare debet cen- tum et sex grossos, et inde capit pro- curator camerariorum duos grossos, pro camerario quindecim grossos, pro fa- mulo purgrauij arcis Pragensis, qui cum pignora capiuntur, etiam iuxta iura an- tiqua adesse debet, quatuordecim gros- sos, reliquum accipiunt officiales supra- dicti. Et camerario et famulo purgrauij eundo et redeundo actor debet dare expensas, similiter uice sua alium acto- rem potest mittere, si metipse ire nollet. 9 

Strana 66
66 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 127) Když kto koho pohánie zde w starém aneb w nowém městě, od každého na komorníky 5 grošuow; od wloženie we dsky puohonu groš jeden, od wyswědčenie jeden groš, a od útoku sobě starosta 2 groše. Pakli jest puo- hon ze škod, tehdy béře wayš 4 groše, ty dáwá miestokomorníku 2 groše a miestosudiemu 2 groše. Když kto pohánie w Kauřimském, w Wiltawském, w Klatowském, Bole- slawském, Litoměřickém krajích, má dáti na komorníky 15 grošuow, od wloženie puohonu we dsky jeden groš, od wy- swědčenie jeden groš, od útoku 2 groše; jestliže puohon ze škod, tehdy wýš 4 groše úředníkuom swrchupsaným. Když kto pohánie do Hradeckého a Chrudimského kraje, na komorníky 22 grošuow, od wloženie puohonu jeden groš, od útoku 2 groše, škod 4 groše úředníkuom swrchu psaným. Když kto pohánie do Plzenského kraje, na komorníky 25 grošuow, od wloženie puohonu jeden groš, od wy- swědčenie jeden groš, od útoku 2 groše, škod 4 groše úředníkuom swrchupsaným. Když kto pohánie do Bechyňského kraje a do Prachenského, na komorníky 24 grošuow, od wyswědčenie puohonu jeden groš, od wlozenie puohonu we dsky jeden groš, od útoku dwa groše, škod 4 groše. 127) Si quis citat aliquem hic in antiqua aut noua ciuitate, a quolibet pro camerarijs quinque grossos; ab intabu- latione citationis unum grossum; a pu- blieatione unum grossum, a depositione actionis procurator camerariorum sibi ipsi duos grossos. Si autem est cita- tio pro damnis, tunc capit ultra ad- huc quatuor grossos, illos dat uiceca- merario duos et uiceiudici duos. Si quis citat aliquem in regione Caurzimicensi, aut Multauiensi, aut Cla- touiensi, aut Boleslauiensi, aut Litomie- ricensi, debet camerarijs dare XV gros- sos; ab intabulatione. unum grossum, a publicatione citationis unum grossum, a depositione actionis duos grossos. Si autem erit citatio pro damnis, tune ac- cipit ultra adhue quatuor grossos offi- cialibus supradictis. Cum quis citat aliquem in regione Grecensi aut Chrudimicensi, capit pro camerario XXII grossos, ab intabula- tione citationis unum grossum, & pu- blieatione citationis unum grossum, a depositione actionis duos grossos. Si citatio est pro damnis, tunc capit ultra adhuc quatuor grossos officialibus su- pradictis. . . Cum quis citat aliquem in regione Pilsnensi, capit pro cameraris XXV grossos, ab intabulatione citationis unum grossum, à publicatione unum grossum, a depositione actionis duos grossos. Si citatio est pro damnis, tune accipit ultra adhuc quatuor grossos officialibus su- pradictis. Cum quis citat in regione Bechi- nensi et Prachatinensi (sic) capit pro cameraris XXIV grossos, a publica- tione citationis unum grossum, ab in- tabulatione unum grossum, a depositione actionis duos grossos. Si citatio est pro damnis, tunc accipit ultra quatuor gros- sos officialibus supradictis. 

Strana 67
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 67 128) Když pohánie probošt neb opat i wšecken konvent buď z které- hožkoli kláštera, aneb purgmistr, kon- šelé i wšecka obec z kteréhožkoli města, buď kohožkoli aneb ktožkoli jiný jich zase, dáwají jednu kopu grošów ; z toho se dáwá od wloZenie puohonuow we dsky, od wyswédéenie téhoZ puohonu i škod úředníkuom, a ostatek komorní- kuom a témuž starostowi. 129) Když kto komorníka wezme k weřejuom od dworských desk, staro- sta béře na komorníka 15 grošuow a sobě 2 groše. 130) Když kto komu přijme za uwázané jakoby se s komorníkem uwá- zánie stalo, tu starosta béře 15 grošuow a wiece nic. 131) Když kto koho požene k od- poru, aneb wezme na umluwu, na ohle- dánie ran, miest, zkázy stawenie, na pa- nowánie aneb na jiné rozličné wěci, tu béře týž starosta 21 grošuow; a z toho dáwá komorníku 15 grošuow, a od re- lací 4 groše, a sobě beře 2 groše. Než na kteréžby koli škod ohledánie weden byl komorník, tu má starosta komorničí dáti miestokomorníku a miestosudiemu po dwü grošiech, a to do wšech kra- juow, buď blízko neb daleko, jednostajně. 132) Když se komu odhádánie státi má, béře starosta komorníkuom 15 gro- šuow a sobě nic. 133) Item když se kto uwazuje s komorníkem w dědiny, aneb že někomu s týmž komorníkem béře na dědinách pro úroky, týž starosta béře čtrnácté práwo, a to slowe Jus guatuordecimum ; a když potom přijde druhé jus guatuor- decimum, to béře písař menších desk 128) Cum citat prepositus aut ab- bas totusque conuentus, sit de quocun- que monasterio aut quemcunque citát, aut magister ciuium, consules totaque communitas, sit de quacunque ciuitate et quemeunque citet, ac econtra, quiscun- que citat eos, dare debet unam sexa- genam grossorum. [Inde soluitur a de- positione actionis, a publicatione et si est citatio pro damnis, officialibus, et reliquum camerarijs et procuratori eorum. 129) Cum quis capit camerarium ad postes a tabulis curie, procurator capit camerario XV grossos et sibimet duos grossos. 130) Cum quis pro intromissione susciperet, tamquam uere cum camera- rio intromissio facta esset, ibi procu- rator camerariorum accipit XV gr. et nihil plus. 131) Cum quis citat ad contradic- tionem aut quod capit ad monitionem, ad cognoscendum uulnera, loca, edificia aut ad dominia aut ad alias res qua- leseunque, ibi capit idem procurator ca- merariorum XXI gr. inde dare debet ca- merario XV gr. et a relatione quatuor grossos, et sibi ipsi duos grossos. Sed ad quecunque damna cognoscenda ducere- tur camerarius, ibi procurator camera- riorum debet dare uicecamerario et uice- iudici cuique duos grossos, et hoc ad omnes regiones, sit prope aut remote, equaliter. 132) Cum bonorum estimatio fieri alicui debet, capit procurator camerario- rum XV gr. et sibi nihil. 183) Cum quis se intromittit in possessionem bonorum cum camerario, aut quod cum camerario alicui pignora capit in agris propter census, idem pro- curator capit ius quatuordecimum (sic). Et cum iterum uenit ius quattuordecimum, hoc capit notarius minorum fabularum, 9 

Strana 68
68 Zřízení zemské za krále Wladislawa vr. 1500. zemských; a tak wždy jednomu jedno a druhému druhé. 134) Když se zwod děje, starosta béře na komorníky 15 grošuow. 135) Když kto škody komorníkem obwozuje a je ohledati dá, béře starosta 25 grošuow českých, komorníku dáwá 15 grošuow, od relací 4 groše, sobě 2 groše česká, a úředníkóm swrchupsaným 4 groše. A těm swrchupsaným komor- níkóm nikdeZ se ztrawa nedáwá, krom kdyZ na zwod aneb na odhádánie podlé úředníków jedau, aneb jakož nahoře na- psáno jest, na uwázánie aneb na bránie. 136) Kdyžby ktokoli poháněti chtěl z dědictwie, ten každý bude moci, přijda k starostowi komorničiemu, při kterýchž koli suchých dnech po wyswědčení puo- honuow útok neb puohon wložiti k bu- dúcím aneb přišlým suchým dnóm. A ten má s starostů komorničí pówodowi w rejistra swá, w kteráž jiné puohony zapisuje, zapsati a wložiti z těch dědin, z kterýchž týž puowod poháněti chce, buď při kterýchžkoli suchých dnech, a den znamenati a zapsati, který jest ten útok učinil. A na ten puohon má dwa komornfky wydati wedle nálezu pan- ského na to wuobec za práwo uéciná- ného, a má naučenie dáti témuž pówo- dowi, který den podlé práwa a kdeby měl státi k wyswědčowání téhož puo- honu. Také týž úředník má zwěděti na témž pówodowi, kde a w kterém miestě měl by nalezen býti ten, ktož se pohá- nie. A tu má komorníky nadepsané poslati k němu a k wěřejuom jeho, a jemu mají přítomně puohon dáti, jeho podlé práwa poženúc, a oznámiece od koho jeho pohánějí a z čeho, i den jemu jmenujíc, kterýby a kde k tomu puohonu státi měl, jakož o tom o wšem et sic semper uni unum, et secundi, secundum. 134) Cum fit inductio in posses- sionem, procurator camerariorum capit. camerarijs XV gr. 135) Cum quis damna cum came- rario circumspicit, eaque cognoscenda exhibet, capit procurator camerariorum XXV gr. camerario dat XV gr., a re- latione quatuor grossos, sibi accipit duos gorssos, et officialibus supradictis quatuor grossos. Et his supradictis camerarijs nullibi dantur expense, nisi cum ad in- ductionem aut ad estimationem bono- rum cum officialibus uadunt, ant sicut supra seribitur, cum ad intromissionem aut ad pignora uadunt capienda. 136) Cum quis citare uult aliquem pro bonis hereditariis, is debet accedere procuratorem camerariorum, circa que- cunque quattuor tempora, post publica- tionem citationum et depositionem ac- tionis sue uel citationem deponere ad proxima quattuor tempora, et hanc de- positionem actionis procurator camera- riorum actori debet in registra sua, in que alias citationes conscribit, inscribere ac deponere de his agris, pro quibus idem actor citare uult, et id fieri po- test cirea quecunque quattuor tempora; et debet diem assignare et inscribere, quo die actor citationem deposuisset. Et ad illam citationem debet duos ca- merarios mittere, iuxta constitutionem generalem, debetque actori indicare, quo die de iure et ubi comparere debeat ad publicationem huiusce citationis. Idem- que officialis debet exquirere ab eodem actore, ubi aut in qua ciuitate posset inueniri is, qui citari debet; ac dein mittere debet camerariog nominatos ad reum et ad postes suos, illique presenti debent dare citationem, illumque de iure citando signifficandoque, nomine cu- ius illum citant et ex qua causa, et 

Strana 69
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 69 týž starosta komorničí bez omylu w témž puohonu týmž komorníkuom wy- daným slowo od slowa napsati má. Pak- liby doma nalezen nebyl ten, ktož se pohánie : tehdy mají též komorníci ten puohon oznámiti manželce jeho, neb úředníku jeho, aneb čeledínu jeho w týchž weřejiech ; pakliby i těch nebylo, ale w též wsi rychtáři, konšeluom i ně- kterému z obecních; pakliby i těch ne- bylo, tehdy mají znamenie z týchž we- řejí wzieti: wedle jich obyčeje, a odtud najbližšímu z wládyk přísedíciemu, aneb w městě též najbližším odtud purgmi- stru a některému konšelu oznámiti, že jsú tomu puohonu podlé práwa dosti učinili.. A pakliby při kterých suchých dnech, jakož o tom wayše w zřiezení (Kota N. sic), toho útoku aneb puohonu newložil, tehda bude moci přijeda k úřadu tak na dewět neděl, ten puohon a útok učiniti a dokonati, jakož obyčej jest. Pakliby ten, ktož se pohánie, chtěl za wšecky tři puohony přijieti, pro po- lehčenie a umenšenie práce a jiezd ko- morníkuow, to bude moci bez škody učiniti. A pakliby kto chtěl pohnati z moci, ze škod, z nářku cti aneb z kte- rýchkoli wěcí jiných, při týchž suchých dnech k budúcím suchým dnóm, tu také při tom času bude moci učiniti. A ktoby nechtěl, tehdy se muož zachowati na dewět nedělí, aneb najméně na čtyři ze škod, a z jiného na dwě; jakož napřed w zřiezení položeno jest. Při tom také ohánění tíž komorníci toho puohonu i jiného podlé práwa w den nedělský či- niti a poháněti nemají, lečby to tíž ko- morníci na tom, ktož se pohánie, obdr- žeti mohli, žeby ten puohon od nich dobrowolně a bez pohoršenie práwa w den nedělský přijal, to býti muož. A také tíž komorníci, kdyžby poháněti měli, nemají při sobě brani mieti, toliko huolku, jakož obyčej jest od starodáwna. diem illi certificare debent, guo die, ac ubi ad talem citationem comparere de- beat, prout procurator hisdem camerariis absgue errore omni in eadem citatione de ůerbo ad uerbum conscriptum dare debet. Si tune domi non inuenireturis, gui citari debet, tunc illi camerarij debent de hac citatione dicere uxori sue, aut officiali, aut alicui familiari inter eosdem postes. Si tune negue illi adessent, tune m illa uilla iudici, consulibus et alicui ex com- munitate. Si tune negue illi essent bi, debent signaculum ex his postibus ac- cipere iuxta consuetudinem, et inde ad proximum nobilem adiacentem aut ciui- tatem itidem proximam magistro cinium et consulibus notificare, guod tali cita- tioni satisfecissent. Et si circa aligua guattuor tempora, prout infra in gua- dam constitutione latius ostenditur, hanc depositionem actionis uel citationem non imposuisset, tune poterit ad officium ta- bularum uenire noucm ebdomadis ante, et deponere citationem, et facere et per- ficere iuxta consuetudinem. Si tune is gui citatur uellet pro trina citatione unam accipere propter alleuiatonem et ad minuendum laborem et iter camera- riorum, guod hoc potest sine ullo damno suo facere. Si tunc guis uellet de illata uiolentia aliguem citare, pro damnis, pro infamato honore, aut propter ali- guam rem aliam circa eadem guattuor tempora ad proxime futura tempora, tunc etiam circa: tempus illud potest hoc facere; et si guis autem nollet, tunc potest ad nouem ebdomadas se conseruare aut ad minus guattuor pro damnis et de alijs rebus ad duas eb- domadas ante, prout supra in constitu- tione commemoratum est. Insuper istam citationem aut aliam camerarii facere uel citare non debent diebus dominicis, nisi camerarij hoc in illo, gui citari de- bet, obtinerent , ut talem citationem 

Strana 70
70 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Každý komorník má při sobě zemsků pečet mieti; a kohož pohánie, jestližeby se na pečet otázal a řekl, aby mu ji ukázal, má jemu ji komorník ukázat. A když se komorníci s puohonu wrátie, tehdy starosta komorničí má registra, w které puohony zapisuje, má dáti písaři menších desk zemských ; a týž písař má každý puohon we dsky puohonné wepsati. A potom když při wyhlašo- wání puohonuow, řečník zemský má puohony wyhlašowati, a starosta komor- ničí má je řečníku sepsati, a starosta má s registry swými při něm státi, a řečník: má zawolati: stojíli puowod i pohnaný (jmenuje je jménem) k swému práwu? a ohlásieli se obadwa, hned má jiný puohon wyhlašowati. Pakli puowod sám toliko nestojí, tehdy hned ten puo- hon wymažie a přetrhnú, a pohnanému powědie, že jest toho puohonu prázden; pakli oba nestojie, tehdy též ten puo- hon přetrhnúů a wymažie. A písař men- ších desk má znamenati we dskách puo- honných nad puowodem, že puowod nestojí; pakli oba nestojie, tehdy má nade dwěma znamenati. Pakliby po- hnaný nestál tehdáž, když řečník při wyhlášení puohonu naň zawolá, tehdy starosta komorničí má znamenati jméno jeho, ktož nestojí; a puohony předse jiné wyhlašowati. A když dokoná wšecky puohony, tehda nawrátí se na toho po- hnaného, kterýž prwé nestál, i zawolá naň, jmenuje jeho jménem, stojíli k swému'práwu, prwé, druhé, aby se ohlá- sil. Ohlásíli se, nic neztratí, než má předse k saudu státi ; pakli se neohlásí, tehdy má chwilku zanecháno býti wo- lánie, a po té chwilce rozkáží úředníci řečníku zemskému, aby zawolal po tře- tie: a tu ihned zawolá opět, a jme- nuje jménem toho pohnaného, kterýž k prwniemu ani druhému wolání nestál, stojíli k swému práwu, prwé, druhé, sponte et sine iuris preiudicio die do- minico acceptaret, hoc fieri potest; hi- gue camerarij, cum aliguem iam citant, non debent tune apud se aligua arma habere, nisi baculum iuxta antiguam consuetudinem. Et guilibet camerarius apud se sigillum regni habere debet, et illi, gui citatur, si id petet ab eis, debent hoc sigillum ostendere. Cum deinde camerarij a citationibus reuer- tentur, tune procurator camerariorum registra, in gue citationes consceribuntur, tradere debet notario minorum tabula- rum; isgue notarius guamlibet citationem in citationum librum inscribere debet. Et tempore publicandi citationes, pro- clamator publicus, cum debet citationes publicare, ac procurator camerariorum debet has citationes: proclamatori con- scribere, et procurator camerariorum cum registro suo debet illi astare, et procla- mator uocare debet, si actor et reus adsint pro iure suo, nominando unum- guemgue nomine proprio; et cum uter- gue responderit, guod adest, mox de- bet alias citationes ordine publicare. Si actor non adesset, mox debet talis ci- tatio de registro deleri et cancellari, et ei gui .citatur dicant, guod ab hac cita- tione liber est; si tune utergue non adesset, tune itidem talis citatio deletur et cancellatur. Et notarius minorum ta- bularum debet inscribere in citationum libro supra nomen actoris, guod actor non aderat; si uero utergue non ades- set, tune idem facere debet supra am- borum nomina. Si autem citatus: non adesset solum, cum proclamator eum nominauerit, tune procurator camerario- rum debet nomen citati assignare, illum non comparuisse, et dein alie citationes ordine publicari debent. Cum iam omnes citationes: publicate fuerint, redire de- bet ad nomen illius citati; gui primo non comparuit, et uocabit illum no- 

Strana 71
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 71 třetie, ohlas se! Ohlásíli se hned, jakž dokoná wolánie řečník, nic neztratí ; pakli se neohlásí, má toho znamenati starosta komorničí ; a když páni chtie saud zdáti, má to práwo stané zapsati písař. menších desk zemských, jak a kterým spuosobem, to jest prwé napřed již sepsáno, i to což má pówod po sta- ném práwu činiti. Tento spuosob a řád, kterýž se při dskách zachowáwá, wedle uptánie a paměti úředníkuow, a zwlástě těch, kteříž při dskách od dáwních lét jsú sepsán jest; kterýžto řád a spuosob desk dole psaný od pánuow a ryliefstwa za práwo wuobec nalezen jest. 187) Item kdyZ jeden druhému prodá dédictwie swé, a smlüwu mezi sebü o ten trh ucinie, a w té smlúwě žeby stálo, že jemu to dědictwie zpra- witi má jakož země za práwo má, a wymienky w té smlúwě nebude o zpráwu, a ten ktožby to dědictwie prodal, žeby již neměl wiec na swobodných dědi- nách, a ten ktožby kúpil dědictwie jeho, chtěl aby jemu zpráwci podlé sebe po- stawil, aneb jej zpráwůú opatřil, že ten, ktož prodá a w smlúwě tak stojí, jakož země za práwo má, aby muz prawil : (a toto země za práwo má, že má zpra- witi, čím má neb mieti bude, třetinau mine proprio, si adest, primo et se- cundo, ut respondeat; si tunc respon- derit, nihil perdet ob hoe, quod primo non comparuisset, sed iudicio assistere debet. Si autem secundo uocatus non responderit, debet tunc paululum ces- sari et intermittü. Dein post paruum temporis interuallum mandare debent officiales proclamatori publico, ut tertio uocaret; et cum illum uocauerit nomine proprio, qui nec primo, nec secundo responderat, si adest pro iure suo, pri- mo, secundo, fertio, ut respondeat: si mox, cum proclamator uocauerit, se adesse responderit, nihil tunc de iure suo perdet. Si autem non responderit, debet talem procurator camerariorum annotare; et cum domini iudicium hoc ad alia quattuor tempora delegare uel- lent, debet contumaciam illius notarius minorum tabularum inscribere, prout de hac re infra latius scribitur, ac etiam actor, quid post illius contumaciam am- plius facere debeat. Forma ac ordo, qualis circa tabulas obseruatur, iuzía interrogata et memoriam officialium, presertim illorum, qui a longo tempore apud tabulas fuerunt; qui ordo et forma tabularum a baronibus et equestribus pro constitutione habetur. 137) Item, cum quis bona sua he- reditaria uendiderit, pactumque cum em- ptore faceret, quod ei cauere de euictione debeat iuxta iuris formam, neque fuerit in tali pacto ulla exceptio de euictione specificata, et uenditor non haberet iam ulla bona hereditaria, et emptor uolet, ut iuxta se uenditor, qui ei caueret de euictione, aliquem daret, aut cautela alia de euictione ilii prouideret, quodsi in pacto ita solum continetur, ut ei caueat de euictione iuxta iuris formam, (que iuris forma est talis, quod quis debet cauere de euietione ilis bonis que ha- bet, aut habiturus sit, ultra duplum): 

Strana 72
72 wayš); a ten od něho přijietí tiem spuo- sobem zpráwu má, poněwadž jest se při smlüwé zpráwü neopatfil znaje, Ze na dédinách wiec nemá; pakliby měl na swobodnych dédinách, tehdy se muoZ wésti na ty dédiny pro nezpráwu tie- tiní wy&. A ten ktoZ zprawuje, jestli- Zeby pak ty dédiny prodal po té zpráwé, tehdy ten prodaj té zpráwé ke &kodé nenie. A téZ pfikaupífli co kde dédin kterych, aneb Zeby jemu odkudzkoli přišly, že též tomu jsü we zpráwé jako i prwnf, ponéwadZ zprawuje čímž má neb mieti bude. A to každý wěděti má, w čemž aneb w které summě se ty dědiny komu zapíšie trhem, že do té summy má se odhádati i s třetinúů na túž summu přišlů wýš a dále nic, jakž sobě kto káže ten trh wložiti. 138) Jestližeby kto zprawowal tiem- to spuosobem, že zprawuje dědinami swými a zejména je jmenuje, a potom dědinami swými, kteréž má neb mieti bude: tu se má napřed wésti každý na ty dědiny, kteréž se we zpráwě zejména jmenují. A cožby se na těch dědinách nedostalo, tehdy tepruw má se wésti na jiné dědiny jeho, kteréž jest měl, když jest prodáwal, aneb kteréžby tehdáž měl. 139) Třetie zpráwa, ktož komu zpra- wuje dědinami swými a je zejména jme- nuje, Ze se na ty toliko ten má wésti, komuž tak zprawuje a dále nic. A w které se koli zpráwě jmenuje, jakož země za práwo má, ta jest kaZdá s tfetinü wy&. 140) Item: Jiná zpráwa jest, Ze jeden druhému zprawuje do summy té toliko bez třetiny wýš, která summa se zapíše we dskách. Ten komuž se tak Zřízené zemské za krále Wladislawa r. 1500. tunc is emptor debet ab eo hoc modo hanc cautelam de euictione acceptare, ex quo se in pacto meliori cautione non prouidisset, uidendo quod uenditor in bonis hereditariis iam nihil amplius ha- beret; si autem haberet in bonis here- ditarüs, tunc potest ius suum exequi ob euictionem in bonis illis ultra duplum. Sin autem is, qui cauit de euictione, illa bona uenderet post factam cautionem, tunc talis uenditio non erit in preiudi- cium illius cautionis. Similiter si alia bona post emeret, aut quod ei aliunde uenirent, quod itidem illa bona sunt in cautione data, sicut et priora, ex quo cauet de euictione illis bonis, que habet aut habiturus sit. Et quisque scire hoc debet. quod in quali et quanta summa pecunie ila bona uendita intabulantur iure uenditionis, quod etiam ad illam usque summam debet fieri estimatio ultra duplum, et non ultra illud duplum, prout quisque faciet illam emtionem sibi in- tabulari, 138) Si autem quis in hune modum caueret de euictione, quod cauet cum agris suis, specificando illos agros, et demum quod caueret cum agris suis quos habet aut habiturus sit: tunc quis- que inprimis debet ius exequi in agris ilis, quos specificauit. Et si ill agri non sufficerent, tunc primo debet ius exequi in agris illis, quos habebat tem- pore uenditionis, aut quos postea conse- cutus sit. 139) Si quis cauet de euictione cum agris suis tantum et illos specificat, tunc emptor in illis agris ius suum pro euicti- one exequi debet, et non ultra. Et in qualicunque cautione mentio fit, ut iuris forma est, talis cautio est ultra duplum. 140) Item alia cautio est pro euicti- one, quod alter alteri cauet usque ad illam summam precij et non usque ad duplum, que summa precij intabulata 

Strana 73
Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. 13 zprawuje, nemuoZ se wésti s tfetinü wy, než do té summy toliko, kteráž we dskách stojí; a těchto zpráw nahoře psaných žádný penězi ssauti nemuože. 141) Jestližeby kto komu prodal dědictwie swé, a též žeby jemu zprawo- wal, jakož země za práwo má; jestli pak žeby kto sáhl na ty dědiny, kteréž jest prodal wěnným práwem aneb pro dluh: tehdy ten, komuž se zprawuje, má práwo wésti předse třetinau wýš, a ten dále, máli zpráwci, muož se též wésti třetinú wýš; pakli nemá zpráwci, ten dále muoZ tu nezpráwu wénnü penézi témi ssüti, jak mnoho neb málo wčna neb dluhu jest. 143) Jestliže kto komu dčdiny za- stawi trhem se zpráwü, ten mój toho wuoli, ktoż zase je wyplacuje, propui&té- nimli chce přijieti, či trhem se zpráwů. A budeli chtieti trhem se zpráwůú při- jieti, tehdy ten, od koho ty dědiny wy- plácie, nemá jemu než swú záwadu zpra- witi, a dále nic. 143) Jestliže jeden druhému dědin swých za zdrawého žiwota neb po smrti swé postúpí zápisem, a w tom zápisu že tak klausule stojie, že jemu jich po- stupuje tak a w témž plném práwě, ja- kož jemu dsky od toho (napíše jej we dskách jménem), kto jest ty dědiny pro- dáwal, plnějie swědčie : tehdy ta zpráwa, kteráž swědčí tomu, ktož zápisem postu- puje, wšecka tak platná jest, jako tomu, ktož ten zápis zapisuje. | A přijdeli ne- zpráwa, nemá se na toho dědiny pro nezpráwu wésti, ktož zápisem postupuje, ale tá prwnéj&t zpráwü, ktoZ ty dědiny tomu zapisujlciemu zprawuje, má se wésti tfetinü wy&. erit. Is qui talem habet cautionem, non potest ius suum exequi ultra duplum, nisi ad illam summam precij, que intabulata est. Et illas supradictas cautiones nullus potest ulla pecunia prompta refundere. 141) Si quis uenderet sua bona he- reditaria, et quod itidem emptori cauere- tur iuxta iuris formam; si tunc euincere quis illa bona uellet iure dotis, aut ob aliquod debitum; tunc emptor, cui cauere- tur de euictione, debet suum ius exequi ultra duplum, et uenditor, si fideiussorem habet, pro euictione dotem refundere pe- cunia numerata, quantumcunque magna sit dos uel parua, uel etiam debitum. 142) Si quis oppignorauerit agros titulo emptionis, cum eautione data de euictione, tunc est in illus arbitrio, qui contra redimit bona sua, an uoluerit per contrariam scripturam sibi cedi de pos- sessione bonorum suorum, an titulo em- tionis cum data cautione de euictione. Si tunc uoluerit cum titulo emptionis acceptare et cam cautione data de euicti- one, tunc ille, cui fuerunt agri oppigno- rati, non debet cauere de euictione alia, nisi quoad debita propria. 143) Si quis alicui de bonis suis adhuc uita incolumi sua, aut post mor- tem ex proscripto cesserit, et quod in illo proscripto talis sit clausula, quod de ilis bonis ei ita et taliter cedit cum pleno iure, prout tabule ei a uenditore (nominando uenditorem nominatim) ple- nius attestantur: tunc talis cautio, que facta fuerat ili, qui de bonis cedit a uenditore, est integre utilis illi, cui de bonis ex proscripto cessit. Et si euene- rit euictio, non debet regressum habere ad illum, qui cedit ex proscripto, sed ad illum priorem uenditorem, qui huic se- eundo cauit de euictione, et contra ius suum potest exequi ultra duplum. 10 

Strana 74
74 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 144) Přídawek wčna. Ktož přidáwá manželce swé wěna, buď summy peněz, aneb swrchkuow, neb nábytkuow, a ten přídawek jestliže jest po wěnu kladení, to se také w trhowé dsky zapisuje. 145) Wčna wšecka, příwod wen, rozdielowé, děkowánie z poručenstwie, poručníkuow zdělánie, směny, dánie krále JM, bud z manstwi k dědictwí, ty wüecky wéci zapisují se w trhowé dsky. 146) Item, jestliZeby kto komu pro- dal plat komorní na kterém zboží beze wšie wýmienky, a ten žeby mu zpra- wowal; a jestližeby tomu, ktož jest jej kúpil, saženo bylo na ten plat jakým práwem: tehdy on při té zpráwě má se zachowati, jako jiní při swých dědič- ných zpráwách a dědictwie. 147) Jestližeby kto prodal plat ko- morní na swém dědictwí, a ten Zeby zprawowal, a pro nedánie úroku které- hoZkoli Zeby bylo s komornfkem brá- nie na tychZ dédinách, a ktoZ jest ten plat komorní prodal, pozuostawilby sobé wýplatu w též summě, jakož dsky téhož trhu swědčie, a přihodiloliby se, žeby ten, ktož plat kúpil, z něho byl wywe- den jakýmkoli práwem: tehdy má zprá- wy swé uZiti jako o jiné dédictwie, za- chowaje se pfi üámluwé k swému zpráwci. A jestližeby kupující chtěl se wésti pro nezpráwu na swého zpráwce pro wywe- denie z toho platu práwem, tehdy pro- dáwající muoZ jej tá summü ssüti, zaé jest prodal, dada jemu úroky zadrZalé toho platu i náklady, kteréžby pro ten plat wzal; a on prodáwající jemu dále zpráwü nebude powinen, coZ se toho trhu dotýče. 148) Jestližeby kto chtěl práwo dluhu swého we dsky klásti se zpráwú, též w trhowé dsky má wloženo býti. 144) Additio dotis. Guicungue addit uxori sue ad dotem siue pecunie aliguam guantitatem, siue aliguid de suppellectili, siue guid pecuarij, et si talis additio est facta post dotis intabulationem, talis ad- ditio proscribi debet in tabulis con- tractuum. 145) Omnes dotes, traductiones do- tum, partitiones bonorum, gratificatio tu- tele, tutorum institutio, commutationes, donationes regum, bona feudi cum con- feruntur hereditarie, omnes ille res con- scribuntur in tabulis contractuum. 146) Item si quis uenderet censum camere in bonis alicuius sine aliqua exe- ceptione, isque cauerit emptori pro euicti- one; si tunc agetur contra emptorem ali- quo iure pro censu ilo empte: tunc emptor inhereat sue cautioni ita, prout alij se conseruare solent circa euictiones in bonis hereditarijs. 147) Si quis uenderet censum ca- merarium in suis bonis hereditarijs, isque caueret emptori de euictione, utque ob non persolutum censum pro quolibet in hisdem agris pignora capere posset, et uenditor exciperet sibi redimendi ius cen- sus illius in eadem summa iuxta tenorem tabularum illius contractus; et si contin- geret, quod emptori aliquo iure ille cen- sus foret euictus: tunc debet uti cau- tione sua, sicut in bonis hereditariis utuntur, dando monitionem suis fideius- soribus. Et si emptor uellet iure prose- qui in fideiussorem suum pro euicto censu, tunc euictor potest emptorem in tali casu summa qua uenditus census est numerata refundere, dando ei retentos census cum impensis, quas ob illum cen- sum fecisset; et ipse uenditor non obli- gabitur ili ultra de aliqua euictione, quantum pertinet ad istam uenditionem, 148) Si quis uellet ius sui debiti alicui intabulare cum cautione euictio- nis, itidem hoc proscribi debet in libro 

Strana 75
Zřízení zemské za krále Wladislawa v. 1500. 75 A stojíli zpráwa, že zprawuje tak, jakž zemé za práwo má, tehdy se muoZ wé- sti pro nezpráwu tfetiná wy&. Pakli zá- pis toho trhu swědčí do té summy, tehdy se má při zněnie zápisu swého zacho- wati; než takowá zpráwa se muož ssauti tú summú, pokudž zápis ukazuje i s ná- klady, nedáli práwa na wrch dowesti. 149) Ktožby komu statek prodal bez spráwy, a strana druhá chtěla při- jieti, též w trhowé dsky má kladeno býti. Tito zápisowé bez spráwy se zapisují w wětších dskách zápisných. 150) Jestliže jest kto komu který dluh dlužen byl nad sto kop grošuow českých, a w tom dluhu žeby jemu chtěl statku swého diel postúpiti bez zpráwy, .a oboje strana se o to smlu- wila, že to muož w wětšie dsky zapsati ten zápis. 151) Kto chce dědictwie swé za- psati po smrti swé s miestem wýš než nad sto kop grošów českých, jestližeby umřel bez dědiców : tehdy ten, komuž se zapíše, stojíli s komorníkem uwá- zání, má se k dědictwí uwázati s ko- mornfkem w ty dédiny. A když se uwáže tak s komorníkem, tehdy jemu dédicky w té summé zuostati má, a dále se má podlé wymienek (aó budüli které w témž zápisu postaweny) zacho- wati. A též bez miesta jestližeby kto zapsal komu a umřel bez dědicuow, tehdy mu to dědicky má zuostati; a dále se též zachowaj wedle wýmienek w tom zápise postawených. Ktožby na statku swém zapsal dluh contractuum. Si uero satisdatio est, guod cauet illi iuxta formam iuris terre huius, tune potest ius exegui pro euicta re ultra duplum. Si autem proscriptum te- statur, guod cauet usgue ad guantitatem precij, tune debet se continere iuxta te- norem proscripti ; et talis euictio potest refundi illa quantitate preci, prout est tenor proscripti, cum ipsis impensis, si talis, cui proscriptum est, non dimiserit ius ad finem usque exequi. 149) Si quis sua bona uenderet sine cautione euictionis, et emptor acceptaret sine hac cautione, itidem hoc proscribi debet in librum contractuum. Ista acta sine cautione euictionis pro- seribuntur in maioribus tabulis pro- seriptionum : 150) Si quis obligaretur alicui ultra quantitatem centum |P gr. alb. et pro debito illo quod uellet partem bonorum suorum sibi cedere, absque cautione euictionis, et utraque pars in hoc con- corditer consentiret, quod hoc proscerip- tum potest in maioribus tabulis proscribi. 151) Cum quis uult sua bona he- reditaria proscribere, loco sibi relicto integro, ultra centum [f gr. alb. si sine heredibus decederet: tunc ile, cui sunt bona proseripta, si scriptum sit cum intromissione camerarij debet se here- ditarie cum camerario intromittere in bona illa. Et cum se hereditarie ita in- tromittet cum camerario, tunc ei here- ditarie in tali summa manere debent, et ultra iuxta exceptiones, si erunt ali- que inscripte, se conseruare debet. Iti- dem si absque loco relicto alicui bona sua proscriberet et decederet sine he- redibus, tunc ill manere illa bona he- reditarie debent, et ultra etiam iuxta exceptiones in illo proscripto contentas se conseruet. Si quis obligaret bona. sua ultra 10 

Strana 76
76 wis než sto kop grošów českých, a z toho dluhu žeby měl plat komorní dá- wati ; jestližeby kto chtěl práwo swé k čemužkoliwěk dluhem zapsati w summě wýš nad sto kop grošuow českých; kteráby koli paní měla wěno wýš než sto kop grošuow českých : jinde ho nemá zapisowati, neż w wótśich dskách zá- pisnych. Tito zápisowé se do menších desk wpisuji. 152) Kto chce dédictwie swé za- psati we stu kopách a nfZ, s miestem neb bez miesta, to má w menších dskách zapsati; a též také ktožby zapisowal a umřel bez dědice, že mu to dědicky zuostane. Jestliže kto rukojmí jest za koho w listu, a ten, za koho jest rukojmí, zápis učiní, že jej má wywaditi z toho rukojemstwie, pakliby newywadil, tehdy pokuta s komorníkem w statek jeho uwázanie : jestliže ta wýmienka stojí, kterýž má neb mieti bude, tehdy by pak ten statek prodal, ten prodaj tomu zápisu ke škodě nenie. Ktožby chtěl dluh komu zapsati sto kop grošów českých aneb níž pod sto kop grošuow, a w tom dluhu žeby chtěl zapsati a postüpiti statku swóho bez zpráwy, buď dědicky neb zástawú a s wyplatá. 153) Toto jest za práwo, ktoZ se chce pro nezpráwu wésti : jestliže stojí w trhu zpráwa těmito slowy, že jeden druhému zprawuje „čímž má neb mieti bude:“ již ten, ktož tak zprawuje, zawadí dědiny wšecky, kteréž má tehdáž neb potom mieti bude ; by pak které prodal po té zpráwě, tehda té zpráwě předešlé ten prodaj ke škodě nenie, ale předse ty dědiny prodané we zpráwě jsń. A sá- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. centum sexagenas gr. ut inde solueret annuum censum camere. Si quis obligaret ius suum, quod- eunque haberet, quod summam centum ÍP gr excederat. Quecunque mulier haberet dotem ultra centum IP gr., non debet alibi pro- scribi quam in tabulis maiorum pro- seriptionum. Ista acta in minores tabulas pro- scribuntur. 152) Qui uult sua hereditaria bona in centum [f gr. aut infra cum loco aut sine loco relicto proscribere, hoc proseribi debet in minoribus tabulis. Et si interim decederet sine heredibus, tune illa bona ili remanebunt here- ditarie. Si quis haberet pro se fideiusso- rem in litterarum obligatione, et is illi fideiussori suo proscriberet, quod eum ab illa fideiussione uult liberum facere sub pena intromissionis in bona sua cum camerario: si talis exceptio fuerit, in bona sua que habet aut habiturus sit, etiam si illa bona ab eo uenderen- tur, talis uenditio non est in preiudi- cium huie proscripto. Si quis creditori suo obligaretur centum [f gr. aut infra, pro quo debito, quod ei bona sua proscriberet et de ilis cederet siue hereditarie, siue iure pignoris cum redimendi iure, sine cau- tione euictionis. 153) Pro iure constitutum est, qui uult ob rem euictam iure procedere: si in contractu emptionis cautio pro euic- tione est proscripta his uerbis, quod sa- tisdatur pro euictione bonis ,que habet aut habiturus sit:^ is, qui ita satis dat, obligat agros omnes, quos tunc habuit, et quos interim assecutus est, etiam illos, quos post satisdationem uendidisset, nam talis uenditio non debet esse in preiu- 

Strana 77
Zitzcni zemské za kräle Wladislawa r. 1500. TT hneli kto na ty dédiny práwem desieti ko- pami grošów platu ročnieho, wiece nebo méně, takto se má pro nezpráwu wésti. Najprwé má přijít? k úřadu desk zemských, a tu úředníków má žádati, aby mu ten trh čtli. kterak jemu zpráwa ukazuje tiem trhem; a slyáe, má Zádati úředníków, aby jemu dali úmluwu. Tehdy úředníci mají k sobě zawolati zpráwci komorničieho, a ten má úmluwu tu do registr swých znamenati, a hned ko- morníka na úmluwu poslati k tomu, ktož ty dědiny, kteréž we zpráwě jsú, drží. A potom od toho dne, který den komorník tam bude, déwaje úmluwu, po dwůú nedělí má ten jistý ke dskám přijíti; ktož počel pro nezpráwu wésti, a má žádati úředníkuow, aby jemu úřed- ník na zwod byl dán; pakli sám ne- přijede, ale muož miesto sebe jiného puowoda poslati rozumného. A když na ten zwod požádá, má jemu byti jme- nowáno od úředníków, co má býti na ten zwod dáno: od každého kraje 75 grošów českých. A kraj počítá se je- den w Praze, a druhý hned za Prahůú kterýž jest. A komorníku tomu, kterýž s úředníkem jede, má dáno býti 15 grošów českých, a od relací toho zwodu má dáno býti 4 groše české, a zpráwci komorničiemu má dáno býti 2 groše česká. A těmto třem úředníkóm toli- ko zwodowé přislušie: miestokomorníku, miestosudiemu, a miestopísaři; a ti třie zwozují každý z nich mocí úřadu swého. Než jestliže ten sám který nepojede, tehdy muož miesto sebe každý z nich poslati úředníka jiného, králowé podko- mořieho, aneb písaře menších desk zem- skych; a ti mají zwozowati a zwody činiti jménem wšeho úřadu. Tehdy ú- ředník má jeti na ten zwod a komor- dicium statisdationi antecedenti, imo agri ili uenditi manent obligati. Si tunc aliquis iure aliquo inuadet agros illos ob censum annuum X [P gr. plus uel minus non solutum, tunc pro euictione illius census taliter debet iure procedi. Inprimis ut ueniat ad officium tabula- rum, et petere debet ab ofticialibus, ut illi legatur contractus emptionis et cau- tio pro euictione; et cum audierit, dein debet petere ab officialibus, ut illi da- retur monitio. Tunc officiales debent ad 8e uocare procuratorem camerariorum, ut monitionem talem in registra sua in- scriberet, et mox cum illa monitione procurator mittere damerarium debet ad ilum, qui hos agros, quibus satisdatum est, tenet. Dein ab illo die, quo data est monitio, infra ebdomadas duas is, qui iure procedit pro euictione census, redire debet ad tabulas, debetque ab officialibus petere, ut ei unus officialium daretur ad inductionem illorum agrorum ; si autem actor metipse nollet ad ta- bulas redire, potest uice sua aliquem conduetorem mittere intelligentem. Et eum petet inductionem, debet nominari ei ab officialibus, quid ab illa inductione soluere debet: solui debet a qualibet re- gione LXXV gr. Et regio debet incipi numerari una Prage, altera mox que retro Pragam est. Et camerario, qui uadit cum officiali, debent dari XV gr. et a relatione illius inductionis quatuor gr., et procuratori camerari- orum II gr. Et istis solum officialibus tribus inductionem facere attinet: uice- camerario, uiceiudici, uicenotario ; et quilibet eorum inductionem faciet au- ctoritate sui offici. Si autem quis ho- rum trium metipse ad inductionem ire noluerit, potest tunc quisque horum uice sua mittere alium officialem, regine, aut subcamerarii aut notarium minorum tabularum ; qui possunt inducere et in- 

Strana 78
78 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. níka wzieti s sebú; a ten jistý, ktož práwo wede, má při úředníku jeti, aneb puowod, kterého pošle ; a má za úřed- níka i za komorníka i s tiem ktož s ním jede i za koně sem i tam ztrawu platiti. A když přijedúů k těm dědinám, na kteréž se zwod státi má: má ten ktož wede aneb pówod jeho ukázati a jmenowati ty dědiny, kteréž we zpráwě jsú; aby jich pak mnohem wiece bylo, nežliby ta nezpráwa ukazowala, proto to ke škodie nic nenie, když tak zpra- wuje, kdež má neb mieti bude; a tu úředník udělá zwod třetinů wýš. A tiem zwodem pówod těch dědin w drženie nepřijde; a ten, na kohož se wede, proti práwu neučiní, že w drženie ne- pustí. Tehdy pówod od toho dne, který se den stane zwod, po dwü nedělí má udélati panowánie; a jestliZe se to pa- nowánie stane před swatým Jiřím, teh- dy po tom swatém Jifí po dwü nedělí panowánie učiniti má; a potom po swa- tém Hawle, po tom swatém Jiří přišlým, po dwü nedéléch opét panowánie uči- niti má. A po tom panowánie po dwü nedělách pówod má k úřadu přijeti aneb někoho poslati má, a listów má žádati na odhádánie ; a to odhádánie žádnému nepříležie, než miestokomorníku samému; pakliby miestokomorníka nebylo, tehda komuž najwyšší komorník rozkáže, dwě- ma jeti, miestopísaři aneb písaři men- ších desk zemských, a jeden z nich jel s» miestosudím. Tehdy na žádost pó- woda má miestokomorník listy dáti na odhádánie najprw tomu, ktož ty dědiny drží, že jemu dáwá znáti, že od datum toho listu tam bude we dwůú nedělí na odhádánie dědin jeho, aby byl na ten den ráno před sluncem s přátely. A wiece listy swými komorník obešle sú- sedy a dobré lidi, kteříž najblíže k těm dědinám přísedie ; a to jest na miesto- komorníka, kohož obešle, A ten kohož ductiones facere nomine totius officij. "Tune officialis debet ire ad illam in- ductionem et camerarium secum acci- pere, et actor aut conductor suus, qui mittetur, debet cum official proficisci, et pro officiali et pro camerario ac etiam pro ilo. qui uadit cum illo, et pro equis eundo et redeundo expensas sol- uere. Cum ergo uenerint ad hos agros, in quos inductio fieri debet: tunc actor uel conductor suus debet indicare et nominare hos agros, quibus ei satisda- tum est; et si longe plures agri erunt, quam se illa euictio extendat, tamen nihil ideo refert, cum ita satisdatur, ».quos habet aut habiturus est, et tunc officialis inductionem faciet ultra du- plum usque. lllaque inductione actor non ueniet adhuc in possessionem illo- rum agrorum; isque, in quem ius hoc producitur, non facit contra iura, si non cesserit de possessione agrorum illorum. Demum actor ab illo die, quo facta erit inductio, infra duas ebdo- madas debet facere primum dominium ; et si illud dominium continget, quod fieret ante festum Georgij, tunc deinde post illud festum Georgij infra duas ebdomadas faciet dominium secundum; postea post festum Galli mox post il- lud festum Georgij proxime uenturum . infra duas ebdomadas dominium tertium facere debet. Et deinceps post illud do- minium infra duas ebdomadas actor debet accedere officium, uel uice sua aliquem mittere, petereque debet litteras ad estimationem bonorum; et hec esti- matio pertinet ad solum uicecamerarium ; 8i tunc uicecamerarius non adesset, tunc cui id negotii supremus camerarius uni ex duobus, aut uicenotario, aut notario minorum fabularum demandauerii, ut unus ex his cum uiceiudice pergeret. Et uicecamerarius ad petitionem actoris debet litteras illi tales exhibere, impri- 

Strana 79
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1800. 79 obešle, má přijeti, ničímž se newymlů- waje, pod propadením desieti hřiwen střiebra miestokomorníku. A když tam miestokomorník přijede, odhádánie má učiniti miestokomorník mocí úřadu swého s komorníkem s tiem, kteréhož s sebú bude mieti, a miestopísař má s ním sám jeti aneb poslati také někoho. A to odhádánie má býti ráno, když slunce wyjde aneb do poledne, ale po poledni nic; a to odhádánie má se učiniti tře- tinů wýš A to odhádánie sepsané když domuow miestokomorník přijede, tehdy má relací učiniti, aby to, což jest odhá- dal, tak w cele we dsky trhowé wlo- ženo bylo ku prawému dědictwí, krom dědin zápisných ; ty se odhadují wedle nálezu obecného, tomu ktož jest práwo wedl. A třetina slowe toto: na tři kopy čtwrtá; a tak na deset kop grošów přijde třetiny wýš tři kopy grošów a 20 gro- šów, a tak přijde pro 10 kop s třetinů 13 kop a 20 grošów. A když se to odhádánie stane, od toho dne odhádánie má udělati po dwü nedéléch panowánie; a tu již na wrch práwa dowede. 154) Item jiná nezpráwa býwá, když kto komu sáhne práwem pro wčno neb dluh sto kop grošów českých, tehdy se muož též pro nezpráwu wésti jako psanú nahoře pro nezpráwu, kromě že mis ad illum, gui huiusmodi agros pos- sidet, in quibus litteris signiffücare de- bet, quod post datum litterarum infra duas ebdomadas aderit in agris suis ad estimandum illos, ut etiam tali die affo- ret cum amicis suis mane aute exitum solis. Et ultra hunc adhue uicecamera- rius uocare debet suis litteris uicinos et nobiles, qui proxime illis agris assident; et est in potestate uicecamerari, quem uocare uoluerit. Et is nobilis, qui uoca- bitur, uenire debet remota omni excu- satione, sub pena decem talentorum ar- genti daturis (sic) ipsi uicecamerario. Cum igitur uicecamerarius illuc aduene- rit, estimationem illorum agrorum fa- cere debet sua auctoritate cum came- rario illo, qui cum illo erit, et uiceno- tarius debet etiam cum illo proficisci aut uice sua aliquem mittere. lllaque estimatio debet fieri mane, cum sol exo- ritur, uel usque ad meridiem, sed post meridiem iam fieri non debet, et fieri debet ultra duplum usque. Illiusque esti- mationis conscripte cum redierit uice- camerarius facere debet relationem, ut id quod estimatum sit, integre in ta- bulis contractuum proscriberetur ad ue- ram hereditariam possessionem, preter agros oppignoratos; hi estimari debent iuxta constitutionem publicam illi, qui suum ius executus est. Et ultra duplum ita intelligitur: ultra tres sexagenas quarta; et sic ultra decem sexagenas uenient ultra duplum tres ff et uiginti gr. Et cum hec estimatio perficietur, a die estimationis infra duas ebdomadas facere debet dominium; et in hunc mo- dum iuris executio deducetur usque ad ultimum finem. 154) Item alio modo solet fieri euictio, cum quis agit contra aliquem causa dotis aut causa debiti centum [P gr. tunc. ob huiusmodi euictionem po- test iuris sui executionem facere sicut 

Strana 80
80 Zřízení zemské sa krále Wladislawa vr. 1500. tuto zpráwu muože ssúti penězi hoto- wymi. Pakliby se dopustil odhádanie, buď pro dluh anebo pro wěno, již se to dědicky odhaduje, a po odhádaní již ssúti nemuož, neb jest mu dědicky odhádáno. 155) Item také býwá jiným obyče- jem zpráwa, že napřed zprawuje ten ktož prodáwá zejména dědinami, kdež se jmenují při zpráwě, a potom tepruw dědinami, kteréž má aneb mieti bude. Tu se nemuož wésti na wšecky dědiny, kterýž (sic) zpráwce tehdáž měl neb má, než na ty napřed, které se zejména jme- nují we zpráwě, a cožby se nedostalo tu, tehdy tepruw na jiné; tu sobě nemá wuole wybierati puowod, jako při prw- nie zpráwé. 156) Item také ktož napřed komu zprawuje a wedle sebe zpráwci postawí, přijdeli wésti tomu, komuž zprawuje, pro nezpráwu, nemá se wésti než najprw ktož napřed zprawuje, to jest zpráwce, na jeho dědiny ; a cožby se nedostalo na jeho dědinách, tehdy tepruw na toho dědiny, ktož podlé něho zprawuje, má se wésti. Pakli nemé nic zpréwce ani měl tehdáž když jest prodáwal, a podlé sebe zpráwci postawil, tehdy již muože sprawedliwé wedle préwa wésti na toho, ktož wedle toho zprawuje, ktož prodáwá. 157) Item jiným trh býwá, ktož tr- hem prodá komorní plat, buď na swém dédictwi, a pro ten plat komorní býwá pokuta s komornfkem bránie neb uwá- zánie. O těch pokutách jest napřed položeno při wedení komorníka, a též se zpráwa při něm zachowáwá na- hoře psaná. ob iamdictam euictionem, nisi guod istam euictionem potest refundere numerata pecunia. Si autem permitteret executio- nem usque ad estimationem bonorum fieri, siue causa dotis, siue causa debiti, tunc ea hereditarie estimantur, et post estimationem non potest iam refundere, quia illi bona estimata sunt hereditarie. 155) Item alio modo fieri solet sa- tisdatio pro euictione, quod imprimis cauet uenditor nominatim cum agris, qui specificantur in satisdatione, dein etiam cum agris quos habet et habi- turus est. Hoc pacto non potest pro- cedi iure in omnes agros, quos uenditor tunc habebat uel habet, sed in hos, quos nominatim specifica in cautione; si uero quid deficeret pro re euicta in his agris specificatis, tunc primo in alios procedere debet. In hune modum emptor non haberet arbitrium eligendi, in quo procedere uellet, sicut habuit in priori satisdatione. 156) Item cum quis alteri cum bo- nis suis cauet pro euictione, et insuper pro ea dat fideiussores, si tune euin- cerentur bona illius, non debet ius exe- qui, nisi in bonis uenditoris qui impri- mis cauit; et quidcunque deerit in bonis ilius pro euicta re, tunc primo pro re- liquo exequi debet in illorum bonis, qui pro euictione fideiusserunt. Si autem uenditor nihil haberet, neque cum uen- debat habuit, et pro euictione fideiusso- res dedit, tunc emptor de iure ius suum exequi in fideiussores uenditoris potest. 157) Item, qui censum camere uen- diderit, siue in bonis suis hereditarijs, pro tali censu camere solet pena ob non solutionem adiungi pignorum ca- piendorum cum camerario, aut cum ca- merario intromissio in possessionem. De huiusmodi penis supra commemoratum est, ubi dicitur de inductione camerarij. 

Strana 81
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 81 158) Item také býwá trh komor- nieho platu s wyplatü zase, ale pokuty i zpráwa též se zachowáwá, jako při nahoře psaném. Než ktožby jej chtěl prodati, nemaje ho sám dědicky než s wyplatü, jináč ho nemá klásti než w témž práwě, jakož jemu dsky swědčie od toho, od koho jest kúpil, a zprawiti má swü záwadu toliko. 159) Item opět jiný trh bywá: ktoZ wénné práwo prodáwá, má klásti je tr- hem, a postüpiti w témž práwě má, ja- kož jemu dsky od jiného swědčie ; a když zprawuje, nemá wiece zprawiti, než coby sám zawadil a dále nic. Pakli která wdowa komu po smrti swé za- píše: tehdy ten, ktož prodá, má 1 té wdowy i swú záwadu zprawiti a dále nic. A sáhneli kto na ty dědiny prá- wem, tu se nemá wésti jako pro zpráwu dédická; neZ sáhneli kto, Zeby *) ten to- liko zawadil a pro jeho záwadu toliko sáhl, ktož ty dědiny prodal, ježto ne- zprawuje, neZ swü záwadu aneb pro zá- wadu té wdowy, jeZto její záwadu také zprawuje: tehdy pro jich zawazenie muoZ se wésti též třetinů wýš, jako nahoře psáno stojí při prwní zpráwě. Než jestli jiná záwada předešla, tu se muož wésti na swého zpráwci, poněwadž jemu ne- zprawuje upfiemo, neZ swü záwadu, a záwadu té wdowy, od kteréóby mél zá- pisem po smrti jejie. A tak w každé zpráwé, ktoZ tiem spuosobem zprawuje, coZby sám zawadil a dále nic, Ze nai pro nezpráwu se nemá wésti, leó ten jistý w swém držení zawadil ty dědiny a dále nic. Rkp. Pražský : coby. Similiter quomodo se in tali euictione guis conseruare debet. 158) Item solet fieri uenditio census camere cum exceptione reemptionis, et quantum ad peuam et euictionem, habere se quis potest sicut in precedenti casu. Si autem quis uellet eundem censum uendere, quem ipsemet non haberet hereditarie sed cum reemptione, aliter hunc censum inta- bulare non debét nisi eodem iure, quo ipse habet et quomodo sibi tabule protestantur a priori uenditore, et ex parte sui debiti tantum cauere illi debet ab euictione. 159) Item alius adhuc solet fieri contractus emptionis: quando quis ius suum dotale uendit, debet intabulare iure emptionis, et cedere ei de iure suo debet, prout ei tabule testantur; et cum cauet de euictione, non debet plus ca- uere, nisi in quantum ipse met obliga- ret rem dotalem. Sin autem uidua ali- qua post mortem suam alicui prosrip- serit ius suum dotale: tunc is, si uen- diderit talia bona, debet cauere de euic- tione nomine suo et nomine illius uidue et non ultra. Si igitur aliquis euincet ab emptore illa bona, tunc non debet ita iure procedi pro euicta re, uti pro bonis hereditarüs; sed si euincentur ob hoe, quod is qui uendidit illa bona met- ipse obligasset, et qui non cauit de euictione nisi nomine suo et nomine iliius uidue tantum: tunc emptor ob ta- lem euictionem potest iure procedere in bona uenditoris ultra duplum, ut supra dicitur circa primam cautionem. Si au- tem essent euicta propter alias obliga- tiones preter istorum duorum prece- dentes, potest tunc emptor iure proce- dere in bona fideiussorum precedentium ; quoniam uenditor non cauet ei directe nisi nomine suo et nomine illus uidue, a qua habuit illa bona post mortcm suam ex proscripto. Et in hunc modum 11 

Strana 82
82 160) Item, také býwá trh zástawú,*) že jeden druhému prodá dědictwie swé s panstwím a wyplata bude, kdyZ dá jeden druhému puol léta neb rok napřed wěděti, a též zprawuje jemu jakoby dě- dicky prodáwal: též se muož pro ne- zpráwu wésti jako nahoře psáno stojí. A když k wýplatě přijde, kdož wypla- cuje zase, to bude na něm, jak chce piujieti zase trhem kladenie: tehdy má jemu trhem klásti zase ten, komu jest prodal a má zprawiti záwadu swû a dále nic. Pakli ten, komuž se jest stala zástawa, swé práwo kladl, a ten zase tomu dědicky kladl, kterýby zastawil: tehdy má swú záwadu i toho od koho má, zprawiti má, a dále nic. (Duochodowé Item od takowych trhuow swrchu dotčených, kolika se koli osobám klade trh, každá osoba miestopísaři dáti má 4 groše české. Item jestližeby ten trh z desk zase propustiti chtéli, tehdy ten, komuž se propauštie, dáti má miestopísaři 4 groše české; abyloliby jich wiece, kterýmžby se trh propúštěl, tehdy od každé oso- by tolikéž dáno býti má, jakož se swr- chu píše. Item od wěna, když se které paní wčno klade, miestopísaťi 4 groše české. *) Rkp. Pražský: trh s zástawú. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. in qualibet cautione, gui eo modo ca- uet nomine suo tantum et non ultra, quod in talem ob rem euictam propter alias causas ius procedi non potest, nisi cum ipsa illa bona obligasset, cum exi- steret possessor bonorum illorum. 160) Item fit etiam alio modo con- tractus emptionis cum bonorum oppig- noratione, quando quis uendit bona sua hereditaria cum dominio cum exceptione reemptionis, cum unus alteri denuncia- ret tempus dimidij anni autintegri anni se reempturum bona sua, et cauet emp- tori de euictione tanquam ei hereditarie uendidisset, potest tunc emptor pro euicta re procedere ut supra scriptum est, Et cum tempus reemptionis denunciate ad- uenerit, reemptoris eritin arbitrio, prout uoluerit acceptare contra intabulationem emptionis: tuuc contra debet ei intabu- lare emptor iure emptionis, ac debet ca- uere nomine suo de euictione et non ultra. Si uero is, cui iure emptionis sunt op- pignorata bona, ius illud alteri intabu- laret, et iste huic, qui oppignorauerat, contra intabularet hereditarie, tunc talis suo nomine ef istius, a quo illud habet, cauere debet de euictione et non ultra. mistopisari. **) Item a supradictis contractibus, quot- cunque sint, quibus emptio intabulatur, quilibet uicenotario dare debet quatuor grossos. Item si quis uelit emptionem rur- sus rescribere, tunc ille, cui rescribi- tur, dare debet uicenotario quatuor grossos. Sin uero plures essent, quibus rescribitur, tune quilibeí horum dare debet uicenotario quatuor grossos. Item a dote, cum alicui dos inta. bulatur, uicenotario debent dari IV. gr. +) Nadpis tento, chybící w originálu i w překladu, přidán jest w exempláři musejním rukau sauwókau, 

Strana 83
Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. 83 Item potom kdyZ se pridáwá wéna, od toho piídawku 4 groše české. Item od přiewodu wěna též 4 groše české. Item od propuštěnie wčna od každé osoby, komuž se propauštie, 4 groše české. Item od rozdielu, když syn od otce, neb bratr od bratra bóre oddiel, ten ktož béře, miestopisafi 4 groše české. Pakli se wšickni bratří dělie, a každý swuoj diel zapisuje, tehdy každý má dáti miestopísaři 4 groše české. Item jestližeby dwčma zápis swěd- čil, a oni se o ty dědiny dskami dělili, má každý dáti miestopísaři 4 groše české. Item když se dwa nebo kolikokoli spolčie, každý má dáti miestopfsari 4 groše české, a od propuštěnie téhož spolku též. Item od směny každá strana, koli- kokoli osob jest, po 4 groších českých. Item od poruénfkuow, kolikokoli poručníkuow kto udělá neb potom přidá, od každého po 4 groších českých ; a též když je zase odwolá, od každého kolik jich odwolá, po 4 groších českých. Item od let, kolikakoli sirotkuom se léta dáwají, od každého 4 groše české. Item od děkowánie poručníkuom, kolikakoli poručníkuom děkuje, od kaž- dého 4 groše české. Item ktožkoli co dáwá komužkoli, bud plat, aneb Zeby kto lidem swym platu co odpustil, aneb robot, aneb žeby se młstu neb konventu trh kladl: od té každé wěci miestopísaři jednu kopu grošuow českých. Item jestližeby kto komu dal kšaftem na mocný list králowský, aneb jakýmž- koli kšaftem jiným: ten každý komuž Item cum alicui mulieri dos amplior additur, ab illa additione guatuor grossi. Item a traductione dotis quatuor grossi. Item cum dos rescribitur, a quo- libet, eui rescribitur, quatuor grossi. Item a partitione bonorum, cum fi- lius à patre bonorum partem capit, aut frater a fratre, is qui capit, uicenotario dare debet quatuor grossos. Si tunc omnes fratres partiuntur pro bonis, et quisque eorum partem bonorum suorum intabu- lat, tunc quilibet dare debet uicenotario quatuor grossos. Item, si duo agros proscriptos si- mul*haberent, demumque pro illis agris partirentur per tabulas, quilibet horum dare debet uicenotario quatuor grossos. Item cum duo aut plures bonis unirentur, quilibet horum uicenotario dare debet quattuor grossos, et rursus a partitione itidem. Item à permutatione quelibet pars, quotcunque erunt persone,quatuor grossos. ltem a tutoribus, quotquot tutores instituuntur, uel quod postea plures ad- dentur, a singulis quatuor grossi. Et rursus cum eos contra renunciat, a quo- libet, quoscunque renunciat, quatuor grossi. Item ab annis pubertatis, quotcun- que erunt, quibus anni pubertatis dan- tur, a quolibet quattuor grossi. Item cum pupilli gratificantur tu- toribus, quotquot tutoribus sit gratifi- catio, a quolibet quatuor grossi. Item, cum quis censum daret alicui, aut si quis subditis suis censum condo- naret, aut opera diurna, uel alicui con- uentui aut ciuitati emptio intabularetur: ab huiusmodi re qualibet uicenotario üna sexagena grossorum, Item si quis alteri in testamento quid legaret, qui testamenti faciendi li- berum regium consensum haberet, aut 11 

Strana 84
84 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. se těmi kšafty dáwá, má dáti miesto- písaři jednu kopu grošuow českých. A ten majestát nebo mocný list, když do desk se klade, mó se dśti miestopisafi jedna kopa grosów českých. Item když se městu neb konventu neb k oltáři klade we dsky wětšie, od toho písaři jedna kopa grošów če- ských. Item ktož nadáwá oltáře, neb k záduší, aneb k špitálu: že ktož nadáwá, od toho miestopísaři jednu kopu gro- šuow českých. Item přewozujeli miesto toho platu jiný plat na též zádušie, tehdy také od toho miestopísaři kopu grošów českých. Item od odhádánie každého mie- stopísaři kopu grošów českých. Item od panowánie, kteréž přitom zapisuje, 4 groše české. Item ktoz dá ümluwu pro nezprá- wu, kolikakoli osobám dá ümluwu, od zapsánie té úmluwy od každé osoby 4 groše české. Item wedeli práwo předse na zwod, tehdy od každé osoby od zapsánie toho 4 groše české. Item po zwodu od každého pano- wánie až do odhádánie po 4 groších českých. Item jestliže kto pošle na bránie komorníka, a nemělli by co bráti ko- morník a učinil panowánie, od relaci toho panowánie, kdyžby ji komorník učinil, 4 groše české; a tak i od jiných panowání po 4 groších českých. Item ktožkoli w těch dskách chce čemu odpor učiniti, od toho odporu 4 groše české. Pakli wiece osobám od- pierá než jedné, tehdy od každé osoby 4 groše české. Item pakli město odpierá aneb klá- šter konvent, tehdy to město, klášter alio guopiam testamento: is, cui aliguid per talia testamenta legatur, dare debet uicenotario unam sexagenam grossorum. Et cum ille littere regij consensus fa- ciendi testamentum intabulantur, debet tunc dari una sexagena grossorum ui- cenotario ab intabulatione. Item, cum ciuitati aut conuentui aut altari intabulatur in maioribus tabu- lis, vicenotario debet dari 1 ff gr. Item cum quis confert altari aut ad pium opus aut hospitali, uicenotario debet dari 1 [f gr. Item cum quis traducit censum ab uno loco ad idem opus pium, uiceno- tario debet dari 1 IP gr. Item a qualibet estimatione bonorum uicenotario 1 (f gr. Et a dominio, quod tunc intabulat, quatuor grossi. Item qui mittit monitionem ob rem euicíam, quotcunque personis datur mo- nitio, a qualibet debent dari quatuor grossi. ltem si pergit ius ducere ad in- ductionem, tune a qualibet persona illius intabulationis quatuor grossi. ltem post inductionem a quolibet dominio usque ad estimationem bonorum quatuor grossi. Item cum quis mittit camerarium ad pignora capienda, et si nihil esset in his ut caperet camerarius et faceret dominium, a relatione illius dominii, cum faceret eam, quatuor grossi, et ita etiam ab alijs dominiis quatuor grossi. ltem, quicunque uult in his tabulis alicui rei contradietum facere, ab illo contradicto quatuor grossi. Si tunc plu- ribus contradicit, tunc a quolibet qua- tuor grossi. Item cum ciuitas contradicit aut monasterium aut conuentus, tunc illa 

Strana 85
Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. 85 neb konvent, od každého odporu toho jedna kopa grošuow českých. Item, pohánieli kto k tomu odporu, od zapsánie toho puohonu při tom od- poru, kolikokoli osob pohánie, od každé 4 groše české; pakli město neb kon- vent pohánie, tehdy jednu kopu gro- šuow českých. Item od poručníka dělánie při tom odporu neb puohonu, od každého 4 groše české; od propuštění odporu 4 groše české. Item z těch desk kto chce wýpis mieti, od každého wýpisu 40 (sic) gro- šuow českých. Item od každého zápisu přečtenie w těch dskách 4 groše české. Item jestliže který trh jest, aby dal napřed rok neb puol léta wěděti, jakž ten zápis ukazuje, jestliže dá ten rok neb toho puol léta napřed wěděti, od toho zapsánie miestopísaři 4 groše české. Pakliby kto ještě dal rok a prodlenie na ten trh, a to prodlenie zapsáno bylo, od toho zapsánie 4 groše české. Item w wětších dskách tito zápisy se zapisují. Item ktož zápis udělá s miestem nad summu sta kop grošów českých po smrti swé, kolikokoli osobám zapisuje se, od každé osoby 4 groše české. Item od propuštěnie téhož zápisu, když na prázdné miesto koho doložie, aby mu ten zápis propustil, od toho propuštěnie 8 grošuow českých. Item ktož zápis udělá bez miesta komužkoli wýše než we stu kopách gro- šuow českých, a jestliže mu ten zase propustie, komuž zapisuje, od toho pro- puštěnie 4 groše české (sic). ciuitas aut monasterium aut conuentus a guolibet contradicto unam sexagenam grossorum dare debet. Item cum guis citat ad illud con- tradictum, ab intabulatione illius citatio- nis circa illud contradictum, quotquot sunt, qui citant, a quolibet quatuor grossi. Si autem ciuitas aut conuentus citat, tunc 1 ff gr. Item cum quis instituit procurato- rem ad illud contradictum uel citationem, a quolibet quataor grossi; cum renun- ciat contradicto suo quatuor grossi. Item ex his tabulis qui uult trans- sumptum habere, a quolibet transsumpto quatuor (sic) grossi. Item a perlectione cuiuslibet pro- scripti in his tabulis quatuor grossi. Item, si aliquis contractus sit cum denuntiatione anni aut dimidij ante, prout proscriptum indieat, si tunc illum annum aut dimidium denunciat, ab illo pro- scripto uiceenotario quatuor grossi. Si uero quis illi contractui terminum addit, aut aliquam dilationem, et quod illa di- latio proscriberetur, ab illo proscripto quatuor grossi. Item ista proscripta in maioribus tabulis proscribuntur : Si quis proscribit relicto sibi loco supra centum sexagenas grossorum post obitum suum, quotcunque personis pro- scribit, a quolibet quatuor grossi. Item a proscripti remissione illius, cum in locum uacuum, quem sibi reliquit, reponit alium, ut is sib1illud proscriptum remitteret, ab illo dari debent octo grossi. Item cum quis proscriptum facit absque loco supra centum sexagenas grossorum, et si is e contra ei illud proscriptum remittit, ab hoc dari debet 1 © gr. (sic). 

Strana 86
86 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Item jestliže pak w kterém zápisu co komu odkazuje ze jména, od každé osoby té, komuž se zapisuje, po 4 gro- ších českých. Item jestliže kto dluh zapisuje wýše nad sto kop grošów českých, budeli rozdělenie, na roky placenie, tehdy ko- lik osob kwituje, od každé osoby kwito- wánie po 4 grošiech českých. A od propuštěnie kolika se osobám propau- śtie, od každé osoby po 4 gr. č. Item jestliže podlé zápisu swého se s komorníkem Pražským kto uwáže, ko- lik se osob uwáže a komorník relaci udělá, od té relaci od každé osoby po 4 grošiech českých ; a ktož přijme jeden druhému za uwázánie, od toho uwázánie od každé osoby po 4 gro- šiech českých. Item ktož odpor učiní uwázání neb zápisu, kolika osobám odpierá, aneb ko- liko jich osob odpierá, od každé osoby po 4 grošiech českých. Item od wíz kladenie w téch obo- jích dskách, od kazdé osoby, ktoZ wízy kladú, po 4 groších českých. Item ktož komu práwa swého po- stupuje w těch dskách, od každého po- stúpenie práwa po 4 groších českých. Item od každé juxty, kolika se oso- bám juxty dělají, od každé osoby po 4 groších českých. Item jestliže který zápis jest, aby dala strana straně rok neb puol léta napřed wěděti, jakž ten: zápis ukazuje: jestliže dá ten rok aneb toho puol lóta strana straně napřed wěděti, od toho zapsánie při tom zápisu 4 groše české. Item od zatykacieho listu 30 gro- šuow českých a 4 groše písaři men- ších desk. Item od obrannieho listu 40 gro- šuow českých. Item od každého odhádánie miesto- *) Rkp. Pr. budeli rozdielně na r. pl. Item si quis in aliquo proscripto alicui quid legat nominatim, à qualibet persona cui legatur quatuor grossi. Item, si quis debitum ultra centum ÍB gr. alicui proscribit, si solutio in cer- tis terminis diuisim fuerit, tune quotcun- que sunt, qui quittantur, per quatuor grossos dare debent. A remissione pro- scripti quotcunque sint, quibus proscrip- tum remittitur, a quolibet quatuor grossi. Item, si quis iuxta proscriptum se eum camerario Pragensi intromittet in possessionem , quoteunque persone se intromittent, et relationem camerarius faciet, a tali relatione a qualibet persona quatuor grossi; et cum quis ab alio ac- ceptat pro intromissione, ab illa intro- missione à quolibet quatuor grossi. Item qui contradicit intromissioni aut proscripto, quibuscunque contradicit, aut quotcunque sint, qui contradicunt, a quolibet quatuor grossi. Item a depositione visi in his ut- risque tabulis a quolibet, qui visum de- ponit, quatuor grossi. Si quis alteri cedit de iure suo in his tabulis, a qualibet cessione quatuor grossi. Item a qualibet iuxta, quoteunque sint, quibus fit iuxta, a quolibet quatuor grossi. Item si est aliquod proscriptum, ut pars parti annum uel dimidium anni ante denunciaret iuxta proscriptum: cum quis denunciat annum uel dimidium anni ante, a tali proscripto quatuor grossi. Item a litteris arrestationis XXX. grossi et minorum tabularum notario quatuor grossi. Item a litteris tuitionis XL grossi. Item à qualibet estimatione bono- 

Strana 87
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 87 písaři jedna kopa grošuow českých a též od každé osoby. rum uicenotario una sexagena grossorum, et itidem a guolibet. Duochod písaře menšího. *) Item menšie dsky, w nichž se men- šie zápisowé zapisují do summy sta kop grošuow českých Pražských ; a nad sto kop nejde žádný zápis w ty dsky, než pod sto kop což níž, ti wšickni jdú do menšiech desk. Item najprwé zápisowé s miestem po smrti we stu kopách groších, a od toho zápisu se dáwá od každé osoby 4 groše české, kolikužkoli se zapisuje. Item kto ten zápis káže sobě čísti, má dáti jeden groš český od čtenie. Item kto chce sobě zase ten zápis z desk propustiti, doloží na prázdné mie- sto koho chce, a ten jemu zápis propu- stí, a dá od něho 8 grošuow českých. Pakli tu bude přitom osobně některá osoba, kteráž w zápise zapsána jest, tehdy nenie potřebie na prázdné miesto žádného doložiti ; než ta osoba ten zá- pis propustí, kteráž tu osobně stojí, kte- réž zápis swědčí, a tu nedá od propu- štěnie než 4 groše české toliko. Item dluh se zapisuje až do sta kop grošuow českých a níže; a ten zá- pis bez miesta býwá do určeného roku, pokudž se strany smluwie. A též koliko osobám se dluh zapisuje, od každé osoby 4 groše české má dáti, a od čtenie je- den groš český. A swédéfli ten dluh rozdielné, tehdy od každé kwitancí 4 groše české; pakli wiec osob kwituje než jednu, tehdy od každé osoby, kolik jich kwituje, 4 groše české; a od pro- puštěnie toho zápisu, jestliže jednomu propůúštie, dá 4 groše české, neb koliko- koli osobám se propůúštie, od každé oso- by 4 groše české. *) Tento nadpis opět wepsán do exemplaru musejního. Item minores tabule, in guibus mi- nora proscripta conscribuntur, usque ad summam centum [f gr. Et ultra centum ff gr. nullum proscriptum intrat in has tabulas, nisi infra centum |f! gr. Item a proscripto cum loco relicto in C (f gr. debent dari quatuor grossi qui- buscunque proscribitur. Item qui uult, ut sibiillud proscrip- tum perlegatur, dare debet I grossum, et a remissione huius proscripti, in locum relietum reponendo quemcunque uult, et cui remittitur proscriptum hoe, dare debet VIII grossos; si autem aderit personaliter ille cui nominatim proscrip- tum est cum loco relicto, tunc non erit opus ut in locum uacuum quempiam reponat; sed ille presens hoc proscriptum remittet, cui proscriptum testatur, et tunc non dabit a remittendo proscripto nisi IIII grossos. Item in istis tabulis proscribi solet debitum usque ad centum [f gr. et in- fra; et hoc proscriptum absque loco solet fieri usque ad certum tempus, prout partes inter se paciscentur. Et similiter quotcunque sint, quibus proscribitur de- bitum, a quolibet quatuor grossi dari debent; et si facit sibi perlegere, unum grossum. Si uero ilud debitum sit pro- Scriptum diuisim, tunc a qualibet qui- tantia quatuor grossi; si uero plures quam unum quittat, tunc a quolibet, quoscunque quittat, quatuor grossi. A talis proscripti remissione, si uni remit- titur, quatuor gr.; si tunc pluribus re- 

Strana 88
88 Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. Item zápis také bywá bez miesta we stu kopách gro&ích českých nápadní po smrti, že toho nemuoZ propustiti, a též se od něho dá od každé osoby 4 groše české ; a rozkáželi w témž zápisu zejména komu co dáti, též od té osoby každé 4 groše české. A nemuož rozká- zati w tom zápisu žádnému dáti wýš, pokudž zápis ukazuje ze jména summy. Item od zápisu, ktož udělá rukoj- miem, že je slibuje z rukojemstwie wy- waditi, kolik osob neb rukojmí, od ka- ždého 4 groše české ; a když ten zápis se propúštie, od propuštěnie každé osoby 4 groše české. Item ktož dědiny manské prodá aw dworské dsky klade, druhdy nemá dě- din wiece manských ke zpráwě, i udělá zápis w menších dskách, jestližeby na ty dédiny práwem saženo bylo, že jej w tom slibuje zastápiti pod pokutú s komorníkem uwázánie w dědiny swo- bodné : kolika: osobám ten zápis swědčí, od každé osoby 4 groše české, a též od propuštěnie; a od čtenie toho zápisu jeden groš český. Item jestliže kto prodá neb zastawí dědiny zápisné, a že někto dá neb puojčí wětšie summy, než zápisowé uka- zují: ten ktož prodáwá neb zastawuje, udělá. zápis na se, když by k wýplatě ty dědiny přišly, aby ten, ktož prodáwá neb zastawuje, zase tomu, komuž pro- dal neb zastawil, dodal summu, což wýš wzal aby dal a nawrátil; i nedáli, tehdy tím zápisem uwáZe se w dédiny zapisu- jícieho, kteréž zapíse swobodné tiem zá- pisem. Od toho zápisu od každé osoby mittitur, a quolibet quatuor grossi dari debent. Item solet etiam fieri proscriptum sine.loco in centum [f gr., ut quis suc- cedat post obitum alicuius, tale proscrip- tum remitti non potest; ab illo pro- scripto solui debet ab unoquoque quatuor grossi, Et si alicui in tali proscripto nominatim aliquid legauerit, itidem ab isto cui legatur, debent dari quatuor grossi. Et non potest legare in hoec pro- scripto plus, quam proscriptum continet nomine summe. Item a proscripto quod facit aliquis fideiussoribus suis, cum promittit quod eos uult a fideiussione liberare, quot- eunque sint fideiussores, a singulis debent dari IIII grossi. Et cum id proscrip- tum remittitur, a quolibet IIII grossi, Item qui agros feudi uendit illos- que intabulat in tabulis curie, talis non- nunquam non habet plures agros feudi, quibus emptori cauere posset de euic- tione, facitque cautionem in minoribus tabulis, si quis euincere uellet agros illos, quod promittit, quod uult ei assis- tere sub pena intromissionis cum came- rario in agros liberos: quotcunque per- sonis tale proscriptum testatur, a singu- lis III. grossi dari debent. Et similiter eum remittütur proscriptum, aut si cui perlegitur, unus grossus dari debet. Item si quis uendiderit agros op- pignoratos, et quod emptor aut dat ma- lorem quantitatem pecunie quam oppig- noratio illorum agrorum se extendat, et uenditor facit cautionem, quod cum illi agri redimi deberent, se uelle emptori summam restituere, quantum plus acce- pisset quam oppignoratio se extendebat, sub pena intromissionis cum camerario in agros liberos: a tali proscripto a qua- libet persona dari debent IIII grossi; et cum tale proscriptum remittitur, a 

Strana 89
Zřízení zemské za krdle Wladislawa r. 1500. 89 4 groše české, a od propu&ténie téZ, a ode čtenie groš český. Item jestliže jest kto zpráwce podlé druhého w trhu neb příjemčí wčna, tehdy ten, wedle kohož jest zpráwce aneb příjemce wěna, udělá zápis, že skrze tu zpráwu neb příjem wčna žádné škody wzieti nemá, a zawáže jemu dě- diny, kteréž má neb mieti bude: od toho zápisu od každé osoby 4 groše české, a od propuštěnie též, a od čte- nie jeden groš český. Item jestliže se strany swolie, když jeden druhému komorní plat dáwá, i přijdúc ke dskám, i zápis udělá ten na se, ktož plat platí, že jest jemu nedo- dal, a že jemu dodá, když jemu druhý úrok dá pod pokutú: od toho zápisu od každé osoby 4 groše české, a od propuštěnie též, a ode čtenie jeden groš český. Item ktož komu práwa swého buď k dědinám neb k dluhu, ježto zápisowé jst toliko we stu kopách groších če- ských neb níž, postupuje : od toho po- stůpenie práwa zápisu, od zápisu od každé osoby 4 groše české, od propu- štěnie též, ode čtenie jeden groš český. Item, každý osobně má před úřa- dem býti, kto chce zápis udělati ; a ktož přijímá, chceli sám, muož, pakli chce komu poručiti na miestě swém, muož to uciniti. Pakli ten ktoZby mél zá- pis činiti; nechtélby čekati, muož re- kognicí wzieti od úřadu, a od té reko- singulis IIIT grossi, et a perlectione I grossus. Item si quis fideiubet pro euictione, aut quod sit acceptator de rato dotis, tunc si is, pro quo fideiussit alter pro euictione, aut pro quo acceptator est de rato dotis, fecerit proscriptum fideiussori aut acceptatori, quod ob talem fideius- sionem aut acceptationem nullum dam- num sit laturus, et ob hoe obligauerit ei agros suos quos habet aut habiturus est: a tali proscripto a singulis debent dari IIII grossi, et cum remittitur pro- scriptum, itidem IIII grossi, et a per- lectione I grossus. Item & aliqui pactionem talem in- ter se facerent, ubi quis censum camere, cum alicui soluere deberet, non totum soluit, sed partem unam, et alteram quod ei adhuc obligaretur, ut talis proscrip- tum in tabulis faceret supra se, quod illam partem census, quam ei obligatur, uult tempore secundi census cum se- cundo censu soluere, et insuper adjun- xerit penam aliquam, si huie pactioni non satisfaceret: ab illo proscripto a quolibet dari debent IIII grossi, et cum contra proscriptum illud remittitur, iti- dem III grossi, et a perlectione I grossus. Item, cum quis de iure suo, quod in certos agros aut ad debitum aliquod habet, quod non excedat centum Il gr. aut quod est infra, cedit alicui: ab illa cessione ef proseripto a singulis III gr. dari debent, cum proscriptum remittitur itidem IIII gr. a perlectione proseripti I grossus. Item unusquisque debet personaliter adesse ante officium tabularum, qui ali- quod proscriptum facere uult. Sed cui proscriptum fit, potest si uult adesse personaliter, uel alicui uice sua potest committere. Si uero is, qui proscriptum facere debet, expectare diu non posset, 2 

Strana 90
90 gnicí 4 groše české; a ktož přijde s tá rekognicí, bude kladena. Item, jestliže otec synu moc dá zá- pisem dskami památnými, aneb kto ji- ný přieteli, aby na miestě otcowu syn kladl, což otec prodá: od toho zápisu od každé osoby po 4 groších českých. Item když kto má list s rukojmie- mi s pečetmi wisutými na penieze oby- čejný, a ten list žeby potracen byl, a jistec žeby dal summu, naé ten list uka- zowal a wéfitel Zeby list potratil, a po- tom Zeby wěřitel zápis udělal jistei, jestliZeby kto tiem listem upomínal, Ze nemá jistec po druhé summy dáti, ani skrze to upomínánie k žádné škodě přijíti, a w zápise pokuta s komorníkem uwázánie w dědiny jeho, ktož se zapi- suje : od toho zápisu od každého z osob těch 4 groše české. Item když se strany swolie, a ká- žie sobě dskami pamätnÿmi zapsati, buď žeby měl jeden na druhého práwo wésti, aneb pro úrok s komorníkem bránie, když ten zápis udělají, že nemá stranám ke škodě býti: od toho zapsá- nie od každé osoby 4 groše české. Item jestližeby kto chtěl wěno spla- titi a ruoznice žeby byla, čím má to wěno splaceno býti, a podáli se na ro- zeznánie panské, a w tom žeby proto wzal summu a wéno propustil, a zápis památnymi dskami žeby udělali, pře- wzalli jest, aby zase wrátil, pakli druhá strana, měla dodati nad tu summu, a ten zápis swédéiti má s pokutü s ko- mornfkem uwázánie na obé strané w dě- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. potest tunc recognitionem ab officio ac- cipere; ab illa recognitione dari de- bent IIII grossi; et quicunque uenerit cum tali recognitione, tunc debet inta- bulari. Item si pater filio suo illam auto- ritatem dederit per intabulationem tabu- larum memorialium, aut alius amicus, ut uice sua uel patris intabularet id quod pater uendiderit: ab illo proseripto a singulis IIII grossi. ‘Item cum quis haberet litteras ob- ligationum cum certis fideiussoribus, si- gillis appensis, supra certam quantitatem pecunie debitam iuxta morem et ritum, et quod tales littere forent deperdite, debitorque summam pecunie debitam in his litteris proscriptam solueret, et cre- ditor litteras deperdidisset, dein quod fa- ceret creditor proscriptum in tabulis, per quod eaueret debitori, ne quis his lit- teris contra debitorem agere posset, neue secundo soluere cogeretur aut ferre dam- num aliquod, essetque in tali proscripto pena adiuncta intromissionis cum came- rario in bona creditoris: a tali proscripto a singulis IIII grossi. Item cum pactio inter partes ali- quas facta esset, et illa proscriberetur in tabulis memorialibus, siue sit proscrip- tum ut unus in alium ius ducere de- beret, siue ob censum pignora capere, cum hoc facient proscriptum, ut non esset partibus in damnum: a tali pro- scripto asingulis debent dari IIII grossi. Item si quis dotem dissoluere uellet, essetque dissensio, cum quo solutio do- tis fieri deberet, subjicerentque se par- tes ob illam dissensionem cognitioni do- minorum, et interim altera pars certam pecunie quantitatem nomine dotis acci- peret, dotique renunciaret, faceretque pro- scriptum in tabulis memorialibus, si plus aliquid, quam deberet, nomine dotis ac- ciperet, ut teneretur restituere illud, si 

Strana 91
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 91 diny jich: od každé osoby 4 groše české. Item jestližeby kto statek prodal, ana tom statku wěno ženě toho ktožby prodal bylo, a on při tom času kdyžby statek kladl we dsky nemohl wěna pře- westi, a zápis na se udélal pod pokutá do určeného času, že má přewesti to wěno: od toho zápisu od každé osoby 4 groše české. Item jestližeby kto slíbil za kterého přietele swého, za poručenstwie aneb za komorníka na uwázánie neb na bránie pro úrok, a ten přietel žeby zápis udě- lal, že za to rukojemstwie žádné škody mieti nemá pod pokutü: od kaZdé oso- by 4 groše české. Item wložíli kto komu odpor proti zápisu, a wloZe cdpor i jede wen z ze- mě, a ten, proti komu odpor jest wlo- žil, chtělby jej k tomu odporu pohnati, a kdyzby méla léta projíti, i žádá, aby bylo znamenáno památnými dskami, že jest jej chtěl k tomu odporu pohnati, i nenie ho w zemi: od toho zápisu od každé osoby 4 groše české. Item někto učině někomu škodu, i jelby w tom z země, a ten komužby škodu učinil, chtělby ho pohnati z těch škod, a nežby léta zemská prošla žeby žádal, aby to bylo dskami památnými zapsáno, aby ho mohl potom hnáti z těch škod, aby jemu let projitie ke ško- dě nebylo: od každé osoby 4 groše české. uero parti aduerse restaret adhuc dan- dum aliquid pro dote illa, ut suppleret, essetque tale proscriptum cum adiunctis penis ex utraque parte cum intromis- sione in possessionem bonorum utrius- que partis, autcapiendi pignora cum ca- merario : a singulis IIII grossi dentnr. Item cum quis alienaret bona sua per uenditionem, essetque in illis bonis dos prius proscripta, et uenditor tempore uenditionis non posset dotem ab illis bo- nis uenditis in alia bona traducere, pro- scriberetque se uenditor cum penis ad- iunctis ad certum tempus, quod illam dotem traducet: ab illo proscripto de- bent dari à singulis IIIT grossi. Item si quis fideiuberet pro alicu- ius tutela, uel pro camerario ad intro- missionem in possessionem aut ad pig- nora capienda propter censum, isque illi rursus caueret sub pena aliqua, quod pro tali fideiussione non sit habiturus ullum damnum: a tali proscripto a sin- gulis IIIT grossi dari debent. ltem si quis contradicit alicui pro- scripto, et cum contradixit proficiscitur demum aliquo peregre ex regno, et ad- uersa pars, cuius proscripto contradicit, talem uellet ad id contradictum suum citare, deberentque anni, quorum silen- tio bona prescribuntur, preterire, isque peteret ut tabulis memorialibus proscri- beretur, quod ad hoc contradictum il- lum, qui suo proscripto contradicit, ci- tare uoluit, nisi quod ille domi non esset: a tali proscripto a singulis IIII grossi dentur. Item cum quis alicui faceret dam- num aliquod, et deinde proficisceretur aliquo peregre de regno, et is, cui dam- num illatum est, uellet hunc pro damno illo eitare, et ne anni, quorum silentio bona prescribuntur, preterirent, peteret ut hoe tabulis memorialibus proseribe- retur, quod hune citare uolebat, si foret 12 

Strana 92
92 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Item ktož wede komorníka na ohle- dánie škod neb jiného, od toho zapsá- nie od každé osoby, kolik jich wede, po 4 groších českých. Item od wýpisuow nálezuow anebo zápisuow z desk po 44 groších českých. Item což se koli do menších desk wpisuje, od toho zapsánie od každé oso- by 4 groše české. Puohonné dsky. 161) Item když se puohonowé do desk zemských puohonných wpisují, od každého puohonu od každé osoby jeden český groš. Item ktož učiní poručníka při puo- honu swé pře, od každé osoby jeden groš český. A kdy obec která neb konvent poručníka činí, tu kolik po- ručníkuow činie, od každé osoby 4 groše české. ; Item ktoż wizy klade na puohon, jeden groš český; a město neb konvent, ti po 4 groších českých. Item od žaloby dělánie od každé osoby 4 groše české. Item od wizy na žalobu wloženie jeden groš český, a město neb konvent kláštera 4 groše české. Item od čtenie toho wšeho každého zwlášťt po jednom groši českém. Item od nálezu, když menší úřad súdí a w nálezu stojí „dal památné“ : od pówoda 4 groše české, a kolik jest bylo spolupówoduow, též od každého 4 groše české. Item když spolupówod před roz- domi, ne tales anni sibi damno forent, eumque dein pro damno illo citare pos- set: a tali proscripto a singulis IIII grossi dari debent. Item, qui ducit camerarium ad dam- na cognoscenda aut alias res. a tali pro- scripto a singulis, quotcunque sint qui ducunt, IIII grossi dari debent. Item a transsumpto latarum senten- tiarum aut proscriptorum ex tabulis XLIIII grossi. Item quiequid in tabulis minoribus proscribitur, a tali proscripto a singulis IIII grossi dari debent. Tabule citationum. 161) Item cum citationes in tabu- las regni inscribuntur, a qualibet cita- tione singulorum I grossus dari debet. Item eum quis facit procuratorem cause sue apud citationem suam, a sin- gulis I grossus. Et cum communitas aliqua aut conuentus monasterii instituit procuratorem, tunc quot procuratores in- stituuntur, a quolibet IIII gr. dari debent. Item qui uisum citationis deponit, I gr. dari debet; si tunc communitas aut conuentus monasterj, IIII grossi dari debent. Item a querimonia, cum deponitur, a singulis ITII gross. ltem a uiso querimonie I gr., sed communitas aut conuentus IIII grossos dare debet. Item a perlectione omnium illorum sigillatim I grossum. Ttem a sententia, cum minores offi- ciales iudicant, et cum in sententia di- citur, quod memoriale dedisset: ab actore IIII grossi dari debent; et quotcunque fuerint simul actores, itidem a quolibet II grossi, Item si quis simul actor ante iudi- 

Strana 93
Zřízení zemské za krdle Wiadislawa r. 1500. sudkem poručí při swú, od každé oso- by jeden groš český. Item, ktož na kom práwo ustojí spolupuowody, a spolupuowod že swé práwo stané chce zapsati, od toho 4 groše české. Item, když se práwo wede po pan- ském nálezu, neb úředníkuow menších, když komorník relaci udělá, aby se za- psala: od úmluwy, od zwodu, od pano- wänie zapisowänie po 4 grošiech če- ských; pakli dwa práwo wedü, tehdy od každé osoby po 4 grošiech českých. Item, od nálezu čtenie 4 groše české. Item, ktož poručí při nálezu, aby na micstě puowoda kwitowal z summy, 4 groše české. Item, ktož počna práwo swé wésti a w tom žeby chtěl jinému zapsati, od toho 4 groše české. Item od položenie úroku, ktož wy- zdwihá, 4 groše české, buď mnoho neb málo. Item, když s komorníkem berü pro úrok. a relaci komorník činí, aby za- psána byla, od každé osoby 4 groše české. Item, ktož odpor proti brání učiní, od toho 4 groše české. Než když mě- sto neb konvent, tehdy jedna kopa gro- šuow českých. Item, k odporu ktož pohánie, od té relací od každé osoby 4 groše české. Pakli od města neb konventu činí re- lací, tehdy jedna kopa grošuow českých. Item, od poručníka k odporu od každé osoby 4 groše české. Item, nemáli co komorník bráti a panuje, tehdy od každého panowánie zapsánie 4 groše české; pakli dwa pa- nují, tehdy 8 grošuow českých. Item, jestliže zájem přiženů k úřa- du a odhádá se, od toho odhádánie 4 93 catum procuratorem instituit, a guolibet I grossus. Item si actori et simul actoribus ius contumacie datur contra aliguem, et cum simul actor suum ius uult alicui pro- scribere, ab hoc IIII gr. dari debent. Item cum fit iuris executio post sententiam dominorum aut officialium minorum, cum camerarius relationem fa- cit, ut illa relatio proscriberetur: a mo- nitione, a dominio proscribendo per III gr. Si uero duo executionem iuris faciunt, a singulis IIIT gr. dari debent. Item a perlectione sentencie IIIT er. Item siquis actor circa sentencium committeret proscribi, ut aliquis uice sua quittaret de summa aliqua, IIII grossi dari debent. Item cum quis ius suum incipit exequi, et dein quod illud ius proscribe- ret alicui, IIII. grossi dari debent. Item cum census deponitur, qui illum censum accipit, IIII grossos dare debet, sit summa magna aut parua. Item cum pignora capiuntur propter censum non solutum cum camerario, et camerarius relationem facit, ut proscri- beretur, a singulis IIII grossi. Item qui contradicit cum pignora capiuntur, ab hoc IIII gr. Sed si com- munitas aut conuentus contradicit, tunc una sexagena grossorum. Item si quis ad contradictum citat, a tali relatione a singulis IIII gr. Si autem a communitate aut a conuentu relationem facit, tunc I ff gr. dari debet. Item a procuratore ad contradictum a singulis IIII grossi. ltem si camerarius nulla pignora inuenit capienda et dominium facit, tunc a quolibet dominio cum proscribitur IIIT grossi, Si autem duo dominia faciunt, tunc VIII grossi. Item si abactos greges agunt ad officium, et estimatio fiet, ab illa esti- 

Strana 94
94 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. groše české; od toho každého ode čte- nie po jednom groši českém. Item, ktož wyrukuje komorníka na bránie neb uwázánie, jeden groš český. Item, ktož penieze u desk položí, málo neb mnoho, od wyzdwihowánie 4 groše české. Item, od listuow též. Item, od zapisowśnie swśdków, od každého swědka 4 groše české. Item, od wypisowánie swědkuow, též od každého swědka 4 groše české. Item, ktož list nebo listy položí, a chce je wyzdwihniti zase neb wyru- čiti, od toho 4 groše české. Item, když úředníci z rozkázánie krále JM“, pśnuow J*M'" z plného saudu, neb wedle zřiezenie zemského jedau k nemocnému neb kdežkoli, tu třem úředníkóm přísluše toliko: miesto- komornfku, miestosudiemu, miestopisaïi. Miestokomorník a miestosudí, ti porád- kem jezdie, a miestopísaf wZdycky s každým; a od těch jiezd wZdy má každý dáti 5 kop grošów českých, a o ty se dělie: jeden *) miestokomorník bére polowici a miestopísaf polowici. Pakli miestosudí s miestopísafem jede, neb kohož miestopísař pošle, též se dě- lie; a k tomu k komu jedů, má je fo- rau i ztrawau sem i tam opatfiti. Item, miestokomorniku a miesto- sudiemu od ohledinie škod aneb od puohonuow ze škod, od každé osoby každému po 2 groší českých. Item, jdúli k nemocnému kde zde w městech Pražských úředníci i na Hradčany, od toho jim má dáti ten k komuž jdú 5 kop grošuow českých; a o ty se dělie wšickni, miestokomorník, miestosudí, miestopísař, králowé, podko- mořieho, proboštuow, písař menších desk *) Rkp. Pražský : jednu. matione IIIT grossi, a perlectione I grossus. Item cum satisdat pro camerario ad pignora capienda uel ad intromitten- dum, I grossus. Item, qui pecuniam apud tabulas deponit, multum aut parum, a tollenda pecunia ITIT gr. A litteris, qui eas tollit ab officio, itidem IIIT grossi. Item cum testimonia proscribuntur, a quolibet IIII grossi. Item cum exscribuntur festes, iti- dem a quolibet teste ITIT gr. Item qui litteras unas aut plures deponit, et illas rursus tollit, aut pro his satisdat, ab hoc IIII grossi. Item cum officiales ex mandato re- gio, dominorum de pleno iudicio, aut ex decreto regni ad infirmum pergunt, aut quocunque, hoc ad tres officiales attinet tantum: ad uicecamerarium, ad uiceju- dicem , ad uicenotarium. Vicecamera- rius eí uicejudex alternatim pergere de- bent, et uicenotarius semper cum quoli- bet eorum; et ab illa uia quisque dare debet quinque íP gr., et pro ills parti- untur. Mediam partem capit uicecame- rarius, et alteram partem uicenotarius. Si uero uicejudex cum uicenotario pro- ficiscitur, aut quem uicenotarius uice sua miserit, itidem partiuntur; et hie, ad quem proficiscuntur, debet illos expen- sis et uectura prouidere eundo et redeundo. Item uicecamerario et uicejudici a cognoscendis damnis aut a citationibus de damnis, a singulis cuilibet II grossi. Item cum officiales uadunt ad in- firmum hie Prage et in Hradczan, ab hoc debet is, ad quem uadunt, dare quinque [f gr. et pro his partiuntur omnes, uicecamerarius, uicejudex, uice- notarius, officialis regine, officialis sub- camerarij, prepositi, notarius minorum 

Strana 95
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 95 na rowný diel; a ten proto, k komuž jdú, zwlaśt od desk zaplať. Item, od uwázánie, když se s ko- morníkem kto zápisem uwáže, každá“ osoba, kolik se jich uwazuje, má dáti puol druhé kopy a šest grošuow wše českých, a z toho se dělie tito úřed- níci: item miestokomorník 15 grošuow českých , miestosudí 15 grošuow če- ských; item úředník králowé 15 gro- šuow českých ; item úředník proboštuow 15 grošuow českých s úředníkem pod- komořicho spolu berú. A když nenie úředníka proboštowa aneb kterého ji- něho, jeho diel jde na ty úředníky, kteříž se tuto jmenují, dostane se kaž- dému jeho dielu po puol druhém groši českém. Item písař menší 15 grošuow českých, item komorníku, kterýž jde na uwázánie, 15 grošuow českých, item, ktož komorníky wydáwá, 2 groše česká. Item, ktož béře s komorníkem pro úrok, když prwní držitel toho platu neb dědici toho, na kterémž jest ten plat, pro kterýž se béře, 106 grošuow če- ských ten ktož beře dáti má; a též se každému úředníku dostáwá z té summy, jako od uwázánie. Item, památného, což úředníci ká- žie dáti wedle menšie a wětšie pře, a o to se dělie: miestokomorník béře je- den groš, miestosudí 3 groše, miesto- písař. 2 groše, krom písaře menších desk zemských, ten béře zwláštně z jich 4 groše, a úředníci králowé, proboštuow, a podkomořie po jednom groši českém, Item památného, když kdo wysúdi, coby za pět set kop gr. č. bylo anebo wýše, od toho má dána býti 1 kopa gr. č.; a což pod pět set kop gr. č. níže, od toho má dáno býti půl kopy gr. č.; a též od každé wěci, kdež se summa ani nejmenuje, půl kopy gr. 6. a nad to pisari III gr. č. tabularum equaliter. Attamen ad quem uadunt, debet specialiter soluere ab in- tabulatione. Item ab intromissione, cum se ali- quis intromittit cum camerario, singuli, qui se intromittunt, debent dare unum et dimidiam I gr. et VI grossos. Pro his partiuntur hi ofliciales: uicecame- rarius XV grossos capit, uicejudex XV grossos, officialis regine XV grossos, officialis prepositi XV grossos cum offi- ciali subcamerarij. Ft cum non est officialis prepositi aut alius, pars illius transit ad illos officiales, qui nominati sunt hic, in singulos transibit unus et di- midius grossus. Notarius minorum tabu- larum XV gr., camerarius, qui ad intro- missionem uadit, XV gr. Procurator ca- merariorum II gr. Item cum quis capit pignora cum camerario propter censum, quando pri- mus possessor illius census uel here- des illius, ubi est talisy census ob quem pignora capiuntur, centum et sex grossos is, qui pignora capit, dare debet. Itidem pro his partiuntur officiales sicut ab in- tromissione. Item memoriale, cum quis ex iudicato adipiscitur pro VC ffgr. aut plus eo, ab hoc dari debet I sexagena grossorum ; et si quid est infra VO sexagenas grossorum, ab hoc dari debet media sexagena grossorum. Ac a qua- libet etiam re, ubi quantitas pecunie non no- minatur, dimidia. sexagena grossorum et in- super notario minorum tabularum III gr. 

Strana 96
96 Zřízení zemské sza krále Wiadislawa r. 1500. Miestokomornfku , miestosudiemu, miestopisafi, každému z nich po puol třetie kopě grošuow českých z truhlice na každé suché dni. Item, od menšieho saudu památ- ného úředníci berú od každé osoby po 4 groších, a též se o ně dělie jakož z wětšieho saudu; a písař. desk menších zemských od každého béře po 4 gro- ších českých. Item, od propusténie puohonuow 79 grošuow českých, a též se o ně úředníci dělie jako od uwázánie. Item, od listu, ktož tiem listem dá- wá jeden druhému puol léta neb rok napřed wčděti wedle zápisu, od toho 4 groše české. Item, odporowé u mensich desk. 162) Item, proti zápisu ktož od- pierá, jestliže jeden zapisuje, od toho odporu 4 groše české; pakli odpierá proti dwěma osobám, tehdy od každé osoby 4 groše české; a od propuštěnie též, a ode čtenie jeden groš český. Item, ktož odpierá proti uwázání s komorníkem, od toho odporu od každé osoby 4 groše české, a od propuštěnie odporu též. Item, od wizy na ty odpory kto klade, každá osoba jeden groś Cesky, a proti koliko osobám, od každé osoby jeden groš český. Item, když kto komu zápis udělá bez miesta we stu kopách, aneb w men- Sie summě, a w tom zápisu stojí, jest- ližeby ten umřel, komuž se zapisuje, že má ten toho zápisu, ktož zapisuje, práz- den býti, aneb že má zase ten zápis připadnúti na toho, ktož zapisuje ; a on přijda, i wloží wizy při tom zápisu, že jest ten umřel, komuž zapsal, a že prá- wo toho zápisu zase naň přišlo: od té wizy 4 groše české. Item uicecamerario, uicejudici, uice- notario, cuilibet horum due cum dimidia sexagena grossorum de cista singulis quattuor temporibus. Item memoriale in judicio mi- nori officiales capiunt a singulis perso- nis per III gr. et similiter pro his partiuntur sicut in maiori iudicio; et notarius minorum tabularum a singulis capit II gr. Item cum citatio remittitur, LXXVIIII gr. et itidem officiales partiuntur pro his sicut ab intromissione. Item a litteris, quibus quis denun- tiat annum uel dimidium anni ante, iuxta proscriptum, ab his quattuor grossi dari debent. Contradictiones minorum tabularum. 162) Item si quis contradicit alicui proscripto, si unus contradicit, ab hac contradietione III gr.; si duorum pro- scripto quis contradicit, tunc à singulis IM gr. Et cum contradictio remittitur, itidem IIII gr. et a perlectione I gr. Item si quis contradicit contra in- tromissionem cum camerario, ab illa con- tradictione à singulis III gr. et cum remittitur itidem. Item si quis visum illarum contra- dietionum deponit, a singulis I gr., et contra quot personas, totidem grossos dare debet. Item cum quis proscriptum aliquod facit alicui absgue loco relicto in cen- tum [P gr. aut infra, et quod in illo proseripto sit, si is moreretur, cui pro- Scriptum est, quod is, qui proscribit, de- bet liber esse ab illo proscripto, aut quod tale proscriptum debet contra in eum deuolui, qui proscripsit, et is cum uenerit ad tabulas et deponit visum apud illud proscriptum, quod sit ille mortuus cui fecerat proscriptum, et quod ius illius 

Strana 97
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 97 Item, kteří zápisowé w menších dskách stojie s komorníkem uwázánie, koliko se koli osob uwáže, když ko- morník relací udělá přijeda z uwázánie, od každé osoby té relací zapsánie 4 groše české. Item, jestliže kto komu přijme za uwázánie, tak jakožby se s komorníkem uwázal, od toho zapsánie od každé osoby 4 groše české, a ode čtenie toho jeden groš český. Item, jestliže zápis zapisuje se obci neb konventu, od toho zápisu jedna kopa grošuow českých. Item, odpieráli obec města kterého nebo we&ken konvent, od toho odporu jedna kopa grošuow českých. Item, od wýpisu z těch desk po 44 grošiech českých. proscripti contra in eum deuolutum sit, ab illo uiso IIII gr. Item quecunque proscripta sunt mi- norum tabularum cum intromissione cum camerario, quotcunque sunt illi, qui se intromittunt, cum camerarius reuertitur et intromissionis relationem facit, a sin- gulorum relatione IIIT gr. Item si quis ab alo aeceptat pro intromissione, ita ac se cum camerario intromisisset, ab illo proscripto a singu- lis IM gr. et a perlectione I gr. Item si proscriptum fit communitati aut conuentui, ab illo proseripto I fP gr. Item si contradicit communitas ali- cuius ciuitatis aut. totus conuentus, ab ilo contradicto I (P gr. ltem a transsumpto illarum tabula- rum XLIIII gr. W památné dsky toto se klade. Nálezowé pánów J^ M* a snémo- wé obecní někteří, aneb rozkázánie a wodloženie pří: od těch se neplatí do desk wloženie, než ode čtenie po 4 gro- šiech českých. Item, komuž král JM' a páni J* M' z plného saudu milost učiniti ráčie, aby poručníky zdélal aby na miesté toho, komuž milost dadie, mohl pohá- něti, puohony přijímati, a súditi se oc. od toho zapsánie od každé osoby 4 groše české. Item, když relací ke dskám učiní purkrabie hradu Pražského, od každé osoby 4 groše české, a to po práwu staném. Item, smliwu strany když do desk památných sobě wložie, oboje strany od každé osoby po 4 groších českých. A jestli smlúwa s pokutů propadením strana nezdržiecí straně zdržiecí, s ko- Item in tabulis memorialibus hec in- scribuntur : decreta dominorum, decreta aligua sinodorum, aut mandata, aut cau- sarum delegationes: ab hoc nihil solui- tur ab intabulatione, attamen a perlecti- one illorum IIII gr. debent dan. Item cui regia maiestas atque do- mini de pleno iudicio hanc gratiam con- cesserint, ut possit procuratorem facere, gui sua uice posset citare, citationes ac- ceptare, et coram iudicio litigare, a tali proseripto a quolibet IIII gr. Item cum purgrauius arcis Pragen- sis relationem facit post alicuius contu- maciam, a quolibet dari debent IIII gr. Item cum partes aduerse pactionem in tabulas memoriales deponere uolent, utraque pars a quolibet IIII gr. Sin autem pactio est cum pena adiuncta, si pars una alteri parti pactionem non 

Strana 98
98 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. morníkem uwázánie: tehdy když se s komorníkem uwáže a relací komorník učiní, tehdy od té relací od každé osoby po 4 grošiech českých. A učiníli kto tomu odpor, též od toho odporu od každé osoby po 4 grošiech českých. Pakli obec neb konvent, tehdy po je- dné kopě grošuow českých; a též uči- níli odpor obec neb konvent, též po jedné kopě grošuow českých. Item, ktož činí poručníka neb po- ručníky dskami památnými wšech pří swých, od toho zapsánie od každého z nich po 4 grošiech českých, kolikokoli osob zapisuje. Item, když stranám se rok položí, aby stáli k určenému dni, a žeby ne- byla pře póhonnie, aneb jestliže se strany swolé, aby před úřadem stály k určenému dni, a jedna strana stane a druhá nic, a té strany, kteráž stojí, za- píše stánie, a druhé straně nestánie, od toho zapsánie od každé osoby 4 groše české. Item, ktož přijda k úřadu, i žádá komorníka na ohledánie škod, komor- ník se jemu wydá, a ten komorník, když se wrátí k úřadu, udělá relací, a od té relací a od zapsánie škod dáwá se 4 groše české. Item, od každého listu zapsánie k úterskému dni 4 groše české. Duochodowé pánuow úředníkuow naj- wyššich, totižto najwyššicho komor- nika, najwyssieho sudieho, najwyssieho písaře, a to společně na ně jde. 163) Item, od každého trhu, ktož swé dědictwie trhem klade aneb což- koli trhem prodáwá, od každé kopy grošuow českých puol groše českého, teneret, scilicet intromittendi se cum ca- merario: tunc cum se intromittet et ca- merarius relationem faciet, tunc ab huius- modi relatione a qualibet persona IIIT gr. Et si huie intromissioni quis con- tradicet, itidem ab hac contradictione a quolibet III gr. Si uero communitas aut conuentus se intromittet, tunc una sexagema grossorum dari debet; ao iti- dem, si communitas aut conuentus con- tradicit, I sexagena grossorum dari debet. Item cum quis constituit procurato- rem omnium causarum suarum, aut pro- curatores, in tabulis memorialibus, a tali proseripto a quolibet eorum III gr., quoteunque sint qui proscribunt. Item cum nonnullis partibus liti- gantibus terminus comparendi constitui- tur, et quod illa lis non esset citata, aut si partes in hoc consenserint, ut coram officio die determinato comparerent, quod si una pars comparuerit et altera non, et parti illi que comparuit proscribetur eam comparuisse, et alteri quod non comparuerit, a tali proseripto a quoli- bet IIII gr. Item cum quis petet ab officialibus camerarium sibi dari ad cognoscenda damna. cum talis camerarius relationem cognitionis sue faciet, a tali proscripto re- lationis damnorum ITIT gr. dari debent. Item a quibusque litteris, que pro- scribuntur ad diem Martis, IIII grossi dari debent. Prouentus officialium supremorum, sci- licet supremi camerarij, supremi judi- eis, supremi notarij, et sunt illis equa- liter communes. 163) Item a qualibet emptione et uenditione, qui sua bona hereditaria ex illo eontraetu alteri intabulat, aut quid- quid uendit, a qualibet sexagena grosso- 

Strana 99
Zřízení zemské za krúle Wladislawa r. 1500. 99 a tak se dostane ode sta kop grošuow českých, 50 grošuow českých. Item, ktož wěno ženě swé klade, též od každé kopy grošuow českých puol groše českého, a tak se dostane ode sta kop grošuow českých, 50 gro- šuow českých; a tak kolik set wěnuje, tak od každého sta 50 grošuow českých dáti má. Nalezli wuobec za práwo: ktožby koli statek swój prodal a zapisowal, a w tom zá- pisu bylo, žeby hned postúpil, tak jakž jes sám měl a w témž práwě: aby od toho platil každý tak jakoby trhem kladl, a w kteréž summě kto sobě wložie we dsky. Než jestli- žeby kto zapsal příteli nebo pfátelóm, po smrti swé tepru aby se s komorníkem uwá- zal a w témž práwě: od toho aby placeno bylo, jakž bylo od starodáwna. Než což se do menších desk wloží, to má býti menšímu písaři desk zemských. Item, od přewedenie wčna, kdež kto wéno pfewodí na jiné dědiny man- Zelee swé, též od toho přiewodu od od každé kopy grošuow českých puol groše českého, a tak od každého sta kop grošuow českých 50 grošuow če- ských, kolik set jest toho wéna. Item, ktožkoli poručníky dělá dětí swých a statku swého, ten dáwá od každého poručníka, kolikkoli dělá osob poručníky, tak od každé osoby 40 gro- šuow českých; pakliby potom wiece po- ručníkuow přidáwal, tehdy od každé osoby též 40 grošuow českých. Item, od listu králowského, kdež JM' komu list mocný dá, aby statek swuoj zřéditi na smrtedlné posteli neb za zdrawého žiwota, pánuom 40 gro- šuow českých; a tak od každé osoby, kolikužkoli osobám ten list swědčí. Item od kšaftu, kterýž we dsky wcházie, a ktoZ w tom kšaftu poruč- rum precij dimidius grossus dari debet, et ita ueniet dari a centum [P gr. L Item, qui uxori sue dotem intabu- lat, itidem a qualibet sexagena grosso- rum dimidius grossus dari debet, et sic ueniet dari a centum sexagenis gr. L gr, et quotcunque centena intabulat, a quolibet cento L gr. Pro iure constitutum est: si quis bona sua hereditaria uenderet ac intabularet ot in illa intabulatione scriptum esset, quod de illis bonis uenditis cessisset eo iure, quo iure ipse met uenditor possederit: a tali intabulatione solui debet non aliter, quam si titulo uenditionis in- tabulasset, et in qualicunque quantitate pecu- nie facit sibi intabulare. Si uero quis amico propinquo aut amicis propinquis sua bona in- tabularet, ut post obitum suum se in bona sua cum camerario intromitteret, eodem iure quo ipse possidebat: ab hoc solui debet, prout ab antiquo solutum est. Sed quiequid in mi- nores tabulas proscribitur, hoc debet dari no- tario minorum tabularum. Item a traductione dotis, cum do- tem quis uxoris sue in alia bona tradu- cit, itidem a tah traductione a qualibet sexagena grossorum dimidius grossus dari debet; et sic a quolibet cento, L gr. dari debent, quotcunque sunt cen- tena dotis. Item quicunque tutores instituit filijs suis e£ bonorum suorum, is a quolibet tutore, quoteunque instituit, XL gr. dare debet. Et si interea plures adiungeret tutores, tunc itidem a quolibet tutore XL gr. dare debet. Item a litteris regijs, quibus sua maiestas concedit alicui facultatem con- dendi testamenti cirea mortem aut uita adhue incolumi, dominis XL gr. dare debet. Et a quolibet, quoteunque sint, quibus conceditur talis facultas, XL gr. dari debent. Item a testamento, quod intabula- tur, et a singulis tutoribus illius testa- 13* 

Strana 100
100 níky dělá, též od každé osoby 40 gro- šuow českých. A také kdež w tom kšaftu stojí, že dáwá statek swuoj buď na dě- dinách neb na platiech, neb buď že stojí že dáwá na hotowých penězích, atak kdežkoli stojí že dáwá, od toho každého 40 grošuow českých od každé osoby, kolikužkoli osobám dáwá, tak od každé osoby wždy 40 grošuow českých, ja- kož napřed psáno stojí. Item, ktožkoli dáwá statek swuoj dskami, a že stojí we dskách že dáwá, kolikužkoli osobám, wždy od každé osoby 40 grošuow českých, tak jakož wýš psáno stojí. Item, komuZkoli král JM* manstwie swobodí dskami zemskými, kolikužkoli osobám, wZdy od každé osoby 40 gro- šuow českých. Item, kdežkoli král JM'* komu co dáwá dskami k dědictwí, kolikužkoli osobám dáwá, od každé osoby 40 gro- šuow českých; aneb cožkoli dáwá, že we dsky wcházie, téZ od osoby každé jakož nahoře psáno stojí. Item, od listuow rozličných a ma- jestátuow, kteříž we dsky trhowé wchá- zejí, kolikužkoli osobám takow{ listowé swědčie, od každé osoby 40 grošuow českých. Item, jestližeby která wdowa swé wëno kladla we dsky trhem, aneb ktož- koli jiny wénné práwo žeby kladl we dsky trhem, též od každé kopy gro- šuow českých puol groše českého, a tak se dostane ode sta kop grošuow českých 50 grošuow českých, a tak od každého sta. Item, když sirotci poručníkuom dě- kují, každý poručník má dáti 40 (sic) grošuow českých. Item, když bratr béře oddiel od kohožkoli, má dáti 40 grošuow českých. A pakliby se bratřie dělili; strýci, neb Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. menti XL gr. dari debent. Ft cum in testamento scriptum sit, quod bona sua dat, que habet siue in agris, siue in cen- sibus, siue in prompta pecunia, et ita ubicunque scriptum sit quod dat, a tali testamento debent solui XL gr. a quo- libet, quibuscunque ex testamento datur. Ft sic semper a quolibet XL gr. prout supra scribitur. Item quicunque tradit alteri bona sua per intabulationem, quotcunque sint hi, quibus datur, a quolibet XL gr. dari debent, cum ibi inscribitur, quod dat ita, ut supra scribitur. Item cuicunque regia maiestas bona feudi libertate donat per intabulationem, quotquot sunt hi, a quolibet XL grossi dar debent. Item quandocunque regia maiestas dat alicui aliquid per intabulationem he- reditarie, quotquot sunt hi, quibus dat, a quolibet XL gr. dari debent; aut quiequid sua maiestas dat, quod intabu- latur, itidem a quolibet dari debet ut supra. Item a litteris uarijs regie maiesta- tis que intabulantur in tabulis contra- ctuum, quotcunque sint, quibus tales littere testantur, à quolibet XL grossi dari debent. Item si aliqua vidua dotem suam iure uenditionis proscriberet, aut alius quiscunque ius suum dotale, itidem a qualibet sexagena grossorum dimidius grossus dari debent. Item cum pupilli gratificantur tu- toribus, quilibet tutor quattuor (sic) gros- sos dare debet. Item cum frater partem bonorum capit a quocunque, tunc dare debet XL grossos. Si autem fratres, patrui, aut 

Strana 101
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ktokoli, každý má dáti 40 grošuow českých, a to i od toho rozdielu též, kdyžby dwěma, třem, neb kolikokoli- wěk osobám zápis swědčil, a oniby se dělili, též dajte po 40 grošiech českých. Item, když léta sirotkuom dáwají, od každého sirotka 40 grošuow českých. ltem, kdyZ se spoléie dwa neb kolikokoli osob, od každé osoby 40 grošuow českých. Item když kto lidem s úroku neb robot dskami odpü&tie, od toho 40 grošuow českých. Item, ktož sobě poručenstwie uprosí, aneb že naň přijde po příbuzenstwí, kolikžkoli jest těch poručníkuow, od každé osoby 40 grošuow českých, a tak kdyžby to poručenstwie we dsky wjiti mělo aneb wešlo. Item, ktož dskami přidáwá man- želce swé zwláší po wěnu swrchky neb nábytky, aneb polowici nábytkuow neb swrchkuow, a přitom se žádné summy peněz neklade, tehdy od toho 40 gro- šuow českých. Item, kdež plat přewodí s jednoho dědictwie na jiné, tu od toho přiewodu, buď platu mnoho nebo málo, dáti má 40 grošuow českých. Toto na samého najwyššicho pana ko- mornika Lralowstwie českého. 164) Item, od odhádánie, wZdy od sta kop, 6 kop grošuow českých; než fuora nemá dána býti od puowoda, než ztrawa úředníkuom až se zase domuow wrátie, a též také koňuom obrok. A ktož chce wésti na odhádánie, má dáti napřed penieze k úřadu a pówoda, jestli- že sám nechce jeti. Item, ktož wede komorníka od úřadu desk pro kterúžkoli wěc, buď na uwá- 101 sit quiscunque, qui pro bonis partiun- tur, quisque eorum dare debet XL gr. Et similiter si partirentur pro illis bo- nis, que duobus aut tribus aut pluribus aitinerent, itidem quilibet horum XL gr. dare tenetur. Item cum anni pubertatis pupillis dantur, a quolibet pupillo XL gr. Item eum duo aut plures se cum bonis suis uniunt, quoteunque sint, a quolibet horum XL gr. Item cum quis condonat suis sub- ditis censum aut operas diurnas per in- tabulationem, ab hoc XL gr. dari debent. Item cum quis sibi tutelam alicu- ius pupilli impetrat, aut quod in illum per successionem deuoluetur, quotcun- que sint tales tutores, a quolibet XL grossi dari debent. Attamen hoc uerum esse debet, cum talis tutela intabulari deberet aut intabularetur. Item cum quis per intabulationem addit doti uxoris sue aliquid specialiter de suppellectili aut de pecuarijs, aut dimidium suppellectilis aut pecuarij, et insuper nullam pecuniam proscribit, tunc dari debent XL grossi. Item cum census traducitur in alia bona hereditaria, a tali traductione, sit multum aut parum census, dari de- bent XL grossi. Prouentus supremi camerarij tantum. 164) Item ab estimatione bonorum semper a centum [P gr. sex sexagene grossorum. Vectura autem non debet solui officialibus ab actore, sed expense, donec reuertantur domum, et pabulum equis. Et qui uult ut eatur ad estima- tionem, debet imprimis pecuniam dare ad officium et conductorem, si met actor ire noluerit. Item qui ducit camerarium ab offi- cio ob quamcunque rem, siue ad intro- 

Strana 102
102 zánie dědin a zbožie, aneb bránie pro úrok neb pro summu, tak jakož komu dsky ukazují aneb kšaft, že ten ktož chce wésti komorníka, urukuje, že prá- wé wede, a jestližeby na zmatek wedl, a to bylo nalezeno: tehdy ten, ktož rukojmí jest, propadne 50 kop gro- šuow českých najwyššiemu panu ko- morníku, tak jakož jest bylo od staro- dáwna; a ten rukojmě, ktož slibuje za takowü wéc nahofe poloZenü a napsanü, ten má mieti na swobodnych dédinách. Item, jestliže má odhádána býti dědina proti dědině, neb lauka proti lauce, les proti lesu, a by pak byla i třetina nad to: od toho má dáno býti, buď mnoho neb málo k odhádání, 6 kop grošuow českých, buď blízko neb daleko, kromě fuory; ale ztrawu a obrok má dáti ten, ktož wede, tak jakož na- hoře psáno stojí; a co se dáwá komor- níku zemskému a měřiči zemskému k swrehu psaným wěcem jich práwa, o tom dále položeno a napsáno jest. Toto samému najwyššiemu písaři krá- lowstwie českého. 165) Item, od propuštěnie trhu a wčn, kolika se koli osobám propůúštie, od každého 40 grošuow českých, aneb koliku osob propůúštie, též od propuště- nie poručníkuow neb odwolánie jich, 40 grošuow českých od každého po- . rucníka, Item, od zápisu nad 100 kop gro- šuow českých, od sta 12 grošuow českých. Item, od každého čtenie desk sta- rých, kteréž na hradě zuostáwají, puol kopy grošuow českých. vv. Toto zemskému měřiči, kterýž pod úřa- dem najwyššicho komorníka jest. 166) Item, od lánu dědiny odmě- řenie 20 gr. č., a od lánu luk též. Zřízení zemské 3a krále Wladislawa r. 1500. mittendum se in bona alieuis uel in agros, aut ad pignora capienda propter censum. aut ob certam quantitatem pe- cunie, prout tabule alicui testantur uel testamentum, et quod is qui ducit ca- merarium satisdat quod recte ducit, et si tunc quod non rite duceret, diiudi- catum esset: tunc is, qui pro eo fide- iussit, condemnari debet ad penam sum- mo camerario persoluendam L L gr., prout fuit ab antiquo. Et fideiussor talis cum fideiubet, habere debet bona libera hereditaria. Item si debet fieri estimatio agrorum ad agros, aut prati ad pratum, silue ad siluam, et si fieri deberet etiam ultra duplum: ab hoc dari debent, siue sit multum siue parum quod estimatur, sex ÍP gr. siue sit prope siue longe, sine sit uectura; sed expensas et equis pabulum dare debet is, qui ducit, ut supra dic- tum est. Et quod dari debeat summo camerario et publico mensori ius eorum ob supra dicta, de hoc iam satis dic- tum est. Prouentus summi notarij tantum. 165) Item cum remittitur contrac- tus uenditionis alicui, aut dos de tabulis, quoteunque sunt hi quibus remittitur, a quolibet XL grossi dari debent; aut quotcunque sint qui remittunt, itidem cum remittuntur tutores, aut cum his renunciatur| XL grossi dari debent pro quolibet tutore. Item a proscripto tabularum, quod excedit centum (P gr., a cento XII gr. Item a perlectione antiquarum ta- bularum, que continue sunt in arce, XXX grossi. Prouentus mensoris publici, qui summo camerario subest. 166) Item a iugero uno agri a men- suratione XX gr. et a iugero prati itidem. 

Strana 103
Zřízení zemské za krále Item, od lánu lesu měřenie puol kopy grošuow českých. Item, od míle měřenie, 5 kop gro- šuow českých. Item, jestlizeby wyjel na měřenie, a neměřil, tehdy 15 grošuow českých; a puowod má dáti měřiči pacholka, aby jemu pomáhal. Item, když jede měřič z rozkázánie krále JM" neb panského, tehda má miesto- komorník s ním jeti, & miestopfsaf má s ním poslati miesto sebe; a od toho má jim dáno býti 5 kop grošuow če- ských, a k tomu ztrawu a fuoru sem i tam. Item, jestliže páni J* M'* rozkážie jeti úředníkuom wedle purkrabie, také se jim má od toho dáti 5 kop gro- šuow českých, a též ztrawu a fuoru sem i tam. Item, ktož listuow žádá na odhá- dánie, od každého listu toho má dáti 2 groše české. Item, řečníku zemskému od zahá- jenie súdu 15 grošuow českých. Item, od žaloby čtenie od každé 17 grošuow českých, a z toho dáwá pí- saři. menších desk 2 groše česká; a kolik puowoduow jest, od každého tolikéž. Ingrossator, kteryż dsky wětšie na par- gamen píše, toto bráti má. 167) Item, na každé suché dni z truhlice jedna kopa grošuow a na lázni 8 groše. Item, od trhu, wěna, rozdielu, ko- mu se koli klade záduší, konventu, městu, od 10 kop grošuow českých až dolów ; kto% w takowé malé summě klade panské i písařské, od 10 kop grošuow, od trhu dáwá se 9 grošuow če- ských; pakli níže, tehdy také méně; Wladislawa r. 1500. 103 Item a iugero silue a mensuratione XXX grossi. Item a mensuratione miliaris quin- que IP gr. Item si mensor exiret ad hoc ut mensuraret, et non mensuraret, tunc XV gr. dari illi debent. Et actor debet famulum unum dare mensori, qui illi (sic) adiuuaret. Item cum mensor uadit ex man- dato regio aut dominorum ad mensu- randum, tunc uicecamerarius debet ire cum illo, sed uicenotarius debet alium sua uice mittere cum eo; debentque his dar ab hoc quinque ÍP gr. et expense cum uectura eundo et redeundo. Item $1 domini mandauerint officia- libus ire cum purgrauio, itidem illi de- bent dari quinque ff gr., itidem expense cum uectura eundo et redeundo. Item si petunt litteras ad estima- tionem, ab unis litteris istis duos grossos. Item proclamatori regni ab autho- risatione iudicij XV grossi. Item cum legitur alicui querimonia, a qualibet dari debent XV grossi, et ex his debent dari notario minorum ta- bularum II gr. et quotquot simulactores sunt, a quolibet totidem. Prouentus ingrossatoris maiorum tabu- larum, qui in pargameno scribit. 167) Item singulis quattuor tempo- ribus ex cista communi una [P gr. et pro balneo III grossi dari debent. Item ab emptione, a dote, a par- titione, cuicunque intabulatur ad pium opus, conuentui ciuitati, a X [P gr. et infra; qui tam paruam summam inía- bulat, a uenditionis contractu a X [f gr. dantur VIIII grossi. Si autem in- fra, tunc etiam minus. Si autem inta- 

Strana 104
104 než jestliže se městu klade neb k zá- duší konventu, tu jedna kopa grošuow českých od 10 kop grošuow. Item, od rekognicí, kteráž k wětším dskám příslušie, 4 groše české. Item, od těch relací, když se co s powolením králowským neb panským do wét&ích desk klásti má, od té 4 groše české, a ta se zapisuje na ko- operturu w quaternu. Item, když úředníci kde jdá neb jedů, kolik trhuow neb jakýchkoli wkla- duow we dsky wětšie se klade, od kaž- dého 4 groše české. Item, od úmluw, od panowánie, zwoduow, což se má do starých desk klásti, neb se to prwé dole do jiných knih wpisuje, a potom tepruw z toho do starých desk, a od toho wepsánie 4 groše české. Item, od obrannieho listu 4 gr. č. Item, od zatykacího listu 4 gr. č. Item, od každého wýpisu z wětších desk, 4 groše české. Item, od každého majestátu neb kšaftu neb jakéhokoli listu, ježto do wětších desk jíti má, 4 groše české. Item, od každého odhádánie 4 groše české. Item, od listuow poselaciech od úřadu 2 groše česká. Registratorowé. 168) Při každých suchých dnech berúů 12 grošuow českých z truhlice za registříky, kteréž píšie pánuom. Item, když kto přijde ke dskám a potřebuje, aby jemu dsky čteny byly, nemáli registříku, má k registratowi jíti, aby jemu registřík nalezl; a on když jemu najde, dá mu jej sany ; a od toho registříku jednoho každého jeden groš český dáwají. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. bulatur ciuitati, aut ad pium opus con- uentui, a X fP gr. 1 (P gr. Item a recognitione, que maiores tabulas spectat, iij grossi dari debent. Item a relationibus, que de con- sensu regio aut dominorum in maiores tabulas proseribuntur, iij grossi, et hoc proscribitur in copertura quaterni. Item cum officiales aliquo uadunt, quotcunque uenditiones, aut quecunque proscripta in maioribus tabulis intabu- lantur, a quolibet iiij grossi dari debent. Item a monitionibus, a dominijs, ab induetionibus, quiequid in antiquas tabulas proseribi debeat, quia ista prius in alijs libris scribuntur, et demum so- lent im antiquas tabulas transcribi, ab ila transcriptione iiij grossi dari debent. Item a litteris tuitionis iij grossi. Item a quolibet transumpto ex ma- ioribus tabulis ij grossi. Item a quibuslibet litteris regijs, aut a testamento, aut a quibuscunque litteris, que inscribi debent ad maiores tabulas, nij grossi. Item a qualibet estimatione bono- rum iiij grossi. Item a litteris missiuis ab officio lj grossi. Prouentus registratorum. 168) Item in singulis quattuor tempo- ribus capiunt ex cista communi Xij gros- sos pro indicibus, quos scribunt dominis. Item cum quis uenerit ad tabulas, et petet ut illi tabule legerentur, si in- dicem non habet, debet ire ad registra- torem, ut ei daret indicem, et cum re- gistrator inuenerit indicem, debet illi dare; a quo indice I grossus dari debet. 

Strana 105
Zřízení zemské za krále O řádu desk. 169) Nalezli wuobec za práwo páni o němém, a Wilém ze Zwieřetic pan- ský potaz wynesl: že poněwadž jest ten jistý bohem poražen, a má rozum přirozený, a umie rozkázati kýwáním rozumně, že muož klásti dědiny swé komuž chce we dsky. Stalo se léta 1414, primo Mathie, G. 14. 170) Nalezli wuobec za práwo: staré dsky aby nahoře zuostáwaly na hradě Pražském, a jestližeby jich kto potřebowal, aby úředníci s ním nahoru šli a jemu je čtli, kdyžby koli potřebo- wal. W prwních Wáclawa Hyndráka, B. 3 (— 1497). 171) Nalezli wuobec za práwo: Ze pankhartuom a kurwám zjewnym nemá we dsky kladeno byti. W tychz dskách B. 3. 172) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kteří měšťané na zpráwnie listy statky držali dědicky, ti toho proti nálezu obecniemu činiti nemají; než Pražané swých swobod užiti mají. W týchž knihách, B. 3. Nalezli wuobec za práwo: což se wpisowánie we dsky zemské potřeb zem- ských dotýče, kolikrátby toho kdy která takowá zemská potřeba přišla, ta nemá we dsky zemské kladena býti ani wpi- sowána, leč přítomností wšech tří sta- wuow, totiž panského, rytieřského a městského řádu; a též také jestližeby mělo wymazáno býti co obecnieho zem- ského. A na to oboje aby relatorowé byli z pánuow, z ryýtieřstwa ze jména. W quaternu trhowém léta 1499, w pá- tek o suchých dnech adventních. 173) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby dwčma neb třem aneb kolika- koli osobám bylo jedniem trhem we dsky wloZcno aneb kladeno, Ze tiem tr- hem společníci nejsú ; než ti společníci jsú, kterýmžby z milosti krále JM" neb Wladislawa v. 1500. 105 De ordinatione tabularum. 169) Item pro iure constitutum est de muto homine, et Wilhelmus de Zwie- rzetiez dominorum decretum exposuit: ex quo talis mutus homo ex diuina permissione sit destructus, habetque ta- men rationem naturalem, et scit nutu mandare intellgenter, quod talis homo potest bona sua intabulare prout uult. 1*0) Pro iure constitutum est: an- tique tabule ut in arce Pragensi maneant semper; si uero quis indiguerit his tabulis, officialis unus cum illo, qui uult uidere aliquid proscriptum in illis, ascendere debet et ilh legere, quod ipse petet. 171) Pro iure constitutum est: spu- rjj et manifestis meretricibus non debet fieri intabulatio. 172) Pro iure constitutum est: si aliqui ciues possiderent aliqua bona he- reditarie litteris tantum sibi proscripta cum cautione euictionis, hi contra de- cretum generale facere non debent; scd Pragenses debent frui suis libertatibus. 173) Pro iure constitutum est: cum duobus aut tribus uel pluribus uno con- tractu uenditionis bona simul intabulata essent, quod tali intabulatione non di- euntur illi uniti; sed illi uniti dicuntur, quibus ex gratia regie maiestatis uel 14 

Strana 106
106 pánuow a wládyk z plného saudu spo- lek dán byl. A kterýžby koliwěk umřel bez zřiezenie dostatečného a bez dědiców řádně přišlých, ježtoby jemu podlé ji- ných trh swědčil, že tu s mrtwého diel na žiwého připadnúti nemá, ale na naj- bliżsieho piietele, wedle obdarowśnie krślowskóho ; jakoż jest bylo prwóć za práwo, w knihách primo Procopii, U. 13 (—1383), že w jednom trhu když jest nčkoliko osobám kladeno bylo trhem, Ze tiem nejsú společníci a nápad. W quaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchych dnech adventních. 174) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby společníci byli dskami učinčni, a jeden žeby umřel a dcer toliko po sobě nechal, tehdy druhý společník neb jeho synowé má jich odbýwati jako dcer swých wlastních. Pakliby společníci ne- chali dcer a žádného syna nebylo, tehdy dcery těch společníkuow rowny diel mějte w těch statciech wedle nálezu prwnieho. Mathise quinto, A. 5 (= 1437). 175) Nalezli wuobec za prśwo: kteréžby koliwěk dědiny neb dědictwie připadly příbuzenstwím (wedle obdaro- wánie krále JM") na najbližšícho přie- tele, že též také zpráwce jsü powiuni zprawowati tomu pfieteli, na kterćhożby připadlo to dódictwie, jako tomu, po komž jest naň připadlo; jakoż bylo prwé Procopi U. 26 (— 1383). A též společníku kdyžby na druhého společ- níka dědiny připadly ; jakož o tom jest Wenceslai Andree M. 7 (— 1455). 176) Nalezli wuobec za práwo: páni a wládyky na plném súdu kázali dskami památnými znamenati: což se dotýče wedenie práwa pro nezpráwu k odhádánie, tento řád přitom zachowati se má: kdyžby nezpráwa přišla, že puo- wod, kterýž wede pro nezpráwu, že najprw má počieti wésti na platy, tu Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. baronum et eguestrium de pleno iudicio unio concederetur. Et ideo si guisguam illorum, guibus simul bona ex contractu uenditionis intabularentur, moreretur in- testatus sine heredibus legitimis, tunc illus pars bonorum non debet deuolui in alios uiuentes, sed ad proximum con- sanquineum iuxta donationem regiam. Sicut etiam antea fuerat pro iure, quod in uno contractu uenditionis, si pluri- bus intabulatum est, quod per talem intabulationem non dicebantur uniti. 174) Pro iure constitutum est: si qui se inuicem unirent bonis per intabu- lationem, et unus illorum quod decede- ret, et filias tantum post obitum suum relinqueret, tunc alter unitus aut sui heredes non aliter debent filias illas a se emancipare, quam filias proprias. Si autem simul uniti post se relinquerent tantum filias, nullum uero filium, tunc filie equaliter pro bonis illorum debent partiri iuxta primam constitutionem. 175) Pro iure constitutum est: que- eunque bona hereditaria deuoluerentur per successionem (iuxta regiam donatio- nem) ad proximum amicum, quod etiam tune fideiussores debent cauere de euic- tione huie proximo amico, ad quem sunt deuoluta illa bona, ita uti ill a quo sunt deuoluta; et similiter unito debent cauere, si alterius uniti bona in eum deuoluerentur. 176) Pro iure constitutum est: ba- rones et equestres de pleno iudicio ta- bulis memorialibus proscribi mandaue- runt, quod attinet ad iuris executionem pro re euicta, talis processus iuris ser- uari debet. Cum res euinceretur, quod actor, qui iure procedit ob rem euictam, imprimis debet ius ducere in census, ubi 

Strana 107
Zřízení zemské 2a krále kdež mu se zdá, na dědiny, na lauky, na lesy, na potoky, na řeky, na rybníky, pokudž jeho summa s tfetinû staëti muoz. À coïby summy staëti nemohlo, tehdy tepruw muo% wedeno býti na hrad neb na twrz w té summě, wedle rady těch dobrých lidí, kteréž wedle práwa miestokomorník k tomu obešle, začby hrad, aneb ta twrz w prawdě stála. Stalo se léta 1488, w památ- ných, M. 14. 177) Nalezli wuobec za práwo: Wladislaw z božie milosti král český oc. rozkázal we dsky památné znamenati : což se dotýče puohonuow z dluhuow summ hlawních aneb také ze škod, jest- ližeby puowodowi proti pohnanému pří- sudek se stal králem JM“ a pány anebo úředníky menšími, a práwo žeby po rozsudku aneb po práwu staném pro tu summu aneb pro ty škody mělo wedeno býti na pohnaného a na dědiny jeho, a týž pohnaný žeby dědin swobodných neměl, než toliko dědiny zápisné a du- chownie: a takto JM' se pány radú swú o tom rozkázati jest ráčil, aby též práwa wedenie bylo na ty dědiny téhož po- hnaného do té summy, pokudž zápisowé témuž pohnanému na též dědiny swědčí a wýše nic. A to práwa wedenie býti má bez ujmy sprawedlnosti a bez škody gruntowniemu pánu týchž dědin, komuž by ta wÿplata sprawedliwé příslušela. A kdyžby práwo a zwod na ty dědiny měl udělán býti, tehdy ten zwod we- den býti má na ty dědiny zápisné do summy, kterúž týž pohnaný na těch dě- dinách zapsanů má, a pokudž obdržal a nic wayš. A pakliby k odhádání při- šlo, že také to odhádánie na těch dědi- nách zápisných do summy, kterúž týž pohnaný na týchž dědinách má zapsanů, odhádáno má býti jemu puowodowi, což jest summy práwem ustál na témž po- hnaném, a to wšak do té summy, po- Wiadislawa r. 1500. 107 libuerit, in agros, in prata, in siluas, in riuos, in flumina, in piscinas, quantum sufficit pro sua quantitate pecunie pro re euicta ultra duplum. Ft cum non suffice- rent illa bona pro quantitate pecunie illius, tune primo debet ducere in arcem, uel in allodium pro eadem summa, iuxta consilium illorum hominum bonorum, quos iuxta ritum ad hoc uicecamerarius uocauerit, quanti illa uere arx aut mu- nitio ualeret. 177) Pro iure constitutum est: Wla- dislaus dei gratia rex Boemie oc. manda- uit in tabulas memoriales proscribi : quod pertinet ad citationes propter debita, aut propter summas capitales, aut propter damna, si actori contra reum sententia a regia maiestate et dominis aut ab officialibus minoribus daretur, quodque jus post rem jiudicatam aut post rei contumaciam ob illam summam, aut ob damna illa duci ius deberet in reum aut in bona rei, et is reus quod non ha- beret in bonis hereditarijs, nisi bona pignori obligata aut spiritualia: ita sua maiestas cum baronibus et equestribus consiliarijs suis mandare iussit, ut ius duceretur in bona illa rei iam dicti us- que ad illam summam, ad quam se ex- tendunt proscripta ad illa bona et non ultra Et talis iuris executio debet fieri absque preiudicio iusticie, et sine damno domini istius fundi, cui bonorum isto- rum redemptio de ivre competit. Et cum ius et inductio in bona illa duci deberet, tune inductio debet fieri in illa bona pignori obligata usque ad sum- mam, pro qua illa bona sunt pignori obligata, et qualem actor ipse ex iudicato obtinuit et non ultra. Cum autem iuris executio procederet usgue ad estimatio- nem bonorum illorum, guod tune esti- matio fieri debet usque ad summam obligatam, qua (sic) reus in bonis illis habet proscriptam, et qualem actor ex 14 

Strana 108
105 kudZ zápisowé na tychZ dédinách swéd- die, a wýše nic; a to také beze wsie škody pánu gruntowniemu, tak jakož nahoře dotčeno jest. A to týž puowod, jemužby tak odhádáno bylo, držeti má dotuď, dokudžby to zbožie nebylo wy- placeno od pána dědičného téhož zbo- žie, aneb toho, ktožby práwo k té wý- platě měl. A při splacení téhož zbožie tyZ puowod summu swü wezma, toho zase postüpiti má beze wie odpornosti. Poslowó na to od K:M* byli js Puota z Hyzmberka a z Swihowa jinak ze Skal, najwyšší sudí králowstwie českého, Jan z Selnberka kancléř: králowstwie českého z pánuow, a Jan z Rüpowa, najwyšší písař králowstwie českého a hof- mistr dworu krále JM" z wládyk, wy- prawujíce nadepsané wéci k tomu zwlá&té wyslaní. Stalo se léta 1490, w středu den swaté Kedruty. W památných, P. 7. 178) Nalezli wuobec za práwo: léta 1498 we étwrtek po swatém Benediktu (22 března), páni a wládyky na plném súdu ráčili sú rozkázati tento artykul we dsky připsati: že též každý pro ne- zpráwu bude moci práwo wésti na dé- diny zápisné tiem wším obyčejem, ja- kož tento nález a rozkázanie ukazuje, kdyžby se dědictwie nebo dědin swo- bodných nedostalo. 179) Nalezli wuobec za práwo: kdyZby kto chtěl pro nezpráwu wésti na dědictwie, že má najprw na dědiny jistcowy, aneb ktož prodáwá, wésti po- kudž jich stačí; a nedostaneli se jeho dědin jisteowých, tehdy tepruw na toho zpráwci, ktož wedle něho zprawuje, wedle nélezu Wenceslai Andreæ, Q. 23 (= 1456). 180) Nalezli wuobec za préwo : jestlizeby kto pro nemoc aneb pro sta- rost nemohl ke dskám jíti nebo jeti, Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. iudicato contrareum antper suam contuma- ciam obtinuit, et non ultra, ut esset sine omni damno domini istius fundi. Et illa bona actor tam diu possidere debet, iuxta estimationem factam, quamdiu do- minus fundi illa non redimet, aut is, qui ius redimendi à domino fundi ha- beret. Et circa talem solutionem illorum bonorum debet actor accipiendo suam summam contra de possessione cedere sine omni contradictione. Relatores illo- rum fuerunt a sua maiestate Puta de Ryzimberga et de Sswihoff aliter de Skal, supremus iudex regni Boemie, et Johannes de Sselnberk, supr. cancella- rius regni, ex ordine baronum, et Jo- hannes de Ranpow, supremus notarius regni Boemie ac magister curie regie maiestatis, ex equestribus, exponentes iam dietas res specialiter ad hoc missi. Actum est oc. LXXXX, in die sancte Gedrudis. 178) Pro iure constitutum est: anno oc. Lxxxxviijj die Jouis post Benedicti, barones et equestres de pleno iudicio mandauerunt hune articulum in tabulas proscribi, quod itidem pro euicta re po- test quis ius exequi in bona pignori obligata, iuxta omnem ritum, prout illud decretum et mandatum est, cum bona hereditaria aut agri deficerent. 179) Pro iure constitutum est: si quis uult pro re euicta ius ducere in bona hereditaria, quod debet imprimis ducere in bona principalis debitoris uel uenditoris, quantum bona illius sufficient pro euieta re; si tunc bona illa non sufficerent pro satisfactione eulcte rei, tandem in bona fideiussoris, qui fideius- sit pro euictione, ius duci debet. 180) Pro iure constitutum est: si quis ob infirmitatem aut ob senectutem ad tabulas uenire non posset, uel equi- 

Strana 109
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kdyžby úředníkuow požádali, aby jeli dwa neb šli k takowému, a tu rekognici sepsali; což by wuole toho byla k ko- mužby šli neb jeli ; a přijdúc relací uči- nili, a ji we dsky wepsali, jakož bylo prwé. Primo Nicolai O. 2 (= 1395). 181) Nalezli wuobec za práwo: ktožbykoli udělal zápis s miestem, a tiem zápisem dčědictwie swé žeby ně- komu zapsal, a w tom žeby umřel a dětí řádně po sobě žeby nechal: tehdy děti, nebo jedno z nich přijdúc k létóm sprawedliwym, nmoZe na prázdné mie- sto doloZiti kohoZ se jemu zdéti bude, aby jemu neb jim ten zápis propustil. Jakož o tom nález in albo citationum léta 1493. O kladení we dsky. 182) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto který zápis z desk pro- pustiti chtěl, má jej sobě kázati čísti najprw, a nechceli sobě kázati čísti, ne- mají jemu toho zápisu úředníci propu- stiti, a to proto, že někteří zápisowé mohü se propúštěti a někteří nic. 183) Nalezli wuobec za práwo: ktožbykoli komu zápis dskami udělal s miestem aneb bez miesta, a ten zápis nebyl mu propuštěn, a tenby na to jiný zápis udělal, že ten zápis poslední žádné moci mieti nemá. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1486. 184) Nalezli wuobec za práwo: ktož za kterýkoli statek zpráwci listem přijme, tehdy když ten list zpráwní ke dskám přinese, mají mu jej we dsky wložiti, Vy toho na úřednících po- žádal, wšak tak, aby k tomu powolenie bylo krále JM" neb pánów a wládyk z plného saudu, a relator na to aby byl. 109 tare, tunc officiales, si postulabuntur, ut ad talem infirmum uenirent aut equi- tarent, quod hoc facere tenentur, et re- cognitionem illius, ad quem iuerunt con- scribere, et relationem illius facere et in tabulis proscribere, prout fieri id an- tea etiam solebat. 181) Pro iure constitutum est: qui- cunque proscriberet alicui bona sua he- reditaria cum loco sibi relicto, et inte- rim quod is moreretur, et filios legiti- mos post obitum suum relinqueret: tunc filj, aut unus ex his, qui annos puber- tatis haberet, potest in illum locum ua- cuum relictum quemcunque uult repo- nere, ut is illis aut illi illud proscrip- tum, quo bona a patre eorum fuerunt proscripta, de tabulis remitteret. De intabulatione. 182) Pro iure constitutum est: si quis uult aliquod proscriptam de tabu- ls remittere, debet sibi illud. facere offi- cialibus legere, et donec non facit le- gere sibi, non debent officiales illud pro- scriptum remittere, et hoc ea ratione, quia nonnulla proscripta possunt remitti, aliqua uero non. 183) Pro iure constitutum est: si aliquis sua bona alicui proscriberet, loco sibi uacuo relicto, aut sine loco, et illud proscriptum non esset de tabulis remis- sum, et demum is aliud proscriptum de his bonis faceret alicui, tunc illud po- sterius proscriptum nullius est momenti. 184) Pro iure constitutum est: si quis fideiussores pro re aliqua, ne euin- ceretur, litteris accipit, si igitur is litte- ras illas in quibus cauetur de euictione ad tabulas afferret, debent tales litteras ili intabulare officiales, si hoc postula- uerit, tamen eo pacto, ut ad id regius consensus prius accederet, vel baronum et nobilium de pleno iudicio. 

Strana 110
110 185) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto kšaft učinil na mocný list králowský, a wýmienky žeby sobě w něm. neudělal, komužby co dal ústně nebo listem, aby to tak mocné bylo ja- koby to w tom kšaftu stálo ; a jestli- žeby co potom odkazowal na swrch- ciech, na klénotiech a na hotowých pe- něziech, a toho kšaftu nezrušil, tehdy to odkázánie žádné moci mieti nemá. A též jestližeby dědictwie swé preč kšaftem bez wýmienky odkázal na týž mocný list králowsky, a w tom kšaftu wy- mienky žeby neudělal, a žeby nad to jiný kšaft činiti chtěl, aby prwní žádné moci neměl, jestliby té wýmienky w kšaftu nebylo, a on by přes to druhý kšaft dělal, prwnieho nezruše, tehdy po- slední kšaft žádné moci nemá. Než jestližeby ta wýmienka byla w prwniem kšaftu, jestližeby druhý kšaft učinil, aby prwní moci neměl, tehdy poslední w swć moci zuostane a prwni nic platen býti nemá. A jestližeby kto také kšaft učinil na mocný list králowský, a k tomu swuoj statek odkázal, *) a potom přijda ke dskám a učinil jiné zřiezenie o tom statku: tehdy ten kšaft nemá žádné moci mieti; poněwadž ho prwé we dskách před tiem zápisem nemá. Než jestližeby kšaft prwé před tiem zá- pisem we dskách byl, tehdy má moc mieti, a zápis poslední, kterýž jest we dskách, nemá proti tomu kšaftu moci mieti. W památných, N. 22 (— 1489). *) Rkp. Pr... . a komu statek swuoj otkázal, Ze to odkázanie a zfiezenie má mieti moc jako dsky. Neż jestliżeby prwnie zfie- zeni kto sim o swóm statku ułinil dskami, nezkaze toho, nemuoŻż kiżaftem na tyż list mocný jiného učiniti. A též nezruże zriezeni učiněného na list mocný králowský, nemuož jiného učiniti listy ani dskami, leč sobě wý- mienky učiní; neb list mocný králowský k zřiezení statku po smrti jest tak mocny, jako dsky. 186) Nalezli wuobec za práwo: Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 185) Pro iure constitutum est: si guis testamentum faceret, habens super hoc auctoritatem regiam concessam, ne- gue in eo testamento exciperet, si guid alicui legaret aut uerbis aut litteris, ut id ita ratum foret, uti in testamento scriptum esset: Bi tune postea quicquam alicui legaret, siue aliquid de suppel- lectili, siue de clenodijs, uel de prompta pecunia, testamentumque factum non in- fringeret, tunc tale legatum est nullius momenti. Et similiter si bona sua he- reditaria per testamentum sine ulla ex- ceptione alicui legaret, habens eandem auctoritatem regiam, neque in hoc te- stamento esset exceptio talis, quod si uellet ultra illud testamentum facere, ut primum testamentum nullius uigoris es- set: si talis exceptio non foret in pri- mo testamento, et testator insuper aliud testamentum faceret, primum testamen- ium non infringens, tunc posterius te- stamentum. nullum uigorem habet. Si autem in prior testamento talis exceptio foret, si secundum testamentum faceret, ut primum tunc esset irritum, hoc modo posterius testamentum in suo uigore remanebit, et primum nullius erit mo- menti. Et tale testamentum, quod fac- tum est regiarum litterarum auctoritate, et ordinatio de bonis suis est tanti ui- goris, sicut intabulatio. Sed si quis prius ordinationem de bonis suis per inta- bulationem faceret, non infringens eam, non potest faciendo testamentum, ha- bens auctoritatem regiam, aliam ordina- tionem de bonis facere. Ác rursus non infringens testamentum auctoritate regia factum, non potest aliam ordinationem de bonis suis facere, neque per testamen- tum neque per intabulationem, nisi per ex- ceptionem factam ; quia auctoritas desuper regia ad faciendum testamentum post mortem est tanti uigoris sicut intabulatio. 186) Pro iure constitutum est: si 

Strana 111
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. jestližeby kto dskami jaký zápis udělal, a'w tom zápisu tu wýmienku žeby sobě zuostawil, jestližeby co komu rozkázal dáti po smrti swé ústně aneb listem, to má dáno býti, buď hotowé penieze, klé- noty neb swrchky, to muoZ odkézati na tu wymienku: neZ dédietwie odkázati nemuoZ na Zádná wymienku. W pa- mátnych, U. 26 (— 1496). 187) Nalezli wuobec za práwo: ktoZ drZí práwem wénnym neb zástawü wén- nau kteréókoli dédictwie, Ze proti dědici a nápadnfku téch dédin nikdá se wy- plata nepromléf. O tom rozsudek w bie- lých puohonnych léta 1494. 188) Nalezli wuobee za práwo: jestliZeby kde dsky muži a ženě spolu swédéily, tehdy muZz jejieho dielu ne- muoZ zawaditi, ani prodati. Pakliby jie wéno wloZil na tom statku, tehdy toho statku napřed wzietüi má polowici a druhá polowici w swém wéné drZeti má, jestliie jest za jejie dosti, wedle préwa wénného. Pakliby nebylo, muoZ k příjemci hleděti; pakliby příjemce ne- bylo, tehdy kdež jest wznešena. O tom rozsudek III Wenceslai, Q. 10 (— e. 1410). 189) Nalezli wuobec za práwo: aby wšecky kšafty, kteříž se na krále JM" mocný list dě- lají, ktožby s takowými kšafty a s mocným listem krále JM", na kterýž se též kšaftowé dělají, ke dskám přišli: aby úředníci menší napřed ten list mocný krále JM", a potom po něm kšaft we dsky zemské wložili a we- psali bez zwláštních relatoruow; poněwadž w listu krále JM" mocném stojí napsáno, že JMKí přikazuje úředníkuom wětším i men- ším, aby, když by s takowými kšafty a listy přijdúc ke dskám a požádáni jsúce, je we dsky zemské wepsati kázali, tak jakž ot sta- rodáwna býwalo. 111 quis de bonis suis aliquod proscriptum in tabulis faceret, et in tali proscripto exceptionem faceret talem, si mandaret quid alicui dare, ut ei post obitum suum daretur, siue ore proprio mandaret, siue in litteris, hoc tunc dari debet, siue sit in prompta pecunia, siue in clenodijs, uel in suppellectili, hoe pacto potest legare super tali exceptione: sed bona hereditaria super nulla exceptione le- gare potest. 187) Pro iure constitutum est: si quis possidet iure dotis aut pignore do- tis aliqua bona hereditaria, quod heres et successor illorum bonorum nunquam ius suum redimendi aliquo silentio tem- poris amittere potest. 188) Pro iure constitutum est: si aliquod proscriptum in tabulis testaretur simul uiro et uxori; tunc maritus non potest partem uxoris alicui debito obli- gare aut uendere; si autem maritus in ilis bonis proscriptis uxori sue dotem prosceriberet, tunc uxor imprimis de illis bonis debet accipere suam unam partem, alteram uero partem pro dote sua possi- dere debet, si satis foret in altera illa parte bonorum pro dote sua iuxta iura dotalia. Si autem non satis foret, habet uxor ius in acceptatorem dotis; si autem dotis acceptator nullus esset, tunc in illa bona, in que sit importata. 189) Pro iure consttutum est: quod om- nia testamenta, que auctoritate super hoc re- gia concessa conficiuntur, quando cum huius- modi testamentis auctoritateque in hoc regia concessa super testamenta ad officium tabu- larum uenirent, debent officiales minores im- primis auctoritatem regiam concessam et dein testamentum intabulare et proscribere sine specialibus relatoribus; et hoc ideo, quia in regia auctoritate scriptum est, quod sua ma- iestas precipit officialibus tam maioribus quam minoribus, quandocunque cum talibus litteris auctoritatis regie et testamento ad tabulas uenirent petentes, ut in tabulas regni pro- scribi mandarent, iuxta morem et ritum an- tiquum. 

Strana 112
112 190) Nalezli wuobec za práwo: ktož má list mocný od krále JM" na zřiezení statku swého po smrti swé, že ktožkoli učiní na týž list mocný zřiezení, (a) toho nezkaze, učinil- by jiné zfiezeni o statku swém: Że to po- slední moci míti nemá, jestliže jest prwní zřiezení bez wýmienky učiněné zkaženo ne- bylo. Neb poněwadž učině zápis dskami s miestem, a toho zápisu nezruše, jiného uči- niti nemuože, a poněwadž list krále JM" jest tak mocny jako dsky: že tóż dokudź prw- niho zriezeni na list mocny učiněného ne- zkazí, že poslední proti prwniemu moci miti nemá, bud. dskami nebo listem učiněné. 191) Nalezli wuobec za práwo: Ze wéno muoZ pfewedeno byti s jednoho statku na druhy: ale kdyZ se to wéno přewodí, má příjemce býti od té ženy, kteréž se wóno piewodi, a ona také osobně tu býti má. A w tom se pří- jemce opatř, aby dosti wěna k užíwání jejiemu bylo wedle práwa wěnného; a ten příjemce má mieti na swobodných dědinách. Pakliby dosti wěna nebylo, mó ona na piijemcuow statek sáhnúti podlé práwa. Pakliby i na piijemcowu statku dosti nebylo, tehdy se má zase na- wrátiti, kdež jest wznešena. O tom rozsu- dek secundo Nicolai (= 1396—1399). 192) Nalezli wuobec za prźwo: jestližeby muž ženu swú k tomu při- wedl, aby zań statkem swym zprawo- wala: jestliżeby muż prwć umiel, tehdy ta zpráwa žádné moci nemá. O tom roz- sudek léta 1409, kdež Hereš z Libonic. 193) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto dskami zawázal na swém statku, jestližeby ho z toho listu newy- wadil, že jakážkoli pokuta we dskách jest, že jemu to má zuostati. A pakliby stálo (sic), žeby ten, ktož se zapsal, list wywazený a prořezaný ke dskám při- nesl, že mu ten zápis má propuštěn býti, by pak i toho uebylo, komuž zá- pis swědčí. O tom rozsudek secundo Zřízení zemské za króle Wladisława r. 1500. 190) Pro iure constitutum est: gui habu- erit auctoritatem regiam de suis bonis con- dendi testamentum: quicunque facit tale te- stamentum, et non fracto illo facit secundum, guod illud posterius nullius est momenti, ex quo primum factum absque exceptione frac- tum non sit. Et hoc ea ratione, quia nec is, qui proscribit tabulis bona sua cum loco re- licto, si illud proscriptum non annihilauerit, . aliud facere potest, et quia auctoritas regia super hoc concessa est tanti uigoris, sicut tabule. lta etiam, quamdiu primum testamen- tum factum super auctoritate regia non in- fringetur, quod posterius contra primum ui- gorem nullum habet, siue illud posterius sit factum per tabulas, siue por litteras. 191) Pro iure constitutum est: quod dos de bonis unius in alia bona traduci potest: sed cum dos traducitur, debet adesse dotis acceptator ab illa muliere cuius dos traducitur, et illa mulier etiam personaliter adesse debet. Et tunc ac- ceptator dotis sibi prouideat, ut satis esset bonorum dotis ad fruitionem illius luxta iura dotalia; et is acceptator de- bet habere bona libera. Si uero non satis foret bonorum dotis, tunc illa ha- bebit actionem in bona acceptatoris se- cundum iura. Si uero etiam bona accep- tatoris non sufficerent, tunc illa regredi potest in bona illa, in que sit importata. 192) Pro iure constitutum est: si maritus uxorem ad hoe adduceret, ut pro eo cum bonis suis de euictione ali- cui caueret: si maritus prius antequam uxor decederet, tunc talis cautio est nullius uigoris. 193) Pro iure constitutum est: si quis fiderussori suo bona sua obligaret in tabulis sub aliqua pena, si eum non liberauerit a fideiussione litterarum, quod talis pena uigorem habet. Si autem con- tingeret (sic), quod is, qui sua bona obligauit, litteras illas solutas et perfo- ratas ad tabularum officium attulerit, quod tunc talis obligatio bonorum re- mitti debet de tabulis, si etiam is fide- 

Strana 113
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Düpowec, Q. 6 (— 1454), w tychz, Q. 10. O wedení pfes pansky nález. 194) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto kterým statkem co zpra- wowal, a po též zpráwě žeby na tom statku wěno zawadil anebo komorní plat zapsal, aneb jakkoli posledním zápisem zawadil: tehdy přijdeli pro nezpráwu k odhádání, poslední zápisowé moci mieti nebudá proti prwním proti té zpráwé, neZ coZby po odhádání té zpráwy zuo- stalo; tehdy potomní zápis k tomu má hleděti, což jest po tom odhádání statku zuostalo. A tak starší zápis před po- tomními má napřed o zpráwách mieti; jakoż o tom rozsudek Wenceslai An- drez, K. 1 (— 1455). 195) Nalezli wuobec za práwo: ktoZbykoli, an jeho zpráwa přišla, a pro tu nezpráwu newedlby do tří let a 18 neděl: tehdy tu zpráwu promlčí. Neb kdyžby kto komu dal úmluwu pro ne- zpráwu, tehdy ten hned, máli zpráwci, má hned také tomu úmluwu dáti; a tak jakž naň wedú pro nezpráwu, má na jiného se wésti, nedada letuom projíti ; jakož o tom rozsudek secundo Joannis Plana, G. 28 (= 1459). 196) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto, nemaje dětí, komu statek swuoj bez miesta zapsal, a mělliby po tom zápisu děti, a umřelliby, maje děti: tehdy ten, komuż jest statek po jeho smrti zapsán, má dětem jeho, jestliže k létuom přijdú, ten zápis propustiti; neb jest to wěc swěřená. Než neuchowalliby buoh prwé dětí, nežliby let došly, tehdy toho zápisu od otce jich k tomu statku užiti má. A jestližeby otec těm dětem které poručníky zdélal, poruéníci toho užiti mají do let sirotčích ; než jestli - žeby sirotci zemřeli, let nemajíce, tehdy 113 iussor, cui obligata fuerant bona, non adesset. 194) Pro iure constitutum est: si quis suis aliquibus bonis alicui caueret de euictione, et quod post talem cau- tionem illis bonis factam in his dotem proseriberet, aut censum camere, aut qualicunque posteriori proscripto illa bona obligaret: si tune ob euictionem deuen- ium fuerit usque ad estimationem, po- steriora tunc proscripta non habebunt uigorem contra priora contra talem cau- tionem, nisi ad id quod post talem esti- mationem bonorum remaneret; tunc pri- mo posterora proscripta habebunt lo- cum ad illa, que residua erant post esti- mationem. Et sic priora proscripta de euictione debent potiora esse posterioribus. 195) Pro iure constitutum est: quan- docunque contingeret euictio, et quod ob euictam rem ius suum in tribus annis et XVIII ebdomadis non exequeretur: tunc ius suum pro euicta re silentio iuris sui amittit. Nam si aliquis daret alteri mo- nitionem pro re euicta, tunc is, qui ha- bet fideiussorem alium, debet etiam illi monitionem dare; et sic quomodo ius in illum ob euictam rem ducitur, ut is etiam in alium fideiussorem ducat, non permittendo tempus annorum silentio preteriri. 196) Pro iure constitutum est: si quis, cum non haberet filios legitimos, bona sua post mortem non relicto sibi loco uacuo alicui proscriberet, et interim post tale proscriptum filij sibi legitimi contingerent, et dein moreretur filijs relictis: tunc is, cui post mortem suam bona sua proscripsit, debet filijs suis, cum ad etatem puberem peruenerint, hoc proscriptum remittere de tabulis; quoniam hec res est fideicommissi. Sed si prius filij, quam ad annos pubertatis peruenirent, decederent, tunc is tali proscripto, a patre eorum in bona illa facto, frui debet. Quod 15 

Strana 114
114 tomu, komuž swědčí zápis, statku po- stupte. Pakliby těch sirotkuow žádný poručník nebyl, tehdy najbližší přietel (podlé obdarowánie králowského), chceli, na se muož poručenstwie wzieti a si- rotkóm uručiti ; a počet sirotkóm, když let dojdú, učiniti mají. Než zemřeliliby sirotci, nežliby let došli: tehdy cožby toho statku poručníci poZili, to sobě mají schowati ; než nápadu nemají mieti, než statku postupte tomu, komuž zápis dskami nač swědčí, na swrchky, na klé- noty, na hotowé penieze toho wšak *) má postüpiti. Než jestliže zápis swědčí toliko na statek a zbožie, tehdy to- liko statku postupte dědičného, a sobě swrchky schowati mohů po sirotčie smrti. (O tom rozsudek tertio Plana, L. 26 (= 1462), w týchž L.: 23.) Kdyžby komu neswědčily w zápisu swrchky, že nemá jich bráti. A jestližeby děti měl, a s miestem zápis učinil: ten zápis má moc mieti, poněwadž sú již děti byly, když jest ten zápis učinil. 197) Nalezli wuobec za práwo: páni a wládyky na plném saudu roz- kázali sú we dsky památné zapsati: což se placenie dluhuow na zlaté dotýče, ktožbykoli jeden druhému dlužen byl zlaté, buď uherské neb rýnské, ježtoby w tom dluhu nestála tato wýmienka, že ho nemá jinúů mincí odbýwati žádnů, než zlatými uherskými neb rýnskými, že každý dluhu toho, kterýžby na zlaté swědčil, bude moci odbyti za zlaté groši, penězi neb haléři českými, a na tom každý má přestati, a za zlaté groše neb *) Rkp. Pražský: toho wšeho má. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. si pater his filijs tutores constitueret, quod tunc tutores debent illis bonis frui usque ad etatem puberem filiorum; si autem ante pubertatem morerentur, tunc tutores debent de possessione illorum bonorum cedere illi, cui à patre eorum illa bona proscripta sunt. Si autem eorum pupillorum nullus tutor constitutus esset, fune proximus amicus (iuxta regiam donationem) potest tutelam suscipere et pupillis satisdare; et rationem pupillis, eum ad pubertatem uenirent, facere debet. Et si pupilli in pupillari etate decederent: tune quoscunque fructus de illis bonis tutores percepissent, hi illis manere de- bent; sed successionem bonorum non habent, et debent de bonis illis cedere huie, cui talia bona, cum suppellectili, eum clenodis, cum prompta pecunia proseripta sunt. Si tune tenor proscripti est in bona immobilia, tunc tantum ce- dere debent de bonis illis hereditarijs, et omnem suppellectilem sibi retinere possunt post obitum pupillorum. Nam cum in proscripto non fit mentio sup- pellectilium, quod tune non debet ca- pere eam. Si autem haberet filios, et proscriptum eum loco uacuo relicto fa- ceret: tale proscriptum uigorem suum habere debet, ex quo iam filij sibi erant, eum proscriptum tale fecerat. 197) Pro iure constitutum est: baro- nes et equestres de pleno iudicio man- darunt in tabulas memoriales proscribere: quod pertinet ad solutionem florenorum, quicunque obligaretur alicui florenos, siue ungarieales, siue rinenses, et quod in tali obligatione non fieret illa exceptio, quod non debet alia moneta solui, nisi florenis ungaricalibus aut rinensibus, quod tunc talis obligatio florenorum solui po- test pro florenis grossis, denarijs aut obolis boemiealibus, et unusquisque con- tentari debet, pro florenis grossos aut 

Strana 115
Zřízení zemské za krále penieze přijieti, za každý zlatý uherský puol kopy grošow českých polože, a za rýnský puol 22 groše českého, wedle prwnieho krále JM" nálezu, a také wedle zuostánie o témž placení za zlaté na sněmě obecniem, kterýž jest držán byl za přítomnosti krále JM" a we dsky mělo zapsáno býti, a wedle toho nálezu každý tak se má zachowati. Než ktožby komu zlaté dlužen byl, a w tom dluhu ta wýmienka bylaby položena, že nemá jinů žádnů mincí odbýwán býti: ten žádný nenie za zlaté groše ani peněz bráti powinen, než zlatými má wedle té domínky, a ne jinů mincí odbýwán býti. Stalo se w úterý po swatém Witu léta božieho 1485 ; w památných, T. 21. 198) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto měl zpráwní list na který prodaj statku s rukojměmi, a jestližeby sobě toho listu zpráwnieho do desk, an otewřeny sú, newložil, a rukojmě by w tom zemřeli a jistec : tehdy sám se o ten wklad připrawí, a dále děti jistcowy, ani rukojmí těch dětí, nebudá wkladem ani zpráwü powinni, jakoZ ten list uka- zuje. O tom rozsudek quarto Plana, K. 18 (— 1464). 199) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto od panského kláštera kte- rú wes neb zbožie kúpil bez powolenie králowského, Ze muoZ toho küpenie a trhu uZitü, ponéwadZ to nenie klášter králowsky, kdyZ ten pán jako fundator dá swé powolenie. 200) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto dědiny swé zastawil dlu- hem dskami nebo listy, a wýplatu sobě pozuostawil, jestližeby w zápisu stálo, kdyžby puol léta dal napřed wěděti li- stem. od úřadu desk zemských, aby wy- platil: ta se wyplata neb zástawa ne- muoZ promléeti. NeZ dalliby puol léta napřed wěděti, a po tom dání žeby ne- Wladislawa r. 1500. 115 denarios uel obolos acceptare, pro guo- libet floreno ungaricali mediam sexa- genam grossorum, et pro rinensi XXI /, grossos iuxta primum regie maiestatis edictum, et iuxta constitutionem de eadem solutione florenorum in sinodo, que ha- bebatur presente regia maiestate factam, et iuxta presentem constitutionem unus- quisque se conseruare debet. Sed si quis alteri florenos deberet cum huiusmodi exceptione, quod non debet alia moneta solui nisi florenis: tune creditor non te- netur grossos aut denarios aut obolos pro florenis accipere, sed florenis iuxta mentionem et non alia moneta illi satis- fieri debet, 198) Pro iure constitutum est: si quis haberet htteras cum fideiussoribus pro euictione supra emptionem aliquam, et illas litteras pro euictione cum tabule aperte forent non intabularet, et interim fideiussores cum uenditore morerentur: tunc metipse erit sibi in culpa, et dein- ceps filij uenditoris neque tutores illo- rum tenebuntur pro euictione, prout litte- rarum tenor est. 199) Pro iure constitutum est: si quis a dominorum monasterio villam aut bona aliqua emeret absque consensu regie maiestatis. quod talis contractus uenditionis habere debet locum, quoniam illud monasterium non sit regium, dum- modo dominus monasterij tanquam fun- dator dederit ad hoc suum consensum. 200) Pro iure constitutum est: si quis agros suos oppignoraret per tabulas aut per litteras, et bonorum suorum illorum sibi redemptionem exciperet: si in proseripto esset talis exceptio, cum dimidium anni ante denunciaret litteris ab officio tabularum ut redimeret: talis redemptio aut oppignoratio non potest amitti silentio iuris. Sed cum denunciaret 15* 

Strana 116
116 wyplatil do tří let a osmnácti nedělí, již se po tom dání ta wýplata promlčí. Než jestližeby zápis zástawy swědčil, kdyžbykoli chtěl, aby to latiti mohl, ta wýplata se nikdá nepromlčí. Pakliby w wýplatniem zápisu neb listu stálo do jmenowitého času že to má wyplatiti, jestližeby od toho času jmenowitého dal letóm nahoře dotčeným projíti: ta se wýplata také promlčí. A byloliby w zá- pisu nebo w listu zástawniem, jestli- žeby do jmenowitého času newyplatil toho statku, jakž zápis zní, potom dále k té wýplatě žádného práwa nemá. Na- lezli také, jakéžbykoli kto wýmienky w kterémkoli zápisu jměl, že každý toho. užiti má, nedada letóm nahoře dotčeným projíti. O tom rozsudek w bielych puo- honnych léta 1485. 201) Nalezli wuobec za práwo: jestliżeby dwśma neb tfem statek swuoj kto po smrti zapsal, aby se s komorni- kem uwázal: tehdy jestližeby se z těch jeden, kterýmž swědčí zápis, s komor- níkem uwázal, a jiní, kterýmž také swědčí zápis s komorníkem, i neuwáza- liby se, a daliby třem letóm a osmnácti nedélém projfti od smrti toho, kterýž jest jim ten statek zawázal: tehdy ten, ktož se jest s komorníkem w ten sta- tek uwázal, jemu wedle oněch let pro- jitie i jich diely jemu zuostanń. O tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1486. Neż jestliżeby na jich miestć byli přátelé neb poruéníci, Ze ti budń se moci uwśszati w takowy statek jménem sirotkuow těch. 202) Nalezli wuobec za práwo: kdežby dwa bratřie statek prodáwali a Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. illud dimidium anni, et post denuntia- tionem non redimeret in tribus annis et XVIIT ebdomadis, hoc pacto talis redemptio silentio iuris amitteretur. Sed si proscripti tenor esset, quandocunque uellet, quod posset redimere, talis re- demptio nullo iuris silentio amittitur. Si autem in proscripto aut in litteris esset certum tempus determinatum ad redi- mendum, si ab illo tempore certo sinet transire tempus annorum supra comme- moratum et non redimeret: tunc talis redemptio silentio iuris amittitur. Si uero in proscripto aut in litteris pignoraticijs esset scriptum, si non in certo determi- nato tempore illa bona redimeret, et illud tempus sineret preterire et non re- dimeret in tempore illo iuxta proscrip- tum, quod dein iam amplius non habe- bit ius illorum bonorum redimendi. Et itidem qualescunque sint exceptiones in qualieunque proseripto, quod quilibet debet frui suo proseripto, non sinendo tempus annorum supradictum silentio preterire. 201) Pro iure constitutum est: si quis bona sua duobus aut tribus post obitum suum proscriberet, ut se cum ca- merario intromitterent, et tunc si quis ex illis, quibus proscriptum est, se cum camerario intromitteret, et alij quibus itidem esset proscriptum, cum camerario se non intromitterent, donec tres anni et XVIII ebdomade a morte illius, qui sua bona proscripsit, preéterirent: tune, qui se cum camerario intromisit in illa bona illis proscripta, iuxta annos illos silentio illorum preteritos, partes illorum illi rema- nere debent. Attamen si forent in loco illorum amici uel tutores, quod hi possunt se intromittere in illa bona nomine illo- rum pupillorum. 202) Pro iure constitutum est: si duo fratres bona aliqua uenderent, et 

Strana 117
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. společně že by jej we dsky kladli, a zprawowali jej oba čímž mají neb mieti budü, by se pak potom rozdělili : tehdy ten, komuZ zprawujf, má se na oba bra- try statky wésti, kdežby je měli. Powe- deli se na jednoho statek, muož jemu ten jeden odpor klásti, a bude jemu to wedenie práwa zdwiženo ; a musie potom na oba wésti pro nezpráwu, nedáli le- tóm zemským projíti. A též jestližeby kto dwa zpráwce měl, a ti sobě žeby nie nebyli, a zprawowali jemu dwéma statky : tehdy se má téZ na oba statky pro nezpráwu wésti, aby mu na každého statku polowice té zpráwy odhádáno bylo. Pakliby se na kterého polowici statku nedostalo, bude moci na druhého zpráwci statku to wšecko, což mu se nedostalo, odhádati. Pakliby se na je- dnoho statek wedl, tehdy bude moci jemu ten jeden odpor dělati, a bude jemu to též práwo zdwiženo, jakož o nahoře psaných bratřiech swrchu stojí. O tom rozsudek léta božieho 1486 w bielých puohonných. 203) Nalezli wuobec za práwo: ktožby jakú zástawu držal, a ten ktožby zastawil, mčlby wuoli wyplatiti, neucho- walliby buoh jeho, ktož zastawuje: tehdy k té wýplatč dčdicowé jeho anebo ná-. padníci práwo mieti mají, jako on sám. Budeli ten, ktož zástawu drží, komu chtieti to swé práwo prodati aneb komu za- psati, to bude moci dobře učiniti. Pakliby toho práwa žádnému nezapsal ani prodal, a umřelby w tom: tehdy ktož nápadníci po nčm budú, k tomu zápisu budú mieti prá- wo. O tom rozsudek w bielých puohon- ných léta od narozenie božieho 1492. 204) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby kto několika osobám statek swuoj zapisowal, a w tom zápisu žeby tak znělo, že diel mrtwého na žiwého 117 guod simul intabularent illa emptori, caue- rentque de euictione ambo bonis illis, que habent aut habituri sint, quamuis postea pro bonis suis partirentur: tunc ille, eui bona euicta sunt, debet in bona amborum fratrum ius ducere. Si in unius bona tantum duceret, tunc ille potest huie executioni contradicere, eritque illi talis executio iuris sui sublata; ac de- mum oportet in bona amborum facere executionem ob euictam rem, non dando tempus annorum silentio preterire. Et similiter, si duo fideiussores pro euictione forent,qui nullo uinculo sanquinis iunc- ti sibi inuicem essent, et cauerent e suis bonis: tunc debet itidem ius exequi in utriusque bona pro re euicta, ut in bonis singulorum medietatem rei euicte facerent estimationem (sic) Si tunc in utrius bonis non sufficeret, ut medietas rei euicte estimaretur, poterit fieri estimatio in bonis alterius, quantum non sufficerent bona unius pro sua medietate. Si uero in bona unius totum ius suum uellet exequi, tunc is tali executioni potest contradicere, et illa iuris executio ei tolletur, prout pro- xime de fratribus commemoratum est. 203) Pro iure constitutum est: si quis possideret bona sibi oppignorata, et is, qui oppignorauit, haberet arbitri- um illa bona redimendi, et si interim antequam redimeret decederet: tunc ius bona illa redimendi habebunt heredes sui uel successores, uf ipse met habuit. Si autem ille, cui bona oppignorata sunt, uoluerit ius suum uendere uel ali- enare, quod id facere potest. Si uero illud ius suum nemini neque uenderet, neque alienaret, et interim decederet, tunc successoribus eius ius illud oppignorati- onis competit. 204) Pro iure constitutum est: si quis bona sua certis personis proscriberet, et tenor proscripti quod talis esset, quod in parte bonorum inuicem sibi succedere 

Strana 118
118 připadnúti má: a kdyžby ten statek na ně přišel, že každý swuoj diel muož prodati, zapsati a učiniti z něho, což mu se zdá, kdyžby léta měl. O tom rozsudek w bielých puohonných léta od narozenie pána Krista 1486, a druhý rozsudek oc. 1488. 205) Nalezli wuobec za práwo: jestliZeby se kdy trefilo, Zeby se kto zdluZil wiece nežby swého statku měl, a ti rukojmě, kteříž jsú zaň, jestližeby ho z toho poháněli, chtiec někto prá- wem swého na něm před jinými do- byti : i nemá toho napřed žádný mieti, ani ten, ktož napřed pohánie, ani ten ktož naposledy pohánie, než mají se o ten: statek wšickni děliti, též ti, ktož pohánějí, jako ti, kteříž nepohánéjf; wiecli kto dá, wiec má wzieti. Než ti kteřížby poháněli, mají napřed z toho statku wzieti, coZ na puohony naložie aneb utratie pro tu při. Pakliby kto kterym rukojmiem statek zapsal dskami, a jiní zaň slibujíc swé dali a to pro- wedli: též s tiem aneb s těmi, ktož zá- pis mají, mieti mají rowny diel swé záplaty, jakož nahoře psáno stojí. 206) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto měl zpráwce, a jemuby úmluwu dal, již ten, komuž jest úmluwa poslána, stuoj neb nestuoj: tehdy po- hnany má předse ku práwu stéwati a súditi se; a prohráli rozsudkem, má se zachowati k swému zpráwci podlé prw- nieho swolenie. Než jestližeby pohnaný nestáním ztratil, tehdy jemu zpráwce nic powinen nebude. O tom rozsudek w bielych puohonných léta 1455. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. deberent: et cum iam illa bona in illos deuoluerentur, quod tunc quisque illorum partem suorum bonorum potest uendere, alienare et facere cum his, quidquid li- buerit, si annos pubertatis habeat. 205) Pro iure constitutum est: quod si aliquando contingeret, quod aliquis maiora debita contraheret, quam in bonis suis haberet, et sui fideiussores illum ob hoc citarent, uolentes alios fideiusso- res preuenire, ut suum in solidum pos- sent consequi: nullus tunc debet in hoc potior esse, neque is, qui citat ante alios, neque illi, qui posterius, sed debent omnes fideiussores pro eius bonis equa- liter diuidere, tam ili qui citant, quam hi qui non citauerant; qui plus soluit, plus etiam capiat. Attamen illi, qui prius eitauerunt, debent ante etiam ex illius bonis accipere impensas, quas in cita- tionem et ob hoe fecerant. Si quis au- tem in preiudicium aliorum fideiussorum, qui pro eo soluerant, aliquibus alijs fi- deiussoribus bona sua proscriberet, et hi id etiam, quod soluissent, producerent: quod tunc debent habere non minus equalem partem sue solutionis in bonis ills ac illi, quibus talia bona proscripta sunt, uf proxime supra perscriptum est. 206) Pro iure constitutum est: si quis haberet fideiussorem pro euictione, et ei denunciaret, ut ei in iudicio assis- teret: si is, cui denunciatum est, siue compareat, siue non, tamen nihilominus citatus debet iudicio adesse et litigare. Si tune per sentenciam iudicum causam illam amiserit, debet tune ob rem euictam contra fideiussorem agere, iuxta priorem constitutionem. Si uero citatus per con- tumaciam suam causam amitteret, tunc eo modo fideiussor in nullo obligabitur citato. 

Strana 119
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Prisahy najwyssich üFednikuow zem- skych. 207) Nalezli wuobec za práwo: Ze najwyšší purkrabie Pražský takto má najprw státi proti slunci a wýchodu twáří, a na hlawě nic nemá mieti, než prostowlas má státi, a zdwihnüti dwa prsty proti wýchodu slunce, a takto řé- kati po tom, ktož mu přísahu dáwá, to- tiż miestopísať králowstwie českého a písať menších desk zemských: Přísahám pánu bohu, wšem swa- tým, najjasn&jSiemu knieZeti a pánu panu Wladislawowi, uherskému, české- mu oc. králi, wšem pánuom, rytieřstwu 1 wší obci králowstwie českého, bo- hatému i chudému, w tomto úřadu, k kterémuž jsem powolán, najwyššiemu purkrabstwí Pražskému, prawdu wésti a křiwdu tupiti, a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jiná wéc. Tak mi buoh pomáhaj i wšickni swětí! 208) A též má přísahu učiniti naj- wyšší: hofmistr. zemský, najwyšší ko- morník, najwyšší sudí, najwyšší písař zemský, wšichni týmiž slowy a túž pří- sahú, jedině jménem každý úřad swuoj jmenuje. 119 De iuramentis supremorum officia- lium regni. 207) Pro iure constitutum est: quod supremus purgrauius Pragensis debet in primis stando se uertere aduersus solis ortum, capite aperto, capillis sparsis, et leuare duos digitos aduersus solis exor- tum, et ita iurare debet in uerba uice- notarjj regni et notarijj minorum tabula- rum: juro deo omnipotenti, omnibus sanetis, serenissimo principi et domino domino Wladislao Ungarie ac Boemie etc. regi, omnibus baronibus equestri- busque, ac toti communitati regni Boemie, tam diuitibus, quam pauperibus, in hoc officio, ad quod uocatus sum, summi purgrauij, iustitiam administrare, iniqui- tatem reprimere, et hoc aliter non facere, neque ob fauorem, neque ob odinm, ne- que ob aliam quampiam rem. lta me deus adiuuet et omnes sancti! 208) Et itidem huiusmodi iuramen- tum facere debent supremus magister curie regni, supremus camerarius, supre- mus jüdex, supremus notarius regni, omnes his uerbis ac tali iuramento, nisi quod quisque officioum suum nomine suo nominare debet. Přísaha pánuow a wládyk do saudu zemského. 209) Nalezli wuobec za práwo: pří- saháme pánu bohu, wšem swatým, naj- jasnějšícmu kniežeti a pánu panu Wla- dislawowi, uherskému, českému oc. králi (aneb kterýžby potom král byl), wšem pánóm a wládykám, i wšie obci králow- stwie českého, chudému i bohatému, w tomto saudu zemském, k kterómuż sem. powolán, prawdu wésti a křiwdu tupiti, a to ani pro přiezeň ani pro nepřiezeň, ani pro kterü jinü wéc. Tak mi buoh dopomáhaj i w&ickni swétf ! 209) Juramentum baronum et cques- trium ad regni iudicium, pro iure con- stitutum : iuro deo omnipotenti, omnibus sanctis, serenissimo principi et domino domino Wladislao Ungarie et Boemie etc. regi (uel qui ei postea succederet), omnibus baronibus, equestribus ac toti communitati regni Boemie, tam diuitibus, quam pauperibus, in hoe iudicio regni. ad quod uocatus sum, iustitiam admini- strare, iniustitiam reprimere, et aliter non facere, neque ob fauorem, neque 

Strana 120
120 Zřízení zemské 2a krále Wladislawa r. 1500. ob odium, neque ob aliam quampiam rem. Ita me deus adiuuet et omnes sancti! Prisaha panéw a wladyk do saudu komornieho a do rady kralowské, wuobec za prawo 210) Přísaháme pánu bohu, wšem swatým, najjasnějšícmu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, české- mu oc. králi (aneb kterýby potom král byl), wšem pánóm a wládykám, i wšie obci králowstwie českého : napřed JKM*“ rady a tajnosti zachowati, k obecnému dobrému wěrně a práwě raditi, a w týchž radách a saudu komorniem prawdu wé- sti a křiwdu tupiti, a to ani pro přie- zeň ani pro nepřiezeň, ani pro kterü jinú wče. Toho nám buoh dopomáhaj 1 wšickni swětí ! A mincmajstr, podkomoří králow- stwie českého, prokurator, hofmistr, mar- šalek, purkrabie kraje Hradeckého, a miesto-purkrabie Pražský, ti wšickni mají přísahu učiniti týmiž slowy jako do rady, jmenujíce úřady swé, že se mají w swých úřadech wérné a práwé zachowati. 211) Nalezli wuobec za práwo, kte- rak mají piísahati k swédomí páni a wládyky, kteří w saudu zemském se- dají: najprwé se má každý twáří obrá- titi proti wýchodu slunce, a na hlawě nemá nic mieti, než prostowlas má býti, a má položiti každý dwa prsty na prsy swé, a písař menších desk zemských má jim přísahu dáwati těmito slowy : prawím to na tu přísahu, kterúž jsem učinil králi JM" i wšie zemi k tomuto saudu, w té při, kteráž jest mezi tiemto a tiemto, čehož sem swědom, že to wérné a práwé powiem, a to ani pro přiezeň ani pro nepřiezeň, ani pro kterü jiná wéc. Tak mi buoh pomáhaj i wšickni swětí! 212) Nalezli wuobec za práwo, kte- nalezená : 210) Pro iure constitutum est: jura- mentum baronum et eguestrium ad ju- dicium camere et at consilium regium: juramus deo omnipotenti, omnibus sanc- tis, serenissimo principi et domino do- mino Wladislao Ungarie et Boemie regi, (aut illi, qui postea succederet), omnibus baronibus et equestribus, et toti commu- nitati regni Boemie: imprimis sue maies- tatis consilia et secreta tacita habere, ad commodum commune uere ef sincere consulere, ac in illis consilijs et iudicio camere iustitiam administrare et iniqui- tatem reprimere, et hoc non aliter facere, neque ob fauorem neque ob odium, neque ob aliam quampiam rem. Ita nos deus omnipotens adiuuet et omnes sancti! 211) Pro iure constitutum est, quo- modo iurare debent barones et equestres cum testimonium dare debent, qui in judicio regni assident: inprimis debent se uertere uersus orientem capite aperto, capillis sparsis, e£ quisque eorum duos digitos ut ponat ad pectus suum, et ad uerba notarijj minorum tabularum iurare debent ad hune modum: dico hoc supra illud iuramentum, quod feci regie maies- tati totique regno ad istud iudicium, in illa causa, que est inter hune et hunc, de quibus conscius sum, quod hoc fide- liter et uere fatebor, et hoc non secus dicendo ob quemquam fauorem aut odium, aut ob aliam quampiam rem. Ita me deus adiuuet et omnes sancti! 212) Pro iure constitutum, quomodo 

Strana 121
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. rak páni a wládyky k swědomí přísa- hati mají: Najprwé se mají obrátiti twáří proti wychodu slunce, à zdwihnüti dwa prsty proti wýchodu slunce, a písař menších desk zemských má jim přísahu dáti tě- mito slowy: Na tom přísahám pánu bohu, wšem swatým, w té při, kteráž jest mezi tiemto a tiemto, že to, čehož jsem swédom, wérné a práwé powiem, a to ani pro pfiezeü, ani pro nepfiezef, ani pro kterü jinü wéc. Tak mi buoh po- máhaj à wüickni swéti! 213) Nalezli wuobec za práwo, kte- rak obecný a městský lid přísahu k swědomí činiti má: Městský a obecný lid přísahu tý- miž slowy činiti mají, než toliko že kleknúti mají proti wýchodu slunce, a položiti každý má dwa prsty na zna- menie božieho umučenie. O tom w pa- mátnych Е. 9 (= с. 1464). 121 iurare debeant barones et equestres in dando testimonio. Inprimis debent se uer- tere uersus orientem et duos digitos le- uare, et in uerba notarij minorum tabu- larum iurare debent ad hunc modum: In hoc iuro deo omnipotenti et omni- bus sanctis, in illa causa, que est inter hunc et hunc, de quibus sum conscius, quod hoc fideliter et uere fatebor, ethoc non aliter faciam, neque ob fauorem, neque ob odium, neque ob aliam quampiam rem. Ita me deus adiuuet et omnes saneti! 213) Pro iure constitutum, quomodo communis populus et ciuium iuramentum ad testimonium facere debeat. Ciuium et communis populus ad testimonium ijdem uerbis cum iuramento facere de- bet, genua flecetendo uersus solis ortum, et quisque debet duos digitos in signum crucis sancte ponere. Prisaha chromého k swédomi. 214) Nalezli wuobec za práwo : páni na plném saudu wuobec nalezli, a Jiří z Kunstatu a z Poděbrad gubernator a najwyšší hofmistr. králowstwie Českého, slowem králowským a na králowě mie- stě, panský potaz wynesl: Jestližeby se kdy komu přihodilo z božieho dopuštčnie, žeby chrom byl, a prišlo mu na to, žeby měl přísahu učiniti wedle práwa a řádu země této, a takowy Zeby nemohl klekna práwa učiniti, a to bylo úředníky, kteříž při tom z práwa býti mají, shledáno, že to beze lsti jest: tehdy ten nebo ti, má neb mají sedě aneb leže práwo učiniti, a tak pfísahu udélati, wedle toho a wedle roz- kázánie, jakožby potřeba na něm aneb na nich widěna a shledána byla od úředníkuow. Stalo se léta 1456. Wen- ceslai Andree R. 26. 214) Pro iure constitutum est: do- mini in pleno iudicio constituerunt, et Georgius de Cunstat et de Podiebrat, gubernator et supremus magister curie regni Boemie, nomine regio et uice regis dominorum decretum exposuit: si ali- quando contingeret ex diuma permissione alicui, quod aliquo membro mancus esset, et quod deberet iuramentum facere iuxta constitutiones et regni huius ordinationes, et non posset genua flectere et iuxta constitutiones iuramentum deponere, et id compertum officialibus, qui ex iure adesse huic iuramento debent, esset, quod id citra dolum est, tunc talis debet se- dendo aut iacendo iuramentum deponere, ac ita iuramentum facere et iuxta man- datum, prout necessitas in tal expostu- laret uidereturque. 16 

Strana 122
122 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. O přísahách nowé. 215) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto komu slibu ústniemu od- pieral, a on neměl čím prowesti, tehdy oba zprawiti mají wedle práwa w kaple wšech swatých bez zmatku. A napřed puowod zprawiti má, že jest mu slíbil ; a pohnaný má se odpřisieci, že jest ne- slíbil. A když oba zprawie, tehdy ta pře mezi nimi mine beze wšech škod; pakli který přisieci nechce, tehdy tu při ztratí O tom rozsudek w bielých puo- honných léta 1488. Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto pohnal purkmistra a konšelów i wšie obce, a w žalobě nedokládal se žádného duowodu, než žádal práwa: tehdy mají oboji zprawiti; napřed puo- wod, že jest se mu od toho města škoda stala, a od služebníkuow jich, a že sú mu pobrali a spálili; tehdy purkmistr toho města má také zprawiti, a wedle něho jiná dwa dobrá člowčěky, kteřížby na swobodných dědinách měli, že sú ti služebníci bez jich wuole tu škodu uči- nili. Pakliby ten purkmistr umřel prwé nežli by ta pře k konci přišla, tehdy jiný purkmistr wedle nahoře dotčených má zprawiti; pakliby purkmistra toho času nebylo, tehdy najstarší konšel má tu zpráwu učiniti; a jestliže tu zpráwu oboji prowedůú, tehdy ta pře mezi nimi i s škodami mine. A jestližeby která strana nechtěla zprawiti, tu při ztratí i s škodami, jakož o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1485; a ta přísaha má býti se zmatkem. 216) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto, jsa nemocen, i někoho poslal, aby jeho nemoc opowěděl, a byl- liby ten zabit, kterýž jest byl o tu wěc poslán: že ten, ktož jest jej poslal, má za to zprawiti při suchých dnech naj- prw příštích, nebylliby nemocen, že jest jej byl pro tu nemoc poslal, i nemoc 215) Pro iure constitutum est: si guis promissioni uerborum contradiceret eamgue negaret, et altera pars non ha- beret guibus contra eum producere posset, tune ambo iuramenta deponere debent iuxta constitutiones in sacello omnium sanctorum, rite; et inprimis actor iurare debet de eo, quod ei reus promisit, re- us uero e contra debet iuramento suo negare, scilicet quod non promisit; et cum ambe partes talia iuramenta depo- suerint, tune hoc pacto illa lis inter partes finita est, neque ad expensas satis- faciendas sibi inuicem obligabuntur. Si uero utra pars iuramentum noluerit de- ponere, tune hoc pacto causam suam amittet. 216) Pro iure constitutum est: si quis litigantium egrotaret, mitteretque aliquem, ut suam infirmitatem denun- ciaret, ob quam comparere non posset, si interim is, qui missus est, ab aliquo occideretur: tune ille infirmus, qui misit illum, debet iuramentum in proximis quattuor temporibus, si conualuerit, de- 

Strana 123
Zřízení zemské sa króle Wladislawa v. 1500. swü pfi tom má zprawit. O tom w památnych Y. 30 (— c. 1498). 217) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto dal komu co schowati, a ten žeby umřel, komuž dáno schowati, a ten by prawil, ktož schowati dal, že nápadníci toho mrtwého jsú dobře té wéci swédomi, a oniby prawili, že nejsú: tehdy ten napřed zprawiti má, ktož prawí, že jest dal schowati, a nápadníci také proti tomu přísahů zprawiti mají, že o tom nie newédie; a Ze oboji zprawiti mají, tehdy ta pře mezi nimi mine i škody, a kteráby strana nezprawila, ta swú pri i s škodami ztratí. O tom rozsudek secundo Joannis Plana G. 4 (= 1460). 218) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby se kto k listu nebo kšaftu čiemu znal, že jej má, a před saudem žeby toho přel, a chtěl za to zprawiti, že ho nemá: nemá ku přísaze připuštěn býti, poněwadž jest se prwé znal že to má. Tehdy z čehožby byl pohnán pro ten list nebo kšaft, má to býti na něm přisúzeno. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1485. 219) Nalezli wuobec za práwo : ktož od koho při wede, neb s ním stojí na roku, že té straně nemá swědčiti; než druhá strana poženeli ho, že té straně má swčdčiti. 123 ponere, ideo guod denunciasset suam infirmitatem, et similiter quod etiam tunc egrotasset. 217) Pro iure constitutum est: si quis aliquam rem apud alterum ad ma- nus fideles deposuisset, et quod deposi- tarius interim moreretur, apud quem res deposita sit, et ille, qui deposuit, diceret, quod successores eius bene essent conscij eius rei; tunc inprimis iuramentum de- bet facere is, qui se dicit rem deposuisse; successores uero depositarij rursus de- bent iuramentum deponere, se de hoc nihil scire. Si tune utraque pars iura- uerit, hoc pacto hec causa inter has partes finietur, neque ad expensas sibi inuicem tenebuntur. Que autem pars iuramentum facere noluerit, illa causam suam hoc paeto, scilicet non iurando, amittit. 218) Pro iure constitutum est: si quis litteras aliquales aut testamentum alicuius se habere semel fateretur, coram iudicio autem id rursus negaret, ac iura- mentum deponere uellet, se non habere: non debet talis ad iuramentum admitti, ex quo prius confessus est se id habere. Igitur ob. quantamceunque summam pe- cunie is citatus fuisset ob tales litteras uel testamentum, debet in illa summa parti aduerse condemnari. 219) Pro iure constitutum est: quod si quis causam agit alicuius, aut ei in iudicio astat, non potest illi parti testis esse; sed si pars aduersa illum cita- uerit, ut testificaret, quod tunc parti ad- uerse tenetur testificare. O prisahach w kaple. *) Nalezli wuobec za práwo: když bude nalezena přísaha puowodowi i po- hnanému, aby se takto zachowali: aby stál puowod u dwéří u kaply, a nekrá- čel do kaply, než má řéci a prositi pá- %) Článek tento chybí notoliko w lat. překladu, ale i w Rkp. Pražském ; též i druhá část čl. 215. 16* 

Strana 124
124 nów úředníkuow wětších i menších za wstúpenie. A pohnaný má státi také u dwéří, a má s sebú očistníky dwa mieti, aby byli dielní od otce i od bratří swých, a má mieti na swobodných dědinách; a tu má též puowod (sic) prositi za wstúpenie i s očistníky; a když bude prositi, úředníci mají řéci: jmenuj očist- níky; a když je bude jmenowati, mají hned zapsáni býti. A po jich prosbě má jim rozkázáno býti: wstupte oboje strany i s očistníky. A když wstaupie, jestliže se w kaple nesmluwie, tu má napřed puowod wedle práwa přisieci; a když puowod přisáhne, chceli po- hnaný, zač puowod přisahá, jemu to dáti, muož dobře; pakli nechce dáti, tehdy má napřed pohnaný přísahati we- dle práwa, a po tom za ním očistníci; a když pohnaný přísahu prowede a očistníci také budú přísahati, tehdy puo- wodowi nemá pohnaný nic dáti. A když k přísaze mají jíti, žádné brani u sebe ani na hlawě nic nemají mieti. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Promlčenie práwa. Pro iure constitutum est de pleno Nalezli wuobec za práwo páni na iudicio dominorum et Georgius de Cun- plném saudu, a Jiří z Kunstatu a z Po- děbrad, gubernator a najwyšší hofmistr stat et de Podiebrad, gubernator et su- premus magister curie regni Boemie, králowstwie Českého, slowem králow- nomine regio et uice regis decretum ským a na králowě miestě potaz pan- dominorum exposuit: quod quicunque ský wynesl: že kterýžkoliwěk člowěk possidet bona hereditaria ubicunque in drží dědictwie některé nebo zbožie kdež- koli w králowstwí Českém w pokojném regno Boemie in pacifica possessione a držení za krále Wáclawa slawné pa- rege Wenceslao pie memorie, itidem et měti, též nynie i potom za tři léta a 18 nunc, ac postea deinceps, per tres annos nedělí bez nárokuow, že toho požiti má; et xviij ebdomadas sine instantia ali- neb jest to i prwé za práwo bylo; a to quorum, quod is debet illis frui bonis, od té chwíle, jakož se jest saud počal quoniam et prius hoc erat pro iure; et za Králowy Milosti krále Ladislawa Če- hoc ab illo tempore uerum esse debet, ského. Stalo se léta 1456. ex quo iudicium inchoatum est tempore regie maiestatis Ladislai regis Boemie, 220) Pro iure constitutum est: anno domini etc: Lvij, die Lune post festum Hieronimi, serenissimus princeps et do- 220) Nalezli wuobec za práwo: léta božieho 1457, w pondělí po swatém Je- ronymu (= 2 října): najjasnějšie knieže

Strana 125
Zřízení zemské za krále a pán, pan Wladislaw, uherský, český oc. král wedle nálezu swrchu dotčeného také dáwá wšem odúmrtem moc, které jsú wyprošeny do wyjitie tří let a 18 nedělí, cožby na JM“ sprawedliwě při- padlo; a ktožby takowé dědiny držal tři léta a 18 nedělí bez nároku ode dne saudu osazenie za JM", že toho má po- žiti též jako jiných dědin, kteréžby ne- byly nařiekány, jakož nález panský pl- nějie to w sobě drží. A že JM' tako- wých zboží a dědin již za odúmrt dá- wati nechce ani miení. A to JM' uči- nil k prosbě a k žádosti pánuow a ze- man, kteří sú se w tu chwíli k tomu saudu zemskému sjeli. Poslowé ke dskám byli sú Jindřich z Michalowic, najwyšší komorník králowstwie Českého, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, a Jindřich z Stráže, wyprawujíce nadepsané wěci, od pána krále jsúce na to zwláště wysláni. Wen- ceslai Andreze O. 5. 221) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby komu práwo zastaweno bylo, že tiem zastawením léta projitie ke škodě býti nemají; jako prwé bylo, tertio Wenceslai N. 15 (= 1410). 222) Nalezli wuobec za präwo: ktožby koliwěk statek sirotčí, nemaje k němu práwa, odcizil a jej zapsal, a po- tom sirotek přijda k letóm sprawedli- wým, žeby odporu newložil proti tomu we třech létech a 18 neděléch, aneb práwem toho nehledél, Ze swé práwo též promlčí; wedle nálezu starého, Wen- ceslai Andree O. 5 (= 1457). 223) Nalezli wuobec za práwo: že po nálezu panském a po práwu staném nemá žádnému práwo wedenie zasta- weno býti, a po nálezu takowému we- dení práwa odpierati nemá žádný. O Wladislawa r. 1500. 125 minus, dominus Wladislaus Vngarie et Boemie etc. rex, juxta constitutionem precedentem dat uigorem omnibus suc- cessionibus bonorum ab intestato, que impetrate sunt ad exitum trium annorum et xviij ebdomadarum, quicquid in suam majestatem de iure deuolutum esset. Et quicunque talia bona possideret tribus annis et xviij ebdomadis sine aliquorum instantia, a die judicij constituti tem- pore maiestatis sue, quod ills bonis frui debet sieut alijs bonis, pro quibus nulla instantia facta sit, prout consti- tutio plenius attestatur. Et quod sua maiestas talia bona et agros tanquam ab intestato donare nemini uult, neque intendit; et id sua maiestas fecit ad pe- titiones et uota baronum et equestrium, qui tune eo tempore ad illud iudicium regni conuenerant. Relatores ad tabu- las fuerant: Henricus de Michalowicz, supremus camerarius regni Boemie, Zbin- ko Lepus de Hazmburga et Henricus de Straze, exponentes supradietas res a domino rege specialiter ad hoc missi. 221) Pro iure constitutum est: quod si alicui iuris executio non concederetur, tunc ille ius suum silentio iuris amittere non debet. 222) Pro iure constitutum est: gui- cunque bona pupillorum, nullum ius pro- prium habens ad ea, alienaret aut op- pignoraret, e£ demum pupillus cum ad annos pubertatis ueniret, huic aliena- tioni non contradiceret in tribus annis et xviij ebdomadis, aut quod pro illis bonis iure non ageret, quod tunc ius suum silentio iuris amittit, iuxta anti- quam constitutionem. 223) Proiure constitutum est: quod post sententiam latam dominorum, et post contumaciam alicuius rei, nemini debet executio iuris prohiberi, et post la- tam sentenciam executioni iuri (sic) nemo 

Strana 126
126 tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1489, kdeZ jest rozsudek o summu. Neż jestliżeby kto to prdwo wedenie chtěl tau summ ssauti, nedopü&tsje po- slednieho panowánie dojíti, to bude moci učiniti při kterémkoli práwu wedení i s škodami a náklady, kteréžby k úřadu naložil. 224) Nalezli wuobec za práwo : kdež společníci jedni druhým neodpierají tr- hóm, zápisóm a wěnóm kladenie, a da- die třem létém a 18 nedělém projíti, mohüce ke dskám, by pak i práwa ne- šla: tehdy ty spolky jedni proti druhým promlčie, a každý cožby držal toho statku, má při něm zuostati a jeho užiti jako swého dědictwie. O tom rozsu- dek w bielých puohonných léta bo- žicho 1487. Uradowé zemští. 225) Nalezli wuobec za práwo: my Wladislaw, z božie milosti uherský, če- ský oc. král, markrabě morawský oc. na sněmu obecniem, kterýž jest držán na suché dni letničnie léta božieho 1497 wšeho králowstwie Českého, takto sme úřady zemské téhož králowstwie zřéditi a rozděliti ráčili, kteří úřadowé na wěčné časy a budúcie při kterých stawiech zuo- stati mají, a o to wiec rozdělenie a ruoz- nice na žádné časy aby nebyla : w prw- ních Wáclawa Hindráka B. 1. 226) Uradowé stawu panskému wuobee za práwo nalezení: Purkrabstwie PraZské, hofmistrstwie zemské , maršalstwie zemské, komor- nictwie zemské, súdstwie zemské, kan- cléfstwie zemské. 221) Uradowć stawu wládyckému wuobec za práwo nalezení spolu se pány: Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. debet contradicere, contra guem senten- cia lata sit aut ius contumacie datum est; sed alius potest contradicere, cum sententia dominorum erit ob certam quantitatem pecunie soluendam. Si autem quis iuris executionem uellet prompta pecunia refundere, non permittendo fa- cere ultimum dominium, hoc poterit fa- cere circa quamlibet executionem, cum damnis et impensis, quas actor ad offi- cium tabularum fecerat. 224) Pro iure constitutum est: qui se uniuerunt bonis, si alter alterius non contradicit uenditioni, oppignorationi et dotis proscripto, permittitque silentio suo tres annos et xviij ebdomadas pre- terire, cum pateret aditus tabularum etiam si iura suum progressum non ha- berent, tunc talis unio silentio perimitur, et quiuis quicquid possideret talium bo- norum, debet frui ills bonis, et apud ilum illa remanere debent, tanquam bona hereditaria. De officijs regni Boemie. 225) Pro iure constitutum est: Nos Wladislaus dei gratia Vngarie et Boe- mie etc: rex, marchio Morauie etc. in sinodo generali, que habita est in quat- tuor temporibus penthecostes anno etc. lxxxxvij totius regni Boemie, ita officia regni Boemie ordinauimus et distribui- mus, qualia officia in perpetuum apud quemque ordinem permanere debent, ut demum nunquam pro illis officijs alique differentie atque dissensiones forent. 226) Pro iure constitutum est: of- ficia baronum sunt hec: purgrauius Pra- gensis, magister curie regni, marschal- cus regni, camerarius regni, judex regni, cancellarius regmi. 227) Officia equestrium una cum baro- nibus: purgrauis Carlnschtensis, (sic) ubi 

Strana 127
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Purkrabstwie Karlšteinské, kdež se koruna a klénoti zemští chowají, spolu se pány, aby byl jeden z pánuow a druhý z wládyk, a ti spolu zámek Karl- štein držeti a chowati mají. A ti nám mají přísahu udělati i budúcím králuom Jeskym 1 wšie koruně a obci králow- stwie Ceského, podlé práwa a obyčeje starodáwnieho. 228) Uradowć stawu wlśdyckómu toliko samému wuobec za práwo na- lezení: Písařstwie zemské, podkomořstwie, purkrabstwie kraje Hradeckého dáwati máme i budúcie naši králowé Ceští, wšak s takowau wýmienkú, coZ se pod- komořstwie dotýče: jestližeby kto w sta- rém mčstč Pražském z wládyk byl mč- štěnínem, toho my i budúcie králowé eští máme wuoli na ten úřad wsaditi, ktožby se nám na ten úťad hodný býti zdál na podkomořstwie, 229) Nalezli wuobec za práwo: což se mincmaistrstwie dotýče, že to JM král i budúcie králowé Čeští k wóli a moci sobě pozuostawili a nechali, z těch tří stawuow, totiž z panského, rytieřského a městského stawu jej dáti, komuZby se jim zdálo a líbilo osobě, a tu osobu abychom mohli změniti a jiného na to wsaditi, kdyžby se líbilo nám. W prw- ních Wáclawa Hindráka B. 1 (— 1497). 230) Nalezli wuobec za práwo: Ze z pánuow ani z rytieřstwa aby žádný dwü üfaduow zemskych nemiewal men- ších ani wětších. W prwních Wáclawa Hindráka B. 2 (— 1497). 231) Nalezli wuobec za práwo: což se maršalstwie zemského dotýče, že král JM' ráčil k tomu powolenie swé dáti, neuchowalliby bóh smrti bez dědicuow nynějšícho pána maršalka, že ten úřad má též a tak zuostati w tom spuosobu bez dědictwie, jakožto swrchupsaní úřa- dowé zemští. A jakoż se páni Dubští 127 clenodia et corona regni seruatur, simul cum baronibus est, ut unus esset ex baronibus, et alter ex equestibus, et hi simul arcem Carlssteyn tenere et custodire debent, et hi nobis iuramenta facere et futuris regibus Boemie totique communitati regni Boemie, iuxta iura et consuetudines antiquas. 228) Pro iure constitutum est: of- ficia equestrium tantum: notarius regni, subeamerarius, purgrauius regionis Gre- censis; nos debemus conferre illa officia futurique reges Boemie, attamen cum hae exceptione, quod pertinet ad sub- camerarium, si quis in antiqua ciuitate Pragensi ex equestribus ciuis esset, illi nos ef futuri reges Boemie habemus in libera uoluntate hoc officium conferre, qui dignus hoc officio nobis uideretur. 229) Pro iure constitutum est: quod attinet ad officium magistri monete, quod hoc officium sua maiestas futurique reges Boemie in potestate sua et arbi- irio reliquerunt uni ex his statibus tri- bus, hoe est, ex statu baronum, eques- trium et ciuium, dare hoc officium cui- cunque uidebitur aut libuerit, et hunc permutare ut possemus, quandocunque nobis libuerit, et alium instituere. 220) Pro iure constitutum est: quod nemo ex baronibus aut equestribus duo ofticia regni tenere debet, neque maiora. neque minora. 281) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad marschalkum regni, quod regia maiestas ad hoc suum consensum prebuit, si dei permissione presens mar- schalkus decederet sine heredibus, quod tale officium debet permanere in illa forma sine heredibus, prout supradicta officia. Et sicut domini de Duba et Geor- 

Strana 128
128 hlásie a Jiří a Viktorin z Ronowa, žeby k tomu úřadu sprawedlnost mieti měli, neuchowalliby buoh nynějšícho pána maršalka smrti bez dědicuow, přišloliby k tomu, a oni to dostatečně okázali, že k tomu sprawedlnost mají: což jistého okážie, toho také podlé swé sprawedl- nosti mají požiti. Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. gius et Victorinus de Ronow protestan- tur, se habere ad officium hoc aliquod ius: si deo permittente presens marschal- kus decederet sine heredibus, et si ad hoc deuentum foret, et illi sufficienter probarent, quod ad id officium ius ha- berent, quicquid produxerint, debent etiam iuxta equitatem suam obtinere. O sedání pánuow. 232) Wladislaw, boží milostí uher- ský, český oc. král a markrabě moraw- ský, prohlédajíce k tomu, že jest toho mezi jinými potřebami znamenitě potře- bie, aby pání a zwláště úředníci zemští miesta swá, kdežby který wedle řádu swého sedati a která miesta držeti měl, wěděli, aby to wědúce lepšie swornost a jednota mezi nimi zuostati a trwati mohla, a jedni na druhé aby se netřeli nynie i budúcně: i z té příčny JMK“ s radúů panskû takowéto o tom pořiezenie mezi nimi ustanowiti a ukázati jest rá- Gil, kteréž se w nynějších i budúcích časiech wčěčně držeti a zachowati má beze wšeho přerušenie. Najprwé naj- wyšší purkrabie Pražský, ten má prw- nie miesto držeti; item potom naj- wyšší hofmistr králowstwie Českého, do tom najwyśśi marsalek krélowstwie ského, potom najwyšší komorník krá- lowstwie Ceského, potom najwyšší sudí králowstwie Českého, potom najwyšší kancléř králowstwie Ceského. 233) Nalezli wuobec za práwo: což se pánuow z Rožmberka dotýče, ten ktožby z nich wladařstwie neb panstwie rodu z Rožmberka na sobě měl, ten to- liko má nadewšemi úředníky zemskými sedati a miesto swé mieti ; jiní wšickni páni z Rožmberka mají sedati mezi ji- nými pány wedle lét. 234) Nalezli wuobec za práwo: což se pánuow nowych dotýče, kteříž sú přijati, ti sedajte pod starými rody pan- 232) Pro iure constitutum est: Wla- dislaus dei gratia Vngarie, Boemie oc. rex, marchio Morauie: considerantes, quod inter alias res istud sit etiam ne- cessarium, ut barones et presertim offi- ciales regni loca sua, ubi quiuis in ju- dicio iuxta conditionem suam sedere de- beret, scirent, ut sciendo id, melior con- cordia ac unitas inter eos duraret ac manere posset, neue unus supra alium se extolleret, nunc et in perpetuum : ea de causa sua maiestas cum consilio ba- ronum talem ordinationem inter eos con- stituere et decernere dignata est, que temporibus presentibus et futuris et in perpetuum teneri et conseruari debet absque omni intermissione. Imprimis purgrauius Pragensis, is primum locum tenere debet; dein supremus magister curie regni Boemie; preterea supremus marschaleus, deinceps supremus came- rarius, postea supremus judex, demum supremus cancellarius. 233) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad dominos de Rosis, ille qui ex his principatum aut dominium in ea- dem familia gereret, is tantummodo de- bet locum habere supra omnes ofli- ciales regni Boemie et sedere; reliqui uero domini de Rosis sedere debent inter alios barones iuxta etatem. 234) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad dominos nouicios, qui ad or- dinem baronum accepti sunt, hi sedere 

Strana 129
Zřízení zemské za króle skými, a nad staré pány se netřete, a to téZ wedle let sedajte mezi sebü. 235) Nalezli wuobec za prówo: coż se panských roduow starých dotýče, ti sedajte jedni nad druhými podlé let. Tento artikul jest připsán w středu po swaté Kedrutě (18 března) léta božieho 1500, z rozkázánie KM*. Poslowé na to byli sú od krále JM“ Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwie České- ho, Puota z Ryzmberka a z Swihowa, najwyśśi sudi krślowstwie Českého, z pánuow, jsüce k tomu od JMK“ zwláště wysláni. 236) Nalezli wuobec za práwo: což se dotýče těch osob, kteříž chtie za pány odbýwati, buď nějakými pruowody anebo listy, kteréž sú sobě jednali a wy- prosili, a takowi że od krále JM" ani od pánuow přijati nejsú : ti fśdu a stawu panského neužíwajte, dokudžby nebyli od krále JM“ a od pánuow přijati. 237) Nalezli wuobec za práwo: že cizozemec žádný aby na úřadech zem- skych nebywal a nemá byw.ti, W prwních Wáclawa Hindráka B. 3, 1497) druhá w pátych Plánowych G. 6 (— 1466). 238) Nalezli wuobec za práwo: coZ se pánuow úředníkuow wčtších i men- ších dotýče zemských, aby od žádného žádné pře newedli před saudem zem- skym; ale jinde wáudy mohá; a to z té příčiny, poněwadž jich žádný wypro- siti k swé potřebě nemuož, aby k ji- nému wstali, také sami od sebe státi nemají, než sami o swé pře i spolu s sebú stáwati mohů. W prwních Wá- clawa Hindráka B. 2 (— 1497). 239) Nalezli wuobec za práwo: Ze úředníci menšie aby byli sazeni hodní, dobří a zachowalí lidé. Wladislawa r. 1500. 129 debent infra antiguas familias, et supra barones antiguos et ueteres ne se effe- rant, et hi nouicij etiam iuxta etatem sedere debent inter se. 235) Pro iure constitutum est: quod uero attinet ad barones familie ueteris, hi sedeant iuxta etatem. Iste articulus est adscriptus die mercurij post Gertrudis anno domini Meecec" ex mandato regio. Relatores huiusce fuerant a regia ma- iestate Henricus de Noua domo, supre- mus camerarius regni Boemie, Puta de Ryzmberga et de Schwihow, supremus iudex regni Boemie, ex baronibus, spe- cialiter ad hoc a regia maiestate missi. 236) Proiure constitutum est: quod pertinet ad illos, qui pro baronibus se efferri uolunt, aliquibus probationibus aut litteris, quas impetrauerunt et dis- posuerunt, quiue a regia maiestate ne- que ab ordine baronum suscepti sunt: tales titulo baronum et condicione non utantur, quamdiu a regia maiestate et a baronibus suscepti non sint. 237) Pro iure constitutum est: quod nullus alienigena ad officia regni accep- tari debet. 238) Pro iure constitutum est: quod autem pertinet ad officiales maiores et minores, non debent causas agere ab aliquo coram regni iudicio; sed coram aljs iudicis bene possunt, ea ratione, ex quo nemo pro eis petere potest pro necessitate sua, ut ad quempiam a iu- dicio surgerent; etiam a semet ipsis sur- gere non debent, sed tamen in proprijs causis et sibi inuicem bene possunt astare. 239) Pro iureconstitutum est: quod officiales minores debent eligi digni, bo- ni et honeste uite. 17 

Strana 130
130 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. O úředníciech menšiech. 240) Nalezli wuobec za práwo : ktož- bykoli z menšiech úředníkuow od dneš- nieho dne co kúpil na swobodnych dě- dinách, neboli který zápis od koho k sobě we dsky přijal, aby to ohlásil a dsky swé před pány na plném saudu aby četl o těch suchých dnech, při kterýchžby jemu we dsky kladeno bylo. Stalo se léta božieho 1454, we čtwrtek den swatého Prokopa, secundo Düpo- wec P. 29. 241) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto úředníky menšie nařekl, žeby něco úkladnieho a newěrně udělali, a tohoby na ně neprowedl, má hrdlo ztratiti; pakliby na né dowedl aneb na kterého jednoho z nich, túž pokutu má podstüpiti. W památných ©. 24 = c. 1492). 242) Nalezli wuobec za práwo: Ze swědomie aby byla opatrowána, aby jich žádný neohledáwal, kromě toho, ktož je spisuje; a jestližeby je pronesl, aby hrdlo ztratil bez milosti. A k swědomí aby byla truhlice se třemi zámky udě- lána, a třie úředníci aby od nie klíče měli, aby jeden k nim bez druhého nemohl leč ku potřebě před saud, aneb kdyžby je zapisowati měli. O tom w prw- ních Wáclawa Hindráka B. 2 (= 1497). 243) Nalezli wuobec za práwo: že žádný člowěk nemuož přeswědčiti úřed- níkuow menších, lečby měl k swědomí z pánów zlawic aneb z wládyk, kteří w saudu zemském sedají. O tom w gua- ternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 244) Nalezli wuobec za práwo: že úředníci Pražští menší desk zemských mají zapisowati takowym titulem na- před: „přiznal se před úředníky Praž- skými,“ jakož to bylo od starodáwna zapisowáno; než komužby list psali od úřadu, tehdy mají takowým titulem 240) Pro iure constitutum est: gui- cungue officialium minorum aligua bona emeret hereditaria, aut aliguod proscrip- tum tabularum ad se reciperet, ut id notificaret, et tabulas proscripti sui ante dominos in pleno iudicio legeret illis guattuor temporibus, circa gue illud to- ret proscriptum. 241) Pro iure constitutum est: si quis officiales minores infamaret, quod aliquid fraudulenter et infideliter face- rent, et id contra illos producere non posset, debet talis capite plecti. Sin uero probaret contra illos, aut contra aliguem horum, eadem pena plectantur. 242) Pro iure constitutum est: te- stimonia ita custodiantur, ut nemo illa legere possit, nisi is, gui ea conscripsit. Bi autem is, qui scripsit, manifestaret, ut absque misericordia capite plectere- tur. Utque cista ubi testimonia seruan- tur habeatur cum tribus seraturis, ettres offieiales ut ab illa claues habeant, ut unus sine altero ad eam non posset, nisi cum opus esset ante iudicium, uel cum illa testimonia inscribi deberent. 243) Pro iure constitutum est: quod nemo potest ullis testimonijs officiales uincere, nisi testimonijs dominorum de subselljs iudici, uel nobilium qui in iudieio regni sedent. 244) Pro iure constitutum est: quod officiales Pragenses minores proscripta tabularum tali sub forma debent scribere: ,recognouit ante officiales Pragenses* prout ab antiquo fuerat proscriptum ; sed cum litteras ad quempiam ab officio scribere debent, tunc tali forma debent 

Strana 131
Zřízení zemské sa krále se napřed psáti: „úředníci Pražští men- ších desk zemských N.“ jakož od sta- rodáwna býwalo. W černých zápisných I. 15 (= 1492). 245) Item kdyżby úředníci menší od úřadu pro práwa wedenie jeti měli, a přijeli a seznali místa nebezpečná, a požádali: buď z pánuow, z rytieřstwa, z měst, z městeček, ze wsi, aby jim pruowody dáwali w slušná místa jedni k druhým. 246) Nalezli wuobec za práwo: že žádný listem od úřadu aby nebyl ob- sielán, kteráž wěc ku puohonnému prá- wu příslušie; a to proto, poněwadž jest úterský den složen, aby se ze wšech wčcí poháněli. Krom toto swoleno jest, aby pře strannie minuly, a od úřadu listem osoby aby nebyly obsielány, než wšichni aby se práwem hleděli, Než wdowy asirotci, jestližeby které wdowě jejie wěno nepostúpeno neb odjato bylo, a sirotkuom kto statku sstúpiti nechtěl, přijdúc před úředníky menšie, aby se se opowěděly, od koho se jim to děje: a úředníci aby tu neb ty osoby listem obeslali, aby před pány JM“ na plném saudu stáli neb stál ten úterý po za- sednutí saudu najprw příštieho. A tu hned aby úředníci toho znamenali, kto se opowie prwé který den, a tak pořád, kto po kom se opowie, a ten potom slyšán buď. A tu na den ten na koho úředníci zawolají, ten toliko s přátely wstup do šraňkuow a žádný jiný, ani na pány JM“ wolaj, lečby která pře ku puohonu nepříslušela, ten muoZ zawo- lati; pakli kto pfes to zawolá a wstüpí do &raákuow, ten pokutu nes podlé prwnieho swolenie. Wladislawa r. 1500. 131 uti in principio: officiales Pragenses mi- nores tabularum regni N.^ prout ab an- tiquo fuerat. 245) Pro iure constitutum est: si aliqui officiales minores ad ius exequendumt irent alicui ab officio et uenirent ad loca uirum periculosa latronum, si petierint siue a ba- rone aliquo, siue a nobili aut a ciuitate conductum, quod tunc debet dari illis per uices, 246) Pro iure constitutum est: quod nemo debet ab officio litteris in ius uo- eari ob illam rem, que spectaret ad ius citationum, et hoc ratione tali, quia ob hoc dies Martis constitutus est, sed ut in qualibet causa pars partem citaret, quia hoc constitutum est, ut cause ex- traordinarie cessarent, ut iam litteris ab officio non uocaretur quisquam, sed ut omnes unus contra alium procederet iure. Sed uidue et pupili, si alicui uidue de dote sua non cederetur, uel dos quod ei ablata foret, et cum quis pupilhs de bonis eorum cedere nollet, quod tunc uenire ad officium tabularum debent, et officialibus notificare, a qui- bus ilis iniuria fieret: tunc officiales hune uel hos litteris suis uocare debent, ut compareant in pleno iudicio domi- norum die Martis post inchoatum iudi- cium proxime uenturo. Et ibi mox offi- ciales ilum consignare debent, qui se prius denunciauerit et quo die, ita ut ordine qui prius et qui post se denun- ciauerit audirentur. Et illo die Martis, quem officiales uocauerint, is ut tantum- modo intra septa cum amicis ingrede- tur et nullus alius, neque aliquis illo die dominos debet inclamare, nisi ali- qua causa ad ius citationum non per- tineret, talis potest etiam ^ dominos inclamare. Sin autem aliquis insu- per inclamauerit et intra septa in- troiret, penam luat iuxta priorem con- stitutionem. 17* 

Strana 132
132 247) Nalezli wuobec za práwo: úřed- níci menší, kteříž dsky w moci mají, aby žádnému wýpisuow z desk newy- dáwali bez powolenie krále JM“ neb pánuow a wládyk z plného saudu aneb úředníkuow desk zemských wětších. W prwních Wáclawa Hindráka B. 1(=1497). 248) Nalezli wuobec za práwo, páni a wládyky na plném saudu ráčili sú rozkázati we dsky památné zapsati: ja- kož Marta z Nelžejowic prosila jest pá- nuow J* M5 za opatfenie, Zeby Dépolt, Wáclaw a Ladislaw bratte Popelowé z Lobkowie pohnaní nálezu panskému dosti neučinili: itakto páni J* M wšem wuobec ráčili sú rozkázati: ktožby ko- liwěk panskému nálezu i úředníkuow menších dosti neučinil, tehdy úředníci Pražští mají zwésti puowoda na dědiny pohnaného wedle práwa, a ten takowý, ktožby panskému nálezu dosti neučinil, bude powinen puowodowi zase wšecky náklady a ütraty nawrátiti, kteréZby na zwod naloZil i na jiná práwa wedenie beze wšie odpornosti. À proto aby úřed- níci nadepsanů Martu zwedli hned na dědiny swrchupsaných pohnaných, a oni pohnaní budá powinni jie Martě wedle toho nálezu wšecken náklad zase nawrátiti též beze wšie odpornosti. W památných ©. 19 (=c. 1492.) 249) Nalezli wuobec za práwo: páni a wládyky na plném snčmu obecniem, kterýž byl držán w pátek o suchých dnech postních (13 března) léta božie- ho 1495, s powolením najjasnčjšieho kniežete a pána, pana Wladislawa z božie milosti Uherského a Českého krále ete. na tom sú zuostati ráčili: aby již po dnešní den wšichni wkladowé we dsky zemské, buď w wětšie neb menšie, w trhowé neb zápisné, w puohonné neb w památné, aby česky psáno bylo, a to aby wěčně tak držáno bylo a za- chowáno. Než což se majestátuow nebo Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 247) Pro iure constitutum est: of- ficiales minores, in quorum potestate sunt tabule regni, ut nemini transsumpta ex tabulis darent sine consensu regie maiestatis aut baronum et equestrium de pleno iudicio aut officialium tabula- rum regni maiorum. 248) Pro iure constitutum est: ba- rones et equestres de pleno iudicio man- dauerunt in memoriales tabulas assig- nari, ubi Marta de Nelzegiowiez roga- uerat dominos, ut sibi prouideretur, ex quo Diepoltus, Wenceslaus et Ladislaus fratres Popellones de Lobkowiez citati nollent sentencie late satisfacere; et ideo domini taliter omnibus in communi man- dauerunt, quicunque late sententie do- minorum non satisfacere uellet, tunc of- ficiales Pragenses debent actorem indu- cere in bona rei iuxta constitutiones. Et is, qui non satisfaceret sententie late, obligatur actori contra omnes sumptus et impensas restituere, quascunque in induectionem impendisset et in reliquam iuris executionem sine omni controuer- sia. Ideoque ut officiales iam dictam Martam inducerent in bona iam dictorum reorum, et hi rei tenebuntur ei Marte iuxta constitutionem omnes impensas contra restituere sine controuersia. 249) Pro iure constitutum est: ba- rones ef equestres in plena sinodo ge- nerali, que habita est die Veneris in quat- tuor temporibus quadragesimalibus anno domini Mececlxxxxv cum consensu se- renissimi principis et domini domini Wladislai dei gratia Vngarie et Boemie oc. regis, hoc constituerunt, ut ab isto die omnia proscripta tabularum regni, magnarum siue minorum, emptionum siue oppignorationum, citationum aut memorialium, Boemice scribantur et hoc ut in perpetuum teneatur et seruetur. Sed quod ad litteras regias et instru- 

Strana 133
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. jiných listów latinských nebo němec- kých dotýče, kteříby we dsky slowo od slowa wpisowáni měli býti, ti aby tak jakž psáni jsú, buď latině neb ně- mecky we dsky wkladeni byli, Poslowé na to byli sá ke dskám od J* M* Jin- dřich z Hradce, najwyšší komorník krá- lowstwie českého, Puota z Ryzmberka a z Swihowa, najwyšší sudí králowstwie českého z pánuow, jsúce k tomu zwlá- ště wysláni. Stalo se w pondělí před swatü Gedrutü (16 bfezna) w památ- ných T. 15. 250) Nalezli wuobec za práwo: což se rokuow oprawowánie při puohoniech dotýče, ti mají minúti; neb ktož ku při nestojí, dosti jest ztratil podlé prá- wa starodáwnicho. W prwnich Wäc- lawa Hindráka B. 2 (—1497). 251) Nalezli wuobec za práwo: na katedru aby žádný nechodil, ani se we dskäch wertowal bez powolenie panów úředníkuow wětších; a ktožby koliwěk šel, aby 10 kop grošuow panuom úřed- níkuom dal a w wěži tři dni aby seděl. W prwních Wáclawa Hindräka B. 2 (= 1497). 252) Nalezli wuobec za práwo: jest- ližeby kteří po puohonu neswědčili a swědčiti nechtěli, ti mají listem od úřa- du obesláni býti aby swědčili; pakliby přes to neswědčili, muož k nim o škody hledieno býti. Než jestližeby se komu cti dotýkalo a on swědka pohnal, ten nemá očest sauzen býti, lečby mu swě- dek připrawen byl; a kdyžby připra- wen byl, má swědčiti, a k tomu tre- stán býti. 253) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by poháněl pro lidi dědičné sběhlé, a také o čeleď: jestližeby kto koho po- hnal o člowěka swého dědičného, i také o čeledína přístawnieho a slu- 133 menta scripta uel latine uel almanice, que de uerbo ad uerbum intabulari debent, hec prout sint scripta siue latine siue almanice intabulentur. Relatores huius- ce rei ad tabulas fuerunt Henricus de Noua domo, supremus camerarius regni Boemie, Puta de Ryzmberga et de Schwi- how, supremus jndex regni Boemie, ex baronibus, ad hoc specialiter missi. 250) Pro iure constitutum est: quod atünet ad emendationem terminorum ci- tationum, hec debet iam cessari; quiu quicunque ad iudicium non comparuc- rit, satis iam amisit, contumax factus iuxta ueteres constitutiones. 251) Pro iure constitutum est: ad cathedram ut nemo ascendat, neque se in tabulis uerset, absque consensu do- minorum officialium maiorum; et qui- cunque ascenderit, ut talis X. sexagenas grossorum dominis officialibus daret, ct tribus diebus ut in turri maneret. 252) Pro iure constitutum est: qui- cunque forent ad testimonium dandum citati et illud dare recusarent, tales ab officio litteris uocentur, ut dent testi- monium; si adhuc insuper nollent testi- ficare, tunc talis ad omnia damna obli- gabitur. Si uero causa esset, que ad bonam famam alicuius pertineret, et is testem citaret, talis non debet in huius- modi causa, que ad bonam famam per- tinet, iudicari, nisi testis ad hoc addu- catur ut testificaret, et insuper puniri etiam debet ob hoc is testis. 253) Pro iure constitutum est: si foret citatio pro subditis hereditarijs profugis, aut etiam pro familia mercede conducta ac seruili profuga, si actor suffücienter probaret in iudicio, quod 

Strana 134
134 žebného, a jestližeby puowod dostatečně prowedl před saudem, že jest člowěk jeho aneb čeledín jeho: že takowý ne- má dále ku přísaze dopuštěn býti, ale má jemu pówodowi za práwo dáno býti. A tu pokutu bez odpornosti dáti má a zaplatiti we dwü nedéliech otedne roz- sudku pořád sběhlých. A ten každý pro takowü wéc muož pohnati ze dwaceti (sic) hřiwen bez lotu sspolupówodem ; jakož o tom w památných dskách L. 9(—1487). Nalezli wuobec za práwo: aby též pro zchowance, nájemníky a pro pank- harty bylo poháněno, jako o lidi a o čeleď sběhlú. O saudu menšiem zemském. 254) Nalezli wuobec za práwo: takto mají w menšiem súdu sedati: najprwé místo- purkrabie PraZsky, místokomornik, místosudi, mistopisa¥, ufednik králowé, úředník podko- mořieho, písař menších desk zemských. A žádný jiný nemá z südu mluwiti, neZ místo- sudí s wolí wšech, anebo komuž on káže; a též w potaz má kázati se sstupowati. 255) Nalezli wuobec za práwo: saud menší zemský, k tomu muož pohnati z desieti hřiwen střiebra bez lotu aneb z 10 kop grošuow českých, aneb níž z dluhu z kteréžkoli wěci kto chce, kromě listownie wěci, kteréž purkrabie hradu Pražského súditi má. A k tomu puowoduow muož k sobě přijieti až do dewieti, a ten každý z 10 hřiwen střie- bra bez lotu muož pohnati wedle něho. Puohonowe mají také we dwú nedělí před suchými dni poháněni býti. Puo- wod, i ktož podlé něho pohánie, wšickni k wyhlášení puohonuow mají puowo- dowé wšickni státi; a potom po wy- hlášení puohonow budú moci puowo- dowé wšickni jednomu, dwěma anebo třem, neb kolika se jim osobám zdá, swé pře poručiti na zisk i na ztrátu. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. homo talis fuisset subditus suus aut ex familia sua, tunc reus non debet admitti ad iuramentum, sed debet condemnari actori ad penam, quam sine controuer- sia dare tenetur et soluere infra duas ebdomadas continuas a lata sententia. Et quilibet citare potest in tali re pro pena X talentorum argenti sine lotone, cum coactore suo. Et itidem potest citatio fieri pro alumnis, pro conductis, pro spurijs, sicut pro subditis profugis et pro familia. De minori iudicio regni. 254) Pro iure constitutum est: hoc or- dine in minori iudicio sedere debent: inpri- mis uicepurgrauius Pragensis, uicecamera- rius, uiceiudex, uicenotarius, officialis regine, officialis subcamerarij, notarius tabularum minorum. Et nemo alius & iudicio loqui et interrogare partes debet, quam uiceiudex cum consensu omnium, aut cui ille commise- rit; et is ad sententiam ferendam et consilium reliquos uocare debet. 255) Pro iure constitutum est: ad istud iudicium regni minorum officialium potest quis citare ob supradictam penam pro X talentorum argenti absque lotone, hoc est pro X [f gr. aut infra, et pro debitis ex qualicunque re, exceptis litte- ris obligatorjs, quas purgrauius arcis Pragensis iudicare debet. Citarique de- bent duas ebdomadas ante quattuor tem- pora, et utraque pars personaliter com- parerein publicatione citationum. Deinde etiam ambo possunt sibi procuratores constituere, unum aut duos, uel etiam plures uice sua, ad luerum et in dam- num. Et iste citationes publicantur die Mercurij quattuor temporibus ; et iudicant duos dies ordine, antequam inchoatur magnum iudicium, siue sit circa festum Hieronymi, siue in quattuor temporibus. 

Strana 135
Zřízení zemské za krále A pohnaný též bude moci sobě poruč- níka neb poručníky zdělati; kohož se mu zdáti bude. A ti puohonowé w středu na suché dni wyhlašují se i sau- die, dwa dni před tiem, než se weliký saud saudí, buď při swatóm Jeronymě, neb při suchých dnech. A puowod při tom saudu menšiem, při wložení žaloby, při stání pře když k slyšení přijde, swědkuow poháněnie neb k wedení, a wyhráli při neb práwo ustojí, k we- dení práwa a k dowedení, má se při- tom při wšem tak zachowati, jako při saudu zemském welikém, kdež se z sum- my pohánie. Jakož o tom široce při saudu zemském welikém wypséno jest. 256) Nalezli wuobec za práwo: týž pohnaný při wyhlášení puohonuow i při swé při; když naň zawolají, bude zachowán též jako při saudu zemském ; a jestliže nestane, bude naň dáno stané práwo, a pfi swü ztratí. Pakliby se tre- filo, Zeby pówodowi puohon zdwiZen byl, anebo žeby při prohrál: tehdy po- hnaný ze škod útratných má též winiti a zachowán býti, jako při saudu welikém. 257) Nalezli wuobec za práwo : žád- ná kmetična, kdyžby za kterým pánem owdowčla, že se na jiné grunty ne- má wdáwati bez wuole pána swého. W Wáclawowych Hindrákowých B. 3 (= 1497). Wladislawa r. 1500. 185 Et tune actor circa tale iudicium, in querimonia deponenda, in comparendo ad diem iudicij, in citandis testibus aut producendis, et si causam suam obti- nuerit et acquisierit ex iudicato uel per contumatiam rei, in iure ducendo et exe- quendo, debet se ita in omnibus con- seruare, sicut circa iudicium maius regni, cum pro quantitate pecunie agitur, prout late circa iudicium maius commemora- tum est. 256) Pro iure constitutum est: iti- dem citatus circa publicationem, circa iudicium cause sue cum uocabitur, itidem conseruabitur sicut circa maius iudicium; et si non comparuerit, dabitur actori contra eum ius contumatie suamque cau- sam amittet. Si autem contingeret, quod actori citatio leuaretur ut nulla, aut quod causam amitteret, tunc citato com- petit actio pro expensis contra actorem, sicut circa maius iudicium. 257) Proiure constitutum est: quod nulla mulier subdita, cum sub aliquo domino ad uiduitatem deueniret, potest per matrimonium subsequens in alia bona transire sine consensu domini sui. Puohonowé k saudu mensiemu. 258) Nalezli wuobec za prâwo: ktoz- by die dědiny držal, práwa k nim ne- maje, a propustil z toho zbožie některé lidi z člowěčenstwie, že to propuštěnie moci nemá. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1491. 259) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto k komu poslal, aby mu čeledína wydal, neb člowěka a služebníka neb sirotka, jakoż o tom nález obecní prwní 258) Pro iure constitutum est: si quis bona alicuius possideret iniuste, et ex ills bonis manumitteret aliquos sub- ditos, quod talis manumissio uigorem habere non debet. 259) Pro iure constitutum est: si quis denunciaret alicui, ut ili unum ex familia sua, aut subditum suum aut seruitorem aut orphanum suum exhibe- 

Strana 136
136 šíře ukazuje, a ten, k komužby posláno bylo, toho newydal, ažby jej puohon zastihl, a tepruw jej chtěl po puohonu wydati: tehdy ten, ktož jest jej pohnal, má wuoli mieti jej přijieti aneb se puo- honu drZeti. O tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1492. 260) Nalezli wuobec za práwo : ktoZ- by na kom člowěka wysaudil, má jemu toho élowéka wydati (podlé rozsudku) s tiem statkem, s kterymZ se jest tyż člowčk k němu přibral. Než což tu pod tiem pánem statku nabude, má u toho pána milosti o ten statek hleděti; a ten pán má wuoli, jej jemu propu- stiti neb nechati. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1492. 261) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by člowčka cizicho u wazbě držal pro nějaký zlý a nešlechetný skutek, a když- by pán člowěka k tomu poslal, u kohož ten sedí, aby mu jej wydal jako člo- wéka jeho, s tiem spuosobem, jakoby nic zlého neučinil, než jakoby jemu sběhl, chtě z pokuty ze 20 hřiwen po- hnati: nemá jemu na to jeho wydati, než má se při tom zachowati člowěku jako o jiném zločinci, wedle swolenie zemského o narčení a o zločinciech. A o tom nález w bielych puohonných léta 1493. : 262) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby který cizozemec komu člowěčen- stwie slíbil, a potom Żeby k někomu jinému ušel z země, a ten, komuż jest člowěčenstwie slíbil, Zádalby na tom, aby mu jej wydal: má mu jej wydati jakoby jeho rodilý byl, a nemá sobě naň z cizie země propustnieho listu jednati, ani jej tiem listem (by pak zjednal) zastierati proti tomu, komuž jest člowěčenstwie slíbil; pakliby se w tom nezachowal, bude moci k němu Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ret, prout constitutio generalis prior in- dicat, isque cui denunciatum est non exhiberet illum domino suo, donec ci- tatio ob eam rem ad eum ueniret, et quod primo post citationem uellet ta- lem exhibere, tunc actori liberum est acceptare talem, aut citationi inherere. 260) Pro iure constitutum est: si quis in aliquo ex iudieato subditum suum obtineret, debet tunc reus illum subditum actori exhibere ex iudicato illo cum bonis iliis cum quibus ad eum transmigrauerat; sed quicquid bonorum sub tali domino acquisiuit, debet pro his bonis apud eundem dominum pe- tere gratiam; et ili domino liberum est, ei dimittere talia bona, aut non tradere si uoluerit. 261) Pro iure constitutum est: si quis subditum alterius in carcere suo teneret ob scelus aliquod aut facinus, dominusque ilius subditi ad eum apud quem incarceratus teneretur mitteret, ei denunciando, ut ei subditum suum ex- hiberet ea specie, tanquam nihil mali admisisset, sed tanquam ab eo profuge- ret, uolens hoc pacto pro X talentis pena citare: non debet tunc in tali casu exhiberi, sed se debet conseruare erga illum tanquam erga malefactorem iuxta constitutionem de infamatis et de male- factoribus. 262) Pro iure constitutum est: si quis homo alienigena fidelitatem pro- mitteret alicui domino, et quod postea ad alium profugeret hic in regno, isque eui fidelitatem promisit peteret ab illo, ut eum ill exhiberet: debet tunc in tali easu exhibere tanquam illius esset sub- ditus naturalis, neque debet contra do- minum litteras manumissionis disponere, neque cum his litteris si disponeret eas talem contra dominum suum cui fide- litatem promiserat protegere; si tunc se 

Strana 137
Zřízení zemské za krále hledieno byti wedle zfiezenie o lidi, O tom rozsudek we lwowých léta 1497. 263) Nalezli wuobec za práwo: jestli- žeby kto koho žádal, aby mu se čele- dínem ujistil, a on wsadilby jej do wazby, a ten čeledín žeby jemu z waz- by ušel neb wyšel bezelsti: bylliby po- hnén ztć pokuty, komuż jest ten wé- zeń uel, nebude tau pokutau powinen. Rozsudek we lwowých léta 1496. 264) Nalezli wuobec za práwo: když- by dwéma trh swédéil na který grunt, a ti Zeby &lowéka cizieho na ten grunt přijali, a chtělliby kto z toho člowěka pohnati: tehdy mś obń pohnati, komuż dsky swědčie; neb pożeneli jednoho, že jemu puohon zdwihné. O tom roz- sudek léta božieho 1496. 265) Nalezli wuobec za práwo: kdež stranám obojiem nálezem přisaudie ně- co, ježto w tom nálezu nestojí, že se jedné straně dáwá za práwo: tehdy ty strany nemají se ze škod winiti. Pakh- by která strana winila, tehdy jie to obeslánie bude zdwiženo, kteréž pro ty škody udělá. Než jestližeby w nálezu stálo, že jedné straně za práwo dáwají, ta strana muoZ ze škody winiti. O tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1494. 266) Nalezli wuobec za práwo: jestliže kto požene před menšie úřad z wétäie summy než z 10 hřiwen bez puowoda, že mu ten puohon zdwižen bude. O tom rozsudek we lwowych puohonných 1498 léta. 267) Nalezli wuobec za práwo: ko- muZbykoli která summa neb jiná wče saudem byla přisúzena, a on by jie po- tom skrze přátely neb smlúwu, nečekaje roku, wzal, a práwa newedl, a potom by ze škod winiti chtěl, kteréžby pro tu při utratil: že těch škod bude odsúzen, Wiadislawa r. 1500. 137 non ita conseruaret, potest contra ta- lem iure agere iuxta constitutionem fac- tam de subditis. 263) Pro iure constitutum est: si quis peteret ab aliquo, ut se cum fami- liar suo bene firmaret, et ille demum eundem uolens se firmare incarceraret, ac is familiaris de carcere exiret absque ulla fraude: si tunc foret ille citatus ex cuius carcere ile familiaris exiuit pro pena, eo casu non obligabitur citatus ulla pena actori. 264) Pro iure constitutum est: si duobus titulus emptionis supra aliqua bona protestaretur, et hi ambo subditum alienum in bona illa acciperent; si tunc aliquis ob illum subditum hominem ci- taret, quod eo casu debent ambo citari, quibus tabule protestantur; si uero nisi unum citaret, talis citatio erit nulla. 265) Pro iure constitutum est: si utri parti litigantium per sententiam iu- dieum aliquid adiudicabitur, et quod in illa sententia non erit positum, quod uni parti datur pro iure: tunc tales par- tes non debent pro expensis inuicem agere. Si tune utra pars aliam pro ex- peusis citaret, talis citatio erit nulla. Sed si in sententia iudicum esset, quod alteri parti datur pro iure, talis pars eo modo alteram partem aduersam po- test pro expensis conuenire. 266) Pro iure constitutum est: si quis citaret aliquem ad minus iudicium regni pro certa quantitate pecunie, que centum sexagenas grossorum excederet, quod talis citatio erit nulla. 267) Pro iure constitutum est: si cui certa quantitas pecunie aut alia res per sententiam iudicum esset adiudicata, et eam postea ante terminum per ami- cos aut per gratuitam pactionem acci- peret, et ius ob eam non duceret, et 8i post talem pactionem uellet contra reum 18 

Strana 138
138 pončwadž jistinu skrze přátely wzal; jakož o tom rozsudek léta 1489 w bie- lych puohonnych, kdeż Ctibor Rohlfk pohnal. 268) Nalezli wuobec za práwo: ktožby před kterým koliwěk saudem po- čal žalowati, a potom swéwolně ušel od saudu bez wědomie a wuole saudce: ten má obeslán byti od krále JM", neb od pánuow a wládyk z plného saudu, a má pro tu swéwolnost tresktán byti, a dwé nedéli u wéZi sedéti; a tu pfi, pro kte- rüZ jest pohnal, má ztratiti. A též zase jestliżeby pohnany po dwojiem hojem- stwí žalobu slyšel, a potom od toho bez wuole súdciem ušel, že má týž tresktán a obeslán býti, a týž swú při ztratí, ja- kož se nahoře píše, a má naň dáno býti stané práwo. O tom w památných L. 10 (= 1487). 269) Nalezli wuobec za práwo: ktoZbykoli listem swédomie dal pod pe- četmi neb pod pečetí, a ta pfe Zeby k saudu přišla, à ti swédkowé Zeby prwé zemřeli: tehdy má to swědomie přijato býti, jakoby přísahu učinili; a o tom rozsudek léta božieho 1495, w bielých puohonných. | 270) Nalezli wuobec za práwo: Ze swédomie listownie pfed saudem zem- ským wětším i menším i pfed dwor- ským nemá přijímáno býti, jestliže jsú ti žiwi, kto je dáwají. Než městská swědomie podlé prwnieho swolenie zem- ského mají přijímána býti ; jakož o tom rozsudek w modrých puohonných léta božieho 1452. *) 272) Nalezli wuobec za práwo: že žádný na list ani na ceduli přísahati k swčdomí nemá, neZ pfisáhna, má to, nač přisahá, ústně seznati, a písař to má zapsati, kterýž swědomie zapisuje ; Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. agere pro expensis, guas ob illam litem expendisset, guod eo casu non poterit agere, ex guo rem iudicatam per ami- cos accepit. 268) Pro iure constitutum est: si guis coram aliguo iudicio inciperet guem- piam accusare, et demum pertinaciter a iudicio sine sentencia et sine con- sensu iudicis abiret: talis debet a regia maiestate uocari aut a baronibus et equestribus de pleno iudicio, debetque ob hane pertinaciam puniri ac duas eb- domadas in turri teneri, e£ causam suam pro qua citauerat amittere debet. Et rursus, si citatus post binas dilationes querimoniam contra se factam audiret, et ab inde sine consensu iudicis abiret, quod itidem puniri debet et uocari, causamque suam amittere debet, ut su- pra commemoratum est, debetque reus contumax actori declarari. 269) Pro iure constitutum est: qui- eunque litteris suis testimonium darent sub sigillo aut sub sigillis, et quod hi testes prius morerentur, quam causa illa, super quam testimonium dederunt, ueniret iudicanda: tunc taletestimonium litterarum acceptari debet, ac si iura- mentum super hoc fecissent. 270) Pro iure constitutum est: testimo- nium litterarum in iudicio regni maiori et mi- nori etiam iam acceptari debet, ciuium uero sub sigillo ciuitatis, iuxta recentem constitutionem. 211) Pro iure constitutum est: quod ba- rones et equestres in quocunque iudicio se- dent; nemo testimonium dare debet in causa illa, que causa coram illo iudicio agitur; sed euius rei conscij essent, extra iudicium pos- sunt testificare. 272) Pro iure constitutum est: quod nemo, qui dat testimonium, debet iura- mentum deponere supra cedulas aut supra litteras, sed iuramento prius facto, supra quodcunque iuramentum fa- *) Rkpp. Raudnickÿ a PraZskÿ nemaji také ani přídawku o swčdectwích městských (270) ani čísla 271 wůbec. 

Strana 139
Zřízení zemské za króle a to z panského a rytieřského řádu. A kteříž z panského a ryterekého řádu přísahy mají k jakýmžkoli úřaduom, ti na ty přísahy swědčiti mají. 273) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto dal swědomie na koho, prawě naň, že jemu něco nešlechetného učinil, a on by tomu swědomí odpieral: má ten na něj to prowozowati, ktož jest naň swědomie dal, co jest nešlechetného učinil, a má k tomu od úředníkuow men- ších obeslán býti listem, aby k swému swědomí stál a je wedl. Pakliby po tom obeslání k swému swědomí nestál: tehdy ten, ktož jest swědomiem na cti narčen, má král JM' a saudce jej na jeho cti opatfiti, a má jemu nań zatykací list dán býti na toho, ktož jest jej nařekl a nestál. H. 10. 274) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto falešné swědky wedl, a to naň uwedeno bylo aneb na ty swědky též: tehdy mají wšickni w pokutu a winu králowskü wzati býti a tresktáni, jako jiní falešníci. Jesthżeby kto proti dskám wedl to swědomie, a we dskách by swědčilo 40 let, a oni by swědčili, že to pomnie od pěti a od 40 let, a též jestližeby proti listu swědkowé swědčili wýše, nežli swědčí w listu datum, toho to každé swědomie jest zřetedlně falešné. Jakož o tom rozsudek w modrých oc. léta božieho 1456. 275) Nalezli wuobec za práwo: že muž jestližeby swé ženě swědčiti chtěl, to O tom rozsudek králowský - Wiadisława r. 1500. 139 cit, hoc debet uerbis proprijs fateri, et scriptor, qui testimonia scribit, debet hoc testimonium proseribere; et hoc dicitur de his, qui sunt ex ordine ba- ronum et equestrium. Et si qui sunt barones aut equestres, qui iuramenta habent ad sua officia, hi super talia iu- ramenta testificare possunt. (Sed iam ali- ter est: quia datur testimonium ab istis duo- bus statibus litteris sub sigillis proprijs.) 213) Pro iure constitutum est: si quis contra aliquem testimonium daret, dicendo in illum, quod ei aliquid sce- lerate fecisset, et quod pars aduersa huie testimonio contradiceret: debet tunc talis testis in illum producere testimo- nio, quidnam illi scelerate fecisset, et insuper his testis debet ab officialibus minoribus uocari litteris, ut ad testifi- cationem suam compareret, et id quod testificatus est, contra illum, quod scele- rate aliquid fecisset, produceret. Si tune non compareret ad talem uocationem ad testificationem suam producendam: tunc qui hoe testimonio infamatus est, ilius honori regia maiestas et iudices prouidere debent, debentque in illum, qui ita testificatus est et uocatus non comparuit, litteras arestationis dare. 274) Pro iure constitutum est: si quis falsum testimonium daret, et id contra eum produceretur, uel si quis falsos testes produceret: tales omnes debent ad supplicium regium et. mulctam rapi et puniri sicut falsarij Et si quis contra proscripta tabularum hos testes duceret, et si in tabulis testificaretur a xlannis, et illi testes testificarent, quod id recordarentur a quinque et xl annis, et itidem si testes testificarent contra litteras ultra quam datum litterarum protestaretur, tale testimonium mani- feste falsum est. 275) Pro iure constitutum est: si uir uxori sue aut aduersus uxorem te- 18* 

Strana 140
140 swědomie nemá přijato býti. Též kte- rážby koliwěk žena muži swému swěd- čiti chtěla, aneb proti muži swému a zase muž ženě swé aneb proti ženě swé, že swědčiti nemá. Než wdowa ta muož swědčiti jako jiný muž. A také synowé otci, byliliby nedielni otce swého, ne- majf swédéiti: neZ kdyZby dielni byli, Ze to budüá moci ucimti. A zase otec synuom též swědčiti nemá, jestližeby jich dielem neodbyl: než kdyžby je oddělil, tehdy muož jim swědčiti ; a též bratřie bratruom. Ani sestry jedny druhým swědčiti nemajie, ani proti nim, kdyžby sebe nedielné byly toliko. Též také ktožkoli s kým statek má, a jsa s ním o ten statek nedielný, nemá jemu o ten statek swědčiti; a tak wšickni, kteřížby sebe nedielní byli, toliko o statek, že sobě jedni druhým swědčiti nemají. O tom rozsudek třetí Plana G. 25 (— 1462). 276) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto co komu prawil, a onby pohnal toho, aby mu to swědčil, co jest jemu prawil, a ten: by jemu toho ne- swědčil a prawil, že jest jemu toho ne- prawil, a ten by to naň prowedl, že jest jemu to prawil: tehdy má ten za klamaře jmien býti, že jest prawil a ne- swědčil tak; ato jestližeby se cti dotý- kalo aneb jaké hanby, aby ten dare- mních wěcí nerozpráwěl, a lidí wespo- lek newadil. O tom rozsudek králow- ský A. 11. 277) Nalezli wuobec za práwo: ktožby škody útratné prowodil, jestliže swědkowé swědčie, žeby jemu těmi ško- dami powinowat byl, a nejmenují summy čehož jsú swědomi, že ti swědkowé ne- mají přijati býti. O tom rozsudek w lwowyeh puohonných léta boZieho 1499, kdež Dorota z Waltieřowa pohánie. 278) Nalezli wuobec za práwo: ktožby pod kým měl člowěka, a prá- wem o ného Zeby nehledél k tomu, pod Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. stificare uellet, tale testimonium accep- tari non debet. Et rursus, si uxor ma- rito suo, aut aduersus maritum uellet testificare, itidem non debet recipi. Sed uidua testificare potest ut alius uir. lti- dem filij patri suo, si emancipati non essent: sed emancipati bene possunt testificare patri suo. Similiter pater filijs etiam non potest testificare, si illos nondum emancipasset; si uero eos eman- ciparet, tunc potest illis testificare. Et itidem dieitur de fratribus et de soro- ribus. cum non fuerint partiti de bonis suis, quod unus alteri, neque unus con- tra alterum testificare potest. Itidem di- citur de his, qui bonis aliquibus sunt coniuncti, tunc quoad illa bona sibi inuicem testificare non possunt. 216) Pro iure constitutum est: si quis alicui aliquid diceret, et ille citare t talem ut ei testificaret id quod dixit, illegue illi hoe testificare nollet, et in- super si negaret se illa dixisse illi, et aduersa pars illum talia dixisse produ- ceret testimonijs: tune talis pro fallaci haberi debet, quod alia diceret, et alia testificaret. Et hoc intelligi debet, si id pertineret ad honorem alicuius uel infa- miam, ut talis res inanes deinceps non loqueretur, nec homines inuicem in dis- cordiam adduceret. 277) Pro iure constitutum est: cum quis damna expensarum uellet produ- cere, et testes testificarent, quod illi reus teneretur ad expensas, neque quan- titatem pecunie expense nominarent, quod tales testes recipi non debent. 218) Pro iure constitutum est: si quis subditum suum haberet sub alio domino morantem, et contra talem, sub 

Strana 141
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kýmž sedí, a kázalby se jemu nočně wystěhowati a wybrati, aneb jakžkoliby jej přijal na swuoj grunt: propadne po- kutu, jakož swolenie nahoře psané w pokutě ukazuje. A o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1486. 279) A w témž rozsudku stojí, že žádný služebník nemuož očistníkem býti pána swého podlé práwa zemského. 280) Nalezli wuobec za práwo: že z panského aneb rytieřského řádu po- boční synowé aneb dcery nemají wydá- wáni býti jako jiní sirotci, lečby komu dobrowolně slíbili člowěčenstwie. O tom rozsudek léta božieho 1495 w bielých. 281) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto člowěka swého ruků dá- ním propustil komu, a on to dostatečně prowedl, má toho ten člowěk užiti, jakoby mu list wýhostní byl dán. O tom roz- sudek w bielych puohonnych léta 1495, 282°) Nalezli wuobec za práwo: že Pražané a jiná města králowská, kte- réž grunty mají na zemi swobodné, že z těch mají wydáwati lidi zběhlé, si- rotky i čeleď, jako páni neb rytieřstwo jedni druhym wydźwaji. Jakoż o tom prwnie swolenie a rozsudek w bielých puohonnyeh léta boZieho 1494. 282^» Nalezl wuobee za práwo: jestližeby kto člowěka cizieho na gruntu za sebü osazeného jmél, a ten clowék žeby se pod swého pána dědičného wy- stěhowal aneb se wykradl od toho, pod kterýmž jest seděl: tehdy ten, od ko- hož se jest wystěhowal aneb wykradl, pošleli k jeho pánu dědičnému, aby mu ho wydal, jako člowěka, kterýž mu se pryč wystěhowal aneb wykradl, a ne- chtělliby ho wydati : tehdy jej muož pro to newydánie z pokuty pohnati, a na něm tu pokutu obdrží. Než když bude ten člowěk zase nawrácen, odkud se jest wystěhowal aneb wykradl: tehdy pán 141 guo moraretur, non procederet iuridice, sed iuberet suo subdito, ut nocturno tempore clam emigraret et se transfer- ret, aut guacungue alia ratione ad sua bona eundem suscepisset: talis incidit in penam, prout constitutio de tali pena supra commemorat. 279) Pro iure constitutum est. nul- lus seruitor potest esse expiator domini sui iuxta regni constitutiones. 280) Pro iure constitutum est: quod ex baronum et equestrium statu late- rales filij aut filie non debent exhiberi, sicut alij orphani exhibentur, nisi quis sua sponte alicui subiectionem promitteret. 281) Pro iure constitutum est: si quis subditum suum per manus suas manumitteret alicui, isque sufficienter probaret id: tunc is subditus debet frui hac manumissione non secus, ac si lit teras manumissionis haberet ab eo. 282*) Pro iure constitutum est: Pra- genses et ciuitates alie regie, que fun- dos habent liberos et hereditarios, quod ex his subditos profugos, orphanos et familiam exhibere debent, prout barones et equestres exhibere solent iuxta con- stitutiones. 282^") Pro iure constitutum est: si quis subditum alienum in bonis suis commorantem haberet, isque ad domi- num suum hereditarium furtim emigrà- ret: tunc is, a quo furtüm emigra- uerat aut abijt, si mittet aliquem ad dominum suum hereditarium, ut talem ei exhiberet tanquam subditum hominem, qui ab eo abijt et furtim emigrauit: si tunc non exhibuerit eum dominus hereditarius, habebit actionem contra eum de non exhibendo, et ad penam, quam etiam obtinebit. Sed si talis resti- tueretur, unde emigrauerat clam et fur- iim abijt, demum dominus ille heredi- 

Strana 142
142 jeho dědičný bude moci zase wedle práwa jako k člowěku dědičnému hle- děti podlé swolenie prwnieho o poku- tách, což se lidí dotýče. O tom rozsu- dek léta 1491. 283) Nalezli wuobec za práwo: jestliže kto při wyhrá, nemá z žádných jiných škod pro tu při winiti, než toliko což pro tu při naloží a utratí ; pakliby z čeho jiného winiti chtěl, nemají jemu toho přisuzowati, ani za to dáti přísa- hati. O tom rozsudek léta božieho 1486. 284) Nalezli wuobec za práwo: ktožby cizieho čeledína neb služebníka na rukojmiech měl, a ten čiež jest, žá- dalby toho aby mu jej wydal, a on by prawil, když mu jej postawie, že jej chce rád wydati, a ten nečekaje toho, aneb žeby toho od něho přijieti nechtěl, ažby ten rok k stawení přišel toho člo- wěka, a přes to by z pokuty pohnal: že té pokuty neobdrží. Než ten pro to pohnaný, když ten člowěk jemu posta- wen bude, má jej jemu, ktož jest oň k němu poslal, wydati. Pakliby se ten Cowék nestawél, tehdy on wyupomínaje ten základ, má jej tomu dáti, čiež jest toho člowěka čeledín neb služebník. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1493. 285) Nalezli wuobec za práwo: ktožby maje rukojmě za čeledína pří- stawného do jeho dobytie, a ten. čeledín přístawný ušelby, a on žeby slal k ně- komu pro toho čeledína, aby mu jej wydal, a pro newydánie potom toho pohnal, nedrže se rukojmí : že jemu ten puohon zdwižen bude, a pokutú ten jemu nebude powinen, poněwadž tomu čele- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. tarius poterit agere rursus iuxta con- stitutionem pro homine suo hereditario contra illum, gui suum subditum here- ditarium in bonis suis commorantem habuit, de exhibendo, et ad penam, iuxta constitutionem de subditis. 283) Pro iure constitutum est: si quis in causa sua uictor euaserit, non potest pro alijs expensis agere contra partem aduersam, quam pro illis, quas pro eadem causa impendit, quam uicit. Sin uero pro alij expensis agere uo- luerit, non debent eas illi adiudicare, neque permittere, ut pro illis deberet iurare. 284) Pro iure constitutum est: si quis familiarem aut seruitorem alienum uadatum haberet, et is cuius esset aut familiaris aut seruitor peteret, ut eum ili exhiberet, ille autem diceret, quod cum uades ei ilum statuent, eum se exhibiturum, isque id nollet expectare, aut quod non esset contentus de illa exhibitione, quamdiu terminus ad sta- tuendum eum non ueniret, et pro pena de non exhibendo citaret: quod eo casu talem penam non obtinebit. Attamen ille qui citatus esí, cum is homo, qui uadatus est, per uades statuetur, debet deinde eum restituere illi qui pro eo misií ad exhibendum. Si autem uadatus in termino illo per uades non statue- retur: tunc ile, cum a uadibus pignus illud sub quo sit uadatus acceperit, illud dare debet ill, cuius ille fuit aut fami- liaris aut seruitor. 285) Pro iure constitutum est: si quis haberet fideiussores pro aliquo seruo conducticio ad certum tempus seruiendi et quod interim is seruus abiret ab illo domino, et dominus proinde pro eo ad illum apud quem esset ille mit- teret aliquem, ut ei illum exhiberet, ac demum ob talem non exhibitionem hic illum citaret, non agendo contra fide- 

Strana 143
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 143 dínu bez rukojmí wěřiti jest nechtěl. Rozsudek o tom léta 1498. *) iussores serui istius: tunc talis citatio erit nulla, neque ille, qui non exhibuit illum seruum, obligabitur ad penam de non exhibendo, ex quo illi seruo sine fideiussoribus credere nolebat. 286) Nalezli wuobec za práwo: že ti páni z panského stawu, kteří sedají w saudu zemském, nemají poháněni býti před menšie úředníky; než toliko z lidí newydánie, neb o čeledína, podlé swole- nie obecnieho o to poháněni býti mohú. Jakož o tom nález primo Procopi S. 19 (= 1383).**) 287) Nalezli wuobec za práwo: že spolek nemuož býti jinde, než před pa- nem králem s jeho powolením, anebo před pány na plném saudu, ale žádným trhem nemuož býti žádný; a ty ná- lezy kázali páni we dsky zemské wlo- žiti zwláště panu Janowi z Dražic, naj- wyššiemu písaři, primo Procopi S. 19 (= 1383). 288) Nalezli wuobec za práwo mezi Jaroslawem z Heřmanowa městce a Ja- nem Michalcem o kmetstwí: páni sly- šewše Jana Michalce, kterýžto byl od Jaroslawa pohnán, a prawil se býti kme- tem, a žeby neřádně byl pohnán: w této při i w jiných wšelijakých přech, kterýžto prawí se a dowozuje se býti kmetem, nalezli za práwo, a Woldřich ze Hradce panský potaz wynesl: že páni kmetowé učinění mají poháněni býti komorníky, kromě těchto kmetów, totižto purkrabí Pražského, komorníka najwyššieho, sudieho najwyššieho; a ty ktož chce pohoniti, aby je pohonil w lawiciech pánem přísežným; a písaře zemského najwyššieho má pohnati je- dniem kmetem z lawic z wládyk, a O puohony staré. 286) Pro iure constitutum est: quod hi barones, qui assident in iudicio regni, non debent ad minores officiales citari, nisi pro non exhibendis subditis aut fa- miliaribus, iuxta constitutiones pro illis bene possunt citari. 287) Pro iure constitutum est: quod unio bonorum non potest fieri alibi, nisi ante regiam maiestatem cum consensu regio, aut ante dominos in pleno iudicio ; sed per nullam contractum emptionis potest fieri inter aliquos unio bonorum. 288) Pro iure constitutum est: Vlricus de Noua domo decretum domi- norum exposuit: ut scabini citari debe- ant per camerarios, exceptis istis, pur- grauio Pragensi, supremo camerario, su- premo judice, supremo notario; et istos qui uoluerit citare, ut per aliquem do- minum ex subselijs iuratum citaret. Et notarius supremus citari debet per unum scabinum de subselijs de equestri ordine, et si citationem acceptare nollet, debet tunc citari per camerarium peremptorie iuxta constitutiones. *) W originálu r. 1500 i w rkp. Raudnickém na tomto místě opakuje se článek nahoře pod číslem 282-b) postawený. **) O důležitém článku tomto srownati sluší nález ten půwodní od 13 máje 1383, kterýž podán jest w Archivu českém, II. str. 343—344.

Strana 144
144 kdyžby puohonu přijieti nechtěli, aby byli dohnáni komorníkem wedle práwa. Secundo Mauricii O. 11 (— c. 1407). 289) Nalezli wuobec za práwo: aby žádný k swédomí swédkuow nepohánél prwé, neZ k té pfi poZene jistce; pakli kto poZene prwé k swédomí, neZ k té pfi aby puowod ten pohnanému dal 10 kop grošow českých, a těch 10 kop ošuow českých daj pohnanému we dwü nedéliech od wyswédéenie puohonu, a k tomu i škody, cožby jich prowedl před úředníky menšími podlé swolenie o škodách. W prwních Wáclawa Hin- dráka B. 3 (1497). 290) Nalezli wuobec za práwo: chtělliby kto k swědomí chudých sedlá- kuow lidí poháněti ten jim má každému od míle dwa groše česká dáti. W prw- ních Wáclawa Hindráka B. 4 (1497). *) 291) Nalezli wuobec za práwo: páni a wládyky na plném saudu, s powolením a wolí wšech pánuow a wládyk i wšie obce na snému obecniem, kázalhl tento artikul we dsky památné wložiti: což se čeledi dotýče, neb lidí zběhlých z dědin, ktožby koliwěk přechowáwal a mocí je u sebe držal, gleitem je zastie- raje, že mu gleit dal ten jistý číž jest čeledín byl, má bez omluwy wšeliké jemu jej wydati, jeho nikam newystie- raje; pakliby ho newydal, neb jej pryč wyslal, tehdy aby jej mohl pohnati od 10 až do 20 hřiwen střiebra, buďto z pánuow, z rytieřstwa, nebolito z měšťan. Na to poslowé byli sú ke dskám Puota z Ryzmberka a z Swihowa najwyšší sudí z pánuow, a Jan z Raupowa najwyšší písaf z wládyk, nadepsané wéci wypra- Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. 289) Pro iure constitutum est: guod nullus actor debet testes citare, quam pro causa sua prius citauerií reum; si autem prius testes citaret quam reum, tunc talis actor tenetur dare reo pro pena X sexagenas grossorum infra duas ebdomadas a tempore siue die publica- tionis citationum ; insuper et ad expen- sas condemnari debet iuxta cognitionem officialium minorum, iuxta constitutiones. 290) Pro iure constitutum est: si quis citaret testes ex uillis aut oppidis pauperes, tune ille, qui citat, cuilibet debet dare ab uno milliari duos grossos, 291) Pro iure constitutum est: ba- rones et equestres in pleno iudicio, cum consensu et uoluntate omnium baronum et equestrium totiusque communitatis in generali sinodo mandauerunt istum arti- culum ad tabulas memoriales proscribi: quod pertinet ad familiam aut subditos profugos, quicunque tales adseruaret et ui apud se detineret, sub specie salui conductus, dicendo quod ei saluum con- ductum dedisset, talis profugus familiaris aut subditus sine omni excusatione do- mino suo exhiberi debet. Si uero is illum profugum exhibere denique recusaret, aut eum aliquo modo ablegaret, tunc do- mino datur actio contra talem de non exhibendo seruo aut subdito ad penam X talentorum, et ab his usque ad XX talenta argenti, siue sit ex baronibus, *) Rkp. Pražský klade článek celý takto: Což se pak lidí obecniech z městeček a ze wsí dotyóe, ktofby jejich swědomie potřebowal, má najprwé každému od míle dwa groše česká dáti, a ty peníze poslati pánu toho člo- wěka, nebo jeho úředníku nad těmi lidmi anebo těch lidí do domu jeho, aby těm lidem dáno bylo; a do- kudžby takowých peněz těm swědkuom neposlal nebo nepoložil, tehdy ti lidé nejsů powinni jíti swědčiti ; a také jestližeby zúplna od každé míle po dwú groších českých každému swčdku neposlal, má jemu ten pán nebo úředník po. tom jeho poslu oznámiti, dokudž zúplna nepošle, že oni nepuojdú swědčiti, A kdyžby se již swědkowé při úřadě na hradě Pražském postawili : owinni budú hned swědčiti, lečby jim nebylo oznámeno, co swědčiti mají. Ale proto ty peníze od míle sobě schowati mají. 

Strana 145
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. wujíce, jsúce k tomu zwláště wysláni. W památných K. 17 (— 1487). 292) Nalezli wuobec za práwo: král JM' toto jest ráčil wypowédieti mezi pány a rytieřstwem, Pražany i jinými městy koruny české: což se lidí zběhlých a sirotkuow dotýče před wálká, ti mají na swých miestech zuostati. Než kte- říž sú rok před wálkú a w wálku zběhli neb potom, ty mají jedni druhým wy- dáwati, jestližeby kto na kom toho žá- dal, skrze dwa zachowalá člowčěky, aneb listem pod pečetí, z kteréhoZkoh stawu. A ktožby newydal, ten bude moci ze 20 hřiwen pohnán býti, wedle swolenie prwé zapsaného; kromě těch lidí, kte- řížby pro wieru byli wyhnáni, těch nemá wydáwáno býti. W prwních Wáclawa Hyndráka B. 5 (— 1491). 293) My Wladislaw z božie milosti uherský, český, dalmatský, charwatský 9c. král, markrabé morawsky, lucembur- ské a slezské knieže, a lužický mark- rabě sc. oznamujem tiemto listem wšem : že ačkoliwěk na sněmu obecniem, kte- rýž o suchých dnech letničních držán byl při nás na hradě Pražském, mezi jinými potřebami zemskými: ten jeden kus zawřien jest: což se lidí zběhlých z gruntuow dotýče, aby takowí wydá- wáni byli, kteřížby zběhli rok před túto wülkü, kteráz jest byla za krále Jiřieho předka našeho, a potom od toho času až do dnešnieho dne ktoby takowých wydati nechtěl, kterak o tom má pohá- něno býti, to jest dskami utwrzeno, a to tak zuostawujem a při tom spuosobu necháwáme. Což se pak dotýče lidí ně- 145 siue ex eguestribus, siue ex ciuibus. Re- latores ad hoc fuerunt ad tabulas Puta de Ryzmberga et de Schwihaw supre- mus iudex regni Boemie ex baronibus, et Johannes de Raupow supremus nota- rius ex equestribus, supradicta exponen- tes, ad hoc specialiter missi. 292) Pro iure constitutum est: sua regia maiestas tale edictum inter baro- nes et equestres, ac Pragenses et reli- quas ciuitates regni Boemie, dignata est facere: quod attinet ad subditos homi- nes profugos et orphanos ante belli pro- ximi tempora, quod hi debent in locis manere suis. Sed hi, qui annum unum ante bella proxima et tempore bellorum aut postea profugerunt, tales debent inuicem exhiberi, cum id alter ab altero postularet per uiros duos bone fidei, aut per litteras sub suo sigillo, sit ille ex quocunque statu. Et qui non exhibu- erit, datur contra talem actio de non exhibendo ad penam XX talentorum ar- genti iuxfa priorem constitutionem ; ex- ceptis his, qui forent propter fidem eiecti, quia hi exhiberi non debent. 293) Nos Wladislaus dei gratia Vn- garie, Boemie, Dalmatie, Charuatie etc. rex, marchio Morauie, Lucenburgensis ac Slesie dux, et marchio Lusacie oc. notum facimus uniuersis: quamuis in synodo general, que in quattuor tem- poribus pentecostes habita est nobis pre- sentibus in arce Pragensi, inter alia ne- cessaria regni huius hoc unum deter- minatum est: quod ad subditos profu- gos ex fundis suis attinet, ut hi ex- hibeantur dominis suis, qui profugerunt ad unum annum ante bellum istud, quod erat tempore regis Georgij predecessoris nostri, ac deinceps ab illo tempore us- que ad hune diem, quicunque tales ex- hibere nollet, quomodo is ob hoc citari debeat, id iam tabulis confirmatum est, idque ita manere uolumus, et circa ta- 19 

Strana 146
146 kterých, kteříž majíce otce neboli bra- třie, a někteří. z nich do měst jsú se obrátili a tam již žiwnost swú wedůú, a tu sú se osadili, a gruntowé jich, z kte- rýchž sú pošli, osazení jsú: prohlédajíce k tomu, kdyby takowí wšickni z měst wydáwáni býti měli, žeby na mnohé weliké obtieženie přišlo ; 1 chtějíce pro obecnie dobré a pro upokojenie wšech stawuow w tomto králowstwí nynějšíe i budúcie ruoznice zastawiti, a swornost a jednota aby zachowána byla, takowý prostředek sme nalezli s dobrowolným powolením pánuow a rytieřstwa s jedné, a poctiwých Pražan a Horníkuow a opatrných posluow z měst našeho krá- lowstwie českého wolf, s strany druhé, takto sme o to. srownali, a tiemto listem wypowiedáme: aby na ty saháno ne- bylo, kteříž w městech na gruntiech osazení jsú, ježto sú wyšli wýše nad 18 let od datum listu tohoto, ježtoby to slušně prowesti mohli; než kteřížby od 18 let tak wyšli byli, na ty každý podlé práwa sáhnüti muoZe, ktoZ k nim spra- wedlnost měl, jakožto na lidi swé. Chtě- jíce pak aby mezi poddanými našimi nynie i budúcně o takowé wěc: wšecky ruoznice přestaly, takto o tom wypo- wiedáme: aby po dnešní den, ktožby- koli z gruntuow panských nebo zeman- ských utekl anebo přišel, nemaje listu wayhostnieho, buď do měst našich, neb do městeček a do wsí jim přislušejících; anebo také který sedlák, buď z pan- ských nebo z wládyckých gruntów, to- tiž syna nebo bratra do měst, anebo žeby sám od sebe přiběhna tu mezi nimi w městech anebo pod jich pano- wáním býti chtěl ; a též také jich dcery a sestry ; kterýžby koliwěk člowěk buď mužského neb ženského pohlawie při- šel, nemaje listu wýhostnieho od pána swého, buď mladý, nebo starý, do měst, anebo tu, kdež oni panowánie mají, že Zřízení zemské sa: krádle Wladislawa r. 1500. lem formam id relinquimus. Quod au- tem pertinet ad illos, qui habent paren- tes aut fratres, et ex his aliqui quod migrarunt in ciuitates et ibi uitam agunt et commorantur, et fundi eorum, a qui- bus exiuerunt, sunt ab alis occupati: considerantes, quod si tales omnes ex ciuitatibus exhiberi deberent, quod in multos magna onera et grauamina deue- nirent; uolentes pro communi bono et pro pace omnium statuum in isto regno presentes et futuras dissensiones cohi- bere, et concordiam et unitatem conser- uari; tale remedium constituimus cum libero consensu baronum et equestrium ex parte una et honorabilium Pragen- sium et Montium Cuthnarum et circum- spectorum nunciorum nostrarum ciuita- tum regni Boemie ex parte altera, ita de hoc ordinauimus, ac cum istis pre- sentibus litteris edicimus: ut in illos non ageretur, qui iam in ciuitatibus in fundis suis sedent, qui ultraquam a xviij annis a dato istarum litterarum exiuerant, quod quidem rite posset probari; qui autem axviij annis infra exiuerunt, con- tra hos quisque agere potest, qui ius aliquod contra illos tanquam in subditos suos habet. Volentes etiam insuper, ut inter hos subditos nostros nunc et in posterum huiusmodi dissensiones cessa- rent, in hunc modum edicimus, ut a die isto deinceps, quicunque ex fundis ba- ronum aut equestrium aufugerit, uel ad quempiam aduenerit, non habens litteras manumissionis, siue ad ciuitates nostras uel oppida, aut ad uillas ad eas ciuita- les pertinentes, aut etiam si quis rusti- cus ex fundis baronum aut equestrium filium aut fratrem in ciuitatem aliquam migrare dimitteret, aut quod sponte eundo ibi inter ciues in ciuitate aut sub eorum ditione morari uellet, et itidem eorum filie aut sorores, si quiscunque mas uel femina, si quis ueniret et non 

Strana 147
Zřízení zemské za krále Wladislaaca r. 1500. takowi od nich nemají přijati býti, než mají pánóm jejich beze wšeho zmatku wydáwáni býti, ktožby toho na purk- mistru: požádali. Pakliby kto z měst nechtěl wydati, tehdy úředníci toho mě- sta i wšecka obec muož pohnána býti podlé práwa králowstwie tohoto. Pak- liby také kteří z gruntów lidé pod- daných našich měšťan (kteříž na zemi mají) utekli w grunty panské nebo wlá- dycké, tehdy také mají jim tiem wším spuosobem wydáni býti, jako se swrchu píóe; pakliby jim wydati nechtěli, též také budú moci pohnati podlé práwa a obyčeje králowstwie tohoto. A což se dotýče kmeticen zbéhlych aneb těch, kterézby se na jiné grunty wdaly, to také pfi tom zuostawujem, jakoZ jest na nynějšícm sněmu o tom zawřieno. Tomu na swčdomie pečet naši králowskú k listu tomuto přiwěsitíi sme kázali. Dán na horách Kutnách, we čtwrtek před swatú Máří Magdalená (20 čerwence) léta božieho 1497, a králowstwí našich uherského 7, a českého 26. W prwních Wáclawa Hindráka, T. 17. 294) Wladislaw z božie milosti če- ský král sc. po Janowi z Raupowa, naj- wyššiem písaři desk zemských a hof- mistru dworu králowského, po poslu swém ráčil rozkázati we dsky památné zapsati: což se dotýče měněnie zla- tého uherského, totižto kterého léta zlatí mčnčni byli po koliko grošiech, a to podlé rejistr kupeckých jest počítáno tak, totižto : Léta 1460 uherský zlatý platil po 42 grošiech. Léta 1459 měněn byl zlatý uher- ský po 42 grošiech. 147 haberet litteras manumissionis a domino suo, senex aut iuuenis, ad ciuitates aut ad eorum dominia: guod tales ab his recipi non debent, sed suis dominis de- bent sine omni interpellatione exhiberi, quando id a magistro ciuium peteretur. Sin autem aliqua ciuitas hos exhibere nollet, tunc officiales illius ciuitatis tota- que ccmmunitas citari potest iuxta con- stitutiones regni istius. Si uero aliqui ex fundis ciuitatum nobis subditarum, siue ciuium qui in regno bona sua ha- bent, auffugerent in fundos baronum aut equestrium, tunc itidem his debent cum omni tali forma illi exhiberi, ut supra commemoratum est; si autem non exhi- berentur, tunc etiam illi possunt iuxta constitutiones et consuetudines regni istius contra tales de non exhibendo agere. Et quod pertinet ad feminas sub- ditas profugas, uel illas, que alicui in alienis bonis commorantibus nubunt, hoc ita relinquimus, prout in presenti sinodo de hac re determinatum est. In quo- rum omnium fidem sigillum nostrum re- gium presentibus appendi iussimus. Da- tum in Montibus Cuthnis, die Iouis ante festum Marie Magdalene, anno domini MececLxxxxvij, regnorum nostrorum Vngarie vij et Boemie xxvj. 294) Wladislaus dei gratia Boemie rex oc. Johanne de Raupow supremo notario tabularum et magistro curie re- gie maiestatis referente mandauit in ta- bulas memoriales proscribi, quod perti- net ad permutationem floreni Vngarica- lis, hoc est, quo anno quot grossis flo- reni permutabantur, et hoc secundum registra mercatorum est computatum ad hune modum: Anno Miiij°lviilj permutabatur flo- renus Vngaricalis xlij grossos. Anno Miüij'lx florenus Vngaricalis ualebat xlij grossos. 19* 

Strana 148
148 Léta 1462 platil zlatý uherský po 42 grošiech. Léta 1463 platil zlatý uherský po 48 grošiech. Léta 1464 platil zlatý uherský po 48 grošiech. Léta 1461 platil zlatý uherský po 34 grošiech, jakož we dskách zemských nalezeno jest w třetích knihách Jano- wých Planowých B. 22, kdež Jindřich z Stráže prodal. Item, léta 1460 zlatý uherský mě- něn jest po 40 grošiech, jakož nalezeno jest we dskách zemských, w druhých knihách Janowých Planowých G. 29, kdež Jan z Rozmberka prodal Matějowi řečenému Dubec. | Item léta 1465 zlatý uherský mě- něn byl po puol 47 grošiech, jakož we dskách nalezeno jest w bielých wětších zápisných G. 4, kdež list smluwní wlo- žen jest mezi Janem z Rozmberka a Janem Popelem, ale datum listu 1464. Stalo se léta 1489, w památných N. 16, w úterý před přenešením swatého Wáclawa (3 března). 295) Nalezli wuobec za práwo: Ze puohonowé ze Ékod ütratních nemají se před saud zemský ani před úředníky menšie po rozsudku panském anebo po staném práwu poháněti. Než ten, ktožby při wyhrál, má to hned úředníkuom menším jmenowati, z jaké chce summy ze škod winiti; a oni úředníci mají ta- kowü summu w registra zapsati, a toho, na komż jest pfe wyhrána, anebo práwo ustalé, mají ho listem obeslati po ko- mornfku, a tu summu jemu w listu oznámiti, (aby stál před nimi o suchých dnech najprw příštích, když menší úřed- níci saudie) (Rk E Pr.... aby stál pfed nimi na ty určité dni, kteréž od starodáwna jsú k pruowoduom škod pokládáni, a to tito: po suchých dnech postních středa po pro- wodnie neděli; po suchých dnech letničních *) Zde wypadla zmínka o suchých dnech adventních. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Anno oc. lxij ualebat florenus Vn- garicalis xlij grossos. Anno oc. lxiijj ualebat florenus Vn- garicalis xlvii] grossos. Anno oc. lxiiij ualebat florenus Vn- garicalis xlviij grossos. Anno oc. lxi ualebat florenus Vn- garicalis xxxiij grossos, iuxta tabulas regni in tercio Joannis de Plana, K. xxij. Anno oc. lx florenus Vngaricalis permutatus est xl gr. iuxta tabulas in secundo Johannis de Plana B. xxix. Anno domini oc. lxv florenus Vn- garicalis permutatus est xlvi'/, grossis iuxta tabulas alborum maiorum obliga- tionum. 295) Pro iure constitutum est: pro expensis non debent ad iudicium regni citari, neque ad officiales minores post sentenciam dominorum aut post contu- maciam citati: sed is, qui uincet, debet mox notificare officialibus minoribus, pro qua quantitate pecunie et expensarum uult accusare, et officiales hanc quanti- tatem debent in registra proscribere, et illum qui citatus est, aut contumax fac- tus, per camerarium uocare ef in litteris suis illi significare, ut coram illis com- pareat in illis terminis, (qui ab antiquo ad producendas expensas determinati sunt, et sunt isti termini: post quattuor tempora quad- ragesimalia dies mercurij post dominicam con- ductus; post quattuor tempora penthecostes dies crastinus post Margarethe; post festum Hieronimi *) dies sancti Fabiani Et ut ab 

Strana 149
Zřízení zemské sa hrále Wladislawa vr. 1500. ten den po S. Marketě; po nazajtří S. Jero- nyma ten den po S. Linhartu ; po nazajtří sw. panny Barbory, (ten den) po S. Fabianu. A již po tento čas aby se tak zachowali, a k těm časuom aby ze škod útratních obsílali listy; a též listy aby bral každý o ty škody, nedada suchým dnuom projíti najprwnějším. Pakliby listu z těch swrchupsaných škod ne- wzal kto do swrchupsaného času, tehdy z nich wiece nebude moci přes tento čas obsí- lati. A úředníci) a oni tu mají hned o škody útratnie a o náklady, kteréž pro tu při wzal, wedle pruowodu konec uči- niti. A cožby neprowedl podlé práwa, při přísaze má se zachowati. Pakliby ten, jsa obeslán a nestál, mají naň práwo stálé pro tu summu dáti, a po staném práwu práwo pustiti A též ktoZby w komoře při wyhrál, nebo práwo ustál, anebo u menšieho úřadu i také u dwor- ského, mají týmž spuosobem hleděti o škody útratnie, tak jakož se nahoře píše. A jestližeby pak puowod k těm škodám před úředníky nestál, tehdy má ty škody ztratiti. Než bylliby nemocen, buď puowod neb obeslaný, mají nemoc zprawiti podlé práwa. W quaternu tr- howém léta 1499 o suchých dnech ad- ventních. 296) Nalezli za práwo: ktožbykoli čeledínu preč kázal, že naň wiece nemá sahati, ani z něho poháněti; jakož o tom rozsudek w bielých puohonných léta 1494 k suchým dnóm letničním, kdež Jan Céček z Pakoměřic. 297) Nalezli za práwo: ktožby ká- zal člowěku swému prodati, a on jemu člowěkem hodným osadil, má jej pro- pustiti a naň se wiece táhnauti nemá, ani z něho poháněti, aby jeho člowěk byl. Jakož o tom rozsudek w bielých puohonných, kdež Wáclaw z Lobkowic k suchým dnuom letničným léta 1491. 298) Nalezli wuobec za práwo: ktožby útratnie škody před úředníky menšími Praž- skymi prowoditi m&l, ten má je prowoditi dwé- ma nebo třemi člowěky hodnowěrnými. 149 isto tempore se iam ita omnes conseruent, et in istis. terminis pro expensis uocentur; et huiusmodi litteras quiuis capiat ob has expen- 8238, non permittendo proxima quattuor tem- pora preterire. Si tunc aliquis tales litteras pro expensis ad tempora iam dicta non ca- piet, tunc iam amplius ultra illa tempora pro expensis agere non poterit) et officiales ta- bularum debent mox etiam his partibus finem facere, et si quas expensas actor producere non posset, debet pro his iu- ramentum deponere. Si autem is, qui uocatus sit, non comparuerit, debent illum contumacem pronunciare et in eum iuris executionem concedere. Et simil ter si quis in iudicio camere causam uinceret aut ius contumacie haberet, aut eoram minoribus officialibus, aut coram curie iudicio, debent in eadem forma pro expensis agere sicut ante dictum est, Si tunc actor propter illas expen- sas non comparuerit coram officialibus, tune tales expensas amittere debet. Sed Si foret egrotus siue actor siue reus, debent illam infirmitatem talem per iura- mentum producere iuxta constitutionem. 296) Pro iure constitutum est: si quis licentiam abeundi suo familiari daret, quod tunc non habebit contra illum actionem, neque pro illo quis po- test citare. 297) Pro iure constitutum est: si quis homini suo subdito mandaret, ut sua uenderet, isque hominem alium di- gnum illi cui uenderet statueret, eo casu tenetur eum manumittere, neque contra illum, tanquam suum, neque pro illo ali- quem citare, quod suus esset subditus, potest. 298) Pro iure constitutum est: qui coram officialibus minoribus debet expensas produ- cere, debet illas producere duobus aut tribus bone fidei hominibus. 

Strana 150
150 299) Nalezli za práwo : ktožbyko- li u čiehožkoli člowěka čeledína swého anebo člowčěka nalezl, má žádati člowě- ka toho, aby se jím ujistil, a potom má pána jeho Zádati, aby mu jej wydal. Jakož rozsudek léta 1488, kdež Jan z Janowic pohánie. 800) Nalezli za práwo: wšecky krčmy w koruně české, kteréžby mo- hly prowedeny býti od 30 let, buď wý- sadami neb swědomiem, ty mají při tom zuostati. A Jjestliżeby která kde w té wsi swedena byla od těch třicieti let, ta má na jiný purkrecht přewedena bý- ti wté wsi. Pakliby kto chtěl*) na je- dnom purkrechtu přewesti, muož na ji- ný ji přewesti, wše w té wsi. Než jest- ližeby kto chtél nesprawedliwü krému drZeti, kteráZby po 30 létech zaéata by- la, komuZby ke škodě byla, má dáti sú- sed jemu wěděti 4 neděle napřed, aby tu krčmu zastawil. Pakliby jie nezasta- wil, bude jej moci ze 20 hřiwen pohna- ti; a prowedeli naň, že krčma byla ne- sprawedliwa, 20 hřiwen daj jemu, a k tomu škody, kteréž by pro to wzal a je prowedl wedle práwa. W prwních Wáclawa Hindráka B. 4 (1497). 301) Nalezli za práwo: kteríZby- koli zápisowé a listowé byl, jeZtoby tak znóli na penieze obecně berné, a da- tum těch listuow Zeby bylo prwé, neZ jest groś český i peniez zaražen: jestli před zaražením groše za krále Jiřieho, kteréž jest we deskách zapsáno pama- inych G. 11, a jest to zarażenie léta božieho 1469 w pondělí den swatého Bo- nifacia (5 Jun.), tenkaždýmá takowý zápis zaplatiti podlé datum listu toho, a po čem ty časy zlatý šel. Než w kterém zápisu aneb w listu datum stojí po na- depsaném létě, dni a zaražení, ten každý na groš český placen býti má. Jakož *) Rkp. Pražský: pakliby kto nechtěl ... Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 299) Pro iure constitutum est: gui- cunque apud subditum alienum suum familiarem uel suum subditum inueni- ret, debet tunc ab illo petere, ut se cum suo subdito firmaret, dein dominum illius petere, ut illum illi exhiberet. 300) Pro iure constitutum est: omnes íaberne in regno Boemie, que comprobari possunt a xxx annis siue priuilegijs, siue testimonijs, he debent manere. Si autem aliqua taberna se- ducta esset ab ilis xxx annis, talis debet traduci in aliam emphiteosim illi- us uille. Si autem quis uelit de una in aliam emphiteosim eiusdem uille tra- ducere, quod hoc facere potest, Sed si quis iniustam uellet tabernam tenere, que post xxx annos esset incepta, si cui damno foret, potest uicinus cui dam- no esset denunciare ei ante hebdoma- das quattuor, ut talem tabernam prohi- beret. Quod si tunc non prohiberet, poterit tunc illum citare pro xx talentis ; et 8i produxerit quod taberna sit in- iusta, xx talenta tunc dare pars aduersa tenetur, et insuper damna, si que ob id acceperat et ea produxerit iuxta con- stitutionem. 301) Pro iure constitutum est: qua- liacunque proscripta forent aut littere, in quibus tenor esset supra pecuniam communiter capiendam, et datum litte- rarum quod esset priusquam grossus et denarius Boemicalis inceptus est cudi: si sunt antequam ceptus est cudi gros- sus tempore Georgi] regis, prout pro- scriptum est in tabulis memorialibus, qui eudi ceptus est anno domini Moececlxviij die lune in die sancti Bonifaci, tunc talia proseripta et littere solui debent iuxta datum illarum litterarum, et quanti tune florenus ualebat. Sed in quali proseripto aut litteris datum est post 

Strana 151
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. nález w památných dskách jest o tom Puotů z Ryzmberka a z Świhowa etc. w guaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 302) Nalezli wuobec za práwo páni na plném saudu, a pan Oldřich ze Hradce panský potaz wynesl: že wýpisowé z desk bezděčně žádnému z lidí nemají wydáwáni býti; ale aby čteny byly dsky těm, ktož žádají a chtějí, tak jako kte- rémužkoli obywateli zemskému. To stojí tertio Wenceslai N. 15 (1410). 303) Nalezh wuobec za práwo: kdyZby kto žádal krále JM“ neb pá- nuow J*M" a wládyk z plného saudu, aby úředník od desk zemských wyslán byl k zapisowání a přijímaní swědkuow, a když se stane powolenie buď králem JM" neb pánuow J^ M" a wládyk z plného saudu: tehdy má jeti písaf menších desk zemských. Dworský saud. 304) *) Nalezli wuobec za prówo: súd dworský má zase osazen býti, tak jakž prwé býwal. (Stalo se léta 1510 na sněmu obec- niem, kterýž držán jest na hradě Pražském pfi S. Hawle. Poslowé na to z plného sně- mu byli su. 305)**) Nalezli wuobec za prawo o dworskóm saudu: ten má předse jíti, a při tom saudu má býti sudí z pánuow, a saud i práwo má zprawowati. A na tom saudu má s ním sedati prokurator králowský, a k tomu manowé králow- ští mají wybráni býti, aby w tom sau- du sedali. A kdyžby pře znamenitějšíe byla, má z saudu zemského jeden z pánuow, druhý z wládyk přidán býti do saudu dworského, aby pomohli těch pří rozsúditi; a nemohliliby weč trefiti, та)! у saudu zemském naučenie wzieti. A dsky dworské mají býti při dskách 151 supra scriptos annos ef diem cudendi grossi, tale proscriptum solui debet in grossis Boemicalibus iuxta edictum in- ter Putam de Ryzimberga ete 302) Pro iure constitutum est: do- mini in pleno iudicio (sic) et Vlricus de Noua domo dominorum sententiam expo- suit, quod transumpta ex tabulis nemini ad importunitatem dari debent, sed de- bent legi tabule illis, qui petunt et uolunt, prout cuilibet incole huius terre facere debent. 303) Pro iure constitutum est: si quis peteret regiam maiestatem, aut ba- rones et equestres de pleno iudicio, ut officialis a tabulis mitteretur ad pro- scribendos et aeceptandos testes, cum ad hoc fiet consensus siue regie maiestatis, siue dominorum et equestrium de ple- no iudicio, tunc ire debet notarius mi- norum tabularum, Iudicium eurie. 304) Iudicium curie inceptum est haberi tempore regis Ludouici, cum se in possessio- nem regni huius intromisít, Et iam ab illo tem- pore ius quisque suum per silentium anno- rum amittit, 305) Pro iure constitutum est: iu- dicium curie debet habere suum progres- sum, et in illo iudicio debet esse iu- dex ex baronibus, et is iudicium hoc et iura debet istius curie regere et iu- dicare debet de bonis feudi; et ad id iudicium eligi debent vasalli regij, qui in hoe iudicio sedere debeant. Et cum eausa ardua esset, debent addi ad id iudicium de iudicio regni unus ex ba- ronibus et alter ex equestribus, ut iuuarent tales causas determinare, et si quid addubitarent, debent informatio- nem a regni iudicio accipere. Et ta- *) Článkowé 804 a 306 čtau se jen w rukopisech Pražském i Raudnickém, w obau sauhlasně. *) Článek 305 chybí cele w rkp. Pražském; w Raudnickém stojí sice, ale omřežowán (cancellatus), s pozname- náním na kraji cele sauwěkým: „Tento nález na snómu obecniem wymazán léta 1512 při S. Kateřině. “ 

Strana 152
152 zemských, a úředník králowé a podko- mořieho druhý mají ty dsky zprawo- wati, a sobě od nich bráti, a také je čísti a w ně psáti, komuž toho potřebie jest; to s wolf a wědomiem pana su- dieho dworu krále JM“ což se zapi- sowánie. a we dsky kladenie dotýče. W uaternu trhowém, léta od narozenie bożieho 1499, o suchých dnech advenj- ních w pátek. 306) It. Saud dworský poněwadž před se jíti má, aby najwyšší sudí dworský dsky dworské w swé moci, jakž jest od starodáwna býwalo, měl, a k tomu sobě též, jakž od starodáwna jest, aby úředníky při těch dskách měl a zfiedil. A tóż dsky dworskó üfednici menší mají nadepsanému panu sudimu w jeho moc wydati. 307) Nalezli za préwo: Ze na dě- diny manské komorníkem od úřadu zemského nemá wedeno býti, než od dworských desk úředníky. Jakož o tom nález secundo Joannis Plana G. 27 (1460). Tento jest řád a spuosob puohonuow při úřadu desk dworských, jakož dsky dwor- ské ukazují. Každý puohon z dědictwie má býti truoj, a ze škod toliko jeden. Puohon nemá delší býti šesti ne- dělí, a menší dwú nedělí. Puohon žádnému nemá wydán býti ani útok, leč tu puowod sám osobně stane a toho Zádati bude. Po práwu staném, wedenie práwa nalezá se we dskách dworských tento spuosob: že jest byla dána monitio nebo úmluwa 14 dní, a to listem od úřadu skrze mana některého, a to se stalo léta božieho 1415, w pátek před swa- tým Hawlem (11 října). Item, léta 1416, w úterý den swa- tého Jiljí (1 září) úředník desk dwor- ských zwedl jest puowoda na dědiny Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. bule curie debent haberi circa tabulas regni, et officialis regine et subcame- rarij debent has tabulas gubernare et sibi ab his solutionem capere, et etiam legere, in his scribere, cui erit necessa- rium, et hoc cum scientia et consensu iudicis curie regie maiestatis, quod ad proscribendum et ad intabulandum per- tinet, 306) Item ex quo iudicium curie suum progressum habere debeant, iudex curie ta- bulas curie in sua potestate prout ab antiquo erat, habere debet, et insuper, prout etiam ab antiquo erat, debet apud illas tabulas officia- les ordinare et habere, ac tabulas curie offi- ciales minores debent prenominato domino iudici in suam potestatem tradere, 307) Pro iure constitutum est: in agros feudi non debet ius duci per ca- merarios ab officio tabularum regni, sed per officiales tabularum curie. Iste est ordo et forma citationum circa officium tabularum curie, prout tabule curie indicant. Item quelibet citatio pro heredi- tate trina esse debet, et pro damnis tantum modo una. Item citatio non debet longior fieri quam sex ebdomadas et breuior duabus ebdomadis. Item citacio nemini exhiberi de- bet, neque depositio citationis, nisi actor personaliter adsit et petat. Item post alicuius contumaciam executio iuris inuenitur apud tabulas in tali forma, quod fuit data monitio xiij diebus litteris ab officio per uasal- lum aliquem. Actum est anno Meccexv, die veneris ante festum Galli. Item anno domini etc. xvj. die martis in die Egidij, officialis tabularum curie induxit actorem in agros reorum, 

Strana 153
Zřízení zemské za krdle Wladislawa r. 1500. pohnaných, a puowod jest uručil, že práwé wede; a ten zwod stal se jest pówodowi úředníkem desk dworskych na summu ustánů ze škod a k úřadu tolikéž. Lóta téhož, w pátek po swatém Lampertu (18 září) stalo se jest pano- wánig prwnie s uručením na týchž dě- dinách. A toho jest učinil úředník relací ke dskám dworským, když se jest zase wrátil. Léta 1417, w pátek před sw. Fili- pem a Jakubem (30 dubna) stalo se jest panowánie druhé s urucením a s zá- jmem puowodowi pro ürok swatojifsky, a k úřadu tolikéž. Léta téhož w úterý před swatým Mar- tinem (9 listopadu) stalo se jest pano- wánie třetic též s uručením, a každého panowánie učinil jest úředník relací ke dskám dworským. Léta 1418 w sobotu po sw. Tibur- cí (16 dubna) stalo se jest odhádánie úředníkem dworským na dědinách po- hnaných, a odhádal jest polowici dwo- ru popluZnieho sluZebného puowodowi, a k úřadu tolikéž, a to u winách a po- kutách úředničích. A tu i hned jmeno- waný pówod s úředníkem učinil jest panowánie čtwrté přes práwo na týchž dědinách práwem ustaných, zwedených, třikrát prwé panowaných a odhádaných plným práwem, a toho jest učinil úře- dník relací ke dskám dworským. Potom se nalezá, že úředníci dworští menší polowiei práwa swého prodali sá puo- wodowi za 10 kop gro&uow, a toho sú učinili wyznánie před služebníky na sandu sediecími. Duowod toho w kni- hách puohonných za krále Wáclawa, kdeZ Petr z Pano&ieho Újezda pohoní. 153 et actor satisdedit guod bene ducit, et hec inductio facta est actori per offici- alem tabularum curie supra summam pecunie, ob contumaciam rei, de dam- nis et ad officium tantidem. Anno eodem die Veneris post san- ctum Lampertum factum est dominium primum cum satisdatione in hisdem agris, et ilhus dominij officialis fecit relationem ad tabulas curie, cum contra reuersus est. Anno etc. xvij die Veneris ante Philippi et Jacobi factum est dominium secundum, etiam cum satisdatione et eum abactione actori propter censum sancti Georgij, et ad officium totidem. Anno eodem die Martis ante Mar- tini factum est dominium tertium itidem cum satisdatione, et cuiuslibet dominij officialis. fecit relationem ad tabulas. Anno etc. xviij sabbatho post Ti- burtij facta est estimatio bonorum por officialem curie in agris reorum, et esti- mauit medietatem curie aratorie seruilis actori, et ad officium tantidem, et hoc in culpis et penis officialium. Et ibi mox nominatus actor cum officiali fecit do- minium quartum ultra ius in hisdem agris, post ius contumatie, ter inductis, prius dominatis ac estimatis pleno iure. Et de his rebus fecit relauonem offici- alis ad tabulas curie. Deinde inuenitur quod officiales mi- nores curie medietatem sui iuris uendi- derunt actori pro X sexagenis grossorum, et hoc recognouerunt coram seruilibus in iudicio sedentibus. Probatur hoc in libro eitationum tempore regis Wenceslai, ubi Petrus de Panossio Vgezd citat. De compulsione seruilium. 308) Nalezá se we dskách dwor- ských pii puohoniech z dédictwie pro 308) Repentur in tabulis curie circa citationes de hereditarijs bonis pro re 

Strana 154
154 nezpráwu i z škod, když sú roky puo- honem wystáli puowodowé i s pohna- nými, že sú každá strana 6 manuow skrze jednoho mana, kterémužto list od úřadu dán jest byl, obeslali, a ti se méli sjeti z práwa k roku od úředníka jmenowanému, a ti sú činili nálezy mezi stranami. A to se nalézá we dskách dworských w knihách puohonných za krále Wáclawa, kdež Matěj z Kowářowa pohoní Alžbětu; item, kdež Matěj z Ma- lowar pohoní Jilka; kdež Protiwa a Sigmund pohánějí Jana z Wysočan; item, kdež Jan z Saběnic pohoní Jakuba z Weleně. 309) Také se přitom nalézá, když- bykoliwěk strany, to jest puowodowé s pohnanými, pohnali a přinutili služe- bníky práwem dworským k učinění sau- du anebo nálezu, tehdy strany nemohü aniž se mají smlůwati bez wědomie úře- dníkuow. Pakliby se smluwili, to mají učiniti bez umenšenie práwa úředničieho, a mají oznámiti služebníkuom těm, kte- říž obesláni byli k tomu aby nález či- nili, a to prwé nežliby z domu wyjeli, aby doma zuostali. 310) Item, přitom se nalézá, kdež pohnaný učiniw smláwu s puowodem po obeslánf sluZebnfkuow swrchu dotóe- ných bez wědomie úředníkuow a služební- kuow, skrze téhož pohnaného obesla- ných, že jest jim neozndmil smlüwy swé: i nalezeno jest, že má dáti a za- platiti týmž služebníkuom ztrawu, ka- ždému služebníku 6 grošuow podlé řá- du služebničieho, a s úředníky dwor- skými smluwiti se o jejich práwo. A úředníci dworští mají takowého listem obeslati, a předse pohnati, a jeho k to- mu připrawiti; aby služebníkuow po- hnaných odbyl u úřadu; a ten služeb- ník, skrze něhož služebníci k osazení saudu přinuceni byli, má list k tako- wému poslati na jeho náklad. W kni- Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. euicta et pro damnis, cum ad citationes et terminos earum usque ad finem ac- tores etrei constitissent, quod tunc que- libet pars sex uasallos per unum uasal- lum, cui littere ab officio. date sunt, uo- earunt, et hi debebant conuenire una de iure ad terminum ab officialibus no- minatum, qui ferebant inter partes , sen- tencias. Et hoc reperitur in tabulis curie libro citationum tempore regis Wenceslai. 309) Etiam illie reperitur, quando- eunque partes, hoc est actores et rei, ci- tarent et compellerent seruiles de iure curie ad faciendum iudicium aut senten- tiam, tune partes pactionem inter se non possunt facere sine sciencia officialium. Si autem pactionem aliquam inibunt, hoc facere debent sine preiudicio iuris offici- alium, debentque hoc notificare seruili- bus his, qui uocati sunt ad hoc ut sen- tenciam ferrent, antequam de domo exi- erint, u£ domi manerent. 310) Item dein iterum illie inueni- tur, ubi reus fecit paetionem gratuitam cum actore post uocationem seruilium supradietorum, sine scitu officialium et seruilium per eundem actorem uocatorum, quod illis non notificauit pactionem suam: tune decretum est, quod dare debet et soluere ilis seruilibus expensas, cuilibet seruili sex grossos iuxta ritum seruilium, et debet cum officialibus enrie amicabi- liter componere pro eorum iure. Et of. ficiales curie debent talem litteris suis uocare et ad se citare, eumque ad hoc redigere, ut seruilibus satisfaceret et of- ficio; et is seruilis, per quem seruiles ad iudicium eonsedendum adacti sunt, de- bet litteras ad talem mittere illius im- pensis. 

Strana 155
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. hách puohonných, kdež Matěj z Kowá- řowa pohoní Alžbětu wdowu z Kestřan. 811) Léta božieho 1465, w pon- dělí po swaté Kedrutě (18 března), páni na saudě dworském králowém, Jan z Hazmburka a z Kosti sudí, Oldřich Me- dek z Waldeka, Mikuláš Berka z Dubé purkrabie kraje Hradeckého, Albrecht z Kolowrat a z Krakowce, Albrecht z Kolowrat a z Opočna, Jenec z Janovic a z Petršpurka, Jan z honowa, Aleá Berka z Dubé najwyšší: komorník krá- lowé J' M", Pawel z Jenšteina a z Skály, Burian z Gutšteina, wyslyšeli jsú Ceňka z Klinátejna, prokuratora KM", kteryZto od KM" poslán jsa ku pánóm, žádal jest, aby to opatřeno bylo, kterak mnozí na slawné paměti králi Ladislawowi, i na JM“ nynějším králi Jifiem zbozie wy- prosiwáe za odůmrt, od několika let toho w držení jsú, aneb wešli w drženie, a úřadem dworu králowského podlé práwa w to uwedeni nejsúce, aby toho neřádu neužili, kterýž činie proti práwu, nejsúc wděční KM" obdarowánie. Páni jsú rozkázali tuto pamět zapsati: ještě z milosti králowské, i tudiež ze swé, aby těm wšem prodlenie bylo dáno, a dáwá se až do swatého Wáclawa najprw příštieho, aby wšickni a každý, ktož jest co na KM" uprosil a toho w držení jest a odporu proti tomu nemá podlé řádu a obyčeje desk dworských, to aby sobě do téhož času podlé práwa dworského opanowánfm dokonali. Pakli se w tom času kto obme&ká, Ze pro ten nefád a newdéónost KM' bude to jinym wdéé- nějším dáwati, kteriZ w tom řád zacho- wajf. Také i ti, kteříž sú se sami smlü- wali, a pfi odpornfeiech proti práwu krá- lowskému toho nechali pro áplatek, aby sobě w témž casu dokonáwah a zapiso- wali podlé řádu před úředníky desk dworských králowých ; a kteříž jinak u- inie, sami sebú winni budú, č 155 911 Anno domini ete. lxv, die lune post festum sancte Gedrudis, do- mini in iudicio curie regie maiestatis Johannes de Hazmburga et de Kosti iudex, Vlricus Medko de Waldek, Ni- colaus Berka de Duba purgrauius regi- onis Grecensis, Albertus de Colowrat et de Crakowecz, Albertus de Colowrat et de Opoezna, Jeneez de Janowiez et de Petrspurck, Johannes de Ronow, Aless Berka de Duba supremus camerarius reginalis maiestatis, Paulus de Gensstayn et de Skaly, Burianus de Gutensstayn, audierunt Czenkonem de Klinssteyna pro- curatorem reginalis maiestatis, quia a sua reginal maiestate missus ad dominos petijt, ut id prouisum foret, quoniam com- plures in pie memorie rege Ladislao et in presente rege Georgio sua maiestate impetrando bona ab intestato, ab aliquot annis illa possident, autin possessionem illorum deuenerunt, et per officium curie regie iuxta ritum in ea introducti non sunt, ut illo malo ordine non fruerentur, qui faciunt contra lura, non existentes grati de donatione sue maiestatis. Do- mini mandarunt hane memoriam pro- scribere, adhuc ex sue majestatis gratia, itidem et ex sua, ut omnibus his dare- tur dilatio, et datur usque ad festum sancti Wenceslai proxime uenturi, ut omnes et singuli, qui quid a sua maiestate im- petrarunt etillorum possessores sunt, et contradictionem nullam habent in hoc iuxta ritum et morem tabularum curie, ut id ad tempus illud iuxta ritum curie cum dominio perficerent. Si uero quis in tempore illo negligentem se prebuerit, quod tune propter illum malum ritum et ingratitudinem sua regia maiestas illa bona alijs magis gratis donatura est, qui in hoc ritum curie conseruabunt. tidem et hi qui metipsi pactionem inibant cum 20* 

Strana 156
156 812) Nález w prwních knihách Ma- lhaei (sic) G. 15. (—1414). Páni obecné nalezli sú, a Boček z Poděbrad a Oldřich z Hazmburka panský potaz wynesli sú: jestližeby komu král JM' dal kterú odá- mrt, Ze ti, kterymZ dáno bude, mají pro- wolati w najbližšicem městě od téhož zbožie kdež ležie, a wezma komorníka Pražského, má dáti wěděti tomu, ktož napřed řečené zbožie držie a jím wládne; a jestližeby sám doma nebyl, tehdy jeho úředníku anebo šafáři nebo čeledi jeho oznśmiti to sisedóm dwóma nebo třem, że jsń takowa zbożie prowolśna. aby přišel a odpieral, jestliže má kto práwo lepšie, nežli král JM'. To se stalo před pány na plném saudu léta božieho 1414, w úterý po swatém Jeronymu (2 října). 313) Nález panský při saudu léta 1463 we čtwrtek na den swaté Kedruty (17 března.) Páni sediece na saudu dworském králo- wém, Jan z Hazmburka a z Kosti sudí, Oldřich Medek z Waldeka, Wilém mladší z Ryzmberka az Rabie, Bohuslaw z Že- berka a z Plané, Beneš z Watmberka a z Zákupie, najwyšší šeňk králostwie Českého, Wilém z Ilburka, Mikuláš Berka z Dubé, purkrabie kraje Hradeckého, Wilém Krušina z Lichmburka az Kum- burka, Jindřich z Kolowrat a z Bu- štěwsi, Albrecht z Kolowrat a z Kra- kowce, Jenec mladší z Janowic a z Pe- tršpurka, Zdeněk z Postupic a z Moraw- ské 'Trebowé, minemajstr hory Kutny, Aleš Berka z Dubé a z Kuříchwod, naj- wyšší komorník králowé české, Beneš z Kolowrat a z Libšteina, Hynek z Wald- Éteina az Wranowa, toto mezi sebü wá- žili před se wzaw&e, kterak někteří dr- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. contradictoribus, et circa contradictores contra regiam maiestatem hoc dimiserunt propter precium, ut sibi in tempore hoc perficerent iuxta ritum curie ante offi- ciales curie regie maiestatis, et quicunque aliter fecerint, tunc ipsimet erunt in culpa. 312) Domini publice constituerunt et Boczek de Podiebrad et Vlricus Lepus de Hazmburga decretum dominorum ex- posuerunt: si cui regia maiestas daret quid intestati, quod hi, quibus dabitur, debent proclamare in proxima ciuitate ilis bonis que adiacet, et accipiendo ca- merarium Pragensem debet denunciare ili, qui dicta bona possidet ac tenet; et si tunc metipse domi non esset, tunc suo officiali aut uillico aut familiae sue notificare id uicinis duobus aut tribus, quod illa bona sunt proclamata, ut ue- niret et contradiceret, si melius ius ad illa bona habeat. 313) Decretum dominorum anno domini etc. lxiij. Sedentes in iudicio cu- rie regio, diligenter perpendentes consi- derarunt, quomodo plerique possidentes agros (quorum agri proclamantur ut re- gij ab intestato) loquuntur, quod de proclamatione nihil sciuissent, et ita in- ductiones in agros suos permiserunt fieri: pro iure constituerunt, ut iam ab isto tempore, quicunque litteras procla- matorias acciperet supra aliquos agros, ut proclamarentur, et possessor illorum agrorum quod non contradiceret usque ad id tempus, quo litteras contra resti- tueret, debet is, qui ius regium sibi ap- propriare uult, accipere camerarium ab offieio tabularum et mittere ad postes possessoris illorum agrorum, qui in regia maiestate promeriti sunt, denunciando ei, quod agri sui proclamantur, si ius aliquod habet, ut contradiceret ultra duas 

Strana 157
Zřízení zemské za krále žitelé dědin (jichž se dédiny prowolá- wají za králowskú odúmrt) mluwie, že o prowolání nic newčděli, a tak zwodowé na dědiny swé dopůúštějí: *) nalezli za práwo: aby již po tento čas, ktožby koliwěk list prowolací wzal na které dědiny, aby byly prowolány, a držitel těch dedin żeby odporuow nekladl do toho času, ažby list wrátil zase: má ten, ktož sobě práwo králowo chce osobiti, wzieti komorníka od práwa zemského, a poslati k weřejuom držitele těch dědin, kteréž jsú na králi wyslůženy, dáwaje jemu wěděti. že se dědiny jeho prowo- láwají, má-li práwo aby odpieral, a dwú nedělí nepřečekáwaje, zwodu aby na se nedopüstel. A komorník ten wrátě se, aby před úřadem desk dworských wy- znánie swé učinil, že jest byl w tom na- pomenutí, i také který den. Pakliby kto maje takowé napomenutie dwě ne- děli propustil a neodpieral, potom již zwod má naň býti dán, a on wiece k mluwení po zwodu nemá býti dopuštěn; nebo takowý řád a spuosob od staro- dáwna zachowáwán jest; jakožto páni w starých náleziech panských nalezli sú, a takéž to zachowati chtie po dnešní den. 314) Leta božicho 1461 w sobotu po swalem Bonifact (6 čerwna) w plném saudé panském, páni znamenati rozkázali: ktož- bykoli list prowolaci na která odümrt wezma, newrátil jeho zase k úřadu we čtwrti létě, tehda odpierající muož vizy wloZiti; a jestliżeby vizy wloże, k swému práwu nestál, nemá jemu to k žádné škodě býti, leč by od úřadu zwláště byl obeslán. 815) Což se odúmrtí a wýpros krá- lem JM“ daných dotýče, to oznámiti wšem wuobec: ktož koliwěk práwo krá- lem JM“ dané obdrží, buď saudem, nebo Wladislawa r. 1500. 157 ebdomadas non expectando, inductionem ut non admitteret facere, Et is came- rarius cum reuertetur, debet coram officio tabularum curiallum recognitionem fa- cere, quod fuisset in tali admonitione, et qno die. Si quis autem, cum haberet talem admonitionem, duas ebdomadas sineret preterire et non contradiceret, tune demum inductio debet contraillum dari, neque debet ipse post inductionem ultra admitti ad loquendum, quoniam is ritus et forma ab antiquo obseruata est, prout domini in antiquis decretis domi- norum inuenerunt, et ita usque ad ho- diernum diem obseruare et tenere uolunt. 314) Anno domini oc. Ixi. Quicunque litteras proclamationum supra aliqua bona intestata acciperet, et non restitueret eas ad officium in quartali unius anni, tunc contradictor potest uisum deponere; et cum uisum deponet et ad ius suum non compareret, non debet id sibi fore damno, nisi specialiter foret ab officio uocatus, 315) Quod attinet ad bona intes- tata et ad impetrationes per regiam ma- lestatem datas, hoc omnibus notum fie- ri debet: quicunque ius per regiam ma- *) Rkp. Raudnicky: a tak zwoduow na dádiny swó dopüitijí. Rkp. Pražský: a tak zwoduow na dědiny swó nedopüstdjf, 

Strana 158
158 smluwau, ten aby práwa na wrch do- wedl do prwních nebo konečně do dru- hých suchých dní. Pakliby kto toho zanetbal, aby swé práwo ztratil, a král aby swé práwo dáti mohl, komuž ráčí na tom statku; ato s panská raddü aby bylo i s dskami dworskými zapsáno pro budůúcí pamět. Tato pamět jest we dsky wložena z rozkázanie najjasnějšícho knieZete à pána, pana Wladislawa uher- ského, českého krále, a pánuow i wlá- dyk, kteříž při saudu byli: Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwie českého, z pánuow, ty wěci wyprawuje. Stalo se w sobotu před přenešením swa- tého Wáclawa (3 března) léta páně 1494. 316) Leta bożieho 1488 w pátek den swatého Tomáše Akwinského (7 března): páni s wládyky na saudě sediece, to- tižto Jaroslaw Berka z Dubé a z li- pého, sudí dworu králowského po Če- chách najwyšší, Jan z Walsteina, Fri- drich z Sumburka, Bofiwoj z Donfna, Jan z Lobkowie a z HasiSteina, Cenók Berka z Dubć a na Drahobuzi, Jan z Kośmberka, Beneś z Waitmile, purkra- bie na Karliteiné à minemajstr na ho- rách Kutnách, Mareá z Swamberka; z wlśdyk Bohuslaw z Swinar a z Litowic, prokurator napaduow kralowskych, Zde- nék z Kopidlna, Sigmund z Sárowa, Čeněk z Barchowa a z Dašic, Jan z Kle- nowého, znamenati rozkázali: JestliZeby kto od koho odpor u- činil, a ten anebo ta, od kohož se odpor činí, k swému se odporu nesezná do prwních nebo konečně do druhých su- chých dní: ten odpor nemá KM" práwu škoditi. Ale proto ten, ktož odpor učiní od koho, aby prowedl, Ze s wolí toho odpor učinil; pakliby toho neprowedl, aby byl tresktámr podlé práwa. Item, kteréZ odümrti jsá, jeZtoby Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. lestatem datum obtinet, siue ex judicato siue per gratuitam pactionem, is ut ius ad summum usque deduceret ad proxima aut omnino ad secunda quattuor tem- pora. Si tune quis in hoc foret negli- gens, ut suum ius hoc modo amitteret, et regia maiestas ius suum potest dare ad illà bona cuicunque uult; et hoc cum dominorum consilio ut fieret et tabulis eurie proseriberetur ob futuram memo- riam. Hec memoria in tabulis est de- posita ex mandato serenissimi principis et domini domini Wladislai Vngarie et Boemie regis, et dominorum et eques- trium, gui in iudicio aderant. Henrius de Noua Domo, supremus camerarius regni Boemie, ex baronibus, has res ex- posuit, 316) Anno domini etc. lxxxviij domini et equestres in iudicio sedentes mandarnerunt proseribere: si quis nomine alterius contradictionem faceret, etis uel ili nomine cuius aut quorum contra- dictio facta sit, non recognoscerent se ad hane contradictionem usque ad pro- xima quattuor tempora, aut omnino ad secunda: talis contradictio non debet iuri regie maiestatis nocere. Attamen ille, qui contradictionem faciet uice alicuius, ut protestaretur, quod uoluntate illius con- tradictiouem fecit; si tunc id non prote- staretur, ut puniretur iuxta constitutiones. Item si que intestata sunt, et qnod 

Strana 159
Zřízení zemské za krále odporníci zemřeli, a jich dědicowé nebo poručníci žeby na miestě jich neodpie- rali, má se dáti wěděti k weřejiem drži- teluom těch dědin, kdež sóbě práwo krá- lowo osobuje. Item, odporníku má dáno býti ho- jemstwie až do druhého roku; ale ktož práwo králowo má, ten má býti hotow s potřebami swými, a nemá jemu ho- jemstwie dáno býti. Actum ut supra. 317) Najjasnčjšie knieže a pán, pan Wladislaw, český král, markrabě moraw- ský etc. porozuměw JM' tomu, že skrze odümrti staré zmatečně wyprošowané mnozíby prišli k welikým zmatkuom a nákladuom: i lftost nad nimi maje JK*M' jakožto nad swými wěrnými poddanými, z dobroty swé králowské ráčil jest tuto milost učiniti: že ačkoliw JM' takowé odúmrti byl jest ráčil dáti některým o- sobám listem swým, kterýžto jest zapsán dskami dworskymi, ale proto JMK* do- sáhl powolenie zase od týchž osob, rá- čil tuto: milost učiniti a dskami: dworu swého králowského kázal zapsati: že wšecky ty odúmrti staré, kteréž sú koli zmatečně wyprošené, anebo ježto dawše je sobě we dsky dworské zapsati i ne- wedli práwa předse až do siež chwiíle, takowé wšecky ty nápady a odúmrti kterýmkoli osobám dané JMK* zdwihá, propúštie, ruší. kazí a odwoláwá, aby žádné moci neměli, ale každý těch zboží aby při swém držení zachowán byl. Než co se dotýče těch nápaduow a odúmrtí, ktož sú sobě roky oprawowali a ku práwu arozsuzowání žádali se postawiti, takowí aby rozsuzowáni byli wedle řádu a práwa při saudu dworu našeho krá- lowského. A kteříž pak překážek a od- poruow nemají, nebo žeby se s swými odporníky smluwili, ti aby sobě práwa dowedli pod ztracením téhož práwa swého, a to konečně do suchých dní postních najprw příštích. Též také odúnmrti nowé Wladislawa r. 1500. 159 contradictores decederent, ac eorum he- redes uel tutores, qui eorum uice non contradicerent, debet notificari ad postes possessorum illorum agrorum, ubi sibi ius regium appropriat. Item contradictori debet dari dilatio usque ad alterum terminum. Sed qui habet ius regium, debet esse instructus et paratus cum rebus suis necessarijs, et non debet dari illi dilatio. Actum ut supra. 317) Serenissimus princeps et do- minus dominus Wladislaus Boemie rex marchio Morauie etc, considerans sua maiestas, quod per bona intestata antiqua uiciose impetrata multi deuenirent ad multas intricationes et impensas: miserta sua maiestas illorum, tanquam suorum fidelium dilectorum, ex bonitate sua re- gia talem gratiam dignata est facere: quanquam sua maiestas talia intestata dignata est nonnullis dare litteris suis, que proscripte sunt tabulis regijs curie sue, tamen denique sua maiestas asse- cuta consensum illorum, dignata est istam gratiam facere et tabulis curie sue regie mandauit proscribi, quod omnia illa an- tiqua intestata, quecunque erronee sunf impetrata, aut cum darent illa in ta- bulis curie sibi proscribi, non duxerunt iura hue usque, tales omnes deuolutio- nes et intestata, quibuscunque sint data, sua maiestas tollit, emittit, inritat, aumni- hilat et reclamat, ut nullum uigorem ha- beant, sed ut quisque illorum bonorum possessor in possessione sua contineatur. Sed quod pertinet ad illas deuolutiones et bona intestata, qui sibi terminos emen- darunt, et ad ius et iudicium postulaue- runt se sistere, tales ut diiudicarentur iuxta ritum et iura in iudicio curie nostre regie. Et qui impedimenta ac contradic- tiones non habent, auf quod cum suis contradietoribus pactionem gratuitam fa- cerent, hi debent iuris executionem per- ficere sub pena illius iuris sui amissionis, 

Strana 160
160 od JMK“ dané aby sobě k miestu podlé řádu a práwa wedli. 310) Wiece takć JKóM' kazal zapsati, wśe s radń panski: Że ktoż sd koliwók wy- prośowali na JKM" co za odúůmrt, ne- jmenujíce po které osobě ze jména, ale toliko po komžkoliwěk aneb kterak ko- liwěk, že jest proti řádu a práwu. A protož aby úředníci naši dworští takowé relací od žádného nepřijímali ani we dsky wpisowali; a což jest wepsáno, že takowá wěc JK“M' zdwihá, ruší a kazí, aby žádné moci neměla. Poslowé ke dskám z pánów: Jan Zajiec z Hazm- burka a s Kosti ete. a z wládyk: Jan z Raupowa, najwyšší písař desk zem- ských etc. od JM" jsúc posláni, nade- psané wěci wyprawowali. Stalo se na hradě Pražském w sobotu po swatém Urbanu (27 máje) léta božieho 1486. 319) Forma listu puohonného: Jiřík Berka z Dubé a z Lipého, najwyšší sudí dworu królowskóho po Cechach: tobě Al$i z B. manu, jinak slużebnómu kró- lowskému, mocí králowskúů a pod po- kutúů 10 hřiwen střiebra přikazujem, aby Petra z GC. osobně jeho dojda, před naši jeho pohnal přítomnost, jehožto i my tiemto listem pohśnieme, (— a tu se má jmenowati den k stání k roku najbliž- šiemu a prwniemu; it. w druhém puo- honu se má jmenowati den k roku dru- hému; it. ktřetiemu a posledniemu roku a stání, také se má jmenowati den —) před námi w Praze, anebo našimi ná- imčěstky abyšta bez prodléwánie stáli, a Alšowi z B. k jeho žalobě odpowwiedal, A když se tomu dosti stane, učiň: nám toho jistotu, přitiskna pečet swú k to- muto listu. Psán u desk dworských krá- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. et hoe usgue ad guattuor tempora pro- xime uentura guadragesimalia, Itidem etiam intestata noua, a sua maiestate regia data, ut sibi iuxta ritum et iura ad finem deducerent. 318) Amplius sua regia majestas proseribere iussit, omnia de consilio do- minorum: quod quicunque impetrarunt a regia maiestate quid intestatum, non specificando nominatim post quem, sed post quemcunque, aut quomodocunque, quod id est contra ritum et iura. Ideo- que ut officiales nostre curie talem re- lationem a nullo acceptarent, neque in tabulas proscriberent, et quiequid pro- seriptum est, quod hoc sna maiestas tollit, irritat, destruit, ut nullum uigorem ha- beat. Relatores ad hoc ad tabulas fuerunt de baronibus Johannes Lepus de Hazm- burga et de Kosti, ex equestribus Johan- nes de Rupow supremus notarius tabu- larum etc. a sua maiestate specialiter missi, has res exponentes. Actum in arce Pragensi sabbatho post festum Vr- bani anno domini etc. Ixxxv)j. 319) Forma citationis. Georgius Berka de Duba et de Lipa, supremus iudex curie regiein regno Boemie, tibi Aless de B. va- sallo aliter seruili regio, auctoritate regia et sub pena X talentorum argenti manda- mus, ut Petrum de C. personaliter eum conueniendo, ad nostram presentiam ci- tares, quem etiam istis presentibns ci- tamus. (Et tune nominari debet dies ad comparendum et ad terminum proximum et primum item in altera citatione iterum debet specificari dies, ad terminum se- cundum; item ad tertium et ultimum terminum et ad comparendnm etiam de- bet dies specificari.) Coram nobis Prage aut coram nostris locum tenentibus ut sine omni dilatione compareatis, et ad Alssonis de B. accusationem responde- atis. Et cum huic rei satisfiet, redde nos certiores, applicando presentibus sigillum 

Strana 161
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. lowskÿch w středu oc. pod početí ú- řádu našeho 320) Jestli že se pohoní kterými many, ježto by byli řádu panského, má jim psáno býti: Wám A. z B. oc. ma- nóm králowským, mocí králowsků pod pokutů desieti hřiwen střiebra, a z wás jednomu každému přikazujem, abyšte P. z M. sami sebů, anebo po posléch wašich wěrných osobně dojdúce oc., tak jako nahoře. 321) Forma listu na úmluwu. Jiřík Berka z Dubé oc. Tobě N. z P. manu králowskému, mocí králowskü a pod po- kutü 10 h.st. pfikazujem, aby Jana z N. napomenul, atby Petrowi z B., jenž jest téhoZ Jana práwem pohonil, z dédin we Lhoté jemu plnym práwem pány w saudu zahájeném pfisüzenych, we 14 dnech od dáuie tohoto listu pořád po sobě zběh- lých postúpil, anebo se o to s ním přá- telsky umluwil; pakliby toho učiniti ne- tbal, jižbychom P. z B. práwa dále há- jití nemohli, podlé práwa a úřadu na- šeho. A to učině, pečet swú k tomuto našemu listu aby přitiskl na swědomie. Dán w Praze u desk dworských králow- ských léta sc. pod početí úřadu našeho. 322) Tobé Bene&i z N. sluZebnfku králowskému, mocí králowskü a pod po- kutû 10 hfiwen stfiebra pfikazujem, aby A. B. C. D. sluzebné krélowské osobné dojda, před naši pohnal přítomnost, kte- réžto i my jednoho každého tiemto li- stem pohánieme, abyšte w sobotu o su- chých dnech oc. najprwé příštích před námi w Praze anebo našimi náměstky stáli bez prodléwánie, k nálezu anebo k rozsüzení dédim sluZebnych. A když se tomu dosti stane, k tomu nám jistotu uci, pfitiskna pecet swü k tomuto listu. Psán u desk dworskych w ütery oc. pod pečetí úřadu našeho. 161 proprium. Actum apud tabulas curie regie die Mercurij post oc. sub sigillo nostri officij. 320) &i citatio fit vasallis, qui essent ex ordine baronum, debet his in hunc modum scribi: Vobis A. de B. oc. va- salhs regijs auctoritate regia sub pena X talentorum argenti ac singulis vobis mandamus, ut P. de M. per se aut per nuncios uestros fideles personaliter con- ueniendo oc. ut supra scribitur. 321) Forma literarum monitionis. Ge- orgius Berka de Duba oc. Tibi N de P. va- sallo regio, auctoritate regia et sub pena x talentorum argenti mandamus, ut Johan- nem de N. moneas, ut Petro de B. qui eun- dem Johannem iure citauerat de agris in Lhota, illi pleno iure per dominos in iudi- cio legitimo adiudieatis, in xiiij diebus a datum litterarum istarum continuis, cede- ret aut pro his cum illo amicabiliter concor- daret; si tunc id facere neglexerit, iam ex tunc P. de B. iuris executionem pro- hibere non poterimus, iuxta ritum et nostra iura. Et id cum feceris, sigillum tunc istis nostris litteris ut applicares in testimonium. Datum Prage apud tabulas curie die Martis anno oc. sub sigillo officij nostri. 322) Tibi Benessio de N. seruili regio auctoritate regia et sub pena x talentorum argenti mandamus, ut A. B. C. D. seruiles regios personaliter con- ueniendo ad presentiam nostram citares, quos et nos singulos presentibus citamus, ut sabbatho quattuor temporum oc. pro- xime uenturis coram nobis Prage aut coram nostris locumtenentibus compa- reatis sine mora ad decernendum et ad iudicandum agrorum seruilium. Et cum huic rei satisfiet, ad certitudinem sigil- lum proprium presentibus applica. Actum apud tabulas curie die Martis, sub sigillo officij nostri. 21 

Strana 162
162 List obranní, takowý se dáwá, jako od úřadu zemského. 323) List prowolací. Jifik Berka z Dubé sc. Wám purgmistru a přísežným měšťanóém města Žatce mocí králowskü přikazujem, abyšte zbožie a dědiny we wsi sc., kteréž po smrti Petra z N. na králowu Milost řádně přišla a připadla, w městě wašem po tři dni trhowé, poč- nác od najprwnéj&ieho, bificem prowo- lati rozkázali, a w šesti neděléch od prwnieho dne prowolánie, poócftajíce tfi roky, 14 dní každému roku, oznśmiti kázali. A jestližeby komu koliwěk práwo swrchu dotčených wěcí sprawedliwějie, nežli JMK“ příslušelo, to před námi w Praze a nebo našimi náměstky ať po- káže. A když se tomu dosti stane, u- čiňte nám toho jistotu, přitisknúc pečet města wašeho k tomuto listu. Dán u desk dworských králowých w pátek oc. léta sc. pod pečetí úřadu našeho. 324) Najprwé sudí má mieti čtyr- mezcietma kop platu w kraji Plzenském, podlé obyéeje starodáwnieho. 325) Zwod. Odhádáníe. Item, ode wšech zwoduow a odhádánie dédin od- ümrtních, práwem králowym obdrZenych, bud swobodnych, manskych, sluZebnych, náprawních, duchowních, městských, nebo kterychZkoli, práwo sudieho jest od každého sta 10 hřiwen aneb desátý groš, podsudiemu jedna hřiwna, a pí- saři pět wěrduňk. Pakli jest summa na odhádánie o šedesát kop a níže až do desieti kop, w tom podsudí má deset grošuow neb desátů kopu a písař jako prwé pět wěrduňk. A ktož jede na zwod, má mieti w každém kraji wěrduňk a ztrawu, anebo miesto ztrawy pět gro- šuow každý den, a pruowod sem itam. A jestliže bude summa o deset kop a níže, to slušie toliko na písaře, a toho Zřízení zemské za krdle Wladislawa r. 1500. Littere tuicionis dantur huiusmodi, sicut ab officio tabularum regni. 323) Littere proclamalionis. Georgius Berka de Duba oc. vobis magistro ci- uium ac luratis ciuibus ciuitatis Zatecz authoritate regia mandamus, ut bona et agros in uilla oc., qui post obitum Petri de N. ad regiam majestatem rite deue- nerunt deuolutique sunt, in ciuitate uestra per tres dies mercatus, incipiendo a pri- mo per preconem proclamare mandaretis, et in sex hebdomadis a primo die pro- clamationis computando tres terminos, Xiiij dies cuilibet termino, notificare man- daretis, et si cuipiam ius rerum supra- dictarum iustius quam regie majestati pertineret, ut hoc coram nobis Prage, aut coram nostris locum tenentibus pro- ducat. Etcum huic rei satisfiet, faciatis nobis illius certitudinem, applicando si- gillum uestre ciuitatis presentibus. Datum apud tabulas curie regie maiestatis, die Veneris oc. anno oc. sub sigillo officij nostri. 324) Imprimis iudex debet habere xxiij sexagenas census sui in regione Plznensi iuxta antiquam consuetudinem. 325) Inductio. Bonorum estimatio. Item ab omnibus inductionibus et ab omni estimatione agrorum (que intestata sunt) iure regio obtentorum, siue sint liberi, feudales, seruiles, dediticij, spirituales, ciuiles aut qualescunqne, ius iudicis est, a quolibet centenario x talenta aut x'"* gros- sus, subiudiei unum talentum, et notario quinque (quartarios) Siautem est summa pecuniaria a sexaginta [f et infra usque ad x, in hoc habet sub iudex x gros- sos aut decimam sexagenam, et notarius quinque quartarios. Et qui ad inductio- nem mittitur, habere debet in qualibet regione quartarium et expensas, aut pro expensis quinque grossos quolibet die ad deductionem eundo et redeundo. Et si erii summa pecuniaria a x sexagenis 

Strana 163
Zřízení zemské za krále jest kopa a pět wěrduňk; než již písař béře podlé milosti. Zwodowé o škody, o dluhy a zástawy. Item zwodowé, ježto slušejí na sudieho a na písaře, jsúů jakožto o škody, o dluhy o zástawy wěnné neb jiné kterékoli, též také i o základy. 326) Zwodowé o nezpráwu. Item, zwodowé toliko o nezpráwu, ti jiZ jdü na sudieho, podsudieho ina písare, a to tepruw za Kapléfe poócalo se; neb prwé dálo se tak, jakoż dsky swédéily, Ze pro nezpráwu wedeno bylo tretinń wyś pe- něz w trhu položených, takéZ w práwé staném. A tak po odhádání slušné jest, aby komorník toho zwodu nečinil, ale podsudí sám s písařem spolu, a to proto, aby se měnili úřadu skutkowé, pro ú- klady zlých a odporných lidí. 327) Trh. Item, ode wšech trhuow dědinných práwo sudieho jest od každé kopy groš; ale již jde po milosti ode sta hřiwen jedna hřiwna, to jest od každých desieti kop 6 grošuow; a písaři tolik wěrduňk, kolik osob kupujících ; a což jest od šedesáti kop a níže, to jde na podsudicho. 328) Weno. Item, od wóna téZ prá- wo jako od trhu, též také i od poru- Censtwie, kaZdy poručník dáti má su- diemu a ' písaři, 329) Spolek. Rozdiel. Item od spol- kuow neb rozdieluow, když jest summa nade sto kop, od toho práwa jde su- diemu tolik kop, kolik osob, a písaři tolik wěrduňk. 330) Dánie. ltem od dánie každá osoba, jiež se dáwají dédiny, dá sudiemu po kopé a písaři po wěrduňku. Wladislawa r. 1500. 163 et infra, hoc ad notarium tantum per- tinet, et id est sexagena et quinque quar- taria. Nunc uero notarius capit secun- dum gratiam. Inductiones ob damna, ob debita et ob pignora. Item inductiones, pertinentes ad iudicem etad notarium, sunt, ut ob damna, ob debita, et ob pignora dotalia, aut alia qualiacunque, itidem etiam et ob deposita. 326) Inductiones ob euictionem. Item inductiones ob euictionem tantum, ille transeunt ad iudicem, ad subiudicem et ad notarinm, et hoc primo inceptum est tempore Caplerzi; nam prius fiebat pro- ut tabule testantur, quia ob rem euictam ductum erat ius ultra duplum pecunie ex contractu deposite; itidem in iure contumacie. Etita dignum esset, ut post estimationem bonorum camerarius in- ductionem non faceret, sed subiudex met cum notario simul. Et hoc ideo, ut mu- tarentur officij opera, ob fraudes multo- rum et peruersorum hominum. 327) Emptio. Item ab omnibus con- tractibus emptionis agrorum 1us subiu- dicis est, a qualibet sexagena grossus; sed iam uadit secundum gratiam, et a centum talentis unum talentum, hoc est a singulis x sexagenis sex grossos, et notario tantummodo quartarius, quot sunt eunque emptores, et quidcunque est a sexaginta {P infra, hoc transit ad sub- iudicem. 328) Dos. Item a dote itidem ius est, sicut a contractu emptionis ; itidem etiam a tutela, quilibet tutor debet dare iudici et notario. 324) Unio. Partitio bonorum. Item ab unione aut partitione, cum est summa ultra centenarium, ab hoc iure transit iudici, quot sunt persone, tot etiam se- xagene, et notario tantum quartarius. 330) Donatio. Item a donatione, quilibet cui donantur agri dabit iudici sexagena et (sic) notario quartarius, 21 

Strana 164
164 831) Sména. Item, od směněnie dědin, obě straně mají dáti sudiemu po kopě a písaři po wěrduňku. 332) Památné. Item, když kto sta- ným práwem neb panským nálezem neb swódectwim neb ukázáním desk obdrží proti králowu práwu, tobo jest práwo sudiemu po groši od kopy, a písaři wěr- duňk: ale již jde po milosti, kolik osob obdržie, tolik pět wěrduňk dadie. W tom podsudí má třetí groš a písaři pátý, a to slowe památné. 333) Pokuta manská pro puohon. Item když který man, maje k sobě list od ú- řadu, aby pohnal druhého, a toho žeby neučinil, propadl jest deset hřiwen ; pakli po druhé neučiní, propadne dwaceti hïi- wen, a po třetie třidceti. A ta pokuta jde na samého sudieho, leč chce jaků w tom milost učiniti. 334) Od základuow zarucenÿch puo- honních. Item, základ zaručený neb puo- honný, bud malý neb weliký, jde na samého sudieho. 335) Stanć práwo. Item, ode wšech staných práw puohony dobytých, což jest pode sto kop až do desieti doluow, to jde na podsudieho, a což níže desieti, na písaře. Pakli jest práwo stané s ú- mluwü, od toho bude písaři wěrduňk. 936) Ot odhádánie podsudieho s písařem. Item, kdyZ podsudí s písařem činie od- hádánie, z toho jde třetina na podsu- dieho a písaři wěrduňk, a má každý den dáno býti deset grošuow podsudiemu na dwa koně, a písaři pět grošuow na jeden kuoň, od toho ktož wede. 337) Od zdpisu. Item, od zápisu níže sta kop, každá osoba, jiež se za- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 331) Permutatio. Item a permuta- tione agrorum utrague pars dare debet iudici per sexagenam et notario quar- tarium. 332) Memoriale. Item cum quis per contumatiam alicuius aut per sententiam dominorum, aut per testimonia aut pro- testatione tabularum obtinet contra ius regium, istius rei est ius iudici unus grossus a sexagena, et notario quarta- rius. Sed iam est secundum gratiam, quotquot sunt, qui obtinent, toties quin- que quartarij dari debent. In hoc sub- iudex habet tertium grossum, notarius quintum, et hoe dicitur memoriale. 333) Pena feudataria ob citationem. Item cum quis feudatarius, qui litteras accepisset ab officio, ut alterum feuda- tarium citaret, et si id non faceret, tunc incidit in penam x talentorum. Et si secundo id etiam non fecerit, incidit in penam xx talentorum; et tercio xxx, Et hec pena transit ad solum iudicem, nisi iudex uellet illi gratiam facere aliquam. 334) De satisdatione citatoria. Item satisdatio citationis, sit magna aut parua, solius iudicis est. 335) Conlumacia. Item ab omni contumacia per citationem obtenta, que est infra centum sexagenas, hoc transit ad subiudicem, et quicquid erit infra decem, hoc pertinet ad notarium. Si tunc est contumacia cum monitione, ab hoc notario pertinet quartarius. 336) Ab estimatione subiudicis cum no- tario. Item cum subiudex cum notario faciunt estimationem bonorum, tertia pars huius pertinet ad subiudicem, et notario quartarius, et debent quolibet die dari x grossi subiudici supra duos equos, et notario quinque grossi supra unum equum ab illo, qui ius ducit. 337) À proscripto. Item a proscripto infra centenarium, quilibet cui proscri- 

Strana 165
Zřízení zemské za krále pisuje, dd pfsafi po 4 grosiech. Pakli zépis bude nade sto kop (8 powolenfm krále), práwo 50 grošów od každého sta. A to na podsudieho s pisafem na rowny diel od každé osoby. 338) Ubrmanstwie. Item, ubrman- stwie každá strana má dáti písaři po wěrduňku. 339) Umluwa pro nezpráwu. Item, od wloženie úmluwy pro nezpráwu we dsky 4 groše písaři. 340) Útok. Item, od wloženie ń- toku dwa groše, jeden podsudiemu, druhý písaři. 341) Puohon. Item od wloženie we dsky puohonu jeden groš, a od puohon- ného listu dwa groše, a od wyswědčenie jeden groš, a od odporu při puohonu od každé osoby 4 groše, od poručen- stwie 1 groá, od oprawowánie 1 gro&, od propu&ténie odporu 4 groše, od wlo- ženie vizy při puohonu 2 groše; to wše písařowo práwo. 342) Stané práwo. Item, od wlože- nie práwa staného při puohonu pět wěr- duňk památného. W tom má podsudí třetí groš, a písař pátý. 343) Jiezda na úmluwu po práwu sta- ném. Item, když písať jede na úmluwu po práwu staném, neb pro nezpráwu, má mieti wčrduňk, a od wloženie té ú- mluwy 4 groše. 344) Zwod. Item, když na zwod wydán bude úředník po práwu staném, ktož zweden jest, dá podsudiemu kopu a písaři pět wěrduňk, aod wloženie toho zwodu. písaři groše dwa. 345) Panowánie. Item, od každého panowánie wěrduňk tomu, ktož pojede. A od wloženie každého panowánie pí- saři po dwü großiech, 346) Odhádánie. Item, když jede úředník na odhádánie dědin po práwu Wiadislawa r. 1500. 165 bitur, notario iij gr Si uero proscrip- tum fuerit supra centenarium cum con- sensu regio, ius a quolibet centenario quinquaginta grossi; et hoc pertinet ad sub- iudicem eum notario equaliter a singulis. 338) A superioritate. Item superiori- tas seu arbitrium, quelibet pars dare debet notario quartarium. 339) Admonitio ob rem euictam. Item ab intabulatione monitionis ob rem euic- tam iij grossi notario. 9840) Ab actione deposita. ltem ab actione deposita ij gr. unum subiudici et alterum notario. 941) Citatio. Item ab intabulatione unum grossum, et a litteris citationis ij grossos, et a publieatione j grossum, a contradictione apud citationem quilibet iij grossos, a commissione j grossum, ab emendatione termini Jj grossum, a remittenda contradictione iiij grossos, ab intabulatione visi circa citationem ij gros- sos, hec omnia pertinent notario. 342) Contumacia. Item ab intabulatione contumacie apud citationem quinque quar- tarios, ab hoc subiudici pertinent tres grossi, notario quintus. 343) Cum notarius uadit ín monitionem post contumaciam. ltem cum notarius pro- ficiscitur cum monitione post contuma- eciam, aut ob euictionem, debet ei dari quartarius, et ab intabulatione istius mo- nitionis iij grossi. 344) Inductio. Item cum ad induc- tionem datur alicui officialis post contu- maciam, is, qui inducitur, dare debet subiudici sexagenam, et notario quinque quartarios, et ab intabulatione inducti- onis notario ij grossos. 345) Dominium. Item a quolibet do- minio quartarium illi, qui proficiscitur, et ab intabulatione cuiuslibet dominij duo grossi notario dari debent, 346) Estimatio. Item cum equitat officialis ad estimationem agrorum post 

Strana 166
166 staném, ježto jest truoj puohon prošel, w čemž odhádáno bude, z toho jde na sudieho od kopy pojednom groši, pod- sudiemu hřiwna, a písaři pět wěrduňk. Od wloženie odhádánie we dsky písaři dwa groše. 347) Wina. Item, wina při puo- honu, ktož ji dopustí, jest pět wěrduňk; tu má podsudí třetí groš, a písaři 5 gro- šuow. Ale staré práwo jest, že z čeho puowod požene a wyswědčí puohon, tolikáž wina. jde na úřad. A newyswěd- čilliby puowod puohonu poZena, ta wina obrátí se na puowoda. 348) Opowédného*) ze škod. Item, od opowédného ze škod 4 groše písaři, buď škod mnoho neb málo. 349) Od porudenstwie (sic) puohonu. Item, od propu&ténie puohonu 5 wérduük ; w tom podsudí má 5 wérduük, písa& páty. 350) Od ohledánie śkod. Item, ktož požádá úředníka na ohledánie škod, dá wěrduňk a ztrawu tomu, ktož pojede, anebo miesto ztrawy 5 grošuow na den i s koněm. 351) Od ohledánie desk puohonných. Item, od ohledánie desk puohonných, ježto práwo dowedeno jest, jde k úřadu 5 wěrduňk; tu podsudí má kopu a pí- sař 15 grošuow. 352) Zápis dluhu. Item, kdyZ man manu dluh dskami zapisuje pod pokutń bráti s úředníkem na dédinách pro ne- splnénie penéz na kterýžkoli rok z ro- kuow jmenowaných, buď pak summa weliká neb malá, komu zápis swědčí, dá po 4 grošiech písaři; a ktož se kwi- tuj, má dáti po dwü grošiech písaři od každé kwitancí. 353) Odpenez chowdnie. Item, když Ziizeni xemskć za króle Wladislawa r. 1500. contumaciam rei, cum trina citatio exi- uerit, in qua summa estimabuntur, inde pertinet iudici a sexagena j grossus, sub- iudici talentum, notario quinque quar- tarij, abintabulatione estimationis notario ij grossi. 347) Culpa. Item culpa circa cita- tionem, qui eam adnittit, est quinque quartarij. Inde habere debet subiudex ij grossos, notarius quinque. Sed ius uetus est, pro quo actor citauerit et ci- tatio protestabitur, talis eulpa pertinet ad officium. Etsi actor non publicauerit citationem citando, ca culpa conuertitur in actorem. 348) A denunciato de damnis. ltem a denunciato de damnis iiij grossos no- tario, siue sint damna magna aut parua. 349) A remittenda citatione. Item a remittenda citatione quinque quartarios ; inde subiudex habet quattuor quartarios, notarius quintum. 350) A cognoscendis damnis. Item gui petet offieialem ad cognoscenda damna, dabit quartarium illi qui proficiscetur, et expensas, áut pro expensis per diem quinque grossos cum equo. $51) Ab. inspiciendis tabulis citationum, Item ab inspiciendis tabulis citationum, cum ius ad finem usque deductum est, pertinent ad officium quinque quartarij. Ibi habere debet subiudex sexagenam et notarius Xv grossos. 352) Proscriptum debiti. Item cum vasallo debitum tabulis proscribit sub pena capiendorum pignorum cum offi- ciali in agris ob non solutionem pecunie in qualicunque termino ex terminis spe- cificatis, siue sit summa magna aut parua, quibus proscriptum protestatur, dare de- bent iiij grossos notario; et qui quittatur, duos grossos notario a qualibet quittantia. 353) A pecunia seruanda. Item cum *) Tištěný orig. i rkp. Raudnicky kladau: ,opow&d&ného.“ 

Strana 167
Zřízení zemské za krále se penieze kladû w úřadu, mají býti zapedetény, a ktoZ je piijífmati bude, dá písaři 4 groše. 354) Od poselstwie krdlowskeho ke dskám. Item, když král swuoj nápad od- úmrtí komu dada, pošle pána kterého k úřadu, od toho poselstwie práwo pět wěrduňk každá osoba, w tom jde pod- sudicmu třetí groš, a písaři pátý. Pakli král dá komu odúmrt listem swým, a ten, komuž dáno, béře list prowolací, má dáti 6 grošów písaři; to jest od listu prowolacieho 2 groše, a od wepsánie listu králowa 2 groše, a od wloženie odúmrtí we dsky saudné 2 groše. 355) Item, od každého listu pro- wolacicho 2 groše písaři, a když se list wrátí, jenż slowe testatio, jeden groś písaři ; též také od listu na dmluwu 2 groše, též od listu posielacieho neb k napomenutí po dwůú grošiech písaři, i monitionis. 356) Item, od wlożenie odporu pri wýsluhách 4 groše od každé osoby písaři. Item, od wloženie odporu při trhu, při zápisu, při wěnu, při spolciech, pii rozdieliech, pii porucenstwí, při dání dědin neb směnění, po 4 grošiech každá osoba dá písaři. 357) Item, od poručenstwie při od- úmrtí, od každé osoby po jednom groši písaři. 858) Item, od oprawowánie roku odpierajieiemu pfi odůmrtí, od každé osoby jeden groš písaři, a od vizy jeden groš, od ohledánie nálezu po 4 grošiech písaři. 359) Item, od wloženie odporu po wrácení listu prowolacieho (ježto slowe cum memoria) 4 groše; z toho písaři 2 groše, a podsudiemu 2 groše. A což- Wiadislawa r. 1500. 167 pecunia deponitur ad officium, debet esse sigillata, et qui eam capit, dare debet notario iij grossos. 354) A relatione regie maiestatis ad tabu- las. Item cum rex suam deuolutionem ab intestato alicui donat, et mittit aliquem do- minum ad officium cum relatione, ab illa relatione ius est a quolibet quinque quar. tarj; de his dari debent subiudici iij grossi et notario quintus, Si tumregia maiestas donabit alicui ab intestato lit- teris suis regijs, et is cui donatum est, acceperit litteras proclamationis, dare debet vj grossus notario; hoc est a lit- teris proclamationis ij grossos, et ab in- tabulatione litterarum sue maiestatis ij grossos et ab intabulatione intestatorum bonorum ij grossos. 355) Item a singulis litteris pro- clamationis ij grossos notario, et cum littere restituuntur, quod dicitur testatio, grossum notario. Itidem a litteris mo- nicionum ij grossos, a litteris missiuis aut in admonitionem ij grossos notario. 356) Item ab intabulatione cuius- libet contradictionis iij grossos notario a quolibet. 357) Item a commissione circa in- testata a singulis j grossum notario. 358) Item ab emendatione termi- norum contradicenti circa intestata a quolibet grossum notario; a uiso j gros- 359) Item ab intabulatione contra- dictionis postrestitutionem litterarum pro- clamationis (quod dicitur cum memoria) iij grossos; de his notario ij grossos et 

Strana 168
168 koli se znamenáwá we dskách cum me- moria neb jinde, ode w&eho jdá 4 gro&e spolu na oba. 360) Item, od propu&ténie odporu kdežkoli písaři jdú 4 groše, buď při wý- sluze, puohonu, zwodu, trhu, wěnu. 361) Item, od ohledánie odporu proti trhu, wěnu, spolku, dání, směnění oc. 4 groše písaři, 362) Item, od ohledánie desk trhem, wčnem, spolkem, přewedením neb při- dáním wčna, směněním dědin, poručen- stwím, neb dáním, jest práwo 5 wér- duňk; ztoho slušie kopa na podsudieho, a wěrduňk na písaře. 363) Item, od ohledánie* desk zá- pisem 4 groše písaři. 364) Item, od ohledánie odporu proti zápisu 2 groše písaři. 365) Item, od ohledánie desk zwo- dowých (ježto slowú rationis,) kdež práwo jest na wrch dowedené, od toho jest 5 wěrduňk; w tom podsudí má kopu a písať wčrduňk. 366) Item, od wymazánie anebo od wypsánie neb propuštčnie z desk, buď trhem, wénem, spolkem, rozdielem, dá- ním, atoho wšeho což jest w trhowych dskách, práwo jest 5 wěrduňk; w tom podsudí má jednu kopu, a písař wěrduňk. 867) Item od doloženie jména buď w trhu neb w zápisu, ježto miesto po- zuostaweno, od každého jména 4 groše písaři, od propuštěnie zápisu 4 groše písaři. 368) Item, když král které dědiny manské, ježto omylem neb z newědomie we dsky zemské za swobodné jsú kla- *) Orig. i rkp. Raudn, kladau „odhädänie,“ Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. subiudici ij grossos. Et quicunque in tabulis inscribitur cum memoria aut a- libi, ab omnibus ueniunt iiij gr. ambobus simul. 360) Item a remittenda contradic- tione ubicunque notario iiij grossos, ubi- cunque fit contradictio. 361) Item ab inspicienda contradic- tione contra emptionem, contra dotem, unionem, donationem, permutationem oc. iij gr. notario. 362) Item ab inspectione tabularum emptionis, dotis, unionis, traductionis aut additionis ad dotem, permutationis agro- rum, commissionis aut dationis, est ius quinque quartarijj; ex hoc debet .dari subiudici (P et notario quartarius. 963) Item ab inspectione prosceripti tabularum iiij grossi notario. 364) Item ab inspectione contra- dictionis contra proscriptum ij grossi notario. 365) Item ab inspectione tabularum inductionum (que uocantur rationis) quum ius usque ad summum deductum est, ab hoc quinque quartarij dari debent. In hoc habet subiudex sexagenam et no- tarius quartarium. 366) Item ab cancellatione aut ab exscripto, auí cum quod remittitur de tabulis, emptio siue dos, siue unio, par- titio, donatio, et totum id, quod in ta- bulis contractuum sit, ius est quinque quartarij. De hoc subiudici una sexa- gena et notario quartarius. 367) Item a suppletione nominis, sit in emptione aut proscripto, cum lo- cus uacuus relictus est, a quolibet no- mine iiij grossi notario, quatuorque grossi a remittendo proscripto. 368) Item cum rex aliquos agros feudi, qui per errorem aut per ignoran- tiam in tabulis regni pro liberis agris 

Strana 169
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. deny, káže po pánu znamenitém pře- westi do desk dworských: jsúli ty dě- diny trhem, spolkem, wčnem, dáním, neb sménü, od toho má dáno byti wedle summy, zač ty dědiny stojie; pakli zá- pisem, též jakž summa jest. 369) Item od uwázánie úředníkem podlé zápisu práwo 5 wěrduňk, w tom podsudí má třetí groš a písař pátý. A ktož jede na uwázánie od úřadu, má mieti wěrduňk za swú práci, k tomu ztrawu aneb miesto ztrawy 5 grošów skoněm na každý den; a pruowod sem i tam. 370) Item, kdyż jeden druhćmu přijímá na spolek při které odümrti, práwo jest od toho 5 wěrduňk: w tom podsudí má třetí groš, a písaři pátý. 371) Item, postüpenie práwa krá- lowa pfi odümrtech, kolik osobám bude postüpenie, kazdá dá pét wérduük; w tom podsudí má třetí groš, a písař pátý. 372) Item, když list k obraně (jenž slowe tuitionis) wyjde od úřadu ku pur- krabi Pražskému, od toho práwo 5 wór- duňk; w tom podsudí má třetí groš, a písař pátý. 373) Item, od přenešenie a we- psánie wýpisuow desk zemských swobod- ných k dworským dskám, buď k od- poru, neb ku práwu králowu, jest písa- řowo práwo po 4 grošiech. 374) Item, od wepsánie listuow k odporu prowedených, neb ku práwu krá- lowu při wýsluze, neb také pří puoho- nu, písaři práwo jest po wěrduňku; ale již jde po milosti, jakž list wětší neb menší. 915) Item, od každého swědka, buď 169 intabulati sunt, mandauerit per guem- piam insignem dominum in tabulas curie traducere; si sunt ill agri per empti- onem, unionem, donationem, dotem aut permutationem, ab hoe dari debet iuxta summam, quanti ili agri ualeant; si tune per proscriptum, itidem pro quan- tatite summe. 369) Item ab intromissione per of- ficialem iuxta proscriptum, ius est quat- tuor quartarijbD De his subiudex debet habere iij grossos et notarius quintum. Et qui ad intromissionem proficiscuntur ab officio, habere debent quartarium pro labore suo, et insuper expensas aut pro expensis quinque grossos cum equo quot- tidie et deductionem eundo et redeundo. 310) Iterum cum quis alterum ac- ceptat ad unionem circa aliqua intestata, ius est ab hoc dari quinque quartarios. De his subiudici tertius grossus et no- tario quintus. - 371) Item cessio iuris regij circa intestata, quotcunque erunt, quibus ces- sio fiet, quilibet dabit quinque quarta- rius (sic), de his subiudici tres grossi et notario quintus. 312) Item cum littere tuitionis exi- erint ab officio ad purgrauium Pragen- sem, ab hoc ius est quinque quartanj. De his subiudici ijj grossi et notario quintus. 313) Item a translatione et inscrip- tione exscripti tabularum regni ad tabu- las curie, siue ad contradictionem aut. ad 374) Item ab inscriptione littera- rum ad contradictionem productarum, aut ad ius regium circa promeritum, aut etiam circa citationem, notarij ius est quartarius; sed iam uadit secundum gra- tiam, prout littere sunt maiores aut ini- nores. 375) Item a quolibet teste, siue sit 22 

Strana 170
170 při wýsluhách neb při puohoniech a- nebo k čemužkoli, jest práwo písařowo po 2 grošiech. 376) Item když král nebo sudí káže dáti komu wýpis z desk dworských, buď trhem, wěnem, spolkem, poručen- stwím, zápisem, nebo kdež jest práwo dowedené při wýsluze neb puohonu, w práwě jest od starodáwna 5 wěrduňk písaři od každého wýpisu; s kterýmžto wýpisem písař puojde, a přečta kdež toho tfeba, ztrhati má; ale proto muoZ se milost státi, podlé wuole jeho. .377) Item, sudí wšecky dsky má puosobiti na swých puožitkuow náklady, a na každé suché dni, kdyZby páni sau- dili, má jeden týden toliko dáti podsu- diemu s písařem plnń ztrawu, a k tomu po 4 grosiech na každé roky menšie, totiž na zajtfie swatého Martina a swa- tého Fabiana, w sobotu po Swátosti, na zajtřie swaté Markety. A písať také z swého puoZitku má zjednati papier ke wiem listóm poselacim , prowolacim a puohonnym, ak jinym listóm, a k tomu Gerweny wosk. 378) Toto wsecko bylo jest a šlo za mého úřadu a za mé paměti, za pana Wiléma z Talberka, za pana Bičena i za pana Henzle.*) A to sem sepsal pro budóci pamót a zprówu mych námést- kuow, což jest za starších bylo a dálo se. Nowí a potomni aby wy&e nepři- tahowali a lidi neobtéZowali přes obyčej a práwo. 379) Item, od wloZenie wyznánie komorníka desk zemských, že jest dal wěděti k weřejiem jeho, že tyto a ta- Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. circa promerita siue circa citationes, aut ad guamcungue rem, ius notarij est ij ossi. 376) Item cum rex aut iudex dare iubet alicui exscriptum de tabulis curie, siue emptionis, dotis, unionis, commis- sionis, proscripti, aut ubi ius ad finem sit deductum, circa promerita aut circa citationes, ius est uetus quinque quar- tarij notario a quolibet extrascripto. Cum quo exscripto notarius cum. ibit et. per- legerit ubi opus est, tandem lacerare debet, attamen gratia fieri potest iuxta uoluntatem suam. 377) Item iudex in omnes tabulas impensas facere debet ex fructibus sui officij, et in singulis quattuor tempori- bus, cum iudicium esset, debet per unam hebdomadam tantum dare subiudici cum notario plenas expensas, et insuper iiij grossos cuilibet in singulis terminis mi- noribus, hoc est in crastino S. Martini et S. Fabiani, sabbato post festum reli- quiarum, in crastino S. Margarethe. Et notarius etiam ex fructibus suis in pa- pirum impensas facere debet, ad omnes litteras missiuas, proclamationum et ci- tationum, et ad alias litteras et in ru- bram ceram. 378) Omnia illa supradicta conti- gerunt et fiebant tempore mei officij et memoria mea, et tempore domini Wil- helmi de Talberka, tempore domini Bi- czen et tempore domini Henzle; et hec conscripsi ob memoriam futuram et in- structionem meorum successorum, quic- quid tempore maiorum nostrorum con- tigit et factum est, ne noui et futuriad maiores impensas homines trahereut et eos aggrauerant conttra ritum et morem 319) Item ab intabulatione reco- gnitionis camerarij tabularum regni, quod recognouerit se denunciasse ad postes %) Doby té posawad určiti nám nelze; zdá se že sahá do posledních let císaře Karla IV. 

Strana 171
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. kowé dědiny se za odúmrt prowoláwají, dwa groše písaři. Saud komorní. 380) Nalezli wuobec za práwo: což se komornieho saudu dotýče, ten se nynie držeti má dwakrát do roka, jeden na swatého Martina, a druhý na Swátosti. A ktož k němu chce pohnati, má jme- nowati, a w listu má státi z čeho pohá- nie. A od listu puohonnieho má dáti 2 groše česká od každé osoby. A po- hnanému má dodán býti dwě neděli před swatým Martinem, aneb dwě neděli pred Swátostíf. A když přijdúů k puo- honu (na swatého Martina, neb na Swá- tosti), mají se dáti u písaře w registra znamenati, Ze stojie oba, a má každá osoba odtoho znamenánie po groši dáti; pakliby který nedal, nemá jemu jeho pře čtena býti, leč dá, a pohnaný má panem hejtmanem připrawen býti, aby také ten groš dal. A jestliže kto při obdrží, buď saudem neb staným práwem, má památného 4 groše české dáti. Ob- drZíi puowod pfi, má mu dána býti relacie k ürednfkuom PraZskym, a od té relacie má dáti 4 groše písaři; a když relacie ke dskám přinešena bude, má tam od nie dáti 4 groše. A oni jemu mají úmluwní list dáti, a práwo předse pustiti na tu summu, kteráZ jest saudem obdržel anebo staným práwem; neb kdyby kto, jsa z které pře do komory pohnán, nestaneli, ztratí tu při; nesta- neli puowod, neztratí než toliko puohon, a bude moci pohnati zase, zaplatě škody. A w komoře toliko jedno hojemstwie má se bráti, buď při swatém Martině neb pfi Swátosti. A ktoZ hojemstwie wezme, má se o to w registrách znamenati, a má od toho znamenánie biely groš dáti. A kteřížby se swědkowé do registr za- pisowali, má od každého swědka dáno býti jeden groš český. A ktož w ko- 171 eius, quod isti et tales agri pro intesta- tis proclamantur, duo grossi dari debent. De iudicio camere. 380) Pro iure constitum est: quod atti- net ad iudicium camere, quod bis in anno teneri debet, in die Martini, et in die reliquiarum. Et qui uult citare ad hoc iudicium, debet nominare in citatione, et scribi debet, pro qua re citat; et ab litteris citatorijjs debet soluere ij grossos ab uno quoque. Et citatio debet tradi reo duas hebdomadas ante festum Mar- tini aut ante festum reliquiarum. Et cum uenerint ad citatienem, siue in festo Martini siue in festo reliquiarum, ambo ire debent ad notarium et se facere de- bent inscribi in registro, quod adsint, et quisque illorum ab illa signatura dare debet j grossum, et citatus debet com- peli à magistro curie regni, ut etiam illum unum grossum daret notario. Cum autem quis causam suam obtinuerit, siue ex iudicato, siue per contumaciam rei, dare tune debet ille memoriale notario iij grossos. Si obtinuerit actor causam, debet illi dari relatio, & reus habuerit in bonis hereditarjs aut oppignoratis, ad officiales tabularum, et ab illa rela- tione dari debent mij grossi. Et cum relatio apportata fuerit, tenetur is ab illa dare iij grossos Demum mox officiales actori debent dare litteras mo- nitorias, et iuris executionem emittere supra ilam quantitatem pecunie, quam in iudicio obtinuerat ex iudicato aut per contumaciam rei; nam si quis citatus ad iudicium camere non comparuerit, amittit causam suam; sl uero actor non comparuerit, nihil amittit nisi citatio- nem, et rursus citare potest, soluendo prius impensas. Et in hoc iudicio so- lum una dilatio accipi potest, siue circa festum Martini siue cirea festum reliqui- arum. Et qui accipit dilationem, debet 

Strana 172
172 moře při wýhrá, anebo práwo ustojí, muož druhého ze škod winiti podlé swo- lenie zemského. A také se w komoře swědomie listownie přijímati má* A k tomu saudu každý muož s mocným li- stem poslati kohoż chce o swó pfi, po- rude mu w tom listu na zisk i na ztrótu. *) Riepp. Raudnický a Pražský tu doklá- dají: — od panského a wládyckého stawu to- liko; a panský a rytieřský staw má to swě- domie dati zawfenć, a w tom swódomi mó to zapsáno býti, na swu wieru a na swu duši, coż swódóim, Że jest prawda. Než jiní lidé obecni maji swódóiti prisahu uliniec, jako u zemského saudu. A od těch swědkuow za- psání má dáno býti od každého 2 gr. česká; a těm swědkuom též má dáti od míle prwé, ktož jich požene, jako při saudu zemském. A wiec swódomi od lidí obecních listownieho přijímáno býti nemá, než od panského a ry- tief.skóho stawu; a od Pražan i jiných měst purkmistr a konšelé, i úředníci přísežní krá e JM, li swódomi listowní zapečtěné na ty přísahy dáwati mají. Než což se pří přede- šlých dotýče až k S. Martinu, ty podlé prw- nicho spuosobu súzeny buďte. A jestliže kto požena swědkuow i také dožena je, a potom jich nedá zapsati: proto aby tóm swódkuom tak dohnan i pohnanym, když postaweni budi, by i neswědčili; proto jim od každé mile bude powinen dśti pfi saudu zemskóm i fi saudu komorniem wedłe zfizenie zemskć- o, tak jakż zfiezenie ukazuje. A nechtślliby kto swódćiti, mnoż jej listem pohnati. A takć jestliżeby kto maje swódky zapsané, a potom jemu puohon zdwižen byl, aneb žeby nestál a potom zase z té pře pohnal, že bude moci swědky prwnější k tomu puohonu okazowati. Toto se také znamenitě oznamuje, jestliżeby JMKž, nebo budůcí králowé Čeští, jsa w ze- mi, listem koho obeslati ráčil, že každý po- winen bude státi; a když stane, bude moci hojemstwie wzieti na 8 nedělí. A král JM' má při tom saudu najméň 12 osob rad swých mieti. A list aby dwě neděli před tiem dnem, kdyžby státi měl, dodán byl. A nestálliby pohnaný, má naň práwo stané dáno býti; apo staném práwu má se tak zachowati, jakož se prwé píše, Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. id assignari in registris, et ab illa assi- gnatione debet dari j grossus. Si tune aliquis uictor in hoc iudicio euaserit, aut obtinuerit causam per contumaciam rei, potest partem aduersam conuenire pro expensis iuxta constitutionem. Tes- timonia uero in isto iudicio recipiuntur Ktterarum tam ab ordine baronum, quam equestrium, sed debent esse clausa si- gillis; et.in tali testimonio inesse debet, quod accipit ad suam fidem et ad suam animam, quicquid protestatur, quod id ue- rum sit. Sed alij homines plebei dare testimonia debent cum iuramento, sicut ad iudicium regni. Et ab inscriptione illorum testimoniorum a quolibet dari debent ij grossi, illisque testibus ab uno miliari ante cum citantur, sicut ad iu- dicium regni. Si autem quis in regione illa inuenire sibi posset duos bone fame homines ex baronibus aut equestribus, qui talibus testibus iuramenta exhiberent sicut circa regni iudicium exhibentur, et sigillatim ut eos examinarent et con- scripta illa testimonia ut clauderent et sigillarent, et actor ut, cum examinan- tur testes, non adesset, illique secretum testimoniorum ut tacite conseruarent luxta priorem constitutionem. Si autem quis nollet testificare, talis debet citari. Cum autem iam aliquis testes suos ha- beret proscriptos et interea citatio sua quod lenaretur, aut quia non comparu- erit, si rursus citauerit ob eandem cau- sam, eo casu potest priora testimonia in secunda citatione producere. Hoc etiam precipue notificatur: si quem regia maiestas aut futuri reges Boemie in regno existentes litteris suis uocauerint, quod tunc quilibet obligatur comparere, et lit- tere huiusmodi duabus hebdomadis ante terminum comparendi tradi debent. Si tune reus non comparuerit, debet tunc declarari contumax, et post ins istud con- tumacie actor se ultra erga contumacem 

Strana 173
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. O saudu purkrabie Pražského. 381) Najjasnčjšie knieže a pán, pan Sigmund Rímský a Český král, se pány na plném saudu ustanowili a za práwo nalezli, a Petr ze Zwieřetic a Jaroslaw Pliehtaz Zirotfna pansky potaz wynesli :*) O wšecky listy, že mnoho jest listuow starých i nowých w této zemi, ktožby koliwěk takowé listy měli až do dnešnieho dne, aby byli s nimi před purkrabí Praž- ským, apurkrabie Pražský aby je slyšel a saudil, jakož od starodáwna práwo bylo. A ktožbykoli po dnešní den měl které listy na penieze, aby jimi upomínal, ne- propúštěje let od roku plnénie; pakliby kto neupomínal a propustil tři léta a 18 nedělí od plněnie roku na tom listu, aby takowí listowé ibudücf listowé dále nižádné moci neměli. A takowé upomí- nánie má býti oswědčeno purkmistru a konšeluom w tom městě, kdež leženie swědčí. 382) Nalezli wuobec za práwo: ktožkoli požene koho před saud purkrabstwie Praž- shého, a potom by odsauzen byl, aneb na kohoby práwo stané bylo dáno, aneb někto ožena před týž saud, i nestál: že ten každý, tož tu práw zuostane, muož a moci bude ze škod útratních obsielati před úředníky menší, wezma relací ke dskám, tak jako od jiných saudów zemských ze škodse útratních obsielá. Item, oleženie, že má býti ležáno, ktož upomíná k listu plněnie anebo k 173 conseruare debet, ut supra commemora- tum est. Et ad istud iudicinm unus- quisque sua uice mittere potest quem- cunque uoluerit cum litteris de rato ha- bendo, illi committendo in his litteris ad lucrum et ad damnum. De iudicio purgrauij Pragensis. 381) Serenissimus princeps et dominus dominus SigmundusRomanorum et Boe- mie rex cum dominis in pleno iudicio constituit pro iure, et Petrus de Zwie- rzeticz et Jaroslaus Plichta de Zirotin dominorum decretum exposuerunt: de omnibus litterarum obligationibus, quod multe sunt littere antique et noue in hoe regno, quicunque tales litteras ha- beret usque ad hodiernum diem, ut cum ills ad purgrauium Pragensem uenirent, et purgrauius ut illas audiret et iudicaret, ut ab antiquo ius erat. Et quicunque ab isto die haberet litteras obligationum, ut cum illis moneret ad solutionem, non dimittendo annos preterire a termino solutionis. Si autem quis non moneret, permitteretque tres annos et xviij heb- domadas preterire a termino solutionis istarum litterarum, ut demum tales lit- tere et etiam deinceps future nullum ui- gorem haberent. Et talis admonitio de- bet esse nota magistro ciuium et consu- libus in illa ciuitate, ubi iacetur. 382) Pro iure constitutum est: quicunque eitat aliquem ad judicium purgrauij Pragensis, si quis illic abiudicatur, aut contumax factus est, aut quod actor non compareret, quod is unusquisque, qui in hoc 1udicio uictor euadit, aut ius in alterum contumacie habet, aut quod actor non compareret, quod eo casu quilibet is potest pro expensis partem uictam conuenire ante officiales minores, accipiendo relationem ad tabulas, prout ab alijs iudicijs regni tales pro expensis conueniri solent. Item de his, qui iacent in hospicijs iuxta tenorem litterarum, quod is qui % Wiz nález ten úplný w Archivu českém dílu II, 387, 888. 

Strana 174
174 obnovení listu, ten nemá ležeti než sám druhý se dwčma koňoma, anebo miesto sebe poslati též samého druhého se dwč- ma koňoma, dokudž rukojmč newlehnú. Ale když rukojmč wlehnú, tehdá ten ktož k listu upomíná, nemá ležeti, a tráweno nemá býti wýše, než sám druhý se dwčma koňoma 15 grošuow přes den a přes noc; a též ktožby leželi, nemají wýše ležeti. Item, o škody páni nalezli, aby byly řádně ukazowány, a wýše aby nebylo škod počítáno i s ležením, ani bráno přes jistinu, než jakož jistina jest; lečby kto nemohl pohnati před purkrabí pro ne- řád, jestližeby w zemi byl, tu dobýwati muož a upomínati pfedse z swého, wedle starodáwnieho obyčeje. Item, dobrá wuole o listy, kteříž sú od toho času byli, aby ta byla oka- zowána před purkrabí Pražkým, jakžby se jemu za podobné a za hodné zdálo, Pakliby kto byl nalezen a shledán, jež- toby listy neřádně dobytými upomínal, takowý aby byl kázán a tresktán. Ale již po tento den ktožby komu list: chtěl dáti, ten má dáti jemu list na to pod swú pečetí wisutú a dwú nebo tří pánów aneb zeman usedlých podlé sebe pečetmi na swědomie také wisutými. Item, listowé aby byli děláni podlé Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. iacet ex obligatione litterarum ad solu- tionem, aut cum admonet ad renouati- onem litterarum, non debet aliter iacere, nisi cum famulo uno et equis duobus, aut uice sua potest mittere aliquem cum uno famulo et duobus equis, quamdiu fideiussores ad iacendum non uenirent. Cum autem fideiussores iacuerint, tunc is, qui ad litterarum solutionem admo- net, non debet iacere. Et is, qui iacet, consumere cum famulo uno et equis du- obus ultra xv grossos non debet per unum diem et unam noctem; et quicun- que iacent, non ultra debent consumere. Item quod damna expensarum de- bent rite produci, utque damna cum ex- pensis non excederent summam capita- lem, nisi in quantum se summa capitalis extendat. Nisi quis ad iudicium purgra- uij ob disturbium, quod in regno esset, citare non posset, eo casu potest quis admonere et extorquere suum creditum, iuxta ueterem consuetudinem. Si autem disturbium in regno esset iuraque suum pro- gressum non haberent, tune is, qui uellet pe- euniam dare illo tempore disturbij in mutuum, potest iubere sibi fieri litteras cum exceptio- nibus qualibuscunque et penis. Si quis uero se quomodocunque proscribet, ita etiam erit obligatus ad omnia satisfacienda creditori suo. Item littere liberi consensus, que fi- unt supra litteras obligationum, si que sunt ab illo tempore iam dicto, ostendi debent purgrauio Pragensi, si ei pro ue- risimilibus aut legitimis uidebuntur esse. Si autem quis inueniretur et cognosce- retur, quod litteris non rite acquisitis admoneret, talis debet mulctari atque pu- nir. Ab isto igitur tempore, si quis uult alicui litteras obligationum dare, quod insuper debet dare litteras suas sub si- gillo suo pendenti, et duorum aut trium baronum aut equestrium iuxta se sigillis pendentibus in testimonium, Item ut littere obhgationum fierent 

Strana 175
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. obyčeje starého, wedle notule kanceláři panské, kteráž dskami zapsána jest. Item, aby žádný pro neplněnie pe- něz nehančl neřádnými a wymyšlenými hanéními, než jakož na penieze slušie: a ktožby jinak učinil, aby pro to kázeň trpěl. A jestližeby kto komu plniti nechtěl, hledaj jeho práwem zemským ale ne mocí, jakož od starodáwna bylo. Item, listowé swěření a listowé mocí wzatí, ježtoby to okázáno bylo, aby ta- kowi byli nawracowśni. Item, léta božieho 1465, w pátek před swatým Janem křtitelem (21 Jun.) král JM' se pány na plném saudu při- kázali si do desk ku prwniemu pan- skému nálezu naznamenati a připsati: že po dnešní den ktožby komu chtěl dobrů wuoli na který list neb listy dáti, že ten, ktož tu dobrů wuoli dáwá, aby té osoby osobně prosil, kteřížby měli pečeti swé k té dobré wuoli přiwěšo- wati. W čtwrtých knihách Matějowých, A. 27 (=1437). | Item, o puojčowání peněz, ktožby jich neřádně pojčowal, stojí ten nález mezi pokutami cti. W druhých Ondře- jowých, N. 11 (= c. 1483.) Item, kdožbykoli pečeti swé odpie- ral, toho purkrabie Pražský nemá sú- diti, ale podáno býti má na saud zem- ský, a páni na plném saudu to süditi mají. W čtwrtých Janowých Planowých K. 20 (— 1464). 383) Nalezli wuobec za práwo: což se dotýče saudu purkrabského, kdež jest byl trojí puohon we dwü a we dwü ne- déléch až do šesti neděl, tak jest zuo- stáno, aby byl jeden puohon w šesti ne- dělích, a od toho puohonu má se dáti šest grošów českých. A kdež bylo dwoje hojemstwie we dwü a we dwü nedéléch, 175 iuxta consuetudiuem antiquam, et iuxta formulam cancellarie dominorum, que intabulata. Item nemo debet ob non solutio- nem pecuniarum debitorem suum infa- mare iniusta aut uarie excogitata infa- matione, sed sicut licet ob non solutam pecuniam: si quis autem aliter faceret, debet ob hoe puniri. Cum quis uero solutionem facere recusaret, conueniat eum iure publico et non agat ui, prout fuerat ab antiquo. Item littere ad fideles manus con- credite, aut ui alicui arrepte, cum id pro- testaretur, debent restitui. Item anno domini M. ccecoc. lxv, die Veneris ante festum sancti Johannis Bap - tiste, regia maiestas cum dominis in pleno iudicio mandauerant in tabulas ad pri- orem dominorum constitutionem assi- gnare et adscribere, ut ab isto tempore deinceps, quicunque uult litteras liberi consensus alteri dare, ut tunc illum, qui deberet ad has litteras sigillum suum in testimonium appendere, rogaret perso- naliter, Item, qui non rite pecuniam in mutuum daret, de hoc est pena inter constitutiones honoris amittendi. Item quicunque sigillo suo contra- diceret, id non pertinet ad iudicium pur- grauij sed debet referri id ad iudicium regni et domini in pleno iudicio id iu- dicare debent. 883) Pro iure constitutum est: quod attinet ad iudicium purgrauij, ubi prius erat trina citatio infra duas ebdomadas, et iterum infra duas ebdomadas usque ad sex hebdomadas, ita constitutum est, ut una citatio esset in sex hebdomadis, et ab illa citatione debent dari scriptori vj grossi Et ubi prius accipiebatur 

Strana 176
176 aby bylo jedno ke čtyrem nedělem. A jestližeby kto tu práwo ustál před tiem úřadem, tehdy purkrabie hradu Pražského má to na úředníky menšie wznésti, aby ten, ktož dal na sobě práwo ustáti, od nich listem obeslán byl po komorníku, aby před pány w saudu zemském stál o suchých dnech najprw příštích. A páni mají w úterý odpor jeho wyslyšeti, proč jest dal na sobě práwo ustáti, a dále rozwážiece, nemělliby slušného od- poru podlé práwa, tehdy aby na tako- wého práwo we dwú nedělích puštěno bylo. A jestližeby pak ten statku na dědinách neměl, tehdy má se na tako- wého zatykací list od purkrabie dáti, a od toho listu má dáno býti puol kopy grošuow českých. A kdyžby kto list puo- honný od purkrabie wzal, má od něho dáti 6 grošuow, a ten, ktož pohánie, opatř *) se jistým poslem, po kterémž ten list poslati má. 384) Nalezli wuobec za práwo: pur- krabie kdyžby na meze jeti měl, tehdy puowod má poň přijetí na hrad Praž- ský, a má jemu dáti 5 grošów českých a ztrawú ifuorú jeho má opatřiti aZ na meze přijede; a pohnaný také má jemu dáti 5 kop grošów českých, a jej zase ztrawú i fuorů až na hrad Pražský o- patřiti a dowezti. A puowod na těch mezech má purkrabí přidati řečníka, richtáře a 6 konšelów přísežných, a po- hnaný též šest konšelów přísežných má přidati; a kteráž strana křiwa zuostane, má druhé straně zase nawrátiti, což jest na purkrabi i na ztrawu naložil. A listy purkrabie súditi má wedle starodáwních nálezów; a listy toliko na *) Orig. optati se jistým poslem Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. bina dilatio infra duas et alteras duas hebdomadas, ut iam esset una ad quat- tuor hebdomadas. Et ibi si reus con- tumax redderetur, tunc purgrauius arcis Pragensis debet relationem ad tabulas regni facere, et ibidem in talem contu- macem actori executio iuris concedi de- bet, ita ut a iudicio regni, cum omnibus conditionibus post contumatiam contra ilum, qui habet bona hereditaria aut oppignorata. Si uero is bona in agris non haberet, tunc eo casu debent dari in illum littere arrestationis ab officio purgrauij, a quibus litteris solui debet dimidia sexagena grossorum et scriptori quinque grossi. Et itidem si ius con- tumatie daretur in feudatarium, et quod is non haberet nisi in bonis feudi, de- bent in illum dari littere arrestationis. Et cum quis accipit citationem a pur- grauio, debet ab illa dare sex grossos, et actor sibi bene prouideat cum nuncio fideli, per quem hane citationem trans- mittat ad illum, qui debet citari. 984) Pro iure constitutum est: pur- grauius cum debet proficisci ad' limites discernendos, tunc actor pro illo uenire debet ad arcem Pragensem, dareque ei debet quinque sexagenas grossorum et expensas, et cum uectura debet ei pro- uidere usque ad limites, et reus itidem dare debel quinque sexagenas gros- sorum, et ig] redeundo cum expensis et ueectura prouidere ac reducere ad arcem Pragensem. Actor uero debet in his limitibus purgrauio adiungere prolocu- torem, iudicem et sex consules iuratos, et reus etiam sex consules iuratos dare debet; et quecunque pars tunc ulcta fu- erit, hec debet parti aduerse reddere omnes impensas, quiequid in purgrauium exposuerit. Item litteras obligationum purgra- uius iudicare debet iuxta antiquas con- 

Strana 177
Zřízení zemské. za krále dluhy, kteréžby swědčily na penieze, sú- diti purkrabie má a jmých nic, a při tom úřadu od zapisowánie swědków má se bráti po jednom groši českém. A listownie swědomie při úřadu purkrab- ském nemá přijímáno býti, než má po- hnati swódka listem od úřadu purkrab- ského, a ten má wyznati na swú wieru a na swú duši. Také jestližeby kto před purkrabím při nálezem prohrál, má u- ručiti tomu, proti komu jest při prohrál. aby jemu to we dwü neděléch dal, což jest jemu pfisüzeno; pakliby neuruéil, má jeho purkrabie do wéZe wsaditi a odtud nepropúštěti, dokudž nálezu dosti neučiní. A dobrých wolí na papieru purkrabie sáditi nemá, neZ na perga- menu s wisutymi peócetmi, jakoZ od sta- rodáwna bylo. Než kteréž sú pře došlé dobré wuole, ty mají tu dosúzeny býti; než kteréžby dobré wuole datum w ní swědčilo od sw. Jiří najprw příštieho, ježtoby na papieře byly, ty již sauzenie ani moci mieti nebudů. 385) Nalezli wuobce za práwo: jestliże- by komu summa která před úřadem purkrab- stwie Pražského přisauzena byla, kdež jest prwé bylo, že jest na takowé zatykací list dáwán byl, že má již po dnešní den takto za práwo býti: na kohož sc koli summa přisau- dic, ktozby mól na swobodnych dédinách a před úřadem purkrabstwie Pražského neuručil, má naň relaci ke dskám dána býti, a práwo aby na statek jeho wedli jako po práwu sta- ném. Pakliby ten statek newystačil, tehdy čehož . by jemu se tu nedostalo, pro tu summumá jemu zatykací list dán býti. 386) Jestliže pak kto dá na sobě práwo tiem spuosobem na statek swuoj wésti, Ze proto tomu, ktoZ práwo wede, má jemu na tu sum- mu ürok jíti, dokudZ práwa nedowede i s té- mi úroky na to přišlými, aneb dokudž jemu ta summa přisauzená nebude dána, a podlé listu hlawního znění, jestliže ten list s úroky swědčí i se wšemi škodami. Stalo se léta bo- žieho 1510 na sněmu obecniem, kterýž držán Wladislawa r. 1500. 177 stitutiones, gue spectant in debita pecu- niarum, sed alias litteras non. Et circa id iudicium a testimonijs inseribendis dari debet a singulis j grossus; et tes- timonium litterarum in hoc iudicio iam suscipitur sicut in alijs iudicijs. Et si quis coram hoc iudicio uictus erit sen- tencia iudicis, debet is satisdare actori se soluturum id, in quo condemnatus est, infra duas cbdomadas. Si autem non satisdaret, debet hune purgrauius in turrim conijcere et inde non eximerc, quamdiu late sentencie non satisfecerit. Purgrauius litteras liberi consensus, que in papiro forent scripte, iudicare non debet, sed que scribuntur in membranis cum sigillis pendentibus, prout ab anti- quo fieri solitum est. Sed ale littere liberi consensus in papiro procedentcs debent ad finem sentencie deduci; sed in quibus datum osset a festo Georgij proxime uenturo, et ossent in papiro, tales iudicari iam neque ullum uigorem habere debent. 385) Pro iure constitutum cest: quod si alieui certa quantitas pecunie ante iudicium purgrauij adivdicata csset, prius fieri solebat, quod actori contra uictum reum dabantur lit- tere arestationis. Jam uero pro iure con- stituimus ab isto tempore, quicunque deinceps condemnatur ad aliquam quantiiatom pecunie solucndam, et is haberet bona libera, et ante offieium purgrauijj quod actori non satis de- disset pro soluendo, debot contra hunc relatio dari ad tabulas regni, ut inde sententie excentio fieret in bona condemnati, tanquam ob contu- matiam. Si uero bona illius non sufficcrent ad soluendam summam illun, tune pro illo in quo non sufficiunt, debent dari pro roliquo in eum littere arrestationis. 886) Pro iure constitutum ost: si quis ob summam, ad quam conden:natus est, pcrnit- tet ius ducere, quod tunc illi actori, qui ducit ius in bona rei supra illam summam pecunie in iudicio obtentam, census transeunt cum censibus preteritis, aut quamdiu ill summa actori adiudicata non fuerit, aut soluta iuxta litterarum capitalium tenorem, si tales littere etiam solutionem census protestantur. ctun 23 

Strana 178
178 jest na hradě Pražském při S. Hawle. Poslo- wé na to byli sú z plného sněmu. 387) Nalczli wuobec za práwo: každý jsa pohnán před úřad purkrabstwi Prazského, muož poslati k stání jiného miesto sebe s li- stem mocným, dada jemu na zisk i na ztrátu moc w témž listu, též jako před krále JMt saud komorní JM“ dáwají; a též zase muož po list puohonny poslati, dada tomu kohoż pośle list mocny. 388) Nalezli wuobec za práwo: aby žádný žid nepoháněl před úřad purkrabstwie Praž- ského, kterýžby neměl dluhu wregistrách za- psaného anebo listem ujištěného. A bylliby kterému židu kto co dlužen a neměl žid toho dluhu týmiž registry purkrabskÿmi ujisténého neb listem: tehdy tu osobu na tom präwé aby z toho dluhu žid winil, na kterémž prá- wé ta osoba jest neb přísedí. A co sů židé rwé z takowých wěcí poháněli, že těch puo- honuow má odloženo býti až do suchých dní najprwé příštích. A tento nález připsán jest z rozkázanie plného sněmu, kterýž držán byl léta 1512 při času S. Kateřiny. 389) Nalezli wuobec za práwo : když- by pán buoh pana Jence neuchowal, ktožkoliwěk po něm budů býwati pur- krabowé Pražští, ti mají purkrabí hradu Pražského dáwati 25: kop grošuow čes- kých do roka, a ztrawu naň a na jeho čeleď, a na tři koně obrok i podkowy. 390) Nalezli wuobec zapráwo: coZ se saudu purkrabie Pražského dotýče, tak otom zřiezeno jest: že při purkrabí nynějším neb budücím pri saudu jeho sedati mají najméně 6 dobrých lidí u- rozených, a ti k saudu přísahu udělati maji. A purkrabie najwyšší Pražský těmi dobrými lidmi šestmi saud ten o- saditi má, aby každý z nich na swo- bodných dédinách mél; pakliby nemél na swobodnych dédinách, tehdy ten s raddü krále JM", pakli by krále JM" w zemi nebylo, tehdy s raddá pánuow a wládyk z plného saudu, do toho saudu wsazen byti má, a jináč nic. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. est Anno Domini Mvcx, in sinodo generali, que habita est in arce Pragensi circa festum alli iam preteriti. Relatores istorum fuerunt ex baronibus et equestribus, et sunt conscripti. 387) Pro iure constitutum est: cum quis citatur ad officium purgrauij potest tunc ille uice sua aliquem ad comparendum mittere cum litteris suis de rato habendo, dando ei auctoritatem ad lucrum et ad damnum, sicut ad iudicium regie maiestatis camere dari so- lent. Et itidem potest pro citatione mittere, dando illi, quem mittit, litteras cum auctori- tate sua. 388) Pro iure constitutum est: quod nul- lus iudeus potest aliquem citare ad officium purgrauij Pragensis, qui non habet debitum in registris purgraulj proscriptum aut litteris ratifieatum. Et si quis foret alicui iudeo quid obligatus, et iudeus non haberet hoc debitum registris purgrauij ratificatum aut litteris, tunc is iudeus hunc debitorem conuenire debet in illo foro de cuius foro esset is debitor. Et ubi iudei prius pro debitis tabulis suos debitores citarunt ad iudicium purgrauij, quod illarum citationum iudicium transponitur ad quattuor tempora proxime uentura. 389) Pro iure constitutum est: si deus omnipotens permitteret, quod do- minus Jenecz decederet, quieunque post eum erunt futuri purgrauij Pragenses, hi debent purgrauio arcis Pragensis dare singulis annis xxv sexagenas grossorum, et expensas ei et eius familie, et pabu- lum tribus equis et ferreos calceos. 390) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad iudicium purgrauij, ita de eo ordinatum est, ut purgrauio presenti et futuro assideant in iudicio suo ad minus sex uiri bone fame et nobiles, hique iu- ramentum ad iudicium facere debent; qui- bus uiris bone fame purgrauius Pragen- sis illud iudicium implere debet, et ut quisque horum in bonis hereditarijs ha- beat; si autem in bonis hereditarijs non haberet, tunc de consilio regie maiestatis, si autem regia maiestas in regno non foret, tune de consilio baronum et eques- trium de pleno iudicio in illud iudicium quis asciri debet, et non aliter. 

Strana 179
Zřízení zemské za krále 391) Nalezli wnobec za práwo : jestli- žeby na koho wlehli, a on žeby chtěl penieze dáti, a wěřitel by jich přijieti nechtél pro nékterü wěc: tehdy ten, na kohož by ležáno bylo, polože jistinu i s úroky a s proleZením, i zapeóet, a daj je hospodári schowati; budeli pak pres to ten dále leZeti, sám ty &kody zaplatiti má. JakoZ o tom w památnych L. 13 (= 1487.) 392) Nalezli wuobee za práwo: xdeZby dwěma nebo třem dobrá wuole swědčila na který list, že mají pohnáni býti wšichni; pakliby jeden byl pohnán, tehdy ten puohon bude jim zdwižen. A též zase jestližeby oni kté dobré wuoli pohnati chtěli, též mají wšichni pohnati; pakliby jeden pohnal, tehdy ten puohon zdwižen bude; a ten list buď na dědiny neb na penieze. O tom rozsudek w bie- lých pouhonných léta oc. 1486. 393) Nalezli wuobec za práwo: ktožbykoliwěk komu mezníky wymetal anebo podsekal, aneb je jinam přesadil bez wuole a wědomie, s kýmž ty mez- níky spolu má: tehdy ten tomu neb těm propadni dwadceti hfiwen. Jakoż o tom rozsudek w bielych puohonnÿch léta 1486. Item, nalezli wuobec za práwo: że skody listownie nemajf jinde sauzeny býti než před purkrabí Pražským na hradě Pražském. Pakliby kto pohnal před jiný saud, má jemu ten puohon zdwižen býti; a ze škod se nemají wi- niti, leč prwé ta pře k konci přijde. O tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1487. 894) Nalezli item za práwo: jestli- žeby kto z peněz upomínaje tomu by lál, nemá ho jináč hančěti, než lháře pro penieze má mu dáwati, a že jest nešlechetně nad ním o penieze učinil, a též i rukojmiem. Pakliby kto nad to Wladislawa r. 1500. 179 391) Pro iure constitutum est: si creditor aut aliquis alius uice creditoris iuxta penam litterarum iaceret, et debitor pecuniam debitam dare etiam uellet, et quod eam creditor nollet accipere ob a- liquam causam: tune debitor deponat summam capitalem cum censibus, eam- que sigillando det hospiti adseruandam. Si autem creditor denique iacere perget, ipse met tunc soluere damna obligabitur. 392) Pro iure constitutum est: si duobus aut tribus littere liberi consensus darentur supralitteras obligationum, quod- tune omnes citari simul debent; et si unus fantum citaretur, quod talis citatio erit nulla. Et rursus si ex illis litteris illi uellent citare quospiam, itidem omnes simul citare debent; si uero unus tantum citaret, tune talis citatio etiam erit nulla; nisi quis sponte citare nollet, tunc alter pro sua parte citare poterit; et he littere siue sint pro agris, siue pro pecunia. 393) Pro iure constitutum est: qui- cunque alicui limites eijceret aut ampu- taret, aut alio traduceret sine consensu et scientia illius, cum quo illos limites habebat, tunc is illi uel illis penam xx talentorum dare obligatus erit. 394) Pro iure constitutum est: si quis creditor debitorem principalem ad soluendum debitum admoneret et fide- iussoribus malediceret, cum iura suum progressum non haberent, siue per lit- teras, siue per uerba presentia, non de- 23* 

Strana 180
180 wiec lál, tehdy když jistec neb rukojmě ten dluh zaplatie, mají toho, ktož jest jim lál, obeslati před krále JM' aneb před saud zemský pohnati. A tu ten, kterýž jest wiece haněl než měl haněti, má před králem neb před saudem zem- ským těm kohož jest haněl to opra- witi, že což sem na té prawil to sem na tě w hrdlo lhal, O tom rozsudek králowský A. 8. 395) Item nalezli wuobec za prá- wo: ktožby komu listu kšaftem swěřil anebo listem, tehdy ten podlé toho swě- fenie nemá tiem listem moci upomínati, nemáli jeho jináč kšaftem odkázaného, že jemu wšeckoéwé práwo dáwá, aneb nemáli naň dobré wuole obyčejné, na zmatek by k tomu listu pohnali. Než jsúli dědicowé po otci k tomu listu, neb nedielní strýci, neb společníci, neb nápadník najbližší podlé obdarowánie králowského, ti nápadníci budů moci upomínati z toho dluhu sprawedliwého, by pak naň dobré wuole neměli. O tom rozsudek králowský A. 8. 396) Item, nalezli wuobec za prá- wo: ktožby za koho w rukojemstwí státi nechtěl, že má jeho ten wywaditi. Pak- liby ho newywadil, že jeho muož po- hnati proto před purkrabí, jestliže jest wéc listownie; pakli jest jiná wéc, teh- dy před krále neb pied saud zemský. O tom rozsudek králowský D. 2. Zříšení zemské za krále Wladislawa r. 1500. bet tunc aliter maledicere, nisi menda- cem ob pecuniam eum appellando, et guod scelerate illi ob pecuniam fecerit, et similiter debitori principal. Et cum debitor aut fideiussores debitum sol- derent et satisfacerent creditori, tune id maledictum eorum honori nocere non debet. Siquis uero insuper et ultra ad- huc malediceret, debet tunc debitor et fideiussores, cum debitum soluerent, illum qui maledicit conuenire coram regia maie- state, aut ad regni iudicium citare: et is qui plus maledixit quam conueniebat, debet coram regia maiestate aut coram regni iudicio illis, quibus maledixit, id corrigere ita, quod quiequid tibi male- dixeram, quod id in collum meum men- titus sum. 395) Pro iure constitutum est: si quis litteras obligationum per testamen- tum, aut aliter, alterius fidei concredis- set, tunc is iuxta hane fidem solum non potest his litteris debitorem ad solutio- nem monere, si tales litteras non habet alias per testamentum datas, scilicet quod ei daret. omne ius suum, aut si non habet litteras super hoe debitum liberi consensus iuxta consuetudinem, tune fa- lis citatio est penitus uiciosa. Sed here- des post obitum patris relicti, uel pa- trui impartiti in bonis aut uniti, aut Suc- cessor proximus (iuxta regiam donatio- nem), hi successores cum his litteris admonere possunt ad solutionem ex iusto debito, etiam si super hoc litteras liberi consensus non haberent. 396) Pro iure constitutum est: qui- cunque pro aliquo amplius fideiussor esse nollet, peteretque ut eum a tali fideiussi- one eximeret, quod id facere tenetur et eum liberare. Si autem id facere nollet, quod tune eo easu potest illum citare ad iudicium purgraui, si est res obli- gationum litterarum; sin autem est alia quam litterarum fideiussio, tunc ad re- 

Strana 181
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 397) Nalezli wuobec za práwo : jest- ližeby se komu pečeti u listów zlámaly, a jistec by se ktomu dluhu znal, aneb by pak kto odpieral a ten dostatečně to prowedl, číž jest list, že nenie wy- wazen, to zlámanie pečetí jemu ke ško- dě nebude. Jakož o tom rozsudek krá- lowský D. 4. 398) Item, nalezli wuobec za prá- wo: ktožby se koli purkrabskými regi- stry komu zapsal jakáZkoli pokutá kro- mě uwázanie w statek jeho purkrab- ským úřadem, má jemu purkrabie podlé té pokuty dopomoci. Než mělliby se kto komu zawázati pod pokutüá w statek uwázanie, toho purkrabie registry neza- pisuj, než ukaž jemu ke dskám, tam aby se jeden: druhému zapsal; a pokut žádných písař na žádného nezapisuj, leč. w přítomnosti purkrabowě a dwůú, kteříž s ním w saudu sedají. 399) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby wčřitel dal rukojmiem napřed puol léta wědčti, tehdy ten má to jiným rukojmiem také dáti znáti, i tomu, za kohož jest slíbil. Pakliby nedal znáti jiným rukojmiem i jistci, za kohož jest slíbil, pro to jistec i jiní rukojmě ten list mají wywaditi, jakž budů moci. Než wezmeli jistec s rukojmiemi jakü &kodu pro ten dluh. mají o to k tomu ruko- jmi, kterémuZ dno wédéti a on jim toho neozndmil, hledsti, a ten jim těmi ško- dami powinen bude pro neoznámenie a zanetbdnie. O tom rozsudek králowský C. 4. 400) Item, nalezli wuobec za prá- wo: jestližeby kto komu list falšem na- řekl, a jestližeby ten faleš naň uweden 181 giam maiestatem aut ad iudicium regni citari debet. 397) Pro iure constitutum est: si alicui sigila circa litteras frangerentur et debitor de obligatione fateretur, aut si etiam negaret obligationem et, eredi- tor sufficienter probaret cuius littere sunt, quod id debitum non sit solutum, talis fractio sigillorum creditori in dam- num esse non debet. 398) Pro iure constitutum est: qui- cunque se purgraulj registris proscri- beret alicui sub quacunque pena, preter se intromittendi in bona sua officio pur- grauijj quod tunc purgrauius iuxta illam penam proscriptum eundem iuuare de- bet. Sed si deberet quis se obligare sine proscribere sub pena intromittendi se in bona sua, hoe purgrauius in re- gistra sua non proscribat, sed ad ta- bulas illi ire iubeat, ut illic alter alteri se proscribat. Et nullas penas scriptor proscribere in registra sua debet, nisi presente purgrauio et duobus, qui ei assident in iudicio. 389) Pro iure constitutum est: si creditor denunciaret fideiussoribus ad- monitionem dimidium anni ante, tunc fideiussores inuicem sibi ipsis id denun- ciare etiam debent, et debitori pro quo fideiussores sunt. Si tunc illis non de- nunciaret, neque debitori pro quo fi- deiussisset, attamen debitor et alij fide- iussores nihilominus has litteras deberit ut ut possunt exsoluere. Sed si fideius- sores et debitor aliquod damnum ob id debitum aeceperint, habent accionem contra illum fideiussorem pro his dam- nis cui denuntiatum fuerat, quod is alijs fideiussoribus non notificauerit; et is fi- deiussor obligabitur ad illa damna ob non denunciationem et negligentiam. 400) Pro iure constitutum est: si quis litteras obligationum alicuius fal- sas esse diceret, et talis fallacia in illum 

Strana 182
182 byl, má ten spálen býti jako falešník. Pakliby kto nařka koho, toho naň ne- prowedl, aby jemu to oprawil tiem spuo- sobem jako nález ukazuje o nářek cti, a škody zaplať podlé swolenie zemské- ho obeenieho. © tom rozsudek w mo- drých puohonných léta 1454. 401) Item. nalezli wuobec za prá- wo: jestližeby kto který list měl, a kte- réžbykoli pokuty jemu w něm swědčily, buď leženie neb listu wywazowánie, listu obnowenie, a on žeby těch pokut neu- žíwal a třem letuom a osmnácti nedě- lém projíti dal, že ten list promléf. A též jestližeby do jmenowaného času list swědčil, a on by neupomínal jím od toho času, jakž plněnie w listu swědčí, a dalby létóm nahoře dotčeným projíti, také ten list promlčí, kromě listuow wěnných, dokudž jest muž žiw. O tom rozsudek w modrých puohonných lé- ta 1456. 402) Item, nalezli wuobec za prá- wo: ktožby úřad purkrabstwie Pražské- ho wedl z rozkázanie králowského aneb panského a wládyckého, anebo žeby se strany samy o purkrabí swolily a žeby jej kde wedly, a kdyžby purkrabie tam zuohledowal i swědky přijal, a jestliže- by kto po tom úřadu wedení jaké swědky ku práwu pro tu při wedl a je sobě zapisowati dal, že nemají ti swědkowé přijati býti. O tom rozsudek we lwo- wých puohonných léta 1497. 403) Nalezli wuobec za préwo: jest- liže jest kto za koho rukojmí, a pro to rukojemstwie jest poháněn, a ztratilliby nestáním, že jistec nenie powinowat za to nestánie zaň platiti, což on tiem ne- stáním ztratí. O tom rozsudek w lwo- ch 1497. 404) Item, nalezli wuobec za prá- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. protestaretur sufficienter, talis ut falsa- rius debet comburi. Si autem aliquis quempiam hoc modo diffamaret et id in illum probari non posset, debet id illi corrigere iuxta constitutionem de diffa- matione, et damna iuxta constitutionem soluere tenetur. 401) Pro iure constitutum est: si quis litteras obligationum haberet, in quibus uaria pena proscripta esset, siue ut iaceret ut ritus est, siue ut exsol- ueret litteras, siue uf eas renouaret, uel quod census non esset solutus, isque talibus penis non uteretur, donec tres anni et xviij hebdomade preterirent, quod tune ius illarum litterarum silentio ilius temporis amittitur Et itidem si littere solutionem in certo termino pro- testarentur, et creditor non admoneret ab illo termino solutionis, et sineret tempus annorum iam dictum preterire, itidem tales littere per hoc silentium uigorem suum amittunt, exceptis litteris dotalibus, quamdiu maritus est superstes. 402) Pro iure constitutum est: qui- cunque purgrauium arcis Pragensis ali- quo duceret ex mandato regio aut ba- ronum eft equestrium de pleno iudicio, vel quod partes ambe in hoc concor- des essent, ut purgrauium aliquo duce- rent: cum itaque purgrauius ibi, ob quam rem ductus est, cognosceret, et testes audiret, et dein quod ultra pars post inductionem purgrauij aliqua alia testi- monia producere uellet, et illa sibi pro- scribi faceret: quod tales testes iam ac- ceptari non debent. 403) Pro iure constitutum est: si quis fideiussor litterarum citaretur a cre- ditore, et per contumaciam suam quod fideiussor causam amitteret, quod tunc debitor non tenetur pro illa contumacia soluere, quod per hanc contumaciam ipse amiserit. 404) Pro iure constitutum est: si 

Strana 183
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. wo: jestližeby komu list shořal, a onby dostatečně to prowedl, že jest list ne- wywazený a dluh nezaplacený, má pro- to jistec 1rukojmé tomu listu dosti uči- niti a rukojmé wywaditi aten dluh za- platiti, a ten. komuZ jest dlužno, muož pfed purkrabí z toho hnáti. O tom roz- sudek w bielych léta 1485. 405) Nalezli wuobec za práwo: když- by kto list odkázal muži a ženě i dě- tem jich, žeby pak muž její a otec těch dětí dal ten list komu s dobrü wolf, Ze proto tu žena swého dielu ani děti ne- ztratie, neb muž její a otec těch dětí nemuož wiece pryč dáti, než swuoj diel, acož wiece dá, že to žádné moci mieti nemá, A též i dskami, by co otci a jeho dětem dali, tehdy on dielu dětí swých nemuož pryč dáti ani utratiti, poněwadž jest s ním spolu dáno. Pak- liby diely dětí swých čímkoli zawadil, nemá žádné moci to mieti; než otec toho, což jest jim dáno, užíwaj k swé ruce dotud, dokudž děti let sprawedliwých mieti nebudů. Než když které dietě k letóm sprawedliwým přijde, má swého daného a odkázaného dielu užíwati; pak- liby otec nedal jemu toho dielu odká- zaného užíwati, tehdy úředníci od desk mají jemu na to obranní list dáti, aby w to uweden byl ten sirotek, jakZ dsky swědčie. O tom rozsudek léta 1486 po swatém Diwiši. 406) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by listem wywazeným po druhé upomí- nal, a naň to bylo dostatečně prowedeno, takowý jest za úkladníka odsauzen, a statek jeho na krále připadnúti má. A 183 cui littere obligationum combuste forent, aut guod amitterentur casu aliguo, et sufficienter probaretur, has non fuisse exsolutas neque harum debitum solutum, debent in eo casu et debitor et fide- iussores his litteris satisfacere et debi- tum soluere, et creditor potest ob hoc debitum fideiussores citare. 405) Pro iure constitutum est: si quis in testamento legaret litteras obli- gationum marito et uxori et liberis eo- rum simul, si tune maritus et pater istorum puerorum illas litteras daret alieui cum litteris consensus liberi, quod tunc eo casu neque uxor sua partem suam, neque filij amittere debent, nam pater puerorum et maritus suus non potuit plus alienare quam partem suam; si quid autem plus alienaret, quod illa alienatio nullum uigorem habere potest. Itidem si quis per intabulationem patri et filijs simul aliquid daret, tunc ipse pater partem filiorum suorum non po- test alienare, neque consumere, ex quo his simul datum est; si uero partes fi- liorum suorum aliqua obligatione pro- scriberet, talis obligatio uigorem habere non debet, nisi quod pater filiorum su- orum parte, quiequid his datum est, frui potest ad commodum suum, quamdiu fili; non habuerint annos pubertatis. Sed cum aliquis filiorum ad annos puberta- tis legittimos peruenerit, debet sua do- natione et legata parte uti et frui. $i au- tem pater filo suo partem illorum bo- norum legatorum sibi dare ad fruendum recusaret, tunc demum officiales a ta- bulis debent ili dare in hoc litteras tuitionis, ut ille orphanus in illà bona introduceretur. 406) Pro iure constitutum est: si quis litterarum obligatione iam soluta iterum admoneret, idque sufficienter con- tra eum produceretur, talis debet pro deceptore haberi, bonaque sua ad re- 

Strana 184
184 též jestližeby kto ten list od koho při- jal s dobrú wolf, wěda Ze jest wywa- zený, a jím upomínal, w túž pokutu upadne, jakož nahoře psáno stojí. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1488. 407) Nalezli wuobec za práwo: před kterýmžby koli saudem komu pře přisauzena byla, aneb práwo stané by- loby naň dáno, a on žeby na swobod- ných dědinách neměl ani na zápisných, že má naň zatykací list dán býti. A u kteréhož se úřadu nález aneb práwo stané dá, od toho má zatykací list wzie- ti; a u kohožbykoli ten list zatykací toho zastal a práwa naň žádal (tak ja- kož n:že o tom položeno jest, jakož ten list swědčí,) buď na králowském zámku, u pána, buď u rytieřského člowěka aneb na kterémžkoli zámku aneb twrzi jich, a též na kterémkoliwěk jich práwě, též u Pražan neb w jiných městech krá- lowských, že toho hned ktož jest zatčen na kterém práwě (tak jakož se nahoře píše) mají ho hned slibem ctí a wěrú zawázati, aby on od zatknutí toho sta- wül se we dwůú neděléch panu purkrabí w moc na hrad Pražský a tu aby ne- odcházel, leč by jej purkrabie ruků dá- ním propustil, A pan purkrabie jej hned má kázati wsaditi, a dotud jej držeti, ažby nálezu a stanému préwu dosti u- činil. A nemá purkrabie jemu žádného roku přidáwati, ani ho púštěti bez wudle druhé strany;*) pakliby mu rok dal bez wnole druhé strany, má to sám zapla- titi, což ten powinen jest, kohož pro- pustil aneb rok dal. A ten ktožby koho zatekl u koho, a žádal toho na tom, kohož jest zatekl, aby jemu wydán byl, má to každý učiniti; a ten ktož jej za- tekl, má jej w moc purkrabí Pražské- mu postawiti bez meškánie, cožby s ním Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. giam maiestatem deuolui debent. Et iti- dem si quis tales litteras ab alio accep- taret cum litteris in hoc factis liberi consensus, sciendo quod essent solute, et admoneret pro solutione, in eandem penam incidet, ut supra dicitur. 407) Pro iure constitutum est: co- ram quocunque iudicio actori contra reum quid esset adiudicatum, aut ius contumacie contra reum daretur, isque non haberet in bonis neque hereditarijs, neque oppignoratis, quod tune in illum dari debent littere arestationis. Et coram quocunque iudicio reus abiudicatus est aut factus contumax, quod ab illo iudi- cio littere arrestationis accipi debent; et ubicunque reus cum his litteris in- ueniretur, et quod in eum iuris executio postularetur (prout infra commemoratur aut littere arestationis attestantur,) siue in arce aliqua regia, siue apud baronem aut equestrem aut in quacunque arce aut munitione eorum reporiretur, itidem in quoeunque iure, siue apud Pragenses aut ciuitates regias, quod illum mox, qui arestatus est in quocunque iure ut suprascribitur, debent illum mox honore et fide obstringere, ut is a die aresta- tionis sisteret se infra duas hebdomadas in potestatem purgrauij arcis Pragensis, utque abinde non abiret, nisi manu data purgrauius eum manumitteret; et pur- grauius mox illum incarcerari debet fa- cere et tam diu illum tenere, quamdiu decreto aut contumatie sue non satis- faciet; nullumque terminum purgrauius potest ei adiungere, neque emittere eum sine consensu partis aduerse. Si autem ili aliquem terminum absque aduerse partis consensu prolongaret, debet tunc ipse met id soluere, quicquid debet is, qui emissus est, uel cui terminus pro- longatus sit. Si autem is, qui aliquem *) Rkpp. pfidáwaji: což se křesťana proti křesťanu dotýče, 

Strana 185
Zřízení zemské za krále dojeti mohl. (Pakliby ten zatykacieho listu přijieti nechtěl, u kteréhožby ten nalezen byl, Ze má o tu wéc k tomu hleděti) | Pakliby ten, ktož jest zatekl, wzieti ho nechtěl a žádal, aby se jím ujistil: tehdy ten u kohož jest zatčen, když jej zawáže ctí a wčrúů před ním, ktož jej zatýká, aby we dwú nedělí od toho dne zatčenie aby se postawil w moc purkrabí hradu Pražského; a purkrabie hradu Pražské- ho jeho nemá půštěti bez wuole toho, ktož jest jej zatekl. (Pakliby kto chtěl wy- ručiti na hotowé penieze do dwů nedělí od purkrabie, že to má purkrabie učiniti a jej na takowý spuosob na rukojmě dáti.) Item, ktož při wede od přietele,, nemá jemu swědčiti. Item, smlúwce, kteříž lidi smlüwa- jí, nemají od jiných poháněni býti, by to swědčili oč lidi smlüwajt. NeZ Záda- jíli strany, mají bez přísahy stranám seznati, jestližeby mezi stranami smlůú- wa sepsána nebyla; než přes smlúwu sepsanü žádný smluwce swědčiti nemá. O cti ztracenie. 408*) Nalezli za práwo tyto arti- kule, co má za moc počteno býti proti práwu. Wladislawa r. 1500. 185 apud guempiam arestauit, peteret ab eo, ut illum arestatum ei exhiberet, u- nusguisgue id facere debet. Is uero gui arestauit, debet demum talem in potes- tatem purgrauij sistere sine mora, quam cito cum eo ad purgrauium posset ue- nire. Si autem ille, apud quem inuen- tus sit talis reus, litteras arestationis ac- ceptare nollet, quod tunc actio in illum dari debet actori. Cum autem ille, qui talem arrestauit, cum exhiberetur, sus- cipere nollet, peteretque ab illo, ut cum illo bene se firmaret, debet tunc is apud quem arrestatus est, talem obstringere fide et honore illo presente, qui eum arrestauit, ut infra duas hebdomadas a die arestationis se sisteret in potestatem purgrauij arcis Pragensis; et purgrauius arcis Pragensis talem non debet emit- tere sine consensu partis aduerse. Si autem quis uellet talem, satisdando per proptam pecuniam infra duas hebdoma- das, a purgrauio sibi exhiberi, quod tunc purgrauius hoc facere debet, et illum eum tali satisdatione exhibere. Item qui causam agit alterius, illi testis esse non potest. Item, paciscentes, qui partes contra- rias redigunt ad concordiam, non de- bent ab alijs citari, ut de hoc testifica- rent, pro quo homines ad concordiam agunt. Sed si ambe partes postulauerint, quod tunc testificare sine iuramentis de- bent, siinter partes gratuita pactio non esset conscripta. Sed pactione conscripta nullus demum ex paciscentibus tenetur testificare. De amissione honoris. 408) Pro iure constitutum est: isti infra scripti articuli pro uiolentia contra constitutiones debent connumeran. 9) Článek tento kladau rukopisowé Raudnický a Pražský předělaný a welice rozšířený (na listech 6 we fol.) dle usnešení, kteró se stalo na sněmu zemském o Sw. Hawle 1510, a kteréž od nás na swém místě we wěcech sněmowních podáno bude. 24 

Strana 186
186 Ktožby komu statek bral, w od- powédi neb bez odpowédi, mocí a ná- silim, kdyż prówa jdü. Ktožby w mierné a pokojné zemi za řádu a práw oheň pustil. Ktožby na koho w stráži stáwal, chtě jej jieti a škodu mu učiniti, aneb jej zamordowati. Ktožby komu odpowěděl w mierné a pekojné zemi, za řádu a za práw, by pak jemu w té odpowědi nic neučinil, tehdy má pokutu trpěti též jako prwé bylo, neb jako pro nahoře psanú moc. A ktožby tuto nahoře psanů moc uči- nil, napřed statek jeho na krále JM' při- padnüti má, a má býti jako psanec, a nemá žádného práwa užiti proti žádné- mu; (jakoż nślezowć ukazuji:*) primo Stefam, K. 18, [—1402] quarto Mathiae A. 3. —1431) Pakliby kto řekl: „měj na mě péči, kdež se s tebáü shledám, že tě bíti budu,“ aby ten. komuž to mluweno bude, poslal k němu dwa člo- wčěky dobrá zachowalá z kteréhožkoli stawu, ználi se k tomu, Żeby tomu od- powédél. Seználi se, že odpowiedá, trp pokutu swrchu psanü. Pakliby rekl, Ze „sem to z hnéwu mluwil, on nemá proto na mě žádné péče mieti;^ pakliby pfes tu řeč skutek po tom učinil, ten také aby trpěl pokutu nahoře psanů. A ktož- bykoliwék byl z moci pohnán, ten každý *) Srow. Archiv český, Il. str. 359 a 381. Zřízení zemské za khrdle Wladislawa r. 1500. Quicunque alicui bona sua caperet, sine aliqua denuntiatione aut cum de- nunciatione uiolenter, cum iura suum progressum habeant; hoc est si qnis se in castra, in munitiones, in oppida, in uillas, curias, piscinas hereditarias, fendi, uel oppignoratas, ui intromitteret, sub- ditos capiendo taxaret, piscinas dirueret. Quieunque in pacifico et tranquillo regno, rituum et iurium tempore, igne regnum uastaret et exureret sponte ltem, si quis in insidijs contra ali- um staret, ut illum captiuaret aut dam- num illi faceret, aut eum ut interimeret, aut in quempiam consulto iret aut pro- ficisceretur, ut eum occideret ant uulne- raret, et si quis id sufficienter contra talem protestaretur ad approbationem iudicum iusta constitutiones. Item, si quis se hostem denunciaret in quieto et tranquillo regno, tempore ordinis boni et iuris, etiam si in tali denunciatione nil mali fecerit, attamen penam ferre denique debet, pront antea fieri solebat, sient propter supradictam uim. Et quicunque supradictam uim ali- eui fecerit, inprimis honorem amittit suum, et bona sua in regiam maiestatem deuolui debent, et debet haberi uti qui turpiter proscriptus est, e£ neque debet frui aliquo iure contra quempiam iuxta constitutiones. Si autem dicat, ,caueas tibi, ubicunque te conueniam, te cedere uolo,* tune is, cui ita loquetur, mittere debet duos in bona fide conseruatos ex quocunque statu, ut si fatetur, se talia locutum fuisse, diceret. Si fatebitur, fe- rat tunc penam supradictam; si autem responderit, quod id locutus sit com- motus ab iracundia, et quod ob ista uer- ba sibi cauere non deberet, si tunc in- super id quod locutus est, effectn face- ret, talis etiam ferat penam supradictam. 

Strana 187
Zřízení zemské za krále k wyhlášení puohonu osobně aby stál; pakliby k wyhlášení puohonu osobně nestál, tehdy aby proto přijel, prwé než páni J* M' saud wzdadie, a před pá- ny J* M" na plném saudu se wywedl, že jest bezelstně přijietí k wyhlášení puohonu nemohl; pakliby se newywedl, zpraw to wedle práwa. Než každý o- sobně stuoj, jsa z moci pohnán, k roz- sudku; pakliby nestál, tehdy takowý má obeslán býti od pánów J* M“ z saudu zemského, aby stál ty suché dni, k kterýmž jest pohnán, dokudž páni těch suchých dní z saudu newstanů a newzdadie ; pakliby: páni dřiewe těch dwú neděl saud wzdali a nesaudili, mají tu wěc najwyššicmu purkrabí Pražské- mu poručiti, aby se ten pohnaný w jeho moc postawil; astaneli, má jej purkra- bie ctí a wčrú zawázati, aby o suchých dnech najprw příštích postawil se a ku práwu aby stál. Než jestližeby nemocen byl, nemoc má zprawiti wedle práwa. Pakliby kto koho požena z moci, i ne- prowedl naň žádné swrchupsané moci: ten aby dwě neděli seděl u wěži, a puš- těn nebyl až do těch dwůú nedělí, lečby pohnaný jej z té pokuty propustil; a pohnaného aby odprosil, wedle nálezu obecnieho, kterýž jest napsán tertio Andreze, A. 18 [—1486], a k tomu aby dal pohnanému 50 kop grošuow českých, aškody wšecky, kteréžby pohnaný proto wzal, aby jemu napraweny byly, cožby jich prowedl bez puohonu před úřední- ky Pražskými na jich schwálenie. Wladislawa r. 1500. 187 Guicungue uero ob talem uim citaretur, debet in publicatione citationum persona- liter comparere; situne non comparuerit per sonaliter, debet denigue prius uenire guam iudicium finiatur, et se ut expurgaret, guod absgue omni dolo ad publicatio- nem citationum uenire non potuerat. Si tunc se rite non expurgauerit, debet iu- ramentum facere iuxta constitutionem. Et guicungue citatur ob uim huinsmodi, debet iudicio etiam personaliter adesse. Si uero non aderit, debet tune is uoca- ri litteris. dominorum de pleno iudicio, ut se sisteret illis guattuor temporibus, ad gue citatus est, guamdiu domini his guattuor temporibus iudicium tenuerint. Si uero anteguam ille ueniret iudicium finiretur, debent talem casum domini supremo purgrauio committere, ut is ci- tatus se in suam potestatem sisteret. Si tune aduenerit, debet purgrauis eun- dem fide et honore obstringere, ut se in proximis guattuor temporibus ante iudicium regni sisteret et compareret. Si uero citatus ob huiusmodi uim factam ante iudicium comparere noluerit, negue cum litteris dominorum uocaretur ut iam dictum est, talis et honorem et uitam et bona amittere debet iuxta iam dictam formam. Sed si foret infirmus, de in- firmitate iuxta ritum iuramentum depo- nat. Si autem guis ob huiusmodi uim aliguem citaret, et illam uim contra ta- lem non produceret, talis tune duabus hebdomadis in turri teneri debet, negue usgue ad illas hebdomadas debet extra emitti, nisi citatus hanc culpam ei con- donaret; et citatus: pro uenia rogare debet iuxta generalem constitutionem, et insuper ut citato daret guinguaginta se- xagenas grossorum, et omnes expensas guas ob eam causam citatus fecerit, ei restitueret, guascungue produceret ante officiales absgue citatione ad approba- tionem eorum. 24* 

Strana 188
188 409) Nalezli za práwo: aby žádný člowěk wen z země nejezdil na služby neb na žoldy proti králi JM" českému, ani proti zemi. A ten ktožby chtěl na služby neb na žoldy jeti wen z země, aby sobě hned u toho pána wymluwil, jestližeby co ten pán chtěl počínati proti králi JM" neb zemi, aby každý mohl se ctí odjeti neb odjíti. Pakliby ktoko- liwěk wen z země slúžil proti králi JM* neb zemi, ten má od JMK“ obeślśn býti, aby se zase wrátil. Pakliby krále JM" w zemi nebylo, tehdy jménem wšie země pod zemsků pečetí aby obeslán byl; nepřijelliby po tom obeslání, ten každý aby ztratil swé dědictwie i weš- ken swuoj nápad, kterýbykoliwěk w če- ské koruně měl, buď u otce, u bratří, u strýcuow, po dskách neb jinak kte- rakkoli. A ty dědiny a ty nápady má král dáti a obrátiti podlé panské rady, jakožto odsauzené, na zemské dobré. A ten kazdÿ k tomu aby odsûzen byl préwa wäeho, cti, jako psanec a za zem- ského škuodci a zloděje, a k tomu že žádný žlowěk w české koruně, buď pán, rytieř, panoše, města neb člowěk které- hožkoliwěk řádu, nemá přijíti nižádného takowóho zhóbce, kteryżby se podlé prawa tohoto nezachowal. A ktožby přes prawo toto swrchu psané učinil, na swé zámky, twrze a přiebytky takowého přijal, wěda o tom, uebo jemu pomá- hal: tehdy ten každý jest odsauzen zbo- Zie na Krślowu Milost, tak jakoż swr- chu psáno stojí, a práwa nemá mieti s žádným, a má býti jako psanec; jakož o tom nález starý ukazuje, (primo Ste- fani, K. 18 —1402;) aw zemi se proti králi JM“ i proti zemi zachowati má, jakož se nahoře píše. Pakliby se kdy přihodilo, žeby se kto wně z země osa- dil, a ten pán, pod kterýmžby seděl, s králem JM! a korunń českú činiti měl, takowý jsa obeslán, do země by nepři- Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. 409) Pro iure constitutum est: ne aliquis de regno isto ad externos in ser- uitia proficisceretur, aut in militiam con- tra regem Boemie aut contra regnum istud iret. Ft is, qui uoluerit ex regno ire ad seruitia aut in militiam, ut sibi mox apud illum dominum hoc excipe- ret, si quid is dominus uellet inceptare contra regem Boemie aut contra regnum, ut honeste posset ab eo abire aut dis- cedere. Si igitur sic quiscunque apud externos seruiret contra regnum Boemie aut contra regem, talis debet a regia maiestate litteris uocari, ut contra domum rediret. Si uero regia maiestas in regno non adesset, tune nomine totius regni sub regni sigillo debet talis reuocari. Si tunc post talem reuocationem non redi- ret, eo casu is debet amittere omnia bona sua hereditaria, et omnem succes- sionem bonorum, quamcunque haberet in regno Boemie, siue paternam, siue fraternam, siue patruelem, per tabulas aut qualitercunque; et illa bona sua maiestas et successiones bonorum debet conuertere ex consilio dominorum tan- quam abiudicata ad commune bonum; et is insuper debet priuari iure omni suo et honore tanquam turpiter pro- scriptus, et haberi debet pro uastatore et depredatore regni huius. Et amplius, quód nemo in regno Boemie, siue sit baro, siue equestris ordinis, nobilis, ci- uis, uel cuiuscunque status homo et conditionis, debet suscipere talem ua- statorem, qui se iuxta constitutionem istam non conseruauerit. Et si quis con- tra hanc constitutionem iam dictam ali- ter faceret, et in suas arces, munitiones, possessiones talem susciperet scienter aut eum juuaret, talis est de facto con- demnatus regie maiestati cum omnibus bonis suis, prout supra commemoratur, et nullum ius debet habere cum aliquo, et debet haberi uti qui turpiter est pro- 

Strana 189
Zřízení zemské sa krále jel, statek swuoj, kterýžby w zemi měl, též i nápady ztratí, než cti nemá ztra- titi, Pakliby kto neb kteří zastižení byli wuobehnání na kterém zámku, by byl obeslán i woláno bylo, aby se do země wrátili: ti aneb ten statku, cti ani hrdla (podlé nálezu swrchu psaného) ztratiti nemá, ani které poškwrny na swé cti nésti. 410*) Nalezli za práwo: jestližeby kto neb kteří tu nešlechetnost w zemi zdwihl neb zdwihli, ježtoby král JM' i wšecka země toho zastawiti nemohli, a řád a práwo tudy takowü ne&lechetno- stí zrušeno bylo a jíti nemohlo, a tu- dyby se nesnáze a wálky zdwihly w zemi: i ktožby pak w tom neřádu, (an práwa nejdú), chtěl komu w zemi ne- přietelem býti, má dáti jeden druhému tři dni napřed wěděti do jeho domu, kdež bytem jest, a až do západu slunce třetieho dne od toho dne, když mu dal wěděti tu odpowěd do jeho domu, nemá nic počínati: pakliby kto prwé dřiewe času toho počal, ten čest swú ztratí. A ktož odpowie pánu, služebníkuom i pod- daným jeho, že ti wšickni bez odpo- wédi zase, kteříž toho pána služebníci i poddaní jsú, wedle pána swého což- koli počínati budú, mohú bez odpowědi k nim se mieti, jako k nepříteli odpo- wědnému, neb jest jim odpowěděl; a pán ten má tu odpowěd služebníkuom swým a poddaným hned oznámiti. Pak- *) Článek tento chybí w rukopisech. Wladislawa r. 1500. 189 scriptus, et in regno debet se erga re- giam maiestatem et erga regnum ita conseruare, ut supra scribitur. Si uero contingeret, quod aliquis extra regnum resideret, et is dominus, sub quo resi- deret, bellum cum regia maiestate aut cum regno Boeniüe gereret, et is cum reuocaretur in regnum non rediret, hoc casu bona suaque in regno haberef iti- dem et successiones bonorum amittere debet, sed honorem non perdet. Si au- tem aliqui essent obsessi in arce aliqua, et si uocatus foret ex his aliquis ut re- diret, aut quod publice proclamaretur, ut rediret: ille aut ili bona sua, ho- norem, neque uitam iuxía constitutionem dictam ainittere debet, neque aliquam labem debet ferre in honore suo. 410) Pro iure constitutum est: si quis tantum facinus in regno exsuscitaret, quod neque rex, neque totum regnum sedare posset, et quod ordinationes et iura re- gni tali scelere pertubarentur, et suum progressum minus haberent, et per hoc dissensiones ef bella domestica et inte- stina exorirentur: si quis igitur in isto tumultu, cum iura suum progressum non haberent, uellet alicui hostis esse, debet tune alter alteri xxviij dies et xxviij noc- tes continuas ante denunciare ad domum suam in regno Boemie, ubi met ille cui denunciari debet moratur et est, et usque ad occasum solis diei xxviij et noctis xxvijj ab illo die, quo se illi hostem de- nunciauerat futurum ad domum suam, nihil inceptare debet. Si quis uero ante tempus illud inciperet aliquid, is suum honorem amittit. Et itidem is, cui de- nunciatur, nihil inceptare debet usque ad xxviij dies et xxvii] dies (sic): si au- tem quid ille ante illud tempus xxviij dierum et xxviij noctium inciperet, is tunc etiam suum honorem amittet. Et 

Strana 190
190 liby pánu toliko samému odpowěděl: teh- dy ti služebníci toliko, kteří u toho pá- na wslužbě jsú, a poddaní jeho, ti mo- hú s swú ctí pánu swému pomáhati. 411) Najjasnčjšie knieže a pán, pan Wladislaw boží milostí král Český oc. se pány a wládykami na plném saudu nalezli wuobec za práwo, a Jan Zajiec z Hazmburka a s Kosti, a Jan z Selm- berka, kancléř králowstwie Českého, z pánuow, a Jan Malowec z Pacowa z wládyk, panský potaz wynesli: Wážiw- še pilně tu wée, kteráZ jest w tomto královstwie wznikla, napfed proti pánu bohu i proti wšem práwóm duchowním i swětským, tak že mnozí lidé peněz puojčují s přílišným a nekrestanskym obtiežením, úroky lichewnie nad obyčej sobě dotahujíc, a wymyšlenými koláči, sedlanými koňmi, šubami, poctami i jinfmi wécmi wymyšlenými, a zlaté wysoce počítajíce. mimo obyčejné zla- tých placenie, ježto toho w tomto krá- lowstwi prwé nebywalo: i protoz JMK* se pány a wládykami prikazujf a zapo- wiedajf, aby toho po dnešní den wiece nebýwalo, a také aby se toho žádný wiece nedopúštčl: než jakť jest to prwé nčkdy mezi lidmi za obyčej bylo, že se sta kop grošów deset kop grošów dáwati, buďto na listech, nebo na kte- rýchkoli zástawách, též i nynie při tom stuoj a wýše nic. Pakliby kto přes to učinil, a jakýmkoli wymyšleným oby- čejem nebo pod přikrytím, zjewně nebo tajně, a w tom se tak nezachowal: ten má ode wšech jmien a držán býti jako jiný psanec a zločinec, a že nemá žá- dného práwa požíwati, w úřadech a w swědomí nemá přijat býti, a dobří lidé nemají s nfm obcowati. À ty penieze jčené mají na KM' při- tak neřádně puoj padnüti, a JMK“ s radá panská to má Zřízení zemské sa krále Wiadislawa r. 1500. littere diffidationis mitti debent per duos bone fidei uiros, conseruatos in hono- re, cuiuscunque status; hique debent esse securi eundo et redeundo, et id nihil his et honori eorum nocere debet, qui has litteras diffidationis afferunt. 411) Serenissimus princeps et do- minus dominus Wladislaus dei gratia rex Boemie oc. cum baronibus et eque- stribus in pleno iudicio pro iure con- stituit, et Johannes Lepus de Hazmbur- ga et de Kosti, et Johannes de Schel- lenberga, cancellarius regni Boemie ex baronibus, et Johannes Maloweez de Paezow ex equestribus decretum domi- norum exposuerunt: diligenter perpen- dentes, que res in hoe regno exorta sit, imprimis contra deum et contra omnia iura tam spiritualia quam secularia, ita quod complures pecuniam in mutuum dant cum nimijs et non christianis graua- minibus, census usurarios ultra consue- tudinem inducendo, cum donis honora- rjjs mire excogitatis, cum equis instru- etis, cum trabeis, cum muneribus, ac florenos alte computando ultra ritum so- lutionis, que quidem res in isto regno nunquam huiusmodi fuerat: quocirca regia maiestas cum baronibus et eque- stribus mandat et prohibet, ut id am- plius ab isto tempore deinceps .hic non fieret, neque id quisquam committere auderet, nisi ut ante consuetudo fuerat, ut de centum sexagenis x sexagene da- rentur, siue ex litterarum oblipatione, siue ex aliqua're oppignorata, etiam ut id nune daret et permaneat uolumus, et ne ultra, quam dictum est, accipia- tur. Si quis uero insuper aliter facere auderet, qualicunque modo, aut sub ali- quo pretextu, aperte aut clam, et se non ita conseruaret: talis debet. ab omni- bus haberi et teneri tanquam turpiter proscriptus et malefactor, et nullum ius ilii debet opitulari, et ad officia et testi- 

Strana 191
Zřízení zemské sa krále Wladislawa r. 1500. na obecné dobré zemské obrátiti. Se- cundo Andrea, N. 11 (—1484). 412) Najjasnčjšie knieZe a pán, pan Wladislaw boží milostí Ceský král oc. se pány a wládykami na plném saudu, s powolením a wolí kniežat i wšech pánuow a wládyk a Pražských měst i jiuyeh mést, i wšie obce králowstwie eského, na obecném sněmu wšeho krá- lowstwie, kterýž držán byl léta božieho 1486 w pátek o suchých dnech post- ních, [=17 Febr.| Králowská Milost se pány a wládykami, nahlédše pilně w starodáwnie zřiezenie a ustanowenie, což se zámków a hradów, twrzí w králow- stwie Ceském odcizowánie dotýče, kte- rak jest to pod welikými pokutami zřie- zeno a utwrzeno, aby toho nebylo: též i nynie JMK“ se pány a wládykami na plném saudu, zřiece na to, aby takowá wéc škodná této koruně newznikla, k záhubám a k škodnému roztržéní ne- přišla: i nalezli a ustanowili za práwo wuobec, aby po dnešní den žádný z kniežat, pánów, wládyk, kteréhožkoli stawn, bud duchowní neb swétsky, swych hradów, twrzí, mést i wüelikterakych zbozí w králowstwií Ceském, cizozemcóm buďto osobám nízkým nebo wysokÿm nifádnym neprodáwal, nezastawowali ani sméliowali, niZídnym wymyáülenym obyóejem, nie sobé ku pomoci neberüce (buďto swobodných, manských nebo zá- pisných) bez powolenie JMK“ i potom- ních králów Ceských; a JMK“ i po- tomnfí JM" králowé Ceští neráčie a ne- mají k takowým wčěcem nižádného po- wolenie dáti bez rady a wuole zemské. Pakliby kto přes tento nález které hra- dy, twrze nebo města, anebo jiné wše- 191 monia non debet admitti, et boni uiri cum eo non debent conuersari Et pecu- nia ita illegittime mutuata ad regiam maiestatem deuolui debet, et sua maie- stas de consilio baronum et equestrium eam debet ad bonum commune con- uertere. 412) Serenissimus princeps et do- minus, dominus Wladislaus Boemie oc. rex cum baronibus et equestribus in pleno iudicio cum consensu omnium principum et uno animo, et omnium ba- ronum et equestrum, et Pragensium ciuitatum et aliarum ciuitatum totiusque communitatis regni Boemie in uniueri- sali sinodo totius regni, que habita est anno domini Moeccelxxxvj, die Veneris in quattuor temporibus quadragesima- libus, regia maiestas cum baronibus et equestribus inspiciendo diligenter anti- quas constitutiones et ordines, quod at- tinet ad arces, castra, munitiones in re- gno Boemie, eorum alienationes, quo- modo sub magnis penis ordinatum sit et confirmatum, ut id amplius non fo- ret: itidem et nune sua maiestas regia cum baronibus et equestribus in pleno iudicio prospicientes, ne huiusmodi res in regno isto excitaretur, ed ad inter- netionem et ad damnosam discordiam veniret, constituerunt et pro iure decre- uerunt uniuersis, ut ab isto tempore deinceps nullus ex principibus, ex ba- ronibus, equestribus, cuiuscunque status sit, siue spiritualis siue secularis, suas arces, munitiones, ciuitates, qualiacunque in regno Boemie bona alienigenis, siue humilibus, siue nobilibus, nemini neque uendere, neque oppignorare, neque pro- Scribere, neque cedere, neque permutare debent aliquo efficto modo, nihil sibi in auxilium capiendo, sint ea bona heredi- taria uel feudi, uel oppignorata, sine consensu regie maiestatis fnturorumque regum Boemie. Et sua maiestas regia 

Strana 192
192 liké zbožie zastawil, prodal, dal nebo směnil cizozemcóm (jakož swrchu dot- čeno jest): ten aby ztratil swú čest a jmien byl jako psanec a zhúbce krá- lowstwie Ceského, a z země wypowě- dien, a žádným wymyšleným obyčejem aby zase nebyl nawrácen ke cti, ducho- wnim ani swětským práwem. A ten každý cizozemec kteréhožkoli stawu, přes tento nález coby takowého kaupil, dá- ním přijal anebo zástawú, anebo směnů, penieze swé aby ztratil, a zámek ten nebo zbožie aby na KM' spadlo anebo spadli, a král JM' s raddů zemsků to aby obrátil na obecnie dobré. A jestli- žeby se pak přihodilo, a který obywa- tel koruny chtěl dáti, prodati nebo po- ruGiti swuoj statek cizozemci s krále JM" wolf a zemským powolením: tehdy prwé nežli se w to uwáže ten cizozemec, má napřed ujistiti, aby žádného jiného pána dědičného neměl, nežli krále Če- ského korunowaného; a we wšech po- winnostech aby se srownal s obywateli země české, a w cizich zemiech nemá nic mieti; a kdyžby se jinde wyprodal a zde w zemi usedl, tehdy má neb mají králi JM" i wšie zemi listem powin- nost slíbiti, též jako i jiní obywatelé w zemi pod pokutami. Než dokudžby té powinnosti nahoře dotčené neučinil, ne- mají mu zámkowé ani zbožie (kteréžby w zemi kaupil) postúůpeny býti. Než Cech kterýžkoli co jinde w cizie zemi měl, má neb mieti mohl, tomu se cesta ne- zawierá, by toho užiti neměl. To wšak znamenitě se wymieňuje, že obywatelé markrabstwie Morawského, ani jiných zemí obywatelé, kteříž sú dědičně a wěčně k králowstwí Českému připojeni a wtěleni, že se ti za cizozemce nepo- klśdaji. Jestliżeby ktery obywatel tóch zemí swrchupsaných kteréhokoli zbožie azámku wedle práwa země české došel, ten má králi Ceskému nynějšiemu neb Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. futurigue reges Boemie non debent, ne- que possunt ad res huiusmodi ullum consensum suum prebere sine consilio et consensu totius regni. Si autem quis contra hanc constitutionem aliquas arces, munitiones uel ciuitates, aut alia qua- liacunque bona oppignoraret, uenderet, daret aut permutaret alienigenis, prout iam commemoratum est: 18 honorem suum amittere debet et haberi tanquam turpiter proscriptus et uastator regni Boemie, utque de regno eijceretur, et ullo alio qualicunque modo ad honorem suum contra restitui non debet, neque spirituali neque seculari iure. Et is ali- enigena, cuiuscungue foret status, guic- quid huiusmodi contra talem nostram constitutionem emeret, aut per donatio- nem acciperet, aut per oppignorationem aut per permutationem, ut pecuniam suam amitteret, et arx aut bona illa in regiam maiestatem ut deuoluantur, et regia maiestas de consilio regni totius ea ad commune bonum conuertere de- bet. Si autem contingeret, quod aliquis incola regni Boemie uellet dare, uende- re, aut legare sua bona alienigenis, cum consensu regio et regni, tune prius quam intromittet se is alienigena in posses- sionem bonorum illorum, debet inprimis se obligare, quod neminem habiturus sit dominum hereditarium nisi regem Boemie coronatum, utque se in omni subiectione equaret alijs incolis regni Boemie, et in alijs terris nihil habere debet, et si que bona alibi haberet, uen- deret et hic in regno Boemie cohubita- ret; et is insuper adhuc debet regie maiestati totique regno litteris subiecti- onem promittere, itidem ut alij incole regni Boemie, sub penis constitntis. Sed quamdiu huiusmodi subiectionem iam dictam non faciet, non debent illi arces aliaque bona, que in regno hoc emis- set, concedere, Sed Boemus quicunque 

Strana 193
Zřízení zemské za krále budüciemu z toho slib a powinnost uci- niti, jakoZto obywatelé jinf w králow- stwi Ceském a s takowym zbožím, a nemá jemu toho statku a zbožie kau- peného postúpeno býti, lečby prwé slib a powinnost králi JM“ i wšie zemi uči- nil, podlé spuosobu swrchupsaného, aby žádného jiného: za pána neměl nežli krále českého korunowaného, pod po- kutami swrchu psanymi. Tertio Adre:e, B. 1 [=1486.] 413) Nalezli za priwo: aby král Cesky wolen byl tak, jakoZ od staro- dáwna bylo, podlé obyčeje práwa a swo- hody králowstwie Ceského. A kdyzby wolen byl a přijel, że najwyśśi purkra- bie Prazsky nynéjií i budücf má slí- biti pánóm, ryticfstw n, PraZanóm, i ji- ným městóm, 1 wšie obci koruny Ceské, o kteréhožbychom se koliwék swolili, aby králem byl a do země přijel, aby mu zámek hrad Pražský bez odporu w moc jeho hned powolně postůpil. Pak- liby wýtržek w tom kto w zemi učinil a jakü bůřku, anebo na zámky zté pří- éiny pustil, chtě někomu králowstwi dopomoci: aby takowý čest, hrdlo, sta- tek ztratil a z země wyhnán byl; a ktożby takowého zastíwati chtél a jej fedrowal, ten aby w túž pokutu swr- ehupsanü upadl. A haitman dhradu Prazskéko nynější i Wiadislawa r. 1500. 195 alibi in alienis terris, si quid haberet. habet, aut habere posset, talis uia illi non occluditur, ut ea frui non deberet. Tamen cum tal singular exceptione, quod incole marchionatus Morauiensis, ducatus Slesie, et marchionatus Lusacie et sex ciuitatum, qui hereditarie et per- petue regno Boemie adiuncti sunt et incorporati. quod hi pro alienigenis non connumerantur in emendis arcibus, mu- nitionibus et uillis. Quod si aliquis in- cola illarum terrarum iam commemora- tarum aliqua bona aut arces iuxta con- stitutiones regni assequeretur, is debet regi Boemie presenti et futuro de his fidem dare et subiectionem prestare, tan- quam incole alij regni Boemie et cum talibus bonis se exhibent. et non debet illi ex illis bonis emptis cedi, nisi prius fidem et subiectionem regie maiestati totique regno prestiterit iuxta formam iam dietam, ut nullum alium pro domi- no haberet, quam regem Boemie coro- natum, sub penis iam dictis. 413) Pro iure constitntum est: uf rex Boemie eligatur ita, prout ab anti- quo fuit; et antequam eligetur et ueniet. supremus purgrauius presens et futurus promittere debet baronibus, equestribus, Pragensibus et alijs ciuitatibus, totique communitati regni Boemie, quod qui- cunque communi consensu eligetur in regem et in regnum uenerit, quod illi arcem Pragensem sine contradictione in potestatem suam mox post electionem tradet. Si tunc quis interim disturbium in regno faceret aliquod aut tumultum, aut ob eandem rem in arces suas quem- piam intromitteret, ut alicui iuuaret ad regnum, priusquam ex communi con- sensu rex eligeretur, prout supra sceri- bitur: ut demum talis honorem, uitam et bona sua amitteret, et de regno pel- leretur; et qui hunc uellet protegere aut illi subuenire, is ut in supradictam pe- 25 

Strana 194
194 budůcí má slíbiti purkrabi Pražskému nyněj- šiemu i budúciemu po smrti krále JM“, že k žádnému jinému s zámkem zřenie mieti nemá, dokudžby král Český wolen nebyl, tak jakož se nahoře píše, než k najwyššiemu purkrabí Pražskému. 414) Nalezli za práwo: chtělliby kto mocí wtrhnüti, anebo Zeby wtrhl do koruny České, chtě tudy králowstwie obdržeti, proti tomu abychom sobě wšic- kui pomocni byli, pod pokutá naho- fepsaná. W prwních Wáclawa Hyndrá- ka, A. 30 (=1497). 415) Nalezli za práwo: kdyZby se lidé poddaní pánu swému zprotiwili, a statek jeho jemu odjali, a ktožbykoli ty lidi wuobranu přijal a statek tak od- jatý k sobě přijal a jej sobě osobowal, wéda o tom: takowý by učinil nešle- chetně, nepráwě, proti práwu, a proti králi JM“ hrdlo propadl jest, a statek ten odjatý má zase nawrácen býti, ko- muž jest byl odjat. Jakož nález o tom w prwních Wóáclawa Hyndráka, E. 5 (=1497). 416) Léta božicho 1499 při su- chých dnech postních páni, rytieřstwo, Pražané i jiná města králowstwie če- ského na obecniem sněmu takto mezi sebú zjednali a zuostali, a dskami pa- mátnými zapsati rozkázali: Jakož w těchto předešlých časiech, někteří zlí a nešlechetní lidé cedule zrádné, nešle- chetné a hanliwé na wšecky stawy to- hoto králowstwie, i také na pány a úře- dníky zemské spisujíce, zrádně, nešle- chetně a pokútně lepali, kladli a metali sü; kterüZto tak zrádnü a ne&lechetnü wóc páni J^ M' wládyky a PraZané Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. nam incideret. Et capitaneus presens et futurus promittere debet purgrauio Pra- gensi presenti et futuro post obitum re- gie maiestatis, quod ad nullum alium cum arce respectum habebit, quamdiu rex Boemie non eligetur, prout supra- dictum est, quam ad supremum pur- grauium Pragensem. 414) Pro iure constitutum est: si quis cum ui in regnum intrare uellet aut intraret, iía ut regnum occuparet, contra talem ut omnes nobis inuicem adessemus sub penis supradictis. 415) Pro iure constitutum est: si aliqui subditi domino suo rebellarent, et quod ei ab his bona sua forent ob. lata in regno tranquillo et pacifico, qui- eunque fales subditos in protectionem suam susciperet, et his se coniungeret, eosque protegeret aut iuuaret, aut cum his bellice contra dominum eorum pro- ficisceretur, aut illius mali autor aliqua- lis foret, aut bona ita ablata acceptaret et sibi appropriaret scienter: talis et ille faceret scelerate et improbe, contra suum honorem, contra iura et contra regiam maiestatem, et in crimen capitale lapsus est, bonaque ablata debent restitui, cui ablata sunt. 416) Regia maiestas, barones et equestres, totaque communitas regni Boe- mie, in uniuersali sinodo in hunc modum inter se constituerunt et ordinarunt, et tabulis memorialibus proscribi manda- runt: cum superioribus diebus scelerati et improbi scedulas proditorias, scelera- tas, diffamatorias contra omnes status regni huius, etiam et contra barones et officiales regni, conscribentes, proditorie scelerate et angulatim affixerant, pone- bant et spargebant; quamquidem rem sceleratam et proditoriam barones et equestres ac etiam Pragenses diligenter 

Strana 195
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. wdżiece s pilnosti, a chticce zastawiti a pfetrhniti, aby takowi zli, zródni a ne- šlechetní lidé w tomto králowstwí pro- spóchu mieti nemohli, takto o tom (z rozkázánie KM" a s powolenfm a do- statecnü wolf pánów, rytiefstwa, PraZan i jiných mést králowstwie českého na snómu obecnicm) rozkazuji, wypowiedaji a nalezají: Ktobykoliwék po tento Cas z kterćhokoli stawu a powahy člowěk w takowć zradć a neślechetnosti po- stižen a w prawdě nalezen byl, ježto- by takowé zrádné a nešlechetné cedule spisowal, lepal, neb metal a kladl, aneb takowých cedulí nešlechetných která příčina byl: že k takowému každému má hledieno a saženo býti jako k ne- ślechetnćmu člowčku, a takowý každý bez milosti má štwrcen býti jako zrád- ce. A ktoby pak, najda takowü zrádnü ceduli, hned jie neztrhal a jie komu jinému ke čtení neb k ohledání podal aneb poslal, a w tom byl skutku (že jest to učinil) postižen a shledán: ten má sedčti rok u wěži bez milosti, a o takowého žádného se žádný přimlúwati nemá zjewně ani tajně. A w tom roce byloliby naň shledáno a uswědčeno, že jest on tu ceduli sám spisowal neb kladl a lepal, tehdy takowý má trpěti pokutu swrchu dotčenů, to jest, že má štwrcen býti, jako zrádce. W guaternu památ- ném léta 1499, w pátek po swatém Matěji (=1 Mart.). 195 perpendentes et cupientes prohibere ac interrumpere, ut tales mali, proditorij et scelerati homines in isto regno locum ultra habere non possent: in hunc mo- dum ex mandato regie maiestatis et con- sensu et sufficienti uoluntate baronum et equestrium, Pragensium et aliarum ciuitatum regni Boemie in generali sino- do mandant, edicunt, atque constituunt : quicunque ab isto die deinceps, cuius- cunque sit status et conditionis homo, in huiusmodi re proditoria et scelerata fuerit deprehensus, et uere inueniretur, quod huiusmodi sceleratas ac prodito- rias scedulas conscriberet, affigeret et spargeret aut poneret, taliumque scedu- larum sceleratarum aliqua causa esset: quod tune in talem animaduerti debet, et comprehendi debet tanquam scelera- tus homo, et quadripartin debet sine omni gratia tanquam proditor. Si quis autem, eum huiusmodi proditoriam sce- dulam inueniret et non dilaceraret eam mox,et eam alicui ad legendum uel ad uidendum traderet aut mitteret, et cum effectu in hoe quod hoc fecerit depre- hensus et inuentus foret: talis debet in turri annum unum detineri, absque ulla gratia, atque pro tali nemo intercedere debet, neque aperte neque clam. Et interea si compertum ac protestatum fo- ret, quod is talem scedulam met scri- psisset, aut poneret uel affigeret, debet tune is pati penam supradictam, hoc est, quod debet quadripartiri, tanquam pro- ditor. Si quis uero eam inueniret, qui nesciret legere, debet clam alteri osten- dere, qui legere sciret, et ea perlecta debet eam dilacerare. Přísaha purkrabiem Karlsteinskym. 417) Přísaháme pánu bohu i wšem swatým, najjasnějšícmu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi Uherskému, České- mu oc. králi a JM" dédicóm řádně od 417) Iuramentum purgrauij Carln- stensis: iuramus deo omnipotenti et omni- bus sanctis, serenissimo principi et do- mino, domino Wladislao Vngarie, Boe- 25* 

Strana 196
196 JMK“ pošlým a wšem pánuom a ry- tieřstwu, zemanuom i městuom, i wšie obei králowstwie Českého, Ée s tiem zámkem Karlíteinem, 8 korunü i se wxemi swobodami a klenoty zemskými, kterýžto zámek i s těmi wšemi wěcmi swrchu dotčenými nám jakožto purkra- biem Karlšteinským od krále JM“ od páánuow, rytieřstwa i měst i wšie obce králowstwie Českého swěřen jest, že toho zámku i s korunú i se wšemi tě- mi wčemi swrchu dotčenými wěrně a pilně chowati máme, a práwě s tiem se wším učiniti králi JM“ i JM" dědicóm i wšie zemi: Pakliby pán buoh na krá- le JM', pána našeho milostiwého, smrt dopustiti ráčil, žeby JM'* bez dédieuow umřel: tehdy zámku Karlšteinu nemáme Zídnému postupowati, ani koruny wy- dáwati, neZ kdyZby se páni, rytiefstwo, města i wšecka obec králowstwie Če- ského z jednostajné wuole o krále swo- lili, a jej skutečně wolili a.sobě za pána wzali, tak jakž od starodáwna bylo po- dlé obyčeje, práwa a swobody králow- stwie Ceského: tehdy hned a najprwé máme a slibujeme korunu beze wšie odpornosti pánuom, rytieřstwu a mě- stuom wydati nie sobé w tom ku po- moci neberüce, coZby lidskym rozumem mohlo wymysleno byti; à po koruno- wánf, kdyZbychomkoli napomennti byli, máme také Karlšteinu králi budüciemu w moe postüpiti Paklibychme se tak nezachowali, (jehoZ pane boZe raó ostiie- ci), buď na wšem neb na diele, sezná- wáme žebychom to proti swé cti udě- lali, a čest, hrdlo i statek abychme ztratili, a k tomu abychme wěčně ne- byli nawráceni, a nad to i děti naši aby z země wyhnáni byli; tak nám pán buoh pomáhaj i wšickni swětí! W pr- wních Wáclawa Hyndráka, B. 4 [=1497.] Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. mie 9e: regi, et sue maiestatis heredi- bus legittime à sua maiestate descen- dentibus, e£ omnibus baronibus, eques- tribus, incolis regni et ciuitatibus et toti communitati regni Boemie, quod hanc arcem Carlsstensem cum corona et cum omnibus priuilegijs et clenodijs regni, quequidem arx cum omnibus rebus iun dietis nobis tanquam purgrauijs Carls- stensibus a regia maiestate et a baro- nibus, equestribus et a ciuitatibus a tota communitate regni. Boemie concredita esí, quod hane arcem cum corona et eum omnibus rebus iam dictis fideliter et diligenter seruare debemus et facere fideliter eum omnibus his rebus regie . maiestati et heredibus sue maiestatis, to- tique communitati. Si tunc dens omni- potens supra regem nostrum, dominum nostrum gratiosum, qnod absit, mortem permitteret, quod sua maiestas sine he- redibus relietis decederet, quod de arce Carlsstensi nulli debemus cedere, neque coronam exhibere, donec barones, eques- tres, ciuitates, totaque communitas regni Boemie uno animo de rege concordes forent, et cum effectu eligerent et pro domino acciperent, ita uf ab antiquo fuit iuxta consuetudinem iuris et liberta- tis regni Boemie: tunc mox, et non ante, debemus et promittimus coronam sine omni contradictione dominis, eques- tribus et ciuitatibus, totique communi- tati exhibere, nihil quod posset ingenio hominum excogitari in adiutorium in hoc nobis capiendo. Et post coronationem quandocunque admoniti essemus, debe- mus etiam arcem Carlssteynsem regi futuro in potestatem tradere. Si tunc nos se taliter non conseruaremus, quod ipsemet deus aufferat, in toto aut in parte, recognoscimus, quod id contra honorem nostrum faceremus, utque honorem ui- tam et bona nostra amitteremus, ad que ut in perpetuum non restitueremur, et 

Strana 197
Zřízení zemské za krdle Wiadislawa r. 1500. 418) Toto jest také spuosobeno a zKiezeno krílem JM" a pány a wlády- kami, že když purkrabiem Karlstein- ským nynějším i budúcím Karlštein po- stůpen bude, že wšecky wěci, kteréž na Karlšteině jsú, jakožto koruna, privi- legie wšecky a swobody, i jiné wšecky wěci a klenoty zemské, mají sepsány býti na cedulech pod sekretem krále JM", a oni purkrabie mají jeden: každý z nich jednu ceduli mieti, a páni a wládyky druhü, a ta cedule má we dsky památné wloZena byti. 419) JestliZeby se kterému z pur- krabuow Karlšteinských nynějších neb potomních w tom úřadě nezdálo býti, tehdy takowý má před krále JM' a pá- ny a wládyky, kdyZ na plném saudu sedie, predstópiti, a dáti puol léta na- pfed wédéti, Ze w tom úřadě býti ne- muoZ; a pfitom má prositi, aby ráéili w tom polauléótí ten úřad Jinym opa- tíii. Pakliby krále JM" wzemi nebylo, tehdy ten, ktozhy w tom úřadu býti a trwati nechtél, má to na krále JM' wzné- sti a za propuštěnie toho úřadu žádati. A kdyžby král JM' k tomu swoliti rá- čil, a pánuom a wládykám do plného saudu psal, že k takowému propuštění JM' swoluje: tehdy páni, rytiefstwo i mósta i wüecka obee krdlowstwie Cle- ského, takowého z úřadu toho propu- stiti maji bez odpornosti, a jiným ten úřad a to miesto opatřití mají, přijmů- ce od něho přísahu swrchu psanů. 420) ltem, jestližeby z božieho dopuštění hromem která se škoda na tom zámku stala, aneb kterúů jinú beze- 197 insuper ut etiam liberi nostri ex regno ejicerentur. Ita nos iuuet deus omni- potens et omnes sancti! 418) Hoc etiam constitutum est atque ordinatum per regiam maiesta- tem etbarones et equestres: cum pur- grauijs Carlsstensibus presentibus aut fu- turis de arce Carlssteyn cedetur, quod tunc omnes res, que in ea arce sunt. ut corona, priuilegia omnia et libertates. et alie res omnes et clenodia regni, de- bent in cedulis scribi sub secreto regie maiestatis, et purgrauij debent unus- quisque eorum unam scedulam habere, et barones et equestres alteram; et hee scedula debetin tabulas memoriales pro- scribi, 419) Quod si alicui purgrauio Curl- ssteynsi presenti aut futuro in tali of- fieio non uideretur manere, tune talis debet regiam maiestatem et barones et equestres cum in pleno iudicio fuerint accedere, et denunciare his dimidium anni ante, quod in hoc officio non pos- sit manere, et rogare debet, ut in hoc dimidio anno dignentur hoc officium cum alio uiro prouidere. Si uero regia maiestas tune in regno non esset pre- sens, debet tunc regie maiestati signi- ficare, et ueniam amouendi se ab offi- cio petere. Et cum regia maiestas ad hoe suum consensum prebuerit, et ba- ronibus et equestribus ad plenum iudi- cium scribet, quod ad talem ueniam, se amouendi ab hoc officio, consenserit: tune domini et equestres et ciuitates. totaque communitas regni Boemie, tali ab hoec officio seamouendi ueniam con- cedere debent sine controuersia, ae alio uiro hoc officium et hune locum pro- uidere debent, accipiendo iuramentum a tali supradictum. 420) Item: si ex permissione diui- na aliquod damnum eueniret in arce. siue per tonitrua, sive aliqua alia ui 

Strana 198
198 lstností. ježtoby to slušně pokázati mo- hli, ježtoby to zjewně wědomo bylo: že pro takowé škody oni purkrabie žádné škody ani ujmy na statku ani na cti mieti nemajl. W prwnich Wäclawa Hindräka B. 5 (=1497.) 421) Item, coZ se spuosobu hradu Karlšteina a koruny, kteráž na něm jest, i jiných klenotów a privilegií zem- ských dotýče, to tak a přitom stuoj, jakož dskami zapsáno a utwrzeno jest. Ale Zeby skrze purkrabie téhoZ zámku Karlšteina na budůúcie časy mohly ruoz- nice a nesnáze býwati, jakož pak 1 nynie při počátku wznikly sú, král JM' ráčil jest w těch wěcech mezi pá- ny a rytieřstwem takowý prostředek na- jíti a rozkázati, kterýž se má a mieti bude nynie i potom na budücie časy držeti a zachowati: najprwé, aby pán držal a opatrowal hrad Karlštein se wšemi jeho duochody a příslušnostmi, dokudž jest žiw, a přísahu a slib aby učinil druhému purkrabí Karlšteinskému z rytieřstwa tak a tiem: obyčejem, jakož dole napsána stojí. Pakliby ten zámek Karlštein s korunú a jinými klenoty za drženie toho pána ztracen byl, a ne- zachowalo se tak, jakž we dskách za- psáno jest: ten pán toliko hyň ctí swú i pokutami dskami zapsanými, a dru- hému to purkrabi z rytiefstwa k Zádné škodě cti jeho býti nemá. Jestližeby pak kdyžkoli; jsúc obadwa spolu na zámku Karlšteině, zámek aneb korunu ztratili, ti obadwa na cti swé hyňte, podlé zapsánie desk. Item, také ten pán, kterýž purk- rabstwie Karlšteinské držeti bude, má úředníka swého, kteréhož na tom zám- ku má, dostatečně zawázati, neuchowal- liby bnoh smrti téhož purkrabie pána jeho, aby po jeho smrti zámku Karl- šteinu i s korunú i jinými klenoty žá- dnému jinému nepostupowal, než dru- Zřízení zemské sa krále Wiadislawa r. 1500. externa, non dolosa, id quod posset e- uidenter probari, et quod manifeste sci- retur: quod ob talia damna purgranij nulum damnum aut detrimentum in bonis suis aut in honore suo habere debent. 421) Quod attinet ad conditionem arcis Carlsstensis et corone, que est in ea arce. et clenodiorum et priuilegiorum regni Boemie, ita maneat, prout tabulis proscriptum est atque confirmatum. Sed quia per purgrauios illius arcis Carl«- steyni in futuris temporibus possent dis- sensiones et discordie oriri, prout etiam et nune a principio exorte sunt: regia maiestas in hisce rebus inter barones et equestres tale medium inuenire ct mandare dignata est: imprimis ut baro teneret et prouideret arcem Carlssteyn cum omnibus prouentibus et pertinen- tis, quamdiu uiuit, et ut iuramentum et fidem daret alteri purgrauio Carlsstensi de equestribus ita et tali forma, prout infra conseriptum est. Si uero hec arx Carlsstein cum corona et alijs clenodijs. dum eam arcem baro teneret, perde- retur, et quod non seruaretur ita, pront in tabulis proscriptum sit: is baro tan- tum in honore suo pereat et penas fe- rat tabulis proscriptas, et alteri pur- grauio de equestribus non debet honori suo id damno esse. Si autem quando- eunque uterque simul essent in arce Carlssteyn, et arx et corona amitteretur, hi ambo tunc in honore suo iuxta ta- bularum prosciptum perire debent. Item, is baro, qui purgrauius Carls- stensis erit, debet officialem suum, quem in illa arce habebit, sufficienter obstrin- gere, ut si decederet de uita is baro purgrauius Carlssteyni dominus suus, ut post obitum suum de arce Carlsstein cum corona et cum alijs clenodijs ne- mini cederet, nisi alteri purgrauio de 

Strana 199
Zřízené zemské za krále hému purkrabi zuostalému z rytieřstwa. A jakž po smrti pána bude, má hned na miesto jeho beze wšech prostředkuow a odtahuow z rytiefstwa wstúpiti, a ten zámek s korunú 1 s jinými klenoty až do swé žiwnosti zprawowati tak ja- kožto pán. Item, jestližeby pak pán dal puol léta napřed wěděti (podlé toho, jakož dskami zapsáno jest), že úřad ten po wyjití toho polauletie zdáti chce, a když čas přijde a zdá jej, nemá w to pur- krabstwie žádný jiný wjíti, než z ry- ticřstwa. | A též wzdalliby jej z rytieř- stwa, nemá po něm jiný w tom úřadě býti, než pán; kromě nynie po panu Albrechtowi ,") poněwadž jest ten úřad před tiemto zřiezením zdal, nemá po něm jiný býti nežli pán, a to tak jíti, jakož napřed dotčeno jest. Item, ktozkoliwék bud z pánuow aneb z rytieřstwa purkrabí Karlštem- ským bude, ten nemá jinde „bytem býti ani wen z země slüZiti, neZ toliko má w zemi České ústawně býti. Item, pakliby se w zemi pro kte- růžkoli příčinu wálka strhla, tehdy ten pán má obeslati toho druhého purkrabí z rytieřstwa, aby přijel, a tu obadwa spolu mají ten zámek. držeti, zprawo- wati wěrně a práwč, jako na dobré lidi slušie; a bylaliby kdy jaká potřeba a pán obeslal k sobě toho z rytieřstwa, má jemu i čeledi jeho potřeby is obro- kem dáti. Item, jestližeby také který z pá- nuow aneb z rytieřstwa od krále JM" aneb od pánuow a rytieřstwa pro ně- které potřeby na Karlštein poslán tam Wladislawa r. 1500. 199 equestribus superstiti. Et mox post obi- tum baronis debet in locum eius sine omnibus medijs ae dilationibus pur- grauius de equestribus transire, et hanc arcem cum corona et cum alijs cleno- dijs usque iterum ad uitam suam, ita uti baro, regere debet. Item si baro dimidium anni ante denuneiaret, iuxta id quemadmodum tabulis proscriptum est, quod se ab officio illo post illum annum dimidium amouere uult, et cum tempus id adue- nerit, ut se ab officio amoueret: tunc nemo alius in id officium ingredi debet, quam de equestribus. Et itidem est, si se amouerit de equestribus, non debet alius esse in hoc officio quam baro, qui ei succedat. Nisi nune post dominum Albertum, quoniam se ab hoc officio a- mouit ante istam constitutionem, nemo alius illi succedere debet nisi baro, et hoe tal ordine ire debet, prout supra mentio facta est. Item quicunque fuerit purgrauius Carlnssteinsis, siue ex baronibus, siue ex equestribus, is non debet alibi mo- rar, neque extra Boemiam seruire, sed tantum debet continue esse in regno Boemie. Item si in regno ob aliquam cau- sam bellum suscitaretur, tunc baro uo- care debet illum alterum purgrauium de equestribus, ut ueniret, et ambo si- mul debent hane arcem tenere et regere fideliter, ut ad bone fidei uiros per- tinet; etsi foret aliqua necessitas, quod baro illum de equestribus uocaret ad se, debet ilh et familie sue tunc neces- saria cum pabulo prebere. Item si aliquis baronum aut de equestribus a regia maiestate uel a ba- ronibus et equestribus pro necessarijs rebus ad Carlnsstein mitteretur et ue- *) T. j. Albrecht z Kolowrat a z Libšteina, jenž od r. 1496 byl spolu hofinistrem dworu králowského, a r. 1503 stal se nejwyšším kancléřem (T 1510). 

Strana 200
200 přijel, má na zámek od purkrabie aneb od úředníka jeho puštěn býti. Item, z rytieřstwa když wejde w drženie Karlšteina a koruny i jiných klenotów, má držeti týž zámek s koru- nü i s jinými klenoty tak a tiem wším spuosobem a obyčejem, jakožto pán. A též se má we wšem zachowati jakožto pán, kterýž před ním ten úřad prwé drZal, bez umen&enie, podlé swrchnieho wypsánie. A tak se má wZdycky na budücie a wücné časy mezi purkrabie- mi hradu Karl&teina swrchu psaného zachowati, a jiź takć obadwa purkrabo- wé, páni i z rytiefstwa, titule purkrab- stwie Karlsteinskcho użiwajte. Purkrabie Karlšteinský, buď pán nebo z rytieřstwa, takto se jeden dru- hému zapiš: Já Jan známo činím tiemto listem wiem wuobec, že tak jakož před krá- lem JM“ a pány JM" na plném sau- dě i přede wší obcí králowstwie Če- ského zámek Karlštein s korunůú, kle- noty, privilegiemi zemskými mně spolu s Wiáclawem na naši přísahu swěřen jest: protoZ já nadepsany Jan tiemto listem Wáclawowi slibuji pod swü ctf a wérü, a pod tiem pode w&ím záwaz- kem a pokutami na to uloZenymi a dskami zapsanymi, kterüZ sem s týmž Wáclawem spolu ucinil, s tiem zámkem Karlsteinem, korunń, klenoty a privile- giemi k nadepsanému Wáclawowi wér- né se a práwé zachowati,; a žádnému bez wuole jeho a wédomie zámku toho nepostupowati, a koruny i s jinými wécmi na ném swéfenymi Zádnym wy- my&lenym obyéejem newydáwati ani postupowati, neZ sním spolu w tom se we wisem wérné a práwé, podlé záwaz- ku a přísahy našie dskami zemskými zapsané, králi JM" i ke wšie zemi za- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. niret, debet tunc a purgrauio aut ab officiali suo intromitti. Item purgrauius equestris cum iu- gredietur ad possessionem Carlsstein et corone aliorumque clenodiorum, debet tune tenere hanc arcem cum corona et clenodijs alijs ea forma omni ac ritu, sicut et baro, et itidem in omnibus de- bet se conseruare ut purgrauius ex ba- ronibus, qui ante eum id officium prius tenuerat, sine diminutione, iuxta pre- cedens proscriptum. Et in hunc modum semper in futura et perpetua tempora inter purgrauios arcis Carlnsstensis con- suetudo debet conseruari, eí iam ambo purgrauij Carlnsstenses, ex baronibus et equestribus, titulo purgrauij Carlns- stensis utantur. Item purgrauius Carlnsstensis, siue sit baro, siue de equestribus, alter al- teri ad hunc modum se proseribat: Ego Johannes notum facio presentibus uni- uersis: quod ita quemadmodum coram regia maiestate et dominis in pleno iu- dicio etcoram omni communitate regni Boemie arx Carlusstensis cum corona et clenodijs et priuilegijs regni mihi una cum Wenceslao ad nostra iura- menta concredita sit: ego supradictus Johannes presentibus Wenceslao pro- mitto sub meo honore et fide, sub o- mni ilo uinculo et pena in hoc con- stituta et tabulis proseripta, que cum dicto Wenceslao simul feci, cum hae arce Carlnsstensi, corona, clenodijs et priuilegijs erga iam dictum W enceslaum fideliter et recte me conseruare, ac ne- mini sine consensu eius et scientia de arce illa cedere, et coronuwm cum alijs rebus, que in illa sunt, concreditis ue- mini ulla ratione exhibere, sed me una cum eo in his omnibus fideliter et re- cte iuxta obstrictionem et iuramentum nostrum tabulis regni proscriptum, re- gie maiestati ac toti regno conseruarc. 

Strana 201
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. chowati. Paklibych se tak w tom neza- chowal, tehdy bych učinil proti swé cti, a wty we wšecky pokuty dskami zem- skými zapsané bez milosti upadl. Item, jestližeby se pak wšichni třie stawowé o krále swolih a krále wolili: tehdy Karlšteinští purkrabowé majf to- mu wolenému králi zámku s korunü a klenoty postápiti, kdyZby jim t the stawowé rozkázali, tak jakoZ se nahore píše; a nechtélliby ktery purkrabie Karl- Éteinsky postüpiti à ktomu swoliti, ten na swé cti má hynüti. Než tento, kteryby postúpiti chtěl neb postúpil z rozkázanie nahoře dotčených tří sta- wuow, ten na swé cti nemá hynúti, by pak bez onoho druhého wuole postúpil z rozkázánie nahoře psaného; ani ten zápis, kterým se druhému purkrabi za- píše, má co ten zápis ke škodě cti je- ho býti. A jestližeby kto byl na Karl- štein od krále JM" neb od země po- slán o kterü zemskü potrebu, Ze má list mieti pod zemskú pečetí. W pa- mátných X. 14 (—1498). 422) Nalezli za práwo: aby žádný skrze se ani skrze osobu nesměl pro- siti z pánuow ani z rytieřstwa za žá- dný úřad zemský za žiwnosti kterékoli osoby, kteříž by úřad zemský držal (sic) z pánuow neb z rytieřstwa, chtě sobě neb swým dětem neb komu jiné- mu prositi, dokudž ještě ty osoby žiwy jsú, kteříž ty úřady zemské držie. Pakli by kteří úřadowé zemští wyprošeni byli jakýmkoli obyčejem před tiemto swole- ním, anebo žeby kto na ně majestáty měl neb jakúžkoli jistotu, neb dědičně, že to žádné moci mieti nemá proti to- muto našemu swolení a zřiezení, neb ti úřadowé mají býti swobodni. A ten úřad tak umrlého aby JM' sradü pan- skú a wládyckú dobrému cti zachowa- lému pánu neb rytiefskému člowčku ráčil dáti, kterémuž by ten úřad příle- 201 Si tunc me taliter non conseruarem, tunc facerem contra honorem meum, ac in has omnes penas tabulis regni pro- scriptas absque gratia inciderem. Item si tunc omnes ordines de e- lectione regis una consentirent ef re- gem quod eligerent, tunc purgrauij Carln- sStenses debent electo regi de arce eum corona cedere et cum clenodijs, cum his purgrauijs hi tres ordines id in mandatis dederint, ita ut supra scri- bitur. Si uero aliquis purgrauius Carln- sstengis cedere et ad id consentire nol- let, is in honore suo debet perire; sed is, qui cedere uellet aut quod cessisset ex mandato iam dicto trium ordinum, is non debet in honore suo perire, si etiam sine consensu alterius cessisset ex mandato iam dicto, neque id proscrip- tum, quo alter alteri se proscripsit, de- bet quidquam honori eius esse in pre- iudicium. Et si quis a regia maiestate aut a regno ad arcem Carlnsstein mit- teretur in aliqua causa necessaria, is habere debet litteras sub sigillo regni. 422) Pro iure constitutum est: ut nemo neque per se neque per alios au- deat rogare, neque ex baronibus, neque ex equestribus, pro aliquo officio, ui- uente adhuc illo, qui officium illud ha- beret, uolens sibi aut suis liberis aut alicui alteri impetrare, quamdiu adhue illi uiuunt, qui illa officia tenent. Si que autem officia impetrata forent quacun- que ratione ante istam constitutionem, aut quod aliquis iam pro illis officijs litteras regias prerogatiuas haberet, aut aliquod proscriptum, uel hereditarie, quod hec omnia nullum uigorem habere de- beant contra hanc nostram constitutio- nem etordinationem, quoniam hec offi- eia libera esse debent. Offieium uero defuneti ut sua maiestas cum consilio baronum et equestrium uiro bono et in honore conseruato baroni aut equestri 

Strana 202
202 žal a který by se zemi hodil. A ktož by koli přes toto swolenie wyprosil po dnešní den a toho požití chtěl, ten a takowý aby čest i hrdlo ztratil, a sta- tek jeho aby na krále JM" připadl. Pak- li by pán který nebo wládyka, drže úřad zemský, jej wzdal dobrowolně, ten úřad JM' s radú 'pánuow a wládyk, k kterému by stawu*) náležel, aby JM' ráčil dáti podlé swrchu psaného zuostánie. A jmenowitě za tyto úřady nemá pro- šeno býti: Za purkrabstwie Pražské, za hof- mistrstwie zemské, za komornictwí zem- ské, za súdstwie zemské, za kancléř- stwie zemské; ti úřadowé jsú panští. Za písařstwie zemské, za podko- mořstwie, za purkrabstwie Hradecké ; ti úřadowé jsú wládykám. A za purkrabstwie Karlšteinské, a ten úřad jest společní, též zaň prošeno nemá býti. Za maršalstwie zemské nemá pro- šeno býti také; a dále o maršalstwie a odporu pánuow Dubských ete. polože- no jest we dskách. 423) Najjasnéjsie knieZe pén a pan Wladislaw z božie milosti Český král ete. se pány a wládykami na plném saudu nalezli za práwo, a Jan z Selm- berka, kancléf králowstwie Českého, a Sigmund z Wartmberka a z Děčína z pánuow, a Albrecht Ogief z Oéedélic, panský potaz wynesli: Ze znamenawše, kterak w králowstwí tomto neslušné a neprawé wéci powstáwajf, tak Ze zlo- &nci a lápezníci lidi na swobodnych cestách aneb kdežkoli zlúpiec, a nad to je wymyšlenými obyčeji a skrytými *) Orig. má mylně „zboží.“ Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. uiro dare dignaretur, ad guem ordinem illud officium attineret, quiue regno huic dignus foret. Et quicunque ab isto die deinceps contra hanc constitutionem a- liquod officum regni impetraret et eo uti uellet, is ac talis ut honorem et ui- tam amitteret, et bona sua ut in regi- am maiestatem deuoluerentur. Si uero aliquis de baronibus aut equestribus in offieio regni manere non putaret, illi- que sponte renunciaret, tunc hoc offi- cium sua maiestas de consilio baronum et equestrium, cui ordini officium illud pertineret, daret et conferret iuxta pri- orem constitutionem. Et specialiter pro his officijs rogari non debet: Pro officio purgrauij Pragensis, pro magistri eurie regni, pro camerariatus regni, pro iudicis regni, pro cancella- riatus regni; hec officia sunt baronum. Pro notariatus regni, pro subea- merariatus, pro purgrauij Grecensis; hec officia sunt equestrium. Pro officio purgrauij Carlnsstensis, quod officium est commune utrique or- dini, itidem pro illo peti non debet. Pro marsskalei regni non debet peti, de cuius officij controuersia inter dominos de Duba oc. et dominos Krzi- neczkych de Ronow in tabulis com- memoratur. 423) Serenissimus princeps et do- minus D. Wladislaus dei gratia Boemie rex oc. cum baronibus et equestribus in pleno iudicio pro iure constituerunt, et Johannes cancellarius de Schellenberga et Sigismundus de Wartimberga et de Dieczin ex baronibus, et Albertus Ogirz de Oczedielicz dominorum decretum ex- posuerunt: considerantes, quod in isto regno indigne res et inique exoriuntur, ita quod malefactores et predatores in publicis uijs aut ubicunque predando, et insuper miris modis et callidis ob- 

Strana 203
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. sliby a záwazky zawazují, aby tudy jich nešlechetná neprawost přikryta byla: 1 protož ktožkoliwěk kteréhožkoliwěk stawu, krom otewřené wálky a odpo- wédi, takowü neprawostí a násflnü mo- cí k jakémuZkoli wymyà&lenému slibu přinucen byl, že takowého slibu nenie powinen drZeti ani stawéti se, ani pro nezdrZenie takowého slibu a nestawenie takowy na swé cti a powésti dobré ne- má Zádné ujmy mieti. JakoZ pak od uajjasnéj&ieho knieZete a pána, pana Ru- dolfa krále Římského o takowú wčěc rozsudek stal se jest wiece než před dwéma sty lety,*) kteréhoZto rozsudku listowé na Karl&teiné poloZeni jsü od téhož Rudolfa krále Římského pod ma- jestáty JM". Jakož ten nález stojí ter- tio Andrez, B. 17(—1486). 424) Páni a wládyky na plném saudu a na obecniem sněmu, kterýž držán jest o suchých dnech letničních, se wší zemí wážiece nález obecní pře- dešlý, kterýž se jest stal s wolí najjas- nějšícho kniežete a pána, pana Wladi- slawa Uherského, Ceského oc. krále a s wolí wšie zemé, o to což se zawazo- wánie lidí a připrawowánie k slibuom bez wálky otewřené a odpowědi zjewné dotýče, kterýžto nález stal se jest na rozsudek krále Rudolfa Římského krále tak, že žádný člowčěk, kterýžby tak k slibu byl připrawen a zawázán, že ne- nie powinen se stawčti, a že to jeho cü a dobré powésti nic Bkodno byti nemá, jakož to wšecko šíře týž rozsu- dek krále Rudolfa a ten nález obecní swrchudotčený w sobě drží a ukazuje : nynie pak přihodilo se jest, že někteří zlí a nešlechetní lidé w této mierné a pokojné zemi zawázali sú jednoho do- brého člowěka, jakož naň tento nález 203 strictionibus ac obligationibus ligant ho- mines, ut in hune modum eorum sce- lerata iniguitas lateret: igitur guicungue et cuiuscungue status homines, excepto aperto bello et hostili denuntiatione, tali iniquitate et uiolenta ad aliquam calli- dam et uafram obstrictionem compulsi forent, quod tali obstrictioni nemo est obligatus satisfacere, neque se illis si- stere, neque ob non satisfaciendo tali obstrictioni et se illis non sistendo, in suo honore et bona fama ullam labem habere debet; prout a serenissimo prin- cipe et domino, domino Rudolffo Ro- manorum rege ob talem causam decre- tum factum est ante annos ducentos, cuius quidem decreti littere in Carln- stein reposite sunt ab eodem rege Ru- dolffo rege Romanorum sub sigillo sue maiestatis. 424) Barones et equestres in pleno iudicio et in generali sinodo, que ha- bita est in quattuor temporibus penthe- costes, cum toto regno perpendentes constitutionem publicam precedentem, que facta est cum consensu serenissimi principis et domini Wladislai Vngarie et Boemie oc. regis, e cum consensu totius regni de hoc, quod ad iniquissi- mam obstrictionem hominum et com- pulsionem deuinctionum sine aperto bel- lo et publica diffidatione pertinet, que constitutio facta est in edictum regis Rudolf Romanorum regis, et hoc tali- ter: quod nullus homo, qui ad talem obstrictionem esset ab aliquo compul- sus et deuinctus, teneretur se illi siste- re, et quod id suo honori et bone fame nihil nocere debet, prout omne id edi- ctum regis Rudolffi latius et constitutio generalis supradicta in se continet at- que indicat. Nunc uero ex quo contigit, quod plerique mali et scelerati homines *) Dotyká se tu listiny dne 28 Aug. 1983 od krále Rudolfa k žádosti krále Wáclawowě dané proti pretensem markrabě Oty Braniborského. 

Strana 204
204 we dskách ukazuje, pod takowým úkla- dem a pfikrytym slibem ctí a wěrůú, aby on postawil se před pány w sau- du zemském, a to powěděl: poněwadž páni J^ M' à wládyky i wšecka země jim k hrdlu hledf, Ze oni také k hr- dluom jich wšech i každého zwláště hleděti chtie; a také aby on toho zá- wazku prázden nikterakž nebyl, mic o- wšem sobě ku pomoci nebera, lečby tomu wšemu dosti učinil, čímž jest od nich zawázán; a také, by je znal, aby jich nejmenowal. Tu páni a wládyky na plném saudu sradů as pilným roz- wüZením wšie země dostatečně to wá- Ziece, Ze ten prwní nález s welikym rozwáZením stwrzen a wuobec za prá- wo uweden jest: a protož ten nález we wšem jeho znění stwrdili a schwálili sú, a za práwo wuobec uložili, a tomu, ktoZ jest zawázán, rácili sü rozkázati, a rozkazují,aby se on w takowé swé pií- hodé wedle téhož nálezu zachowal, a ta- kowému nešlechetnému a úkladnému záwazku a slibu dosti nečinil ani činiti powinen byl; ale že to jemu ani dědi- euom jeho a budücím jeho nemá, ne- bude, ani muož k žádné škodě, ujmě aneb k jaké útržce na jeho cti, na je- ho dobré powésti, ani na ničemž jiném což dobrému příslušie býti; a také že on jest wšech těch záwazkuow prázden, kterýmiž jest od nich zawázán, a že k nim a k hrdluom jich sám, neb skrze kohožkoliwěk jiného sáhnüti muoZe; a také že je beze wšeho úrazu cti swé jmenowati zjewně muože, kto sú jemu to učinili. A protož žádný aby se o to pokusiti nesměl, by téhož co tiem nz jeho cti neb dobré powěsti dotýkati měl; a pakliby se kdy o to wšetečně pokusil, a jeho čím proto nestawenie na jeho cti neb dobré powěsti dotekl, že ten jmien a držán býti má za ne- šlechetného a zrádného člowčka, a ten Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. in isto concordi et pacifico regno ob- strinxerint quemdam bone fame uirum, prout decretum in tabulis regni clarius ostendit, tali dolo fraude et callida de- uictione honoris et fidei, ut is se siste- ret coram dominis in iudicio regni ac diceret, ex quo ipsi barones et eques- tres totumque regnum de eorum capitis 'pena cogitant, quod ipsi etiam de cede eorum omnium et singulorum cogitare uolunt; ac etiam ut ab illa obstrictione liber ullo modo non foret prius, peni- tus nihil sibi in auxilium capiendo, quam satisfaceret his omnibus, ad que ab illis obstrictus sit, utque illos, etiam si noscere, non nominaret: quocirca barones et equestres in pleno iudicio, de consilio et diligenti examinatione totius regni, sufficienter perpendentes, quod prior constitutio cum magna deli- beratione confirmata et pro iure publi- co statuta sit, illam constitutionem in omni suo tenore confirmarunt et appro- barunt et pro iure publico constituerunt, illique, qui obstrictus est, mandaruut et mandant, ut ipse se in tali casu suo eonseruaret iuxta illam constitutionem, ac tali scelerate et tam dolose obstri- etioni ae deuinctioni non satisfaceret, neque satisfacere obligatus esset; sed quod id neque ei neque heredibus suis ac futuris eius debebit neque debet no- cere, neque potest ulli damno, detri- mento aut alicui detractioni in honore eius aut in bona fama, neque in ali- quo alio, quod ad bonum pertinet, esse ; ac etiam quod is est omnium obstri- ctionum huiusmodi liber, quibuseunque est ab his obstrictus; et quod is tales ac uitam eorum per se et per quoscun- que inuadere potest, nominareque eos sine offensa honoris sui manifeste po- test, quicunque sibi id fecissent. Pro- pterea ne quis id attemptare audeat, ut ob hoe factum huius honorem aut bo- 

Strana 205
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. aby hrdlo i statek ztratil, tak jako ti nešlechetníci a zrádci, kteříž sú ho tiem slibem zawazowali, ježto na ně péče žádné neměl. A jestližeby se kdy w potomních časiech komu přihodilo, že- by takowým úkladným a přikrytým záwazkem zawázán byl, žé takowý ne- bude powinen tomu slibu a záwazku dosti učiniti, ato že též jeho cti a do- bré powčsti škodno býti nemá, ani ta- ké čím proto dotýkán býti má na swé cti pod swrchu dotčenů pokutá, to jest pod ztracením hrdla a statku. A ta wée nynie i w budüciech óasiech ode wü&ech obywateluow králowstwie České- ho držána a zachowána býti má beze wšeho přerušenie na wěčné časy. 425) Také na tomto jest zuostáno : kteřížbykoliwčk takowí zjewní zhúbce a zločince byli, ježtoby byli zemi ozná- meni a po zemi jezdili, buď skrze mě- sta, městečka, wsi, zámky, dwory, twrze, neb se s nimi kto na cestě potkal, a k tomu moha je zjímati i toho neučinil, že takowému každému k hrdlu ak stat- ku hned hledieno má býti, jako k zhúb- ci obecniemu zemskému. A také jestli- žeby kto s takowými zločinci a zjewný- mi zemskými zhúbcemi, (wěda žeby ta- kowí zločince byli), obcowal, kwasil, je fedrowal, a w tom žeby byl uswědčen: že takowý každý tresktán býti má we- dle zdánie pánuow a wládyk na plném saudu. A jestližeby se kto tiem wymlú- wati a prawiti chtěl, že jest takowého zločince proto nejal, že jest k němu jemu wěře přijel: že takowá wýmluwa nic tomu ku pomoci (ktoZ by se tiem wymlúwati chtěl) býti nemá, než má tresktán proto předse býti, tak jakož se swrchu píše. 205 nam famam obtrectare uellet, si tunc quis tenere id attemptare auderet, et illum in honore eius aut bona fama, eo quod se non sisteret, obtrectaret, quod tunc talis debet teneri et haberi pro scelerato et proditorio homine, ut- que uitam et bona sua amitteret, ita uti ili scelerati et proditorij homines, qui illum tali obstrictione ligarunt, a quibus nihil mali sibi timuerat. Si tunc alicui in posterum contingeret, quod a talibus ita callida et uafra obstrictione obstringeretur, quod itidem eius honori ac bone fame damno esse non debet, neque etiam ob hoc in honore suo sibi ab aliquo obtrectari debet sub pena su- pradicta, hoc est sub pena amissiouis uite e£ bonorum omnium; et hoc nunc et in futuris temporibus ab omnibus in- colis regni Boemie teneri et seruari de- bet inuiolabiliter et in perpetuum. 425) Hoc etiam constitutum est: quandoeunque forent tales predatores manifesti ac malefactores, quimanifesti essent, et qui per regnum obequitare solerent, siue per ciuitates, oppida, uil- las, arces, curias, munitiones, aut quod his aliquis obuiam ueniret et cum pos- set eos non captiuaret, quod tunc illius uitam et bona mox inuadere debemus, tanquam contra uastatorem communem regni. Et si quis eum huiusmodi male- factoribus et manifestis regni uastato- ribus, sciendo quod tales malefactores forent, conuersaretur et conuiuereft, eis- que assisteret, idque contra talem pro- testari posset, quod quilibet talis puniri debet iuxta mentem baronum et eques- trium de pleno iudicio. Et si quis uel- let se excusare, quare talem malefacto- rem non captiuasset, eo quod ad eum confidenter uenisset, quod talis excusa- tio illum nihil iuuare debet, sed mox debet puniri, prout supra commemo- ratum est. 

Strana 206
206 426) Také na tomto zuostáno jest: že žádný nemá takowým zloćincuom žádných gleituow dáwati bez powolenie Králowy Milosti pána zemského aneb pánuow a wládyk z plného saudu. Pakli by se kto toho dopustil a takowé zlo- čince gleitowal, má tresktán býti bez milosti wedle zdánie pánuow a wládyk z plućho saudu. W prwních Wáclawa Hindräka, F. 21. (=1497.) 427) Nalezli za präwo: ktoZby ko- ho do wézenie wzal a w wazbu jej wsadil a zawieral, a slibem jej w tom wózenf zawśzal, a w tom on ušel, že proti swé cti tu by nic neučinil. Než jestližeby kto koho slibem zawázal, ne- má jeho zamykati, než na jeho čest je- mu wěřiti; jakož o tom nález w bielych puohonnych léta 1495. 428) Nalezli wuobec za práwo: že páni a wládyky, kteří w saudu kterém- koli sedajf, nemají z saudu neb coż w saudu sediece slyšie, nižádnému swéd- čiti; než čehožby swědomi byli bez saudu, to mají swědčiti. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 426) Item hoc constitutum est: quod nemo debet talibus malefactoribus saluum conductum dare sine consensu regie maiestatis aut baronum et nobi- lium de pleno iudicio. Si tunc quis id committeret, ac tali malefactori saluum conductum daret, is debet absque omni gratia puniri iuxta mentem baronum et equestrium de pleno iudicio. 427) Pro iure constitutum est: si quis aliquem in suam captiuitatem acci- peret et in carcerem suum conijceret ac teneret, et insuper eum fide obstrin- geret, isque postea aufugeret, eo casu quod aufugeret, nihil faceret contra ho- norem suum. Nam si quis aliquem sibi fide obstringit, non debet tunc talem in carcere concludere, sed eius fidei qua obstrictus sit credere debet. Si uero non esset in carcere conclusus, fide ta- men et honoreforet obstrictus, et aufu- geret, talis tunc honorem suum perderet. 428) Pro iure constitutum est: ba- rones et equestres, qui in iudicio qua- lecunque sit illud sedent, non debent in causa ilius iudici, in quo sedent, testi- ficare. Sed cuiuscunque rei forent conscij citra iudicium, hoc possunt testificare. O hrdla ztracenie, staré. 429) Nalezli wuobec za práwo: lé- t& boZieho 18318, w pátek po sw. Jero- nymu, páni králowstwie Českého: že ktoZby koliwék na dwofe najwyśsieho písafe králowstwie Ceského, tu kdež dsky zemské jsú, (kteryZ nynie jest neb potom bude), nuož swój neb meč ob- nažil neb wytrhl, že tomu má ruka pra- wś utiata byti; pakliby koho aż do wylitie krwe ranil, hlawa mó jemu stia- ta býti, Secundo Ulrici, O. 9. 430) Nalezli wuobec za práwo: Ze niżśdny bud obywatel, ani domści, a- 429) Pro iure constitutum est: anno domini M.cce.lxxviij, die Veneris post festum Hieronymi, domini regni Boe- mie constituerunt: quicunque in curia supremi notarij regni Boemie, illic ubi tabule regni essent, nunc aut in poste- rum, cultrum suum aut gladium denu- daret aut stringeret, aliquem uolendo percutere, quod illi dextra amputari de- bet; si uero usque ad sanquinem ali quem uulneraret, tunc caput ili am- putari debet. 430) Pro iure constitutum est: quod nemo, sie sit inhabitator, siue sit do- 

Strana 207
Zřízení zemské za hrádle Wiadislawa r. 1500. nebolito host, nemá k překupowání stfiebra wézti, a zwláště žádný kupec a obchodník, ani jiný žádný aby pe- něz zlatých, grošuow, ani haléřuow ne- pfepalowal ani pfekupowal, než toliko wše do domácích měn nesli, a to pod najwétáí pokutü. Nebo w našich mě- nách každému má podlé slušnosti za- placeno býti, ktoby je chtěl nésti do- browolně. Pakliby se komu zdálo, žeby měl w tom &kodu mieti skrze prodánie do našie weksle, pfejem to každému, aby sobě dal našim úředníkuom na to wydanym penieze přepáliti, a což z to- ho střicbra přijde, to buď dáno do na- šie mince a zaplaceno wedle obyčeje. A také ktoby sobě chtěl striebra kúpiti k swé potřebě, to bude moci učiniti, a wšak tak, aby toho překupowáním z zemé neprodáwal ani nosil. W pamá- tnych, G. 11 (1469)*). 431) Nalezli wuobec za prówo: swédomie, jestliZeby je kto tśch, ktoż je pfisie, aneb ti ježto je w moci mají, pronesli, ten ati mají bez milosti ztratiti hrdlo. W prwních Wáclawa Hindráka, A. 80 (= 1497.) 432) Nalezh wuobee za práwo: ja- kož učkteľí swéwolné proti wáéemu práwu nesprawedliwó minci na&i tepü a falsujf, nám i wáemu králowstwí k weliké škodč, takowé wÉecky mince zapowiedáme, aby brány nebyly; pakli uswědčen kto bude anebo popaden byl, jeZtoby takowé pe- níze mezi lidi wnášel, takowy każdy aby kázán byl a pomstu trpěl, tak jakož na falešníka slušie. A brž nad to za- powicdáme, aby žádný mincí cizích, ja- kožto Gerlických peněz, ani za ně kto co kupowal, ani prodáwal: neb jest to nám i wšemu králowstwí weliká a zna- 207 mesticus, siue hospes, debet argentum ad reuendendum de regno auehere, et specialiter nullus mercator aut negotia- tor, negue guisguam alius, denarios, flo- renos, grossos, obolos debet transurere, neque ad reuendendum emere debet; sed debent omnia ad domesticas mo- netas portare, et hoc sub maxima pe- na, sub amissione scilicet capitis. Quia in nostris monetis debet cuilibet iuxta competentiam solui quiscunque hos por- tauerit. Si tunc alicui, uideretur, quod in hoc deberet damnum habere per uen- ditionem ad nostrum cambium, faue- mus cuilibet, ut nostris officialibus in hoc constitutis denarios daret sibi trans- urere; quicquid autem argenti ex his conflabitur, hoc dari debet ad nostram monetam, et soluetur ei iuxta consuetu- dinem. Si quis uero uoluerit argentum ad opus suum aliquod emere, id licebit cuique, attamen hoc conditione, ut id extra regnum nemini uenderet neque portaret. 431) Pro iure constitutum est: si quis ex his, qui testimonia scribunt, aut qui in sua potestate habent scripta testimonia, ea manifestarent, ille et illi absque ulla gratia capite plecti debent. 432) Pro iure constitutum est: sunt plerique, qui pertinaciter contra omne ius improbe monetam cudunt et falsi- ficant, nobis et toti regno in maximum damnum. 'lalem omnem monetam in- terdicimus, ne capiatur ab aliquo; si quis autem protestaretur aut esset de- prehensus, quod talem monetam inter homines dispenderet, quisque talis ut puniatur et uindictam ferat prout falsa- rius. Et insuper interdicimus, ut nullus monetam alienigenam, sicut denarios Gerlicenses capiat, neque pro his aliquid emat aut uendat, quoniam id nobis fo- +) Jest to článek sněmowního snešení pod králem Jiřím r. 1469, jež wiz celé w Archivu *eskóm, IV. 437—440. 

Strana 208
208 menitá škoda, by takowá lehká mince сте шёа у našem králowstwí brána býti. W památných, G. 11 (= 1469) *). 433) Najjasnějšíc knieže a pán, pan Karel, Římský král wždycky rozmnožitel a Český král, rozkázal we dsky zemské wložiti, že páni země české nalezli za práwo: Ze ktožby koli člowěka zabil, ten wražedlník z toho mordu aneb z hlawy na swém práwě neb saudu, k kterémuž příleží a přísedí, a ne na jiném, totižto zemanín w zemském, man na manském, měštěnín na městském práwě nařiekán neb winén byti má, Secundo Dačic, A. 6 (= 1366). 434) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby úředníci neb úředník od desk zemských, od úřadu, neb komorníci jeli na puohon, aneb pro jinü wéc podlé práwa, a žeby kto práwa trpěti nechtěl, neb puohonu přijieti, a že kto na úřed- níky mocí sáhl a je bil, aneb zranil neb mordowal, neb komorníky zbil, kdyžby komorníci od úřadu jeli: ten a takowý aby hrdlo proti králi i statek ztratil; jakož o tom nález guarto Mathia E. 22 (= 1487). 435) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto úředníky menšie nařekl, žeby něco úkladného a newčrně učinili proti práwu, a toho by na ně nedowedl, má hrdlo ztratiti; pakliby na ně dowedl, anebo na kterého jednoho z nich, tóż pokutu má podstüpiti. W památných, ©. 24 (= 1492). 436) **) Nalezli wuobec za práwo: aby z kniežat, z pánuow, а губе виа. Prażan, ani zjinych mést, Zádny nemá kázati stieti, ani smrti niZádné Zádnému uciniti za gleitem králowskym, jeZtoby ten gleit král JM' hajtmanu králowstwie *) Tóž jako nahoře při číslu 430. Zřízení zemské za krdle Wiadislawa r. 1500. ret et toti regno magnum et insigne damnum, ut tam leuis moneta alieni- gena deberet in nostro regno capi. 433) Pro iure constitutum est: se- renissimus princeps et dominus Carolus Romanorum rex semper Augustus et Boemie rex mandauit in tabulis regni proscribi; quod domini regni Boemie constituerunt pro iure: quicunque ho- minem occideret, is homicida de illo homicidio et de capite in suo foro aut iudicio, cui adiacet et assidet, et non aliunde, hoc est nobilis in regni iudicio, feudatarius in feudi, ciuis ciuitatis ac- cusari et inculpari debet. 434) Pro iure constitutum est: cum officialis uel officiales a tabulis regni, a tabulis, aut camerarij irent ad citan- dum, aut pro alia re quapiam de iure, et quod interim aliquis officialibus uim inferret ac eos uerberibus afficeret, uel uulneraret, ueloccideret, aut camerarios percuteret, cum camerarij ab officio mis- si forent: talis in penam capitalem et amissionem bonorum regie maiestati incidet. 485) Pro iure constitutum est: si quis officiales. minores infamaret, quod aliquid dolose et infideliter contra iura perpetrarent, illudque contra eos non protestaretur, uitam is amittere debet; sin autem id contra eos protestaretur, aut contra unum ex his, eadem pena plectatur. 436) Pro 1ure constitutum est: quod nemo ex principibus, baronibus, eques- tribus, Pragensibus, neque ex alijs ciui- tatibus, deben! ullum decapitare aut sup- plicio aliquo genere mortis afficere ali- quem, qui regie maiestatis saluum con- 9?*) Rukopis Raudnicky podáwá zwláštní článek o gleitech králowských aneb od zpráwcüw zemských daných, dle snešení sněmowního r. 1510 o sw. Hawle. Oba pak rkp. kladau we čl. 436 text latinskému podobny, a ze- jména to místo: „A když ten gleitu kůže, má toho požiti; krom lidí obecních panských a ryticiskych, ti proti pánuom swým nemají gleitowáni býti.“ 

Strana 209
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Českého (miesto JM“ držíciemu) oznámil, a hajtman to oznámil zemi. Pakliby kto učinil to, ten má králi JM“ hrdlo 1 sta- tek propadnüti. A též z nahoře wšech psaných stawuow, že žádnému z panského, z ryticřského stawu, ani z Pražan, ani z mčst smrti nočně nebo tajně, za řádu nebo práw dokudž jdú, bez wyslyšenie před práwem zemským, žádný nemá dáti učiniti, ktožby u koho nebyl a nebyl pán jeho, krom zločincuow podlé zem- ského zuostánie. Pakliby kto to učinil, aby týž sám hrdlo ztratil. Jakož o tom nález w guaternu menšiech zápisných, léta božieho 1497, w sobotu po swatém Marcellu (8. Jun.) mezi Sliky. 209 ductum haberet, isque inuocaret illum saluum conductum, uolens illum osten- dere. Sed debet fide et honore obstrin- gi ut illum saluum conductum osten- deret in termino competenti coram. duo- bus aut tribus nobilibus; et cum illum saluum conductum ostenderit, debet tunc is illo frui; exceptis plebeis baronum et equestrium, tales non debent saluo con- ductu frui contra dominos suos. Si quis autem hoc faceret, is in penam capitis et omnium bonorum regie maiestati in- cidere debet. Itidem ex supradictis sta- tibus neminem de baronibus, de eques- tribus, de Pragensibus, de ciuitatibus capite nocturno tempore aut clam, tem- pore ritus etiuris ordine, cum iura ha- beant suum progressum, indicta causa in regniiudicio, nemo dobet punire, qui non seruire apud aliquem, isque etiam non esset dominus suus, exceptis male- factoribus iuxta regni constitutionem. Si quis autem hoc faceret, ut itidem ipse met pena capitis plecteretur. Vt de hoc constitutio est in quaternione minorum obligationum, O hrdla ztracenie, pokuty. 437) Nalezli wuobec za práwo: ktożby koho zabil, a měl toho jakü wýmluwu, wolaje se na práwo, má uru- čiti pod slušný základ, aby ku práwu dostál. A jakýžby koli základ jemu jmenowán byl, buď králem JM“ neb pány a wládykami na plném saudu, aneb od té raddy, kdež by se takowého mordu dopustil, buďto od purgmistra a konšel: tehdy takowý základ, pod kterýžby uru- čen byl, jestližeby jej propadl a k ta- kowému práwu nedostál, má do komory králowské pfipadnáti ten zíklad. Roz- sudek we dskách památnych, L. 14 (= 1487). 437) Pro iure constitutum cst: si quis aliquem occideret, et diceret se posse excusare, inuocaretque ius, eo casu debet satisdare cum conuenienti pignore, ut se sisteret in iudicio, ac in ilo usque ad finem cause sue perdura- ret. Quodeunque tune pignus illi nomi- nabitur, siue per regiam maiestatem, siue per dominos et equestres in pleno iudicio, aut a consulatu ubi tale homi- cidium perpetrasset, hoc est a magistro ciuium ef consulibus, tune tale pignus, quo satis dedit, si in penam illius dan- di, quia non compareret, iudicio laberetur, tale pignus ad sameram regiam de- uolui debet. 

Strana 210
210 438) Nalezli wuobec za práwo: že nemá Zádny zlodéjské wéci kupowati, wéda o tom Ze jest kradena; pakliby kúpil, že má tresktán býti jako jiný zloděj, kdyžby to naň prowedeno bylo. A jestliže by kúpil newěda o tom, proto to darmo wrótiti musi, coZ by swého u toho nalezl, Ze o wiec k nému hledieno nemá byti Secundo Maauritii, G. 14, E. 13 (— 1406); primo Mauritii, druhá kota (— 1405). 489) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto jinému we dsky kladl dědiny králowské anebo duchownie, à sám jich we dskách nemaje, a wěda že jsá krílowské neb duchownie, Ze má takowý za falešníka jmien býti, a králi w tresktánie upadne, a statek k tomu proti králi propadne. Než jestližeby kladl newěčda, tehdy ten wklad nemá moci mieti, a ten také úrazu na swé cti ani na statku žádné škody nemá mieti, než drž se swého zpráwce, dada jemu úmluwu. A jestližeby kto které dědiny kladl we dsky, sám k nim práwa nemaje, a ten ktožby práwok nim měl, pohnalby z nich, a wysúdilby je na tom, ktožby ty dědiny držal: tehdy ten ktož jest je kladl we dsky, k nim práwa ne- maje, upadne w pokutu nahofe poloZenü i králi w tresktánie. A ten ktožby ty dědiny dskami k sobě přijal, wóda o tom že onen, kterýž mu je kladl, a práwa k nim neměl, že w túž pokutu upadne, jako ten ktož mu je kladl. Pakliby kto nebyl narčen, ktožby ty dědiny držal za tři léta a za osmnáct nedělí, ten má toho prówa użiti. O tom rozsudek w modrých památných léta božieho 1455, a druhý kota o rozsudek králowský, A. 6. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 438) Pro iure constitutum est: ne- mo rem furto ablatam debet emere, sci- endo eam esse furtiuam; si guis autem emeret, talis puniri debet non secus quam fur, si id in illum protestari pos- set. Si autem rem emeret, quam igno- raret esse furto ablatum, nihilominus tamen debet eam gratis restituere illi, quiequid sue rei furtiue apud eundem inuenerit; pro reliquo autem, quod non inueniret, non tenetur ei aliquid restituere. 439) Pro iure constitutum est; si quis alteri bona regia aut spiritualia in tabulis proscriberet, que ipsemet in fa- bulis non haberet, sciendo talia bona esse regia aut spiritualia, quod talis de- bet haberi pro falsario et in suppli cium regie maiestati delabetur, bonaque sua insuper in regiam maiestatem deuol- ui debent. Sed si ignoranter proscri- beret, tunc tale proscriptum nullum ui- gorem habere debet, nec ille ullam of- fensam in suo honore, neque in suis bonis aliquod damnum ferre debet, sed agat pro re euieta contra fideiussores, dando eis monitionem. Si uero quis ali- qua bona alteri in tabulis proscriberet, ad que ipse ius nullum haberet, is uero qui ius haberet ad bona illa, citaret pro ilis possessorem, et ex iudicato illa a possessore acquireret, eo casuis, qui illa bona alteri intabulauerat ad ea nullum ius habendo, incidet in penam supra- dictam et regie maiestati in uindictam. Is autem, qui illa bona per intabulatio- nem accepit,sciens illa bona non fuisse ilius, qui ea intabulauit, aut ad illa ullum ius habere, quod tune in similem penam cadet, sicut ille qui intabulauit. Si autem ille pro his bonis, qui teneret ill, non fuisset inquietatus ullo iure in tribus annis et xvii] hebdomadis, is tunc suo iure tute frui potest. 

Strana 211
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. O hanéníi. 440) Najjasnéjsie knieZe a pán, pan Wladislaw boží milostí Český král, se pány a wládykami na plném saudu na- lezli wuobee za práwo. jakož mnozí lidé w tomto králowstwí nalezajf se, že z lehkých příčin swadiece se, jedni druhé wysoce zhanóji a na čest sahají, a ten ktoZ jest zhanén, newywedeli se, hanbu trpi, pakli se wywede, ten ktoż jest hanél, pokuty žádné nenese: tu Jąn z Selm- berka, kancliór králowstwie Ceskcho, a Jiřík Berka z Dubé a z Lipóho z pánuow, Albrecht Ojieř z Očedělie z wládyk, panský a wládycký potaz wynesli: že ktožby koli po dnešní den koho zhaněl na jeho cti a toho nedowedl, takowý aby napřed seděl dwě neděli u wěži, a potom aby zhančného odprosil pro buoh a pro matku boží, aby mu to odpustil, a Że mu swůú řečí křiwdu učinil. Stalo se u vigili sw. Tomáše apoštola léta božicho 1485. Tertio Andrez, A. 18. 441) Nalezli wuobec za práwo: Což se wiery dotýče pod jednú spuosobů *) a pod oběma, abychom se neutiskali, než spolu byli za jednoho člowčěka, jako dobří přátelé. Pakliby jaká ruoznice očkoli o jakékoli kněžie znikla neb o jiné wěci, což se útiskuow wiery dotýče, aby to wznešeno bylo na krále a na pány a wládyky w saudu zemském. A ten, ktožby komu nátisk učinil, aby před saudem zemským bez puohonu stál, a tu aby páni à wládyky tu wéc na- prawowali. A ktożby koli pro tu wéc k saudu zemskému a k rozkázaní krá- *) Orig. mi: pod jedni osobi. 211 De Infamatione. 440) Serenissimus princeps et do- minus, D. Wladislaus dei gratia Boemie rex, cum dominis et equestribus in ple- no iudicio pro iure constituerunt: ex quo multi in isto regno reperiantur, qui ex causis leuissimis litigando inuicem se grauiter infamant et honorem com- maculant turpiter, isque qui infamatus est, si se non expurpat, patitur infa- miam, et si se purgauerit, is qui illum infamauit nullam penam ob hoc susti- net: igitur Johannes de Schellenberga, supremus cancellarius regni Boemie, et Georgius Berka de Duba et Lipa de baronibus, et Albertus Ogicrz de Ocze- delicz ex eguestribus, decretum super hoe baronum et equestrium exposue- runt: quod si quis ab isto tempore al- terum infamaret in honore suo, neque id inillum produceret, talis ut imprimis duas hebdomadas in turri maneret, ac demum quem infamauit, ut propter do- um rogaret et propter uirginem bea- tam, ut is id ili parceret, quodque ei suis uerbis iniuriam fecerit. Actum est in uigila sancti Thome apostoli anno domini M.ccecc.Ixxxv. 441) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad fidem sub una specie ct sub utraque, ut nos inuicem in hoc non persequeremur, sed potius ut essemus pro uno homine, uti amici boni, Si tum aliqua dissensio ob quascunque res aut qualescunque sacerdotes exoriretur in hoc, quod pertinet ad persecutionem mutuam fidei, ut tunc id mox signifi- caretur ac perferrent ad regiam maie- statem et ad barones et equestres in regni iudicio; et is, qui alteri ob fidem oppressionem intenderet facere, ut ante iudicium regni absque citatione compa- 

Strana 212
212 lowskému, panskému státi nechtěl, na toho abychom sobě wšickni pomocníci byli. A strana strany af nehanie, (a strana stranó k potupé nemaluj; pakliby ktorá strana malowati kázala k potupě druhé stranč, muože ji pohnati též jako o banénie.) A kterýžby kněz druhú stranu haněl, af jest před pány a wládykami w súdu zemském postawen; a kterak s ním král a pini J" M' à wládyky ráčie nalożiti, to bud pri J^ M* wuoli. A král JM' ráčil jest přiřéci obojie straně, při zwy- klostech a sprawedliwostech zachowati; a my, potomci a budůúcí naši, abychom při tomto zříezení a swolení zuostal a trwali nynie i na budücie éasy. W pr- wních Wáclawa Hindráka, D. 1 (— 1491). 442) Nalezli wuobec za práwo: jestliżeby se komu cti dotykalo, a on swüdka pohnal: ten nemá o cest sauzen byti, letby mu swédek priprawen byl, (kteryżby w zemi byl; pakliby w cizie zemi byli swédkowé, tehdy hnáti je má práwem, jakž ta země za práwo má.) A kdyžby připrawen byl, má swěděiti, a k tomu tresktín býti, že prwé swědčiti nechtěl. W prwních Wáclawa Hindráka, B. 1 (= 1497). 443) Nalezli wuobec za prśwo: Jestliżeby kteff od Nemcuow jaké sobě ple kupowali bez powolenie králowského, panského a wládyckého, a o ně z české ko- runy jakýmkoli spuosobem hleděti chtěli, že jim toho napřed král JM' i wšickni obywatelé koruny Ceské trpěti nechtie; Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. reret, et domini ut hane rem in inte- grum restitnerent et corrigerent. Quis- eunque uero ob huiusmodi rem ad iudi- cium regni et ad mandatum regium et dominorum comparere nollet, contra ta- lem ut omnes nobis iuuaremus et inui- cem adessemus. Ne pars una alteram partem infamaret, neue pars in contu- meliam partis aliquid pingat; si autem id fieret, quod pars una in contemptum partis alterius quid pingere faceret, po- test tunc eam citare sicut pro infamatio- ne. Et cuiuscunque partis sacerdos al- teram partem infamaret, ut talis in iu- dicio regni ante dominos et equestres sistceretur; quomodo antem cum tali regia maiestas et domini et equestres agere uelint, hoe eorum permittitur uo- luntati. Suaque maiestas spopondit am- bas partes circa eorum consuetudinem et equitatem conseruare. Et nos quoque et posteri nostri et futuri circa istam constitutionem ac ordinationem mauea- mus et duremus nune et in perpetuum. 442) Pro iure constitutum ost: quod si quis in. honore suo esset ab aliquo infamatus et testem citaret, talis non debet pro honore prius iudicari; quam testis citatus ad testificandum compella- tur, qui saltem tunc in regno esset, uel ex reguo; sed alienigena testis ci- tari debet ad ius illud, prout est ius terre illius et consuetudo, et is iuxta iura illius terre testificare debet. Cum autem testis supradictus domesticus ad- actus foret ad testificandum, debet etiam insuper puniri, quod prius testificare noluerat. 443) Pro iure constitutum est: si quis ab Almanis causas aliquas emeret sine consensu regie maiestatis et baro- num et equestrium, et pro his ex regno Boemie contra Almanos qualicunque uia et modo agere uellet, quod id illis im- primis regia maiestas ac omnes incole 

Strana 213
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. nébrZ je tresktati chtie, jako wšetečné a podezřelé lidi, jako ty, kteříby chtěli nefád w zemi a nesnáz bezpotřebnů učiniti pro swé zisky neslušné. W prw- ních Wáclawa Hindráka, B. 1 (— 1497). 213 regni Boemie tolerare non debent, imo tales punire debent, tanquam temerarios et suspectos homines, et tanquam illos, qui uellent im regno disturbium et ina- rem tumultum ob lucra sua illicita facere. Pokuta peněz. 444) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby se kto w cizie grunty uwázal, buďto lesy, lauky, dědiny, řeky, potoky, aneb kterýchkoli jiných wčcf užíwati mu nedal, a jemu škodu činil, aneb rybník na grunt cizí topil, anebolito také lauky a lesy přesekal, aneb se w poddacie cizie uwázal aneb w grunty poddacieho, a o to pře byla: ktoZby to držal, a těch gruntuow po napomenutí postúpiti nechtěl, ten aby jeho pohnal z pychu, ne z moci. A bylliby naň ten pych uweden před pány w plném saudu, aby za ten pych napřed tomu, komuž jest jej učinil, 50 kop grošuow českých dal, a gruntuow těch jemu postúpil we dwú neděléch po rozsudku, A w těch dwú neděléch aby jemu škody wedle rozeznánie uředníkuow dal a zaplatil bez puohonu. Pakli by ten požena z pychu neprowedl, zaplať druhé straně též wšecky škody, kteréž úředníky nalezeny a rozezniíny budü. W guaternu trho- wém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. (Rkpp. kladau článek ten takto :) O pychu. Nal. w. za práwo: což se pychu dotýče, jestli- žeby jej kto komu učinil, a w grunty se jeden druhému uwázal, a lesy aneb lüky pfesekal, aneb se w řeky w potoky uwázal, neb w nich lowil & jich užíwati tomu nedal, čiež jsúů: má k nému ten, ieZ jsü, poslati dwa élowéky zachowalá, neb listem pod pečetí: swú jeho má žádati po těch dwů dobrých lidech, aby jemu nebránil jeho gruntuow užíwati, aneb udélalli jost jemu jakü &kodu na téch gruntiech, aby ji jemu naprawil. Pakliby ten, komuZby posláno bylo, nechtél jemu téch gruntuow postüpiti we dwü nedéli, anebo škody napra- 444) TP'ro iure constitutum est: quod ad contumeliam, quam alter alteri facit pertinet, si quis eam alicui faciet, et se in fundum alterius intromitteret, aut siluas aut prata secaret et meterct, aut sl se in flumina et riuos intromitteret et im his piscaretur, ac illis illi cuius sunt frui prohiberet: debet is tune, cuius sunt, duos homines bone fame aut litteras sub sigillo suo mittere, ab eoque petere per hos duos homines, ut eum non prohi- beret suis fundis frui; vol si im his fun- dis aliquod damnum fecerit, ut ei satis- faceret. $i tunc is nollet de fundis illius cedere infra duas hebdomadas, aut d:mn- nis satisfacere, potest tune is, cui falis contumelia faeta sit, ilm citare pro pena X ff gr. It si in ilum prote- stabitur ante iudicium, tune condemna- bitur actori ad penam X |f gr. et ex- pensas insuper soluere, que actor pro- ducet iuxta constitutionem regni debet. Si quis autem ob contumatiam ' aliquem citauerit, e£ eam contumeliam in. aducr- sarium non rite producet, tunc actor tenetur reo dare quinque [© gr., et in- super omnes expensas iuxta approbatio- nem officialium. Et ob talem contume- liam supradictam citari debet ad regni iudicium; ob alias autem contumelias quiuis citare poterit ad quodcunque uolet iudicium, preter purgrauij iudicium ; ct itüidem is, contra quem talis contumelia protestabitur, dare tenetur actoriX (P pr. Ac etiam rursus si actor non produxerit contra reum contumeliam ei fecisse, iti- dem dare debet reo muletam supradictam 

Strana 214
214 witi: bude jej moci ten, komu se ten pych stal, z desieti kop gr. č. pohnati; a prowedeli ten pych před saudem, tehdy pohnaný jemu deset kop gr. č. daj, a škody jemu bude po- winen nad to zaplatiti, což prowede puowod wedle zfiezeni zemského. Pakliby kto pohnal z pychu a toho pychu neprowedl, tehdy po- hnanému bude powinen dáti 5 kop gr. č. a pohnanému též škody bude powinen napra- witi na schwálení úředníków. A z těchto wšech nahoře psaných pychuow má se před saud zemský hnáti; a z jiných ze wšech py- chuow muož každý hnáti, k kterémuž se koli saudu zdá, krom purkrabskéko ; též jestližeby uweden byl pych na koho, má dáti swrchu- psanů pokutu puowodowi. A ktožby požena z pychu, jeho neprowedl, též má pokutu dáti pohnanému nahoře psanů. Pakliby se komu zdálo, žeby mu se wětší škoda stala tím py- chem, než za 10 kop gr. č., tehdy muož práwem z jaké sumy chce pohnati; a což prowede wedle práwa, toho užiti má. Než uwázalliby se kto komu w óie grunty, a onby mól za to zpráwce, Ze to má zpráweiem swym oznámiti podlé práwa, kdyZby z pychu pohual. Nez piíedesli puohonowé o pych, ti maji pfed sc jiti wedle pfede&lóho zfiezenie. 445) Nalezli wuobec za práwo páni na plném saudu, a Jindřich z Rozm- berka a Zbyněk Zajiec z Hazmburka panský potaz wynesli: Již po tento dnešní den, ktož na koho útok wloží, ten má tudiež hned jmenowati, a napsáno má býti, z čeho chce pohnati; a jakž útok wloží, aby předse dohnal konečně do suchých dní najprw budůúcích; a to wždy do každých suchých dní, komužby kdy se koho pohnati událo. Pakliby nedohnal, tehdy má dáti tomu 10 kop grošuow, proti komuž jest útok wložil; a budeli ohledáno, Zeby na zmatek a nepráwé pohnal, tehdy bud ten také dwě neděli w wéZi w panské wazbé držán, a pohnanému jeho náklady na- wrat, coZby mohl pohnany piísahü swú obdržeti, a nadto 10 kop grošuow po- hnanému daj we dwú nedělí, anebo se s pohnanym wedle jeho wuole smluw; a nebudeli se zdáti a chtieti pohnanému Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. V [P gr. Si tum alicui uideretur, quod illi per contumeliam maius damnum esset factum quam pro X (P gr., tune potest de iure pro quacunque summa citare; et quiequid damni de iure producet, hoc etiam frui debet. Sed si quis se intro- mitteret in possessionem alicuius bono- rum, et is contra haberet pro euictione fideiussores, quod id de iure fideiusso- ribus denunciare debet, postquam ob istam contumeliám quemquam citaret. Sed precedentes citationes ob contume- liam debent progressum suum habere iuxta precedentem constitutionem. 445) Pro iure constitutum est: do- mini in pleno iudicio, et Henricus de Rosis et Zbinko de Hazmburga domi- norum decretum exposuerunt: jam ab isto tempore, cum quis contra aliquem citationem deponit, is debet mox nomi- nare 'et inscribi debet, pro qua re agere uult; et cum citationem deponit, debet eam ad finem deducere omnino usque ad. quattuor tempora proxime uentura; et ita semper ad quelibet tempora quat- tuor, quandocunque citare alicui uidebi- tur. Si tune eam non adducet ad finem, tunc debet parti aduerse dare X [D gr. contra quem citationem deposuit. Si uero erit cognitum, quod uiciose et non rite citasset, debet etiam insuper talis in turrim conijci et expensa citato ut etiam persoluat, pro quibus citatus iura- mentum auderet facere, et X sexagenas grossorum illas ei det infra duas heb- domadas, aut pro his ineat cum citato 

Strana 215
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. za náklady přísahati, to muože opustiti, než toliko 10 kop grošuow předepsaných buď jemu dáno. Secundo Düpowecz, P. 29 (= 1454).*) Nalezli wuobec za práwo: ktožby komu w potociech, neb w tuoniech neb řekách, pychem ryby lowil neb lowiti kázal, bez wuole a wědomie toho, čížby ten potok, tuoné aneb řeky byly, ten tu pokutu propadne wedle swolenie prw- nieho o pychu, O tom rozsudek w bielÿch puohonnÿch léta 1489. 446) Nalezli wuobec za práwo: ktozby statek od koho kaupil a we dsky by mu jej kladl s kurmi, robotami, wajci ospy, aneb s éfmZkoli, a jestlizeby ten ktož jest kaupil, některé wěci té na tom statku nenalezl, buď roboty aneb které jiné wčci: má jemu ten, ktož jest prodáwal a we dsky wložil, to což mu se nedostalo, jakž dsky ukazují, na sum- mč zase sraziti, po čemž jemu na trhu tu wče pokládal. Pakliby ten, ktož jest prodal, wedl swědomie proti dskám, prawč, že jest té roboty i s tiem což we dskách stojí neprodáwal: i desk žádný pře- swčdčiti nemuož; a ten, jakž mu dsky swědčie, má toho užiti. A ten ktož jest swědomie proti dskám wedl, má dwě neděli u wéZi sedéti, proto Ze se jest smél o to pokusiti a proti dskám swá- domie wésti. O tom rozsudek quarto Joannis Plana, M. 21 (— 1464). 441) Nalezli wuobec za práwo: ktoZby mél nékde wes, a néktoby w té wsi měl člowčka nebo wiece: že jeden pán bez druhého wuole w té wsi cest ani wuobci rybníka déléniem zatopo- wati nemá, ani jinam cesty a obce pře- wozowati nemá bez druhého wuole; a také ani struh, ani wody wedenie na obci dělati nemá, ani má žádných ji- ných wčeí jeden bez druhého wuole. 215 concordiam iuxta uoluntatem suam. Si autem citatus pro expensis iurare nolu- erit, potest omittere libere; attàmen X (P gr. antedicte debent illi dari. 446) Pro iure constitutum est: si quis ab alio bona aliqua emeret, et illa intabularet ei cum gallinis, operis diur- nis, ouis, frumento aut cum qualicunque re, sj autem emptor non inuenerit res aliquas specificatas in illis bonis emptis, siue operas diurnas aut aliquid aliud: debet uenditorili id, quod deficit iuxta intabulationem, in pecunia preci dedu- cere, quanti illa res in contractu estimata sit emptori; etiam si uenditor testes pro- duceret contra tabulas, quod emptori cum operis diurnis aut cum alijs rebus que intabulate sint, non uendidisset : quoniam testibus contra tabulas protestari non potest, et emptor prout tabule protestan- tur, debet eo frui Venditor autem quo- niam testimonia contra tabulas produ- xerat, duas hebdomadas in turri manere debet, eo quod ausus sit attemptare te- stimonia contra tabulas producere. 441) Pro iure constitutum est: cum quis habet uillam, et in ea alius haberet rusticum subditum unum aut plures, quod tune unus dominus absque altero domino ilius uille in ea uilla neque uias, neque loca communitatis piscinis mergere debet, nec etiam uias locaque communitatis absque consensu alterius domini aliorsum traducere debet, neque fossas, neque aquarum deductus in his locis communi- +) Wiz celý nález w Archivu českém, III, 819. W rukopisech obau článek tento chybí. 

Strana 216
216 Pakliby se kto toho dopustil, a druhy by k němu poslal, aby mu to očistil, a toho mu nečinil, a on nechtělby toho po tom poselstwí učiniti: tehdy propadne tomu pokutu, jakož prwnie swolenie o pychu swědčí; jakož rozsudek o tom w bielých léta 1488. 448) Item, nalezli za práwo: že král JM' má podlé práwa poháněn býti, jakož od starodáwna bylo; (a ten puohon má po komorníku dodán býti na zámek JM" kterýžkoli, a komužby JM' tu při listem swým mocným poručiti ráčil, ten na JM“ miestě se sauditi a tu pfi wósti má;) a zase, JM' má pohánčti, tak jakož od starodáwna bylo, skrze jiného, komužby JM' poručiti ráčil. 449) Item, o čeled zběhlů mají úředníci pohäneni býti, kteříž jsú -na králowských zámciech a lidi králowské zprawují, a zase též úťedníci mohú ji- ných o též pobánčti. Zřízení zemské za krále Wladislawca r. 1500. tatis sine consensu alterius facere debet. Si tune id aliquis admitteret, et alter dominus ei nunciaret, ut illa loca contra in integrum restitueret, ac is id facere nollet post talem denuntiationem, tunc hoc modo incideret in penam alteri, prout prior constitutio de contumelia attestatur. 448) Pro iure constitutum est: quod regia maiestas iuxta constitutiones citari potest, prout etiam ab antiquo fuit ius; et illa citatio debet dari per eamerarium in arce, quecunque sit arx; et cui sua maiestas causam suam commiserit litte- ris suis de rato habendo, is uice sua litigare, eontendere ot causam agere debet; et rursus etiam sua maiestas ci- tare debet alios pro robus suis, prout etiam ab antiquo fuerat, per alium, cui- cunque sua majestas committere digna- bitur. 449) Pro iure constitutum est: ob familiam profugam officiales debent ci- tari, qui in arcibus regijs sunt et sub- ditos homines regios regunt, ot itidem officiales rursus possunt ob easdem res citare alios. Milosti králowské. 450) Nalezli wuobee za práwo: Ze král JM' jarmarky neb trhy muoz dáti, komu ráčí a kolikkoli w jednom roce; a bez JMK“ žádný nemuož sobě jar- markuow ani trhuow saditi, A také žádný bez JMK“ wuole měst hrazených znowu dělati, hraduow ani twrzí nemuož, a také hraduow, měst, twrzí bez JMK* -wuole žádný bořiti nemá. A cla, mýta, tržné na zemi nebo po wodách wysa- diti sobě nemuož bez zwláštnie milosti a obdarowánie králowského. *) Quarto Mathie, A. 3 (— 1437) o témž stojí. 450) Pro iure constitutum est: re- già maiestas nundinas et mercatus cui uult condonare potest, et quotcunque uult in anno uuo, et sine consensu regie maiestatis nemo potest sibi nundinas uel mercatus constituere. Itidem nemo sine consensu regie maiestatis ciuitates menibus cinctas denuo erigere dobot, neque arces neque munitiones edificare potest. Itidem nemo arces, ciuitates, munitiones, sine regio consensu diruere debet. Similiter vectigalia et dacia mer- catuum in terris, in aquis, nemo potest sibi instituere sine speciali gratia et do- natione regia. +) Rkpp. oba dodáwají: A dalliby král JMt. clo proti starým wýsadám a komuby bylo ke škodě, práwa se jemu nezawierá, 

Strana 217
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 451) Nalezli wuobec za práwo: komužbykoli nápadem po kom aneb ja- kým odkázáním statek přišel, že jest powinen wšecky záwady toho, po kom mu ten statek přišel, i dluhy jeho wy- wazowati, dokudž toho statku stačí toho umrlého; kromě rukojemstwie, kdyžby za koho slíbil, že ten slib jest s tiem umřel. Rozsudek o tom primo Joannis Plana, G. 4 (= 1457). 452) Nalezli wuobec za práwo: že králowá česká žádná, prwnie ani která ještě potom bude, nemohly sú wëna swého preë déwati, ani zapisowati, ani jesté nebudû moci, než mají toho wčna do swé žiwnosti užíwati, a po smrti každé má to zase k koruně připadnúti. A jestližeby která to komu zapsala neb dala, nemá to dánie ani zapsánie žádné moci mieti. O tom w památných, N. 24 (= 1489). 453) Nalezli wuobec za práwo: kteří jsú w tomto králowstwi za gleitem, a präwu pod- dáni byti nechti, Ze tém a takowym ti glei- towé wypowédini maji byti do wánoc najprwé příštích; a po wypowédéni toho gleitu aby jich žádný nefedrowal ani přechowáwal. Pak- liby je kto nalezl, aby je wyzdwihowali, jako jiné powaleče. 454) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby páni zpráwce králowstwie Českého gleit komu dali, (kromě zhůbcí a nepfátel králowstwie Českého,) že takowý gleit má se oznámiti po zemi a pod zemsků pečetí býti; než kdyžby se radám a posluom takowý gleit dal, tako- wého gleitu neni potfebie po zemi oznániti. A takowy gleit aby byl kazdému zachowän. Pakliby joj kto zru&il, aby w tu pokutu upadl, jakoby gleit krále JM* zru&il. (Relatorowé na to byli z pánuow a z rytieřstwa, kteříž napsání jsú F. 11. Stalo se l. b. 1510 pri S. Hawle, na sněmu obecniem, kterýž držán jest na hradě Pražském.) 455) Nalezli wuobec za práwo: což se gleituow dáwání od krále JM“ neb od pánów zpráwci králowstwie Ceského těm, ktožby odpowědní nepřietelé byli, dotýče, aneb kte- rémukoli jinému zhübci zemskému, má mu 211 451) Pro iure constitutum est: cui- cunque per suecessionem post obitum alicuius aut per aliquod legatum bona aliqua euenirent, quod tunc is tenetur omnibus obligationibus illius, post cuius obitum illa bona ei uenerunt, et debitis satisfacere, quoad sufficiant illa bona mortui; preter fideiussiones, si pro aliquo fideiuberet, quia illa fideiussio moritur cum fideiussore. 452) Pro iure constitutum est: quod nulla regina Boemie superior potuit, neque illà que postea futura est poterit, dotem suam alicui dare, neque oppigno- rare, sed debet sua dote frui usque ad uitam suam, et post obitum cuiuslibet regine debet dos ad regnum deuolui. Si autem quid alicui aut daret aut obliga- ret, non debet talis donatio aut obligatio ullum uigorem habere. 453) Pro iure constitutum est: quicunque sunt in regno isto sub saluo conductu regio, et iuri subiecti esse nolunt, quod his et t.li- bus salui conductus tolli debent ad festa na- talicia proxime uentura; et cum fuerint sublata, quod tune nemo debet talibus adesse, neque receptare eos. Si uero tales quis inueniret, debet eos leuare, tanquam alios tabernarios errones. 454) Pro iure constitutum est: cum re- gentes Boemie saluum conductum alicui darent, (exceptis uastatoribus et hostibus regni Boemie), quod talis saluus conductus debet per regnum totum notificari sub regni sigilo; sed cum legatis et oratoribus saluus conductus daretur, talem saluum conductum non opus est noti- ficare, Et is saluus conductus debet omnibus teneri. Si uero eum quis uiolaret, ut in eam penam incideret, tanquam is, qui regie maie- statis saluum conductum uiolaret. 455) Pro iure constitutum est: quod ad saluum conductum a regia maiestate uel a dominis regentibus regni Boemie, qui datur his qui hostes denunciati forent, pertinet, aut cuipiam huius regni uastatori, debet illis saluus 

Strana 218
218 tak ten gleit dán býti, aby ten komuž ten gleit má dán býti oznámil, kde do cizie země má jemu poslán býti, a hned proti němu od krále JM“ nebo od země posláno býti na po- mezí, aby jemu ten jistý za puowoda byl a jej na Pražský hrad wedl, anebo tu, kdežby o tu wálku rokowati se mělo, aneb o jinů wěc. A po tom rokowání má hned zase jej rowázeti wen z země až na pomezie. 1 dyžby komu tak gleit měl dán býti, má mu hned do jmenowitého času dán býti. Api s žádným nepřietelem odpowědným krále JM“ a země stáwati, ani jemu raditi co proti králi JM“ a zemi nemá, ktožby za gleitem přijel: a také komuž gleit dán bude, nemá s sebů žádného woditi do země w ten gleit jiného odpowédnika, ktery swü zwlá&tni wálku má; a také žádného z poddanych krále JM* w ten gleit pojímati nemá. Pakliby kto z podda- ných krále JM“ w ten gleit pojat byl, Ze žádný ten toho gleitu uZiti nemá, A na kte- réžby místo ten do země přijel, komuž gleit dán, Ée ten nemá po zemi jezditi, než na tom miesté óekati, kdeZby mu w témž gleitu ukázáno bylo. Pakliby po zemi jezdil, nemá mu ten gleit platen byti. 456) Nalezli wuobec za práwo: jestlizeby kto na manstwie bez powo- lenie králowského co prodáwal neb za- pisowal, neb wénowal wiec nad deset kop grošuow českých, že to žádné moci nemá býti; než k čemu JMK“ powolenie dáti ráčí, že to mocné býti má. Primo Mauritii, P. 13 (— 1405). 451) Nalezli wuobec za práwo: Ze žádný konvent neb klášter, kteráž jest komora králowská, nemuož bez powo- lenie králowského nic od konventu ani kláštera zastawiti, prodati, ani dáti, ani směniti bez powolenie králowského. Pak- liby co zastawil, prodal, dal neb směnil, že to žádné moci nemá mieti; pakliby kto k sobě přijal, musie to králi darmo wrátiti. Rosudek o tom w registrách králowskych, U 8. Zřízení zemské za krále Wiadislawa v. 1500. conductus in hunc modum dari, ut is cui debet dari manifestaret, quo et in quam terram ei mitti debeat; et tunc obuiam illi hosti a regia maiestate uel & regno mitti debet ad fines regni aliquis, ut is pro duce ei esset et ad arcem Pragensem eum duceret, aut illuc ubi pro illa controuersia cum illo transigi deberet uel pro alia re. Et post rem transfactam debet mox illum deducere extra de regno contra usque ad fines. Et quando alicui ita saluus conductus dari deberet, dari illi debet ad tempus determinatum. Át tunc nullus cum aliquo hoste diffidato regie maiestatis et regni astare debet, neque ili quidquam consulere, quod esset contra regiam maiestatem et reg- num; at is etiam neminem debet secum ad- ducere, qui hostis esset in alia causa sua speciali, in regnum in illo saluo conductu, neque aliquem ex subditis regie maiestati sibi &d saluum conductum adiungere debet. Si tunc aliquis ex subditis regie maiestatis ad ilum saluum conductum adiunctus foret, uo- lens illo frui, quod illi is saluus conductus utilis esse non debet. Atque is hostis, cui saluus conductus datus est, ad quemcunque lócum in regno isto ueniret, quod non debet in regno hinc inde obequitare, sed in lo- co exspectare debet illo, qui locus in saluo conductu illi specificatus foret. Si tunc in regno hine inde obequitaret, tunc ille saluus conductus uigorem habere non debet. 4^6) Pro iure constitutum est: si quis de bonis feudi sine consensu regie maiestatis aliquid uenderet aut oppigno- raret uel obligaret, excepta dote usque ad X sexagenas grossorum, quod id nullum uigorem habere debet. Sed in quo sua maiestas consensum suum de- derit, quod id uigorem suum habere debet. 451) Pro iure constitutum est: quod nullus conuentus aut monasterium, quod est de camera regis, non potest sine regio consensu aliquid a conuentu aut a monasterio oppignorare, uendere aut dare, aut permutare. Si tunc quid oppigno- raret, uenderet, daret aut permutaret, quod id nullum uigorem habere debet. Si uero aliquis id proscriptum accep- taret, debet id contra gratis ili mona- sterio restituere. 

Strana 219
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 458) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby čí statek po prowinéni na krále JM* pfipadl dédicky neb zápisny, Ze toho statku na JMK“ připadlého nemá prowolati, ale se z něho před saud zemský pohánéti. Než jestližeby statek mansky pripadl na JMK*, z toho nemá poháněno byti ale woláno, a téZ wÉecken spuosob má od dworskych desk zachowán byti, jako bywalo od starodáwna o wyprosy. A pakliby které summy neb listy spadly na JM“ z toho muož poháněno býti před kterýž- koli saud, k kterémužby ta wěc saudu pří- slušela. 459) Nalezli wuobec za práwo: žádný opat, probošt, přewor, kteří by kláštery králowské zprawowati jměli, nemá býti než Úech. A žádný klášter krále JM" nemá wuobraně žádného jiného býti, nežli w králowské, a prokurator nyněj- šie i budúcí má je w jich potřebách opatrowati. Než pokad král JM' ráčil komu wýsady předešlé na to dáti, to přitom stuoj; než po dnešní den toho býti wiece nemá. 460) (Wladislaw z boží milosti Uherský, Ceský oc. král): tuto zwláštní milost pánuom, rytieřstwu i městuom, kteříž na zemi na dědictwí mají, uči- niti sme ráčili, že wšecky odúmrti, kteréž sú na nás jako na krále českého připadly, (totižto dědiny swobodné i se wším práwem, k čemužby sprawedlnost měl, krom manstwi, ktozby o nich podlé práwa zfiezeni neutinil) ty sme jim odpustili à dali na časy budúcie a wéóné, tak aby na nás ani na budücie krále české wiece ne- připadaly. A to na takowy spuosob, aby na najbliZáieho prietele příbuzného po meči připadaly, ktožby statku swého noezřiedil a poručenstwie neučinil. (Rkpp. Jestližeby kto umřel bez dědicuow a bez zíie- zenie, a měl bratra po otci wlastnieho diel- ného, že statek jeho nápadem napřed na něho pfipadnüti má; pakliby bratra neměl, tehdy na dceru wlastní odbytů; pakliby dcer neměl, tehdy na sestru wlastní též odbytů; pakliby 219 458) Pro iure constitutum est: si alicuius bona ob culpam aliquam ad regiam maiesta- tem deuoluerentur hereditaria aut oppignorata, quod illa bona ad regiam maiestatem deuoluta proclamari non debent, sed pro illis ad regni iudicium citari debet. Sed sibona feudi ad suam maiestatem deuoluerentur, pro illis non debet citari, sed proclamari, et totus ordo tabularum curie teneri et seruari debet, prout ab antiquo fuerat, Sin autem aliqua summa pe- cunie uel littere obligationum ad regiam maiesta- tem deuoluerentur, pro illis citari debet ad quod- cunque iudicium, ad quod talis causa spectaret. 459) Proiure constitutum est: nullum monasterium regie maiestatis debet iu protectione alicuius esse, nisi regie maie- statis; et procurator regius presens et futurus debet in eorum negotijs ea tueri. Sed quousque regia maiestas alicui ho- mini priuilegia desuper preteritis tem- poribus dare dignata sit, id firmum ma- nere debet; attamen ab isto die deinceps id fieri amplius iam non debet. 460) Wladislaus dei gratia Vngarie Boemie oc. rex: istam specialem gratiam baronibus equestribus (sic)*) dignati sumus facere, quod omnes successiones ab in- testato, que ad nos tanquam ad reges Boemie deuolute sunt, hoc est agros hereditarios cum omnibus ad quecunque ius haberet, (exceptis bonis feudi), si de his aliquis iuxta ritum testamentum suum non eonderet, illas nos illis condonaui- mus et dedimus in posterum et in per- petuum, ita ut. ad nos neque ad futuros reges Boemie ultra non deuoluerentur. In hune modum: ut si quis decederet sine heredibus et sine testamento, habe- retque fratrem germanum in bonis a se partitum, quod tune bona illa per suc- cessionem inprimis in eum deuolui de- bent; si autem fratrem non haberet, tum in filam propriam emancipatam. Si uero filiam non haberet, tunc in so- *) Také w rukopisech českých obnu chybí slowa: ,i méóstuom, ktefíZ na zemi na dédictwi mají.4 

Strana 220
220 dcer ani sestr neměl wlastních po otci, tehdy na najbliZáieho pfietele krewnieho po meéi muZského pohlawie pripadnüti ten nápad má. Než dcery a sestry neodbyté a newdané, ty dědičky po otci, bratru anebo strýci nedielném, když dě icuow mužského pohlawie nemají, zuostaňte. Pakliby která dcera neb sestra do kláštera dána byla, a byla přijata i oblečena od toho zákona, na tu žádnů nápad jíti nemá. A též po mateři wěno aneb statek její, kdyžby bez zfiezenie umřela, na jeji děti připadnůti má.) Pakliby po meči (ani po přeslici) přátel mužského pohlawie nebylo, ale na pokolenie ženské příbuzné též po meči najbližšíe , toliko na ty, kteříž by byli w králowstwie nebo z krá- lowstwie Českého, z markrabstwí Mo- rawského, z kniežetstwie Slezského a z země Lužické; než na cizozemce nic. Pakliby kto kde rodilý chtěl se na jaký statek po příbuzenstwí táh- nüti, ten s tiem statkem w zemi zuo- staň a w zemi se osad, ale z země aby ho nenesl. A kdyžby kto swého statku nezřiedil a umřel, a sirotkuow nechal mužského neb ženského pohlawie, to poručenstwie spadni na najbližšícho přie- tele; a pokudž toho statku stáwá, od- býwaj za sirotky dluhy (jestližeby kteří byli) a wywazuj jich wěci; a ten po- ručník sirotkuom uruč. Pakliby poru- čenstwie přijieti nechtěl a uručiti, tehdy k nápadu práwa neměj, a porucenstwie na najbližšícho přietele spadni 1 nápad. Pakliby po meči mužského ani ženského přátel nebylo pohlawie: tehdy po přes- lii na najbližšícho přietele: pohlawie mužského připadni. Pakliby nebylo po přeslici mužského pohlawie, tehdy na ženské najbližšie pokolenie po přeslici mají připadnúti. W prwních Wáclawa Hindráka, B. 1 (— 1497). Zřízení zemské sa krdle Wladislawa r. 1500. rorem germanam itidem emancipatam. Si uero neque filias neque sorores ha- beat germanas, tunc in proximum ami- cum consanguineum masculum deuolui debet successio. Ceterum filie et soro- res non emancipate, non nupte, he suc- cedunt patri fratri aut patruo non par- tito in bonis, cum heredes masculi de- sunt. Si uero aliqua filia aut soror in monasterium daretur, et esset acceptata et uelata ab ordine illo, in huiusmodi nulla successio transit. ltidem post obitum matris dos aut bona sua, cum intestata decederet, in liberos eius de- uolui debent. Si tunc neque ex stirpe uiri neque mulieris consanguinei mares forent, ita prout supra scribitur, tunc ad consanguineas mulieris ex stirpe maris propinquas, et tantum modo ad illos, qui forent incole regni Boemie ant de regno Boemie, de marchionatu Morauie, de ducatu Slesie et de terra Lusacie, sed ad alienigenos non, debet deuolui. 8i quis autem alibi natus uellet per suc- cessionem aliqua bona habere, is debet cum ilis bonis in regno manere et hic residere, et de regno illa asportare non debet. Et si quis intestatus doeccderet, pupillosque liberos relinqueret masculos aut femellas, tutela tunc deuoluatur in proximos consanguineos; et quoad suffi- cient bona pupillorum, soluant debita, si erunt aliqua, de illis bonis, ac eorum res oppignoratas et obligatas redimere curent, tutorque his debet satisdare, res pupilli saluas fore. Si autem quis, ad quem tutela de iure pertineret, tutelam suscipere nollet, neque satisdare pupillis uellet, tunc eo casu ad successionem etiam nullum ius habere debet, tutelaque ad alium sanguine propinquum deuolui debet et successio. Si uero de stirpe uid neque mares neque femine consan- guinei essent, tunc de stirpe femine proximi consanguinei] mares succedant. 

Strana 221
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 461) Nalezli wuobec za práwo: což se pánuow nowých dotýče, ktožby w to wjíti chtěl, ten toho hleď na králi JM" a pánicch podlé obyčeje starodáw- nieho. W quaternu trhowém léta bo- žicho 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 462) Nalezli wuobec za práwo: což se erbuow dáíwánie dotyóe, ty JMK* dáwaj komuZ ráéf, tak jako jest to prwé bylo. W kwaternu trhowém 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 463) Nalezli wuobec za práwo: jest- ližeby kto poručníka nad swým statkem učinil, a mčělby listy na penieze, a těch listuow by w kšaftu nejmenowal, a na nó dobré wuole Zeby poruénfku neudé- lal: Ze ten nedostatek miesto dobré wuole muoZ král JM', neb páni na pl- ném saudu, kdyZby krále nebylo, na- prawiti tomu poruénfku, aby ten dluh zaplacen byl k sirotčie ruce. W modrých puohonnych, K. 30 (= c. 1461). 464) Nalezli wuobec za práwo: což se manstwie a léna dotýče, kteréž jest wně a ne w zemi české, toho král JM' ani budúcí králowé čeští swoboditi ani prodáwati nemají bez wuole wšie země. W quaternu trhowém. 465) Nalezli wuobec za práwo: Ze trhowé swobodní krále JM" w městech iw městečkách w panských i wládyckých jíti mají, tak jakož sú od starodáwna chodiewali. W prwních Wáclawa Hin- dráka, B. 4 (= 1497). 466) Nalezli wuobec za práwo: což se wyplat zboZí zápisnych a duchownich dotyce, bud na królowstwi, neb ducho- wenstwi, o tom takto zuostáno a ko- 221 Si tune etiam mares non essent consan- guinei ex stirpe femine, tunc primo in feminas consanguineas successio deuolui debet. 461) Pro iure constitutum est: quod attinet ad barones nouos, qui in statum illum et ordinem ingredi uolunt, de hoc transigant cum regia maiestate et baro- nibus, iuxta antiquam consuetudinem et constitutionem per barones factam et per regiam maiestatem confirmatam. 462) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad armorum insignia danda, hoc regia maiestas det cui uult, prout antea fuerat. 463) Pro iure constitutum est: si quis bonorum suorum aliquem tutorem constitueret, haberetque is litteras obli- gationum cum fideiussoribus, quarum htterarum in testamento mentionem non faceret, neque in illas litteras obligatio- num litteras liberi consensus sui faceret, quod tunc talem defectum loco littera- rum liberi consensus regia maiestas, aut domini in pleno iudicio, si sua maiestas non adesset, supplere illi tutori possunt, vt ille littere exsoluerentur a debitoribus tutori, in pupillorum commodum, 464) Pro iure constitutum est: quod ad bona feudi et homagia pertinet, que sunt extra districtum Doemie, hec regia maiestas neque futuri reges Boemie liber- tate donare possunt, neque uendere, sine consensu totius regni. 465) Pro iure constitutum est: quod mercatus libere in ciuitatibus regijs et oppidis baronum et equestrium suum progressum habere debent, prout ab antiquo fuit. 466) Pro iure constitutum est: quod attinet ad redemptionem concessam a regia maiestate bonorum oppignoratorum et spiritualium, siue in bona regia, siue 

Strana 222
222 nečně na sněmu obecniem ode wšech zawřieno, tak totižto: ktožby koliwěk na které zbožie wýplatu od krále JM" měl, že ten má držitele toho zbožie listem od úřadu menšieho (ke dni úterniemu při každých suchých dnech a swatém Jeronymu, když saud zemský drží se) obeslati. A ten každý, jsa listem obe- slán od úřadu, má na plném saudu před pány s swými listy a sprawedlnostmi, kteréž na to zbožie má, státi, a rozsu- dek o to panský trpěti bez odpornosti. A ten, ktožby takowú wýplatu na dru- hém mieti chtěl, má napřed wýplatu swú ukázati, a potom tepruw ten, ktož statek drží, má také sprawedliwost swú (kterúž na to měl) před pány ukázati. Pakliby ten, ktožby list od úřadu wzal a druhého obeslal před pány, žádné wýplaty sobě příslušejície neukázal, tehdy má straně druhé ty škody, cožby pro takowú jiezdu do Prahy jeda wzal, na schwálenie úředníkuow menších dáti. Než jestližeby král JM'* neb který kon- vent aneb které duchownie osoby obe- slali které držitele zbožie k tomu ducho- wenstwí příslušejících, a byloby to roze- znáno, že ty osoby duchownie wýplaty by neobdrželi, tehdy proto ty osoby duchownie nebudů straně druhé škodami powinni. A úředníci menší každému listy takowé wydáwati mají, a ty listy pořád znamenati tak a wedle toho, jakž kto prwé listu od nich požádá, aby tak lidé k šlyšení přicházeli, ktož prwé list wezme a obešle, (aby) prwé slyšán byl. Než jestližeby JM* král nynější neb bu- dúcí w zemi byl, tehdy o ty wýplaty před JMK“ nynější i budůúcími králi českými súzeno býti má. Než toto jest přitom znamenitě wy- mieněno, že wšichni duchowní stawowé každého mají zachowati podlé zápisuow a majestátuow jednoho každého, ježto je mají buď od ciesařuow, od králuow Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. in spiritualia, de hoc ita constitutum est ac decretum finaliter ab omnibus in uni- uersali sinodo: guicungue ad gualiacun- gue bona ius redimendi a regia maie- state haberet, is debet possessorem illo- rum bonorum litteris ab officio: minori ad diem Martis circa singula guattnor tempora et circa festum Hieronymi, cum iudicium regni habetur, uocare. Et is uocatus guilibet debet in pleno iudicio ante dominos' cum litteris et cum uni- uerso, guod ad illa bona oppignorata habet, comparere, et decreto dominorum in hoc facto satisfacere sine controuer- sia. Et is gui illa bona redimere uult, debet inprimis suum ius redimendi in lucem proferre ; dein etiam is, gui hu- iusmodi bona tenet, sua iura desuper gue habet ostendat. Si tum is possessor uocatus litteris ab officio non compa- ruerit, debet summam suam proscriptam in illa bona accipere, nihil se protegendo ullorum uita desuper concessa. Si tunc guis huiusmodi possessorem citaret, nul- Ilumgue ius redimendi desuper produceret, is debet tune parti aduerse damna om- nia, gue ob id illa pars Pragam per- gendo acceperit, ad approbationem offi- cialium minorum soluere. Sed si regia maiestas aut aliguis conuentus aut aligui spirituales conuenirent aliguos possesso- res bonorum pertinentium ad illa spiri- tualia, si tune diiudicaretur guod illi spirituales ius redimendi illorum bono- rum non haberent, tamen denigue illi spirituales non obligabuntur parti aducerse ad damna expensarum. Officiales: uero minores cuilibet petenti has litteras ex- hibere debent, illasgue litteras ordine consignare, ita ut illo ordine, guo con- signate forent, audirentur et iudicarentur, ut gui prius litteras acceperit, prius etiam in iudicio audiretur. Sed si sua maie- stas presens aut futurus in regno esset, tunc pro illo iure redimendi coram re- 

Strana 223
Zřízení zemské za krále i od krále JM" pána našeho, aneb ná- paduow od budúcích králuow mieti budú. Každý zuostaň přitom, pokudž zápis jeho od J“* M“ ukazuje, aneb napotom ukazowati od budücích králuow budú, buď na žiwoty neb na summy, každý podlé zněnie swého zápisu zuostati má. Nalezli wuobec za práwo: coZ se dělánie peněz a grošuow krále JM“ do- týče, jak a kde děláni mají býti, to buď tak a přitom zuostaweno, jakž se jest od starodáwna zachowáwalo, aby u Hory děláni byli. Než což se zlatých dotýče, ti dělání buďte kdež se králi JM“ zdáti a líbiti bude w koruně české. Než JM' to opatfiti má, aby se ti zlatí dobří s piísadü takowü délali, jakoZ jest to od starodáwna bylo. A ten, ktož ty zlaté JM“ dělati bude, má přísahu králi JM" a zemi udélati, aby je tak a na tolik graduow dělal, jakož sú od starodáwna děláni byli, a jmenowitě na každý zlatý třimezcietma | graduow. ^W quaternu trhowém. 467) Nalezli wuobec za práwo: Ze král JM* ani budúcí králowé čeští ne- mají na zámky a na úřady zemské ci- zozemeuow sázeti, Quinto Plana, G. 6 (— 1467). 468) Nalezli wuobec za práwo o wojnách: Ze král JM' k Zádnym wojnám nutiti nemá pánuow a rytieřstwa země Wladislawa r. 1500. 223 gia maiestate presenti aut futuro regni Boemie contendere debent. Sed hoc est singulariter exemptum, quod quilibet status spiritualium quemlibet conseruare debet iuxta proscripta ac regias litteras, quas quidem habent siue a Cesaribus siue a regia maiestate presenti domino nostro, aut per deuolutiones futurorum regum Boemie habebunt. Quilibet in- hereat proseripto suo regie maiestatis futurorumque regum, in quantum se ex- tendit, siue sií ad uitam nonnullorum, siue supra summas pecuniarum, quilibet iuxta tenorem sui proscripti sese con- seruet. Et hec constitutio durare debet usque ad placitum et ulterius mandatum sue maiestatis; siquidem hoc iudicium ac res sit sue maiestatis, vbicunque sua maiestas mandauerit, ibi etiam teneri debet. Pro iure constitutum est: quod per- tinet ad denarios et grossos sue maic- statis cudendos, quomodo et ubi cudi debeant, hoc ita durare debeat, quomodo sua maiestas mandauerit. Sed quod ad florenos attinet, ubi sue maiestati libue- rii in regno Boemie, ibi debent cudi; sed sua maiestas hoc debet prouidere, ut floreni boni cum adiunctione tali cudantur, prout ab antiquo fuit. Et is qui tales florenos sue maiestati cudet, iuramentum sue maiestati faciat ac toti regno, ut illos ita et in tot gradibus cuderet, prout ab antiquo fieri solebat, et nominatim in quolibet floreno xxiij gradus. 467) Pro iure constitutum est: re- gia maiestas futurique reges Boemie non debent in arces suas aut in officia regni alienigenas collocare. 468) Pro iure constitutum est: re- gia maiestas ad nulla bella cogere debet barones aut equestres regni Boemie, 

Strana 224
224 české, mimo práwa a swobody a řády prwotnie; jakož králowé prwotní čeští zachowáwali pány a rytieřstwo, též JM chce se zachowati, a mimo to k žádným wojnám JM', ani JM“ budůúcí králowé čeští, nutiti nemají. Guinto Johannis Plana, G. 6 (= 1467). 469) My Wladislaw z božie milo- sti Uherský, Český, Dalmatský, Char- watský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské, Slezské knieže a Lužický markrabé oc. oznamujem listem tiemto wšem, Ze jsüce pro&eni a Zádáni snaZ- nymi prosbami od pánuow a rytiefstwa, Pražan i jiných posluow z měst krá- lowstwie našeho Českého, wěrných na- šich milých, abychme pro zwelebenie a rozšířenie a pro dobré koruny české ráčili je z takowého zawedenie, w kte- réž to králowstwie přišlo jest, wywesti: kdež my znajíce takowú sluánü Zádost a prosbu jejich, a k tomu také potřebu i zašlost skrze předky naše krále české uwedenú, buďto skrze zástawy, připiso- wánie sum, žiwotuow dáwánie, zámkuow, měst téhož: králowstwie, z zwláštnie mi- losti našie k tomu hnuti jsúce a to opa- třiti chtiece, aby k naprawení králowstwie to přijíti mohlo, a zámkowé swrchu psaní, města aneb jiná zbožie s jich příslušenstwím k témuž králowstwí pří- slušejície, kteréž nám nynie w ruká a w držení našem jsú, aneb potomně námi, aneb budúcími našimi králi českými k wýplatám a k držení našemu přijdú: takto o tom k prosbám swrchu psaných pánuow a rytieřstwa, Pražan a posluow od měst téhož králowstwie Ceského, s wolf a radú jejich ustanowujem; kteréžto ustanowenie a zřiezenie držáno býti má neporušitedlně od nás i od budúcích našich králuow českých. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. contra iura et libertates et ordinationes priores; quemadmodum priores reges Boemie barones et equestres conseruaue- runt, itidem et sua maiestas uult se conseruare, quod ad nulla bella contra istud institutum sua maiestas neque fu- turi reges Boemie cogere debeant aut possint. 469) Nos Wladislaus dei gratia Unga- rie, Boemie, Dalmatie, Croatie oc. rox, marchio Moravie, Lucenburgensis ac Slesie dux ac Lusatie marchio oc. notum fa- cimus presentibus uniuersis, quod rogati sumus et instantibus precibus a baroni- bus et equestribus ac Pragensibus et aliarum ciuitatum nunceijs regni nostri Boemie, fidelibus nobis dilectis, ut pro augmento et amplitudine aec pro com- modo regni Boemie dignaremur eos ex huiusmodi peste, in quam hoe regnum adductum est, restitucre: nos cojmnos- centes dignam eorum petitionem ac preces, et insuper etiam rem admodum necessariam, ac perniciem per reges Boemie antecessores nostros illatam per oppignorationes, adscriptiones summa- rum, et uitam certorum hominum ad- scribendo supra arces, ciuitates regni huius, ex singulari gratia ad hoc por- moti, prouidere uolentes, ut ad integrum hoc regnum restitui posset, ef arces et iam dicte ciuitates et alia bona cum suis pertinentijjs ad regnum istud spec- tantia, que nunc in manibus nostris et possessione sunt, aut deinceps per nos aut futuros reges Boemie ad redimen- dum et in possessionem nostram deue- niert, in hune modum et ad petitiones supradictorum baronum et equestrium et Pragensium et nunciorum ciuitatum huius regni Boemie, cum consensu et consilio eorum constituimus; quam qui- dem eonstitutionem et ordinationem te- neri uolumus inuiolabiliter à nobis, fa- turisque regibus Boemie. 

Strana 225
Zřízení zemské za hrüle Najprwé, což jest koli komu předky našimi aneb námi od králowstwie Ueského k dědictwí preč dáno, při tom každý zuo- stawen býti a to držeti i toho požíwati má. buď zámky ancb města, městečka nebo we- snicew králowstwie českém ležície,ak tomu králowstwie příslušejície. Než ktož pak koli které zámky, města nebo twrze, wesnice aneb cožkoli jiného zápisy před- know našich i od nás držie, ti wšickni toho užiti mají, tak jakož ti zápisowé swčědčice a ukazují. Než po dnešní den nemáme wiece ani budücí naii králowóé čeští nic od krílowstwie zastamwowati, ani dédicky d:iwati, ani kterych sum pripisowati, anob Ziwotuow pridiwati bez rady w&ie země české, ani zámkuow (kterychz nynie w drZení jsme aneb napotom budeme) nikterakZ zapisowati, ani zawazowati nemáme nižádnému. Než chtělilibychom kdy, buď my ancb bu- dúcí naši králowé čeští, které zámky, mčsta, městečka aneb wesnice pro po- třebu zemsků zastawiti, to máme a moci budeme učiniti s radú a wolf wšie země a jináč nic. Paklibychom přes to co zastawili aneb dali, prodali, bez rady a wuole wšic zemč, buď my aneb budůcí naši králowé čeští, to dánie, prodánic, zástawa, Ziwotuow zapsánie aneb sum připisowánie žádné moci mieti nemá a nebude nynie ani w budücích časech. A ktoZby pires toto swolenie a ustano- wenie naše k prosbé a k Zádosti swr- chupsanyeh wérnych našich po tento den jinaké sobě zápisy, buď od nás ancb od budúcích našich králuow českých zjednal a obdržal, ty my wšecky mocí naší králowsků w GCechách a tiemto ustanowením moříme, kazíme a w nic obracujeme, tak že žádné moci ani které pewnosti mieti nemají a nebudů. Než ehtélilibyehom wyplatu dáti na ta zbo- Zie, kteráz jint od králowstwie drZie tak a w tó summé, jakZby jeho předešlí Wladistawa r. 1500. 220 Inprimis, guideungue a predecessori- bus nostris aut a nobisa regno Boemiehere- ditarie cuiquam datum sit, circa id quisque conseruari et id tenere et eo frui debet, siue arces siue ciuitates sint, siue oppida siue uille in regno Boemie iacentes et ad regnum pertinentes. Quicunque autem aliquas arces, ciuitates aut munitiones, uillas, aut quideunque aliud proscriptis antecessorum nostrorum ac etiam nostris tenent, eo quisque frui debet, prout hu- iusmodi proscripta protestantur ac osten- dunt. Sed iam ab isto die non debe- mus deinceps, neque futuri nostri reges Boemie, quidquam a regno uel quod regni est oppignorare auf hereditarie cuiquam dare, neque summas pecunia- run supra bona regni adscribere, aut uitas addere, absque consilio totius regni Boemie, neque arces, quarum nunc pos- sessores sumus, aut quas in futuro tem- pore possidebimus, ullo pacto proscri- bere aut obligare alicui debemus. Si autem aliquando uellemus siue nos aut futuri nostri reges Bocmie aliquas ar- ces, ciuitates, oppida aut uillas pro regni necessitate oppignorare, hoc certe debo- mus et possumus facere cum consilio et consensu totius regni, aliter ucro non. Si tune insuper aliquid oppignoraremus ant daremus uel uenderemus sine con- silio et consensu totius regni. siue nos, siue futuri nostri reges Boemie, talis donatio, uenditio, oppignoratio, uitas ad- scriptio, au£ summarum adauctio nullum uigorem habere debet, neque nunc neque in futuris temporibus habebit. Et qui- cunque ultra istum consensum eft con- stitutionem nostram, ad preces et poti- tiones supradictorum fidelium nostrorun factam, ab isto die alia proscripta siue a nobis siue a futuris regibus Boemie impetraret et obtineret, talia omnia nos auctoritate nostra regia in Boemia, atque cum ista presenti constitutione, morti- 29 

Strana 226
226 zápisowé swědčili a okazowali, takowú wýplatu dáti muožem a moci budem i s budúcími králi našimi českými z mi- losti našie, žiwotuow na tom žádných ani sum nepřipisujíce. Což se pak manstwie dotýče, kteréž sme my aneb předkowé naši králowé čeští pryč dali dědicky w zemi české, to dánie w swé moci zuostati má. A cožbychom na- potom dáti chtěli na manstwie w Ce- chách, to dobře učiniti muožem a moci budem. A tiem wším obyčejem, jakož se nahoře píše, chceme aby se od nás i od budúcích našich králuow českých zachowalo a držáno bylo w markrabstwí Morawském, w kniežectwí Slezském, w markrabstwí Lužickém, w šesti městech, beze wšeho přerušenie, nynie i na bu- dúcie časy; přikazujíc wětším i menším úředníkuom desk zemských králowstwie Ceského, wórnym našim milým, abyste tento list náš pro budúcí pamět (když k wám od nás přinesen bude) we dsky zemské wložiti a wepsati rozkázali, a toho jináč nečinili, bez zmatku i wšeli- jaké odpornosti. A také tento list po wloženie jeho we dsky zemské má mezi jinými listy a privilegími na Karlšteyně schowán a položen býti. Tomu na swě- domie majestát náš k listu tomuto při- wčsiti sme rozkázali. Dán w Prešpurce, w úterý po sw. Martinu, (12 Nov.) léta božieho 1499, a králowstwí našich Uher- ského desátého, a CUeského 29. Wladislaus rex manu propria subscripsit. 470) Toto má hofmistr najwyšší králowstwie Českého nynější i budücf Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ficamus, irritamus, et annichilamus, ita quod nullum uigorem ant firmitudinem habere debeant neque habebunt. Sed si nos vellemus ius redimendi illa bona regni, que alii possident, dare alicui, ita et in tali summa, prout proscripta sua antecedentia attestantur ac demonstrant, tale ius redimendi dare possumus et po- terimus cum nostris futuris regibus Boe- mie ex gratia nostra, vitas insuper nullas aut summas ascribendo. Quod autem ad bona feudi pertinet, que nos aut nostri reges antecessores per donationes alienarunt hereditarie in regno Boemie, talis donatio in suo vigore manere dobet. Et quideunque in futuris temporibus ali- eui dare' uoluerimus in bonis feudi in Boemia, quod id facere possumus et posse debemus. Et huiusmodi ritu omni, prout supra scribitur, uolumus a nobis et fu- turis nostris regibus Boemie consceruari ac teneri in marchionatu Morauie, in dueatu Slesie, in marchionatu Lusacie et sex ciuitatum inuiolabiliter nunc et in futuris temporibus; mandantes maio- ribus et minoribus officialibus tabularum regni Doemie, fidelibus nobis dilectis, ut presentes Dítteras nostras ob futuram memoriam, cum ad uos doeferentur, in tabulas regni intabulare et inscribere mandaretis, aliter non faciendo, sine omni impedimento et controuersia. Ac etiam presentes littere post intabu- lationem in regni fabulas, inter alias litteras et priuilegia in Carlnstein seruari et reponi debent. In quorum testimo- nium sigillum nostrum regium presenti- bus appendere iussimus. Date in Posso- nio, die Martis post festum Martini, anno domini M.eccc.lxxxxix, ac regnorum no- strorum Vugarie x, Boemie uero xxviiij. Wladislaus rex manu propria se subscripsit. 410) Supremus magister curie regni Boemie presens et futurus de officio suo 

Strana 227
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. podlé úřadu swého jednati a na práci mieti, tak jakž jest od starodáwna bylo. 471) Item, najprwé saud komorní držeti má na hradě Pražském s radami k tomu jemu přidanými, kdyžby krále JM“ w králowstwie českém nebylo, a listy puohončie k témuž saudu wydá- wati má, ktožby požádal; a též kdyžby král JM' nynější neb budůúcí w zemi české byl a ty saudy i také puohony najwy&siemuhofmistru králowstwie Ceskó- ho Zeby poruéiti rácil, téZ to jednati má úřadem swým, jako bez JM". A písař komorní má wždycky ustawičně býti w Praze, a má dobrý zachowalý swé cti člowěk býti, a má přísahu k tomu saudu učiniti, a to má pan hofmistr: zemský nynější 1 budúcí opatřiti; a ten písař má wZdycky nalezen býti na hradě Pražském , aneb w páně hofmistrowě domu. Item, podlé zněnie desk najwyšší hofmistr má o chlapstwo súditi též jako maršalck najwyšší králowstwie Českého, jakož to dsky zemské šíře w sobě ukazují. Item, najwyšší hofmistr pány ary- tieřstwo w radě při králi JM" řéditi má, a na pány i na rytieřstwo w radě po- dáwati, aby mluwili pořádkem k těm wécem, kteréózby w radě předloženy byly; a eoZby neiádného w radě widěl, to má řečí swú stawiti. Item kdyžby hosté znamenití při králi JM“ byli w Čechách, a najwyšší hofmistr kdyžby byl obeslán od JM", má přijetí a osobů swú králi JM“ slúžiti podlé starodáwnieho obyčeje, a na dwoře býti, a wšecko cožby neřádného u dwora widčl, to stawiti má, podlé najwyššie možnosti swé. A toto jednánie a tento majestát králowský we dsky zemské 227 hec infra scripta agere, ac in cura sua habere debet, prout ab antiguo fieri solebat. 471) Item inprimis iudicium camere in arce Pragensi tenere debet cum con- siliarijs ad hoc ei adiunctis, cum regia malestas in regno presens non esset, ac citationes ad id iudicium quicunque postulabit, dare debet. Ac etiam si sua maiestas in regno adesset, presens aut futurus, et iudicia sua et citationes su- premo magistro curie regni Boemie com- mittere dignaretur, itidem hoc ex suo officio facere debet, ac si sua maiestas in regno non foret. Et scriptor iudicij camerarij debet semper et continue Prage esse, debetque esse bone fame uir, de- betque iuramentum huie iudicio facere, et magister curie presens ac futurus id prouidere debet. Et is scriptor semper inuenin debet in arce Pragensi, aut in magistri curie domo. Item iuxta tenorem tabularum su- premus magister curie de uili rusticitate iudicare debet, itidem ut marschkaleus supremus regni Doemie, prout tabule regni id latius declarant. Item supremus magister curie inter barones et equestres in consilio apud regiam maiestatem ordinem ponere de- bet, atque baronibus et equestribus com- mittere, ut dicerent sentencias ordine ad res illas, que in consilio proponen- tur; et si quid preter ritum et morem in consilio fieri uideret, debet suo man- dato id prohibere. Item si qui hospites insignes apud regiam maiestatem forent in Doemia, magister curie supremus, cum a regia maiestate uocatus fuerit, tunc uenire debet et personaliter sue maiestati seruire, iuxta ueterem consuetudinem, et in eu- ria sue maiestatis esse. Et omnia, que preter ritum et morem fieri animad- uertet in curia, ea omnia seduie ac 

Strana 228
228 Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. wloženo jest z rozkázánie najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wladislawa Uher- ského, Českého oc. krále. Poslowé na to od JM“ byli sú: Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwie Českého, Puota z Rizmberka a z Šwihowa, naj- wyšší sudí králowstwie Českého, z pá- nuow, jsúce k tomu zwláště wysláni. cohibere debet iuxta omnem suam pos- sibilitatem. O dokonalém swolení. 472) Nalezli wuobec za práwo:*) 472) Pro iure constitutum est: quod kteréž se jest mezi pány a rytieřstwem ad uoces siue suffragia baronum et eque- a městy králowstwie Českého, w pří- strium attinet, ut se inuicem conserua- tomnosti krále JM“, což se hlasuow do- rent iuxta prinilegia et libertates anti- týče k obecním wěcem; kterémuž při- quas: he uoces ad quidcunque consen- stupujem a swolujem každý sám za se, tirent de re communi, id teneri debet. cožby se obecnieho dobrého budúcně Si uero aliqui egrederentur et aduersa- jednati mělo; a na takowé wěci aby rentur tali consensui communi, talis eorum sněmowé obecní walní pokládáni byli, egressio non debet huic communi con- sensui in damnum esse. Quod autem tak aby na takowé sněmy chudí i bo- hatí jeli; a cožby tu z swobodné wuole ad ciuium statum pertineret, ad uocem zawřieno bylo, to aby držáno bylo ode et suffragia eorum ab antiquo, debent wšech. A by pak z kteréhožkoli stawu circa id etiam conseruari. několiko osob se wytrhlo, k tomu žeby neswolowali, aneb žeby na sněm ne- přijeli, to aby obecniemu swolení ke škodě nebylo. W quaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních (20 Dec.) Nalezli wuobec za práwo: toto se znamenitě wymieňuje: jestližeby se pan- ský a rytieřský staw z jakéžkoli příčiny oč swolili, ježtoby to swolenie proti práwóm a swobodám aneb obdarowání králowstwie českého bylo, aneb proti swobodám a wýsadám kteréhožkoliwěk jeho obywatele z stawuow těch: tehdy *) Článek tento celý jest počátek důležitého „zůstání Prešpurského“ (12 Nov. 1499,) ježto trochu zpráwněji psané počíná w tato slowa: „Zjednánie, kteréž se jest w Prešpurce mezi pány, rytieřstwem a městy krá- lowstwí Českého w přítomnosti krále JM“ stalo, což se hlasuow dotýče“ atd. Celé obšírné toto zůstání Preš- purské, ježto slaužilo za základ přítomnému zřízení zemskému, podáme budaucně mezi zápisy sněmowními. Rukopisowé kladau článek ten, jako i překlad latinský, we formě později snešené takto: „Což se hlasuow panského a rytieřského dotýče, aby se tak o hlasy k sobě zachowali, wedle wýsad a swobod starodáwních: očby se ti hlasowé swolili o obecní wěc, to má držáno býti. A jestližeby se které osoby wytrhly proti takowému swo- lení obecniemu, takowé jich wytrženie tomu swolení obecniemu ke škodě býti nemá. A cožby se městského stawu dotýkalo, také cožby jich hlasu od starodáwna příležalo, mají při tom zachowáni býti.“ Další odstáwky čl. 472 chybějí, jak w překladu, tak w rukopisech obau.

Strana 229
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 229 proti tomu swolení jestližeby se jeden nebo wiece jich zepřeli, nemají k tomu tištěni býti žádnú měrú, by proti swým swobodám měli to jemu swoliti, leč z dobré wuole a swobodné budú to chtieti učiniti. Pakliby o to pře byla o ty jeho swobody: tehdy král JM i budúcí králowé čeští mají to rozeznati a roz- súditi mezi stranoma, w Čechách a jinde nic: a on aby od toho utiskán nebyl dotud, dokudž by rozsúzen nebyl. Pak- liby kto co wyprosil na JKM“, neb na budúcích králiech českých jakú sobě wýsadu aneb swobodu, ježtoby proti našim starodáwním práwóm a swobodám a wýsadám bylo, kteréhožkoli stawu swrchu psaného, to má w nic obráceno býti. A též dotýkaloliby se co stavu městského w tom swolení, že od toho nemají tisknuti býti. W quaternu trho- wém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních (20 Dec.) Nalezli wuobec za práwo: že hait- man zemský, buď nynější neb budúcí, kterýžby na miestě krále JM“ posazen byl, ten má w Praze býti a súditi, a jinde nic. W quaternu 1499, o suchých dnech adventních. 473) Nalezli wuobec za práwo: že nálezowé a rozsudkowé, buď králowští, panští a wládyčtí, předešlí i potomní, saudem zemským utwrzení, kteříž tuto wepsáni a oprawowáni nejsú, ti předse jíti mají a w swé mocnosti zuostati mají.*) 474) Nalezli wuobec za práwo: což se jorgeltuow dotýče, že mají je zase bráti podlé obyčeje starodáwnieho, tak aby proti králi českému a zemi nebylo. 473) Pro iure constitutum est: de- creta et late sentencie regum, baronum et equestrium, precedentes et future, per iudicium regni confirmate, debent pro- gressum habere suum, et in uigore suo manere, sint inter personas aliquas, aut inter ordines. 474) Pro iure constitutum est: quod pertinet ad annuas pensiones, (quas uulgo yorgelth nominant), rursus possunt ac- cipere iuxta ueterem consuetudinem ; hoc tamen pacto, ne foret contra regnum, aut contra regiam maiestatem. 475) Nalezli wuobec za práwo: 475) Pro iure constitutum est: každý nápadní wodu na swém gruntu quisque aquam fluentem in fundo suo *) Rukopisowé oba, jako i překlad, wynecháwají zde slowa: „kteříž tuto wepsáni a oprawowáni nejsú,“ a přidáwají na konci: — „zuostati mají, buď mezi osobami neb stavy učinění.“

Strana 230
230 muoż ji pojieti k swé potřebě. Jakož léta 1493, o suchych dnech adventních; w quaternu trhowćm léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. (20 Dec.) 476) Nalezli wuobec za práwo: že każdy muoż wodu na swych gruntiech pojieti a po swych gruntiech ji wósti,*) a zase téZ po gruntiech swych do sta- rćho toku ji pustiti. O tom nález w bielych puohonnych léta 1493 k su- chým dnuom, kdež Tobiáš pohánie. 477) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby jeden druhému bez zápowčdi dobytek zajal na jakéžkoliwěk škodě, ten ktožby zajel, obweď škodu hned lidmi hodnowěrnými, a tu wedle zdá- nie aneb rozeznánie téch lidí škodu zaplať ten, čížby dobytek škodu učinil. Pakliby jeden druhému grunty swé za- powédél, a pfes tu zápowüd żeby jeden druhému na škodě dobytek zajal, ten hned, komuž se škoda stane, škodu aby též obwedl, chceli, a též wedle roze- znánie lidí ten jistý, čímž dobytkem se škoda stane, zaplať wedle toho roze- znánie. Pakli obwesti nechce, tehdy daj s každého dobytka ten jistý, čížby do- bytek byl jeden groš bielý tomu, ktož jest ten dobytek zajal, proto že jest přes zápowčdi na jeho grunty hnal. A kdyžby jeden druhému grunty chtěl za- powédét, daj jeden druhému wědčti li- stem pod pečetí swú a jiných dwú lidí dobrých pečetmi, anebo dwěma hodno- wérnyma člowčky, aby jeden k druhému poslal, že jemu grunty swé zapowiedá. A ktožby swéwolně nechtěl škody za- placené přijieti, coZby rozeznáno bylo lidmi hodnowěrnými, aneb s každého dobytka groše českého, a dobytek přes to držal za sebú, a jeho wydati nechtěl: tehdy ten, čížby dobytek byl, muož toho jistého (kterýž dobytku wydati nechce) *) Rkpp. přidáwají: „neobwozuje cizého toku,“ Zřízení zemské za krále Wladislawca r. 1500. potest eam deriuare ad commodum suum. 416) Pro iure constitutum est: quis- que potest aquam in fundo suo capere, eamque per fundum suum ducere, non cireumducendo alienum riuum, et rur- sus per fundum suum eandem aquam in antiquum riuum mittere, 477) Pro iure constitutum est: si quis alicuius pecora, que pascerentur in agris suis sine interdictione, abigerct in qualieunque damno, is qui abepit pro- testari debet damnum mox hominibus fide dignis, et tune ille, cuius pecora damnum fecissent, iuxta mentem et sen- tenciam illorum hominum damnum per- soluere debet. Si autem alter alteri fundum suum interdiceret, et contra in- terdictum quod alter alteri pecora in- duceret in damnum, et is cuiuis agri sunt pecora illa abegisset, is eui dam- num est factum, mox si uult damnum sibi factum protestare, potest ut supra, et itidem iuxta cognitionem hominum, quibus est protestatum, damna soluere is debet, cuius pecora sunt. Si uero noluerit protestare, tunc dare tenctur ille, cuius pecora sunt, huie qui interdixit agros suos, a singulis pecoribus unum grossum, eo quod contra suum inter- dictum in fundum suum pecora sua pe- pulisset. Cum autem uult alter alteri suos fundos interdicere, denunciet alteri litteris suis sub sigillo suo et aliorum duorum bonorum sigillis, aut per duos fidedignos homines, quod ei fundos suos interdicit. Et si quis pertinaciter nollet damna soluenda iuxta cognitionem illo- rum hominum fidedignorum, aut a quo- libet pecore unum gr. acceptare, ct pe- 

Strana 231
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. z pychu pohnati. A ktożby takowy pych udělal, ten škody bez puohonu pohnaný zaplať puowodowi, a to we 4 neděliech od rozsudku, a pokutu daj, kteráž na pych uložena jest pánów J*% M“ na schwálenie úředníkuow menších. Než když dwa neb třie lidi mají w jedné wsi, ti lidé aby pásli ze spolka, jedni druhým bez škody, nehájiec sobě na gruntiech w té wsi. W quaternu trho- wém léta 1499, o suchých dnech ad- ventních. 478) Nalezli wuobec za práwo: že po dnešní den král JM' ani budúcí krá- lowć čeští na léna nemají wydáwati li- stuow z kanceláří německy, než česky, (neb latině) w zemi české, ani do těch zemí, které k korunč Ceské příslušejí, ani do jiných zemí, na wěčné časy. O pániech a 479) Služebníci u panského neb ryticřského aneb městského stawu, z těch tří stawuow, kteríZby jedni u druhych slüZili, páni jich se k nim zachowajte, jakož jest od starodáwna bywalo; a úředníci a služebníci zachowajte se proti pánóm swym též. Pakliby který pán kterého služebníka bez winy o hrdlo připrawil, aneb do wčže též bez winy wsadil, a držeti kázal a pustiti nechtěl, aneb jej sobě bez winy zapsal, aneb jeho bez winy slibem zawázal, chtě aby u něho přes rok swój doslüZeny déle slü- žil: tehdy přátelé toho jistého, mohů z každého stawu pána jeho aneb pány pohnati před saud a práwo zemské, a on neb oni powinni jsú z toho odpowie- dati. Neb každý služebník, doslauže roku swého, muož od pána neb od pá- nów swých, ústně aneb listem, odpuš- 231 cora illius insuper teneret apud se, eague dimittere nollet, tunc is, cuius pecora sunt, potest talem, qui pecora exhibere nollet, de contumelia citare; et qui talem contumeliam committeret,is damna abs- que olatione soluere debet actori in quattuor hebdomadis a die late senten- cie, ad approbationem officialium, et penam persoluat, que ob contumeliam iniuncta est a dominis. Sed cum duo aut tres habent in una et eadem uilla subditos suos, hi possunt pascere in communibus pascuis, tamen alter sine alterius damno, non interdicendo sibi inuicem fundos illius uille. 418) Pro iure constitutum est: ab isto die deinceps neque regia maiestas, neque futuri reges Boemie, in bona feudi debent litteras dare ex cancellaria scrip- tas teutonice, sed boemice uel latine in regno Boemie, neque ad illas pronincias, que ad regnum Boemie spectant, neque in alias prouincias in perpetuum. slużebniciech. 419) Pro iure constitutum est: ser- uitores apud ordinem baronum aut eque- strium aut ciuitatum seruientes, quicun- que apud quoscunque seruirent, domini eorum erga tales se ita conseruent, prout ab antiquo fieri solebat; et officiales et seruitores rursus erga dominos se itidem conseruent. Si uero aliquis dominorum seruitorem quempiam absque culpa pena capitali afficeret, aut in turrim itidem absque culpa conijceret, et tenere man- daret et emittere nollet, aut illum absque culpa sibi litteris obligaret, aut fide ob- stringeret, uolens ut ultra terminum eme- ritum adhuc illi seruiret: tunc amici ilius possunt dominum suum ex quo- cunque sit statu, aut dominos, citare ad iudicium et ius regni, et ille domi- nus uel illi tenentur in hoc respondere. Nam quisque seruitor, seruiendo usque 

Strana 232
232 ténie wzieti, Než úředník ten nemá odpuštěnie wzieti, než ústně, a počet má napřed učiniti a ze wšeho práw býti. W quaternu trhowém léta 1499 o su- chych dnech adventních w pátek (20 Dec.) 480) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby který služebník, jsa w službě u pána swého, a jat byl: že se nemá ten služebník šacowati bez wuole pána swého, dokudZ by on stdl a wywaditi jej chtěl, a beze lsti jeho wywaditi ne- moll. Než jestližeby který pán toho swéwolně zanetbáwal a newywadil, tehdy jestližeby se slušně šacowal, nechtě o zdrawie a o hrdlo swé přijíti, tehdy jemu pán jeho ten áacuük má zase nawrátiti. (O tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1488.) NeZ kdyZbv jel neb šel bez wunole pána swého neb úředníkuow jeho, pán jeho nenie powinen zaň šacuňku dáwati. W guaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních (20 Doc.) 481) Nalezli wuobec za práwo: jest- lizeby ktery sluZebnfk uciml co komu z rozkázanie pána swého, a pán se k tomu seznal, aneb to na pána toho prowede, že jest s wolf pána swého to učinil: že o to ku pánu má hledieno býti, a má k takowému posláno býti a na něm zwüdéno, jestli to, Ze jest ten služebník učinil s jeho wolf; ten pán má hned powčdíti jmenowitč, Ze jest s jeho wolí neb nenie. Pakliby sám od sebe ten služebník co učinil, tehdy o to k tomu služebníku má hledieno býti; jako prwé o tom nález w bielých puohonných, léta 1463, kdež Ryneš pohánie; druhá w quaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 482) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby otec čí u koho úředníkem byl, a pán žeby od toho otce počtu nepřijal, Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ad termini finem, demum potest a do- mino aut a dominis suis uerbo aut lit- teris ueniam abeundi a seruicio accipere. Sed officialis non potest aliter quam uerbo ueniam ad domino suo accipere; et rationem tamen omnium inprimis reddere debet, et de omnibus satisfacere. 480) Pro iure constitutum est: si quis seruitor, existens in seruicio apud dominum suum, ab hostibus captus esset, quod tunc seruitor non debot se sinere taxari sime consensu domini sui, quam- diu dominus pro eo cum hostibus azot ut eum redimeret, et quod dominus certe illum redimere non posset. Si autem aliquis dominus sponte negligeret, neque eum redimere curaret, tune si coucnien- ter taxaretur, ut incolumitatem et uitam conseruaret, tune talem taxam dominus suus tenetur ei coutra reddere. Sol si equitaret aut iret sine consensu domini sui aut sul officialis, hoc modo «domi- nus suus taxam pro eo dare non ob- ligatur. 481) Pro iure constitutum est: si quis seruitor ex mandato domiui sui ali- eui aliquid mali faceret, et dominus suus mandatum suum fateretur, aut id iman- datum contra dominum produci posset, quod id fecisset seruitor ille ex con- sensu domini sui, tunc actio competit in dominum, debetque mitti ad domiumn, et ab eo rescirl, si seruitor suus id fe- ceri ex suo consensu, et dominus etimn mox respondere nominatun, an sit id faetum & seruo suo cium suo consensu uel non. Si autem dominus nichil di- cere aut respondere uellet, tamen nichilo- minus ob id dominus conueniri debet. Si autem seruitor sponte sua id faceret, tune seruitor conueniri debet. 482) Pro iure constitutum est: si pater alicuius esset apud aliquem officia- lis, e& quod dominus a patre illo ratio- 

Strana 233
Zřízení zemské za krále dokudž by týž otec žiw byl: takowý syn po otcowě smrti nenie powinen pánu počtu činiti za otce swého. Též bratr za bratra, strýc za strýce, společník za společníka, nápadník za nápadníka, po smrti jich nejsú powinni pánuom jich počtu činiti. Pakliby syn, bratr, spo- lečník anebo strýc aneb nápadník chtěl z služby úředníka nápadem swým pána napomínati, (anebo z toho coby u pána na zámku toho úředníka zuostalo,) nemá jemu pán powinen býti zaplatiti (ani toho wy- dati), leč počet na miestě úředníka pánu učiní. . Nalezli wuobec za práwo:*) kte- rýžby pán měl služebníka, a ten slu- žebník žeby již u něho w službě nebyl, a ten pán u koho jest slázil, dalby list zachowací témuž služebníku, wyznáwaje Ze jest jemu wérné a práwé slüzil: chtěl- liby jej potom pies to winit a jej na jeho powésti dotykati, Ze upadne w po- kutu, kteráž jest o hanénie. O tom roz- sudek 4 Plana, K. 12 (= 1464.) Wiadislawa r. 1500. 233 nem bonorum non accepisset, quamdiu pater uixerat, filius suus post obitum sui patris eo casu non tenetur domino ilii pro patre defuncto racionem reddere. Itidem frater pro fratre, patruus pro patruo, socius pro socio, successor pro succedente non tenentur post obitum eorum dominis rationem reddere. Si autem filius, frater, socius, aut patruus, uel successor uellet ex successione pro precio officialis dominum admonere, auf pro his rebus, que adhue in arce domini ipsius officialis defuncti remansissent, agere, non tenetur ei dominus precium soluere, neque res eius exhibere, nisi prius pro officiali domino racio facta fuerit. O sirotciech. 483) Nalezli wuobec za práwo: Ze žádný poručník nemuož sobě spolku s sirotky neb s sirotkem zapisowati ani žádný jiný člowěk, dokudž sirotek let nemá, by pak král JM' k tomu powole- nie dáti ráčil, neb páni a wládyky na plném súdu, Ze takowé powolenie toho spolku Zádné moci mieti nemá, a má ten spolek, jestliZeby dopu&tén byl, zdwi- Zen byti, O tom w památnych J. 12 (= 1486.) 484) Nalezli wuobee za práwo: jestližeby který sirotek hotowé peníze měl, a na dědinách žeby neměl, tehdy ktožby toho sirotka poručníkem po ná- padu byl, má tu summu oznámiti při dskách, kterůž summu ten sirotek má, *) Chybí w rkpp. i w překladu. 483) Pro iure constitutum est: guod nullus tutor potest se unire cum bonis pupili aut pupillorum, neque quisquam alius, quamdiu pupillus pubertatis annos non habuerit, etiam si sua maiestas re- gia ad hoc suum consensum prebuerit, aut domini et equestres de pleno iudicio, eo quod talis consensus unionis nullum uigorem habere debet, et si talis unio admitteretur, quod tunc illa unio debet annichilari. 484) Pro iure constitutum est: si quis pupillus non haberet bona immo- bilia, sed in pecunia numerata, tunc qui ilius pupilli per successionem tutor esset, debet hanc quantitatem pecunie apud tabulas notam facere, ac satisdare debet, 

Strana 234
234 a má uručiti, aby jie neubýwalo, než radše jie (s králowskü wol aby při- býwalo. Jakož o tom rozsudek w Iwo- wých léta božieho 1496. 485) Nalezli wuobec za práwo: poručník králem JM“ daný neb příbu- zenstwím, ježto statek urukuje, nemá prodáwati statku sirotčieho bez zwlášt- nieho powolenie krále JM", pánuow a wládyk z plného saudu; jakož o tom rozsudek w bielých puohonných (c. 1490) kdež Laurin z Tábora pohánie. 486) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto statek swuoj zapsal ně- komu a dětem jeho, že tu děwečky mají tolikéZ jako pacholíci, a že jeden z těch détí*) nemuož se ke škodě druhého dluZiti na ten statek, a že dluhy zapi- sujícieho mají spolu platiti. O tom roz- sudek w lwowych puohonnych léta bo- Zieho 1496. 487) Nalezli wuobec za práwo: když- by která panna byla w cizie moci, a měla jaké práwo k čemu dskami neb jinak, že práwa swého nepromlčí. O tom rozsudek w Jwowých puohonných léta 1496, 488) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby který otec dcery kšaftem od synuow oddělil, a jiné poručníky jim nad týmž statkem zdělal, že to má moc mieti. Jestližeby jim dcerám na dědictwí dáwal, tehdy má zřiezenie dskami uči- niti, aneb na mocný list králowský. Než jestližeby zřiezenie to ohtěl na swrch- ciech neb klenotiech aneb na hotowých penčziech učiniti, to bude moci listem učiniti pod swůú pečetí a k tomu dwü neb tří dobrých lidí pod pečetmi; a též komužbykoli jinému chtěl odkázati, má se tak zachowati, jakož se nahoře píše. W památných O. 14 (= 1489). +) Orig, má omylem tisku; „dědin,“ Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ne diminuatur talis quantitas pecunie, sed ut potius ad augmenta conuertere- tur cum regio consensu. 485) Pro iure constitutum est : tutor a regia maiestate datus, aut qui fit per successionem , qui tutores pupillis res saluas eorum fore satisdare debent: talis non potest bona pupillorum sine speciali consensu regie maiestatis aut dominorum et equestrium de pleno iudicio uendere. 486) Pro iure constitutum est: si quis bona sua alicui ac liberis eius pro- scriberet, quod illic tantum iuris habent femelle sicut masculi, et quod "unus in damnum alterius ex ilis bonis non po- test supra illa bona debitum contrahere, et debita contracta illius, qui bona pro- scripsit, simul soluere debent. 487) Pro iure constitutum est: que- cunque uirgo foret in aliena potestate, et haberet ius aliquod ad bona aliqua per tabulas, aut aliter, quod illa ius suum per silentium annorum non amittit, 488) Pro iure constitutum est: si aliquis pater filias suas in testamento a filijs in bonis separaret, ae alios tutores ilis supra bona earum constitueret, quod id uigorem habere debet suum. &i pater filiabus bona hereditaria daret, debet id testari tabulis regni, aut si ius condendi testamenti habet, in testamento tunc dare potest. Sed si testari uellet de suppellectili, aut de clenodijs, aut de pecunia numerata, hoc quisque facere potest litteris suis sub sigillo suo et duorum aut trium bonorum uirorum sub sigillis; et similiter si quid cuicunque uolet legare, debet ita conseruari, prout supra scribitur. 

Strana 235
Zřízeně zemské za krále 489) Nalezli wuobec za práwo: Ze bratr sestry nedielné nikterakZ ne- muoZ od sebe odbyti ani oddélti, ani statku žádným nápadem dskami ani listy odciziti, dokudž jie newdá. Pakliby jie chtěl odbyti za zdrawého žiwota dielem sprawedliwým, že to moci bude uči- niti, polože diely wšeho statku; a ona sestra anebo sestry mají diely bráti, a tak do naj- staršie ; a každá z nich bude se moci s swým dielem obrátiti wezmüci, k kterémuZ se jie koli příteli zdáti bude. Než sestry od bratří dieluow žádati nemají a nemohů; než jestližeby otec jaké zřiezenie učinil o dcerách, dcery fi takowém zfiezení zachowati se mají; anebo tefi rodowé mezi sebü zřiezení méliby, mají nebo mieti budů, s powolením králowským, že se podlé téhož zřiezenie zachowati mají dcery nebo sestry. Než bratr žádné sest nebo sester, kteréž let rozumných nemají, od- byti diely nebo odděliti nemuož. Pakliby která sestra o diel swuoj s bratrem nebo s bratry swými se dobrowolně smluwila, tehdy ta smlůwa miesto mieti má; tak wšak, kdyžby to ta sestra wyznala před králem nebo před pány na saudu zemském, že jest tu smlúwu s bratrem nebo s bratřími swými učinila swú dobrů a swobodnů wolí beze wšeho přinucení. A také že sestra každá neoddělená má při bratru býti, anebo kdežby jie bratr slušným miestem opatfil, má tu byti. Pakliby se jí jaké üzkosti dály, má to wznésti na prátely ; pakliby skrze pfátely jie napraweno nebylo, tehdy má to ona na krále JM', pakliby JM* w zemi nebylo, tehdy má na pány na süd zemský wznésti ; tehdy při čemž tu rozkázáno bude, při tom bratr i sestra se zachowati mají. Než když ji wdá, muož jie odbyti, a což po nie dá, tiem ji odděliti muož. Než jestližeby buoh bratra jejieho smrti neuchowal, prwé neëliby sestru wdal, tehdy na ni wešken statek připadne, jestližeby nenechal bratr dětí po sobě. Než necballiby syna, syn sestry otce swého, tehdy bude moci odbyti sestry otce swého jako sám otec. Než nechal- liby bratr dcery neb dcer, tehdy sestra jeho neodbytá má se děliti o ten statek, a polowici toho statku wzieti s dcerü neb dcerami, buď děweček mnoho nebo Wiadislawa r. 1500. 235 489) Pro iure constitutum est: quod frater sororem non emancipatam a patre non potest ullo pacto a se emancipare aut separare, neque a bonis per aliquam succesionem tabulis aut rescriptis alie- nare, quamdiu eam non tradiderit nuptui. Si autem uellet eam a se emancipare uita superstite parte equa bonorum, quod hoc fa- cere poterit, diuidendo bona in partes equa- les, et ipsa soror aut sorores debent partes accipere, et sic usque ad maximam natu que- libet ex his poterit cum parte sua bonorum se diuertere ad quemcunque uolet amicum. Tamen sorores partem bonorum suorum a fratribus suis petere non possunt neque debent. Si autem pater de his specialiter testaretur, tunc filie cirea ftalem testationem conseruari debent. Aut si amilie alique inter se habent, haberent, aut habebunt ordinationem cum re- gio consensu, quod etiam iuxta talem ordina- tionem debent filie aut sorores conseruari. Attamen frater sororem aut sorores, que an- nos legitimos pubertatis non habent, alienare a se parte bonorum aut emancipare non po- test. Si autem soror pro parte sua bonorum eum fratre aut cum fratribus suis sponte sua pacisceretur, tunc talis pactio locum habere debet, attamen in hune modum, quando talis soror recognosceret coram regia maiestate aut eoram dominis in iudicio regni, quod pactio- nem inijí cum fratre aut cum fratribus suis sua sponte et libera et non coacta. Et sic quelibet Soror non emancipata debet apud ratrem manere, aut ubi frater eam cum loco honesto prouideret. Si uero ei alique angu- stie aut molestie fierent, debet id ad regiam maiestatem referre. Si tunc regia maiestas in regno non essef tunc ad dominos in pleno iudi- cio. Ibi tunc, quicquid mandatum erit circa rem huiusmodi, et frater et soror conseruare debent. Sed cum eam tradiderit nuptui, potest eam alienare a se, et quicquid dotis ei tradiderit, ea dote eam a se separabit. Sed si frater decederet antequam soror nuptui locaretur, tunc in eam omnia bona fratris deuolui debent, si frater sine liberis decederet. Sed si filius restaret, tune filius sororem patris ita a se alie- nare potest, sicut et pater eius potuerat. Si autem frater decederet solis relictis filiabus, tunc soror non alienata a bonis 

Strana 236
236 málo; (o tom rozsudek w druhých Ond- řejowých L. 27(— 1483,)a druhýrozsudek králowský A. 9); že strýc nedielný i spo- lečník též se má zachowati při děweč- kách, jakož se nahoře píše. Než jestli- žeby dwa bratry nedielná nechali po sobě synuow, a jeden žeby nechal ně- kolik synuow a druhý jednoho, a chtěli- liby ti synowé po otciech swých se dě- liti: tehdy ten jeden proti několika má prawü polowici toho statku užiti, což sú otcowé jich měli. A též strýci ne- dielní a společníci, jestližeby synuow po sobě nechali, mají se při tom zachowati jako bratřie, o kterýchž swrchu psáno jest o syniech. A také žádný nedielný proti nedielnému nemá nic odkazowati ani dáwati; pakliby co dal neb odkázal, že to žádné moci mieti nemá, lečby to odkázánie ten, ktožby žiw byl, chtěl dobrowolně komu dáti. 490) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto byl kterým sirotkóm poruční- kem, a ti sirotci Zeby byli déweóky, a k letóm sprawedliwym žeby přišly, a ten poručník od té děwečky zápis dskami na jejie statek přijal: tehdy se tudy poru- čenstwie zbawí, a ta děwečka bude se moci bez jeho wuole a rady wdáti za kohoZ se jí zdáti a lfbiti koliwěk bude s jiných přátel radá. O tom rozsudek w památných U. 7 (= 1496). 491) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby. kto po sobě dětí nechal, a poručníkuow žeby nezdělal, a zdlužilby se, ježto by těch dluhuow z toho statku zaplatiti nemohli, a přietel najbližší toho poručenstwie wedle swolenie nase wzieti nechtěl; by pak i poručníky zdělal, a ti toho poručenstwie na se wzieti ne- Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. fratris sui partiri potest pro bonis fra- tris sui, et dimidiam partem bonorum accipere cum filia fratris aut cum filia- bus, sint filie plures aut pauce; ei pa- truus à patruo in bonis non partitus et unitus itidem se conseruare debet circa femellas, prout supra scribitur. Sed si duo fratres impartiti à se in bonis ambo decederent filijs relictis, et quod unus illorum relinqueret aliquot filios et alter unum tantum, si tunc hi omnes filij amborum post obitum parentum suorum uellent bona diuidere et pro his partiri, tunc bona et hereditas illorum non de- bet diuidi per capita, sed per stirpes. Idem dicitur de patruis inpartitis et uni- tis, si post obitum suum filios relinque- rent, se itidem ut fratres, de quibus iam dictum est et de filjs eorum, se con- seruare debent, ac etiam nullus, qui eum aliquo se bonis uniret, altero non con- sentiente, debet bona illa alicui legare aut donare. Si tune quid legaret aut donaret, quod hoc nullum uigorem ha- bere debet, nisi alter, qui superstes foret, uellet id legatum sponte sua alicui dare. 490) Pro iure constitutum est: quod si quis foret tutor pupillarum, et he pu- pile quod ad annos pubertatis deueni- rent, et is tutor quod proscriptum, quod ili pupilla fecerat, ab ea acceptaret: tune is tutor iam eo casu tutela priuari debet, et talis puella poterit, sine con- sensu illius, cui uult nubere, cum con- silio aliorum amicorum. 491) Pro iure constitutum est: si quis post obitum suum liberis suis im- puberibus relictis nullum tutorem insti- tuisset, et quod debita sua essent tanta, quod ea bonis illis solui non possent, et quod etiam proximus amicus iuxta constitutionem tutelam illorum pupillo- rum in se suscipere nollet, aut si etiam 

Strana 237
Zřízení zemské za krále chtěli: tehdy ten statek sirotčí přátelé jich budů moci prodati s powolením krá- lowským neb pánuow a wládyk z plného saudu, a ty dluhy mají zaplatiti, a což zbude, mají toho statku sirotkuom do- chowati. Než jestližeby wiec dluhuow bylo než statku, tehdy rukojmě a dluž- níci zachowajte se k tomu statku wedle prwnieho swolenie. Jakož o tom roz- sudek w pamätnÿch U. 8 (= 1496.) 492) Nalezli wuobec za préwo: kte- rážby koliwčk panna buď panského neb wládyckého stawu komukoliwčk slíbila bez powolenie otce swého, aby spra- wedlnost swú, kterúžby koli k jakému statku mčla, ji ztratila. Pakliby otce neměla, než bratřie aneb strýce nebo poručníky, a jestližeby bez jich wuole komu slíbila: tehdy těž také aby kte- rúžby sprawedlnost k statku měla, buď na dédictwf nebo na hotowÿch penézfch, aby to ztratila, a to aby přišlo ten sta- tek na bratïie jejie; pakliby bratï{ ne- méla, tehdy na najblizsieho pïietele je- jieho. WSak jestlizeby kto které panně k manželstwie chtěl, kterážby byla pan- ského neb wládyckého stawu, ježtoby slušné dánie bylo: tehdy bratřie té panny, nebo strýc wlastní anebo poručníci, mají se o to s přátely swými a jejiemi ra- diti; a jestliže se přáteluom slušné zdáti bude, mají ji dáti. Pakliby bratřie nebo strýci nebo poručníci přes radu přátel- skú toho učiniti a té panny wdáti ne- chtěli, a to se w prawdě shledati mohlo, jižby bylo rozumieno, že to dělají pro užitek swuoj, aby té panny statku po- žíwali; i protož jestliže by ta panna komu, pánu neb rytieřskému člowěku slfbila, m& swé sprawedliwosti uziti. A jestliže by také se přihodilo, žeby která Wladislawa r. 1500. 237 tutores instituisset, gui tutelam nollent suscipere: tunc talia bona impuberum illorum amici proximi possunt uendere cum consensu regio, aut baronum et equestrium de pleno iudicio, et illa de- bitu soluere ex rebus diuenditis debent, et si quid post talem solutionem reman- serit, illud reseruari debet; vel si illud in fructus aliquos conuerterent, illi fructus impuberibus cedere debent. Si autem tanta forent debita, que de bonis impuberum solui omnia non possent: tunc fideiussores et creditores conseruent se erga illius bona defuncti iuxta priorem constitutionem. 492) Pro iure constitutum est: que- cunque uirgo, siue ex ordine baronum, siue equestrium, contraheret matrimonium cum aliquo sine consensu patris sui, quod omne ius, guodeungue haberet ad bona alicuius, perdere debet. Si autem jam patre careret, haberetque fratres aut patruos uel tutores, si tunc sine illorum consensu contraheret matrimonium, quod eo casu etiam omne ius, quodeunque haberet ad bona siue hereditaria siue ad numeratam pecuniam, amittere debet, et illa bona deuolui in fratres eius de- bent; si uero fratres non haberet, tune in proximum amicum. Attamen si quis uult ullam uirginem in matrimonium ducere ex baronum aut equestrium or- dine, cui conuenienter dari possit, tune fratres uirginis aut patrui aut tutores debent consulere amicos proprios et amicos uirginis, et de consilio amicorum facere debent. Si autem fratres aut patrui uel tutores de consilio amicorum facere nollent, nec uirginem in matri- monium Jlocare, iam intelligi daretur, quod hoc ob commodum proprium fa- ciunt, ut bonis uirginis illius interim fruerentur. Quocirca si talis uirgo cum aliquo ex baronibus aut ex equestribus hoc modo matrimonium aut sponsalia contraxisset, quod hoc casu suum ius 

Strana 238
238 panna panenstwie swého nezachowala a to se w prawdě shledalo, má konečně swój diel a statek, k kterémužby koliwěk sprawedlnost měla, ztratiti A takowy statek má též, jakož se nahoře píše, na najbližšicho přietele připadnůti. | Jestli- žeby pak nahoře psaní wšickni jí ktomu wdánie neradili a powoliti nechtěli: tehdy ona muož to wdánie swé wznésti na krále JM', pakli krále JM" nebude, ale na pány a wládyky na plný saud, skrze kohož bude moci, A jestližeby král JM', neb páni J* M' z plného saudu k tomu wdánie radili, že má toho užiti bez ujmy statku swého. 493) Nalezli wuobec za práwo: kte- říž se jedni s druhými statky swými spolčie, že s jedněch na druhé statky připadají, jakžby jim koliwěk přišli neb na ně připadli, (krom statku, kterýžby wzal po ženě,) i na dielu společník společníku powinen jest dáti statek, dobuď ho jakž dobuď, kdyžby se oto chtěli děliti, jako bratr nedielný bratru. O tom rozsudek quarto Plana M. 15 (— 1465) 494) Nalezli wuobec za práwo: jestliżeby kto élowéka mladého w to uwedl, kteryZby dwadcieti let nemél, &by jemu statek swuoj bez miesta zapsal, že ten zápis žádné moci nemá. Než jestli- žeby před dwadcieti léty zapsal, a potom do dwadcieti let o to nemluwil, takowý zápis má moo mieti, jestliZeby ten détí neměl; než předešlé wěci w swé moci zuostati mají. Jakož o tom tu kdež Do- ninský (sic). 495) Nalezli wuobec za práwo: což- koli po jedné sestře wěna dáno, že toli- Zřízení zemské sa króle Wladislawa r. 1500. non debet amittere. Quod si etiam con- tingeret, ut aliqua uirgo uirginitatem suam turpiter amitteret, quod cum effectu sciri posset, debet penitus tunc snam partem bonorum ac bona ad quecunque ius haberet perdere, et talia bona, prout supra scribitur ad proximum amicum deuolui debent. Si autem omnes su- pradieti amici ad aliquod matrimonium, quod etiam honestum esset, non con- sulerent, neque consentire uellent huic uirgini: tunc illa potest illud ad regiam maiestatem referre, si tunc regia maie- Sfías non adesset, tunc ad dominos in pleno iudicio, per quemcunque amico- rum poterit. Si regia maiestas aut ba- rones de pleno iudicio ad illud matri- monium consilium suum dederint, tunc uti illo consilio potest absque damno bonorum suorum, 493) Pro iure constitutum est: si qui se inuicem bonis, que ills de uno in alium aut quomodocunque uenirent aut deuoluerentur, unirent, exceptis bo- nis que ab uxore eius contingerent, quod in partitione vnitus vnito, cum illa unio foret sine aliqua exceptione, tenetur dare bona quomodocunque acquisita sint, cum pro his partiri uellent, sicut frater impartitus fratri suo dare tenetur. 494) Pro iure constitutum est: si quis hominem adolescentem, qui non- dum XX annum attigisset, in hoc ad- dueeret, ut ei bona sua sine uacuo loco relicto proscriberet, quod tale proscrip- tum nullum uigorem habere debet. Ta- men si ante XX annos suos proscrip- sisset, et usque ad annum XX" exactum pro ea re non ageret nec loqueretur, tune tale proscriptum suum uigorem iam retinere debet, si is liberos non haberet. Sed res priores suum uigorem habere debent. 495) Pro iure constitutum est: quan- tacunque dos datur uni sororum, quod 

Strana 239
Zřízení zemské za krále kéž má dáno býti po jiné. A když sú wšeckny wdané a wénem odbyté, tehdy po bratru nápadu nemají, lečby přátel mužského pohlawie nebylo, a jestližeby o statku žádného zřiezenie neučinil. Než který otec, nebo bratr, nebo strýc, nebo nápadník, jmenuje po nie wěno, to ozná- mil dostatečně wedle práwa, a tu wý- měnku aby dskami oznámil, že jie tiem neodděluje: tehdy ona proto, ač se i wdala, pii dědickém nápadu zuostari má, nebudeli synuow; a též jestližeby z nahoře psaných kto kterů wdal, a po ní nejmenowal ani dal, by jí muž jaké wěno z dobré wuole udělal: tehdy onatudy dědického nápadu neztratí. Jakož o tom rozsudek secundo Nicolai B. 2 (— 1396.) 496) Nalezli wuobec za práwo: že mocný otcowský poručník dskami uči- něný, anebo na list mocný králowský bez wymienky, nenie powinowat sirot- kuom počtu činiti, a má moc jako otec; kromě na sirotčiem statku wěna nemuož klásti a zprawowati statku swého. Než kterýžby poručník otcowský s wýmien- kami učiněn byl, a na se to poručen- stwie přijal, ten se zachowaj podlé wy- mienky té, kteráž w porucenstwí jest položena; než nápadu mieti nemá, lečby dskami neb zápisem pokázal, žeby to otec zřiedil, že má mieti nápad. W guaternu trhowém léta 1499, w pátek o suchých dnech adventních. 497) Nalezli wuobec za práwo: na kohožby poručenstwie nápadem přišlo, ten poručník, pokudž toho statku stáwá, odbýwaj za sirotky dluhy, jestližeby kteří byli, a wywazuj jich dluhy, a ten poručník sirotkóm uruč. Pakliby po- ručenstwie přijieti nechtěl a uručiti: tehdy k nápadu práwa neměj, a poru- čenstwie na najbližšicho přietele spadni i nápad. (W prwních Wáclawa Hyn- dráka.) Pakliby žádný přietel uručiti poručenstwie nechtěl; tehdy král JM' Wladislawa r. 1500. 289 etiam alijs tanta dari debet. Et cum essent omnes nupte et cum dote alienate, tunc fratri intestato non succedunt, nisi amici de stirpe mascula deessent. Sed si quis aut pater aut frater, uel patruus aut successor, specificando dotem, pro- testaretur sufficienter de iure talem ex- ceptionem, quod cum illa dote eam non omnino alienaret, tunc ila (etiam cum nuberet) non debet successione heredi- taria priuari, si filij heredes deessent; ac itidem si ex supradictis aliquam matri- monio traderet et dotem non specifica- ret neque daret, etiam si maritus ei causa dotis ex libero consensu aliquid pro- scripsisset, tamen ideo non amittet suc- cessionem hereditariam. 496) Pro iure constitutum est: quod tutor testamentarius, aut tabulis sine ulla exceptione institutus, non tenetur ratio- nem futele sue reddere, et omnem auc- toritaàtem paternam habet, nisi quod do- tem in bonis pupillorum proscribere non potest, neque cum bonis illorum de euic- tione satisdare. Sed si quis tutor testa- mentarius cum exceptionibus certis in- sütueretur, tutelamque susciperet, is iuxta exceptiones se conseruare debet; sed suc- cessionem habere non debet, nisi eam per tabulas aut proscripto protestaretur patrem testatum esse, quod succedere filio deberet impuberi. 497) Pro iure constitutum est: in quem tutela ueniret per successionem, is debet etiam debita, in quantum suf- ficiunt bona pupilli, soluere pro pupillo. Si uero tutelam suscipere nollet neque satisdare, tunc etiam priuabitur succes- sione, et tutela deuolui debet in proxi- mum alium amicum et successio. Si autem nullus proximorum satisdare uellet, tunc regia maiestas tutelam illius pupilli dare poterit illi, qui eam suscipere uoluerit cum successione. 

Strana 240
240 bude to poručenstwie moci dáti, ktožby to na se wzieti chtěl, i s nápadem. 498) Nalezli wuobec za práwo: že otcowský poručník nemá počtu činiti, než z toho, wečby se dobrowolně pod- wolil. O tom rozsudek w lwowych puo- honných léta božieho 1496, kdež Wác- law z Želetawy pohánie. 499) Najjasnéjáie knieZe a pán, pan Karel oc. rozkázal wšem úředníkóm Pražským desk zemských mocně a přísně, aby žádných sirotkuow k spolkuom ne- připúštěli, jediné lečby je prwé osobně opatřili a na ně pohleděli. | Primo Ul- rii D. 15 (— 1372) 500) Nalezl wuobec za práwo: Ze spoléenie anebo spolek nemá byti jinde, jediné před králem a sjeho powolením, aneb před pány na plném saudu, a ji- nak nikterakž nemá býti spolek. Primo Procopii B. 19 (— 1383.) 501) Nalezli za práwo: kdyžby který poručník co prowinil proti králi JM“ neb proti zemi, a měl statek sirotčí w moci swé, že to prowiněnie statku sirotčiemu ke škodě býti nemá, a král JM' bude moci to poručenstwie jinému dáti, jestližeby nebylo přietele žádného přirozeného, jakož jest to prwé býwalo. Primo Nicolai P. 11 (— 1395.) Tertio Wenceslai J. 11 (— 1409.) 502) Nalezli za práwo : že poruč- ník králem JM" daný, anebo příbuzen- stwím, ježto statek urukuje sirotkuom, nemá prodáwati statku sirotčieho bez zwláštnieho powolenie krále JM“ neb pánów a wládyk z plného saudu. Jakož nález w bielých puohonných léta 1486, kdež Laurin pohánie. 503) Nalezli za práwo: kdyžby kto swého statku nezřiedil a umřel, a si- rotkuow nechal mužského aneb ženského pohlawie: to poručenstwie spadni na najbližšícho přietele. O tom w prwních Wáclawa Hindráka (— 1497.) Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 498) Pro iure constitutum est: guod tutor testamentarius non tenetur ratio- nem tutele reddere, nisi sponte ad id consentiret. 499) Pro iure constitutum est: se- renissimus princeps et dominus d. Caro- lus oc. mandauit omnibus officialibus Pragensibus tabularum regni, potenter et seuere, ut nullos orphanos ad unionem bonorum permitterent uenire, nisi prius eos personaliter conspicerent et perquirerent. 500) Pro iure constitutum est: unio non debet alibi esse, nisi coram rege et cum eius consensu, aut coram domi- nis in pleno iudicio, aliter unio non debet fieri. 501) Pro iure constitutum est: si qui tutorum regie maiestati aut toti regno in culpam incideret, haberetque bona in potestate sua pupillorum, quod huiusmodi culpa bonis pupillorum dam- no esse non debet, illamque tutelam re- gia maiestas potest alteri dare, si nul- lus extaret amicorum proximorum. 502) Pro iure constitutum est: tu- tor per regiam maiestatem institutus, aut per successionem factus, qui satis- dare pupillo tenetur, non debet uendere bona pupilli sine speciali consensu regie maiestatis aut dominorum de pleno iudicio. 503) Pro iure constitutum est: si quis decederet intestatus, et relinqueret pupillos aut pupillas, tutela illorum de- uolui debet in proximum amicum. 

Strana 241
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 241 O wdowách. 504) Wladislaw z božie milosti král esky oc. rozkázal we dsky památné zapsati, coZ se dotyóe wn, kteráZ spla- cowána bywají od dédicuow, na kte- rÿchà dédinéch wëna jsû, aby wiece pfed JKM" saudowć nebywali, tak to- tižto: že ktožby koli chtěli která wěna splacowati jakožto dědicowé, aby summu wénná dal na groše Pražské české, aneb na zlaté Uherské, neb Rýnské, jakž sú tehdáž platili a měněm byli zlatí, kdyZ wéno we dsky kladeno bylo, aby tak splacowána byla. Na to jsû poslowé ke dskám od JKM" byli: Wi- lém mladší z Rismberka a z, Rabie, najwyšší komorník králowstwie Ceského, a Jan jinak Jenec z Janowic a z Petrš- purka, najwyšší purkrabie Pražský, nadepsané wéci wyprawujíce, jsáce od krále JM" zwlásté wysláni. ^W památ- nych G. 5 (— 1478.) 505) Nalezli wuobec za práwo: Ze nenie žena muZe swého wézeii nikterakZ, kromě wěna; jakož o tom rozsudek w bielych puohonnych léta 1463. A jestližeby jie muž její: wečkoli zawadil, buď w sliby, aneb w jaké koli záwady, že ona po smrti jeho wěnem swym toho nenie powinna platiti. W puohonnych (sic). 506) Nalezli wuobec za práwo: jest- liżeby muż wedle sebe zawadil Zenu swü w poruéenstwie, a statek sirotóí, ten Zeby wedle ného urukowala: tehdy swym wénem ona z toho porułenstwi platiti nemá, jestliže toho poruëenstwie po smrti muže swého hned se zbawi. Neż jestližeby se po smrti muže swého w to poručenstwie uwázala, tehdy má s dětmi muže swého spolu počet činiti z toho. Pakliby sama držela, tehdy má z wěna z statku swého zaplatiti, cožby na počtu zuostala. 504) Pro iure constitutum est, et Wla- dislaus dei gratia rex Boemie oc. man- dauit in tabulas memoriales proscribi, quod attinet ad dotes, que ab heredibus solent persolui de bonis illis, in quibus proscripte sunt, ut amplius pro his iudi- cia maiora coram sua maiestate non forent, in hune modum: quicunque uo- luerint dotes soluere uti heredes, ut summam dotalem darent in grossis Pra- gensibus Boemicalibus, aut in aureis Vngaricalibus vel Renensibus, prout illo tempore, cum dos in tabulas proscribe- batur, ualebant et permutabantur, ut etiam ita solueretur. 505) Pro iure constitutum est: vxor non est in aliquo obligata uiro suo, excepta dote. Si tune um suus ad ali- quam obligationem eam adduceret, siue ad fideiussionem aut aliam obligationem, quod tunc uxor non obligatur dote sua ea persoluere. 506) Pro iure constitutum est: si maritus una secum uxorem suam obli- garet in administratione tutele ac bo- norum pupilli, quod cum marito res pu- pilli saluas fore satisdedisset, tunc eo casu non tenetur ob illam tutele admi- nistrationem dote sua persoluere, si mox post obitum mariti sui administratione tutele se priuauerit. Si autem post obi- tum mariti sui se tutele obligaret et im- plicaret, tunc debet cum liberis mariti sui una rationem reddere. Si tum sola tutelam administraret, tunc debet de dote 

Strana 242
507) Nalezli wuobec za práwo: kte- rážbykoli wdowa, mající wěno po muži swém, a w ně se neuwázala wedle práwa do tří let a 18 neděl, a na ně práwem wdowskym nesáhla, tehdy to wéno pro- mléf jako jiné dédictwie. A jestliZeby je také komu zapsala před třemi léty a 18 nedělmi, a ten také po smrti muže jejieho po práwu žeby nešel, ažby od smrti muže jejicho tři léta a 18 nedělí prošlo, an práwa jdú, též swé práwo promlčí jako ona, kteráž wčno měla. O tom rozsudek w bielých puohonných léta 1485. 508) Nalezli wuobec za práwo : kdež- by která byla wznešena, a jináč žeby wěna swého neměla ujištěného, má toho wznešenie užiti, když to prowede, jest- liže jest co po nie jmenowáno a dáno při tom wznešení; a má toho wzne- šenie užiti a z něho nemá poháněti. Než má od krále JM" aneb od pánów a wlá- dyk z plného saudu, ten má obeslán býti listem od úřadu k úterskému dni, aby před pány stál a jie práw byl; jakož o tom prwnie swolenie ukazuje. Než jestližeby ona po smrti muže swého we třech létech a 18 neděliech na to wznešenie nesáhla obesláním tiem listem, an práwa jdú, že to swé wznešenie pro- mlčí. A jestližeby jí ten, na číž jest statek wznešena, musil wěno dáti, a onoho statku něcoby zuostalo, kterýž jest k němu wznesl: tehdy ten, kterýž jest dal wéno, muoZ k jeho statku práwem hle- děti. Než jestližeby ten, jsa listem obe- slán, proto wznešenie k tomu úterskému dni (jako se nahoře píše) nestál: tehdy ta wdowa má na ten statek obranným listem uwedena býti, a jej držeti a jeho užíwati dotud, dokudžby jí jejie wěno dáno nebylo. Než jestližeby pro nemoc Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. et de bonis suis soluere, si guid in ra- tione reddenda obligata remaneret. 507) Pro iure constitutum est: gue- cunque mulier uidua haberet dotem, et post obitum mariti sui iure dotis non ageret ad tres annos et xviij hebdoma- das, tunc talem dotem amittet per silen- tium iuris sui, uti alia bona hereditaria. Et si cui hanc dotem proscriberet ante ires annos et xviij hebdomadas, et is post obitum mariti eius iure pro dote illa non procederet tam diu, donec iam post obitum mariti eius tres anni et xviij hebdomade preterirent, cum iura suum progressum haberent, itidem is suum ius silentio amittit, sicut et illa uidua, que dotem habuerat. 508) Pro iure constitutum est: in euius bona uxor alicuius esset impor- tata, et quod illa non haberet aliter dotem suam ratam, debet huiusmodi deportatione frui, si talis uxor protesta- bitur dotem fuisse specificatam et datam cum deportaretur, et debet frui hac de- portatione, et contra neminem pro dote agere debet. Sed a regia maiestate aut a baronibus et equestribus de pleno iudi- cio debet is litteris uocari ab officio, ad diem Martis, ut coram dominis com- pareret et illi uidue responderet. Si autem post obitum mariti sui in tribus annis et xviij hebdomadis non ageret pro dote in bona illa, in que traducta sit per conuentionem litterarum, cum iura pro- gressum suum haberent, quod tunc ius suum per silentium amittit. Si tunc is, in euius bona importata sit, cogeretur ei dotem soluere, et aliquid bonorum illius, qui eam ad illum importauit, re- staret, tunc is, qui dotem illi soluere coactus est, potest in bona illius iure procedere. Sed si is, qui litteris uocatus est ob importationem ad illum diem Martis, prout supra scribitur, non com- pareret, tunc illa uidua debet in bona 

Strana 243
Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. státi nemohl, aby nemoc jeho byla opo- wédéna; a bylaliby opowčdčna jeho nemoc, má práwa jako o nemoc užiti. Kdež prwní nález o tom swčdčí w pa- mátných P. 16 (= 1490), a w bielých puohonných léta 1485. 509) Nalezli wuobec za práwo: jest- ližeby na kterém statku wěno předešlo, a potom žeby na tom statku zpráwa zawázána byla: tehdy potom přišloliby kdy pro nezpráwu toho statku práwo wésti, že na to wěno se wésti nemuož na předešlé. O tom rozsudek (sic.) 510) Nalezli wuobec zapráwo: ktožby koli kterů pannu wdáwal, a rukojmě žeby k swé ruce přijímal, anebo zápisem wénnym žeby jie ujištěno bylo: napřed ten má jie to wěno na rukojmiech wy- upomínati té owdowélé. Pakliby ruko- jmé nedali podlé slibu swého, anebo Zeby nemül ktery co dáti,anebo z země žeby ujel: tehdy ten jie sám má dáti, coby se jie nedostalo wěna jejieho, če- hožby listem anebo dskami přijemce byl. W památnych T. 16 (— 1495.) 511) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby žena muži swému k wuoli při- řkla komu něco učiniti anebo dáti, ne- nie toho po smrti muže swého powinna dáti a učiniti, poněwadž jest muže swého w moci byla. O tom rozsudek w bie- lých puohonných léta 1493. 512) Nalezli wuobec za práwo: jest- ližeby bratřie nebo společníci dali po- wolenie jednomu, aby na wšem statku wéno kladl*): jestliZeby buoh smrti muZe jejieho neuchowal, tehdy ona (wedle zapsánie) wšech bratří w statek bude se moci uwesti a jej držeti, dokudž jie wěna nedadie, by se pak i o ten statek rozdělili po wěnu kladení; tehdy ne- *) Orig. dí „kladla.“ 243 ilius litteris tuitionis introduci, et ea tenere et his frui, quamdiu eius dos non redderetur. Si autem ob infirmitatem suam comparere non posset, debet suam infirmitatem denunciare; et cum denun- ciauerit, debet frui iure iuxta constitu- tionem de infirmitate. 509) Pro iure constitutum est: si alicuius bonis pro dote satisdatum esset, et dein quod illis bonis etiam fuisset cau- - tum alicui de euictione, si tune contin- geret ius ducere supra ila bona, quod supra id, quousque se dos extendit, du- cere ius non potest. 510) Pro iure constitutum est: qui- eunque aliquam uirginem nuptui trade- ret alicui, et fideiussores pro dote ipse acceptaret, aut quod proscripto dotali ei satisdaretur: inprimis is debet dotem illam a fideiussoribus monere ili uidue. Si tunc fideiussores iuxta promissum suum non darent dotem, aut quod ali- qui soluendo non essent, aut quod de regno profugissent, tunc metipse debet dotem soluere, in quantum soluta non esset, quousque ipse aut litteris aut ta- bulis acceptator esset. 511) Pro iure constitutum est: si uxor ad petitionem uiri sui promitteret alicui aliquid facere aut dare, non obli- gatur uxor marito decedente id facere aut dare, ex quo adhuc in uiri sui po- testate fuerat. 512) Pro iure constitutum est: si fratres aut qui uniti essent bonis, da- rent uni consensum suum, ut omnibus bonis communibus sue uxori de dote satisdaret; si tunc maritus decederet, tune uxor eius defuncti (iuxta proscrip- tum) in bona omnium fratrum intro- mittere se poterit et tenere, quamdiu dotem eius illi non persoluerint, si etiam 

Strana 244
244 budeli to wěno swedeno, že ona bude se na wešken statek (nahoře dotčený) wésti. Než dadúc oni bratřie neb spo- lečníci wěno, tehdy budú moci k dielu toho, ktož jest to wčno učinil, hledčti. Pakliby dielní sebe nebyli, a tohoby buoh smrti neuchowal, a ostawilliby dě- dice po sobě, a děliliby se kdy o ten statek s tiem dědicem, tehdy to wčno z dielu toho dědice má zaplaceno býti. O tom rozsudek quarto Mathie A. 10 (= 1437.) 513) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby muž ženě swé které swrchky nad wěno dáti chtěl, tý swrchky má w zápisu nebo w kšaftu zejména jmenowati; a kterýchžby zejména nejmenowal, těch bráti a na ně táhnüti se nemá. Krom coby jejieho wlastnieho bylo, to pobrati muož, anebo coby ji muž za zdra- wého žiwota dal. 514)Nalezliwuobeezapráwo: kdyżby na kterú ženu po příbuznosti (podlé ob- darowánie králowského) poručenstwie připadlo, jako na najbliżsieho pfietele, a ta Żeby urudila, aby statku neubywalo, nemá jie muZ w to porudenstwie sahati bez jejie wuole, ani w ten statek wkrá- deti. Pakliby sáhl, anebo ona jemu jej dobrowolné poruéila k zprawowánt, tehdy powinen bude muž uručiti; a když uručí, její rukojmě mají propuštěni býti, a muž za ni počet činiti má. A nedostaneli se co na tom počtu, tehdy muž má swým statkem odbywati; pakliby muž její umřel, tehdy ktož *) nápad k statku jeho by měl, bude powinen za muže jejieho (což jest byl toho w držení) počet či- niti, a zaň jeho statkem odbýwati. Než kdyZby ona owdowéla, a ten statek po- rucenstwím piedse drZela, z toho swého drZenie powinna bude počet sirotkuom učiniti, i jich (wedle práwa) odbyti, ne- ?) Orig. chybné „když,“ Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. post satisdationem de bonis partirentur; et hoc uerum esse debet, si dos illa aliorsum non traducta esset de bonis illorum. Sed cum fratres aut vniti sol- uerint dotem, tunc haberet actionem pro dote contra partem bonorum illius, qui de dote bonis illorum uxori sue satis- dederat. Si autem non partirentur pro bonis, et ille qui satisdederat decessisset et heredem reliquisset, et postea post obitum illius partiri pro bonis cum herede uellent, tunc inprimis dos de parte bo- norum illius heredis solui debet. 513) Pro iure constitutum est: si quis uxori sue ulira dotem de suppellectili sua aliquid dare uellet, huiusmodi suppellectilem in proscripto suo aut in testamento specificare debet, et quam non specificaret, illam accipere non debet, neque pro illa agere potest, ex- cepta illa que ipsius propria fuisset, illam ac- cipere debet, aut quam maritus ei adhuc su- perstes dono tradidisset. 514) Pro iure constitutum est: si in aliquam uxorem ex successione (iuxta regiam donationem) tutela deuolueretur tanquam in proximum amicum, et hec quod etiam satisdedisset bonorum pu- pili non fore diminutionem, tunc mari- tus non debet se in tutelam illius in- iromittere sine consensu uxoris, neque bona pupilli attingere. Si autem se in- tromitteret, aut quod uxor libere com- mitteret marito administrationem, tunc maritus tenetur satisdare; et cum satis- dederit, tunc fideiussores uxoris liberi. esse debent, et maritus pro ea debet pupillis rationem reddere; et si in ra- tione reddenda aliquid deficiet pupillis, tunc maritus suus bonis suis satisfacere tenetur. S1 tunc maritus decederet, tunc is, qui per successionem bona mariti sul habebit, obligabitur pro marito suo, in quantum bona pupillorum tenebat, rationem reddere, et pro eo bonis eius 

Strana 245
Zřízené zemské za krále Wladislawa r. 1500. dostaneli se co po počtu. Než žádný muž nemá podlé sebe ženy swé w po- ručenstwie přijímati ani zapisowati, aby wedle něho urukowala za umenšenie statku. Jestližeby ji pak přes to w to poručenstwie zapsal, tehdy to žádné moci nemá mieti. O tom rozsudek w lwowych puohonnych léta 1497. 515) Nalezli wuobee za práwo: kterázZby žena muži swému statek pro- dala a přátely o ten trh s mužem swým smluwena byla, a na tu smlúwu žeby jemu ten trh we dsky kladla; a jest- ližeby po smrti muže swého chtěla se zase na ten statek nawrátiti, prawieci že jest wězeň muže swého byla, a že to učiniti musila: podlé takowého prodaje nemá se ona zase na ten statek na- wracowati. (Rkpp.) . . . summu peněz wezmi, zač ten statek muži swému prodala. A nad to, kdyžby takowým obyčejem někomu jinému statek prodala, majíc muže, že nemá se na ten statek na- wracowati. Než ktožby takowý statek od ženy kúpil, má zaň u desk penieze klásti, a chceli je muž jejie wyzdwihnúti s wolí ženy swé, ujisť ty penieze u desk, prebu- deli muže swého, aby wčdčla kde swé penieze naleznüti. Než při takowém trhu král JM, pakliby krále JM“ nebylo, tehdy páni a wlá- Sy z saudu zemského aneb z komornieho aby k tomu wyslali z pánów a wládyk, ab w to nahledli, sprawedliwěli jest ten state prodán. Pakliby která žena statek muži swému zapsala, a muž její žeby prwé umřel, tehdy ten statek zase na ni připadnůti má. Pakliby umřela, tehdy wedle zápisu při muži zuostati má, tak jakž zápis swědčiti bude. Pakliby je sama žena wyzdwihnůúti chtěla, tehdy úře- dníci zapište to dskami, že jest sama je wy- zdwihla; a to proto zapsánie to má býti na swčdomie tomu, že jest ten statek 245 pupils satisfacere, Sed marito defuncto, si illa perseuerasset in tutela et bono- rum possessione, ex tali bonorum pos- sessione obligata erit rationem pupillis reddere, et his de iure satisfacere, si quod post racionem defecerit. Sed nul- lus maritus secum potest uxorem suam in tutelam acceptare, neque proscribere, ut satisdaret cum marito pro diminutione bonorum pupilli. Si autem denique uxo- rem suam in ilam tutelam proscriberet, tunc tale proscriptum nullum uigorem habere debet. 515) Pro iure constitutum est: si ulla mulier marito suo bona sua uendi- disset, e£ per amicos contractum emp- tionis cum marito suo fecisset, et illum contractum illi intabulasset, non potest post obitum mariti sui contra redire ad bona illa, allegando causam, quod fuis- set in potestate mariti sui, et quod id facere coacta fuisset: attamen iuxta ta- lem contractum summam pecunie sue repetere potest, quanti illa bona marito suo uendiderat. 'lanto etiam magis, si tali modo alicui alteri quam marito bona sua uendidisset marito uiuente, non de- bet restitui contra ad illa bona uendita. Sed qui huiusmodi bona emerit ab uxore sua, debet pro his pecuniam apud ta- bulas deponere, et 8&1 tunc uoluerit ma- ritus illam pecuniam cum consensu uxo- ris tollere, tunc debet pro his uxorisa- tisdare, ut si foret superstes marito suo, sciret ubi illam pecuniam inuenire pos- set. Sed ad talem contractum debet regia maiestas, si adest, aut domini et equestres de pleno iudicio, aut de iudi- cio eamere de baronibus et equestribus aliquos mittere, ut cognoscerent, si talia bona sint rite uendita. Si uero ulla uxor marito suo bona sua proscriberet. et quod maritus prius decederet, tune talia bona debent rursus deuolui in uxo- rem, Si autem uxor prius decederet, tunc 

Strana 246
246 zaplacen, aby se ona potom naň ne- mohla wiece nawracowati. A od toho zapsánie má dáti k úřadu písaři men- ších desk zemských 4 groše české. W prwnich Wáclawa Hindráka K. 10 (= 1497.) Zřízení zemské za krále Wladislawa r.1500. iuxta proscriptum illa bona marito re- manere debent. Si uero uxor pecuniam depositam pro bonis wuenditis metipsa tollere uellet, tunc id officiales prosceri- bere debent tabulis, quod hanc pecuniam uxor metipsa acceperit, et illud pro- scriptum ea gratia fieri debet, ad testi- monium illius, quod talia bona sint per- soluta, ne uxor postea posset contra illa ad bona redire. Et a tali proscripto dari debent quattuor grossi notario minorum tabularum. O rozdielech starć. 516) Nalezli wuobec za prawo: aby syn dielu od otce žádati nemohl. Než jestližeby se oženil s otce swého radu a přátel swých, tehdy otec má jej slušně opatiiti. W prwnich Wśclawa Hindraka (= 1497.) 517) Nalezli wuobec za práwo: Ze bratr starší mladiiemu aby utratiti ne- mohl, přes záwady otce swého, než do swého dielu. A zase mladší bratr, do- rosta k letuom, aby nemohl utratiti statku bez wuole staršieho bratra swého; pakliby se co přes to wzdlužil, aby se na swuoj diel wzdlužil. A také starší bratr žádnými záwadami mladšiemu bratru statku zawaditi nemuož; pakliby zawadil, aby žádné moci neměl. W prw- ních Wáclawa Hindráka B. 4 (— 1497.) 518) Nalezli wuobec za práwo: kdyzb bratr bratru nebo bratřím dielu dáti nechtěl, má obeslán býti listem od úřadu, aby k naj- prwnějším suchým dnuom stál před pány na plném saudu. Pakliby nestál, tehdy má se we wšecek statek s komorníkem Pražským uwázati, a diel swuoj zapsati komužby se je- mu zdálo. 519) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby kto co jednomu bratru nedielnému odkázal, anebo odkudžby mu koli statek přišel, anebo žeby ho dobyl, že to má 516) Pro iure constitutum est: filius a patre suo partem bonorum petere non potest. Sed si uxorem duceret cum patris sui consilio et amicorum, tunc pater tenetur conuenienter filium prouidere. 517) Pro iure constitutum est: quod frater senior juniori fratri bona consu- mere non potest, quantum restaret post solutionem debitorum, nisi usque ad partem suam. Et rursus frater iunior, cum ad pubertatem peruenerit, non po- test consumere bona sine uoluntate frat- ris senioris. Si uero insuper aliqua de- bita contraheret, quod tunc illa soluere tenetur sua parte bonorum. Et etiam frater senior nullis obligationibus bona fratris sui junioris obligare potest; si tune obligaret, quod talis obligatio nul- lum uigorem habere debet. 518) Pro iure constitutum est: frater fratri aut fratribus partem bonorum si dare nollet, debet tunc litteris ab officio uocari, ut in pro- ximis quattuor temporibus compareret coram dominis in pleno iudicio. Si autem non com- pareret, tunc debet se intromittere in omnia ona cum camerario, et partem suam proseri- bere cuicunque uoluerit. 519) Pro iure constitutum est; si quis alicui, qui a fratribus suis in bonis esset impartitus, aliquid legaret, vel quod ei undecunque bona aliqua uenirent, vel 

Strana 247
Zřízení zemské za krále mezi jiné bratřie na diel poloZiti. Než cožby kterému přišlo po ženě, toho nemá na diel položiti, ale má toho sám uží- wati a dědicowé jeho. O tom rozsudek w památných O. 30 (= 1489.) 520) Nalezli wuobec za práwo: že rozdiel má býti listy a dskami, a jináč nic. A ktož rozdielu dskami aneb listy nepokáže, ten každý w nedielu (s kaž- dým s kýmž spolek má) zuostane, buď po otci, po bratru, po strýci aneb jakžkoli. 521) Nalezli wuobec za práwo: když- by dwěma neb třem dsky swědčily bez wymienky a jinać sebe dielni byli, jeden swuoj diel muož dáti aneb prodati, ko- muž se jemu zdáti a lbiti bude dskami. (O tom rozsudek w bielých puohonných léta od narozenie pána Krista 1485.) A kdyžby se jeden nechtěl děliti, tehdy ho druhý má práwem k tomu připrawiti a k němu o to práwem hleděti. Ť také o to, jestližeby kto co s kým we spolku měl a dr- žel, a jináč byli sebe díelni; a též- přišelliby na které společně nápad, též se při tom za- chowati mají, jakož se nahoře píše. 522) Nalezli wuobec za práwo : jest- ližeby který bratr, jsa nedielen bratří swých, a zapsalliby na dielu swém wěno ženě swé: tehdy jestližeby jeho buoh smrti neuchowal prwé nežliby se roz- dělili; že ona nemuož wěnem swým sáh- núti wýše, než na diel muže swého; a ten diel w tom wéné má drZeti aZ do splacenie toho wéna od dédiców nebo nápadnfkuow. NeZ nedostaloliby se jí co wéna na tom dielu, má toho hledéti Wladislawa r. 1500. 241 quod sua industria bona acquisiuisset, quod talia bona in partitione inter bona fratrum ceterorum connumerare debet. Sed si aliqua bona uenirent ab uxore, illa non tenetur inter bona fratrum con- numerare, sed frui debet illis bonis so- lus ac heredes sui. 520) Pro iure constitutum est: quod partitio bonorum debet fieri litteris aut per intabulationem, et non aliter. Et qui partitionem bonorum non protesta- bitur aut litteris aut per intabulationem, is est impartitus in bonis, cum quo- modocunque habet unionem, siue post obitum patris, siue post obitum fratrum aut patruorum, aut qualitercunque sit facta vnio. 521) Pro iure constitutum est: si quid duobus aut tribus simul tabulis proscriberetur sine aliqua exceptione, et quod alij bonis suis uniti non forent, potest tunc quisque partem suam dare aut uendere cuicunque uoluerit per in- tabulationem. Et cum aliquis horum nol- let pro his bonis partirij alius potest eum conuenire et iure eum compellere ad partitionem. Ac etiam in hoc, si quis eum altero in aliqua re speciali unitus esset, et alter eorum eam possideret, dum tamen in alijs rebus et bonis non forent uniti, vel etiam si in unionem ali- quam deuolueretur successio bonorum, quod itidem debent se in his conseruare, prout hic commemoratur. 522) Pro iure constitutum est: si quis fratrum in bonis impartitus a ce- "teris fratribus proscriberet in sua parte bonorum dotem uxori sue, tunc si ille prius decederet quam inuicem pro bonis partirentur, quod tunc uxor defuncti mariti non habet actionem ultra, nisi contra partem bonorum mariti sui, illam- que partem mariti pro dote possidere potest, quamdiu ei dos sua a fratribus mariti sui uel ab heredibus uel succes- 

Strana 248
248 tu, kdež jest wznešena; a nebyloliby tu dosti za jejie wěno, tehdy má k tomu hleděti, ktož jest ji wdáwal. O tom rozsudek králowský D. 11. 523) Nalezli wuobec za práwo: kdyžby se bratřie dělili, jestližeby kteří mezi nimi byli, ježtoby lét neměli, ti mají při najstaršiem bratru zuostati s swymi diely. A neuchowalliby buoh w tom najstaršieho bratra, tehdy má jeho diel připadnůúti na ty bratřie, kteřížby při něm zuostali a odděleni nebyli. A též zase neuchowalliby buoh těch mlad- ších neoddělených, spadne diel na star- Éieho a na ty, kteříž sebe dielni nejsú. A přitom měliliby sestry, i ty sestry pfi najstaráiem bratru zuostat: mají s swými diely, co k jich odbytie příslušie. A neuchowalliby těch sestr buoh, tehdy ten diel nebo ti dielowé spadnü na star- šicho bratra a na ty, kteříž sú jeho nedielni, ale wšak tak: umřelaliby která sestra newdadúc se, a jestliZeby buoh neuchowal bratra staršieho bez bratří nedielných a bez dětí, tehdy jeho statek také na ty sestry neb na sestru ne- wdané připadne. O tom rozsudek w reji- strách králowských H. 4. 524) Nalezli za práwo: jestližeby bratr nedielný prodal co komu, též strýc nedielný, tehdy má od úřadu desk zemských Hstem obeslati, aby k tomu wkladu přijel. Pakliby nepřijel bratr druhý, jsa w zemi, maje léta, neodepfelby tomu trhu do tří let a 18 neděli, ažby léta. zemská pro&la: jiZ se po projití let těch nebude moci nawracowali na to dědic- twie, co bratr jeho prodal. Pakliby w zemi Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. soribus soluta non esset. Si autem pars illa sufficiens non esset pro dote per- soluenda, tune datur ei actio pro dote aduersus illum, qui eam nuptui tradebat. 523) Pro iure constitutum est: cum fratres partirentur pro bonis, si quis eorum foret, qui annos pubertatis non- dum haberet, ille uel illi manere debent circa fratrem seniorem cum suis parti- bus bonorum. Et senior frater cum bona distribueret, tunc frater is, quem a se segregant, debet habere electionem. Si uero plures a se segregarent, tunc iuxta etatem iuniorem fieri debet partium electio. Si autem seniorem fratrem uellent a se Segregare, tunc etiam senior electionem habere debet. .Et si interim senior fra- ter decederet, tunc pars bonorum illius deuolui debet in fratres illos, qui man- sissentf impartiti cum illo, neque ab eo se segregassent, Et rursus si iuniores decederent impartiti, pars illorum de- uolui debet in seniorem ef eos, qui in- uicem in bonis partiti non essent. Et si sorores illis essent, he manere debent circa fratrem seniorem cum suis parti- bus bonorum, que ad eas pertinent; et si tunc omnes sorores decederent, tunc partes ille earum, quantum ad eas per- tinet, deuoluentur in seniorem fratrem et in eos, qui suntí cum eo impartiti. Attamen hoc pacto, si aliqua soror de- cederet antequam nuberet, si autem frater senior decederet non existentibus alijs fratribus impartitis, et sine liberis, tunc bona sua etiam in sorores non nuptas et non separatas deuolui debent. 524) Pro iure constitutum est: si frater impartitus uenderet quid alicui, itidem si pa- iruus impartitus, tunc debet ab officio tabu- larum litteris frater alter uocari, ut ad inta- bulationem illius ueniret. Si tunc non ueniret frater alter, domi existens, habens annos pu- bertatis, non contradiceret huic uenditioni ad ires annos et xviij obdomadas, usque anni silentij sui iuris preterirent: iam post annos 

Strana 249
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. nebyl, tehdy jemu to ke škodě nemá býti; a tu když do země přijde, má se jemu dáti wěděti listem, tak jakož se nahoře píše. 249 preteritos non poterit redire ad illa bona he- reditaria, gue frater suus uendidit. Si autem is in regno non esset, tunc id sibi damno esse non debet; sed cum redierit domum, debet tunc illi denunciari litteris, prout supra scribitur, O odporiech. 525) Nalezli wuobec za préwo: že žádný nemá od žádného odporuow klásti, než každý sám osobně má odpor klásti. Pakliby rekognicf toho odporu u desk prwé wzal, tehdy ktož s ní přijde ke dskám, bude moci ten odpor učiniti jménem toho čiež rekognicí jest; a také žádný od žádného puohonu bráti ne- muož, lečby rekognicí wzal. 526) Nalezli wuobec za práwo : jest- ližeby kto komu odpor o která koliwék wéc kladl, a toho ničímž nepokázal, tehdy ten odpor udělá na zmatek. Pakliby w odporu zejména prawil se mieti po ně- kom práwo, a ukazowalliby jiný zápis anebo duowod po někom jiném, než jest w odporu postawil, také ten odpor učiní na zmatek. Než což jest najobec- nější odpor, aby krátce odpieral swým jménem, a že chce ukázati před pány lepšie práwo, když mu toho potřebie bude, a při tom odporu cožby najméň ukázal práwa, tehdy ten odpor nebude na zmatek. 527) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by odpor udělal a k němu pohnal, ne- staneli k němu, bude mu ten odpor i s puohonem zdwižen. Pakliby kto udělal odpor, a onen, komuž se odpierá, po- hnalby ho k tomu odporu, nestálliby 525) Pro iure constitutum est: guod nullus potest uice alterius alicui pro- scripto tabularum contradicere, sed unus- quisque personaliter, cum uult contradi- cere, debet comparere. Si uero reco- gnitionem sue contradictionis apud ta- bulas aeciperet, tunc quicunque uice sua uenerit ad tabulas cum illa recognitione, potest ille tali proscripto contradicere uice illius, cuius est recognitio. Et iti- dem nemo potest uice alterius ullam citationem accipere, nisi prius recogni- tione accepta. 526) Pro iure constitutum est: si quis cuicunque rei contradiceret, et nulla re penitus contradictionem in iudicio produceret, tune talis contradictio erit uiciosa. Si uero in contradictione speci- ficaret, se habere ab aliquo ius, et si tunc aliud proscriptum ostenderet aut aliud produceret, quam in contradictione sua specificasset, tunc talis contradictio etiam erit uiciosa. Sed quod est usita- tissimum, ut breuiter quis contradiceret nomine suo, ita scilicet, quod efficacius ius se habere ostendere uult coram iudi- cibus, quandocunque illi opus fuerit, et in hune modum huiusmodi contradictio, quicquid minimum iuris sui ostenderit se habere ab aliquo coram iudicibus, non erit illa contradictio uiciosa. 527) Pro iure constitutum est: si quis contradiceret alicui; idemque ob hoc citaret illum cui contradicit: si non comparuerit sue contradictioni, tunc talis contradictio una cum citatione ei leua- bitur. Si autem is, cui contradicitur, ci- 

Strana 250
250 ten, ktož odpierá, k tomu puohonu, tehdy tu při oč odpierá ztratí. 528) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by koli statek sirotčí, nemaje k němu práwa, odcizil a jej zapsal, potom siro- tek, přijda k letóm sprawedliwym, ne- učinilliby odporu proti tomu we třech létech a osmnácti neděléch, aneb prá- wem toho nehleděl, že též práwo swé promléf, wedle nálezu starého. Wen- ceslai Andrez O. 5 (— 1456.) 529) Nalezli wuobec za práwo: jestliZeby bratr, maje sestru nedielná, zápis komu s miestem aneb bez miesta po swé smrti udělal, a w tom Zeby umřel, a sestra jeho newdaná by zuostala, i jestližeby se ten, komuž zápis udělal s komorníkem w dědiny w zápise jme- nowané uwázal: tehdy ona, by pak za jeho žiwnosti tomu zápisu neodpierala za mnohá léta, by pak i práwa šla, tehdy po smrti i za žiwnosti jeho ne- dadüc letöm projíti; bude moci tomu uwázání odepřieti i zápisu. O tom roz- sudek w prwních Wáclawa Hindráka C. 28 (149), a druhá secundo Andre L. 27 (— 1484) 530) Nalezli wuobec za práwo: Ze ktoZ poprawy majf, Ze se pfi nich tak zachowati mají, jakž se jest země swolila. 531) Nalezli wuobec za práwo: aby sedláci tenet neměli, lečby kteří na to wýsady měli.: Pakliby který měl, a to naň uswědčeno bylo, tehdy má na pána jeho wznešeno býti od toho, ktožby to na toho sedláka uswědčil, aby pán jeho ty tenata rozkázal dáti tomu, ktožby naň to uswědčil. Pakliby pán jeho ne- kázal jemu tenet dáti, tehdy ten, ktož uswědčí, bude moci pána toho sedláka pohnati z 20 kop grošuow Pražských Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. taret, et alter gui contradixit non com- paruerit, tunc causam suam ob quam contradixit amittet. 528) Pro iure constitutum est: qui- eunque bona pupillorum, nullum ad illa ius habendo, alienaret, et alicui proscri- beret, et pupillus cum ad annos puber- tatis ueniret, huic alienationi et proscripto in tribus annis et xviij hebdomadis non eontradiceret, aut quod in iure non pro- cederet, quod tunc ille pupillus suum ius ad illa bona per silentium perdet, iuxta ueterem constitutionem. 529) Pro iure constitutum est: si quis haberet sororem non emancipatam, et proscriptum bonorum alicui faceret, cum loco relicto aut sine loco post obi- tum suum, et interea quod moreretur, et soror superstes relicta esset innupta: 8i tunc is, cui proscriptum est factum, cum camerario in illa bona in proscripto specificata se intromitteret: tunc illa si etiam eo uiuente huie proscripto non contradiceret per multos annos, etiam cum iura suum progressum haberent, tune post obitum et etiam eo uiuente, non permittendo annos sui iuris prete- rire, poterit huic intromissioni et pro- scripto contradicere. 530) Pro iure constitutum est: qui habent in suis bonis jurisdictionem ca- pitalem, debent se circa illam ita gerere, prout a regno constitutum est. 531) Pro iure constitutum est: ut rustici retia leporaria propria ad usum proprium non haberent, nisi qui ad hoc priuilegia haberent et ea ostenderent in regniiudicio aut camere. Si quis autem ha- beret, et id quod haberet contra illum pro- testaretur,tunc id referri debet ad dominum suum ab eo, qui huiusmodi rem contra ru- sticum contestatus est, utilli rustico domi- nus mandaret dare illi retia. Si autem domi- nus nollet rustico mandare, ut retia daret 

Strana 251
Zřízení zemské za krále českých, a prowedeli to naň, aby jemu dány byly. 532) Nalezli wuobec za práwo: jest- lizeby se trefilo, an které zloděje honí, à ti zlodéjie Zeby ujeli na ktery zámek neb twrz, má Zádáno byti od téch, ktefíZ honie, aby jim wydáni byli. Pakli by jich wydati nechtěli, mají ti, kteříž honie, pii tom zámku zuostati a jedni druhým dáti wěděti w tom kraji; a ti komuž dáno wěděti, mají hned táhnůúti a s nimi těch zlodějnow dobýwati; a dobudůúůli toho hradu neb twrze, ten kraj bude moci to sobě obrátiti ku potřebě toho kraje. 33) Nalezli wuobec za práwo: jestližeby kto na shony honili na swém neb na ciziem, a byl kto zastižen, neb naiíi to hylo uswédéeno, ten aby pro- padl 50 kop grošuow českých, králi JM" polowici a druhá polowici tomu, ktožby ho zastihl na tom shonu, aneb naň uswědčil; a k tomu tenata pobrati bude moci, a lidi též pobrati, a jich nepůúštěti, až s každého wezme po jedné kopě grošów českých. Nalezli wuobec za práwo: sručnicemi aby žádný nechodil ani jezdil po my- sliwosti. 534) Item: sedláci žádné mysliwosti wésti a uZíwati nemají na gruntiech swych i cizích ruénicemi, kusemi, tenety, jámami ani jinými obyčeji, než páni a rytieřstwo i města každý swého gruntu užíwaj jak umie, kromě shonuow pod- sedkuow, jakož o tom prwní nález. Pakliby kto kterého měštěnína neb sed- Wladislawa r. 1500. 251 illi, qui contra eum contestatus est, tunc is potest dominum rustici illius citare pro pena xx [E gr. Cum id in illum producet testibus, tune dominus condemnari debet ad dandam penam illam xx [© gr. 532) Pro iure constitutum est: si contingeret, guod ulli predatores fugientes seguerentur, et hi predatores guod pro- fugerent in arcem aut munitionem ali- cuius, debet tunc postulari ab his, qui secuti sunt hos predatores, ut illis ex illa aree aut munitione exhiberentur. Si tunc eos exhibere noluerint, debent tunc manere hi, qui secuti sunt eos, circa huiusmodi arcem, debentque in illa re- gione sibi inuicem denunciare de illis predatoribus; et hi mox, quibus denun- ciatum esít, proficisci contra illos debent, et una illos in arce aut municione op- pugnare. Si tunc illam arcem expugna- uerint aut munieionem, illa rc;io poterit hane arcem aut munitionem expugnatam ad commodum suum conuertere. 533) Pro iure constitutum est: qui- cunque tumultuatim aut utcunque uena- retur paruam aut magnam ferum, cum retibus aut alia arte, nocte uel die, in bona alicuius, et deprehensus foret, aut quod contra illum protestaretur: is inci- dere debet in penam L íP gr. ill, in cuius bonis uenabatur sine consensu suo; et insuper retia potest illi accipere et homines uenantes, eosque libere non dinüttere, donec singuli horum soluant penam I|P gr. Sed proprijs bonis fruatur quisque ut uult. 534) Pro iure constitutum est: rustici nullam uenationem exerceant ne- que ea fruantur, neque in fundis pro- pris aut alienis, neque manuarijs bum- bardelüs, neque balistis, neque retibus, neque foueis, neque alia arte, sed barones et equestres et ciuitates quisque suo fundo fruatur prout intelligit. Si uero 

Strana 252
252 láka na jaké mysliwosti zastihl a nalezl na gruntiech swých neb cizích, pobeř jemu wšecko, což u něho najdeš s my- sliwostí, a k tomu jeho týden w wěži drž, a kopu grošów af dá tomu, ktož jej nalezl. Než na ptáky s sietkami, s sklony a se lpem tu mysliwost wésti mohü s wolí pánów těch, číž jsú grunti. Pakliby kto z panského aneb z rytieř- ského řádu bez powolenie po čiem gruntu střielel buď ptactwo neb zwěř, a ten jej zastihl aneb uswědčil, číž gruntowé jsú, tehdy tomu má pokuty tři kopy grošów českých dáti, a z toho má jej pohnati z desieti kop grošuow českých před úřad menší. 535) Nalezli wuobec za práwo: kdyžbykoli cizozemci, přijedúce do ko- runy české, po wsech koně kupowali, těm mají bráni býti; než aby do měst na trhy kupowat jezdili W prwních Wáclawa Hindráka B. 6 (= 1497.) 536) Nalezli wuobec za práwo : jestli- žeby ktožkoli na zločince k komu na jeho zbožie poslal, nemá jich žádný brániti; pakliby jich kto bránil, a zlo- čincóm by tudy pomohl, žeby utekli, a byloliby Zeby je zbili nebo zranili a k tomu je i wsázel, kteří sú přijeli neb přišli, chtiec zločince wyzdwihati, že takowého každého má král skutečně tresktati, NeZ jestliZeby kto chtěl tako- wéóho zločince a powalece bráti pod kterým zámkem, we wsi, w krčmě, aneb pod twrzí, že mají pánu aneb úředníku se nahoře opowědieti, co počínati chtie. Pakliby kde we wsi neb w městečku je bráti chtěli, ježtoby tu pán jejich neseděl, mají to opowédieti rychtári, Ze Zfísení zemské xa krále Wladislawa r. 1500. quis aliquem ciuem aut rusticum in ali- qua uenatione comprehenderet aut inue- niret in fundis suis aut alienis, accipere potest tunc illi omnia, quecunque apud illum inuenerit, cum omni uenatione, et insuper illum tenere in turri potest unam hebdomadam, et ut illi, qui eum depre- henderit, det insuper unam sexagenam grossorum, Sed aues uenari cum reti- bus, pedicis, uisco, talem uenationem possunt exercere cum consensu domino- rum suorum, quorum fundi sunt. Si autem quis ex baronibus aut equestribus sine consensu et contra interdictum in fundis alicuius sagittaret siue aues siue feras, et is cuius fundus est talem deprehenderet, aut contra illum id protestaretur, debet tunc domino fundi dare penam :tres sexagenas grossorum. Si uero hanc pe- nam dare recusaret, potest talis tune citari pro pena x (P gr. ad iudicium regni minorum officialium 535) Pro iure constitutum est: si alienigene obequitando uillas in regno Boemie equos coemerent, quod illis equi aceipl debent. Sed ut uadant ad mer- catus ciuitatum, illc emere non pro- hibentur. 536) Pro iure constitutum est: si quis ad comprehendendos malefactores mitteret aliquos in bona aliquorum, quod nemo tune debet eos prohibere com- prehendere; si autem quis prohiberet, et malefactores hoc pacto iuuaret, quod aufugerent, et si contingeret quod illi qui missi fuerant ad hos comprehenden- dos occiderentur aut uulnerarentur ab his, quod talem regia maiestas unum- quemque punire debet cum effectu. Qui autem uolent ullum malefactorem et erronem capere sub arce aliqua, in uilla, in taberna aut sub munitione, quod tunc prius domino aut officiali in arce aut in municione debent denunciare, quid inceptare uolunt. Si uero tales in op- 

Strana 253
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. na takowé zločince chtie sáhnůúti. A by- loliby městečko, jeźtoby swó poprawu měli, tehdy budeli je chtieti k swé po- prawé wzieti, má těch zločincuow tu nechati, a hned jim práwo kázati udě- lati. O tom rozsudek léta 1486, w bie- lých puohonných; o témž Andrez ter- tio, D. 16 (= 1487.) 537) Item coż se s mysliwosti jezdénie dotýče, jestližeby kto přes zápowěd Komu o gruntiech jeho na jaků mysliwost jezdil nebo s jaků mysliwostí, ten aby 50 kop gr. č. pro- padl. Jestližeby pak kto koho jiného na to nawedl nebo nawozowal, ato naň uznáno nebo prowedeno bylo, že jest jezdil s jakaužkoli mysliwostí, ten w túž pokutu upadnůti má, jako nahoře psáno stojí. 538) *) Léta božieho 1492 kniežata a páni zemští J* M" páni rytiefstwo, páni Pražané a poslowé z měst, w pon- dělí po suchých dnech postních (— 19 Mart), na snémé obecniem, kteryZ w ty časy držán byl na hradě Pražském, tyto wěci dolepsané z jednostajné wuole zřiedili sú a ustanowili, aby od každého držány byly: Item, najprwé což se morduow a nešlechetného zlodějstwa po silniciech dotýče, takto sme se swolili a na tom zuostali, aby takowí powaleči a zloději, - kdežby mohli přezwědieni býti, buďto w městech, w městečkách nebo we wsech, aby wyzdwiháni byli, by pak i osedlí lidé byli sedlští. A kteréhožby koliwěk kto takowého osedlého wzal, má obe- slati pána jeho a oznámiti jemu, že jest wzal člowěka nebo služebníka jeho pro zlodëjstwo neb pro prechowéwénie ta- kowých zlých lidí. A tu chtělliby jej ten pán jeho wzieti, a jej podlé práwa a zaslúženie jeho tresktati beze wšech forteluow, tehda má jemu wydán býti. Pakliby nechtěl, tehdy ten, ktožby jej 253 pido aut in uilla capere uellent, ubi eorum dominus non resideret, debent id iudici denunciare, quod tales male- factores comprehendere uolunt. Et si foret oppidum, quod suam iurisdictionem capitalem haberet, tunc si uoluerit illos ad suam iurisdictionem accipere, debent illos malefactores ilic dimittere, et illud oppidum quod ius iubet mox debet facere. 537) Pro iure constitutum est: si quis contra interdictum alicuius cum uenatione per fundum alicuius equitaret, aut in eius fundis uenaretur, ut incideret in penam quinquaginta M gr. Si uero quis alium ad hoc induceret aut induxisset, et id cognitum foret aut pro- testatum, quod equitasset qualicunque uena- tione, is in eandem penam incidet supradictam. 538) Anno domini M.ecoec"Ixxxxij pro jure constitutum est: quod pertinet ad homicidia et scelerate predationis in uijs publicis, vt errones tales et preda- tores ubicunque possunt inueniri siue in ciuitatibus, siue in oppidis, aut in uillis, tollerentur, si etiam essent resi- dentes rustici. Et qualemcunque talem quis residentem caperet, debet uocare per litteras dominum suum et ei noti- ficare, quod suum subditum uel serui- torem suum ob predationem aut recep- tationem talium hominum malorum ac- ceperit. l'une si dominus eius uellet ta- lem accipere, et iuxta iura et morita sua punire, bona fide, talis debet tunc domino suo reddi, Si autem dominus suus id facere nollet, tuno is, qui illum in uinculis suis haberet, potest se con- seruare erga illum iuxta constitutiones. Si autem iurisdictionem in malefactores non haberet, tunc illum dare debet ad regiam ciuitatem ad proximam iuris- dictionem, aut ubi proxima foret iuris- dictio. Si autem compertum esset, talem malefactorem esse in castris aut muni- *) Clánkowé 538—551 postaweni jsau w obau rukopisech teprw ku konci, proměnění a doplnění wšelijak dle pozdějších nálezůw sněmowních, někteří pak i wynecháni. 

Strana 254
254 u wčězení měl, muož se k němu mieti podlé práwa. Pakliby neměl swé po- prawy, tehdy daj jej do města králow- ského k najbližšíe poprawě, anebo kdežby poprawa byla. Pakliby ktery takowy zločince byl pirezwédien na hradiech nebo na twrzech, tehdy ten, komuzby se zdálo, aby toho pána u kteréhožby byl obeslal a jemu dal znáti, že takowý zločince na jeho hradě nebo na twrzi jest, aby se jím i hned dobře ujistil a jej postawil před pány na plném súdu zemském, Pakliby toho neučinil, tehdy k tomu pánu nebo k zemenínu nebo měštěnínu o to hledieno buď o tu škodu. A též i w městech kdyžby na koho žá- dáno bylo, aby se tak zachowali. A zlo- Gincuom niżśdnym aby žádných glej- tuow nedáwali, ani páni, ani rytieřstwo, ani města. 539) Item, pakliby páni a rytieř- ští lidé: nebo z měst kteří w krčmách se powáleli, služeb nechtiece hledéti ani hospodářstwie, ten též wzat buď rowně jako i jiný; ale wšak na takowý spuo- sob, aby byl postawen před pány na plném saudu, a wina jeho aby ozná- mena byla jakáž pak koliwěk, a wedle té buď sauzen beze wšie milosti. 540) Item, kdyžby se mord nebo lúpež.na silniciech nebo na cestách při- hodil, tehdy wšichni z zámkuow, z twrzí i z měst, městeček i ze wsí aby honili; pakliby kto nehonil a w tom seznán byl, tehdy král JM' má takowé neb ta- kowého obeslati; pakliby nebylo krále w zemi, tehdy páni z plného saudu; a tu se má zprawiti, proé jest nehonil,.a jestliżeby to swéwolné, bez hodné pří- činy učinil, tehdy cožby jemu w tom psány nalezeno a rozkázáno bylo, aby tu pokutu trpěl. A to i hned páni a rytierstwo aby lidem swým oznámili, a w městech aby prowoláno bylo. A což se toho honěnie dotýče, jakož se mnozí Zřízení zemské za krále Wladislawca r. 1500, tionibus, tunc is, cui uideretur, debet illum, apud guem esset malefactor, litte- ris conuenire et illi signifficare, quod talis malefactor esset in arce sua aut munitione, ut se cum illo firmaret ac eum sisteret ante barones in pleno iudicio. Si tune is nollet hoc facere, tunc contra . dominum illum aut equestrem uel ciuem ob hoc et ob hec damna datur actio. Itidem in ciuitatibus, cum postularetur ab aliquo, debet conseruari Vtque ma- lefactoribus saluus conductus non dare- tur neque a dominis, neque ab eque- stribus, neque a ciuitatibus. 539) Item si aliqui ex baronibus aut equestribus uel ciuitatibus in taber- nis uersarentur, seruitia sua nihil cu- rantes, neque rem domesticum, talis iti- dem capiatur uti et alij, attamen in hune modum, ut talis sistatur ante dominos in pleno iudicio, culpaque eius ut ma- nifestaretur; qualiscunque foret, iuxtaque illam iudicetur absque omni gratia. 540) Item si depredatio ant homi- cidium in uijs publicis eueniret, tunc omnes de arcibus, de munitionibus, de ciuitatibus, oppidis, de uillis, ut tales persequerentur; si quis tune non in- sequeretur et esset protestatum in illum, talem debet regia maiestas aut domini de pleno iudicio uocare, ibique debet racionem reddere, quare cum alijs non insequeretur; et si id contumaciter abs- que ulla causa digna faceret, tunc quod- cunque decretum in hoc domini statuent, ut illam penam is ferat. Ft istam con- stitutionem ut mox barones et equestres suis subditis notificarent, et iu ciuitati- bus ut proclamaretur. Quodque pertinet 

Strana 255
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. na tom urážejí, prawiece, žeby to jich cti a dobré powčsti k škodě bylo : jest- ližeby kto takowého zločince jal, to Zád- nému stawu (pánuom, rytieřstwu, ani zemanóm) nemá jich cti à dobré powé- sti k škodě ani k ujmě nižádné býti. 541) Item, bylaliby ruoznice o to, ktožby žádal, aby jemu wydán byl člo- wěk jeho, na toho pána práwo, (kromě popraw pánuow a rytieřstwa, kteříž na poprawy wýsady mají), a přijma ho, i chtěl, aby naň urukowáno bylo, a tomu, ktozby joj jal, nezdálo mu se uruéiti: tehda to buď wzneseno na oprawci, a oprawce to rozsud, máli nai uruóceno býti čili nic. A tu na té poprawé, kdeZ jest dán, aby odprawen byl, a ten, ktož jej dá, má od něho zaplatiti podlé zuo- stánie. A což jim w tom od pánuow rozkázáno bude, při tom aby se tak zachowali. 542) Item, jestliZeby se kde při- hodilo, a takowych zlocincuow zjímáno několik bylo, a byli ku poprawě dáni: tehda člowčku poprawniemu od prwnieho aby dáno bylo kopa grošuow, a od ji- ných toliko po puol kopě grošuow, wše českých. 543) Item, což se dotýče silnic přes Železné hory, i jinde, kdežkoli na lesiech lůpeže a mordy od takowých zločincuow se dějí: aby lesowé okolo těch miest, kdežby toho potřeba kázala, omýceni byli, od cesty sšíří jedněch honuow s obú stran; a lesy i hned mýtiti mají ti, kteříž jsúů držitelé těch lesuow, beze wšie odpornosti a odtahu. A tak potomně aby ti lesowé na těch miestech wždy mýceni byli, kdyžby toho potřeba byla. W památných ©. 21 (= 1492.) 255 ad infamationem, ubi multi offenduntur in hoc, dicendo, quod id honori eorum boneque fame noceret: si ergo aliquis talem malefactorem prenderet, quod hoc nulli ordini (baronibus, equestribus, no- bilibus) non debet neque honori neque bone fame nocere, neque alicui detri- mento esse. 541) Item si fieret dissensio in hoc, cum aliquis postularet, ut ei exhiberetur subditus suus ad suam iurisdictionem, excepta iurisdictione baronum et egue- strium, qui in iurisdictiones capitales habent priuilegia, et cum eum acceperit, si petet dominus suus ab eo, qui capti- uauit, uí contra eum satisdaret, et illi non uideretur ut deberet satisdare: tunc id referri debet ad iuridicos capitales, et iuridicus id dijudicet, si contra talem debet satisdari uel non. Et ibi in illa iurisdictione, cui traditus est, penam ca- pitis luere debet; et is, qui eum tradi- dit, debet soluere ab eo iuxta constitu- tionem. Quicquid uero interim his a dominis mandatum fuerit, ita se con- seruent. 542) Item si eueniret, quod tales malefactores multi comprehenderentur, traderenturque pene capitali tunc exe- eutori pene capitalis a primo debet dari una sexagena grossorum, a reliquis sin- gulis media sexagena grossorum. 543) Item quod attinet ad uias pu- blieas per uirides (sic) montes, aut ubicun- que in siluis predationes et homicidia a talibus malefactoribus fieri solent, ut silue cirea illa loca ubi necessarium foret. cederentur spacio unius stadij ab utra- que parte, et has siluas mox cedere de- bent ilii, quorum sunt he silue, sine ulla contradictione atque dilatione. Et sic in posterum ut semper huiusmodi silue ce- dantur in his locis, ubi foret necessa- rium. Si autem quis cedere nollet, tunc 

Strana 256
256 544) Páni a wládyky, Pražané a jiná města na sněmu obecniem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta bo- žieho 1494, w pondělí na den swatého Matěje apoštola (= 24 Febr.) tyto ar- tikule přidali: Znamenawše, že se neumenšují krádežowé, lúpežowé i mordy w krá- lowstwí Českém, i také z napomenutie wšech, skrze najjasnějšícho kniežete a pána pana Wladislawa z boZie milosti Uherského, Ceského krále, pána našeho najmilostiwój&ieho, i utwrditi sá rácili, aby Zádny z pánuow, z rytiefstwa ani z měst ležáków takowých aby nepře- chowáwali; a jestližeby se událo a kto ZÁdal práwa na kteréhoZkoliwék, jestli- Zeby sím swé poprawy neměl, aby be- ze wiie odpornosti wydal takowého k po- prawč, k kteréžby poprawě příležal, nebo najbliZáie poprawé byl; a ten poprawce beze wüech forteluow aby poprawu pustil, a k sobě aby přiwzal dobré znamenité lidi na cti zachowalé, kteřížby při tom tázání býti měli. A jestližeby w tom wyznání dotklo se kterého pána neb rytieřského člowěka, žeby o tom wěděl neb toho příčina byl, tomu aby to hned ozná- meno bylo. A ten jistý zločinec, který na toho pána neb rytieřského člowčka prawií, aby utracen nebyl až do naj- prwnějších suchých dní potom přišlých ; a aby ten zločinec přiweden byl na hrad Pražský, a ten pán nebo člowěk rytieřský, kterémuž dáno wěděti, že naň prawí, skrze ty, kteříž sú při tom tá- zání byli, také beze wšech mluw státi má před pány J* M" na plném saudu. Pakliby nestál, aby obeslán byl Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. a guocungue monebitur ut cederet, et is cuius silue sunt cedere nollet, potest is qui admonuit hune citare pro pena x [P gr. ad iudicium regmi officialium minorum, et is soluere obligabitur illas X sexagenas grossorum. 544) Barones et equestres et Pra- genses ac alie ciuitates considerantes, quod furta et latrocinia, homicidia in regno Boemie non diminuantur, ad mo- nitionem serenissimi principis ef domini D. Wladislai dei gratia Vngarie et Bo- emie oc. regis, domini nostri gratiosis- simi, constituerunt, vt nullus ex baroni- bus et equestribus et ciuitatibus errones tales receptaret; et si contingeret, quod aliquis peteret ius fieri in quempiam, si is suam iurisdictionem capitalem non haberet, ut sine omni contradictione exhiberet talem ad iurisdictionem, ad quam pertineret, aut ad proximam; et is iuridicus absque dolo ut iurisdictionem faceret et, qui sibi assideant, uocaret, bonos ac insignes uiros in honore suo conseruatos, qui inquisitioni illius ma- lefici adessent. Si tunc in illa inquisi- tione attingeret quemquam baronem aut equestrem, quod is baro aut equester de tali sciuisset facinore, aut huius autor fuisset, tunc tali mox notificari debet; et ne is malefactor interim, qui in illum baronem aut equestrem dixit, interime- retur, usque ad quattuor tempora pro- xime uentura; et is malefactor adduci debet in arcem Pragensem, et ille baro autequester, cui denunciatum est per hos, qui huius inquisitioni aderant, quod in illum is malefactor in illum (sic) dicit, etiam absque omni excusatione sistere se debet coram dominis in pleno iudicio. Si tunc non sisteret se, tunc uocari debet itidem, sicut pro ui uiolenta. Si demum adhuc non compareret in xiuj diebus, ut is ob huiusmodi contumatiam fidem et hono- rem amitteret, utque in eius uitam et 

Strana 257
Zřízení zemské za króle Wladislawa r. 1500. 16% jako o moc; nestdlliby po tom obe- slání we čtyřech dnech, aby čest a wieru ztratil, a aby k jeho hrdlu i statku hle- dieno bylo; neb by již sám sebú winen byl. A pakli stane, aby se z toho před pány J* M“ na plném saudu poctiwě wywedl na schwálenie panské. A ten toho takowého statek nemá nikam obra- cowán býti ani wyprošowán, než aby z toho statku tomu, komužby se škoda stala, napřed zaplaceno bylo, a ostatek toho statku aby obráceno bylo na obecné dobré s panskú radú. A ktožby koliwčk kterého zločince jal, a nemaje swého wězenie, a přinesl jej na zámky k kte- rýmž přísedí, nebo do měst, aby takowé zločince do swých wězení přijímali beze wsie odpornosti aby takć chudi swć sprawedliwosti dosieci mohli. 545) Item, také na žádného psance newywedeného a na zloděje zjewného nemá urukowáno býti. 546) Item, také což se rybnikářuow dotýče, kdyžby koli na rybníciech dě- lali a w kterých lúpežech nebo mordiech postiženi byli, a žádáno by bylo na ně práwa na kohožkoli u kohož dělají, aby beze wšie odpornosti wydáwán byli ku poprawám; neb se jím ujisť, jakož se nahoře piše. 547) Item, také jakož se také při- házie, že dobří lidé honiece po pána swého škodě, nebo po čiežkoli jiného škodě, kdyžby se takowých zločincuow dohonili a je žeby zjímali, jakož o tom w prwnějšícm nálezu šíře dotčeno jest a psáno: ještě páni J* M' nadto k tomu přidati ráčili sú toto, aby žádný té smě- losti nebyl, ani směl dotýkati nižádného toho, kterýžby honil a při tom jímání byl. Pakliby kto koho w tom dotýkal nebo dotýkati chtěl, a naň to uswědčeno bylo: ten takowý má obeslán býti, a před pány na plném saudu aby posta- 257 bona animaduerteretur; guia tunc ipse, guod non comparuerit, esset in culpa. Si autem comparuerit, ut tunc se de his, que in eum dicuntur, coram domi- nis in pleno iudicio honeste expurgaret ad approbationem dominorum. Et bona ilius non debent aliquo conuerti neque impetrari, sed de illis bonis illi, cui dam- num factum foret, imprimis satisfieri debet, et reliquum illorum bonorum ut conuerteretur in commodum publicum de consilio dominorum. Quiscunque uero talem malefactorem prenderet, non ha- beretque carcerem suum, portare dobet eum ad arces sibi proximas, aut ad ci- uitates; qui debent talem malefactorem sine controuersia in sua uincula acci- pere, ut etiam pauperes iustitiam suam adipisci possent. 545) Item contra nullum turpiter infamatum, non expurgatum, et contra furem manifestarium non debet satisdari. 546) Item quod attinet ad opera- rios piscinarum, quandocumque in pis- cinis laborarent et in predatione aut homicidijs deprenderentur, postularetur- que contra eos ius apud quem labora- rent, ut tunc sine omni contradictione exhibeantur ad iurisdictiones; aut ut se cum illis bene confirment, prout supra scribitur. 547) Item contingere solet, quod bone fame uir, dum sequuntur post damna dominis suis illata a malefacto- ribus aut quibuscunque hominibus alijs facta, quod comprehenderunt tales ma- lefactores, eosque captiuauerunt, prout latius continetur in priori constitutione: domini adhue hoe quoque addiderunt, vt nemo audeat infamare quemquam, qui tales insequeretur aut comprehendi iuuaret. Si tunc quis in hoc attingeret aut attingere auderet honorem illius, et id contra eum protestatum foret: quod is tunc debet uocari, uf coram dominis 

Strana 258
258 wen byl; a to což jest koho w čem dotýkal, aby oprawil, co jest koli mlu- wil že jest w hrdlo lhal, a dwě neděli aby u wěži seděl beze wšie milosti, a padesáte kop grošuow českých tomu, kohožby dotýkal, aby dal beze wšie odpornosti. A nadto jestližeby co wiece naložil, stáwaje, ježtoby swědomiem pro- westi mohl wedle schwálenie panského, to aby také zaplatiti powinowat byl. 548) Item, což se reitaruow dotýče, kteříž po silnicech jezdie. buďto Čechowé pod spuosobem a postawü německů, anebo Cechowé Némce pfijfmajíe, a po- sméchy a pychy lidem w zemi české činiece, ježto jest to prwé nikdy w krá- lowstwií českém nebýwalo, obyčeje ně- meckého se chytajíce: toho wiece aby nebylo. Jestližeby pak kto učiniti směl a uswědčen byl, jakéhožby koli stawu byl, aby ten takowý před pány stál, kdyžbykoli z plného saudu od pánuow J* M“ obeslán byl; a před pány J» M“ jestližeby se z toho newywedl, aby na- před dwě neděli u wěži seděl, a tomu, na koho jest ten pych ukázal, padesáte kop grošuow českých aby bez milosti dal, a jeho aby odprosil, tak jakžby mu pány nalezeno bylo. A jestližeby pak jeho ranil, na kohožby tu puotku udě- lal, tehdy má tresktán býti, a škodu a náklad aby nawráti; pakliby koho za- bil, tehdy aby bez milosti hrdlo ztratil. 549) Item, ktefíZkoli pomeznie zám- ky drZie, i do země se kdeZkoli wkü- pili ti aby po ten den Zádnych Ném- euow ani reitaruow mnepfechowáwalh, a žádnému w zemi škody aby žádné ne- činili, ani činiti dopůúštěli ke škodě zemi, ani také žádných wězňuow aby nepři- jímali bez odpuštčnie králowského a Zřízení zemské za krále Wiadislawa r. 1500. in pleno iudicio se sisteret, atque id in quo quempiam infamasset, ut id corri- geret ita, ut quiequid locutus sit, quod id sit in collum mentitus, et insuper duas hebdomadas in turri manere debet absque ulla gratia, et quinquaginta se- xagenas grossorum illi, quem diffamaret, dare debet sime omni repugnantia; et etiam quiequid ultra expendisset com- parendo, quod testibus produceret, sol- uere debet iuxta approbationem do- minorum. 548) Item quod pertinet ad equi- tatores, qui uias publieas obequitare so- lent, siue sint Boemi in habitu teuto- nico, aut Boemi 'T'eutonicorum receptato- res, ludibria et iniurias hominibus fa- cientes, que quidem res hactenus nun- quam in Boemie regno fiebat, ut 'T'euto- nicorum ritum aliqui sequerentur: ut id amplius non foret uolumus. Si tunc quis ausus fuerit id facere, et in eum, cuius- cunque status fuerit, protestabitur, quod talis debet se sistere coram dominis, quandoeunque ab his uocabitur. Et si coram dominis se de eo non expurga- uerit, ut teneatur imprimis duas hebdo- madas in turri, et insuper cuicunque talem iniuriam faciet, ut ili quinqua- ginta ff gr. daret absque omni gratia, et illum ut rogaret pro uenia, qualiter- cunque ei domini mandauerint. Si uero illum uulnerasset, in quem talem impe- tum fecerat, tune puniri debet, et omnia damna et expensas illi restituere ; si autem interfecisset, ut tune absque omni gratia uitam ammitteret. 549) Item quicunque in confinibus arces habent, aut alij, qui per emptio- nem bonorum in regno resident, isti ut ab isto die deinceps nullum Teutonem aut equitatorem receptarent, utque in regno hoc nulla damna facerent, aut alicui facere permitterent, neue captiuos ullos receptarent absque uenia regie 

Strana 259
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 259 550) Item, také jestližeby se kte- rému obywateli země české jaká škoda od Němcuow stala, má to na krále a na pány na plném saudě wznésti: a král a páni Jeh M' mají jej v tom opatřiti, aby mu škoda byla naprawena. Item, což se židuow dotýče, jakož kradené wěci přijímají: ktožby koliwěk swú kterú wěc jemu ukradenú w židech optal u kteréhožkoli žida, že ten žid, neb ti židowé, hned beze wšeho úplatku zase nawracowati mají beze wšie odpor- nosti. A také židé toliko aby na zá- klady puojčowali, ale na listy a na registra nic; neb potom skrze to zmat- kowé dějí se znamenití. A kterýby koli žid na kterú kradenú wěc puojčil, a ten, komuž ukradeno jest, kterú škodu skrze to wzal: že ten žid jemu tu škodu na- prawiti má beze wšie odpornosti, aneb toho zloděje jemu oznámiti také beze wšie odpornosti. Pakliby toho žid ne- učinil: tehdy ten, komuž ukradeno jest, k hrdlu i k statku bude moci hleděti k tomu židu. A již po dnešní den ne- mají na žádné registra ani listy we wšie zemi židé pójčowati, než toliko na zá- klady. Než což sú prwé až do tohoto dne na listy a na registra puojčili, má jim purkrabie Pražský o to konec uči- niti konečně do swatého Wáclawa naj- prw příštieho; a tu summu jim, kterúž registry mají zapsanú neb na listech, má dopomoci do toho času, aby summy swé wyzdwihli. A při suchých dnech letničních a při swatém Jeronymě mají páni z sebe dwa z súdu zemského při- dati k purkrabi, ačby oč on srownati nemohl, aby to sprawedliwě srownali, tak aby se křesťanu ani židu křiwda nestala. A majíli jaké listy od krále JM“ neb sobě zjednají, že ti nemají maiestatis ac dominorum. Si quis faceret autem in contrarium, ut ille absque ulla gratia puniretur. 550) Item si alicui inhabitatori regni Boemie a Teutonibus damnum ali- quod fieret, is debet ad regiam maie- statem referre aut ad dominos in pleno iudicio: et rex ac domini debent proui- dere, ut illi damnum foret satisfactum. panského; pakliby kto proti tomu uči- nil, aby ten bez milosti kázán byl.

Strana 260
260 proti tomuto swolenie žádné moci mieti, ani takowí listowé proti tomuto swolení mají sauzeni býti. A kterýžby žid po tento čas na list neb na registra jaků summu puojčil, že mu jie ten nemá zase dáti. K tomuto desk wložení byli sú tito wysláni z plného súdu zemského a sněmu obecnieho: Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwie českého, a Puota z Rizmberka a z ŠSwihowa, naj- wyšší sudí téhož králowstwie českého, z pánuow, k tomu jsúce zwláště wy- sláni.. W památných ©. 21 (= 1492); a také primo Mauritii P. 12 (= 1405) o témž stojí. 551) Nalezli wuobec za práwo: že při tázání zločince žádný býti nemá, ani se ptáti a tázati na žádného hanbu. Než chceli se kto po swé škodě ptáti, ptaj se, wieli o tom, neb komu sú no- sili; ale žádného nejmenuj, a to daj práwě na ceduli napsáno purkrabi, atby se on na to tam nebo ti, kteříž při něm z rady jsú, buď sám anebo oni tázali jeho; pak wyznalliby na koho z pan- ského a rytieřského řádu člowčka, ten má tam puštěn býti sám třetí s přátely swými, aby jemu wuoči znal a prawil. Než na žádné poprawěč, buď u poprawcí, buď na zámciech, buď w městech, w městečkách, žádný se nemá ptáti, jme- nuje koho z panského a rytieřského řádu člowčěka. Pakliby kto jmenowal koho, buď z panského neb rytieřstwa, ten od toho, kohož jest jmenowal, muož pohnán býti z nářku cti, a on to jemu naprawiti má. Než na psance w tom shledané každý se bude moci zejména ptáti, buď na panského neb rytieřského člowěka. A každý se w poprawě swé zachowaj týmž řádem, nepůštěje k tá- zání, leč. přísežné a úředníky swé, a mučeni: buďte podlé práwa starodáw- nieho; než což se obecních lidí dotýče, to buď při obecniem zuostání zachowáno. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. 551) Pro iure constitutum est: circa inguisitionem malefactorum nemo adesse debet, negue interrogare aut guerere de infamia alicuius. Sed si guis uult de damno suo guerere, interrogare potest, si scit de illo, aut ad guem uel guo portauerit, sed neminem nominet; et id rite inseriptum in scedula det purgrauio, ut ipse de hoc, uel hi gui de consiliarijs cum eo adsint, interrogarent. Si tune dicet contra aliguem de baronum aut egue- strium ordine, is tune debet illuce met tertius dimitti cum amicis suis, ut illi malefactor coram diceret et fateretur. Sed iu nulla iurisdictione, siue apud iu- ridicos, siue in arcibus, siue in ciuitati- bus aut oppidis, debet aliguis interro- gare nominando aliguem ex baronum ordine aut eguestrium. Si uero guis- guam nominaret aliguem, aut ex baro- nibus aut ex eguestribus, is tune talem citare potest de infamatione, et is illi hoc corrigere debet. Attamen de tur- piter infamato potest guisgue interrogare, eum nominando, siue sit is ex baronibus, aut eguestribus. Et guisgue se in sua iurisdictione ita gerat et tali ritu, ne guemguam ad inguisitionem admitteret, nisi iuratum et officiales: suos, et tor- gueantur malefactores iuxta antiguas 

Strana 261
Zřízení zemské za krále 552) Nalezli wuobec za práwo: že žádný z panského, z rytieřského ani z městského stawu, ktožby koli co pro- hrál na dluh, buď puojčkami neb jakž- koli zdlužením we hře, a udělalliby na se jakéžkoli listy aneb zápisy, buď sliby: že ten slib, zápis, žádnému ke škodě býti nemá w ničemž, ani na jeho dobré powčsti, ani na statku; neb jsú od sta- rodáwna herních wěcí páni ani úřad nesaudili. A tak má státi na budücie časy též, že to súzeno býti nemá žádným práwem. Nalezli wuobec za práwo : že silnice starodáwnie swobodné býti mají každému, a každý na swém gruntu má silnici oprawowati; neoprawíli, wyjedúli podlé té cesty na jeho grunty, že toho hájiti žádný nemá, neb jest tú škodů sám sobě winen, poněwadž silnice neoprawil na gruntu swém. A také silnice na wo- dách, jeziech, w prostředku mají býti odewřieny swobodně, tak jakž od staro- dáwna wždycky to býwalo, bez pře- kážky, tak aby lidé mohli doluow i na- horu jezditi bez útiskuow i bez překážky, s lodími i s lesy. 553) Nalezli wuobec za práwo: ktož- by tohoto nahoře psaného práwa před zemským saudem neb před kterým ji- nym saudem neukazowal a na ně se netáhl, a neZádal pii ném zachowán býti: že král JM' a páni a wládyky w saudu zemském mají a budú moci wedle přelíčenie a swědomie súditi, jakož od starodáwna býwalo, a též při jiných saudiech. 554) Nalezli wuobec za práwo: že (s krále JM" wuoli na obecniem snému) páni, rytieřstwo w těchto knihách, což nahoře psáno stojí, za práwo sú nalezli a utwrdili; a tiem hýbáno nemá býti Wladislawa r. 1500. 261 constitutiones. Sed quod attinet ad po- pulum communem, id iuxta communes constitutiones obseruetur. 552) Pro iure constitutum est: si quis ex baronum aut equestrium ordine aut ciuitatum quid ludendo amitteret ad debitum, aut supra mutuum, aut quali- cunque obligatione in ludo contracta, et si talia debita litteris aut proscriptis aut fideiussoribus firmaret, quod talis fide iussio aut proscriptum nemini in qua- piam re nocere debet, neque in eius bona fama, neque in bonis; quia luso- rias res domini ab antiquo neque offi- cium aliquod diiudieabant. Et hec con- stitutio maneat in posterum, quod talis res nullo iure diiudicari debeat. 553) Pro iure constitutum est: qui- cunque has' supradictas constitutiones coram iudicio regni, aut coram alijs iu- dicijs non produceret, neque ad has pro- uocaret, neque circa has peteret conser- uari: quod tunc regia maiestas et do- mini et equestres in regni iudicio pos- sunt et debent iuxta allegata et pro- bata iudicare, prout ab antiquo fuerat, et itidem in alijs iudicijs. 554) Pro iure constitutum est: quod cum consensu regie maiestatis in gene- rali sinodo barones et equestres, quic- quid in hoc libro supra scriptum est, id omne pro iure constituerunt et confir- 

Strana 262
262 od nižádného člowěka bez swolenie hlasu panského a rytieřského. Než panský a rytieřský staw měl jest wždycky wuoli a swobodu (s wuolí krále JM“ n obecniem sněmu) práw swých přičiniti aneb ujieti; a též ještě sobě obadwa stawowé swo- bodu pozuostawují, očby se koliwěk ta dwa stawy na obecniem sněmu swolili, budů moci práwa (swého) přičiniti aneb ujieti. A též o saudu zemském, aneb u jiných sauduow, očby se swolili, že budů moci za práwo ustawiti, přičiniti neb ujieti, tak jakož od starodáwna bý- walo. Než cožby w nahoře psaných knihách psáno bylo, ježtoby městského stawu se dotýkalo, a oniby také toho některého artikule pomáhati měli, také bez jich třeticho hlasu nemá se přičiniti ani ujímati, *) 555) Léta 1502, we čtwrtek den S. Ma- téje apoštola boZieho (— 24 Febr.), při pří- tomnosti najjasn. kniežete a pána p. Wladislawa Uherského, Českého oc. krále, na sněmu obec- ním, kterýž jest držán na hradě Pražském léta a dne jakož se nahoře píše: tu král JM* napfed s komorü swü, s mésty swymi, klá- tery, many, zdmky swymi, i wie swi moci, rácil jest pfifieci slowem swym králowskym, za se i za budücie krále České, práwa ob- hajowati, a na takowého každého, ktožby k práwuom a k sauduom stáwati a rozsudkóm panským dosti činiti nechtěl a práwa trpěti, pomáhati, kdyžby se naň wedlo; a tu jestli- žeby se kto tomu zprotiwil a králi JM“ po- máhati nechtél, buď z měst, klášteruow neb z manuow, ti a takowi aby dest swü ztratili neb ztratil. A téZ jakoZ prwé zfiezeno jest & za práwo ustanoweno jest, ktoZby se práwu zprotiwil že má naň najprw purkrabě Praž- sky swü mocí táhnůti, a potom najwyšší ko- morník, sudí, písař zemský a wedle nich wšecka země, tak jakž se napřed píše; pak- liby sám netáhl, ale bude moci miesto sebe poslati člowěka hodného s swů možností. A Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. marunt, et in contrarium illis constitu- tionibus nihil decerni debet sine communi consensu baronum et equestrium. Sed baronum et equestrium ordo habebant semper uelle et libertatem hanc, cum regio consensu in generali sinodo iura sua augere aut his derogare; et adhuc uterque ordo hane libertatem sibi relin- quit, ad quidcunque is uterque ordo consentiet in generali sinodo, quod po- test sua iura aut augere aut minuere. Ac etiam circa iudicium regni, auf circa alia iudicia, ad quid uterque ordo con- sentiet, quod id pro iure teneri debet, addere, aut derogare, ita prout ab an- tiquo semper fuerat. 555) Anno Domini Mveij, die Jouis in die sancti Mathie apostoli, presente serenissimo principe et domino D. Wladislao Vngarie oemie oc. rege, in generali sinodo, que ha- bita est in arce Pragensi anno et die, ut supra commemoratum est: vbi regia maiestas impri- mis cum camera sua, cum ciuitatibus suis, monasterijs, feudatarijs, arcibus suis, cum to- taque potentia sua et iuribus, dignata est pro- mittere, nomine suo regio, et nomine futuro- rum regum, iura defendere, et in unumquem- que talem, qui iuribus et iudicijs et decretis dominorum parere nollet, neque satisfacere, neque ferre iura, cum in eum iuris executio fieret, et si quis in hoc uellet ire in contra- rium, ac regie maiestati in hoc iuuare nollet, sint illi ex ciuitatibus, monasterijs aut feuda- tarijs, hi stque tales ut honorem suum amit- terent aut amitteret. Et itidem prout ante constitutum est et pro iure decretum: qui- cunque iuri aduersaretur, contra talem quod imprimis supremus purgraulus Pragensis cum sua potentia et possibilitate proficisci debet, dein supremus camerarius, judex, notarius regni, et cum illis totum regnum ita, prout *) Poslední slowa, o hlasu stawu městského, chybějí také w rukopisech obau; jimi pak končí se celé zřízení zemské, pokud r. 1500 tiskem wydáno bylo. Cokoli přidáwáme dále, dle překladu latinského, to wše ustanoweno teprw po r. 1500. 

Strana 263
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. též byliliby kteří w městech panského neb ieřského stawu, ježto nemají než na listech, též mají wšichni wedle možnosti swé táhnůti; a též města, což mají na zemi, aby také s toho wší možností táhli; tak jakž se nahoře píše. Pakliby kto buď z pánów neb z rytieřstwa, jsa obeslán, pomoci nechtěl aneb poslati, tak jakož se nahoře píše : ten má swůú čest proti králi i zemi ztratiti; a purkrabě najwyšší Pražský s haitmany toho kraje, w kterémžby se práwo mělo dopomoci, a k tomu kohožby k sobě přijieti chtěli, aby to rozwážili, kte- rakby se země hnůti měla, cožby k moci krále JM" a najw. purkrabie Pražského dosti bylo. A tyto knihy mají na pargamen napsány býti, a wýpisuow z nich jináč nemají dáwati, než jako z jiných desk; a mají také tištěny býti a prodáwány, aby se každý jimi uměl zprawiti, chudý 1 bohatý. A na žádné obecni nálezy, jakžby se we dskách koli wyhledati mohli, nemá jich žádný proti těmto knihám uZiwati, ani se na ně táhnůti: než toto, což w těchto knihách za řád a za práwo usta- noweno jest, to má odewšech stawuow i zwlášt- ních osob wuobec za práwo držáno býti. Než jestližeby který z pánuow neb z rytieřstwa chtěl se táhnůti na staré nálezy, a jméno swých předkuow chtěl ukázati sobě k pocti- wosti swé, že to bude moci učiniti. 556) Lóta bożieho 1502, w úterý po S. Brikei (15 Nov.), na obecniem sněmu, kterýž držán jest na hradě Pražském, toto také od pánów a rytieřstwa jest ustanoweno a připsáno : kdo- koli aneb kteříkoli chtěliby nás aneb někoho z nás mocí tisknůti od nálezu krále M“ mezi námi a městy wynešeného, *) že potom celý panský & ryliefsky staw pod záwazkem na- oře psaným, jako o dopomáhaní práwa, máme proti takowému a takowym sobě wespolek pomáhati a sebe neopůštěti. Relatofi na to yli z těchto stawuow Jindřich ze Hradce, 263 supra scribitur. Si tune met ipse non profi- cisceretur, potest uice sua mittere hominem competentem cum sua possibilitate. Ac etiam si qui forent in ciuitatibus ex baronibus aut equestribus, qui bona alia nisi in litterarum obligationibus non habent, tales etiam iuxta possibilitatem mittere uel metipsi proficisci tune tenentur. Et ciuitates itidem, quicquid bonorum habent immobilium in regno, ut quoque ex his proficiscerentur iuxta omnem possibilitatem, prout supra scribitur. Si tunc quis ex baronibus et equestribus uocatus iuuare nollet, aut uice sua non mitteret, prout scribitur: talis debet erga regiam maiestatem totumque regnum suum honorem amittere; et purgrauius supremus Pragensis, cum capita- neis illius regionis, in qua deberet iuris exe- cutio iuuari ad effectum, ac cum his quos ad se conuocaret, ut id perpenderent, quomodo regnum exciri (moueri) deberet, quantum ad uires regie maiestatis et supremi purgrauij Pragensis sufficeret. Et iste liber debet in pergameno con- scribi, et apud tabulas haberi, et transsumpta ex his aliter non debent dari, quam ex alijs tabulis dantur, debetque etiam imprimi ac uendi, ut unusquisque sciret se illo regere, tam pauper quam diues. Et nullus ullis commu- nibus decretis, qualiacunque in tabulis inue- niri possunt, debet uti in contrarium isti libro, neque ad ea recurrere. Ceterum quod in isto libro pro ritu et pro iure constitutum est, hoe ab omnibus ordinibus et singulis homini- bus pro publico iure teneri debet. Sed si quis ex baronibus aut equestribus uellet re- cursum habere ad antiqua decreta, et nomine suorun maiorum producere uellet sibi ad ho- norem suum eft necessitatem, quod id bene facere poterit. 556) Anno domini M.v^ij? die Martis post festum Briecii in generali sinodo in arce ragensi habita hoc quoque a baronibus et equestribus est constitutum et adscriptum: uiscunque aut quicunque uellent nos aut aliquem nostrum uiolenter reprimere a sen- tentia regie maiestatis inter nos et ciuitates lata, quod tune omnis baronum ac equestrium ordo sub uinculo supradicto, sicut iura deffen- dere, inuicem contra talem ac tales sibi iuuare debemus et sese non derelinquere. Relatores ad hoc fuerunt ab his ordinibus Henricus de *) Rozumi se nález král. ode dne 22 Mart. 1502, jehož města, jak známo, přijíti nechtěla, za nesprawedliwy jej pokládawše. 

Strana 264
264 najwyšší komorník králowstwie Českého, a mnozí jiní stawu panského i rytířského, kte- říž u desk za relatory zapsání jsi. 557) Nalezli wuobec za práwo: ktožby se koliwěk chtěl wyprodati a wyhostiti z toho králowstwie a odpuštění od krále JM“ nebo budůcích králuow českých z poddanosti wzieti, ten to muož učiniti wedle swobody tohoto králowstwie, wšak na takowý spuosob: kdyby již statku swého odbyti chtěl a odpuštěnie poddanosti od krále JM" wzéti, má se dskami zemskými přiznati, jestližeby koho z předeš- lých wěcí winiti chtěl, kteréžby se jemu od kohokoli w krślowstwie tomto staly prwé redtim, neżby odpuštčnie z poddanosti od ále JM“ nebo budůcích králuow českých wzal, že z takowých wěcí předešlých má toho, od kohožby mu se co stalo, před králem JM* anebo před. súdy zemskými winiti. Pakliby z těch wěcí předešlých před JM“ králowsků neb súdy zemskými, jakož se nahoře píše, nehledél, neZ moci a wálkü: £e ten każdy upadne w tu pokutu, jako ten newyhoštčný, kterýžby odpowčdčl w zemi. A k tomu ten jisty, ani potomci z nóho pośli, nemaji na wččné časy do koruny české přijati býti. Než jestli žeby se jemu kdy co stalo od kte- rého obywatele králowstwie českého po tom wyhoštění wen z země, že toho má hleděti tak, jakž ta země w které by byl obywatelem za práwo má. 'Také král JM* ani budüci králowé čeští žádného takowého prwé nemá z poddanosti propustiti, lečby se prwé dskami zemskými přiznal tak jakž se nahoře píše; ani také ten jistý té poddanosti od krále JM* nebo od budúcich kriluow českých nemá prázden býti, dokudž se tak dskami zemskými nepřizná, tak jakž se nahoře píše. 558) Nalezli wuobec za práwo: král JM* ani země nemají žádné pře uplacowati těm, ktožby zhůbce zemští anebo odpowědní ne- přátelé byli. Než na takowého napřed král JM i my wšickni tří stawowé mámy sobě radni a skutečně pomocní býti. 559) Nalezli wuobec za práwo: kteříž odpuštěnie od krále JM“ a od země wzali, ti aby konečně bytu w zemi české neměli. Pakliby přes to byt swuoj w zemi české mieti chtěli, aby byli: wyzdwihowáni jako jiní po- wáleči, poněwadž w zemi býti nemají, také aby jich žádný nepřechowáwal. Než chtějíli Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. Nuoua domo supremus camerarius regni Boe- mie, et multi alij ex baronum et equestrium ordine, qui apud tabulas pro istis relatoribus conscripti sunt. 551) Pro iure constitutum est: si quis uelit de regno ísto Boemie diuenditis bonis suis emigrare ac licentiam a regia maiestate aut a futuris regibus Boemie a subiectione accipere, id facere quisque bene potest, juxta libertatem regni istius, vero(sic) in hunc modum : cum uellet bona sua uendere, uel alienare et licentiam a subiectione a regia maiestate ac- cipere, debet imprimis tabulis regni id reco- gnoscere, quod si uelit quemquam de prete- ritis rebus ineulpare, que ei ab aliquo in isto regno ante contigissent quam licentiam de subiectione a regia maiestate aut a regibus futuris accepisset, quod ob tales res preteritas debet illum, a 'quo aliquid fieret il coram regia maiestate aut ante iudicium regni ac- eusare, Si autem pro illis rebus preteritis co- ram regia maiestate aut in iudicio regni ut supra commemoratur non iure, sed ui et bello ageret, quodis quilibet in illam penam cadet, sicut incola, qui toti regno se hostem denun- ciasset; et Insuper is neque posteri sui debent in perpetuum rursus ad regnum Boemie ac- ceptari. Sed si aliquando illi quid ab aliquo incola regni Boemie post emigrationem de regno hoc contingeret, quod tunc debot contra hune ita procedere, prout illius terre, in quam migrasset, ius ac ritus esset, Regia maiestas quoque et futuri reges Boemie neminem de- bent prius de subiectione emittere, quam ta- bulis regni recognosceret ita, prout supra scri- bitur; neque is etiam illa subiectione regie maiestatis aut futurorum regum Boemie liber esse debet, quamdiu ita tabulis regni non recognosceret, ut commemoratur. 558) Pro iure constitutum est: neque regia maiestas neque regnum debent aliquas causas illorum, qui uastatores regni essent aut diffidatores, appreciare, sed imprimis regia maiestas et nos omnes ordines, consilijs et cum effectu, contra talem debemus inuicem iuuare et adesse. 559) Pro iure constitutum est: quicunque a regia maiestate et a regno licentiam acci- erent, ut omnino in regno Boemie non in- Kabitarent. Si uero denique inhabitare uellent, ut tales tanquam alij errones caperentur, ex quo in regno esse non debent; etiam ut illos nemo ad se receptaret. Sed si uoluerint, qui 

Strana 265
Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500. ti, kteříž sú odpuštění od krále JM“ a země wzali, byt swuoj zde w zemi míti, aby při- znali se, že wšecku poddanost učiniti mají kräli JM“, i präwo podniknüti a trpöti i ob- hajowati, tak jako wüickni tfí stawowé; a to do sw. Martina najprw příštího, to a takowé řiznání učiniti mají před najwyšším purkra- bim Pražským. A pan purkrabé najwyksi toho přiznání ke dskám má učiniti relací, a ten se také osobně k tomu před úředníky u desk zemských přiznati má, a oni takowé přiznání dskami zapsati mají. Než což se Krištofa z Gutštaina a Kaffunkuo dotýče, ti mají při těch smluwách zachowáni býti, kteréž s nimi učiněné šíře ukazují. (sic). 560) Item , kteřížby na potomnie časy wzali odpuštěnie od krále JM“ a od země, aby se k nim tiem wÉim spuosobem zacho- wáno bylo, tak jakž tento přední nález šíře ukazuje, a zase tím spuosobem se přiznali, chtějíli byt swuoj w zemi míti, tak jakž šíře nález tento ukazuje. A takowy, ktozby od- puštění wzal, má býti od purkrabie najwyésiho Pražského po krajích heitnanuom oznámen, a heitmané po swých krajích mají takowého nebo takowé wšem oznámiti. Poslowé nato byli sů z plného sněmu, kterýž des držán na hradě Pražském při swatém Hawle nyni minulém. 561) Item, kteří sau w tomto králowstwie za gleitem krälowskym, a präwu poddáni býti nechtějí, že těm a takowým ti gleitowé wypowödeni býti mají do wánoc najprw pří- štích, a po tom wypowědění gleitu aby. Jich f£ádny nefedrowal ani pfechowáwal; pakliby je kto nalezl, aby je wyzdwihowali, jako jiné powáleče. Stalo se léta 1510 na sněmu obec- ním na hradě Pražském držalém při swatém Hawle nynie minulém. Poslowé na to byli sů z pánuow a z wládyk. 562) Item, kteří okolním knižatóm odpo- wěděli, anebo žeby na potomní časy odpowě- děli, buď z Čechuow nebo z Némcuow: ti a takowi žádného bytu w zemi české aby ne- měli, a žádný jich nemá fedrowati ani pře- chowáwati. Než kdožby byli přezwědieni, maji byti wzdwiháni, jako jiní powáleči. 265 licentiam acceperant, hic in Boemia habitare, ut rursus recognoscant, quod omnem subiec- tionem facere debent regie maiestati, et iuri subiectos (sic) esse, ac ius ferre et defendere, ita ut omnes ordines debent; et hoc usque ad festum Martini proxime uenturum debent hanc et talem recognitionem facere coram supremo purgrauio Pragensi. Et purgrauius Pragensis illius recognitionis relationem facere debet ad tabulas, et is quoque personaliter insuper coram officialibus tabularum recognos- cere debet, ipsique talem recognitionem tabu- lis proscribere debent. Sed quod ad Chri- stophorum ‘de Guttenssteyn et Caffunkones pertinet, hi debent circa pacta, que cum his facta sunt, conseruari. 560) Item qui in futuris temporibus a regia maiestate et toto regno acciperent licen- tiam, tunc erga illos illa tota forma conser- uari debet, prout proxima constitutio declarat, et quilibet is, qui licentiam acciperet, debet a purgrauio supremo Pragensi per regiones ca- pitaneis notificari, et capitanei per regionem quisque suam debent illum notificare. Relato- res in hoc fuerunt de plena sinodo, que ha- bita est in arce Pragensi in festo Galli iam preterito. 561) Item qui in isto sunt regno habentes saluum conductum, iurique subijci nolunt, uod his ac talibus illi salui conductus tolli ebent usque ad festa natalis domini proxime uentura, et postea ut illis nemo adesset aut foueret, neque receptaret; et si quis illos in- uenerit, ut mox captiuarentur, tanquam alij errones. Actum est anno M.v“x in sinodo generali in arce Pragensi habita in festo Galli nunc preterito. Relatores in hoc fuerunt ex baronibus et equestribus. 562) Item qui ducibus finitimis se hostes indixerunt, aut quod in futuris temporibus in- dicent, siue sint ex Boemis, siue ex Teutoni- bus: hi et tales inhabitare in regno Boemie non debent, et nullus debet illis adesse aut eos fouere uel receptare, sed ubicunque re- scirentur, debent capi, ut alij errones tabernarij. 

Strana 266
Konečné připomenutí. Když sme jali se wydáwati toto „Zřízení zemské,“ neměli sme ani tušení o tom, žeby také w rukopisech zachowány byly pozdější recense díla tohoto půwodně tiskem wydaného, čili exempláry „napraweného“ zřízení zemského z let 1500—1530, ačkoli jsaucnosti takowých recensí owšem domýšleli sme se. Teprw když tisknul se arch 10 tohoto wy- dání, naskytnul se nám z archivu města Pražského rukopis we fol. od r. 1538, na- depsaný „Stará zřízení zemská;“ a když tisk ten byl pokročil k archu 17, nalezli sme w Raudnické bibliotéce knížat z Lobkowic podobný o něco starší rukopis, bez datum i bez nadpisu, leda že w přidaném starém rejstříku co „Práwa zemská“ značen byl. Srowná- wawše oba tyto rukopisy mezi sebau i s tíštěným originalem od r. 1500, pak s překla- dem latinským Dr. Racka Daubrawského, (tak zajisté slul sauwěkým Čechům překladatel, ačkoli sám sebe nazýwal Roderichem,) a konečně s rukopisnými dodatky exemplaru mu- sejního, nabyli sme přeswědčení, že bylo wíce a rozmanitějších recensí díla toho z doby 1500—1530, nežli posawad stanowiti lze, jelikož každý z dotčených pěti pramenůw nám známých podáwá jiné a jiné proměny textu, ačkoli w základu swém sauhlasí wšickni. Dowěděli sme se teprw nedáwno, že wšecky takowéto pozdější recense chowány při dskách zemských we zwláštních kwaternech pergamenowých, ježto zhořelí r. 1541 se dskami wůbec. Nelze také tajiti, že celý original r. 1500, založený hlawně na důležitém ale posawad neznámém „zůstání Prešpurském“ ode 12 Nov. 1499, (kteréžto nalezše teprw létos w archivu Třebonském, oznámíme swým časem w Archivu českém při wěcech sněmowních), — že prawíme original ten sepsán a zhotowen naspěch, a protož že mu potřebné pil- nosti a zpráwnosti nedostáwalo se. W takowém wěcí stawu musili sme spokojiti se s tím, co nám bylo možného: podáwáme skaumatelům aspoň auplný a zpráwný otisk jak ori- ginalu r. 1500, tak i latinského překladu z r. 1527; půwodní text český wytištěn jest zde wšude literami wětšími, pozdější přídawky a některé interpolace literami menšími. Auplné seznání jednotliwých proměn, jak se dály částečně w běhu let, musí dalšímu skaumaní zůstaweno býti. Dokládáme ještě konečně, že číslowání paragrafůw díla tohoto (1—562) podali sme wšude tak, jak Dr. Racek Daubrawský jeho užíwal we swém překladu; neboť w ori- ginalu českém r. 1500 takowýchto čísel owšem nebylo a není. W Praze, 24 Nov. 1862. Wydawatel.

Strana 267
267 XX. DOPISY PANA JIŘÍHO Z PODĚBRAD, r. 1445—1457. Připomenutí. Nebylo nám lze sebrati wíce psaní od pana Jiřího, aneb k němu bezprostředně daných, nežli tuto klademe, a to za příčinau zpustlosti wšech domácích archivůw českých, kromě Třebonského, z něhožto pochází wůbec wětší část pokladůw našich starožitných. Některá nicméně psaní páně Jiřího podali sme již we sněmowních aktách od r. 1444 a násl. w prwním a druhém dílu Archivu českého; králowská pak jeho psaní budau následowati. 1. Páni jednoty Poděbradské králi Fridrichowi: oswědčují se we wlasteneckých úmyslech swých, zwláště co do knížete Ladislawa, jenžby měl přijat býti za krále Českého. W Poděbradech, 1 Aug. 1445. (Kopie arch. Třebon.) Najjasnější knieže a králi, pane a pane přiezniwý! Waší Jasnosti službu swú napřed wzkazujeme. Zpraweni jsme, že o nás někteří pomlúwají a snad i před WM“ zprawují, že bychom my krále mieti nechtěli. I račiž WM wěděti, že jest naše žádost byla, jest i bude, abychom krále což budem moci najspieše měli, kterýžby sě zemi našie hodil a sprawedliwý byl. A toho sme i o strýce WJ“ kněze La- dislawa podáwali, chtěwše k němu swoliti s hodnými wýmluwami a potřebnými koruně České, i o to také péči majíc, kdybychom krále měli, aby opatřen byl, o čemžby jeho dwuor řádně a dostatečně mohl zprawowán a držán býti. A toho, ač sme chtèli rádi, zwésti sme nemohli. A zprawujeli kto jinak WM, račte tomu newěřiti a na takowé řeči nespoléhati, ačby kto chtěl co jednati swéwolně a wýtržně; neb by to k dobrému nikoli jíti nemohlo, jakož sě to shledáwalo, co jest zlého z takowého jednánie swéwolného wycházelo. Protož J“ Wie wěříme a doufáme, že neráčíte o nás domněnie mieti, než jako o těch, ježto dobré ko- runy našie milujeme. A pro waše poctiwé M Wie píšeme; a J. We takowým 35

Strana 268
268 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. běhuom porozumějíc, abyšte ráčil tak w tom k této koruně České sě mieti, ja- kož na krále Římského slušie k najwyššiemu údu říše swaté. Datum Poděbrad, dominica ipsa ad vincula Petri, annorum domini oc. xIVo. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Dubé a z Wisenburka, Jan z Rúsinowa, haupt- man kraje Čáslawského, Jetřich z Miletínka, haupt- man kraje Hradeckého, Jan z Sútic, hauptman kraje Kúřimského, Bohuše z Postupic, hauptman kraje Chrudimského, Mikuláš z Lipy a na Lipnici, i jiní páni, rytieři, zemené a města, kteříž spolu w jednotě jsme. 2. Pan Jiří p. Oldřichowi z Rosenberka: o odpowědi, které na něm se žádá, o zamýšlené kaupi panstwí Welišského a o zradě, které měšťané Brněnští na p. Heraltowi z Kunstatu se dopustili. Na Poděbradech, 14 Dec. 1445. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakož žádáš odpowědi na ty wěci, o něž píšeš, žeby se mnú mluwil: i nemohu rozoměti ani pamato- wati, očbychwa spolu takowě mluwila, což se obecních wěcí dotýče, ježtobych odpowědi na to nedal a maje dáti. Protož pane daj mi to rozomně wěděti, které to wěci mieníš; neboťbych já nechtěl příčina býti nepamětí swú k ob- meškání obecného dobrého. Také jakož mi píšeš o Welíš oc. I owšem bylať jest se mnú o to řeč, a toť sem po Talafausowi tobě wzkázal: ale wěz pane, žeť mój úmysl nenie, aniž byl, bychť swé jisté a swobodné na zmatek chtěl dáti, a zwláště byť tiem twá neb dětí twých a přátel mých přirozených spra- wedlnost měla odstrčena býti. Z přiepisu Brněnských psaní tobě jako přieteli swému welmi děkuji, žes mi jej poslal; a wždyť wěřím, že takowým zrádným lidem w jich psaní, kteréžť křiwě a neduowodně tobě i jiným dobrým lidem činí, toho wěřiti nebudeš. Nebo tomu, kterak sú newěrně a zrádně nad hrdlem strýce našeho učinili, dobře rozoměti móžeš z přiepisuow těch gleitowních listów, kte- réžť sem před sím poslal, a také i z přiepisu jednoty, žeť jim zawázáni nejsme k tomu, k čemužť oni swým rozpisowáním wedú, abych se s nimi súdil, jakžby se jim zdálo a kdyžby oni chtěli. Nenieť to diw, žeťby oni rádi tiem swým 268 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. majíce. Jáť sem wšeckna swá města, lidi poddané, je hotowy maje, obeslal, aby w hromadu táhli; a úmysl jest w tom muoj, bohdá okolo zámku mého Střiebra neb Tachowa na každú hodinu sě wojensky wytáhna strhnúti, a jim, což mi milý pán buoh popřieti ráčí, odpierati. A TM“ pane prosím a wěřím, že mi ku pomoci wedle jednoty s přátely swými býti ráčíš, tak abychme sebe jim utisknúti nedali. A tiemť neslušie meškati, a již neleniwě sě k tomu přičiniti, abychom což muožem najspieš w hromadu sě strhli proti takowým nepřátelóm a zhúbciem jazyku našeho. Také račte kniežata obeslati, atby Miešenskému odpowěděli a naň také táhli. Odpowědi psané prosím po témž poslu. Datum fer. III“ post Stanislai in die Rogationum. Burian z Gutsteina. 10. Pan Jiří Oldřichowi z Rosenberka: psaní odpowědné. Na poli u Buštěwsi, 27 Mai 1450. (Orig. arch. Třeb.) Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. Pane Oldřiše z Rosenberka! Přiwodímť ku paměti, kteraks mi sě byl pode ctí a wěrú zawázal, i wýše, proti mým nepřátelóm pomáhati, a jestližeby toho neučinil, podwolils sě, abychom tě měli za zrádci a za zkurwysyna: netoliko by tak wysokému swému rčení chtěl byl dosti učiniti, ale miesto pomoci, nepřátely mé, jakožto Oldřicha z Hradce, Koldu, Bedřicha i jiné búřils a jednal proti mně i mým přátelóm, i haněnie kři- wá a neprawá skládals o mně. A když sem oto s tebú byl w Jihlawě smířen, opěts mi toho míru nezdržal, spojiw sě proti mně s markrabí Miešenským, swé- wolným nepřietelem mým; a napomínáns tu hned w Plzni, aby pamatuje na ten mír mezi tebú a mnú učiněný, nespojowal sě s mým úhlawním nepřietelem. Na ťo sě nic neobrátiw, učinils s ním záwazek netoliko w míru, ale i w příměří křesťanském, kteréžs se mnú tehdáž měl podectí a wěrú i pod desieti tisíci kop grošuow zapsané. Nenie diw, že sě mně a mým přátelóm od tebe dějí ty ne- prawosti, poněwadž nad swým pánem korunowaným slawné paměti ciesařem Sigmundem nestydal si sě nepráwě činiti, zawazuje sě z peněz proti JM“ knie- žeti Rakúskému a tomu domu, aby jim tohoto králowstwie dowedl a dopomohl; a cožs pak dále ziskuow swých hledě činil a činíš, k ujmě chwály božie a k umdlení obecnieho dobrého tohoto králowstwie, w swých poselstwích u Králewy M“ krále Římského jednaje jinak nežby slušně jednati měl! Takés p. Alše ze Šternberka a nebožtíka p. Ptačka nawedl, aby o krále Polského stáli, aby sěm

Strana 269
XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 269 rozpisowáním přikryli tu swú zjewnú zradu; ale na toť jim bohdá nepřijde. Dat. Poděbrad fer. III post Luciae, annorum oc. XLV°. Jiřík z Kunstatu odjinud z Poděbrad. 3. Pání čeští, a zwláště jednoty Poděbradské, králi Fridrichowi: omlauwají se, že žádané od něho přiznání se ku papeži Eugeniowi odložiti museli, ažby celý sněm král. Českého byl pohromadě. W Praze, 8 Aug. 1446. (Kopie arch. Třebon.) Najjasnější knieže a králi, pane milostiwý! Služba naše WM“ napřed. Dálť jest pod listy wěřicími od Welebnosti Wašie poselstwie k některým z nás statečný p. Prokop z Rabšteina, Jasnosti Wašie žádost wznášeje, abychom naj- swětějšiemu w Kristu otci a knězi, knězi Eugeniowi papeži čtwrtému poddánie a poslušenstwie našeho přiznánie učinili, jakož i Wel. Waše s jinými králi a knie- žaty oc. při hodu s. Jiljie najprwé příštiem we Frankfurtě učiniti ráčí. I račiž Waše Jasnost wěděti, žeť jest to poselstwie Waše pánów i jiných dobrých lidí a obcí tohoto králowstwie, tak jakž sě wšech dotýče, pohromadě nezastihlo, aniž jest tak w úzkém času mohlo to býti, bychom pohromadě byli. Neb sněm obecní před sebú máme, a jedněm sě bez druhých některak stranně w tom ukázati nezdá sě nám bezpečno. Pro wšecno podobněje, znamenitěje i užitečněje, a k wětšie také cti otce swatého, byloby nám to učiniti wšem zespolka. Jehožt Wel. Waše i wšecko téměř křesťanstwo wie, že když s najjasn. kniežetem slawné pa- měti cies. Sigmundem, pánem naším milostivým, toto králowstwie w smlúwy jest wcházelo, kdežto i legatowé a poslowéí znamenití od swatosti swrchupsaného papeže Eugenia i od koncilium byli sú přtomni, že tu jménem celého králow- stwie i wšech nás w témž králowstwí poddánie a poslušenstwie křestanské plné téhož papeže Eugenia swatosti a stolici apoštolské podlé kompaktat tudiež smlu- wených i sepsaných znamenitě u welikém hluku jest slíbeno a seznáno. A z tohoť sme newystúpili pánu bohu děkujíc nikdy, aniž bohdá wystúpiti mieníme. Protož ačkoli žádost Wašie Jasnosti jest poctiwá i slušná: wšak zdálo sě nám podobné i k wýstraze rozličných puotek w tomto králowstwí z takowého ukwa- penie stranného jíti mohúcích užitečné, tu wěc odložiti až do sněmu králowstwie obecného. Welebnosti Wašie pokorně prosiec, aby neráčila sě z toho nic domnie- wati neslušného, ale toto králowstwie i nás wšech jakžto poslušné a upřémné bohdá syny cierkwe swaté aby ráčila před obličejem též Jasnosti swé i kdež 35* XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 269 za pána přijat byl, slibuje s nimi w tom zuostati: potom zjewné jest, kteraks jinak učinil. Skrze kteréžto twé zjednánie a nawedenie weliká búřka w zemi s záhubú nemalú této země strhla sě byla. A kteraks nad nebožtíkem Smilkem z Křemže i nad jinými nešlechetně učinil, ježtoby dlúho bylo wypisowati; než když bych sě s tebú před dobrými lidmi shledal, wieceť bych w prawdě mnohých twých neprawostí přičinil, nežli ujal. A poněwadž žádná twá rčenie, smlúwy, mírowé ani zápisowé skrze tě učinění mně i mým přáteluom nejsú aniž mohú býti zdržány ani zachowány, a wšelikterakými lstiwými úklady mého i přátel mých zlého hledíš, lépe mi sě zdá, aby ty také na mě péči měl, nežli bych twými úlisnými řečmi škodliwě s swými přátely podweden byl. Protož s swými se wšemi služebníky a lidmi poddanými wystřiehám sě a ohražuji swú čest proti tobě i twým wšem služebníkuom a lidem poddaným, dále tobě ani twým ni- čímž powinen nechtě býti. Dán na poli u Buštěwsi, w středu před s. Trojicí, let božích oc. padesátého. 11. Pan Jiří p. Jindřichowi z Rosenberka (do Wídně): že wyprawí brzy posla jeho, a žádá, aby Znojemští teprw po náwratu jeho do Wídně slyšáni byli; gubernator Uherský že wolán jest ku králi. W Nowém městě (zawídeňském) 27 Mart. 1455. (Orig. arch. Třeb.) Urozenému pánu panu Jindřichowi z Rosenberka, haitmanu w Slezí kniežetstwí Wratislawského, Swídnického a Jaworského, bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Pozdržalt sem ještě u sebe twého Hřebenáře, abych zde porozuměje mohl něco na twú žádost po něm wzkázati; chystámť se brzo jej k tobě wyprawiti. Také došlo mne, že Znojemští přijeli k Králowě M“ o to, což se stawení Jewišowic skrze pana Zaji- mače strýce mého dotýče; prosímť, aby se přičinil k KM“, aťby nebyla dána jim odpowěď do mé příjezdy. Také preláti a páni z Uher, kteříž jsú zde, i se mnú, obeslali sme pilně gubernátora Uherského, aby nemeškal déle přijeti k Králowě Welebnosti. Dán w Nowém Městě, we čtwrtek před kwětnú nedělí, let božích oc. LV°. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, zpráwce a hofmistr král. Českého. 36*

Strana 270
270 XX. Dopisy pana Jiřího z Podébrad. hodné jest, milostiwě wýmluwny mieti. Pak kdyžť bohdá králewstwie a země wšecka bude pohromadě, ufáme toho milému bohu, žeť námi jako slibów swých stálými a upřémnými bohdá křesťany nic nesejde. Datum Pragae, fer. II ante Laurentii, anno oc. xlVI°. 4. Oldřich z Rosenberka p. Jiřímu: žádá jeho rady a pomoci we půtkách, kteréž má s pány Zmrzlíky a s Táborskými, maje w poselstwí od země s p. Přibíkem Klenowským jeti ku králi Fridrichowi. Na Krumlowě, 7 Sept. 1447. (Koncept. arch. Třeb.) Panu Jiříkowi z Poděbrad. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož na minulém sněmu u Hory před wámi pány zuostáno jest, abych já přietele jednoho, a Wáclaw Zmrzlík druhého, wydali o ty nechuti, kteréž Wáclaw Zmrzlík sobě ke mně béře pro ty pěší zbité oc., a jestli žeby se ti přietelé smluwiti nemohli, ale aby pan Mikuláš Trčka najwyšší ubrman byl: když mi se mój služebník od Hory wrátil, obeslal sem Wáclawa Zmrzlíka, chceli to učiniti tak, jakož u Hory zuostáno jest. Odepsal mi, že se má se panem Strakonickým sjeti, a když to učiní a s swými přátely se potieže, že mi chce na to odpowěď dáti. A když se se panem Strakonickým sjel, mluwil k němu, že chce se mnú zaručené pří- měřie mieti do s. Hawla a nic dále. S tiem mě pan Strakonický obeslal; a jáť sem se podal, chtě s ním příměří mieti do wánoc neb do nowého léta, proto, abych této jiezdy do Wiedni pro obecné dobré nezmeškal; a w tom času bohdá, kdyžbych se zase wrátil, abychme přátely wydali a swedli tak, jakož u Hory zuostáno jest. Neb pane sám tomu rozuměti muožeš, že je to čas krátký do s. Hawla, a že se nebudu moci z Wiedni zase wrátiti w tom času; a on toho ode mne přijieti nechce. I wěřímť milý pane, že to w paměti budeš mieti; nebť bych rád chtěl k sobě rowné učiniti i zase přijieti. A také milý přieteli wěděti dáwám, že mi Táboři hold wzeli na lidech služebníka mého Wíty, Petra od Dubu nebožce syna. Psal sem jim pěkně, prose jich, aby lidem to kázali zase wrátiti, což s nich wzato; a jestližeby se jim zdálo, žeby jim ti lidé w čem scestni byli, ale aby swé na den s. Matúše wyslali do Jindřichowa Hradce, že tu rád chci ústně s nimi rozmluwiti. I odepsali mi zase, jako w přiepisu jich listu srozumieš. I prosím tebe milý přieteli, aby mi k tomu poradil, kterakbych 270 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 12. Pan Jiří knížeti Fridrichowi Saskému: psaní odpowědné. W Praze, 5 Sept. 1455. (Orig. arch. Drážďan.) Oswiecenému kniežeti a pánu, p. Friedrichowi kniežeti Saskému, lantkrabi Durinskému a markrabi Mišenskému: Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad ,zpráwce a hofmistr král. Ceského. Dáwám na wědomie: tak jakož oswiecené knieže a pán p. Wilém knieže Saské a lantkrabě Durinský oc. bratr WM“ o mú při smluwil mě s WM“, kterúž já smlúwu držím a zachowáwám, než jakož ještě WM s najjasn. kniežetem a pánem, p. Ladislawem Českým oc. králem a pánem mým najmilostiwějším a s korunú Českú žádného konce nemáte: jestližeby mi se w té mieře co podlé již psaného pána mého krále nebo podlé koruny České z powinnosti událo proti WM“ a proti Wašim učiniti: teď se tiemto listem wystřiehám a čest swú ohra- žuji proti WM“ i proti wašim služebníkuom a lidem poddaným, ničímž dále nechtě winen býti. Jehožbych raději widěl, by se KM“ pánu mému a koruně České od WM“ mohlo státi sprawedliwé. Dán w Praze, w pátek po s. Jiljí, let božích oc. padesátého pátého. (Sigillum appressum.) (a tergo: pnt. Grymme fer. quarta post Nativ. Mariae 1455.) 13. Pan Jiří pánům Plzenským: o jednání swém we příčině Hladka, sauseda jejich z města wypowězeného. W Praze, 4 Febr. 1456. (Orig. česk. Museum.) Služba má, opatrní přietelé milí! Jakož sem wás byl obeslal o Hladka oc. i odpisujete mi na to powolně a přátelsky, i rukojmiem jeho se mnú sě umluwiti kázawše. Jsemť toho od wás wděčen, na to pamět maje, abych sě wám dobrým také odplatil. Pak jakýt s Hladkem konec mám, teď wám toho posielám přiepis, wás ani obce wašie, ani žádného z nich při tom neopustiw, ale- brž to tak opatřiw, aby k wám tak dobře zápis swědčil jako ke mně; z něhož- to porozuměti muožete, žeť jest pro waše lepšie a poctiwějšie. A gleit sem jemu tam u wás na to dal do swatého Hawla a týden napřed, aby swé dotud prodal a odbyl; a jestli že by komu co winowat byl, aby také lidí odbýwal, a také

Strana 271
XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 271 ty wěci předse měl wzieti, abych swého panstwí tak odjel, abych někaké hanby i škody newzal. Pak když se bohdá sjedem w Hradci, šíře o ty wěci s tebú rozmluwím. Takéť porozumiewám, že se pan Přibík nechystá jeti do Wiedni; a jestliže nepojede, sám tomu muožeš rozuměti, že to nebude dobře. Takéť zde rozličné wěci slyším, o kteréž se psáti nehodí, než bohdá ústně s tebú o to rozmluwím. A také milý přieteli, měj se opatrně w swých jiezdách: nebť ne- wiem, komu w této mieře člowěk wěřiti má. Dat. Krumlow, fer. V ante Nati- vitatis Mariae, annorum oc. XLVII°. Oldřich z Rosenberka. 5. Táborští panu Jiřímu: hájí se we při swé, kterauž mají s panem z Rosenberka za příčinau násilí, které učinil Smilowi z Kremže. W Táboře, 19 Oct. 1447. (Kopie arch. Třeb.) Urozenému p. Jiříkowi z Kunstatu a z Poděbrad, pánu přiezniwému. Službu naši napřed, urozený pane milý, wzkazujeme. Píšeš mezi jinú, řečí, což se pana z Rozmberka a Smila dotýče zdá se Twé Milosti dobře; a také radíš nám, abychom nechajíce nesnází spolu mezi sebú, jedni druhým od sebe rowné po dobrých lidech učinili i přijali oc. Jmáli nám Twá M' nesnáz připisowati, jiežto radíš abychom nechali, že o to stojímy, jakož jsme i při sně- mích stáli, aby sě sirotkóm Smilowým od pana z Rozmberka sprawedliwé stalo: tehdy ižádný nebude se moci w této zemi o sprawedliwost sirotčí přičiniti a o nie státi, ač se komu keří sirotci poručie. Wšakť to wždy prawíme, by sirotci Smilowi nebyli k swému dědictwí po swém otci sprawedliwi, nechtělibychom o ně jednoho slowa řéci ani psáti. Ale wědúce je sprawedliwy býti proti panu z Rozmberka, newieme byť nás kto odhrozil, abychom nestáli o sirotčí sprawedli- wost, jestližeby jich nemohlo rowné potkati. Pak jakož dotýčeš, abychom tři a pán tři přátely nestrannie w kraji jmenujíce, pánu wěděti dali, aby on z našich tří jednoho, a my z jeho druhého wyberúce za složenie roku jich prosili oc.: nežby těch šest mezi námi wybráno a jmenowáno bylo a z těch šesti dwa s obú stranú wybrána a prošena k roku složení byla, bylaby tomu dlúhá chwíle. Než nám se lépe zdá, aby pán jednoho a my druhého přietele zde w kraji našem wolíce dali sobě wěděti. A to jsme pánu podali, psawše jemu w listu swém. Pak ta dwa ač by se smluwiti nemohla, mohú zespolka, ač se jim zdáti bude, XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 271 jestli že by jemu kto co sprawedliwě byli powinni, aby jeho také odbýwali wedle práwa města; a w tom žeť sě má mieti tak, jakožť sě jest teď zapsal. Pakli- byste čemu jinému porozuměli, ale wzneste to na mě, to tak opatřiece, ať by Králowě Milosti a mně i wám a té obci nic k hanbě a ke škodě sě nestalo. A rukojmě ty, o kteréž sem wám psal, ty sem již z základu peněžitého ze dwú stú kop gr. propustil proto, nebť s Hladkem jinú smlúwu mám, ačkoli dobře milostiwě s ním naložil sem ku prosbě dobrých lidí. Dán w Praze, w středu před swatú Dorotú, let božích oc. lvj°. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, zpráwce a hofmistr králowstwie českého. Opatrným purkmistru a konšeluom i wšie obci města Nowého Plzně, přáteluom milým. 14. Král Ladislaw p. Jiřímu: aby w různici, kterauž mají on i jiní se Zdeňkem že Štern- berka, ničeho nepočínal, an král o dobrotiwé jejich srownáni starati se chce. We Widni, 2 Jul. 1457 (2). (Kop. arch. Třebon.) Ladislaw oc. Urozený wěrný milý! Té ruoznice, kteráž jest nynie mezi wámi a uro- zeným Zdeňkem z Šternberka, purkrabí Pražským, wěrným naším milým, ne- rádi slyšíme, neb znamenáme, žeby mnoho zlého králowstwí našemu Českému, nám i jiným našim zemiem přijíti mohlo. Nerádi bychom toho, což najdále budem moci, dopustili, nebbychom wždycky radějše jednotu mezi wámi widěli a pósobili, neb tudy staw náš i wáš rozmnožení přijímá. I umyslili sme sobě, že w brzkém času poselstwie naše znamenité k tobě i k jiným pánóm, zemanóm i městóm téhož králowstwie wyslati a učiniti mieníme. A protož od tebe žádáme se wší pilností, což najwýše muožem, i přísně přikazujem, poněwadž se týž Zdeněk o to což se nás dotýče k rownému a na nás podáwá, jakož jsme spra- weni, abyšte žádných wálek ani nesnází proti témuž Zdeňkowi nepočínali. A což na tobě najwiece jest, jakožto na gubernatorowi našem, kteréhož sme ku obraně a zřiezenie téhož králowstwie našeho postawili, jiným zbúření nedopúštěj, než toho tak poselstwí našeho sčekajte; neb plnú naději máme bohdá, že ty ruoznice mezi wámi w dobrý konec uwedem. Dán u Wiedni, den nawštiewenie matky božie.

Strana 272
272 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. wyššieho nad se woliti, aby to bylo k miestu wedeno. Dále píšeš, že by se Twé Milosti i jiným pánuom a jiným dobrým lidem jinak jmieti se nemohlo, než tak jakož ste se swolili, jestli žeby se co mocí od nás pánu z Rozmberka dálo. Diwíme se twému takowému psaní, jakoby nás swým swolením chtěl uhroziti, zdali o nesprawedliwé aneb podáwánie rowného od pána, (ježto ještě newieme, by to bylo od něho w skutku shledáno,) nepřijímáme; srozumiewajíce z twého psanie, že wedle swého swolenie chtělby jemu s jinými raden a pomo- cen býti, buď křiw neb práw, dotýkaje na konci listu swého, že pán od spra- wedliwého nebude a aby také námi nescházelo. Námi nemá nic sjíti, jediné rač w to nahlédnúti, ať pánem nesejde, poněwadž pán otce těm sirotkóm utratiw, w zbožie jich se uwázal, práwa k tomu nejmajíce, aťby těm sirotkóm od něho stalo se sprawedliwé. Datum fer. V post Galli, anno oc. XLVII°. Purkmistr a radda města Hory Tábor. 6. Arnošť Černčický z Kácowa panu Jiřímu: o odpowědi, kterauž mu dal p. Kolda co do pří- měří we Hradci zawřeného. Na Černčicích, 20 Apr. (1449). (Kopie arch. Třeb.) Urozenému pánu, panu Jiříkowi z Kunstatu, pánu na mě laskawému. Služba má napřed, urozený pane! A jakož mi TM psal, žádaje, abych dojel ku panu Koldowi a zwěděl na něm na konec, stojíli w těch umluwách a u příměří, kteréž sú se staly w Jindřichowě Hradci: i toť sem učinil, a s pilností sem o to mluwil, a pojal sem s sebú Jindřicha a Mladotu Weselické. I nemohlť sem na něm jiného zwěděti, než tak prawí, že od středy nepřekazil jednému (sic) nic, ani překaziti dal; a jestliže je co umluwil pan Jiřík se panem z Ro- senberka aneb se panem Oldřichem aneb knězem Bedřichem, nenieli jemu co zdržáno, nechť je z toho upomíná, zdáli se jemu. Dán na Černčicích, w neděli před s. Jiřím. Arnošť z Kácowa a z Černčic. 272 XXI. PSANÍ JIŘÍHO KRALE ČESKÉHO. Připomenutí. Některá psaní krále Jiřího, kterážto we předešlých dílech Archivu českého již wydali sme, zde wynechána jsau. 1. Jindřichowi z Lipého, o nastáwajícím korunowání swém, k němuž ho zwe. W Praze, 13 Apr. 1458. (Kopie Moraw. zemsk. archivu.) Jiří z božie milosti Český král, Morawský markrabě, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, abychomť dali wěděti, takli má korunowánie naše býti, jakož bylo o to dřiewe než ste sě rozjeli mluweno: takť sme sě na tom ustanowili, aby tu neděli po swatém Jiří (30 Apr.) naše korunowánie bylo; a k tomuť sme kniežata, preláty i jiné pány obeslali, aby u nás k tomu času zde byli, že na ten den bohdá naše korunowánie přijieti mí- nieme. Protož ty toho také nikoli neobmeškáwaj, aby k tomu našemu koruno- wání přijel, jakož do tebe plné doufánie máme. Dán w Praze, we čtwrtek před ukazowáním swátosti, lét božích oc. LVIII. Commissio dni. regis. Urozenému Jindřichowi z Lipého, maršálku králowstwie Ceského, wěrnému našemu milému.

Strana 273
XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. 273 7. Pan Jiří p. Alšowi Holickému ze Šternberka: stěžuje si na pp. Koldu a Šoffa, že se z pří- měří wytrhowati chtějí. Na Poděbradech, 23 Apr. (1449). (Kopie arch. Třeb.) Urozenému pánu, panu Alšowi z Šternberka, šwagru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a šwagře milý! Posielámť přípis listu, kterýžť mi pan Arnošt Černčický píše, kterýž k mé žádosti jezdil k Koldowi, aby přezwěděl na něm konečně, stojíli w tom příměří. Porozumieš jeho kajkluom. I též i Šuof činí se newěda toho příměřie; a někteří jeho prawie, že s Walšteina nemá státi w příměřie. Milý šwagře! přičiň se, aťbychom wěděli konečně, sto- jieli w tom příměřie čili nic; i také aby srownáni byli přípisowé bez meškánie, po nichžbychom konali listy příměrné. Psalť sem šwagře w prwním listu, i nynie móžeš rozuměti, žeť se nám od nich děje proti smluwám; dobré by bylo, byšte se přičinili, aťby nám to bylo opraweno, a wiec mimo smlúwy nepřičiněno. Nebť se ti jich kajklowé welmi zle líbie, tak jakoby oni nechystali se smlúwy držeti. Dán na Poděbradech, na den s. Jiřie. Jiřík z Kunstatu oc. 8. List odpowědný, jímž p. Jiří s jednotníky swými opowídají wálku Fridrichowi knížeti Saskému. Bez místa, 13 Nov. 1449. (Origg. arch. Drážďan.) Oswiecenému kniežeti a pánu, p. Fridrichowi kniežeti Saskému, lantkrabi Durinskému a markrabi Mišenskému: Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. Oznamuji tiemto listem, kterak WM dobyla jest Howsswerdu na služeb- níku mém na panu Wilémowi z Šumburka, ježto sem na WM žádné péče neměl, a jeho sem ke wšemu rownému podáwal. Pak ačkoli sem se proti WM“ prwé ohradil a wystřiehl, a wšak proto ještě s swými se wšemi služebníky a podda- nými swú čest ohražuji a wystřiehám sě tiemto listem proti WM“i proti wašim wšem služebníkuom a lidem poddaným, tak že ničímž nechci dále winen býti, což bych proti WM“ i proti wašim učinil. Dán we čtwrtek na den sw. Brikcie, let božích oc. XLIX°. (L. S.) XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 273 2. Janowi z Rosenberka, o různici jeho s p. Malowcem a Braumowským, aby pro ni nepočínal nesnází. W Znojmě, 11 Jun. 1458. *) (Orig. arch. Třeb.) Jiří z božie milosti Český král, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a markrabě Lužický. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, žaluje na Malowce z Pacowa a na Marše Brúmowského, že faráře twého z Oldřichowa jal jest: nenie nám to libo; i píšem jemu přísně, aby jeho wydal bez meškánie purkrabi na Konopišti, a ten dále aby jeho dal knězi děkanu Pražskému, nábožnému našemu milému, aneb tomu, ktož miesto něho jest Pak ten dále wie, kterak má s ním podlé práwa učiniti. A což pak jest ruoznic mezi wámi, když se bohdá wrátíme, to přátelsky aneb podlé sprawedlnosti mezi wámi uhodíme. A na to žádáme, aby s nimi žádných nesnází nepočínal, zwláště w našem odjezdu. Dán w Znojmě, jedenáctý den měsiece čerwence, králowstwie našeho léta prwnieho. Commissio domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii oc. w. n. m. 3. Janowi Malowcowi, o též wěci. We Znojmě, 11 Jun. 1458. (Kopie arch. Třebon.) Statečnému Janowi Malowci z Pacowa. Wěrný milý! Žalowal nám urozený Jan z Rosenberka, hauptman w Slezii, w. n. m., že Mareš Brúmowský twuoj přietel jal jemu jeho faráře z Ol- dřichowa od tebe a k tobě, a že tě mnohokráte obsielal, aby jeho propustil. Tohos neučinil. Nerádi toho slyšíme, že ty wěci w našem odjezdu počínáte, kteréž příklad dáwají k zbúření. Protož tobě přísně přikazujem, aby toho kně- ze bez meškánie dal w moc purkrabi na Konopiště; ten pak dále wie, co má s ním činiti. A když pak bohdá do Čech se zase wrátíme, tehdy tu při, kteráž mezi wámi a urozeným Janem z Rosenberka, w. n. m., jest, chcem slyšeti a wás podlé sprawedlnosti o to rozděliti. A toho jinak pro žádnú wěc nečiň, než jakož píšem. Nebť sme také témuž Janowi psali, že tobě toto přikazujem. Dán w Znojmě, XI den měsiece čerwence, král. našeho léta prwnieho. *) Že tu pod „čerwencem“ náš „čerwen“ rozuměti se musí, wyswitá z našich Dějin českých, knihy XV, str. 39 poznam. 28.

Strana 274
274 XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad. Wedle něho „uroz. pána zpráwce našeho“ wystřiehají se také a) purkmistři a rady starého a nowého měst Pražských (d. eod.) b) Jindřich ze Stráže (wedle J z P. „přietele a šwagra swého“) (d. eod.) c) purkmistři, konšelé i obec města Slanského, d. pátek po Brikci (14. Nov.) d) Aleš z Sútic, Procek a Albrecht bratřie z Kolomut, Jaroš z Újezda a Jan z Záhořie, d. čtwrtek den S. Brikcie. e) Jan z Žirotína, Jindřich z Roztok, Wilém z Krásného Dwora a Petr z Wilhartic (d. ut supra). f) Bohuněk ze Stranowa, Wěněk z Crnína, Wáclaw Hruoza z Chelčic, Petr Kdúlinec z Ostromiře, Zibřid Kordule z Slúpna a Franěk z Milewic. (d eod.) g) Bořek z Hrádku, Jindřich z Harasowa, Fricek z Harasowa, Waněk Čéček z Odic, Jan z Perkowa a Přibík z Mostku. (d eod.) h) Mikuláš z Buchowa, Smil ze Žlunic, Jindřich z Ještětic, Jakub ze Wše- rub, Hynek z Rajce, Liška z Wysoké, Jan z Chudieře, Arnošt z Kunwaldu, Pu- chala z Polčky a Jan Sosnowec. (d. eod.) i) Wawřinec z Sán, Matějek z Krčman, Wacek z Prahy, Martin ze Lsti- boře, Pawel z Kněhnic a Petřík z Hradce. (d. eod.) k) Heřman ze Zhorce, Martin z Týnce, Jiřík z Dobruše, Štěpa (sic) ze Štitar, Jan Wršek z Uhelnice, Wáclaw z Wratu, Heřman z Chotče, Sigmund z Bytešky a Petr Turkowec z Sútic. (d. eod.) l) Beneš z Mokrowús a Matěj z Dubče. (d. eod.) m) Waněk Mutina z Chlumu, Sigmund z Smojna, Pawel z Libenic, Čeněk z Pořiečan, Petr z Sedlce a Janek od sw. Kateřiny. (d. eod) n) Prokop z Chřenowic, Oldřich z Popowic, Litwin z Radwanowa, Jan z Myslawic, Jindřich z Chlumu, Alexander z Sliwna, Jan z Nedělišt a Wáclaw z Rychnowa. (d. eod.) o) Purkart z Žirownice, Jan z Údrče, Jan z Kozojed, Pawel Křižan z Hrádku, Petr z Bezděkowa, Jindřich z Piest, a Jeronym z Hoříněwsi. (d. eod.) p) Jan a Pawel bratřie z Kostelce, Oldřich a Sigmunt bratřie z Mirowic. (d. eod.) q) Jan z Kunstatu a z kláštera S. Prokopa, wedle J. z P. „strýce swého." (d. eod.) r) Prokop z Kamenice, Mikuláš z Milewic, Markwart z Uhlišt, Jan z Žehrowic a Jan z Wlčetína, wedle p. Jindřicha ze Stráže. (d. eod.) s) Beneš z Křiwého, Rohlík z Malotic, Stibor z Chotíše, Daniel z Rimo- wic, Majnuš ze Psář, Petr Šesták z Tuchoraze, Jan Sudlice z Rožmitále, Chwal z Činowic, Dúbrawa z Blaníka, Smiřický z Týna, Štěpan z Pyskocil, Jan z Obo- sic, Prokop z Obosic, Martin ze Střmelic, Weselík z Hole, Jindřich z Jetřebicewsi, 274 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 4. Janowi z Rosenberka: zpráwy z Morawy a zwláště o Jihlawě, k níž dne 10 srpna s lidem swým branným přitrhnauti má. Na Náchodě, 26 Jul. 1458. (Kopie arch. Třeb.) Jiří z božie milosti král Ceský a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Wěz že wěci naše w Morawě děkujíc pánu bohu dobře a šťastně jsú zjednány, kromě Jihlawy; ta když k nie přitrženo bylo, umluwila se, a po odtržení od nich zase se zpěčila a nám zprotiwila, i již jest opět obehnána. Takéť wěděti dáwáme, žeť sú nás pilné wěci koruny této České zašly, pro kteréžto tebe žádáme s pilností, aby žiwotem swým, s služebníky swý mi jiezdnými i pěšími, k tomu s třetinú lidí swých wšech, kterýchs w držení, s wozy, haufnicemi i jinými příprawami wojenskými, špíže s sebú na čtyři nedě- le naberúce, den s. Wawřince najprw příštieho konečně k Jihlawě přitáhl. Myť také meškati nebudem tam přitáhnúti; a tu spolu se shledajíc, což uzříme do- brého a užitečného našeho, to předse wezmem. Také zemany okolnie sobě pří- sedície, kteříž twoji nejsú přikázaní, jménem naším obešli, aby k žádosti našie pro dobré a poctiwé koruny České, naše i swé, každý z nich žiwotem swým s třetinú lidí swých podlé sebe wzhuoru byli a táhli, jakož my jim toho doufáme. Wěřímeť úplně, že pro dobré a poctiwé koruny České, naše i také swé, toho ni- koli neobmeškáš. Toť my tobě i jim chcem wším dobrým spomínati. Dán na Náchodě, w středu po s. Jakubu apoštolu božím, králowstwie našeho léta prwnieho. Commissio d. Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii, wěrnému našemu milému. 5. Kunšowi z Olbramowic: aby bez meškání táhl s lidmi swými k Jihlawě. Na poli u Opatowa, 20 Aug. 1458. (Orig. Třebon.) Jiří boží milostí Český král a markrabě Morawský oc. Wěrný milý! Jakožť sme pod pečetí naší z Prahy psali, aby za námi k Jihlawě swým žiwotem s třetinú lidí swých táhl: zpraweni jsme, žes ještě toho neučinil. Protož žádáme i přikazujem, aby beze wšeho meškánie hned žiwotem

Strana 275
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 275 swým s třetinú lidí swých branně k Jihlawě k urozenému Jindřichowi z Stráže hofmistru našemu táhl, špíží sě opatře, tak aby tam s ním ležal a trwal pro dobré a poctiwé tohoto králowstwie, i také pro swé. Wěřímeť w celosti, že jinak neučiníš: neb chcem tobě to milostiwě spomínati. Dán pod signetem pr- stena našeho na poli u Opatowa, w neděli před s. Bartolomějem, let božích oc. LVIII° a ksálowstwie našeho prwého. Commissio domini regis. Wěrnému našemu milému Kunšowi z Olbramowic. 6. Stawům kraje Bechyňského: že swěřil wládu w nepřítomnosti swé králowé Johanně, k níž tudíž zřetel míti poraučí. W Praze, 23 Januar. 1459. (Orig. Třeb.) My Jiří z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. wzkazujem urozeným Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii, a Wilémowi z Risenberka na Rabí, i wšem zemanóm a městóm kraje Bechynského, wěrným našim milým, milost králowsku a wše dobré. Wěrní milí! Nynieť pro potřebné wěci a poctiwé země této i země Mo- rawské máme odjeti do Morawy. I w našem tomto odjezdu poručili sme naj- jasnější králowé České, manželce našie milé, kdyžby která potřeba kterého kraje byla, a pro tu příčinu od nie byliby obesláni, žádáme od wás, abyšte k ní při- jeli, a jí radni a pomocni byli. W tom nám zwláštní libost okážete, a toť wám chcem milostiwě wzpomínati. Dán w Praze, w úterý po s. Vincencii, králow- stwie našeho léta prwnieho. Commissio propria domini regis. 7. Janowi z Rosenberka: aby připrawil se jeti s ním ke sjezdu s knížaty do Chebu. Na Kladště, 9 Mart. 1459. (Orig. Třeb.) Jiří z boží milosti král Český a makrarbě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Dáwámeť wěděti, že druhú neděli po welice noci (8 Apr.) máme se sjeti we Chbě s falegrafem s Raynu a s markrabí Brambur-

Strana 276
276 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. ským a s některými jinými kniežaty. Žádáme od tebe s pilností, aby s námi k tomu sjezdu jel, wezma s sebú koní čtyřidceti neb padesát, aby se s námi w Plzni tu středu po prowodě (4 Apr.) shledal; neb na ten den tu bohdá budem w Plzni, a odtud spolu do Chba pojedem. Wěřímeť, že toho pro ižádnú wěc nezmeškáš; nebť tobě to chcem milostiwě wzpomínati. Dán na Kladště, w pátek před s. Řehořem, králowstwie našeho léta prwnieho. Commissio propria d. regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii, wěrnému našemu milému. 8. Témuž, aby sjeda se s knížetem Jindřichem Hlohowským (tchánem swým), jej k wěrnosti nawesti se snažil. W Praze, 28 máje 1459. (Orig. Třeb.) Jiří z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, kterak kněz Henrich z Weli- kého Hlohowa k tobě psal, žádaje aby se s ním sjel w Gerlici neb w Žitawě oc. Tomu sme srozuměli, i wuole naše jest, aby se s ním bez meškánie w Ži- tawě sjel. A móžešli jej nato nawesti, aby se k nám měl a nám učinil což jest nám powinen učiniti, jakožto králi Českému, podlé takowého zawázanie, kterýmž jeho předkowé i on nám i koruně wysoce jsú zapsáni a zawázáni. toťbychom rádi přijali. Nečiniž w tom odtahowánie. Dán w Praze, w pondělí po s. Urba- nu, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, hauptmanu w Slezii, wěrnému našemu milému. 9. Odpowěd na předešlé psaní. Bez datum (Koncept arch. Třeb.) Najjasnější králi a pane, pane najmilostiwější! Službu swú napřed wzka- zuji WM“. Porozuměw úmyslu a wuoli WM“ po knězi Janowi faráři Miličinském

Strana 277
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 277 o spolusjezdu s knězem Henrichem z Welikého Hlohowa oc, otcem swým, jme- nowal jsem jemu toho den ten čtwrtek po s. Janu křtiteli božiem (28 Jun.) totiž ten den před swatým Petrem a Pawlem apoštoly božími w Žitawě. Bylť- bych to rád spieše učinil, ale nemohlť sem toho stihnúti pro jiné swé neprázd- nosti. A den s. Jana křtitele božieho (24 Jun.) dáli buoh u WM“ budu podlé toho, jakož mi WM' wzkázal, nežlibych tam jel, abych se prwé stawil u WM“. Takét mi jest wzkázáno, že kněz biskup Wratislawský bratr mój od papežowy Swa- tosti zase domów jede; jehož na wšaký den očekáwám. 10. Janowi z Rosenberka: poněwadž smlauwa s knížetem Ludwíkem Baworským nedošla k místu, zapowídá se přísně wšem, dáwati se jemu do služby. W Praze, 29 Mai 1459. (Orig. Třeb.). Jiří z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Wědětiť dáwáme, že radda kněze Ludwíkowa Ba- worského podlé té námluwy s falegrafem we Chbě učiněné byla jest nynie u nás w Praze, a radda falegrafowa také, a ta jest byla prostředkem mezi námi. Ale bez konce sme se rozešli s raddú kněze Ludwíkowú, tak že o sprawedlnosti koruny našie České s již řečeným knězem Ludwíkem žádného miesta nemáme. I slyšíme, že někteří z kraje toho, a nebo snad někteří, kteříž u tebe jsú, mie- nie w službu k knězi Ludwíkowi jeti. I žádáme od tebe i přikazujemť, aby wšem swým služebníkóm i poddaným přikázal přísně a je k tomu wedl, aby w této mieře z země nejezdili ani chodili w službu k knězi Ludwíkowi. Nebťby to welmi neslušné bylo, by měli kteří z země této k němu jeti neb jíti, dokudž s ním o sprawedlnosti této koruny miesta newezmem. A to po swých městech kaž prowolati, aby těch kteřížby k němu chtěli jeti to se doneslo, a swé úmysly w tom aby změnili a proti zápowědi našie toho nečinili. Pakliby kteří přes toto rozkázanie a zápowěd naši k němu jeli nebo šli, k takowým jakožto neposluš- ným chcem o to hleděti pokutami z staradáwna na to uloženými, jakožto k těm, kteříž našeho i koruny našie České hledie škodliwého, zlého a nepočestného. Dán w Praze, w úterý po s. Urbanu, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, hauptmanu w Slezii, w. n. m.

Strana 278
278 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 11. Témuž, aby bratra swého, biskupa Jošta Wratislawského z Italie se wracujícího, nawedl stawiti se w Praze. W Praze, 8 Jun. 1459. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Slyšíme, že duostojný biskup Wratislawský, ná- božný a wěrný náš milý, bratr twój, od otce swatého jede, jehožto příjezdu rádi widíme. Píšemť jemu, aby k nám do Prahy beze wšeho meškánie přijel a u nás se stawil prwé než do Slezie pojede. Protož od tebe žádáme, aby jej na to wedl, ať podlé powinnosti, jíž nám jest powinen, toho jinak pro ižádnú wěc nečiní; nebť s ním o pilné wěci mluwiti máme. W tom ty i on nám libost učiníte, a naši wuoli naplníte. I budiž na tom, ať se to jinak nikoli nestane. Dán w Praze, w pátek po s. Bonifacii, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii w. n. m. 12. Odpowěd na předešlé psaní. Bez datum. (Koncept arch. Třeb.) Najjasnější králi a pane, pane milostiwý! Služba má poddaná WM“. O p. Joštowi bratru mém, jakož mi WKM píše, rač wěděti, že jest nepřijel; než služebník jeho odtad jeda jakžto před dwěma nedělema stawil se zde, a prawě, že se jest již k domu od otce swatého obrátil, a žeby neměl příjezdem swým meškati; ale ještěť jest nepřijel. Pak přijedeliť a doma mne zastane, chci rád na tom býti, aby se stalo rozkázanie WM“. Pakliťby po mém odjezdu přijel, takéť opatřím, žeť jemu list WM“ mně psaný ukázán bude i úmysl muoj jemu zjewen; a tak aťby k rozkázanie WKM“ wždy nemeškal přijeti.

Strana 279
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 279 13. Pražanům wšech tří měst: oznamuje, kterak od císaře přijaw regalie, wstaupi s ním w úzké spojení do smrti. W Brně, 31 Jul. 1459. (Kopie arch. Třeb.) Jiří oc. Poctiwí a wěrní milí! Z daru boha wšemohúcieho tak wěci naše zde ščastně jdú, že jich před wámi tajiti nechtiece, wám jakožto těm, kteříž zwláštní radost z toho mají, oznamujem, že najjasnější ciesař Římský JM sem k nám do Brna přijel, nám ke cti, našim budúcím a koruně České, a naše regalia s weli- kú slawností a w přítomnosti kniežat duchowních i swětských, hrabí i pánuow z rozličných zemí říše swaté, a w přípravě a majestátu ciesařském zjewně na rynku s welikú milostí a ochotností puojčil a dal jest; a nám jakožto králi Čes- kému wšecky korúhwe králowstwie a koruny České i zemí k ní příslušejících puojčil a dal jest; a w swém majestátu sedě, wšecky wěci prawě dokonaw, nás jakožto krále Českého prawého a nepochybného a korferšta najdóstojnějšieho na swé prawici wšemu množstwí oznámil a okázal. A tak sme se s JCM spojili, že to spojenie do našie smrti bohdá nebude zrušeno. A protož ty wěci i naše ščestie skrze boha wšemohúcieho, koruny České k zwelebení které jsú se staly, před wámi zatajiti nechtiece, píšem jakožto před těmi, kteříž té koruny úd dó- stojný jste; wědúce, že wy z toho radost zwláštní majíc, jiným našim městuom též koruny jich nezatajíte; abychom wšickni jednostajnú čest z toho majíc spolu se radowali, a bohu wšemohúciemu, kterýž wšie cti rozmnožitel a dárce jest, dieku činili. Dán w Brně, w úterý před s. Petrem z okow zproštěnie, králow- stwie našeho léta druhého. Commissio propria domini regis. Poctiwým purkmistróm a raddám starého, nowého a menšieho měst Pražských, w. n. m. 14. Janowi z Rosenberka, aby poslal list odpowědný Wratislawským, a hotow byl i s lidmi swými do pole proti nim. We Kladsku, 25 Aug. 1459. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Žádáme od tebe, aby podlé nás Wratislawským měšťanóm odpowěděl podlé tohoto přiepisu, a poslal nám swój list odpowědný

Strana 280
280 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. i hned po tomto poslu. Také měj se na hotowě s služebníky i lidmi swými, když bychme tě obeslali, aby k nám jezdecky aneb wojensky do Slezie přitáhl. Nebť nemieníme těm Wratislawským té křiwdy, kterúž nám i koruně činie, déle trpěti, ale je s boží pomocí ku poslušenstwí a poddání našemu chcem připrawiti. Dán w Kladsku, w sobotu po s. Bartoloměji, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, haupt- manu w Slezii, wěrnému našemu milému. 15. Témuž, aby přijel s komonstwem do Plzně ke sjezdu knížat. W Polkenhaině, 29 Sep. 1459. (Orig. Třeb.) Urozený wěrný milý! Žádáme od tebe s pilností, aby s koňmi padesáti neb šedesáti přijel k nám do Plzně konečně ten čtwrtek před s. Hawlem (11 Oct.); nebť my tu také na ten čas bohdá budeme. A tu k nám přijeti mají falegraf s Rýna a kněz Ludwík Baworský, přietelé naši. Wěřímeť že toho ne- obmeškáš. Dán w Pulgenheyně, den s. Michala, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, haupt- manu w Slezii, wěrnému našemu milé mu 16. Jihlawským, aby Janowi Sádlowi z Kostelce od Jana Ronowce sprawedliwé učiněno bylo. W Praze, 27 Nov. 1459. (Orig. arch. Jihlaw.) Jiří oc. Wěrný milý! Wznesl na nás wěrný náš milý Jan Sádlo z Kostelce, že Jan Ronowec, jsa jeho člowěk neodbytý, stěhowal sě k wám do Jihlawy. Pro- tož žádáme, abyste již psaného Ronowce k tomu drželi, aťby on již psaného Jana Sádla odbyl a učinil jemu sprawedliwé. Dán w Praze, w úterý po swětě Kateřině, let božích oc. lix a králowstwie našeho druhého léta. Commissio propria dni Regis. Opatrným purkmistru a konšeluom města Jihlawy, wěrným našim milým.

Strana 281
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 281 17. Janowi z Rosenberka: o neřesti mincowé a o prostředcích k wymezení jejímu; cizí mince zapowídá se wůbec. W Praze, 1 Dec. 1459. (Orig. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Tajno tebe nenie, kterak přeweliká škoda nám i wám wšem děje sě zlú cizí mincí černú i bielú, a kdyžby to opatřeno nebylo a staweno, konečné zchuzenie země musiloby přijíti. My lítost toho, jakož na milostiwého krále a dobrého hospodáře příslušie, majíce, umyslili sme tu zá- hubu stawiti, již toho déle nechtiece trpěti, ačkoli i prwé s mnohými kniežaty okolními o ty wěci pilně sme mluwili; i wzeli sme cesty některé před se, aby naše dobrá mince w zemi šla, a jiné wšecky zlé wyraženy byly, kteréž wás po- tom tajny nebudú. Protož přikazujemť, což najpilnějie móžem, aby po městech swých welmi pilně ihned kázal prowolati po několika dní trhowých, aby již žá- dný newědomím se wymluwiti nemohl, aby nižádný domácí ani cizí žádné mince černé ani bielé drobných peněz pod ztracením hrdla i zbožie do země našie nenesl, ani také našie mince, totiž českých peněz, aby wen z země nenesl; učiníli to kto, aby to jistě wěděl, že bez milosti tu pokutu trpěti bude. A po tom prowolání budiž toho welmi pilen, aby se to tak dálo. A dalšího úmyslu i opatřenie w té wěci potom toho zprawen budeš. Dán w Praze, w sobotu po s. Ondřeji apoštolu, králowstwí našeho léta druhého. Commissio domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii, w. n. m. 18. Témuž oznamují se nařízení učiněná k naprawení mince w zemi běžné. W Praze, 2 Januar. 1460. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wědětit dáwáme, že na sjezdu w Praze o těchto suchých dnech nynie minulých se pány, rytieři, zemany a městy, kteříž nynie při nás byli sú, pro wywarowánie škodných wěcí tomuto králowstwí, na tom sme zuostali, aby žádný zlata, střiebra, peněz neb grošuow českých starých neb no-

Strana 282
282 XXI. Psaní Jiřího krále Čéského. wých ze země nenosil ani wozil, a peněz nowých, cizých mincí bielých neb černých lehkých měděných kterýchžkoli do země nenosil ani wozil. Protož od tebe žádáme i přikazujem, aby do měst swých do každého ceduli jednu podlé této formy, kterúžť w tomto listu zawřenú posieláme, rozeslal bez meškánie, a jim s přísností přikázal, aby w každém podlé té cedule zřízenie učinili, a po- dlé toho uloženie, jakož w té ceduli se wypisuje, aby se tak zachowali; aby nižádný proti té zápowědi učiniti nesměl, a potom, jestliže by kdo jinak učinil, aby ničímž z winy nemohl se wymluwiti. A pilnost swú w těch wěcech při- čiň; neb to naše, twé i jich wšech dobré bude. Dán w Praze, w středu po no- wém létu, králowstwie našeho léta druhého. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, *) hauptmanu w Slezii, W. n. m. 19. Témuž, aby po poddání se Wratislawských přispěl pomocí swau ke zřízení u nich podhejt- maní a saudu. Na Horách Kutnách, 20 Januar. 1460. (Orig. Třéb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wědětiť dáwáme, že s Wratislawskými konečný konec máme, tak že nás podnikli sú jakožto pána swého, a klečiece před námi w přítomnosti Legatuow poslowé jich, kteříž k nám byli wysláni od prelátuow i od obce, milost na nás obdrželi a nás za swého pána přijeli. I rozkázali sme nynie w této mieře, aby Hanuš Welfl podhajtmanie a súd obsadil podlé práwa a obyčeje oc. Protož piš ty sám ihned Wratislawským, že sme my tě byli obeslali, aby ty tam jel, a jakožto hauptman náš w Slezii podhajtmanie učinil: a žes ty nás odprosil, aťbychom to odpustili, že w té mieře pro swé pilné po- třeby jeti nemóžeš, a že ty jakožto hauptman náš w Slezii žádáš na nich, aby oni podlé zřízenie téhož Hanuše Welfle, což nynie o podhauptmaní neb o ji- ných wěcech u nich našim rozkázáním zjedná a spósobí, aby se w tom tak měli a zachowali, a že naši wuoli w tom zachowají. Dán na Horách Kutnách, w neděli den s. Fabiana, králowstwie našeho léta druhého. Ad relationem D. Wilhemi de Rabie. Urozenému Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezii, W. n. m. *) W týž rozum psáno také Budějowským tentýž den. (Orig. arch. Budějowsk.)

Strana 283
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 283 20. Budějowským, že rozsauzení pře jejich s p. z Rosenberka odkládá se do suchých dní nej- prwé příštích. W Praze, 15 Oct. 1460. (Orig. arch. Budějov.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Jakož ste nám psali, posielajíce k nám spolusúse- da wašeho Ondřeje Puklici o to, což činiti máte o silnice s urozeným wěrným našim milým Janem z Rosenberka: nemohliť sme nynie pro mnohé neprázdnosti naše toho mezi wámi jednati, ačkoli týž Puklice s welikú pilností nás o to ča- stokráte jest napomínal. I odložili sme to do suchých dní najprwé příštích: a tuť wás bohdá konečně s týmž Janem z Rosenberka o ty silnice chcem sjednati a miesto mezi wámi učiniti. Dán w Praze, w středu den s. Hedwigy, králow- stwie našeho léta třetieho. Ad relationem D. Zdenkonis de Postupicz, magistri monetae. Opatrným purkmistru a konšeluom i obci města Českých Budějowic, w. n. m. 21. Oldřichowi z Rosenberka, aby dle swolení sněmowního nařídil na panstwí swém hotowost, ježtoby připojila se k lidem syna jeho Jana. W Praze, 22 Nov. 1460. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Máme za to, že tebe tajno nenie, kterak na sně- mu nynie minulém w Praze pro dobré obecnie a koruny České swolenie se stalo, aby wšickni s námi a wedle nás na poli hotowi byli, jakož toho swolenie spis dodatiť sme kázali. I žádámeť od tebe s pilností, aby z toho panstwie, kteréž držíš, kázal lidem hotowu býti a táhnúti s urozeným naším wěrným milým Janem z Rosenberka, synem twým, aby bylo na ně položeno, jakž se jemu zdáti bude wedle zřiezenie prwnieho, kterak prwé na ně bylo pokládáno; neb w tom pro twú těžkost tobě polehčenie činíme, aťby nebylo potřebie osobně na tom poli býti. Toho jinak nikoli nečiň, než jakožť píšem; nebť témuž Ja- nowi synu twému také sme o to psali. Dán w Praze, w sobotu den s. Cecilie, králowstwie našeho leta třetieho. Ad mandatum domini regis. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, w. n. m.

Strana 284
284 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 22. Janowi z Rosenberka, aby přijel ke sjezdu s králem Uherským do Olomauce. W Praze, 2 Dec. 1460. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wěz, že s králem Matiášem Uherským sjezd máme mieti. I žádáme od tebe s pilností, aby w tu sobotu před s. Tuomú apoštolem božiem (20 Dec.) do Třebowé Morawské přijel, a odtud s námi do Olomúce jel. Neb na den S. Tuomy w Olomúci býti mieníme. Wěřímet úplně, že toho ni- koli neobmeškáš. Dán w Praze, w středu po s. Ondřeji apoštolu, králowstwie našeho léta třetieho. Commissio propria Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka. w. n. m. 23. Témuž, o při jeho s Wodňanskými. W Praze, 24 Jun. 1461 (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, túže na Wodňanské, kterakby na gruntiech a na panstwí twém i na wodách pychem a mocí překáželi a dělali mimo přikázanie naše i uředníkuow našich: i píšemť jim teď dobře přísně sami od sebe i úředník náš, aťby mimo rozkázanie naše w niweč nesahali do rozsú- zenie mezi wámi. Pakliť přes to jinak učinie, kázali sme jim, aťby před námi w témdni stáli; neb bychomť pak tam měli úředníka našeho naschwále poslati, nemienímeť jim toho dopustiti, byť měli do rozsúzenie weč sahati swéwolně a pychem, k čemužby práwa neměli. A toť také rádi widíme, že s nimi o to jinak nezacházieš, nás w tom šanuje; neb to bude jinak moci zjednáno býti. Dán w Praze, den s. Jana křtitele božieho, králowstwie našeho léta čtwrtého. Commissio Domini Regis. Urozenému Janowi z Rozemberka, w. n. m.

Strana 285
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 285 24. Budějowským, že posílá k nim úředníky swé, pro srownání jich s Mikulášem Witau (ze Rzawého). W Praze, 1 Jul. 1461. (Orig. arch. Budějow.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Jakož jest ruoznice mezi wámi a slowútným Mi- kulášem Wítú, wěrným naším milým, o některakú wodoteč a rybník, jakož o to wám prwé psali sme: i teď posieláme urozeného Čeňka z Klingšteina, purk- rabie hradu Pražského, a statečného Wáclawa z Leskowce, purkrabie Hlubockého, wěrné naše milé, aby to mezi wámi ohledáno bylo. Protož kterak wás o to roz- dělé, abyšte při tom zuostali a tak se w tom zachowali, aby ta wěc již konec wzala, a to na nás wiece nepřicházelo. Dán w Praze, w středu po s. Petru a Pawlu apoštoléch, králowstwie našeho léta čtwrtého. Commissio D. Regis. Opatrným purkmistru a konšelóm města Českých Budějowic, w. n. m. 25. Janowi Bechyňowi z Lažan: nařizuje se hotowost ke dni S. Wawřince. W Praze, 5 Jul. 1461. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Wěrný milý! Zádáme od tebe s pilností, aby sám osobně se wšemi slu- žebníky i lidmi swými jiezdnými i pěšími, s wozy i s jinými příprawami wo- jenskými, ke dni S. Wawřince (10 Aug.) najprwé příštieho k wytržení na pole hotow byl; a kdežť na ten den od nás bude jmenowáno a rozkázáno, tu aby nemeškaje táhl. Wěřímeť úplně, že pro naše i wšie koruny České dobré a poc- tiwé, tudiež i swé, w tom podlé tohoto psanie se zachowáš; nebť tobě to chcem milostiwě wzpomínati. Dán w Praze, w neděli po s. Prokopu, králowstwie na- šeho léta čtwrtého. Commissio propria domini Regis. Slowutnému Janowi z Lažan na Bechyui, w. n. m. 38*

Strana 286
286 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 26. Janowi z Rosenberka posílá přípisy listůw nepřátelských, jež cisař Fridrich a markrabě Albrecht Braniborský psali do Šesti měst (horní Lužice). W Praze, 3 Sept. 1461. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Posielámeť německé přiepisy, jeden ciesařiew, podlé kteréhož píše do našich Šesti měst w nynějším dobrotiwém rokowání, ježtoby toho neměl nám i koruně České učiniti; druhý přiepis listu markrabě Bramburského, z něhož také srozumieš, kterak proti swému zápisu, kterýž nám jest učinil pod swú ctí a duostojností kniežetskú, sáhl jest na swobody a wýsosti naše a koruny České, nemaje k tomu práwa nižádného. Dán w Praze, we čtwrtek po s. Jiljím, let božích oc. Lxi', pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. Také přiepis třetí Gerlických posieláme, podle kteréhož sú nám psali. *) Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m. 27. Janowi z Rosenberka: o stížnostech, kteréž wedli proti němu Písečtí pro swedeni starých silnic. W Praze, 30 Oct. 1461. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wznesli na nás wěrní naši milí měštěné Piesečtí, kterak swedeny sú jim silnice staré, jedna kteráž šla z Rakús do Budějowic a z Budějowic do Piesku; a druhá, jíž suol šla z Bawor do Prachatic a z Pracha- tic do Piesku, a z Piesku dále do Prahy neb do Hory: tak že žádný podlé *) Albrecht markrabě Branburský a Ulrich hrabě Wirtemberský píší Gerličanům, posílajíce list císařůw jim swěd- čící, a žádajíce, aby dowěrné posly swé k sněmu do Normberka na den S. Bartoloměje wyslali. Jestližeby ale pro krátkost času k tomu nestihli, aby jim swé listy odpowědací proti Albrechtowi Rakauskému a Ludwi- kowi Baworskému i jich pomocníkům dodati hleděli. D. Freitag vor Laurentii (7 Aug.) an. 1461. Purkmistři a raddowé Budešínští, Gerličtí a Žitawští posílají králi Jiřímu přípisy císařowa i markrabího listůw, kteréž teprw poslední minulý čtwrtek (20 Aug.) dostali, a hned na p. Jana z Wartenberka „vnsern foijt“ wznesli, kterýž je odkázal dále „an den gestrengen herrn Petr Gdulinecz, uwer Gnaden hofmeister.“ Ten jim poručil dnes bez meškání listy tyto králi poslati. Oswědčují se, že na králowské rozkázání čekati chtějí, jakožto wždy wěrní a poslušní, a podlé toho wždy se zprawowati, na císaře se neohlédajíce přes krá- lowo dowolení. D. w Gerlici, „am Sonntag vor Bartholomei (23 Aug.)“ anno oc. lxjmo.

Strana 287
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 287 starodáwnieho wysazenie nemělby s kúpí i s solí jeti do Prahy i do Hory z Rakús, než na Budějowice a na Piesek, a z Bawor toliko na Prachatice a odtud na Piesek; a tu w Piesku že teprw suol jest brána a rozwozowána ku Praze, Hoře i jinam. A to přewedeno jest, že s té silnice z Budějowic jedú na Sobě- slaw a dále, a na druhé silnici súmaři i wozowé přewedeni jsú na Netolice, twá městečka; a že skrze to přewedenie těch starodáwních silnic téměř žádný wuoz k nim nejede. A také nám swá privilegia, kteráž na ty silnice mají, okazowali sú, jenž o těch wěcech tak swědčie. I móžeš pamatowati, kterak o sněmiech často před námi o silnice mluweno jest, které jsú staré, ty aby zuostaly, a zno- wa zamyšlené aby zkaženy byly. My pak widúce téhož města naše- ho Piesku a obywateluow jeho škodu a zchuzenie weliké, a by k tomu nebylo přizřieno, žeby zkáza a zpuštěnie toho města skrze to přišla; powinni také jsúce i častokrát od nich napomínáni, abychom je jakožto poddané naše w tom opa- třili, aby podlé starodáwních swých práw od předkuow našich jim daných byli zachowáni: žádáme od tebe s pilností i přikazujem, aby ty nowé silnice swrchu dotčené i hned stawil a stawiti kázal, a toliko ty swrchupsané staré silnice aby šly a držány byly. Pakli které práwo k těm silniciem mieníš mieti, s tiem aby na suché dni najprwé příštie w Praze před námi stál a je okázal. Pakliby toho neučinil, myťbychom jim takowé listy chtěli dáti, jakož od předkuow našich jim dáwáni jsú, ježto nám sú okázali; i také úředníkuom našim přikážem, aby jim toho byli pomocni, jestližeby kteří jinudy jeli, než těmi starodáwními silnicemi, aby je stawowali. Dán w Praze, w pátek před hodem wšech Swatých, králow- stwie našeho léta čtwrtého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, w. n. m. 28. Odpowěd na psaní předešlé. Bez místa, 5 Nov. 1461. (Koncept arch. Třeb.) Najjasnější králi a pane, pane mój najmilostiwější! Služba má poddaná WM“. Jakož mi WKM píže o Piesecké, kterak sú zprawowali o silnice, žeby jim přewedeny byly k škodě jich: rač WKM wěděti, žeť sú oni se mnú o tako- wý běh nikdy nemluwili, ani co na mě wznesli, ježtoťbych já se w tom chtěl i chci jmieti, což prawého jest. A poněwadž na WKM' sú wznesli: i chciť já před WM“ o suchých dnech o to státi, a oni ať také stojí. Tu bohdá WKJ“ s- rozumie, žeť jim nebylo tak wznášeti potřebie; a WKM' těch wěcí síře zpraweni budete. Fer. V ante Leonardi, a. Lxj°.

Strana 288
288 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 29. Témuž: proti Wídeňským císaři odbojným nařizuje se hotowost. W Praze, 29 Oct. 1462. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wědětiť dáwáme, kterak měštěné Wiedenští po- zdwihše se proti Ciesaři pánu swému dědičnému, přieteli a šwagru našemu milému, neprawě a nešlechetně nad ním činie, jeho dobýwají a swú wuoli s ním mají. My sme je o to obeslali, i Ciesaři JM" o to sme psali: na to oni žádné odpo- wědi nám nedali, ani listuow našich Ciesaři dodati dopustili. I nemohúce se takowé jich nešlechetnosti díwati, jakož pak nám to dobře příslušie, dle toho že my korferst najwyšší a přietel jeho jsme: umyslili sme s pomocí boží proti takowé nešlechetnosti se wšemi našimi se postawiti. Protož od tebe žádáme s pilností, aby i hned se wšemi služebníky i lidmi swými ku poli se strojil a hotow byl, a w městech swých to prowolati kázal. A když tě po druhé obešlem, aby se wšemi swými ke dni a miestu námi položenému táhl. Neb sme my již Wiedenským, i oswiecený Viktorín, wéwoda Minsterberský, hrabě Kladský oc. knieže a syn náš milý, odpowědné listy poslali; a syna našeho s některými na- šimi ku pomoci Ciesaři posieláme, a sami za nimi osobně táhnúti dlíti nebudem. Dán w Praze, w pátek po swatých Šimonu a Judě apoštoléch, králowstwie na- šeho léta pátého. Ad mandatum proprium Domini Regis. (Cedule). Také od tebe žádáme s pilností, aby sám jezdecky w odění se příprawně wyprawě s služebníky twými což najwiece mieti muožeš, we čtwrtek najprw příští (4 Nov.) konečně k nám do Prahy přijel. Neb odsud z Prahy w sobotu po wšech Swatých (6 Nov.) my osobú naší konečně ku pomoci Ciesaři wyjeti chceme. A proto twým lidem kaž na hotowě býti, kdyžby podruhé obe- sláni byli, aby táhli za námi. Urozenému Janowi z Rozenberka, raddě a w. n. m. 30. Odpowěd na to. Bez datum (3 Nov. 1462.) (Koncept Třeb.) Najjasnější králi a pane, pane mój najmilostiwější! Služba má poddaná WM“. Jakož mi WKM píše o Wiedenských, kterak proti pánu swému činie,

Strana 289
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 289 přikazuje, abych s lidmi swými wedle WKJ“ na pole hotow byl; a zwláště w ceduli WJ dotýče, abych jezdecky jakožto zajtra u WM“ w Praze byl: i rač WJ“ wěděti, že list WM“ teprw dnes před swětem mně přinesen a dodán jest; ježto WM' dobře rozumiete, že tak k rozkázanie WM“ pro nic dospěti nemohu. Než tak i s lidmi se strojiti budu, jakož WM žádáte. A mámli zatiem jezdecky k rozkázanie WM“ jeti, prosím WKM“ račte mi po tomto poslu psáti, kudybych a kam se k WM“ měl hnúti, také ježtobych bezpečně projeti mohl. Což w tom koli WM“ rozkáže, nebudu meškati. Také měllibych odpowědieti, prosím račte mi dáti wěděti, proti komu bych se s swými dobrými lidmi ohraditi a wystřie- ci měl. 31. Témuž: aby neobmeškal přijeti ku králi do Znojma osobně w den S. Martina, i aby odpo- wěděl Wídeňským. W Praze, 5 Nov. 1462. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Píšeš nám, že s lidmi nemuožeš dospěti, a žeť w ceduli psáno, aby jezdecky u nás byl oc. Jestliže jsi při tom naším psaním zmýlen, toť sě jest stalo omylem písařským: než myť žádáme, aby lidé twoji toliko na hotowě byli wojensky k každé chwíli do dalšieho rozkázanie, a ty jezdecky což muožeš s swými služebníky najsilnějie příprawně přijeď k nám do Znojma na den S. Martina (11 Nov.) najprwé příštieho konečně; neb my tu bohdá na ten den osobně budem. A jakož w ceduli píšeš o zlatých, kteréž wysoce urozenému hrabi Reckému dáti máš; přines je s sebú tu do Znojma, listowéť také tu budú přineseni a wráceni tobě při položení těch zlatých. Dán w Praze, w pátek po hodu wšech Swatých, let božích oc. lxij°, pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. (Duška.) A jakož žádáš wěděti, komu odpowědieti máš: odpowěz Wiedeň- ským, ale žádnému jinému. Neobmeškáwaj býti na den S. Martina w Znojmě jezdecky; než stan neb dwa, a cožť sě pěších k tomu potřebie mieti zdá, wezmi s sebú. Než lidmi wojensky w té mieře nehýbaj, jedno aťby hotowi byli k každé chwíli do dalšieho rozkázanie. Urozenému Janowi z Rozenberka, raddě našie, w. n. m.

Strana 290
290 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 32. Témuž: odkládá roku s Wodňanskými do dne s. Kříže, a dáwá zpráwu o prospěchu wálky wedené proti Hynkowi Bítowskému w Morawě oc. Na Hrádku (Křiwoklátě), 15 Aug. 1464. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, že urozenému Wilémowi s Risen- berka, wěrnému našemu milému, bylby krátký čas k bytí na den S. Jiljie (1 Sept.) k ohledání toho, což jest mezi tebú a Wodňanskými, poněwadž na den S. Bartoloměje (24 Aug.) na meziech Baworských býti má oc. Protož odkládáme toho, aby to ohledánie mezi tebú a Wodňanskými bylo w ten čtwrtek před S. Křížem najprwé příštím (13 Sept.) jakož teď již psanému Wilémowi píšem, aby na ten den S. Kříže (14 Sept.) byl na těch meziech, což se tebe a Wodňan- ských dotýče. Protož list náš témuž Wilémowi swědčící pošli bez meškánie; a uroz. Čeňkowi z Klinštaina prokuratorowi našemu také psáti budem, aby také k tomu na týž den byl s již psaným Wilémem. Dán na Hrádku, w středu na hod matky božie na nebe wzetie, let božích oc. Lxiiij°, pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. (Duška.) A jakož dotýčeš, že sme Jana z Žimutic k wojně obeslali oc. Již ta wojna w této mieře pomine: než proto sě na hotowě mějte, byloliby toho potřebie. Rayspurk již jest dobyt a Corštain obehnán. Hynek Bietowský na sněmu w Kornymburce držaném wypowěděn jest z Rakús, aby tam stawuow nemiewal; a jeho pomocníci křižowník z Melperku a Štorbergar jsú na témž sněmu slibem zawázáni, aby na den S. Bartoloměje (24 Aug.) stáli w Znojmě před ciesařowú raddú, kdežto my také raddu naši pošlem, aby tu nám z winy dané odpowiedali. Také na již psaném sněmu uložen jest pokoj mezi našimi zeměmi a Rakúsy. A což nám píšeš o Předborowé: chcem tam poslati, dokudž podsebitie nepočne dělati, aby to bylo ohledáno. Urozenému Janowi z Rosenberka, raddě našie, w. m. 33. Pražanům wšech tří měst: zápowěd špicůw u střewícůw a škorní. U s. Prokopa (na Sázawě), 2 Sept. 1464. (Z knih městských Pražských.) Jiří oc. Poctiwí wěrní naši milí! Přikazujem wám, abyšte wšem šewcnom při- kázali, aby špicuow u třewíc i u škořen nedělali: a také žádnému swému nedo-

Strana 291
XXI. Psaní Jiřího krále Ceského. 291 púštějte s špicí choditi. W tom naši wuoli naplníte. Dán u s. Prokopa w ně- děli po s. Jiljí, léta božieho oc. Lxnu, pod signetem prstena našeho. Poctiwým purkmistróm a raddám starého, nowého i menšieho měst našich Pražských, w. n. m. 34. Janowi z Rosenberka: wolá jej na sněm do Prahy ke dni M. B. Hromnic. W Praze, 17 Dec. 1464. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Položili sme sněm obecný do Prahy na den Matky božie Hromnic najprwé příští [2 Febr. 1465], k němuž pány i rytieřstwo krá- lowstwie Českého obsieláme. Protož od tebe žádáme, aby pro obecné dobré k tomu sjezdu do Prahy na den již psaný přijel, toho nikoli neobmeškáwaje. Dán w Praze, w pondělí po s. Lucii, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, w. n. m. 35. Synowi swému, knížeti Viktorinowi do Morawy: zpráwu dáwá o tom, co w Čechách se děje a naučení, kterak we při synůw Zubowých chowati se má. W Praze, 3 Jun. 1466. (Orig. Morawského zemsk. arch.) Jiří oc. Oswiecené knieže, synu náš milý! Jakožs nám psal, aťbychom dali wěděti, kterak zde stojí: děkujíc pánu bohu šťastně sě nám wede. A to stánie, o němž- to jsme po wěrném našem milém Bernartowi Bierkowi wzkázali, před sě jde a trwá do sw. Hawla příštieho; a duostojný Jošt biskup Wratislawský a urozený Zdeněk ze Šternberka mají o swětěm Prokopě k nám přijeti. Pak kterak sě dále zjedná, toť sě tebe neutají. A jestliže wytrhneš na pole, za to máme, žeť dwě stě koní budem moci tobě poslati. Takéť tři listy Zubowých synuow a mateře jich tobě posieláme: schowaj je dobře, nebť jsú tobě drahně potřebni, kdyžťbychom chtěli je mieti k našie i k twé potřebě, aby nám je ukázati na 39

Strana 292
292 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. hotowě měl. Srozumieš, žeť nám pěkně píší, ale k nám přijeti netbají. A máti jich tebe dotýče, žeby stranu držal urozeného Jičinského: slušieť sě tobě w tom ohraditi, nebť sme tebe nikdy neshledali, by sě kdy stranně měl, aniž tomu muožem wěřiti. Také urozený Jan z Pernštaina má Stoška na rukojmě dáti a před námi jej, kdybychom w Morawě byli, má postawiti. Dán w Praze, w úterý po sw. Trojici, let božích oc. Lxvj", pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. Oswiecenému kniežeti Viktorinowi wéwodě Minstr- berskému, hrabi Kladskému oc. a hajtmanu mark- rabstwie našeho Morawského, synu našemu milému. 36. Janowi z Rosenberka: o neslušním počinaní jednoty panské, a o uloženém pro naprawení jeho sněmu ke dni sw, Matauše, k němuž ho pilně wolá. W Praze, 22 Aug. 1466. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Nepochybujem, že tebe tajno nenie, kterak někteří z pánuow i zeman pod přikrytiem, jakoby sě o práwa a swobody zemské zasa- dili, proti nám zasadili sú sě. My jako nám příslušie, jakožto králi a pánu wa- šemu, ač jim rozuměwše, proto přijali sme za tu žádost, a hned podali sme sě i napřed oznámiwše, že sme nikdy jinak neměli úmysla, aniž dáli pán buoh máme, ani mieti budem, než aby každý w koruně naší při swých práwiech swobodách i řádiech zachowán byl; jakož nepochybujem, že ty i každý široce ste srozuměli, že my sme sě k tomu podali i podáwáme, i w skutku naplniti chcem, byloliby co, ježtobychom my měli co naprawiti, že rádi naprawiti chcem; i také, jestližeby kdo jiný proti práwu učinil, aby také naprawil; a my podali sme sě i podáwáme, že budemli my co mieti naprawiti, že napřed rádi chcem učiniti, tak abychom my i každý při práwiech, řádiech i swobodách zuostal, zuostali i zachowáni byli. Ale posawad to přijato nenie, než w tom welicí ne- řádowé, lúpeži i bezprawie dějí sě, ježto my toho welikú lítost máme; bychom o ní w tom mohli podlé potřebnosti oznámiti tiemto psaním, kterak toho lítost máme toho bezprawie, kteréž sě w koruně našie děje mordy, zlodějstwím, pále- ním proti práwu učiněným, to nemuože býti. Ale s pomocí boží wzali sme to před sě, abychom takowé bezprawie, což na nás jest, stawili s pomocí twú i wšech jiných wěrně nám poddaných a milujících obecného dobrého. I žádámeť

Strana 293
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 293 na tobě se wší pilností i přikazujem, aby pro nic neobmeškáwal na tomto obec- niem sněmu den S. Matúše najprwé přieštieho býti, a nám k tomu raditi, kterak bychom sě měli k tomu najslušnějie mieti, aby pokoj, práwo, řád a swobody zachowány byly. Neb již jest toho weliká potřeba, a každého sě dotýče. A ačby to nemělo býti, bychom měli přes uložený obecný sněm znowa obsielati, ale pro tak welikú a znamenitú potřebu, a pro zachowánie pokoje, cožby na nás bylo, i s tebú i s jinými abychom sě přičinili, proto potom zachowáwajíc obyčej k swolánie obecnieho sněmu. Již naši wuoli wěda, nikoli toho dne neobmeškáš. Dán w Praze, w pátek před s. Bartolomějem, králowstwie našeho léta dewátého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m. 37. Mistru Martinowi Mayrowi do Bawor: posílá mu formuli (od Dr. Rehoře z Heimburka slože- nau,) kterakby kurfirstowé Rýnští dle zdání rady králowské papeži we prospěch krále Jirího psáti mohli. Bez datum (asi 8 Oct. 1466.) (MS. Sternb. p. 38, Lobk. p. 24.) Wěrný milý! Posielámeť tuto zde zawřenau notuli, kterak by sě nám zdálo, žeby ti třie kurfürstowé našemu swatému otci psáti mohli. Skrze to wšak ničehož na nich nebyloby znamenáno, než čistá neb upřiemná milosť ku pokoji křesťanskému a k jednotě Římské cierkwe; také nic žádáno nebude, nežli sluš- nost. A podlé toho, že ta tří kniežata sobě spolu připojeni jsú, a my k nim w zwláštnosti wší upřiemnosti nadějem se: my sme takowé zdánie na ně položili, w plném doufánie, že ty to dobře wieš spuosobiti a zjednati, buďto skrze našeho milého testě, pána twého, neb sám skrze sě. W tom chtěj pilnost a snažnost učiniti a okázati; chcem to milostiwě rozeznati. A jestliže by sě tobě zdálo slušné a hodné takowú cestu, jako sám skrze sě, otewřieti a předložiti, a ne jako od nás by tobě posláno bylo: to twému ro- zumu porúčieme. Neb by sě snad příjemnějie mohlo wtisknúti w kniežecí i jich radd úmysl, když by ty nebo kto z raddy řekl takto: „jakož já znamenám to zamietanie, kteréž papež učinil: proč jest on to učinil? že jest zawrhl roko- wánie přijieti k slyšení té pře? Wšak nenie zmatku na tom podáwanie a žádosti králowě: nebo slyšenie, kteréhož král žádá, táhne sě toliko na oznámenie té wěci a na srownánie“ oc. Skrze takowé dotčenie přišloby dobře k takowému psaní jakož sě tuto zawřieno posielá. To již dále tobě buď ktomu rozumu poručeno.— 39*

Strana 294
294 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 38. Janowi z Rosenberka: aby na panstwích swých nedal wozům, kteří wezau obilí ze země, do ní bez kaupí příjížděti aneb se nawracowati bez nákladu. Na Horách Kutnách, 17 Nov. 1466. (Orig. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Zpraweni jsme, že mnozí wen z země silnicemi, kteréž po twém panstwí jdú, obilé wezú, a prázdní zase do země, newezúce ji- ných kúpí, jedú. I žádáme od tebe, aby těm, ktožby s prázdnými wozy do země po obilé jeli, aneb naberúc obilé z země wezli a prázdni se do země wra- cowali, nedopúštěl obilé z země woziti; než ktožby obilé chtěli w této zemi bráti, aby jiné kúpě do země přiwezli; a též ktož tam powezú, aby bez jiné kúpě prázdni se newracowali. Dán na Horách Kutnách, w pondělí před s. Alžbětú král. našeho léta dewátého. Ad mandatum domini regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, w. n. m. 39. Budějowským: aby hajili swobody silnic kupeckých, wedaucích do Rakaus. Na Horách Kutnách, 18 Nov. 1466. (Orig. arch. Budějow.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Slyšíme žeby někteří z země našie Ciesaři JM pánu a šwagru našemu milémn odpowěděli. I wiete, kterak sme prwé kázali prowo- lati, aby silnice w zemi našie swobodny byly, aby země k zemi swobodně s swým kupectwím dělaly; i také ktožby na silniciech překáželi, honili. I přika- zujemť wám, abyšte wedle toho se měli a zachowali, aby silnice swobodny býti mohly. Dán na Horách Kutnách, w úterý před s. Alžbětú, králowstwie našeho leta dewátého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným purkmistru a konšeluom města Českých Budějowic, w. n. m.

Strana 295
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 295 40. Témuž: posílá listy swé, kterak odpowěděl náčelníkům jednoty panské, napomíná ku potre- stání p. Bechyňky, a dáwá zpráwu o marnosti wyjednáwaní králowny Johanny se Zdeňkem ze Šternberka. W Praze, 22 Apr. 1467. (Orig. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakožs nám na swuoj list wěřicí wzkázal, swuoj úmysl w tom oznamuje, abychom nepočínali na žádného z jiné příčiny, než kdož- by proti řádu a práwu co učinil: téhožť jsme úmysla. Neb žádnému jinému sme nemilosti naší newzkázali, jedné Zdeňkowi z Šternberka a Burianowi z Gutten- šteina, a to pro učinění proti řádu a práwu zemskému, jakož z těchto přípisuow listuow našich, kteréž sme jim o tom psali, porozumieš. Také nám se zdá, aby po wyjití tohoto stánie Bechyňky nezapomínal, pro tu příčinu, co jest nad tebú, twuoj jsa služebník, udělal, a naň wždy sáhl, a jej kázal, jakožto swého. Žádá- me také od tebe, kteřížby twoji zemané a služebníci byli w kraji Wltawském, aby jim nebránil, aťby k obeslání urozeného Jetřicha z Janowic, kteréhož sme učinili hajtmanem toho kraje, k němu táhli, a wedle něho na poli byli. Dán w Praze, w středu před S. Jiřím, králowstwí našeho léta dewátého. Ad relationem Wilhelmi de Rabie. (Duška.) Také jakožs nám wzkázal o těch tajdincích, ježto manželky našie králowé se dotýče oc. Wěz že Zdeněk z Šternberka tak se w těch wěcech má, že nehledí k žádnému konci, jedno swé wuole, jakož z toho muožeš porozuměti: když poselstwie od manželky našie u něho bylo a k konci mluweno, porozuměw tomu, že k miestu a konci těm wěcem měloby jíti, wšecko to opowrhl jest. Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m. 41. Témuž: aby nemeškal déle poslati listy swé odpowědné Zdeňkowi ze Šternberka i Jindřicho- wi z Hradce, ku potrestání a pokoření jejich. W Praze, 11 Mai 1467. (Orig. Třébon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Často tě obsieláme se wší pilností, žádajíc i napo- mínajíc tě, aby odpowěděl Zdeňkowi z Šternberka a Hradeckémmu, i ještě nic

Strana 296
296 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. neslyšíme, odpowědělli jsi. A protož jestliže jsi neodpowěděl, napomínáme tě i žádáme se wší pilností, což najwýš muožem, aby hned beze wšech již omluw a odtahuow odpowěděl, neb jest toho pilná potřeba; jakož pak toho přiepis také posieláme, co on ten Zdeněk před se béře, sbieraje sě, mieně našim wěrným nějakú škodu učiniti. Ale bohdá, když ty odpowieš a skutečně na poli budeš, nebudeť wěděti, cožť bude mieti prwé činiti; a my také s božie pomocí ty wěci, což sme před se wzali, k konci lépe bohdá přiwedem, ježto bohdá jemu k úti- sku i ke zkáze bude. Jinak prodlilliby, nám k nějaké lehkosti a sobě sám ke škodě učiníš, a mnohé by ke škodě připrawil, ježtoby jim on mohl škodu učiniti, a když ty odpowieš s boží pomocí, nebude moci učiniti. A byloťby nám toho welmi líto; jehožť nepochybujem, že tak učiníš, jakožť píšem; a máš to shledati, žeť to wším dobrým budem zpomínati. Také teďť posieláme přiepis, co naše města tomu Legatowi odpisují na jeho žádanie a rozkazowánie. Jestližeby sě to- bě anebo twým swětským neb duchowním přihodilo takowéž, abyste též odpowěd dali; ježto sě takowú odpowědí wšudy budeš moci wyměřiti. Dán w Praze, w pondělí po s. Stanislawu, let božích oc. Lxvij", pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, radě našie, w. n. m. 42. Témuž: uwodí we známost, kterak psal knížatům říšským na sněm do Normberka, stížnost weda na útisky, kteréž jemu od papeže se dějí. W Praze, 5 Jun. 1467. (Orig. arch. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Teďť posieláme přiepis listuow, *) kteréž nynie kniežatuom do Normberka píšem o tom obtiežení, kteréž nám od Otce Swatého *) W přípisu zmíněném král Jiří, propowěděw něco o swém dosawadním panowání, tauží na pány zprotiwilé, kteříž papeže proti němu popudili, ačkoli se nejprw jen o swětské wěci zasazowali, (w kterýchž kr. Jiří ta- kowé zřízení učinil a do desk zemských wepsati dal, že rozumnější někteří páni z jich jednoty wystaupili a celé králowstwí tím spokojeno bylo). Papež jej proto „proti božským i lidským práwóm“ těžce utiskuje, o pokorném králowu podáwání ani slyšeti nechtě. Pročež musel král odwolati se (jakož přípis appellací posílá,) ačkoli na nejdobrotiwější spůsob; a rádby, aby takowé koncilium podlé nařízení Konst. Basila nyní přítomné držáno bylo. Tuťby se prý shledalo, „že my mnohými wěcmi winěni býwáme, o nichžto řečí i skutky žádné winy ani také wědomím o tom máme.“ Prosí, aby knížata na sněmu Normberském papeže k tomu napomenuli aby koncilium, jakož pak deset let od wyjití Basilejského dáwno minulo, složil; aby nemohlo říkáno bytí, že král swau appellací práwa ubíhati chce. Prawí král, jak neslušné to jest, že papež nabádání zprotiwilých pánů Českých wždy slyší, a na snažné přímluwy knížat za krále nic se neohlédá. Knížata říšští že wšickni, i on s nimi, sobě spolu dle kurflrštstwí i jinak zawázáni jsau. Ať také na to pomyslí, aby pod barwau

Strana 297
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 297 se děje, jakož z toho přiepisu porozumieš. Neb se jest nám zdálo welmi užitečné ty wěci jim psáti, aby rozuměli, kterak nám se děje a kudy to na nás přicházie. Také jakož z přiepisuow tobě poslaných shledáš, kterak se tebe Zdeněk obáwá: žádámeť od tebe s welikú pilností, aby wždy lidi na hotowě měl, a když by srozuměl, že by Zdeněk kde do těchto krajów sbera se táhl, aby ihned po něm táhl, a nám to bez meškánie také wěděti dal, abychom my také odsud proti němu táhli, abychom s pomocí boží jeho swéwolnosti netrpěli. Dán w Praze, w pátek den s. Bonifacia, králowstwie našeho léta desátého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, w. n. m. 43. Témuž: že k jeho prosbě odpauští Budějowským prowinění jejich ajw. W Praze, 5 Jun. 1467. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, prose za naše měšťany Budějowské, abychom jich tu swádu, kterúž sú mezi sebú učinili, milostiwě ráčili wážiti; a přitom nám také píšeš o jich wěrnosti, že se k nám wěrně a prawě mají: my hlediece na jich wěrnost, i také pro twú pilnú prosbu, chcem jim to milostiwě prominúti, a jich pán milostiwý budem. Také slyšíme o faráři Budějowském, že se jest w těch ruozniciech i k nám měl a má prawě a wěrně. Jestiť nám to do něho wděčno, a poněwadž se k nám tak wěrně drží, chcemť jemu to wším dobrým wzpomínati, jakožto našemu kaplanu wěrnému. Pak o té wěci, co se Zwiekowa dotýče, toť také bude zjednáno bez dlenie. A jakož wěděti žádáš o Rinhartowi z Bernartic, kázali sme jeho w pokoji nechati do našie wuole; a on také tak se má proti nám a našim zachowati, aby nic ke škodě nečinil; a poněwadž se zdá, aby tak w pokoji byl nechán, i ponechámet jeho. My pánu bohu děkujíc dobře se máme i s syny našimi; a o tobě bychom také rádi slyšeli, aby se dobře měl, a proti nepřátelóm aťby sčastně se wedlo. O Kocowském takť učiníme, jakož píšeš; měštěné za též sú nás prosili. Dán w Praze, den s. Bonifacia, králowstwie našeho léta desátého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberka, W. n. m. duchowní moci, swětská knížat wláda rušena nebyla; „nebo Waše Láska dobře rozumie, jestližeby duchowní súdce měl moc mieti pod barwú duchowní pře, swětským kniežatóm jich kníežetskú moc odjímati, tehdyby nižádné swětské knieže dále nemohlo panowati, než pokuďby jemu od duchowních popřieno bylo“ oc. oc.

Strana 298
298 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 44. Témuž, aby nepřátelům nedal škoditi bez odplaty, a lidí aby nedržel při sobě w nečinnosti. W Praze, 11 Jun. 1467. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Došlo jest nás, kterak biskupowi z Strakonic *) škodie we wsiech našich k Hluboké přislušejících, kteréž okolo Helfenburka jsú a že w twých neškodie. Twoji se tomu díwají, a mohúce najednú ty nepřátely odehnati nebo škodu jim učiniti, nepřičinie se k tomu, a tak nechají našich lidí hubiti. I žádámet od tebe, aby to opatřil, aťby se toho wiece nedálo, než at twoji našim a naši twým wšudy, kdež jedné mohú proti nepřátelóm sobě pomá- hají, jedni druhých škodě se nedíwajíce. Také nám dáno wěděti, že ti lidé z zbožie Hlubockého, kteříž sú tobě ku pomoci posláni, ležie na hotowý groš, nikdiež nepicujíc: i móžeš rozuměti, žeťby welmi obtieženi byli ti lidé naši, a žeby těch nákladuow snésti nemohli, poněwadž wytrhše, nepřátel nedosahají, a nic se těmi lidmi nejedná nač sú wyjeli, ani co obleženo jest. Žádáme, aby lidi naše pustil, ať doma jsú; wšak budelit takowá potřeba, blízkoť jsú, když budú na takowý běh obesláni, brzyť zase přitáhnú; jedno aťby tak nákladuow welikých bez užitku nečinili. Dán w Praze, we čtwrtek před s. Wítem, králowstwie na- šeho léta desátého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m. 45. Témuž, že k dobýwání Hradce Jindřichowa nelze poslati wětšího počtu lidí, pokud aspoň Raudnice dobyta nebude, a že králowi wěrní newstaupí we příměří s nepřátely. W Praze, 23 Jun. 1467. (Orig. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, cožť by se zdálo, což se Hradce dotýče, kterakby ta wěc měla předsewzata býti: nám se to w této mieře těžké zdá, protože u drahně zámkuov nepřátelských ležíme a lidi naše před nimi máme. Než dokudž neujmem lidí od některých z těch zámkuow, a zwláště od Rúdnice, o kteružto smlúwu máme, že od neděle nynie minulé (21 Jun.), jestliže *) Wratislawský biskup Jošt z Rozenberka byl spolu mistrem a pánem Strakonickým w Čechách.

Strana 299
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 299 Zdeněk z Šternberka we třech neděléch [12 Jul.] mocí toho zámku neretuje a nás s pole nestiskne, jakož bohdá to se nestane, tehdy má nám Rúdnice postú- pena býti, nemóžem toho učiniti, ani se hodí, jakož sám móžeš rozuměti. Protož w této mieře zdá se nám, což móžeš najwiece nepřátel pilen býti, aby je trápil a k každé chwíli s lidmi swými hotow byl, aby jestližeby kde zwěděl, žeby Zdeněk k kterému zámku k retunku táhl, neb chtěl dobýwati, i hned po něm táhl. A jakož nám píšeš o wěrných našich milých, Krajieřowi, Strážském, Bře- kowcowi a Kamarétowi: nezdáť se nám, byť oni bez našie wuole která přímiřie nebo stánie s nepřátely činili, anižť učinie, rozumějíce, že by to welmi neslušné. a nám i jiným našim wěrným škodné bylo. A přes to chcem je také o to obeslati, aby toho nikoli nečinili. Dán w Praze, w úterý u vigilii s. Jana křtitele božie- ho, králowstwie našeho léta desátého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m. 46. Témuž, že lituje porážky jeho lidí u Soběslawě, a napomíná k důkladnějšímu než potud we- dení wálky. W Praze, 9 Jul. 1467. (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, dáwaje nám wěděti o té příhodě, která sě stala twým u Soběslawě: i wěz, žeť sme toho welmi nerádi slyšeli. Ale proto poruč to pánu bohu, toť býti musí; ačkoli slyšíme, že neopatrností k tomu přišli twoji. Již lepšieho proti tomu nenie, než mysliti na to, aby s po- mocí boží zase jim lépe oplatil. A přikaž swým, ať jsú pilni a opatrni; neb ufáme pánu bohu, když pilnost přičiníš, že se jim lépe oplatíš. A jakož žádáš posilněnie, w této mieře při sobě lidí nemáme: ale kdyžť k nám přijedú, neza- pomenemť tebe; jakož pak dobře rozumně o tom i o jiném po Perštejnském wzkázaliť sme. A také rozumieš, že ještě po róznu lidi máme u zámkuow, i teď opět w Plzenště pole máme; a jestliže ty nejsi s jinými ještě na poli, welmi by dobře učinil, aby hned wytrhl i s jinými, jakož sme o to prwé podlé potřeb- nosti psali. A tudy s boží pomocí pomstíš swé škody nad nepřátely. Dán w Praze, we čtwrtek po s. Kilianu, králowstwí našeho léta desátého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janowi z Rozenberga, w. n. m.

Strana 300
300 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 47. Budějowským: že na přímluwu mnohých pánůw, i pro wěrnost jejich, odpauští jim a obci jejich tu winu, do které upadli byli zawražděním Ondřeje Puklice. W Praze, 30 Jul. 1467. (Orig. arch. Budwic.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Jakož ste k nám wyslali z sebe konšely i z obce, i také podlé toho list ste nám psali, prosíce nás pokorně za milost, aby- chom wám ráčili odpustiti tu winu, což sě u wás proti nám stalo o Puklicowi i o jiné, *) prosíce nás, abychom ráčili wzhlednúti na waši wšech wérnost a wěrné poddánie, kteréž k nám ste měli, máte a mieti chcete jakožto wěrní naši; při tom také zprawili nás, že ta puotka nestala sě jest jináč, než z prawé pří- hody. My wzhledše na prosbu a pokoru waši, a wzawše před sě to, že wy wšickni měli ste sě k nám jako wěrní, máte a mieti chcete sě wěrně a prawě, jakožto k swému pánu dědičnému, jako na wěrné a dobré lidi slušie; i také znajíce wás i w tom, že w této nepřiezni a wálce, kterúž wedem proti těm, ježto sě k nám neprawě mají, zapomněwše sě nad swými přísahami a powinnostmi, prawě měli ste sě a mieti chcete stále podlé nás a wěrně; a také pro přímluwu urozeného Jana z Rosenberka i jiných urozených a statečných, kteříž té chwíle u nás byli, za wás sě s pilností přimlúwajíce, wěrných našich milých: odpustili sme wám a odpúštieme tu winu milostiwě, a pro takowú wěrnost a stálost waši k nám, jenž máte a mieti chcete a budete, nikdy wám ani wašim budúcím ničímžzlým toho nebudem zpomínati. Dán w Praze, we čtwrtek po s. Jakubu apoštolu božiem, léta božieho oc. Lxvij°, králowstwie našeho léta desátého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným purkmistru, konšelóm i wšie obci města Č. Budějowic, w. n. m. 48. Janowi z Rosenberka: aby upustil od úmyslu, učiniti stání s nepřátely a odtrhnauti od Jin- dřichowa Hradce, pokud obecné stání, o kteréž se již pracuje, učiněno nebude. W Praze, 21 Sept. 1467. (Orig. Třebon.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Twého psanie, kteréž nás nynie od tebe došlo, welmi sme nerádi slyšali. Neb kdyby tak úmysl swuoj dokonal, mnohoby zlého mohlo skrze to přijíti; jehožť úplně doufáme, že toho neučiníš. A jakož kladeš *)O zbauření se obce Německé w Budějowicích 25 máje 1467 wiz zajímawé líčení Jana Puklice, syna Ondřejowa, w Časopisu česk. Museum 1846, str. 163 — 211.

Strana 301
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 301 příčinu klatby, že tě klnú: wšak jsi prwé tomu rozuměl, že nás, tě i naše wěr- né, kteříž na swú čest prawě pomnie, klnú a kláti budú: ale protoli my, ty neb naši jiní wěrní od swé sprawedlnosti pustiti měli bychom, a křiwdu i moc tr- pěti? Muožeš nám toho dobře wěřiti, že i my nerádi jsme tomu, že nás i wás wšech takowými kletbami obtěžují přes naše slušná a bohdá sprawedliwá podá- wanie: ale widúc, ano sě nám přes naše slušná podáwanie děje, proto swé spra- wedlnosti s pomocí boží neopustíme. Ale proto plné doufánie máme, že tak sě k nám zachowáš, jakož si pak nám i nynie, byw u nás, řekl. Wšakť sme těch wšech wěcí tě zprawili, kterak již znamenitě sě w těch wěcech počíná taidinko- wati. Také pánuow polských k sobě čekáme teď k s. Wáclawu: ti nepochybně w těch wěcech pracowati budú, aby tyto wálky i nesnáze konec wzaly; při kterémž taidinku tě také mieti budem, a s twú také radú budem sě mieti. Ježto učinilliby ty prwé stánie, i tomu mohlaby weliká překážka býti; a co jiného škodného mohloby z toho přijíti, sám muožeš rozuměti. A wždyť wěříme nepochybujíc, že toho stánie pro nic nedokonáš, ale raději při tom úmyslu zuo- staneš, jakož si nám při Rehořowi swém slušebníku dal wěděti. A my to synu našemu, aby sě k tomu tak měl, dali sme wěděti. Dán w Praze, w pondělí na den s. Matúše, let božích oc. Lxvij°, pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, raddě našie, w. n. m. 49. Kutnohorským: aby Šimona Opawského, jenž w službě králowě uwězněn byl, nedali z dlu- hůw upomínati. W Praze, 28 Oct. 1467. (Orig. arch. Kutnens.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Wznešeno jest na nás, kterak wěrný náš milý, Šimon Opawský, některým spoluobywateluom wašim za otce swého i za se dluhy powinen jest: i móže wás tajno nebýti, kterak on w službě našie jsa, uwězněn jest; pro kterúžto wěc, jakož rozumieme, nemóže těch dluhuow zprawiti. J žádáme od wás, abyste se k tomu přičinili a to zjednali, aby w této mieře ti dlužníci řečeného Šimona Opawského, ani jeho rukojmí z těch dluhuow neupo- mínali, naň neleželi ani škod kterých počítali, wědúce, z které příčiny těch dlu- huow nynie zaprawiti nemóže. Dán w Praze, w středu den swatých Šimona a Judy apoštoluow božích, králowstwie našeho léta desátého. Ad relationem domini Johannis de Bezdružic. Opatrným šepmistru a radě na Horách Kutnách w. n. m.

Strana 302
302 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 50. Bořitowi z Martinic: aby wšecky many hradu Mostského wyprawil wojensky ke dni 30 Nov. k Jablonnému, aby odtud s jinými táhli do Lužice dále. W Praze, 16 Nov. 1467. (Kopie arch. Smečensk.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Žádáme od tebe s pilností, aby hned wšecky many naše k hradu Mostskému příslušející zobsílal, aby wšickni s žiwoty swými, s služebníky i lidmi swými, weřejně wojensky wzhóru byli, s wozy, píšťalami, mo- tykami, lopatami, i jinými wojenskými potřebami, tak jakožs je prwé obsílal, a též i wšem lidem našim, kteříž jsú pod twým úřadem, přikaž, aby na den s. On- dřeje najprwé příštieho [30 Nov.] konečně k Jablonnému, kterýž jest na cestě k Žitawě, přitáhli, tak aby tu ten den wšickni sě shledali, déle neprodléwajíc. Neb kdyžby to obmeškali, nám i koruně naší mohloby sě tím mnoho zlého státi. A odtud dále wedle nás nebo syna našeho a jiných wěrných našich, kteříž na ten den tu sě sjeti a strhnúti mají, proti našim nepřátelóm do Šesti měst aby táhli, abychom mohli ty, kteříž naše wěrné poddané swéwolně utiskají, s boží pomocí skrotiti. Pakliby kdo toho zanedbal a neučinil, tak jakož tuto píšem: proti takowému chtělibychom sě jmieti jakožto proti neposlušnému, a jako proti tomu, jemuž obecné dobré milo nenie. Dán w Praze, pondělí po sw. Brikcí, králowstwie našeho léta desátého. Ad mandatum Dui Regis. Urozenému Bořitowi z Martinic, heitmanu na Mostském Hradě, w. n. m. 51. Janowi z Rosenberka: že píše Táborským, aby nawrátili škodu jeho lidem učiněnau a ne- činili mu nesnází. We Wysokém Mýtě, 21 Aug. 1468 (Orig. Třeb.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, žaluje na Táborské, žeťby wzeli wuoz s kupectwím, kteréž wezeno ku Praze oc. Nerádi toho widíme, i tedť Táborským píšem, aby ten wuoz s koňmi i se wším, což na něm wzato, twým lidem bez meškánie nawrátili, a o to, což s Dobrojničkú činiti mají, aby s tebú ani twými lidmi o to nezacházeli, než zdáloliby se jim, žeby Dobrojnička co byl jim winen, aby nám to dali wěděti, aby skrze nás to opraweno bylo. Protož pošliž jim list náš. Dán w Wysokém Mýtě, w neděli před s. Bartolo- mějem, králowstwie našeho léta xj°. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, w. n. m.

Strana 303
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 303 52. Kutnohorským: aby wdowě Woděradowě dům Ruthartůw wložili do knih městských. W Praze, 16 Jun. 1469. (Orig. arch. Kutn.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Wěděti wám dáwáme, že ten duom Ruthartuow u wás, kterýž byl Sekeřických, dali sme wdowě někdy Kunše Oděradowě manželce. Protož od wás žádáme, abyste ten duom jie w knihy městské wložili a wepsali podlé tohoto našeho dánie. Dán w Praze, w pátek po s. Wítě, králowstwie našeho léta dwanáctého. Ad mandatum D. Regis. Opatrným šefmistru a radě na Horách Kutnách, w. n. m. 53. Kutnohorským: aby propustili dwa zemany jaté. W Praze, 2 Jul. 1469. (Orig. arch. Kutn.) Jiří oc. Poctiwí wěrní milí! Jakož ste slowútné Marše Tuněchodského a Košína slibem zawázali, aby sě wám stawěli: myť sme je již w moc naši slibem kázali zawázati. Protož inhed, jakž kolwěk tento list uzříte, abyšte je propustili. Dán w Praze, w neděli na hod slawný nawštiewenie panny Marie, let božích oc. lxx" [sic]*) pod signetem prstena našeho. Commissio propria domini regis. Poctiwým šefmistróm, konšelóm na Horách Kutnách, w. n. m. 54. Kutnohorským: aby w městě swém nedali činiti zmatkůw co do brání penízůw (drobných) wedle stříbra (grošůw.) Na Poděbradech, 11 Sept. 1469. (Orig. arch. Kutn.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Wzneseno jest na nás, žeby w městě wašem žádných peněz bráti nechtěli. I diwno jest nám to do wás, že ste wy toho dopustili, ma- *) Důkaz omylného datowání w listu tomto jest, že den nawštíwení panny Marie (2 Jul.) dopadal r. 1469 na ne- děli, r. 1470 na pondělí, a že král liří 2 Jul. 1470 nalezal se ne w Praze, ale na pochodu wálečném do Mo- rawy proti Matiášowi králi Uherskému.

Strana 304
304 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. jíc úředníky na to usazené, aby ti ohledáwali, kteří peniezi bráni býti mají. Protož přikazujem wám, abyšte takowých zmatków nedopúštěli, a přikázali, aby peniezi při stříbře bráni byli; a úředníci na to usazení ať w tom pilnost mají, kteří peniezi bráni býti mají. A jestližeby kto přes naše rozkázanie které chtěl zmatky w tom činiti, chtělibychom sě k němu mieti jako k neposlušnému a k tomu, ježto našeho rozkázanie nezachowáwá, kýmbykoliwěk se to dálo. Dán na Poděbradech, w pondělí po narození panny Marie, králowstwie našeho léta xij". Ad mandatum D. Regis. Opatrým šefmistru a radě na Horách Kutnách, W. n. m. 55. Domažličanům: aby Lwowi z Rožmitála nečinili překážek w úřadě jeho zámku Domažlického. W Praze, 10 Mart. 1470. (Orig. arch. Domažlic.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Wznesl na nás urozený Lew z Rožmitála, najwyšší hofmistr náš, wěrný milý, kterakbyšte některé wězně zjímané i jiné wěci k ruce swé bez wuole jeho obracowali: ježto sě to za jiných, kteříž ten úřad držali, nedálo, jakožto za urozeného Ješka z Boskowic. Zdát sě nám i přikazujem, a- byšte toho bez wuole jeho neb bratra jeho nečinili. Nebo skrze to mohliby oni k wám horší wuoli mieti, ani lidí tu k wašie potřebě měliby; neb by jim tu bylo těžko lidí chowati, poněwadž sú sě w holý zámek uázali, a k tomu sú užitkowé k zámku zahubeni. A také na klášterstwie s příslušenstwím, jakož jest držal od nás urozený Ješek již psaný, jim nesahajte: oni to od nás budú držeti a zprawowati do našeho dalšieho rozkázanie. Dán Praze, w sobotu prwú puostě let božích oc. Lxx“ pod signotem prstena našeho. Commissio propria Domini Regis. Opatrným purkmistru a konšeluom města Domažlic, w. n. m. 56. Kutnohorským: aby Burian dán byl na rok. W Praze 4 Apr. 1470. (Orig. arch Kutn.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Jakož Burian dodatel listu tohoto jest wězněm naším, z té příčiny, že spolusúsed od něho jest jat a oblúpen: i žádáme od wás, abyšte jemu rok dali, zawiežíc jej tiem obyčejem jako prwé, a to kdy jemu dwě neděle dáte napřed wěděti, aby sě wám stawěl. A těch dwú nedělí nedáwajte jemu

Strana 305
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 305 napřed wěděti bez našie wuole a rozkázanie. Také kterakt jeho pacholek zná, dajte nám to wěděti, kterakť sě jest ta wěc stala. Dán w Praze, w středu den swatého Ambrože, králowstwie našeho léta xijo. Ad mandatum domini regis. Opatrným šefmistru a konšelóm na Horách Kutnách, w. n. m. 57. Domažlickým: aby lidu falekrabowu neškodili ani škoditi dali, i aby beze wšech omluw hotowi byli táhnauti před Budějowice, když jim rozkázáno bude. Na Horách Kutnách, 15 Jun. 1470. (Orig. arch. Domažl.) Jiří oc. Opatrní wěrní milí! Wzneseno jest na nás, že by někteří tu w městě wašem leželi, úmysl majíc poddaným a lidem wysoce urozeného falckrabie s Rýna překážeti, a on proti nám i našim u pokoji sě zachowáwá. I protož wám přikazujem, abyšte wy lidem jmenowaného falckrabie nepřekáželi ani překážeti dopúštěli; a jsúli kteří takowí ležáci u wás, ježto by poddaným a lidem falc- krabowým chtěli překážeti, mluwtež s nimi, ať toho nečinie, aniž jim toho do- púštějte. A jakož sme wám prwé psali, abyšte wedle jiných našich wěrných k Budějowicóm wytáhli: i došlo nás, žebyste odpowěd dali, že byste chtěli o to obeslati urozeného Lwa z Rožmitála, najwyšieho hofmistra králowstwie Českého, wěrného našeho milého oc. Awšak wiete, žeť jsme my pán wáš, a wedle našeho rozkázanie měliste sě zachowati; a wiemet to, žeťby jmenowaný Lew ani urozený Protiwa proti tomu nebyli. Protož nedopúštějtež sě toho potom, byšte wedle na- šeho rozkázanie se nezachowáwali, ale mějte sě již na hotowě, což najsilněji muožete; a kdyžbyšte obesláni byli, abyšte nemeškajíc wojensky wedle jiných našich wěrných na pole wytáhli; protož již toho neobmeškáwajte. A bychom my wás pak neobeslali, ale kdyby wás jmenowaný Lew, anebo jiní hajtmané naši obeslali slowem naším, již ke dni a městu uloženému tiehněte, toho pro žádnú wěc neobmeškáwajíc. Dán na Horách Kutnách, w pátek den swatého Wita, králowstwie našeho léta xiijo. Ad mandatum dni Regis. Opatrným purkmistru a konšelóm města Domažlic, w. n. m.

Strana 306
306 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 58. Bořitowi z Martinic: aby manům hradu Mostského přikázal wojensky přitáhnauti ke Brodu Německému w den 23 Jun. Na Horách Kutnách, 7 Jun. 1470. (Kopie arch. Smečensk) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Wěz, že obsieláme kraje, pány, rytieřstwo i města, aby wšickni wzhuoru byli weřejně, a wojensky tu sobotu před sw. Janem krsti- telem božím konečně bezewšeho dalšieho prodléwanie k Brodu Německému při- táhli. Neb my tu také buohdá k obraně našich osobně budem. A protož s pilností přikazujem, aby pro tak welikú a znamenitú potřebu wšecky many naše obeslal, kteříž k hradu Mostskému příslušejí, a přikázal jim jmenem naším, aťby wšickni což najsilnějie mohú wojensky ke dni a k městu již psanému k nám přitáhli, nikoliw toho neobmeškáwajíc. A také ať špíže na šest nedělí naberú; a kdyžť potáhnú, aby pokojně táhli, našim poddaným neškodiec. Dán na Horách Kutnách, we čtwrtek před letnicemi, králowstwie našeho léta xmi°. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Bořitowi z Martinic, hejtmanu na hradě Mostském, w. n. m. 59. Kutnohorským: aby kázali woziti za wojskem chléb i mauku, a (w dušce) aby potrestali posla swého zle zachowalého. W Čáslawi, 5 Jul. 1470. (Orig. arch. Kutn.) Jiří oc. Poctiwí wěrní milí! Kažte formanuom od Hory chléb wézti i múku za wojskem naším k prodaji, budeť jim placeno. A tiem spieše ať se wyprawie, aby nás brzo postihnúti mohli. Dán w Čáslawi, we čtwrtek po s Prokopě, let božích oc. lxx° pod signetem prstena našeho. Ad mandatum D. Regis. Poctiwým šefmistruom a radě na Horách Kutnách, w n. m. [Duška*). Ten wáš posel, kterýž list wáš přinesl o těch wýstrahách, jakož ste nám po něm psali, ujel spěšně preč, nedočkaw od nás odpowědi na tak pilnú wěc. A rozpráwěl nowiny zde lžiwé, žeby král Uherský přijel silně na Jihlawu. Přikazujemť, abyšte jej hned kázali wsaditi, tak aby on i jiný potom toho nečinil, ani směl učiniti téhož. Kažte jej z toho. *) Daška tato, dle písma, zdá se býti wlastní rukau krále Jiřího psána.

Strana 307
XXI. Psaní Jiřího krále Ceského. 307 60. Radám krále Uherského: líčí jednání swé s pánem jejich a dosawadní běh wálky.*) Na poli u Kunowic, 30 Jul. 1470. (Z rkp. sauwěkého.) Urození, stateční a slowútní! Jest wám některým wědomo, kterak my lítost majíce takowých nekřesťanských záhub, kteréž nám a slawné naší koruně České dály sě a dějí od wašeho pána, my chtiece rádi, což by na nás bylo, aby takowá bezprawie, záhuby, mordowé, krwe křesťanské proléwánie, násilé panen i paní i jiná bezprawie přestala, i podali sme (pánu) wašemu tří kusuow: najprwé pokoje, a nechtělliby pokoje, ale bitwy osobnie sám a spolu, aneboli boj s ním wzieti; jakož dobře srozuměli ste šíře z psanie, co rady naše z na- šeho rozkázanie jemu pánu wašemu psali, kteréhožto listu wám přiepis poslali sme. Pán pak wáš odpisuje radám našim, jim zasě dáwaje odpowěď takowú, z kteréžto odpowědi dobře muož sě rozuměti, že pokojem pohrdá, a nám row- nosti a sprawedliwosti učiniti nechce, a také ani toho kterého kusu pro pokoj spěšnější, jakožto s námi sami sě bíti, aneb boj podstúpiti na den jmenowitý nesmie. Ale rozuměti jest, že w té neprawosti, kterúž proti nám a koruně naší učinil, miení státi. Nebo maje dáti nám konečnú odpowěď na naše slušné žá- danie, i hanie nás rozličně křiwě a neprawě, křiwými a nešlechetnými řečmi. Neb prawí nás kacieřem býti: a to on i každý, ktož by to o nás mluwil, křiwdu mluwí a bezprawie nám činí, a bohdá časem svým shledá sě to, že my ne kacieř, ale král křesťanský byli sme, jsme a bohdá wždycky budem; a w to králowstwie České slušně a řádně přišli sme podlé swobody a obyčeje slawné České koruny, ne jako on pán wáš, ježto plete sě bezpráwně a píše sě králem Českým, nejsa jím, aniž bohdá bude. Také píše on pán wáš, žebychom před ním utiekali: ježto to pánu bohu napřed a obecně dobrým lidem swědomo jest, že nikdy my před ním ani před (mocí) jeho neběhali ani postúpili sme. Leč mýlíliť sě tiem, když on táhl jest proti oswiecenému Viktorínowi, synu a knie- žeti našemu milému, i také proti nám, a my naň žádné péče neměli, a my sro- zuměwše tomu, i čelili sme jemu, chtiec boj s ním wzieti: tu on nesměl s námi boje wzieti, ale položiw sě u Lawy města samého, okopaw a opletl sě. My pak srozuměwše, že nám nesmí čeliti, hnuli sme sě z toho miesta, kde sme s ním chtěli boj wzieti: a on opět hnul sě z těch zákopuow, a táhl opět na záhubu naší země, markrabstwí Morawského. A my zwěděwše, ihned zase táhli sme naň; a on nesměl s námi boje wzieti, utáhl před námi k Znojmu, a tu opět u *) Ačkoli psaní toto wedle jiných již w Archivu českém (I, 490) podáno bylo, nechtěli sme wšak, aby chy- bělo we sbírce této, pro zwláštní obsahu jeho důležitost. 41

Strana 308
308 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. města okopal sě. Wědoméť jest také, kdyžť bylo u Wilémowa, směllit sě jest s námi bojem potkati. Ale wida swú núzi, nám sě wyslibowal, že jako z rukú našich na jeho sliby pustili sme jeho i s wojskem jeho. Potom nám nic ne- zdržel, což jest nám slíbil. Ale totoť jest wěc wědomá, že on utiekal před o- swieceným Jindřichem, synem a kniežetem naším milým, a před wojskem na- ším, od Hradiště až do Uherského Brodu a za Uherský Brod. Píšet on pán wáš i jiné wěci křiwé, nás neprawě uštipuje, ježto sě nám nezdá nynie na to odpowiedati: ale listu toho, kterýž on poslal jest, dobře chowati káži. A dou- fáme pánu bohu, že toho dočkáme, že časem swým k němu o tom mluwiti bu- dem, že nám to bude oprawowati. A wás žádáme, abyšte w paměti měli, že ne námi, ale jím pánem waším dějí sě záhuby a takowá bezprawie newinným, proti bohu a práwu, a proti wšem wysokým záwazkóm a přiezněm, kteréž mezi námi neporušitedlně měly státi a trwati. Dán na poli u Kunowic, w pondělí po sw. Jakubu welikém apoštolu božiem, králowstwie našeho léta třináctého. Ad mandatum Domini Regis. Urozeným, statečným a slowútným, Mikulášowi Čuprowi z Monosle, wéwodě Sedmihradskému, i jiným pánóm a rytieřstwu, dobrým lidem we wojště pána wašeho. 61. Kutnohorským: aby nedali se děsiti wýstrahami, ale pilné špehy majíce, aby jen wěděti dali, budeli co, že se jim dostane pomoci. W Praze, 26 Sept. 1470. (Orig. arch. Kutn.) Boží milostí Jiří král Český a markrabě Morawský oc. Poctiwí wěrní milí! Jakož nám píšete o těch wýstrahách, wěděti dáwa- jíce, že sě silně nepřietelé sbierají oc. Wězte, žeť tak mnoho nenie, jakož sě wám prawí; nebť my tam také swé špehy máme, kteříž nám wěděti dali, že sě ten zlý nešlechetný Zdeněk sbierá, chtě někde škodu učiniti. Pak přes to wy tam také swé wěrné a pilné špehy mějte, jestližebyšte čemu jistému srozuměli, abyšte sě slušně opatřiece, nám dnem i nocí wěděti dali. A též zwiemeli co prawého, žeby sě k wám obrátiti chtěli, dáme wám to wěděti, a lidmi wás bohdá opatřieme, že jim s boží pomocí slušně budete moci odepřieti. Jediné špehuow nelitujte a wždy swé tam mějte, aťby wám prawdu mluwili. Nebť pánu bohu doufáme, pokusíli sě kde, žeť s hanbú a škodú musí zasě utiekati; neb již naši poddaní wšudy na hotowě jsú. Wy sě doma před ohněm a zrád-

Strana 309
XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 309 ciemi pilně opatrujte. Dán w Praze, w středu před s. Wáclawem, let božích oc. lxx, pod signetem naším. Ad mandatum D. Regis. Poctiwým šepmistru a konšeluom na Horách Kutnách, w. n. m. 62. Bořitowi z Martinic: aby přijel bez meškání do Prahy. W Praze, 28 Sept. 1470. (Kopie arch. Smečensk.) Jiří oc. Urozený wěrný milý! Hned jakž tento list uzříš, přijeď k nám zase do Prahy bezewšeho meškánie; neb jest toho pilná potřeba. Dán w Praze, w so- botu na hod s. Michala, let božích oc. lxx' pod signetem prstena našeho. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Bořitowi z Martinic, hauptmanu našemu na Moště, w. n. m. 63. Kutnohorským: aby wýstrahami nedůwodnými nedali se strašiti, král Uherský že odjel do Budína, nikoli do Jihlawy. W Praze, 8 Nov. 1470. (Časop. česk. Museum 1848, str. 632.) Jiří oc. Poctiwí wěrní milí! Jakož nám píšete, kterak wýstrahy o tom Uherském z Poličky máte: newěřte tomu, neb tak nenie; nebo wčera naši z Brna přijeli i od Olomúce, a nic ani o tom neprawie ani wědie. A urozený Kuna z Hodo- nína psal nám o některé wěci, i tuto ceduli w této wěci, kterúžť wám w tomto listu zawřenú posieláme; protož nedajte sě strašiti. Dat. w Praze we čtwrtek po s. Linhartu, let božích MCCCCLXX, pod signetem prstena našeho. By pak toť bylo, jakož toho nenie, nalezltby ufáme pánu bohu odpor slušný bez meškánie. 1 Duška. Také mi dnes jisté poselstwí přišlo, že král Uherský z Preš- purka do Budína po Dunaji táhl. 2 Duška. Posel wáš jel hned pryč, nedočkaw odpowědi. Kažte jej z toho, aťby potom toho nečinil a lžiwé nowiny zde neprawil, že král Uherský přijel silně na Jihlawu. 41*

Strana 310
310 XXI. Psaní Jiřího krále Českého. 64. Kutnohorským opět o wýstrahách. W Praze, 23 Febr. 1471. (Orig. arch. Kutn.) Jiří oc. Poctiwí wěrní milí! Po jiném poslu dali sme wám odpowěd o wýstraze oc. (sic), neb tento tehdáž, když byla hotowa odpowěd, nemohl nalezen býti. Psaliť sme wám, i ještě s pilností žádáme: osadiec to pilně, jakož na to slušie, což zwiete jistého, dajte nám spěšně wěděti, a sami na hotowě sě mějte. Dán w Praze, w sobotu u vigilii swatého Matěje, let božích oc. lxxr° pod signetem prstena našeho. Ad mandatum Domini Regis. Poctiwým šefmistruom a radě na Horách Kutnách, w. n. m.

Strana 311
XXII. PSANÍ ROZLIČNÝCH OSOB z r. 1471 a násl. (Podáwáme sebraná od nás psaní z r. 1471 a násl. we chronologickém pořádku, nedělíce jich od sebe ani dle osob, ani dle materii; jen psani králůw Wladislawa II i Matiáše Uher- ského sestawíme budaucně zwlášt o sobě. Wšecka tato psaní, při kterýchž neudáwáme pramene jiného, wzata jsau z originálůw w archivu Třebonském podnes zachowaných.) 1. Burian z Gutšteina Janowi z Rosenberka: omlauwá wystaupení swé z jednoty panské. Na Rabšteině, 2 Januar 1471. (Orig.) Urozenému pánu panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku králow- stwie Českého, přieteli mému milému. Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! a rádbych widěl i slyšel, abyšte sě dobře a zdrawě jměli, toho bych wám rád jako pánu a přieteli swému milému přál. A jakož ten zápis, kterýž jest mezi námi pro lepšie byl udělán, což sě řáduow, práw a swobod našich dotýče oc. ten jest již wyšel, jakož wás tajno nenie. A w tom ty wěci pohřiechu nejsú k ižádnému miestu a konci při- wedeny, a mnoho sme o to nákladuow učinili a weliké škody wzali, nébrž že i skrze to weliké řeči nás wšech zápisníkuow w tom dotýčíc jdú, že bychme pod jménem práw, řáduow a swobod welikú škodu a záhubu na zemi uwedli a k ižádnému konci sme toho nepřiwedli. A dále mnohé řeči mezi lidmi jsú, že podnes wždy takowé záhuby w zemi jdú, a k žádnému konci že nerozumějí by sě wedly; a nám wšem, kteříž sme w zápisu byli, winu w tom dáwají. I jest mi toho pane welmi líto a nerád toho slyším, že jmáme tiem dotýkáni býti. Neb to buoh wie, že bych já wždycky byl rád widěl, aby ty wěci, oč sme se byli zapsali, k miestu a k konci wedeny byly. A poněwadž pak sě jest to ne-

Strana 312
312 XXII. i saní rozličných osob, 1471. stalo, a pán buoh snad neráčil, ale plnú tu naději mám, že byšte pane to rádi widěli, aby to předse bylo wzato, aby ty wěci k miestu a k konci přiwedeny byly bez dalších záhub a škod zemských. I rač pane a přieteli milý wěděti, žeť já již nenie newálém. Protož zdáli sě pane wám co před se wzieti a té cesty pohledati, ježtoby mohlo k obecnému dobrému slúžiti a prospěti, aby ta- kowé záhuby a škody w zemi nenabyté mohly přestati, k tomu bych já také rád slúžil, raden a pomocen byl, což bych mohl. A tak za to mám, že wiece dobrých lidí, pánuow a přátel k tomu by se našlo. A byloli by potřebie a wám se zdálo, chtěl bych sě s wámi o to i sjeti na příležitém miestě, a zwláště na Příbrami, neb tu jmáte blíže nežli já; a gleity bych wám zjednal podlé potřeb- nosti k tomu. A což w tom úmyslu wašeho jest, račte mi to dáti wěděti po swém poslu, neb tento posel muoj hned bez meškánie dále jeti má. Datum ex Rabštein, ff. mj post circumcisionem domini, annorum domini oc. lxxi°. Burian z Gutšteina a na Nečtinách oc. 2. Jindřich Raubík z Hlawatec Kunratowi z Petrowic: o spůsobu, kteraké bezpečnosti ke sjezdu swému zjednati sobě mají. Na Netolicích, 5 Januar. 1471. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli i bratru mému milému běhu nynějšieho. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a bratře milý běhu nynějšícho! Jakož mi píšeš, že chceš ke mně přijeti, aťbych tě ubezpečil bezpečným klei- tem: i milý bratře, wěz, žeť chci dáti kleit přede wší stranú pána swého naj- milostiwějšieho KM“, jakožť jej teď posílám. Ale toto, bratře milý, aby wěděl, žeť já mám s Medkem wuo hrdla činiti, jakožť tě pak té wěci sám zprawím, když buohdá ke mně přijedeš. I milý bratře, prosímť opatř mě bezpečným kleitem přede wší stranú pána twého i přede wšemi těmi, kdožť by mně mohli na škodu s waší strany zámkuow býti, jakožť já tobě toho wěřím, že mne bez- pečným kleitem opatříš, ať bych mohl proti tobě wyjeti. A jestli žeť by chtěl Medek aneb kdo tobě co učiniti mně k hanbě, ať bych té wěci hájil a tě za- chowal wedlé kleitu swého, kterýž sem dal jako dobrý člowěk. A k tomu kleitu swému přilož pečet swú a Hadkowu, a sám ke mně přijeď buohdá w pon- dělí ku obědu; já tebe budu čekati na středokraty, kdež mi wzkážeš. A list mi kleitowní pošli tuto neděli. Ex Netolic, sabbato ante epiphaniae, anno oc. lxx° primo. Jindřich Raubík z Hlawatec a na Netolicích.

Strana 313
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 313 3. Jan z Šwamberka Janowi z Rosenberka: co wolený oprawce klade mu rok w Prachaticích s Bechyňkau. Na Strakonicích, 27 Januar. 1471. (Orig.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku králow- stwie Českého, pánu a přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý! Tak jakož za to mám, že w paměti máte, kterak pan probošt a já byli sme woleni od wás za oprawce w tom příměří, kteréž bylo mezi wámi a urozeným panoší Burianem z Lažan a na Bechyni; a již tomu dobrá chwíle minula, ač sme my wám spolu s ním rok položili. A ten rok jest předse nešel, jakož mám za to, že to po- mníte. Potom jest Bechyňka pana probošta i mne několikkrát o to obsielal, a teď na posledy nám píše, kterak jest wás obeslal, a že ste jemu za odpowěď dali, že wámi nic nescházie, než že chcete, když rok položen bude, k roku státi. Protož pane milý, rač wěděti, žeť ten rok kladem w Prachaticích na den swaté Doroty najprw příštie. Jakož sme jeho také obeslali, račte tu s plnú mocí po- slati; a námiť nic slušného sníti nemá, což w tom prospěšni býti moci budem podlé slušnosti a možnosti. Ex Strakonic, dominica post conversionem S. Pauli, annorum domini oc. lxxi. Jan z Šwamberka, mistr přeworstwie Českého oc. 4. Jan z Rosenberka Zdeňkowi ze Šternberka: stížnost na roty Polské w krále Matiášowě službě, ježto s Budějowic činí na statcích páně weliké škody a zádawy. Na Krumlowě, 11 Mart. 1471. (Koncept.) a) Urozenému pánu, panu Zdeňkowi z Šternberka, najjasnějšieho krále Uherského a Českého oc. najwyššiemu hawptmanu wšech zemí k. Českého na JKM“ miestě, a najwyššiemu purkrabi Pražskému, přieteli mému milému oc. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Wěděti dáwám, že Poláci z Budějowic nekřesťansky hubie panstwie mé, co od nepřátel dohubeno nenie, a tak rozumiem, že na konec zahubiti chtie; ježto těžko na zámciech se- trwati budu moci, tudiež i ty pane swými dobrými lidmi na Budějowicích, jakož od Jarohněwa šíře těch wěcí sprawen budeš; neb jemu o to šíře píši, i přiepisy posielám listuow mezi námi. Nébrž ten Bielý Jan mi odpowiedá. Prosím, milý pane, přičiň se, ať mi jest opraweno a ta záhuba zastawena; jinak bych sě jim

Strana 314
314 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. musil brániti, aniž bych se mohl tomu déle díwati. Rádbych, by sě wám dobře wedlo, a bohdaj byšte se w skuoře we zdrawí k nám s dobrými nowinami wrátili: nebť zde rozličné nowiny jdú. Datum Crumlow, ff. II post dominicam Reminiscere oc. lxx1°. Jan z Rozmberka, najwyšší komorník králowstwie Ceského. b) Bielému Janowi, hajtmanu lidí králowských na Budějowicích. Jene milý! Zpraweni jsme, kterak opět wyjewše w tu stranu k Swinuom, nekřesťansky hubili ste, chudé lidi naše jímali, holdowali, šacowali, bili, swlá- čili, k tomu netoliko píci, ale což našli, brali. Nenie to prwnie, ale wiece nám se to dálo od wás, ježto sme na wás péče žádné nejměli, aniž ste kdy cti swé proti nám ohradili. I žádámeť, aby nám to opraweno bylo, a dále se nám toho nedálo; pakliby nám opraweno nebylo, museli bychom to na Králowu Milost pána našeho wznésti, i dále, kdežby toho potřebie bylo. Také slyšíme, žebyšte se i šíře chystali na panstwie naše takovými záhubami: byloliby tak, nemohli bychom se tomu díwati, ale chudiny swé chtěli bychom hájiti, jakož bychom mohli, ježto toho jim i sobě powinni jsme. Wieš dobře, že jste tu po- loženi, abyšte kraje hájili, a nám proti nepřáteluom božím i pána našeho Krá- lowy Milosti a našim radni a pomocni byli. A wy pak nechawše nepřátel, nás a chudinu naši, což nenie dohubeno, dohubiti hledíte; wždyť wěříme, že tyto škody naprawíte, a dalších nás i chudiny naše zbawíte. Pakliby se toho ne- stalo, chtělibychom o wás rozpisowati na dwořiech, kdežby toho potřebie bylo, jakož na to slušie. Což w tom úmysla jest wašeho, daj nám listem swým wě- děti po tomto poslu. Jan z Rozmberga oc. 5. Hejtman Budějowský Janowi Tluksowi z Wrabie zpráwu dáwá o smrti krále Jiřího w Praze. W Soběslawi, 24 Mart. 1471. (Orig.) Urozenému Janowi Tluksowi z Wrabie, najw. písaři desk zemských, přieteli milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a towařiši milý! A wědětiť dáwám, že w tento pátek nynie minulý w XVI hodinu ten král kacieřský sedě na sto- lice umřel. A to jest w jistotě tak. Nebo Wěžník poslal k bratruom swým, a druhého poslal na Malowice bratru swému, aby žádného na Malowice nepustili. A druhý posel přišel od Mašiana, kterýž w Benešowě byl: Mašian tak mi

Strana 315
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 315 wzkázal, že Střela wšecko na zámek stěhuje. I milý towařiši, prosím tebe, po- wěz to ode mne pánóm Budějowským: až přijedu k wám, bohdá brzo, abyšte mi koláč dali. Ex Sobieslaw, dominico Laetare, annorum dni oc. lxx primo. Markwart z Rakowic, haitman na Budějowicích. 6. Purkrabí Helfenburský p. Janowi z Rosenberka: o stání, kteréhož na něm žádají Wlach z Březí a jiní zemané. Bez místa (na Helfenburce), 29 Mart. 1471. (Orig.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najwyššímu komorníku králow- stwí Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WM“ wěděti dáwám, že sem kleit dal Měnínskému purkrabi Wlachowu z Březie k sobě na zámek. Tu jest se mnú mluwil před dobrými lidmi, a prose ot swého pána WM“ za stánie, a že chce sám i s swými služebníky i lidmi poddanými i s tú twrzí s WM“ i se wší stranú Králowské Milosti w stánie wstúpiti bez města Sušice, neb on jich tak daleko mocen nenie, jsa tu hajtmanem. I k žádosti jeho učinil sem s ním stánie od WM“ až do neděle najprw příštie do západu slunce, a to pro tu příčinu, abych s tiem WM obeslal. I milostiwý pane, prosím WM“, jestli že se WM" zdáti bude s ním w dalšie stánie wstúpiti, račte mi dáti wěděti ihned po tomto poslu: neb jestli že WM' delšie stánie s ním bude jmieti, že mnozí okolní ze- mené, otporní WM“, za též WM prositi budú. Datum feria VI ante domini- cam Judica anno oc. lxx1°. Jan z Wlksic, purkrabí na Helfenburce. 7. Heitman lidu polského w Budějowicích p. Janowi z Rosenberka omlauwá se, že mu lidí swých k zamýšlené jízdě propůjčiti nemůže. Z Budějowic, 31 Mart. 1471. (Orig.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku králow- stwí Českého, pánu laskawě přiezniwému. Urozený pane, pane laskawě přiezniwý! Služba má WM“. A jakož WM píše, že WM něco před sebe má, ježto by bylo užitečno králi pánu našemu najmilostiwějšiemu, a abych se k WM“ s lidmi wyprawil, a jel tu, kdež nám WM rozkáže oc. Waší Milosti wěděti dáwám, že bych to welmi rád učinil pro dobré a užitečné králi pánu našemu JM“ i tudiež k žádosti WM“: ale jestli že bychme někam obrátili a poselstwie ode krále pána našeho JM“ přišlo, a roz- 42

Strana 316
316 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. kázal by nám někam jinam obrátiti, a my bychme tu nebyli, kdež nám rozká- zal zuostati, WM tomu sám rač porozuměti, že by to bylo králi pánu našemu JM“ weliký zmatek, tudiež i nám. A také milostiwý pane, towařiši nemají pe- něz a zbroje zastawili, a dlužni jsú dobrým lidem; a jestliže bychme jeli, mu- sili by někteří nahý a bez zbroji jeti. Ale wšak čekáme a wieme, žeť nám buohdá na každú hodinu penieze mají přineseny býti; a když se to stane a po- selstwie přijde, rádi chcme wšeho učiniti podlé rozkázaní pána našeho JM“, což by JKM“ i také WM“ dobré a užitečné bylo. Ex Budweis, dominica ipsa Judica anno oc. lxxi°. Jan Bielý z Stračkowa. 8. Jan Laštowice z Plzně p. Zdeňkowi ze Šternberka (?), že Loket obehnán od knižete Sa- ského, že Kořanský ukazuje se nepowolným, že potřebí jest brzkého příjezdu krále Matiášowa oc. W Plzni, 2 Apr. 1471. (Orig. arch. Drážďan) Urozený pane pane! TM" službu swú wždy hotowú wzkazuji WM“ (sic) a wědětiť WM“ dáwám, kterak Loketští měšťané wyslali sú ke mně swého, dáwa- jíc mi wěděti, žeby skrze některé osoby úklad o ně uložen byl, a žeby ten zá- mek chtěli odtrhnúti od krále pána našeho JM“ kniežeti Mišenskému k jeho ruce a chtiec to přiwesti; dále tíž měščené žádali sú rady a pomoci, jakož jest o to šíře semnú mluweno i psáno mi o to dwakrát a panóm Plzenským oc. Pane milý! když sem srozoměl takowú škodnú wěc krále pána našeho JM“ i WM“, i mluwil sem se pány Plzenskými, a radil sem jim, aby oni to udělali a něco dobrých pěších jim ku pomoci poslali a k držení, aby ti dobří lidé od té powinnosti, kterúž sú králi JM“ slíbili, odtištěni nebyli. Jakož sú již ti pěší k Loketským posláni; a knieže Mišenské jest přitáhl a leží již u Lokte. 1 milý pane! to wědúce, rač to dáti králi JM“ wěděti; neb sú mě oni žádali za to podlé úřadu mého, aby opatřeni byli, že se chtie brániti a JKM“ wěrně a práwě při- držeti, neb ještě wždy o pomoc a o retunk prosí, neb sem to také dal wěděti panu Zdeslawowi a p. hofmistru a jiným pánóm a přátelóm našim; neb bych já nerad obmeškal, což bych mohl dobrého zjednati pánu našemu JM“, tudíž i WM“ pane milý! Co sě Bubna dotýče, trh sem udělal služebníku wašemu Pe- trowi Chlumčanskému, a ten sě již w to uwázal a drží ten zámek; a Úlice sú sě zapálily, a tak děkujíce pánu bohu, žeť sú s nich utekli, a my je dokonce zkazili swými dobrými lidmi. A Janowský smlúwu jest učinil a tu s tú twrzí s Janowici s králem pánem naším s JM“ a do té pře skonánie, a list té smlúwě

Strana 317
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 317 jest položil u nás u Plzni; a to tak jest dále smluweno, abychme WM' s tiem dále obeslali, abyšte jemu ráčili od krále JM“ list zjednati, jakož JM jiným do- brým lidem dáwá smluwné listy, aby jemu také to držáno bylo; neb sem WM byl dáwno obeslal, ale listy sú Jankowi přejaty od kacieřuow. Neb pane milý kdež se jest smlúwa stala s Bubnem a s Janowici, to sem Kořanskému powě- děl, Hošťálkowi a Sudowi i jiným pánóm jest také dáno wěděti; a když sě Ja- nowský doluow stěhowal s Bubna, tehdy Kořanský, Suda i Hošťálek uhodili na ně, i zjímali jemu jiezdné i pěší a wuoz musili wyručiti; a když sú nám to dali wěděti, já srozuměw tomu, že nám to k hanbě jest, i jiným dobrým lidem k we- likému rozpačení, i jel sem sám na Radiny Kořanskému, a přidali mi páni Plzenští některé z rady, a mluwil sem o to s ním, aby on ty lidi propustil a wážil tu wěc sám, kterak jest králi pánu našemu JM“ k užitku, i WM“ tudíž, a mnoho jiných pěkných řečí k tomu. Ale nezdálo sě Kořanskému to učiniti, než dal jim rok i s wozem až do s. Jakuba welikého. A co jemu o to p. Zdeslaw psal, aby je propustil, nic to platno nebylo, než tak Kořanský prawí, že toho propustiti nechce, leč král JM sám o to psáti bude. I milý pane! račte nás w té wěci opatřiti, aby sě takowé wěci od Kořanského a od Sudy nedály, i od jiných; neb jest WM to rozkázala a nám poručila, cobychme mohli té strany odtrhnúti smlúwami, abychme to učinili; neb netoliko abychme práce w tom litowali, ale hrdly i statky swými pomáhali sme a pomáhati budem králi pánu našemu JM“ i WM“. Ale milý pane, ať nám to také k hanbě nenie, aby někto wytrhna sě pro ty některé wzátky, aby to k swé wuoli držeti chtěl, jakžby mu sě zdálo; neb já ani jiní dobří lidé takowé wěci nesmělibychme na sě bráti, jestližebychme w tom opatřeni a opraweni nebyli. Ale wěřímť já WM“ s plným doufáním, že ráčíte naši wěc w tom spuosobiti a s Králowú M“ mluwiti, aby JM ráčila psáti aneb WM p. Kořanskému i jiným, aby oni je propustili a to nawráceli, což jest pobráno. A již o WM“ držiem, že sě znáte WM na plane- tách, jakož ste mi o tom Odwolaném powěděli, že wajec čerwených jiesti ne- bude: tak sě děkujíc pánu bohu stalo. A račte raditi JKM“, neb již jest čas, aby JM do země přiblížil. Neb ta strana mnozí newědie na čem stojí a co mají činiti, a synowé toho Odwolaného obsielají k sněmu, aby do Prahy jeli: ale mnozí sě toho wzdalují, očekáwajíc WM“. Ex nova Plznie, fer. III post do- minicam Judica, anno oc. lxx1°. Jan Laštowice z Plzně, najwyšší hofrichtéř nad muchami (sic) krále Uherského. 42"

Strana 318
318 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 9. Jan ze Šwamberka, mistr Strakonický, p. Janowi z Rosenberka: že mnozí s obojí strany žádají společného sjezdu o stawení záhub a jednání obecného dobrého. Na Strakonicích, 8 Apr. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. kom. k. Č., pánu přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Wědětiť dáwám, žeť jsem obeslán od oněch krajów od Kadaně, kteří tam sněm sú sobě, jakož prawie, pro obecní dobré této slawné koruny i krajów upokojenie tu do Kadaně složili, žádajíce, abych také mezi ně přijel tento úterý po kwětné neděli. I ne- zdá mi se toho učiniti. A tak sem zprawen, že i jinde jiní krajowé též sú u- činili. Pak nynie přijel jest pan Lew sem do kraje, a tu s jinými krajany sú ke mně mluwili, žádajíc toho a chtiec o hodu welikonočniem w pondělí neb w úterý také w Strakonicích sjeti se, a mne za to žádajíc. I jakož sem poroz- uměl po jich zpráwě, že tu nechtěliby nic strannieho jednati, než cožby bylo této našie české země obecného dobrého a w kraji upokojenie, a w tom aby sobě udělali mezi sebú stánie, a záhuby kraje již opustili až do S. Jiřie, neb tam dále; a mne za to žádali, abych i wás milý pane obeslal o to, i jiné okol- nie w kraji obýwajíce i zemany; jakož tiem obmeškáno nebude, poněwadž nic strannieho tu nemá býti jednáno; a žádají toho, abyšte tu také přijeli. Pakliby se wám nezdálo, aby to bylo w Strakonicích, ale kdeby se wám jinde zdálo. A jakož porozumiewám, jestliže budete, že bohdá w to bude uhozeno, že w tomto kraji také záhuby stanú, a že o to jednáno bude, což obecného dobrého bude této slawné koruny České. A jistě jsme powinni toho wšichni o to státi, neb také údowé koruny této jsme. Také sem obeslal o to úředníky páně Zdeňkowy a p. probošta, p. Racka Kocowského, Wintrberského i jiné zemany w kraji; a p. Lew také jest obeslal města w kraji a jiné zemany w kraji obýwajíce. Což w tom úmysla wašeho jest, to dajte wěděti listem waším při tomto poslu. Ex Strakonicz, fer. ij post domin. Palmarum ann. dni oc. Lxxj°. Jan z Šwamberka, mistr přeworstwie Českého oc. 10. Zdeněk ze Šternberka p. Janowi z Rosenberka: že krále Matiášowa wůle jest, aby páni jeli ke sjezdu do Německého Brodu oc. Na Polné, 9 Apr. 1471. (Orig.) Uroz. pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. komorn. k. Č., přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Král JM poručil mi,

Strana 319
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 319 abych wás obeslal, abyšte byli na tom sněmu w Brodě, kterýž má býti ten čtwrtek po welice noci; a jest toho milý přieteli pilná potřeba. Neb pan Albrecht Kostka a pan Pernštainský byli sú u mne na Polné, a jedú k králi do Znojma od toho pána Pražského synuow a od některých jiných pánuow. A což sem mohl na p. Kostkowi srozuměti, zdá mi sě, že králi pánu našemu buohdá ke cti a dobrému přijde, a nám také. A wězte, že se králi pánu na- šemu dobře wede, i nám také; téžbych také rád widěl, byšte se dobře jměli. Ex Polna, fer. mnj post Palmarum anno oc. Lxxj°. Zdeněk z Šternberka, najj. Uh. a česk. oc. krále haitman najw. wšech zemí kr. Č. na JKM“ miestě a najw. purkr. Pražský. 11. Purkrabí Helfenburský na Janowi z Rosenberka žádá pilně pomoci wálečné, tuším proti p. Strakonickému. Na Helfenburce, 13 Apr. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. komorníku k. Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WM“ wěděti dáwám, že jest ke mně poslal haitman Wiléma Střiebrného a Wiléma Setěcha, abych WM“ s pilností dal wěděti, aby WM ráčili poslati ke mně na Helffmburk w pondělí konečně neb w úterý, což muožte WM najwiec shromážditi pěších se wšech úřaduow; a muožli WM‘ wšecky Poláky s nimi wystrojiti; pakliby wšech nemohli, ale což muožte najwiec jiezdného, a XII neb XV wozuow; nebť jest toho pilná potřeba. A to mi račte bez meškánie dáti wěděti, budeli to či nic. Ex Helfenburgk, sabbato in albis, annorum oc. lxxj°. Jan z Wlksic, purkrabie na Helfenburce. [Duška.] Pane milostiwý! Račte WM wěděti, že Wlach konečně jest u wojště pana Strakonického, a w starých Prachaticích béře obilé a wozí na Březie. A o to sem naschwále posla poslal, to jest tak w jistotě, že s ním jest na poli. 12. Purkrabí Helfenburský u p. Jana z Rosenberka stížnost wede na p. z Rabšteina. Na Helfenburce, 16 Apr. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. komorníku král. Česk., pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! WM“ wěděti dáwám, že pan probošt

Strana 320
320 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. Prachatický welikú škodu WM“ činí w holdech k zámku. Které wsi ještě sú cely zuostaly, ty wšecky chce wypáliti, a zwláště co se tkne pod samým zám- kem; ježto když ty wypáleny budú, že ten zámek bude welmi opuštěn potře- bami; a některé již jest wypálil. I milostiwý pane! prosím WM“, račte jemu o to psáti, ať tak nehubí a nepálí těch králowských lidí pod zámkem; neb jestli- že těch nebudem mieti, holduow žádných mieti nebudem odjinud, i ni žádných potřeb. Ex Helffenburg, fer. i post S. Tiburtii anno dni 1471°. Jan z Wlksic, purkrabie na Helfenburce. 13. Jan z Rosenberka purkrabi swému na Krumlowě: že sjezd w Německém Brodě odložen za týden, a že naň on w Jihlawě čeká oc. W Jihlawě, 25 Apr. 1471. (Orig.) Jan z Rosenberka, najw. kom. kr. Č. Kunrate milý! Jakož nám píšeš o těch lidech, kteříž tu ležie: twé pil- nosti w tom wděčni jsme a hned tu wěc opatřili sme a dále opatříme před KM“: a ty proto to tak jakož píšeš opatř, aby nemohli, by pak chtěli, co tako- wého předsěbráti. Takéť wěděti dáwáme, že ten sněm, kterýž w Německém Brodě držán býti měl, odložen za týden dále, a to z té příčiny, že oba syny toho Odwolaného sami osobně tu býti mají. A jinémuť nerozumieme, než že bohdá ke wšemu dobrému pójde. A my sem do Jihlawy w sobotu přijewše, na to čekáme. Powěziž to našim dobrým lidem; a byloliby co takowého pilného, i kterak se našim wede, nemeškaj nám dáti wěděti. Datum Iglaviae, fer. IV post S. Georgii anno oc. Lxxj°. Famoso Conrado de Petrowicz, purgravio in Crumpnaw, fid. n. dil. 14. Jan z Rosenberka purkrabi Kunratowi na Krumlowě: zpráwa o námluwách, které se staly w Německém Brodě, o příměří mezi stranami uzawřeném oc. W Německém Brodě, 2 Mai 1471. (Orig.) Jan z Rozmberka, najw. kom. kr. Č. Kunrate milý! Wědětiť dáwáme, že sjewše se zde w Brodě podlé ná- mluwy w úterý minulý (30 Apr.) wčera (1 Mai) rokowali sme den sw. Filipa a Jakuba apoštolów božích: tak že sněm walní a obecní smluwen a swolen obo- stranně, aby u Hory držán byl od soboty příštie we dwú nedělí konečně. A ten sněm oboji rozepsati máme hned; a o toť již do Hory wyprawen jest Jaro-

Strana 321
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 321 hněw náš od našie strany, a druhý od strany odporné, aby k tomu wuoli dali. A některé wěci jiné také dosti pěkně namluweny jsú. A na to příměřie ulo- ženo křesťanské do S. Jana křtitele božieho; a w to příměřie wstúpeno má býti otewšech w pondělí příští (6 Mai) totiž po S. Florianu po západu slunce během swým přirozeným. A nezdáloliby se které straně po těch dwú nedělí, jakož sněm po- ložen jest, w přímiří státi, tehda strana straně týden napřed má dáti wěděti. A také wězňowé, kteříž sú sě šacowali, ten šacunk před sě dáti mají, a jiní rok jmieti do toho času, jakož příměřie položeno. Též i hold, ktož sú sě holdowali, ti dajte hold, ale wiece již holdowáno býti nemá. Protož to wěda, tak to pří- miřie zdrž, a na zámky naše hned bezmeškánie úředníkóm daj wěděti, aby to také wědúce zdrželi. Neb na tom také zuostáno jest, nezdrželliby ktokoli toho přímiřie křesťanského, aby sobě na takowého oboji pomohli. Dobráť jesti čáka, že bohdá wšecky wěci k lepšiemu pójdú. A zítra bohdá ku KM“ pojedem do Jihlawy. A cožkoli dále bude zjednáno, nezmeškáme wám dáti wěděti. Než proto zámków w té mieře bohadle pilni buďte, jakž wám wěříme. Ex Broda Teutunicali, fer. V ipso die S. Sigismundi mris. anno oc. Lxxi°. Famoso Conrado de Petrowicz, purgravio in Crumpnaw, fid. n. dil. 15. Hejtman Třebonský Wilémowi z Tetowa, hejtmanu polnímu: o zádawách, které se dějí krále Matiášowými penězi bílými lidem páně z Rosenberka. W Třeboni, 10 Mai 1471. (Orig.) Urozenému panoši Wilémowi z Tetowa, páně z Roznberku najwyššímu hajt- manu, přieteli mému milému oc. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! Wědětit dáwám, že někteří lidé odsawad z Třeboně byli w Soběslawi, a ti mě zprawují, kterak Kehar a Weirek welmi nepodobně s páně Milosti měšťany w Soběslawi nakládají, tepúce je kyjmi a nutiece je, aby ty penieze bielé brali, ježto jich w Hradci, w Jihlawi při samém králi, také na Polné, aniž na Witorazi, ježto sú jeho páně Zdeňkowi lidé, neberú aniž swých k tomu tisknú by je brali, než nad páně lidmi swú wuoli ukazují, jakž se jim zdá. A tak mě zprawujie, že Ctibor Kozský prosil něké dobré ženy Kačky kramářky, jako písaře Dobronického měla, aby načala malwazie, a že jí chtie míšenské groše dáti; a ona to k jich prosbě učinila. Tehdy některý z nich chtěl jí dwa groše bielých dáti, a ona jen že řekla: ne- chci jim; tehdy zwěděw to Kehar, i přiběhl a zbil tu wdowu kyjem nepodobně. Také mi prawili, že Weirek bil kyjem někú ženu Hlawnowu, a máti její chtěla jí brániti, a on nechaw jie, i zkyjowal mateř; a dietě plakalo máteře swé a té

Strana 322
322 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. báby, a on nechaw těch dwú žen, i bil dietě a prorazil dietěti hlawu, že by mu prst w hlawu wložil. A jiné ledakés nemierné wěci wedúce proti páně lidem, i o pánu našem JM“ potupně mluwí, řkúce, nerozkazujet Rožmberský zde i howna. A lidé rádiby ku páně Milosti, i k úředníkuom o swé nehody nesmějí, aniž smějí psáti. I zdálit se milý přieteli, že by se wážil práce sem do Třeboně přijeti, a že bychme o ty wěci spuolu pomluwila a slitowali se nad těmi lidmi, poněwadž páně Milosti doma nenie. Datum Třeboň, ff. VI post Sti. Floriani anno dni. oc. lxxl. Markwart z Kamenice, haitman na Třeboni. 16. Jindřich Raubík z Hlawatec purkrabi Krumlowskému: že lidem swým nedowolí úročiti do Krumlowa. Na Netolicích, 14 Mai 1471. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli a bratru běhu příměrného. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a bratře milý běhu příměrného! A jakož píšeš richtáři mému, aťby lidem přikázal, aby aurok wydáwali: i wěziž, žeť toho nedopustím; neb to w listech w příměrných nestojí, a takéť sau toho pani strana suobau stranau neustanowili. A píšeš, pakli toho nebude, že je chceš k tomu připrawiti. Jestli že na ně mocí sáhneš, by tomu buoh chtěl, by sě wámi příměřie zrušilo, toho mi daj odpowěď listem swým, chcešli na ně mocí sahati, aťbych wěděl co mám činiti. A také psalt sem prwé, žeť mi hol- duow nechtie dáwati, keréžť sau mi sě holdowali, ježtoť to w listech w příměr- ných stojí, kdož sau sě holdowali, aby holdy wydáwali. A ty jich k tomu ne- držíš, aby mi holdy wydali. Oznamujiť sě, jestli žeť kerau škodu wezmau, ni- čímžť winen nechci bayti, a neradbych toho učinil. A také píšeš, že sau lidé dědiční pána twého: nežť ještě dědiční budau pána twého, musíš ty i pán twuoj lebku na se wzíti; a tať wám měkka bude na hlawě. Ex Netolic, ff. 111 ante Sophiae anno oc. lxxr°. Jindřich Raubík z Hlawatec a na Netolicích. 17. Hejtman Budějowský hejtmanu Krumlowskému: o neochotě lidí k minci krále Matiáše. W Budějowicích, 24 Mai 1471. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, příteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený příteli milý! Pan Jan Bílý a jiní dobří

Strana 323
XXI. Psaní rozličných osob, 1471. 323 lidé se mnú mluwili, kterak by lidé pána twého JM“ z měst, z městeček a ze wsí, kteříž sem potřeby na trh wozí, peněz králowských prwnějšiech bráti nechtěli, a netoliko zde, ale když jinam do městeček a do wsí ti dobří lidé poč posielají, že jich také bráti nechtí. I milý příteli, přičiň se k tomu, wšak jsi jako naj- wyššie úředník pána twého, a přikaž po panstwie, ať ty penieze dobré berú; a to dobře učiniti muožeš, a najwiec pro toto, jestli že jich bráti nebudú, bojím se, že Poláci na panstwie pána twého opět picowati a lidem pána twého ško- diti budú; a to buoh wie, že bych toho nerad widěl; a toho bych já stawiti nemohl. Protož milý příteli, daj mi to wěděti listem swým, kterak se w té wěci chceš jmieti, ať bych já panuom Polákóm odpowěď uměl dáti. Neb tak oni prawí, jestli že jich od nich lidé pána twého bráti nebudú, že chcí tu wěc na krále JM wznésti. A já také muselbych na krále i na pána swého Jich Milost wznésti a to dáti wěděti; neb milý příteli, zdeť je berú a bráti musí, což jest peněz pewných dobrých. Ex Budwais, ff. VI post Ascensionem domini anno oc. lxxi°. Markwart z Rakowic, haitman na Budějowicích. 18. Jindřich kníže Minsterberský Kutnohorským: děkuje za wýstrahy a žádá, aby hned wypra- wili rotu Peřinowu na Německý Brod panu Trčkowi ku pomoci. W Praze, 3 Jun. 1471. (Orig. arch. Kutnohorsk.) Jindřich z božie milosti knieže Minstrberské, hrabě Kladský a hajtman králowstwie Českého. Opatrní nám zwláště milí! Jakož ste nám psali, dáwajíc nám wěděti wýstrahy o nepřátelích našich i wašich: i tohoť jsme od wás welmi wděčni. I wěztež, že došlo jest nás, žeby král Uherský již u Německého Brodu wojensky ležel, a žeby statečný rytieř, pan Mikuláš Trčka, žádal wás, abyšte jemu něco lidí ku pomoci poslali. I myť wás žádáme i prosíme, abyšte wy hned jemu Petra Peřinu s rotú jeho na Německý Brod poslali; a jestližeby jeho Peřiny tu nebylo u wás, ale obešlete jej, ať hned tam jede. Neboť my bohdá wzajtra u wás osobně budeme a opatříme to, aťby wám k škodě nebylo. Doufámeť wám, že znajíc takowú potřebu, tak sě zachowáte. Dat. Pragae fer. ij pentecostes anno oc. lxxj°. Opatrným šefmistru a radě města Hory Kutny, nám zwláště milým. 43

Strana 324
324 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 19. Heitman Budějowský nejw. úředníkům Rosenberským: že hodné jest přijíti příměří pro- dlaužené, jehož podává se s Hluboké. W Budějowicích, 6 Jun. 1471. (Orig.) Urozeným panošem Wilémowi z Tetowa, páně z Rosenberka najwyššiemu haitmanu, a Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji, urození přítelé milí! Wěděti wám dáwám, že dnes po obědě pan Medek z Hluboké sem do předměstie ke mně přijel jest: a tu sme na tom tak spolu zuostali, buď příměřie wypowědíno neb nebuď, abychom my s ním s tiem zámkem Hlubokú příměřie až do S. Jana jměli. I milí pří- telé! i o pána wašeho sem s ním mluwil: i dal mi na to odpowěd, a tak sme také spolu zuostali, chceli pán wáš JM i wy se wšemi zámky swými příměřie do toho času jmieti, že on také chce jmieti. I milí přietelé! prosím wás, dajte mi po tomto poslu hned zase wěděti, co w tom úmysla wašeho jest. A tak mi se zdá, žeby nebylo zlé s ním příměřie jmieti a učiniti. A zprawen jsem, že- byšte chtěli někde na to zbožie Hlubocké poslati bráti: i milí přítelé, prosím, ponechte toho; neb sem na tom s ním zuostal, co se holduow newydaných do- týká, že on má té wěci tak w stánie ponechati, a wy též zase, a že o to s wámi se zde sjieti chce aneb w Újezdě, a ty wěci mezi sebú pěkně srownati. Jedné pište mi, který den chcelibyšte přijieti. Ex Budweis, fer. V post pentecosten anno oc. lxxj°. Markwart z Rakowic, haitman na Budějowicích. 20. Jindřich Raubík ze Hlawatec purkrabi Krumlowskému wěděti dáwá, proč a kterak se zmocnil hradu Hluboké. a) Na Hluboké, 20 Jun. 1471. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi Krumlowskému, přieteli a bratru milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A wděčen jsem od tebe, že péči máš o mě, a žeby nerad, by které zlé příslowie o mně bylo mlu- weno, jakož mi tu wěc z powinnosti učiniti máš; a já bohdá chci také sě o to starati, o twé dobré a poctiwé, přišloliby kdy mne na potřebu oc. A jakož

Strana 325
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 325 píšeš, aťbych dal wěděti, kterak sem k Hluboce přišel: i tajno tebe nenie, milý přieteli, kterak sem statek swuoj ztratil a zahubeno mi wšecko o wálce wedle sl. pam. krále Jiřieho, pána mého milostiwého, a wedle králowé. A JM slibo- wala mi za ty wšecky wěci, že to má býti bez mé wšie škody, a že mi má wěrná služba má zaplacena býti, i nad to učiněno býti, že JM“ mám děkowati. A když sem již napomínal, žádaje toho na kniežatech i na králowé M“, aby mně i těm dobrým lidem zaplaceno bylo, kteříž sú přídrželi se mne z rozká- zanie JM“, a ti wšichni ke mně hledie; a já prosil sem wdy JM“, aby ráčili mne i těch dobrých lidí odbyti, jezdil sem o to několikrát k JM“, a weliké ná- klady na to čině: i když sem teď byl najposléz, tu mi kněz Jindřich řekl, žeby mi rád dal, ale že nemá; a králowá mi řekla, abych k tomu hleděl, kto krá- lowstwie drží. A já uznamenaw takowú wěc, i s těmi dobrými lidmi, že JM sě k tomu nemá, by nám zaplaceno bylo, tak jakož nám JM řekla: i opowěděl sem to kniežatóm JM“ i kniežeti Miešenskému, panóm Pražanóm i jiným pánóm a městóm, že já té wěci chci hleděti i s těmi dobrými lidmi, aby nám naše wěrná služba i škody zaplaceny byly. I učinil sem takto i s těmi dobrými lidmi, že sem řádně odpowěděl králowé M“ i s těmi dobrými lidmi, a dosti tomu učinil, jakož k mé cti příslušie i těm dobrým lidem. I přijel sem na Hlubokú a zmocnil sem sě zámku s boží pomocí; a králowé posel zmeškal snad o puol hodiny, že nedal wěděti. A králowá tam mého posla ihned jala, a já Hlubokú. A byloby o těch wěcech mnoho psáti, kterak mi sě jest stalo i těm dobrým lidem; a když sě bohdá spolu shledáme, toho wšeho ústně lépe tě zprawím, kterak sě ty wěci staly. Ex Hluboka fer. V in octava corpori s Christi anno oc. lxxj°. Jindřich Raubík z Hlawatec na Hluboké. b) Tamže, 22 Jun. 1471. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli dobrému běhu nynějšieho. Službu swú wzkazuji, urozený bratře milý, běhu nynějšieho! A tajno tebe již nenie, kterak sem Hlubokú ztekl, opatřiw swú čest prwé, jako na do- brého člowěka slušie. A tu sem dobré lidi i jiné služebné zjímal. I milý bra- tře! prosím, mluw se pánem swým JM“, aťby ti dobří lidé, wězni moji, pan Medek, otec muoj, Hroznata, Wojieř i jiní bezpečenstwie mohli mieti, aby wolně jeti neb jíti mohli po swých potřebách, aby jim překáženo nebylo. Wěřím že 43*

Strana 326
326 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. to učiníš, a dáš mi toho odpowěd po témž. Ex Hluboka, sabbato ante festum S. Johannis baptistae anno oc. lxxj°. Jindřich Raubík z Hlawatec na Hluboké. 21. Wilém z Tetowa heitman pánu swému Janowi z Rosenberka: o jednání swém s proboštem Wyšehradským na Prachaticích zpráwu dáwá. W Prachaticích, 15 Jul. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. komorníku král. Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Dáwám WM“ wěděti, že pan pro- bošt k těm ke wšem wěcem, kterak jest námluwa byla při WM“, to tak chce učiniti, a má se w tom pěkně powlowně. I milý pane, budeli se WM“ zdáti dokonati ty wěci, že já sě již k tomu mám, a jsem tu ještě i s těmi dobrými lidmi. I milý pane! řekl mi p. probošt, jakož tam stojí, ježto byšte měli bra- tru jeho dáti, že toho udělá na dwě stě zlatých: a já sem jemu toho wodepřel, že WM' hned toho mieti nemuož; než won jest mi wodepřel, že do časa do wánoc aneb do S. Jiřie, že newie budeli toho potřebie. I posielám WM“ přie- pis ten, který jest WM“ po mně poslal, a druhý přiepis, kterýž jest on sobě proti tomu přepsal; a má býti rowně jeden jako druhý; než něcoť jest málo připsal, ježtoť mi sě zdá, ježtoť to WM“ nic ke škodě nenie. I protož milý pane, ráčíteli ty wěci dokonati, neračte tiem dlíti, a račte Kunrata ke mně sem poslati, abych já Kunrata mohl opatřiti za týden nebo dál; a proto já WM“ budu dobrého hleděti, což budu moci najlép. A tam račte Hadkowi poručiti za některý čas; a to cobyšte bratru jeho dali, to zuostane na zámku WM“, kdyby zámku postúpil, to by musil nawrátiti. Ex Prachaticz, fer. ij post festum Margarethae, annorum oc. lxxj°. Wilém z Tetowa, najwyšší haitman páně z Rozmberka. 22. Samuel podkomoří Benešowi z Weitmile: nowiny z Prahy a z Čech, o blížení se nowého krále oc. W Praze, 17 Jul. 1471. (Orig. arch. Drážďan.) Urozenému a statečnému pánu Benešowi z Waytmille, purkrabi Karlšt., pánu kmotru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený a statečný pane kmotře milý! Nowiny jisté

Strana 327
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 327 rač wěděti, že již pan Peniezek s drahně sty koňmi do země přijel jest a dnes nebo zítra bohdá konečně u Hory budau. Nebť sú někteří z našich s nimi přijeli, kteříž sú tam byli posláni, a někteří sú zuostali při králi JM“. A kromě těch jiezdných, kteříž jsú w zemi a w koruně, jiných dwanácte set koní jest zuostalo na Hodoníně oc. A již jest do Prahy přijel úředník od JM“ s drahně tisíci zlatými, aby jednal a skupowal potřeby k korunowání JM“ oc. A že JM za nimi příjezdem swým meškati nebude. Dat. Pragae, fer. IV post divisionem apostolorum. Samuel podkomořie oc. 23. Beneš z Weitmile Bořitowi z Martinic posýlá nowiny a žádá zwěděti, když Osečtí wpadnau do kraje Mostského. Na Chomautowě, Jul. 1471. (Kopie arch. Smečensk.) Urozený pane a příteli zwláště milý! Služba má napřed Twé Milosti wždycky hotowá! Teď posielám wám jisté nowiny, kteréž jsú mi poslány w noci z Prahy, a na ty nowiny můžete se ubezpečiti. Také wás prosím, kdyžbyste porozuměli, žeby Osečtí chtěli přitáhnúti a škodu učiniti w tomto kraji, že mi to ráčíte na mé peníze dáti wěděti bez meškání we dne i w noci; nebť sú tu noc panu Oldři- chowi jeho lidem pobrali i zjímali. Račte w tom pilnost swú jmieti, tohoť Wám jako pánu a příteli swému zwláště milému w tom nebo mnoho wětším rád po- sluhowati chci. Datum ex Commutovio, feria V *) ante diem Arnolphi oc. LXXj°. Urozenému pánu, p. Bořitowi Beneš z Weitmile, z Martinic, heitmanu hradu purkrabie na Karlštaině. Mostského, pánu a příteli mému zwláště milému k dodání. 24. Jan Kaplicar p. Janowi z Rosenberka o swém jednání w Řezně předběžnau zpráwu dáwá. W Řezně, 17 Aug. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. kom. k. Č., pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! Modlitbu swú ustawičnú napřed wzkazuji *) W datum jest omyl, protože den sw. Arnolfa (18 Jul.) roku 1471 připadal we čtwrtek.

Strana 328
328 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. WM“. Jakž mi koli listowé Waši přišli a dodáni, hned sem je okázal legatowi a poslóm KM“, přeložiw a přepsaw je latině. Welmi sú toho wděčni byli. A tiem psaním sem také některých wěcí došel, ježtoť sě hoditi mohú. Chtěl sem sě dnes zasě domów wyprawiti: i zdržel mě Alexij, protože jest naslyš, žeby kněz Ludwík k tomu žádán byl, aby s ciesařem sjel do Wiedně a pomohl sjednati krále našeho a Polského; a také aby s ciesařem sě stawil w Normberce. To jest již owšem ciesaři přiřekl, a za toť jmám, že i druhé učiní a že do Wiedně pojede, ale ještě za jisté newiem a rádbych zwěděl; a konečnú také odpowěd poslóm krále našeho, zwěda to dnes neb nezwěda, nezdá mi se zde dále meškati. Legat mi jest prawil, že s neděle dolów zase potáhne, a kniežata se odsud tr- hají. Takéť jest legat knězi Eliášowi do Pasowa ukázal, a chcet se mnú dolów. Dalekobychom radše, by čert toho anděla byl sem přinesl, lépeby bylo tuším; pak tuť jesti woliti nelze. O silnici se jest rozmyslil legat, pořek mi dáti listy kommissí knězi Pasowskému a WM“. Poněwadž tak brzo sám dole bude, chce radše sám opatřiti a poručiti, aby w tom zmatków nebylo, i pro M. Pawla; a mněť sě to také lépe líbí. Pak což sě WM“ bude zdáti, jakož sem prwé psal, Martina-li Tulmaře tu ponechati w Pasowě pro legata, čilibych ho tu sám do- čekal; jakžkoli WM rozkáže, tak sě stane. Proto WM' úmysl swój w tom, což sě silnice dotýče, rač zjewiti, k čemuby mělo býti wedeno: nebť za to mám, že legat na cestě dolów jeda dlúho se meškati nebude. Kněz Ludwík welmi pra- cuje w tom, což sě kniežat Mnichowských dotýče, a tušieť, žeť bratra druhého z wazby wždy wymóže; a zwláště pak kněz Sigmund Ečské knieže ciesařów bratr, ten pak welmi přísně oň stojí. Jiným pak wěcem bohdá WM' srozumie, když bohdá přijedu. By jediné bóh zdařil, abych s měšečnými odpustky přijel, tomuťbych rád, ano třeba. Dat. Ratisponae, sabbato post assumpt. virg. gloriosae anno oc. Lxxj°. Kněz Jan Kaplicar. (PS.) (Duška.) Milostiwý pane! Tohoto sem posla w sobotu z Řezna k WM“ wyprawil, a přijew wčera sem, ještě sem ho zde nadšel, a s Matiášem sem se také shledal. Toho dnes naprawím a dám plnú zpráwu. U M. Pawla sě stawím, a buduli moci stihnúti, dnes wyhnu a k domowi pospieším. Ex Pa- tavia fer. III post Assumpt. (= 20 Aug.) 25. Jan z Wlksic p. Janowi z Rosenberka: zpráwy o těch, kteří chystají se jeti do Prahy ku korunowání krále Wladislawa. Na Helfenburoe, 22 Aug. 1471. (Orig.) Uroz. pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. kom. k. Č., pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! Jakož mi WM píšete, abych WM“ wěděti

Strana 329
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 329 dal, jedúli kteří zemané do Prahy: i rač WM wěděti, že zemané i města ta strana odporná wšickni jedú do Prahy, a prawíce, že tuto neděli najprw příští mají krále korunowati. A pán Strakonický také jest obeslán, ale toho newiem, pojedeli či nic; o tomť také WM“ bez meškánie dám wěděti. Dat. Helfenburg, fer. V ante b. Bartholomaei apli ann. oc. 1471°. Jan z Wlksic, purkrabie na Helfenburce. 26. Purkrabě Helfenburský pánu swému Janowi z Rozenberka wýstrahy píše. Na Helfenburce, 12 Sept. 1471. (Orig.) Urozenému pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. kom. k. Č., pánu m. m. Urozený pane, pane muoj milostiwý! WM“ wěděti dáwám, že města Pie- sek, Wodňany, Sušice, Wlach i jiní nepřietelé jsú wojensky na hotowě: než to- hoť tak daleko wěděti nemohu, co mienie aneb kam se obrátie. Než píše mi Bušek Buzický z Nihošowic, žeby jej wystřiehali dobří lidé a přátelé, žeby jej chtěli obehnati. I milostiwý pane! račte do Budějowic dáti wěděti, ať jsú na hotowě, jestližeby to před se chtěli konati, aťby mohl retowán býti. A také račte w kraji opatrni býti: nebť rádi hlas púštějí tuto, a jinam se obracují. Dat. Helffenburg, fer. V post nativitatem genitricis dei virginis Mariae, ann. oc. lxxj°. Jan z Wlksic, purkrabí na Helfenburce. 27. Jan z Wlksic Wilémowi z Tetowa: zpráwy z okolí i z Prahy. Na Helfenburce, 20 Sept. 1471. (Orig.) Urozenému panoši Wilémowi z Tetowa, haitmanu páně M z Rozmberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli zwláště milý! A wěděti dáwám, že Wlach s jinými nepřátely sbierá se silně. A tak mě zprawují, žeby chtěl k Pra- chaticóm. A také wěz, že král Polský z Prahy k Hoře táhne, a že tak slyším, že jsú Poláci některakú puotku s Pražany měli, a že sú některému Poláku ruku utali, a drahně Poláků ot něho do Polsky jedú. A také wěz milý přieteli, že wčera naši pěší jali tři služebníky Raubíkowi, jmenem Jana Straku, Swatka a Martina Malého. A ten úmysl jmám, abych jednoho p. Odolenowi dal, aby ho wyprawil. Jakož si wzkázal, abych okolo Sušice a Rabie kázal páliti, abych je k holdu připrawowal: i to sem wše učinil. Než w těch jízdách kuoň sú mi

Strana 330
330 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. dorazili, bodaj se mohl již do wozu hoditi. I wěřímť milý přieteli za tu no- winu, že mě některým koněm opatříš. Dat. fer. VI ante Mathei anno oc. Lxxj'. Jan z Wlksic,*) purkrabie na Helfenburce. 28. Nowiny z Uher, kterak král Matiáš se stawy uherskými zase dobře se srownal. Bez datum, (z měsíce Oktobra 1471.) (Orig.) „Nowiny z Uher.“ Najprw že JM“ wěci w Uhřiech dobře stojie, že wšichni páni preláti u JKM“ w Budíně byli sú, a že pamětníków nenie, by tak weliký sněm byl.**) Než kněz arcibiskup Ostřehomský, ten nechtěl bez gleitu jeti, a p. Rinolt. A preláti a páni wšichni králi radili, aby jim gleitu nedáwal, než aby bez gleitu jeli; a tak že kněz arcibiskup přijel a s králem JM“ wedle JM“ wuole o wšecky wěci uhodil. Tu král ke wšem prelátóm a pánóm nad hlas mluwil, a řka: Sly- ším, že dáwáte některým úředníkóm mým winu, žeby wám nějaké nesprawedl- nosti činili: teď je wšecky máte, ktožkoliwěk kterému z nich w čem winu dá, nechci já žádného zastati; neb já jim nepřikazuji, aby komu w čem křiwdu či- nili. Žádný jich newinil. Dále JM mluwil, že slyší, žeby JM“ pomlúwali, že bera z této země penieze, že je do Čech a do Morawy nakládá. Řekl JM jim: Wiete to dobře, že sem té wálky proti kacieřóm neučinil sám z swé hlawy, ale s waší radú, a wy ste mi řekli k tomu radni a pomocni býti; znáteli se k tomu?" A oni řekli, že znají. Chceteli mi ještě k té wěci radni a pomocni býti, abych tu wěc bohdá k chwále boží a sw. stolici apoštolské přiwedl? Wšichni řekli, že chcem rádi. Swolujeteli se powrub mi dáti? Wšichni swolili. A já wás napomínám wšechny pány, aby swé korúhwe měli a s nimi táhli, a tak je zuosazowali, jakož na to slušie, kdyžby toho potřebie bylo. Také k tomu swolili. A pana Frey- statského***) udělal králem Bosenským. A na té weliké baště, kterúž Turci majú na wodě Sáwě, welmi silně jich JM dobýwá, a ležie wšudy okolo nich i na wodě, a z těch několika tureckých děl k nim tepú. A píše mi JM, že se jim nelze obrániti. Král Polský JM byl přitáhl k Podolinci do té krajiny, jakož tu ně- které swé zámky má w Uhřiech, maje na tři neb na IVm koní, naději maje, že *) Týž píše p. Janowi z Rozmberka (dd. Helfenburg, fer. III Lamperti (17 Sept. 1471) mezi jinými wěcmi: — „pan Strakonický tak WMti powěděti kázal, že jemu podtají Wlach powěděl, jsa wčera w Strakonicích, žeby pan Prachatický za jisto byl w Praze u krále Polského, a jednaje ty wěci, žeby chtěl lidi krále Polského na zámek Prachatice sobě ku pomoci pustiti“ — „jestližeby ta wěc w prawdě tak byla, račte se w tom opatřiti.“ . . . (Orig.) **) Rozumí se tu bezpochyby sněm skončený 18 Sept. 1471, jehožto články čtau se ap. Katona, XV, 521—534. ***) T. j. Mikuláše Ujlakiho.

Strana 331
XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 331 se páni preláti a páni s králem nesrownají, a že w nějaké ruoznici budú. A když tomuto srozuměl, wšem těmto wěcem, táhl zase domuow, a poslal do Košic, do Lewoče, do Kešmorka (sic) i do jiných měst, aby kupci swobodně z Uher do Polsky jeli jako prwé.*) 29. Purkrabě Helfenburský pánu swému Janowi z Rosenberka wýstrahy dáwá. Na Helfenburce, 22 Nov. 1471. (Orig.) Urozený pane, pane muoj milostiwý! WM“ wěděti dáwám, že Wlach welmi silně se sebral s tiem se wším krajem na Sušici, a jmá dobře na 11/2M jiezd- ného a pěšieho lidu. A tak mne dobří lidé za jisto zprawují, že chtie nocí wytáhnúti do Němec, a když zase potáhnú, že by se chtěli šturmem o Rozmberk město i hrad pokusiti. I to WM wědúce račte to opatřiti a WM“ dobré přátely do Němec račte wystřieci. Ex Helfenburk fer. VI in die Ceciliae virginis anno dni oc. lxxj°. Jan z Wlksic, purkrabie na Helfenburce. 30. Zdeněk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: nowiny z Prahy a z Uher. Na Budějowicích, 26 Nov. 1471. (Orig.) Uroz. pánu p. Janowi z Rozmberka, najw. kom. kr. Č. přieteli mému milému. S. s. wzk. ur. p. a přieteli milý! Nic mi ještě z Prahy wěděti nedali o tom sjezdu našem. Dobře mi se pane líbí twé psanie, abych je do Prahy o to obe- slal; i chci já to hned po znamenitém člowěku a zwláště po Winterberském uči- niti a je obeslati. Také wčera jeden z Tonnarowy roty přijel z Budína a tak prawí, že král JM se dobře má, a že služebných lidí jiezdných na VIII tisíc má, a Rozwodowský a Polomec a jiní z Čech přijeli k JM“ do Budína, majíc na V° koní. A pan Wýwoda táhl do Špiše s šesti tisíci, a krále Polského syn leží w nějakém městečku a nemá než XVIII tisíc; a tak tušie, že spolu bitwu budú mieti. Dat. Budweis fer. III post Katherinae virg. ann. oc. lxxi°. Zdeněk z Šternberka oc. *) Každý saudný čtenář porozumí snadno, že zpráwy tyto wšecky jsau tendenčně barweny, aby straně Matiá- šowě w Čechách neubýwalo důwěry w jeho moc a konečné wítězstwí. 44

Strana 332
332 XXII. Psaní rozličných osob, 1471. 31. Purkrabě Helfenburský Janowi z Rosenberka: wýstraha před Pražany a městy. Bez místa, 28 Dec. 1471. (Orig.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka oc., pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Račte WM wěděti, kterak mě zpra- wují dobří lidé, kteříž WM“ přejí, že by Pražené i jiná města nepřátelská stro- jili se welmi silně na pole, a že by chtěli k Malowicóm. A dále, tento týden mají děla Táborská na Piesek přiwezti. Což se w tom WM“ zdáti bude, to WM račte učiniti. Datum sabbato in die Innocentum, anno domini oc. lxxio. Jan z Wlksic, purkrabě na Helfenburce. 32. Zdeněk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: aby nedowolil služebníkům swým woziti po- třeby nepřátelům we Wodňanech ležícím. W Budějowicích, 7 Januar. 1472. (Orig.) Urozenému pánu panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku králow- stwí Českého, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Kteříž tu lidé ne- přietelé naši we Wodňanech leží, wěz milý pane a přieteli, že zemané služeb- níci twoji jim potřeby wozie a dodáwají. A to jest, pane, nám ke škodě we- liké. Protož přikažte jim, ať toho nechají; pakliťby toho ostati nechtěli, wězte, žeťbych jim bráti kázal. Datum Budweis, fer. III post Epiphaniam anno oc. lxxn°. Zdeněk ze Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajt- man wšech zemí králowstwie Českého na JKM“ miestě, a najwyšší purkrabí Pražský. 33. Jan z Krumlowa, administrator, p. Janowi z Rosenberka: o chowání se p. Strakonického pochybném. W Krumlowě, 23 Januar. 1472. (Orig.) Urozenému pánu panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníkowi králow- stwie Českého, pánu mému milému. Urozený pane milý! Modlitbu swú wěrnú wzkazuji Wašie Milosti. A ja- kož WM poručila jest mně, abych se zeptal, co by jednáno belo na sněmě

Strana 333
XXI. Psaní rozličných osob, 1472. 333 w Strakonicích: i wěz WM, že žádného sněmu nebelo jest, než toliko, že sú se sjeli spolu pan Kocowský se panem Lwem o některé swé wěci, o kterých neumiem WM“ práwě powěděti. A tu smlúwu wzawše, držiece se za ruce, šli sú spolu na malwazie, a při té smlúwě beli sú Wimberský a Wlach. Také wie WM, že kněz legát poručil jest mně a přikázal, abych pana Strakonického klel a proti němu kletbu postawil, a suol, železo a jiné potřeby jim propustiti nedal. A WM se mnú o to mluwila jest, abych toho ponechal, až by se WM se panem Zdeňkem sjela. I prosím, rač mne WM té wěci zprawiti, na čom WM' se panem Zdeňkem zuostala jest, abych já se w tom podlé přikázanie kněze legáta uměl mieti. Nebo pan Strakonický psal mi jest, jakož WM' list ten widěla jest, že by některú smlúwu se panem Zdeňkem měl; i na tu smlúwu, prosím, rač WM se ztázati a mne o ní sprawiti. Dán w Krumlowě, ten čtwr- tek před swatým Pawlem na wieru obrácenie. Jan z Krumlowa, děkan a administrator kostela Pražského. 34. Petr z Hauzné purkrabi Krumlowskému: wýstraha před Raubíkem. W Budějowicích, 21 Febr. 1472. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purgrabi na Krumlowě, příteli mému milému buďd. Službu swú wzkazuji, urozený příteli milý! Wědětiť dáwám, že nocí celú noc posel z Soběslawi běžel od pana Jindřicha Weyrka ku panu Wrabskému, a dnes ráno přišel do města. I píše, že Raubík nocí na Bechyni s Wlachem, s Táborskými a s jinými, maje drahně lidí, přijel. Tak pro tu wěc nehodí se nám té wěci konati, až bychom přezwěděli, co počínati budú; a toho sečkati musíme, neb sme hned na Helfenburk poselstwie učinili, a Tetauarowi tu wěc znáti dali, aby zklamán nebyl. To wědúc, dajte na jiné zámky wěděti. Neb tak pan Jindřich píše, že něco před sebú Raubík má, a miení nějakú škodu učiniti. Ex Budwais, fer. VI post dominicam Inuocauit anno oc. lxxii. Petr z Hauzné a s Stúpného. 35. Jarohněw z Úsuší p. Janowi z Rosenberka zpráwu dáwá o uzawřeném w Budíně příměrí mezi Uhry, Čechy a Poláky. W Budíně, 1 Apr. 1472. (Orig.) Urozenému pánu panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Rač WM wěděti, že jisté stánie 44*

Strana 334
334 XXII. Psaní rozličných osob, 1472. učiněno jest w Uhřiech, w Čechách i w Polště; a w to stánie má wstúpeno býti na den s. Filipa a Jakuba, a na s. Trojici má býti sjezd w Německém Brodě, a tu mají býti raddy králowské Uherského a Polského a z Čech s obú stranú. A tu má jednáno býti, kterým obyčejem to stánie má držáno a zacho- wáno býti od s. Filipa a Jakuba až do plného roku. Také král JM řekl mě brzi wyprawiti. Ex Buda, fer. IV“ post pascha, anno oc. Lxxijo. Jarohněw z Usušie. 36. Jan z Sautic Janowi z Rosenberka: žaloba na škody učiněné. W Týně (nad Wltawau), 29 Apr. 1472. (Orig.) Urozenému pánu a panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku oc., pánu mně přiezniwému. Urozený pane, a pane milý! Službu swú wzkazuji WM", a žaluji WM“ na služebníky waše se Zwiekowa, že sebrawše se, s kým se jim zdálo, i šli na lidi mé, a tu jedny zranili, a druhé zbili, a jich statky pobrali, a což pobrati ne- mohli, to tu na miestě spálili. A mám za to, žeť toho zapřieti nebudau moci, nebť jest to lidem swědomo, kde sau se wo to dělili, i do Milewska některé wěci přiwedeny a přineseny. A jakož sem WM“ prwé psal, že scházejíce se na lesy, i kdež se jim zdálo, i odtud sau mé chudé lidi hubili i pálili: a z té příčiny sem swým lidem powolil, aby se wopatrowali, a ktožby jich nechtěl ne- chati, aby se bránili. A woni bojíce se we wsech zapálenie, i wywezli se na wršek do lesa, a tu se wosekali. A woni na ně udeřiwše před swětem, i uči- nili jim, jakož se napřed wypisuje. Ex Tyn, fer. IIII ante Philippi Jakobi, anno oc. lxxn°. Jan z Sútic a na Týně. 37. Zdeněk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: o nastáwajícím sjezdu w Něm. Brodě oc. W Budějowicích, 19 Mai 1472. (Orig.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najwyššiemu komorníku králow- stwie Českého, přieteli mému milému oc. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš o Rúbíku: wěz, žeť jest u mne zde wčera byl, a mluwil sem s ním o lecjakés wěci, a tak sem na něm porozuměl, že s Wlachem chtie tam k Sušici táhnúti, a tam škody činiti. Také, milý pane a přieteli, již gleity máme na ten sjezd do Německého Brodu; i byloby welmi dobré, bychom se mohli prwé den neb dwa

Strana 335
XXII. Psaní rozličných osob, 1472. 335 w Jihlawě sjeti, abychom o ty wěci prwé mezi sebú rozmluwili, než bychom tam jeli. Jakož také pane píšeš, kterakby Wintrberskému příměřie s knězem bisku- pem Pasowským wyšlo: mluwil sem s ním o to, a on tak prawí, že chce knězi biskupowi po nás dwú práw býti. I psal sem to knězi biskupowi, aby mi JM" wěděti dal, chceli na tom také přestati. A když se bohdá spolu shledáme, o těch wěcech wás šíře zprawím. Datum Budweis, fer. III pentecostes, anno oc. lxxn°. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí králowstwí Českého na JKM“ miestě a najwyšší purkrabí Pražský. 38. Jan z Rosenberka úředníkům swým: o brzkém jednání w Něm. Brodě oc. W Jihlawě, 30 Mai 1472. (Orig.) Famosis Conrado de Petrowic burgrauio in Crumlow nec non Nicolao notario supremo, nostris fidelibus dilectis. Jan z Rozmberka oc. Kunrate a Mikuláši milí! Jakož Rúbík s jinými pomocníky swými strojil se jest do Němec, jim škody činiti chtě, žádáme s pilností, dajte nám wěděti, kterak sobě činie a kterak ty wěci stojie. Také wězte, že již w Jihlawě glei- tuow od strany odporné čekáme, k tomu sjezdu se strojiec, kterýžto máme za to, že před se puojde. A jestliže posla k nám kterého budete mieti wyprawiti, wyprawte Tetřiewka, po kterémžto bychme wám zase mohli wěci potřebné wě- děti dáwati. Ex Iglauia, sabbato post festum Corporis Christi, anno oc. lxxii. 39. Jan z Rosenberka swému purkrabi Krumlowskému: o wybírání holdůw skrze Hlubocké a o jednání w Něm. Brodě. W Německém Brodě, 4 Jun. 1472. (Orig.) Jan z Rozmberka oc. Kunrate milý! Jakož si nám psal, kterak by pobral pan Medek dobytek u Swinuow, i lidi zjímal i w některých wesnicích: diwno nám to, kterak ste se toho dopustili, wěda, kterak jest ta wěc podána na pana Zdeňka a na Winter- berského, což se holdu Swinských dotýče; i kterak jest w odjezdu páně Med- kowu Petráš, úředník jeho, nám psal i ceduli těch zadržalých holduow poslal, jakož ta cedule šíře ukazuje. A také nám při tom psal, kterakby úředníci naši

Strana 336
336 XXII. Psaní rozličných osob, 1472. s Helfmburka a se Zwiekowa i z Třeboně tuze holduow napomínali, kteříž jsú na zboží Hlubockém zadržáni: a my sme na to odepsali s twým wědomím, že chceme tak učiniti, aby w to pán z Šternberka a Winterský (sic) nazřeli, a nebo sami mohlilibychom to byli srownati na tomto sjezdu s panem Medkem, majíc naději, že tu také bude. A na to sme přikázali úředníkóm našim s zám- kuow nadepsaných, aby w této mieře lidí k Hluboké příslušejících z holduow těch zadržalých nenapomínali. I diwno nám to, žes nám odpowědi jeho nedal wěděti, což jest Medek aneb úředník jeho psal, a jestli žes srozuměl, žeby na našem psaní přestati nechtěl, zas lidi newystřiehl, a nám žes hned sem wěděti nedal. Než přišel jest nám prwé list od Swinských než od tebe, a my hned sme o to s knězem Jindřichem i se pány jinými mluwili: a oni sú nám řekli, že hned chtie králowú i pana Medka obeslati, aby nám to bylo opraweno a lidé propuštěni. Protož znaje ty wěci, buď pilen, ať se lidé opatrují. A což nám píšeš o jiné wěci, w tom pilnost mieti budem, a čemu srozumieme, dámeť wěděti, neb jest podoba k dobrému. Ex Broda Teutonicali, fer. V in octava corporis Christi, anno oc. lxxii. Famoso Conrado de Petrowic, burgravio nostro in Crumlow, fideli dilecto oc. 40. Jan z Rosenberka purkrabi swému Krumlowskému: o úmluwách Německo-Brodských, wybírání holdůw oc. W Jihlawě, 10 Jun. 1472. (Orig.) Jan z Rozmberka oc. Kunrate milý! Wědětiť dáwáme, že stánie toto již dokonáno jest, jakož pak toho zprawen dále budeš. Než toto jest také smluweno, což jest holduow starých zadrželých, těch žádný dáwati nemá straně odporné, aniž jich bráti mají: ale holdowé najposléz smluwení mají wydáni býti obapolně. Protož lidem přikaž, ať těch starých holduow nedáwají, než což jest posledních. A již jsme na cestě, a děkujíc pánu bohu dobře se máme. Ex Iglavia, fer. mj“ ante Viti anno oc. lxxij°. Famoso Conrado de Petrowicz, burgravio nostro in Krumlow, fideli dilecto.

Strana 337
XXII. Psaní rozličných osob, 1472. 337 41. Purkrabí Hlubocký purkrabí Krumlowskému: o oprawowání škod lidí obapolných dle zůstání Brodského. Na Hluboké, 15 Jun. 1472. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli běhu příměrného dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý běhu příměrného! Jakož mi píšeš, kterakby páni s obú stranú nynie w Brodě na sněmě zuostali, které škody staly sě lidem pána twého JM“ w tomto stání, že mají to nawrátiti a oprawiti a wězně propustiti, abych dal wěděti, který den mají lidé, kterým sě škoda stala, přijíti, aby jim to opraweno bylo oc. O lidi pána swého JM“ píšeš, kdyby měli přijíti: ale nepíšeš o lidi Králowé M“, kterým sě škoda stala w stání na Helfenburk, kdyby měli přijíti, aby jim to nawráceno bylo, a počátek ten abyšte učinili wracowati, jakož ste počátek učinili bráti. Pak o té wěci nic mi nenie poručeno od pana Medka: než když doma bude, chci list twuoj panu Medkowi okázati. A což w tom úmysla bude páně Medkowa, dáť wěděti. A s Kubcem sem mluwil o ten zlatý: tak prawí a prosí, aby sě nehněwal, žeť chce rád dáti skuoro, ale nynie že nemá. Ex Hluboka, fer. II in die S. Viti, anno oc. Lxxij". Petraš z Budowa, purkrabie na Hluboké. 42. Jindřich kníže Minsterberský králowé Johanně: o škodách, kteréž úředník její na Hluboké, Oldřich Medek z Waldeka, pánu z Rosenberka činí. Bez datum (1472 Jun.) (Kopie arch. Třeb.) a) Najjasnější kněžně, králowně a paní, paní Johanně, králowé České oc., paní mateři mé milostiwé. Najjasnější kněžno, králowno a paní, paní máti má milostiwá! WKM“ službu swú s rozmnožením wšeho dobrého wzkazuji, a rád bych slyšel, aby se WKM“ dobře wedlo a zdráwy abyšte byly. WKW wěděti dáwám, že pan z Rosenberka i se pány jinými a přátely swými žalowal jest mně i pánóm wšem, kteříž sú w Německém Brodě na sjezd wydáni od koruny, že by pan Oldřich Medek, úředník WKM“ z Hluboké zámku Wašeho, škodu welikú a znamenitú učinil na zboží jich strany w tom příměří křesťanském, i lidi zjímal, žádajíc mne i pánów, abychme o to WKM“ psali, aby to bylo jim opraweno oc.

Strana 338
338 XXII. Psaní rozličných osob, 1472. Milostiwá králowá! Já jménem swým, i wšech pánów, rytieřstwa i měst na ten sjezd od slawné koruny wydaných, žádám a prosím, aby WKM jakožto krá- lowá a paní sprawedliwá k tomu křesťanskému příměří nahlédnúc, ráčila rozká- zati panu Medkowi psáti, aby to což jest wzato a pobráno, wráceno bylo, a wězňowé aby propuštěni byli, a toho aby se wiec nedálo, aby skrze takowé wěci nebylo obecné dobré rušeno. Jindřich oc. Také WKM rač wěděti, že po napsaní listu přišlo jest opět poselstwie panu z Rozmberka, žeby pan Medek nepřestáwal škody činiti, a podáwaje se k tomu, jestližeby co jeho učinili, že také neprawiti mají, a na tom jest zuo- stáno; a nadto aby toho oprawce byli pan Strakonický a pan Petr Winter- berský. I prosím WKM“, neračte meškati pana Medka obeslati, aby těch wěcí přestal, a k čemuž se podáwá pan z Rosenberka, aby to od něho přijato bylo, a čehož žádá, aby jemu také a jeho učiněno bylo. b) Urozenému panu Oldřichowi Medkowi oc., nám milému. Jindřich starší oc. Urozený pane nám milý! Psalit jsme o panu z Rosenberka, o škodě, která se jemu od tebe stala oc. A w tom hned přišlo jiné poselstwie, žeby toho nepřestáwal, ale opět pobrati kázal. Diwno nám to do tebe, že nám psal si na sjezd, abychme tě wymluwna měli, a proto wždy nepřestáwáš škody činiti. I wěz, žeť sme na tom zuostali, i radíme, aby wěděl, že pan z Rosenberka k tomu se podáwá, jestližeby se co ot jeho stalo, a státi se nemělo, žeť má býti opraweno, a pan Strakonický a Winterberský mají toho oprawce býti; a to cožs pobral, aby také wrátiti kázal, a wězně propustil, jakožť w prwním listu o tomž píšem. Wěříme, že toho jinak pro žádnú wěc neuděláš, neboby skrze to mohlo mnoho zlého přijíti. 43. Wilém mladší z Risenberka Janowi z Rosenberka: o oprawowání škod mezi stranami čině- ných, dle zůstání w Brodě Německém. W Praze, 1472 Jun. 22. (Kop. arch. Třeb.) Urozenému pánu, p. Janowi z Rosenberka, někdajšiemu přieteli dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, netřebať psáti běhu příměřného, ale přieteli někdajší welmi milý! Jakož mně píšeš, že knězi Jindřichowi JM“ píšeš,

Strana 339
XXII. Psaní rozličných osob, 1472. 339 žeby p. Medek podlé psanie z Brodu neučinil, a že ty pane přijew i hned kázal si úředníku swému Helfenburskému wrátiti, což sú wzali na Hlubockém zboží: i wěz že kněze Jindřicha této chwíle při KM“ nenie, ale já twój list ukázal sem KM“ w raddě, a JM' králowská řekl, že ráčí o to psáti Králowé M“ a p. Med- kowi, aby sě tak stalo, jakož z Německého Brodu psáno jemu. A Rúbíkowi JM' teď píše i Bohuslawowi, aby na twé nižádnú mocí nesahali; nechť jest jemu list poslán. A staloli sě co w tomto stání, aby oprawili po oprawcích; tiem sě zpraw. Než mněťby sě zdálo, aby ty sě mi nepsal najwyšší komorník. wěda že já tím úředníkem sprawedliwě sě mám psáti, i klíče od toho úřadu mám, a ty nic. Budiž dobrý, muožešli, milý pane z Rosenberka. Dán w Praze, w pondělí před s. Janem křtitelem božím léta oc. Lxxij°. Wilém mlazší z Risenberka a na Rabí, najwyšší komorník králowstwie Českého oc. 44. Heitman Hlubocký Janowi z Rosenberka: o násilí, kteréž utrpěl od Rosenberských opat Korunský. Na Hluboké, 1472, Aug. 6. (Orig.) Urozenému pánu a panu Janowi z Rozmberka a na Krumlowě, pánu mně přiezniwému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a pane milý! Tajno WM“ nebuď, že kněz opat Korunský, prelát a kaplan najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wladislawa krále Českého, kterýž kněz opat jest w poručenstwí kniežete Hynka JM“, pána mého milostiwého, od Králowy Milosti; a kněz Hynek ráčil jest mně rozkázati, abych obránce téhož kněze opata w jeho potřebách byl, i sám král JM ráčil jest po mne poslati, a rozkázati přísně, abych jeho w swé obraně měl. I zprawen sem, že by sě jemu od WM“ stalo, a naň saženo bylo mocí w tomto křesťanském příměří. Ježto bojím sě, by skrze takowé saženie od WM“ na preláta a kaplana Králowy Milosti něco horšieho newyšlo. Neb sem já s tú wěcí bez meškánie krále JM' i kněze Hynka JM' pána mého milostiwého obeslal, a od Jich Milostí rozkázanie mám, kterak sě mám w tom mieti. I milý pane, já bych rád, by ta wěc slušně mohla mezi WM“ a knězem opatem srow- nána býti, bez wětších nesnází, a chtěl bych w tom rád pracowati, i sám o- sobně k WM“ přijeti. I račiž mi dáti WM' wěděti, co jest w tom úmyslu WM“, abych já sě w tom uměl mieti, a to po tomto poslu. Datum Hluboká, fer. V in die Sancti Sixti anno oc. lxxu°. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. 45

Strana 340
340 XXII. Psaní rozličných osob, 1472. 45. Písečtí purkrabi Helfenburskému: dotaz, chceli trwati we stání umluweném. Na Písku, 1472, Nov. 14. (Kop. arch. Třeb.) Urozenému panoši Janowi z Wlksic, purkrabi na Helfenburce, přieteli času příměřného milému. Službu naši wzkazujem, urozený přieteli milý času příměřného! Jakož toto stánie se ruší holdem i jinými wěcmi, a mybychme se rádi i lidi swé za- chowali bez takých nesnází až do času uloženého: protož daj nám to wěděti listem swým, majíli lidé naši na tebe péči jmieti čili nic? Nebť se nám zdá u- žitečné, abychme oboji lidem chudým a již welmi zahubeným toho stánie dali požiti, a náš jest ten úmysl. Protož co jest w tom úmyslu twého, nám listem swým při tomto poslu oznam. A budeliť se widěti to stánie držeti, pošliž nám list otewřeně pod swú pečetí, že chceš i s swými se wšemi je zachowati a w něm trwati. Pakliby měl co jiného wzkázanie od pána swého JM“, že nám máš dáti týden napřed wěděti, a myť tobě list náš w témž rozumu i w slowiech pošleme. Neb purkrabie Zwiekowský tak jest s námi zuostal, a list sme sobě zdělali pod wýmienkú téhodne napřed dáti s obú stranú wěděti sobě. Dat. sab- bato post S. Brictii ann. oc. lxxij°. Purkmistr a konšelé města Piesku. 46. Zdeněk ze Šternberka Jindřichowi z Rosenberka: o smrti otce jeho a o nastáwajícím jednání w Benešowě. Na Ostromeči, 1472 Nov. 21. (Orig.) Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Rozmberka, přieteli mému milému oc. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Nebožtíka pana otce twého a žalosti twé welmi mi líto jest, ale proti wuoli boží nemuožem. Jakož jsú páni a rytieřstwo oné strany před časem na nás žádali, abychom se s nimi sjeli: i nezdálo se mně a nebožtíku panu otci twému toho učiniti bez wuole krále pána našeho JM“, i obeslal sem JKM, i list s žádostí jich JM“ poslal sem. I přišla mi od JKM“ odpowěď, že JKM k tomu powoluje. Také sem se nynie se paní Pražskú sjiežděl, kdežto také w Benešowě drahně dobrých lidí bylo, a k tomu jsú přiwolili, abychom se zase w Benešowě na den Matky Božie Početie sjeli. I milý přieteli, dobré mi se zdá pro obecné dobré, aby na ten sjezd také přijeti nezmeškal, neb máme gleity bezpečnými opatřeni k tomu býti.

Strana 341
XXII. Psaní rozličných osob, 1472. 341 A jiné wšecky krále pána našeho JM“ poddané k tomu obsielám, aby byli. Datum Ostromeč, sabbato post s. Elizabet, anno oc. lxxii°. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí králowstwie Českého na JKM“ miestě a najwyšší purkrabě Pražský. 47. Oldřich Wlach z Březí purkrabí Helfenburskému: že za příkladem Zdeňka ze Šternberka také holdy wybirati chce. Na Březí, 1472 Nov. 21. (Orig.) Urozenému panoši Janowi z Wlksic, purkrabi na Helfenburce, přieteli běhu příměrného. Službu swú wzkazuji urozený přieteli běhu příměrného! I wědětiť dáwám, že pan Zdeněk JM' lidi mé připrawuje k holdu i KM“ lidi. I také wědětiť dá- wám, aby sě lidé pána twého JM“ wšickni, keří sě prwé neholdowal, sem k holdu přišli. Pakliby sě to nestalo bez meškánie, již bych musel tak učiniti, jakož na to záležie. I protož opatř sě w tom a přikaž pána twého JM“ lidem, ať k holdu přijdú; neb porozuměj tomu, kdyby mne pan Zdeněk JM' w pokoji nechal, žet- bych já také pánu twému ani jeho chudým lidem nechtěl překážeti, poněwadž pan Zdeněk JM toto křesťanské stánie zrušiti chce těmi holdy. Dat. ex Březie sabbato post Elizabet anno domini oc. lxxii". Oldřich Wlach z Březí, hajtman na Sušici. 48. Králowá Johanna p. Jindřichowi z Rosenberka: napomínání, aby dle zůstání Brodského rok dán byl komusi (Děpoltowi z Lobkowic.) Na Mělníku, 1472 Dec. 1. (Orig.) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Urozený wěrný nám milý! Máme za to, že tebe tajno nenie, kterak otec twuoj nebožtík mnohokrát jest napomínán a obsielán wedle smlúwy, která se stala w Německém Brodě, a pečet jeho přitom jest, aby wězňóm byl dán rok až do s. Jakuba Filipa, ale on to wždy swéwolně držal až do tohoto času. I jestližeby ty se k tomu neměl a roku jemu nedal, jakožť sú páni z jednostajné wuole rozkázali, aby jemu dán byl rok na čest a na wieru: wážiece tu wěc ja- kož jest w sobě, musilibychme w to sprawedliwě nazřieti a opatřiti to tak, 45*

Strana 342
342 XXII. Psaní rozličných osob, 1472. jakožby na to slušalo. Ex Mielnik, fer. 111° post Andreae apostoli, sub signeto annuli nostri, annorum domini oc. lxxn°. Propria commissio Dominae Reginae. Urozenému Jindřichowi z Rosenberka a na Krumlowě, nám milému. 49. Páni ze sněmu Benešowského Jindřichowi z Rosenberka: aby dle úmluw dal Děpoltowi z Lobkowic, wězni swému, rok na čest a na wíru. W Benešowě, 15 Dec. 1472. (Orig.) Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Rozmberka, příteli našemu milému dán bud. Službuť swú wzkazujem, urozený pane a příteli milý! Wieme, že tebe tajno nenie o tom, kterak páni, rytieřstwo i města obojie strany králowstwie Českého s powolením králów Jejich Milosti w Německém Brodě obapolně mezi sebú učinili jsú stánie a příměřie do času jmenowitého, podlé smluw w listech téhož příměří sepsaných a zapečetěných. Jakož pak při témž listu podlé jiných pánów pečet nebožtíka pana otce twého jest, w kterémžto listu znamenitě do- mieněno jest, aby wězňowé wšichni w tom času příměřném rok měli, rytieř na čest, na wieru a jiné podobné základy. Jakož pak to tak se zachowáwá, krom což se dotýče pana Děpolta syna nebožce páně Janowa Popelowa, které- hož ty, pane, w swém wězenie po otci swém máš. Ten roku nemá tak jakož by mieti měl. A za žiwnosti pana otce twého ode pánów obojie strany, když jsú pospolu w Rokycanech byli, přikázáno jest po Jarohněwowi, aby jemu rok dán byl podlé úmluw. Toho se jest ješče wždy nestalo. Protož, příteli milý, muožeš rozuměti, že nám nenie slušné, jeho w tom opúštěti. I žádáme od tebe, aby jemu rok dal na čest a na wieru, tak jakožto učiniti máš podlé smluw, jakož ty smlúwy ukazují. Jehož tu naději jmáme do tebe, že to tak opatříš a učiníš, aby nám tebe ani jiných pánów a dobrých lidí o to wiece potřebie ob- sélati nebylo. Odpowěď žádáme listem twým po tomto poslu. Dán w Bene- šowě, w úterý po swatej Lucii léta buožieho oc. lxxii°. Lew z Rožmitále, hofmistr najwyšší králowstwie Českého. Wilém mladší z Risemberka a na Rábí oc., najwyššiemu komorníku (sic) téhož králowstwie. Jan z Janowic a z Petrspurka, najwyšší purkrabě Pražský. Heřman ze Zwieřetic. Jaroslaw z Dubé a na Lipém, sudí dwora králowa po Čechách. Albrecht a Beneš, strýci, z Kolowrat. Mikuláš z Lanštýna, najwyšší písař desk králowstwie Českého. Čeněk z Klimštýna, prokurator krále Českého, i jiní páni, rytieřstwo, města na sněmu w Benešowě sebraní.

Strana 343
XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 343 50. Jindřich kníže Minsterberský Kutnohorským: aby drželi sauseda swého Trubače ku placení škody, kterauž sjew s Kolína s jinými, učinil poddaným jeho. Na Kunětické hoře, 13 Januar. 1473. (Orig. arch. Kutn.) Poctiwým šepmistru a konšelóm města Hory Kutny, súsedóm našim zwlášt milým. Poctiwí súsedé naši zwlášt milí! Jakož wás snad tajno nenie, že někteří služební s Kolína sjewše zlúpili a zebrali naše poddané Hliwické, mezi nimižto byl jest Wáclaw trubač obywatel wáš; jakož jsú Kolínští k tomu připraweni, že tu škodu platiti mají: žádáme wás, abyste také spolusúseda wašeho k tomu drželi, aby také jim pomohl platiti, poněwadž jest s nimi spolu na našie škodě byl. Pakliby se toho zbrániti chtěl., musilibychme se k němu jmieti, jakož na to záleží. Datum monte Kunětic, feria nj octava epiphaniae domini, annor. oc. lxxni. Jindřich starší boží milostí knieže Minsterberské a Kozelské, hrabě Kladský oc. 51. Oldřich Rúbík z Hlawatec purkrabi Krumlowskému: že spor mezi synem jeho a pánem z Rosenberka má ne králem, ale oprawci ustanowenými rozsauzen býti. W Netolicích, 18 Jan. 1473. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli a bratru milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš. kerak by král JM' psal mně: wšakť sem na to prwé psal pánu twému JM“, že král JM' píše wedle zpráwy pána twého. A já sem již JKM“ také psal dáwaje JM“ wěděti, co sě děje synu mému a služebníku krále JM“ w tomto slawném příměřie. A což JM“ píši, to bohdá syn muoj bude moci slušně před JKM“ prowesti. Pak JKM ráčí jej w tom opatřiti slušně, jakožto služebníka JM“. A zdálit sě tobě, wezmi před se smlúwu w Německém Brodě učiněnau, přečti ji sobě; tu poznáš, coť sě děje synu mému w tomto příměřie. Neb pan Zdeněk a pan Strakonický Jich Milost před panem Jarohněwem i přede mnau i před jinými mnoha dobrými lidmi ráčili jsú kázati čísti smlúwu w Německém Brodě učiněnau; tuť pan Jarohněw wí, že jest panem Zdeňkem a panem Strakonickým Jich Milostí rozkázáno, aby ta smlúwa zadržána byla. Wšakť sě syn muoj wždy k tomu podáwá, že od krále JM“ má zápis na tom, a máli k čemu pan z Rozmberga práwo, aby JM toho hleděl práwem, ale ne mocí. Awšak JM oprawce dobře wie. Ale ját jinak nerozumiem, než že pán twuoj JM rozuměje,

Strana 344
344 XXII. Psaní rozličných osob, 1473. že toho před oprawcemi zdržeti nemuož wedle smlúwy w Německém Brodě učiněné, i psal králi JM“. A král JM psal wedle zpráwy. Ale wšak ty dobře wieš, že je nebylo třeba o to králi JM“ psáti, že jsú oprawce od toho usazeni, aby takowé wěci i jiné, očby ruoznice byla, ráčili jednati, aby se každému spra- wedliwé stalo. Ale já se tobě diwím, že ty mně takowé wěci píšeš; wšak na twé wýmluwě nic nenie, a na mé také, budeť wšecka ta wěc na duowodu, když toho čas bude položen. Než jáť toho wždy žádám od syna swého, aby ty se pánem swým JM“ mluwil, aby sě ráčil zachowati wedle smlúwy, a lidem nepře- kážeti. A jakož mi píšeš, abych sě polepšil, že mě pán buoh kárá: i nemám sě komu zpowiedati. Ale wás pán buoh zřetedlně kárá, a zpowídáš sě, a žád- ného polepšenie od tebe newidím; pak nabermaž dosti na tu duši, a w milo- stiwé léto pojedewa do Říma na rozhřešenie. A dáwnéť jest příslowie, že druh druhu widí mrwu wuoku, a w swém břewna newidie. Datum Netolic, fer. II in die Priscae anno oc. lxxiiio. Oldřich Rúbík z Hlawatec. 52. Petr Staupenský z Húzné Budějowským: omlauwá wzátek Hiršlarowi práwem wálečným učiněný. W Sedlci, 12 Febr. 1473. (Orig. arch. Budějow.) Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a radě města Budějowského, přátelóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete, žebych wzal Hiršlařowi sedm wozuow na swobodnie silnici: wzal sem jako nepřátelóm swým, a bych mohl i wiece wzieti, wzalbych. Nenie mně wám potřebie tiem dotýkati, že sem wzal na swobodnie silnici; neb jest wám to swě- domo, že sem swú čest ohradil a odpowěděl jako dobrý člowěk ciesaři oc. JM“, i té wšie zemi, s těmi se wšemi, kdož mi dopomáhají mé sprawedlnosti; a což činím proti té zemi, to činím pro swú wěrnú službu. Ješto to jest dobrým lidem swědomo, že jest mi JCM dlužen; a když mne JM odbude, tehdy já hned wálky nechám s JM“. Také píšete, žeby týž Hiršlar byl wáš přikázaný od několiko let w prawdě. I byl sem u pana Zdeňka JM“ tu u wás na Budě- jowicích několiko let; nikdy sem neslyšel, by s wámi co trpěl. A byť wáš byl, wšak by to zbožie kázal tu složiti u wás na Budějowicích; ale kázal to složiti w Cáhlowě, a to mnoho lidí wie. Dále píšete, žádajíc, abych ty wozy s tiem statkem propustil. I wěřím wám, že o to nestanete, nebť jest ten statek nepřá- tel mých. Ex Sedlec, f. VI post Scolastice, anno oc. LXXIII°. Petr z Húzné a z Stúpného.

Strana 345
XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 345 53. Mikuláš z Sedlce Budějowským: přidáwá se k Petrowi z Húzné o wzatek Hiršlerowi učiněný. W Sedlci, 21 Febr. 1473. (Orig. arch. Budějow.) Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a radě města Budějowského, přá- telóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete, žeby na mú twrz pobral pan Stúpenský Hiršlarowi: i nenie wás tajno, kterak wám pan Stúpenský prwé odepsal, i ještě odpisuje na ty wěci, w jehožto psaní dále porozumiete. A co činíme, to činíme jako dobří lidé, ohradiwše swú čest proti nepřátelóm swým. A také dotýčete, žebyšte se k té wěci, ač nerádi, jinak mieti chtěli. I rozumiem tomu kusu dobře. I mějte se w té wěci, jakž se wám zdá, a ját se také mieti budu, jakž se mně zdá. Ex Sedlec, dominico ante Mathie apostoli anno domini oc. LXXIII°. Mikuláš z Sedlce. 54. Probošt Jan z Rabšteina purkrabi Krumlowskému: aby nestawowal lidí jeho, nemaje k tomu práwa. W Prachaticích, 6 Mart. 1473. (Orig.) Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! Píšeš o Pawla z Mahušic: bylť jest ondy zde a mluwil se mnú o to, a powěděl sem jemu, že mi se zdá, že mu nic dlužen nejsem podlé rejster a kettancí; a přes to sem jemu zlatý dal a řekl sem, že chci wyhledati w tom prawdu. A ty pak tak welmi kwapně mně křiwa činíš, a píšeš, že pro mě a pro služebníka mého Puška že lidé moji stawowáni budau, a že jemu brániti toho nebudeš. I newiem, kde si ty takowé práwo nalezl, aby pro mě a pro služebníky mé neusedlé stawowati chtěl lidi mé; a zdá mi se, že nenie slýcháno, by probošt Wyšehradský pod městské práwo aneb služebníci neosedlí do Krumlowa slušeti měli. I diwím se tomu, že ty nowiny počínáš na mě neslýchané a neobyčejné, a wěřímť že jim předse jíti nedáš těm nowotám. Pakliť se toho nezdá, a nowotamit neobyčejnými pla- ceno bude, ty tomu příčinu dáš; nebť já pánu rádbych slúžil a dobrú wuoli okazowal. A ty, mušímť prawdu powědieti, welmi s neobyčejnými wěcmi wy- skakuješ. Datum Prachatic, sabbato ante Invocauit, MCCCC lxxiii. Jan z Rabšteina, probošt Wyšehradský oc.

Strana 346
346 XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 55. Jan z Kolowrat a na Mašťowě pánům Chebským: aby kázali wrátiti, co Kašpar Jungher a Rudiš, měštané jejich, we příměří pobrali lidem jeho. Bez místa, 9 Mart. 1473. (Orig. česk. Museum.) Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Chebského dd. Službu swú wzkazuji běhu příměřného, kteréhož jste wy nezachowali a křesťanského příměřie nezdržali, kteréžto jest učiněno do swatého Jakuba Filipa, w kterémž mi král a pán muoj JM' píše, že Chebští a Loketští w tom příměří přimieněni jsú, abych sě w tom zachowal do toho času. I to sem já bohdá učinil, práwě a křesťansky sem je zachowal, jakožto na dobrého člowěka slušie; ale od wás mi sě jest zrádně a nešlechetně stalo w tom křesťanském příměří, a já žádné péče na wás sem nejměl; a bych péči na wás nebo na waše jměl, doufal bych pánu bohu, žeby mi se toho od wás nestalo, a swým bych také wám woziti nedal do wašeho města; i doufal sem tomu, že mi sě takowá wěc od wás nestane w tom křesťanském příměří, a že je držeti budete, jako jiní dobří lidé jedni druhým držie. Ale rozumiem tomu, že na swú čest málo po- mníte. A tak zprawen jsem, že ten jistý Kašpar Jungher prawí, že muoj list odpowědný jmá. I tomuť wěřím, žeť jej jmieti muože od wás ten, kterýžť sem wedle strýce swého wám odpowěděl, ale jiného nic, a kterýžto list stánie jmá z rozkázánie krále a pána mého, jakožto sem swrchu dotekl. A také slyším, žeby sě wymlúwal w tom Kašpar Jungher, žeby s wámi nic činiti nejměl; i wšak jest to dobře wědomá wěc, kterak jest Kašpar Jungher s wámi w městě wašem i jinde a Rudiš také, a zdá mi sě tak, že ste toho koblúčku mohli do- bře na jiného chowati ale ne na mne. Protož muožli to býti, kažte mi to swým zase nawrátiti, aťby mi nebylo potřebie na dobré lidi té wěci znášeti a wedle potřebnosti k té wěci sě jmieti. Odpowědi žádám konečné. Datum ff. IIII ante Gregorii papae annorum oc. LXXIII°. Jan z Kolowrat a na Mašťowě. 56. Petr Staupenský z Hůzné Budějowským: že chce i on we při swé s nimi králem sauzen býti. W Sedlci, 9 Mart. 1473. (Orig. arch. Budějow.) Opatrným purgmistru a radě města Budějowského, přátelóm dobrým. Službu swú wzkazuji, opatrní přietelé milí! Jakož mi píšete, že krále pána našeho milostiwého neběháte, a že chcete před Jeho KM“ se mnú státi:

Strana 347
XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 347 I hotow jsem já též učiniti, když mne JM' obešle koli; a tu před JM“ ho- tow jsem učiniti, což mi JKM' rozkáže. Ex Sedlec f. III post dominicam In- vocavit, annorum domini oc. LXXIII°. Petr z Húzné a z Stúpného. P. S. Newiem, proč mi píšete slowútnému, a prwé ste mi psali uroze- nému: a já wám také prwé psal pánóm, a již píši opatrným. 57. Budějowští Petrowi Staupenskému a Mikulášowi z Sedlce: napomínají je o naprawení škody Hiršlerowi učiněné. Bez datum r. 1473. (Koncept arch. Budějow.) Stúpenskému. Služba naše, urozený přieteli milý! Jakožť sme ondy psali, potom i k tobě swé wyslali, aby spolutrpiecímu našemu Hiršlarowi wěci pobrané zasa nawrátil: i odepsals nám, i wzkázal potom, že swých nepřátel hledíš, a týž Hiršlar žeby za ciesařem něco jměl. Wěz, žeť sě jest Hiršlar z Prahy wrátil, a před námi jsa tázán přísně: mělliby co za ciesařem, anebo někoho jiného než nás za pána? Wyznal, že nic za ciesařem nikdy neměl jest, aniž také koho za pána jiného má než nás, otsuzuje sě hrdla i statku swého, že jinak nenie. Protož přieteli, dle sprawedlnosti prosiece, aby témuž zboží jeho, XVIII tun herynkuow, dwa pytle peří, kauf piwa Pražského, a čtyři pawezy nawrátil, wedle toho, jakož s tebú jiné s Sedleckým činiti nemáme, než wše dobré. Nestaloliťby sě, jehož nepochybujem, muselibychom sě w té wěci již jmieti, ač neradi, wedle potřeb- nosti. A tohoť odpowědi žádáme listem po tomto poslu. Datum oc. Z konceptu tamtéž. Sedleckému. Službu swú wzkazujem, urozený přieteli milý! Tajno tebe nenie, kterak před chwílí spolutrpíciemu našemu Hiršlarowi zbožie jeho od Stúpenského wzato a na twú twrz jest dowezeno, o kteréž sme témuž psali, potom k němu poslali, žádajíc nawrácenie. To sě nestalo do sie chwíle; než jest nám wzkázal, prawě, žeby Hiršlar za ciesařem, a jiné pány než nás jměl. A když teď Hiršlar z Prahy přijel, tázali sme jej přísně, aby nám prawdu powěděl, máli co za ciesařem aneb koho jiného za pána? Otsúdil sě hrdla i statku, že nemá za ciesařem žádného dědictwí, ani koho za pána než nás. A to wše nynie Stúpenskému také píšem, 46

Strana 348
348 XXII. Psaní rozličných osob, 1473. ještě žádajíc, aby našemu statek jeho, totiž XVIII tun herynków, II pytle peří, kauf piwa a čtyři pawezy nawrátil wedle toho, jakož s ním i s tebú nic jiného nemáme, než wše dobré činiti. Protož přieteli žádámet dle sprawedlnosti, aby sě k tomu přičinil, poněwadž sě z twrze twé stalo, ať jest našemu wráceno bez dalších protahów a škod; neb nestaloliby sě, ač neradi, musilibychom se k té wěci jmieti wedle potřebnosti. Datum oc. 58. Jarohněw z Ausuší úředníkům Třeboňským: o příměří, o kteréž s p. Strážským se wyjednáwá. W Brně, 23 April 1473. (Orig.) Slowútným Janowi Wyzowi, Petrowi písaři a Prokopowi rychtáři, úředníkóm na Třeboni, přátelóm dobrým dd. Služba má wám, Wyzo, Petře, a rychtáři milý! Wěděti wám dáwám, že pan Hradecký jedná příměřie mezi panem Zdeňkem, pánem mým, a Budějow- skými s panem Strážským; i jest na tom zuostáno, že má wám o tom na Třeboň wěděti dáno býti od úředníków páně Hradeckého; i otewrúc ten list a opatřiec, pošlete jej hned bez meškánie purkrabi Krumlowskému, a sami se tak wedle toho zachowajte, neb jest Hodějowský za to slíbil panu Strážskému na miestě pana Hradeckého. A tento list, kterýž na Witoraz swědčí, hned bez meškánie tam pošlete. Ex Brunna fer. VI Georgii anno oc. lxxiii°. Jarohněw z Usušic. 59. Petr Staupenský Budějowským: že we při swé s nimi chce se zachowati dle rozkazu krále (Matiáše.) W Krumlowě, 18 Jun. 1474. (Orig. arch. Budějow.) Opatrným purkmistru a radě města Budějowského, přítelóm dobrým d. Služba má, opatrní přietelé dobří! Jakož mi píšete, abych wám dal wě- děti, chcili o to, což se Hiršlara dotýče, wedle rozkázánie Králowské Milosti uči- niti, a jednoho sobě za obrmana zwoliti oc. Mám za to, že jsú wás poslowé waši, kteříž w Brně byli jsú, toho zprawili, že jest Králowská Milost rozkázal nám, sobě o tu wěc dwa dobré člowěky zwoliti, a jestli žeby ti mezi námi konce učiniti nemohli, tehdy abychom obojí o to na pánu Zdeňkowi, Jeho Milosti, konečně přestali. I když JM' w kraji bude, chci a hotow jsem já s wámi před JM“ o tu wěc státi, i k ubrmanóm swoliti. Ex Crumlow f. VI post S. Viti, anno oc. LXXIII. Petr z Húzné a z Stúpného.

Strana 349
XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 349 60. Jan z Lobkowic Benešowi Libšteinskému z Kolowrat: že swoluje k nawrženému spůsobu wywazení dluhu sirotčího, a že nepojede s králem do Opawy. Bez místa, 30 Jul. 1473. (Orig. arch. Domažlic.) Urozenému pánu, panu Benešowi z Kolowrat a na Libsteině, foitu šesti měst a haitmanu kraje Slanského, bratru mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře zwláště milý! Napřed bych rád slyšal, abyste se dobře měli a zdráwi byli wšicni. A jakož ste mi psali o ten dluh sirotčí panu Bawuorkowi: i prosím wás, milý pane bratře, že se k to- mu přičiníte a tu wěc jednati budete jakž se wám najlépe zdáti bude; máť jest k tomu dobrá wuole, abychme jedno, wywazeni byli, aby nám tak šeredně neláli. Neb sem se toho jakž jsem žiw warowal, že mi pro mé neláli, než teď pro jiné. I prosím wás, milý pane bratře, opatřte tu wě wedle c zdánie a rozumu swého. A také jakož ste mi zkázali, abych wám dal wěděti, pojeduli s králem JM“ do Opawy: i dáwám wám wěděti, že nepojedu, a to pro některé swé pilné potřeby, že odjeti nemohu. Dán w pátek po swětiem Jakubě, léta oc. lxxim°. Jan z Lobkowic a na Hasištýně. 61. Jan Zajíc z Hasenburka Chebským: o jejich nesnázích s pány z Plawna. Na Kosti, bez roku, snad 1473. 13 Oct. (Orig. arch. Chebsk). Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Chebského, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Jakož mi wypisujete swé nedostatky a škody, kteréž se wám od pánuow z Plawna dějí oc. toho jest mi welmi líto. Mám za to, že brzo sněm budem mieti; tu já chci to také na jiné pány wznésti, a k tomu sě rád s pilností přičiniti, a wy také mějte toho pilnost, když zwiete, že by kde sněm byl, abyšte tu také swé poselstwie učinili. A w té mieře nemeškajte o to obeslati také pana Zdeňka z Sternberga oc. kterýž jest nynie na Polné blízko od Jiehlawy. Bylbych wám rád německy odepsal, ale neměl jsem tak w skoře při sobě německého písaře. Datum ex Cost, feria IV ante festum S. Calixti papae. Jan Zajiec z Haznburga a z Kosti, najwyšší kancléř králowstwie českého. 46*

Strana 350
350 XXII. Psaní rozličných osob, 1473. 62. Bohuslaw ze Šwamberka Sigmundowi opatu Teplskému: o faráři w Owesných Kladrubech. Na Boru, 12 Dec. 1473. (Orig. arch. Tepl.) Dóstojnému, ctihodnému knězi, knězi Sigmundowi opatu Teplskému, mně milému dd. Službu swú wzkazuji, kněže preláte milý! a wěz to, že sem dal faru w Owesných Kladrubech Albrechtowu Mayndlowu synu, fojta mého Be- čowského oc.; i to wědúce, milý kněže opate, wěřímť wám, že ho hindrowati nebudete, ale na čemž by wás potřebowal, jemu dobrú wuoli že wokážete. Datum in Bor, dominica in adventu domini 3° Gaudete oc. lxxiij°. Bohuslaw z Šwamberka, najwyšší hofmistr králowstwie Českého, a hajtman kraje Plzenského. 63. Zdeněk ze Šternberka bratřím z Rosenberka: stížnost wede na to, že Děpolta z Lobkowic jednostranně šacowawše, smlauwu s ním učinili. Na Zelené hoře, 2 Mart. (1474) (Orig.) Urozeným pánóm, panu Jindřichowi a panu Wokowi bratřím z Rozmberka, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji, urození páni a přátelé milí! Wědomo jest wšem dobrým lidem, kteříž při dobytí zámku Rozmberka byli, kterak dobří lidé služeb- níci moji pana Popela, kterýž na témž zámku dobyt s synem, otci wašemu ode mne swěřili sú, kterýžto pan Popel w wazbě téhož otce wašeho umřel, a syna jeho wy bez wědomie a wuole mé, k němuž já tak dobré práwo, neřku lepšie, jakožto otec wáš neb wy, bohdá mám, šacowali ste a smlúwu s ním učinili. Protož wěřím wám, ač sami na tomto sněmu w Praze nebudete, že s plnú mocí k tomu pošlete; neb já wás tudiež o to i o jiné některé wěci winiti míním, a sprawe- dliwé, (ač budeli mě moci potkati) přijeti. Ex Zelená hora fer. IV quatuortem- porum Quadragesimalium. Zdeněk z Šternberga, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí králowstwí Českého na JKM“ miestě a najwyšší purkrabě Pražský.

Strana 351
XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 351 64. Králowá Johanna pánům z Rosenberka i ze Šternberka: upomíná je o propuštění Děpolta z Lobkowic z wězení. a) Na Mělníku, 31 Mart. 1474. (Orig.) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. urozenému Jindřichowi z Rozmberka a na Krumlowě, wěrnému našemu milému. Urozený, wěrný nám milý! Posieláme k tobě slowútného Ondřeje Mla- dějowského, hajtmana našeho Hlubockého, wěrného milého, poručiwše jemu o něk- teré pilné wěci s tebú od nás mluwiti. Protož cožkoli nynie w této mieře od nás s tebú mluwiti bude, jemu aby toho úplně a docela wěřil, tak jakobychme sami osobně o to s tebú mluwili. Datum Mělník fer. V ante dominicam Pal- marum, annorum domini oc. lxxiiii', regni nostri anno XVI°. Ad mandatum proprium dominae reginae. b) Tamtéž, 1 Apr. 1474. (Orig.) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Pozdrawenie naše wzkazujeme, urozený wěrný nám milý! Dáwámeť wě- děti, že sme učinili poselstwie k urozenému Jindřichowi z Rozmberka o to wězenie urozeného Děpolta z Lobkowic, wěrného našeho milého, a s tiem poselstwím poslali sme Mladějowského, hajtmana našeho Hlubockého, žádajíce toho na něm, aby se jemu dálo wedle jiných wězňów dobrých lidí, a wedle té smlúwy Bene- šowské obapolně swolené a učiněné oc. I žádámeť tebe také wedle toho s pilností a wěříme, jakožto nám zwláště milému, že se k tomu přičiníš s pilností, a jeho k tomu jako ředitel napomínati a držeti budeš, aťby to učinil, a tak se w tom měl a zachowal wedle těch obapolných smluw, pro dobré obecné a pro upoko- jenie této slawné koruny; neb jestli žeby se toho nestalo, a dal se w tom jináče naleznúti, muožeš tomu dobře rozuměti, žeby nic dobrého skrze to nemohlo při- jíti. Neb my jeho jakožto sirotka w poručenstwí swém majíce, nebudeme moci opustiti, a wy páni ředitelé z práwa to máte učiniti i wšickni wedle wás, ktož sú k těm smluwám swolowali, každého k tomu držeti a připrawowati, ktožby se z těch smluw wytrhal, aby tomu dosti učinil. Jakož tu plnú wieru máme, že ty, miluješli pokoj a dobré obecné, k tomu se přičiníš. Datum Mělník fer. VI ante dominicam Palmarum, sub signeto annuli nostri, annorum domini oc. lxxmi". Commissio propia dominae reginae. Urozenému Zdeňkowi z Šternberka oc., wěrnému nám milému.

Strana 352
352 XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 65. Králowá Johanna Jindřichowi z Rosenberka: o Děpoltowi z Lobkowic a o škodách probošta Drkolenského. Na Mělníce, 5 Mai. 1474. (Orig.) a) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Urozený wěrný nám milý! Toho od tebe welmi wděčni jsme, že jest uro- zenému Děpoltowi z Lobkowic, služebníku našemu wěrnému milému, rok k žádosti našie do swatého Hawla dán, ježto tobě budeme to zase wším dobrým připo- mínati oc. Ale nám se zdá, že jest to wěc neslýchaná ani obyčejná, dáwati jemu wěděti na jiné zámky k postawení, a jeho by tu přítomna nebylo, ježto snad skrze to mohlby w nějaké domněnie někomu ne swéwolně upadnúti; jakož my pak jináče o něm nedržíme, než že se již tak podlé toho běhu zachowá, jako na do- brého člowěka slušeti bude. Pak jakžkoli ta wěc w sobě jest, žádámeť toho na tobě s plným doufáním, wěříce že to ježtě pro nás učiníš, a jemu wěděti podlé zawázanie jeho na Lobkowice listem swým dáš, a jinam nic, a tudy aby mohl tomu dosti učiniti podlé zawázanie slibu swého. To učině, welikú nám w tom a zwláštnú wděčnost okážeš. A což se toho pobránie, jakož nám píšeš listem swým, lidem twým dotýče, toho welmi nerádi slyšíme, a jest nám toho líto. I píšeme Mladějowskému, hajtmanu našemu na Hlubokú, wěrnému našemu milému, aby se nato s pilností ptal, a wyptaje se nawrátiti zase kázal. Jakož za to máme, že mimo psanie naše jináče se mieti nebude. A toho wěděti jemu dánie od tebe žádáme za psanú odpowěď, tu naději do tebe majíce, že nás w žádosti našie nikoli neoslyšíš. Ex Mělník fer. IIII (sic) ipso die sti. Gothardi, sub signeto annuli nostri, anno domini oc. lxxinj°. Commissio propria dominae reginae. Urozenému Jindřichowi z Rozmberka a na Krumlowě, wěrnému nám milému. b) Odpowěd na to. Na Krumlowě, 11 Mai. 1474. (Koncept.) Najjasnějšie králowá a paní, paní milostiwá! Službu swú WM“ wzkazuji. Jakož jste mi WM' psáti ráčili o pana Děpolta Popela, což se jeho záwazku dotýče, žádajíc, kdyžby k stawení napomenut měl býti, aby jemu listem mým na Lobkowice dáno dylo wěděti oc. I račte WM wě-

Strana 353
XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 353 děti, že se mně toho jinak měniti nehodí, k čemuž se jest on osobně, přede mnú jsa, zawázal. A wěřím WM“, že mi w tom za zlé mieti neráčíte. Než w čemž- bych já w jiném WM“ poslúžiti mohl, to chci rád učiniti. Také wěděti WM“ dáwám, kterak hajtman WM“ z Hluboké, Ondřej Mladějowský, zjímal jest dwa člowěky knězi proboštowi Derkolenskému, kdežto jest nadánie předków mých, a dále jemu pohruožky činí. Psal jsem jemu několikrát, aby ty lidi propustil a kněze pro- bošta v pokoji nechal, a kterak jest to nadánie předków mých, nébrž že já ještě na tom některé duochody jmám. Ale on wždy přesto lidi wězí. Prosím WM abyšte ráčili rozkázati úředníku swému, aby ty lidi propustil, a dále aby na to nesahal, což jest nadánie předków mých a w obraně mé. Jakož pak jest to i na sněmu w Benešowě ohlášeno, i před WM“ aneb před jinými pány muož oká- záno býti, že jest to w prawdě tak. Ex Crumlow fer. VI post Stanislai anno oc. lxxiiii°. Jindřich. 66. Králowá Johanna Arnoštowi i Albrechtowi knížatům Saským: aby oznámili, kdy we při swé s Jindřichem z Rabšteina před králem Wladislawem jednati dáti chtějí. Na Mèlníce, 14 Jun. 1474. (Orig. arch. Drážďan). Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Pozdrawenie a přátelstwie naše s rozmnožením wšeho dobrého wzkazujeme, oswiecená kniežata, šwagře a synu naši zwláště milí! Jakož nám píšete o tu wěc, což se Wašeho Přátelstwí a uroz. Jindřicha z Rabsteina dotýče, posielali sme s pilností k králi Jeho Přátelstwu, Synu na- šemu milému, i tak jest ta wěc spuosobena, že má týž Jindřich před Jeho Přá- telstwím státi a wám i wašim i každému, z čehožby mu wina dána byla, práw býti. Protož budeteli chtieti k němu co mluwiti, dajtež nám bez meškánie wě- děti, ať my dále o to krále Jeho Přátelstwo starati budeme, aťby jemu rok k stání položen byl, k kterémuby se času Wašemu Přátelstwí zdálo, žebyšte mohli anebo waši poddaní býti. Ex Melník fer. III ante festum S. Viti, sub signeto annuli nostri, anno dni oc. lxxnij°. Commissio propia D. Reginae. Oswieceným a wysoce urozeným Arnoštowi sw. Římské říše najw. maršalku a korferstu a Albrechtowi bratřím, kniežatóm Saským, lankrabiem z Durink a markrabiem Mišenským, šwagru a synu našim zwláště milým.

Strana 354
354 XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 67. Králowá Johanna Jindřichowi z Rosenberka: že swoluje, aby lidé probošta Drkolenského na rukojně propuštěni byli. Na Mělníku, 24 Jun. 1474. (Orig.) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš o to, což se pobránie lidem twým, kteříž jsú kláštera Drkolenského, dotýče, prawě že jsú twoji a nadánie předkuow twých oc. myť toho newieme; než wieme, i tebe samého tajno nenie, kterak weliké se škody nám a našim poddaným dějí z té země a krajiny. A tak slyšíme, že ten opat biskupu Pasowskému přislušie, a od toho se nám škody dějí. Protož nám za zlé neměj. Než přes to wždy, abychme nic neukřiwdili, pro tě to chceme učiniti, a kážem je na rukojmě dáti, a podáwáme o to přede pány ředitele, aby w to nahledli a rozeznali; a budúlit twoji, budet jim opraweno, a budú při tom zachowáni. Ex Mělník fer. VI ipso die beati Johannis Baptistae sub signeto annuli nostri, annorum domini oc. lxxiiiio. Commissio propria dominae reginae. Urozenému Jindřichowi z Rozmberka a na Krumlowě, wěrnému nám milému. 68. Jan z Kolowrat a na Mašťowě králi Wladislawowi žaluje na Chebské měšťany, kteří lidem jeho we příměří pobrali statek, aniž ho wrátiti chtějí. Bez datum, (Jun. 1474.) (Orig. česk. Museum.) Najjasnějšiemu kniežeti pánu, panu Wladislawowi králi Českému, markrabie Morawskému oc., pánu mému najmilostiwějšiemu. Najjasnější králi pane a pane muoj najmilostiwějšie! Služba má WKM“ po wše časy poddanú (sic)! Milostiwý králi, jakožť WM“ prwé žalowal na Kašpara Jumkera a na Rudiše, že sú lidem mým statek jich pobrali a nic jim zase newrátili a je šacowali; a nenie (sic) opět w středu na swatého Wíta dwa člo- wěky mi jali sú, a ti sedí na Rudušowě twrzi na Pogrutě. Milostiwý králi! WKM“ prosím jako pána swého milostiwého, abyšte mi ráčili radni a pomocni býti, jako pán muoj milostiwý, a ráčili mne w té wěci litowati, nebť mi se weliká křiwda děje. A s nimi sem neměl nikdá nic činiti, než Chebským sem byl odpo- wěďal wedle pana Beneše strýce swého, a ten s nimi dáwno příměří má. A

Strana 355
XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 355 Waše Král. M mi také psala, abych s Loketskými a s Chebskými příměřie zachowal, že jsú také w to příměřie přimieněni: rozkázaní WM“ sem já učinil. I milostiwý králi! takowá wěc skrze žádného nepřichází, než skrze Chebské; ježtor WM“ prosím, abyšte mi neráčili zalé (sic) mieti, jestliže swých nepřátel zase budu hleděti a té křiwdy litowati, kteráž mi se od nich děje. Datum. etc. Jan z Kolowrat a na Mašťowě. 69. Jarohněw z Úsuší Jindřichowi z Rosenberka: zpráwy o rokowání w Polné, o hrozící wálce oc. W Sedlčanech, 17 Aug. 1474. (Orig.) Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Roznberka, pánu mému milostiwému bď. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Račte wěděti, že Rehoř přijel z Prahy ke mně do Kňowic, a powěděl mi, že pana Wiléma z Rabie nenalezl w Praze; neb pan Wilém ujel na rok do Polné s panem Strážským, s panem Kdulincem a některými wiece, a že tu krále Uherského raddy také býti měli w pondělí minulý den Matky božie, a o tyto nesnáze rokowati. Jestli že nesrokují, tehdy na tom jest, že wojensky král Pražský s swú stranú wytrhnúti mají, a w pondělí najprw příští na Kačíně býti. A také to za jisté prawie, že král starý Polský na poli leží a wtrhnúti má do Slezii, a jeho syn z Čech do Morawy. Pro kte- réž příčiny neměl s kým Rehoř o waše potřeby pilnější rozmlúwati, když pana Wiléma nenalezl. A protož chci jej Rehoře zase poslati, a na to sem jemu kázal w Sedlčanech pozuostati. Než o Malowce tak jest zjednal, že král psal Malow- cowi, aby Miličinských w pokoji nechal a na ně nesahal. Beyšowcowi JM' také píše a přikazuje, aby wašim lidem nepřekážel ani škoditi swým dopustil. Pakliby se jemu co zdálo do WM“ neb lidí našich, aby toho před pány řediteli hleděl. Ten list jemu bez meškánie pošlete. Také račte poslati sem na Sedlčany ty kár- níky, kteříž koní nemají, zwlášť Linharta, a něco wyjmúce pěších na Helfenburce. buď pak že byšte i z Krumlowa měli dodati, tak aby bylo wšech i s kárníky deset: a ty hned bez meškánie pošlete, nebo jest toho potřeba, o níž se psáti nehodí. A kažte lidem tak newelmi hlasitě mlátiti cožť mohú. A což se wiece zwie. to se WM“ dá wěděti. Datum Sedlčan fer. IIII post Assumpcionem Setae. Mariae vir- ginis, anno domini oc. lxxiiiI. Jarohněw z Úsušie. 47

Strana 356
356 XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 70. Králowá Johanna Arnoštowi i Albrechtowi knížatům Saským: že nemůže jinak nežli držeti se strany krále Wladislawowy w Čechách; protož aby tolikéž činili a jí pomocni byli. Na Mèlnice, 10 Sept. 1474. (Orig. arch. Drážďan.) Johanna boží milostí králowá Česká, markrabina Morawská oc. Pozdrawenie naše a přátelstwie, s rozmnožením wšeho dobrého, wzkazu- jeme. Oswiecená kniežata, šwagře a synu nám zwláště milí! Dáwáme Wašemu Přátelstwí wěděti, že z daru pána boha wšemohúcieho zdráwi jsme a dobře se máme, wám i s oswiecenými manželkami i s dietkami wašimi dobře se měli a zdráwi byli. (sic) Šwagře a synu naši zwláště milí! Máme za to, že Wašeho Přátelstwie tajno nenie, kterak z dopuštěnie božieho osiřewše po smrti najjasn. kniežete a pána Jiřieho sl. pam. krále Českého oc. manžela našeho najmilejšieho, jehož duši pán buoh wšemohúcí rač milostiw býti, seděli sme w pokoji, k žádnému se přichýliti nechtiece, ani komu pomáhati, ani jaké wálky wésti, chtějíce se w naší sirobě zachowati jakožto na osiřalú wdowu pokojnú králowú příslušaloby. Ale widúce a znamenajíce, kterak mnohá protiwenstwie dějí se této slawné koruně i také najjasn. kniežeti a pánu Wladislawowi králi Českému oc. túž korunú ko- runowanému a mazanému, synu našemu milému, znamenawše to, kterak sme mnoho dobrého napřed od pána boha wšemohúcieho a od též slawné koruny wzali i podnes bráti nepřestáwáme: nemohli sme se tomu déle díwati, widúce že nám jest wždy s ní zuostati, zlé i dobré trpěti: i umyslili sme sobě a koneč- ně na tom ustanowili, abychme při též koruně a při již jmenowaném synu na- šem milém konečně zuostali a pomáhali, pokudž jediné možnost naše bude moci stačiti. Protož to wědúce Waše Přátelstwo, žádámeť na wás se wší pilností a wěříme, jakožto našim zwláště milým šwagru a synu, že to pro dáwné mezi námi lásky zachowánie učiníte, a nás, syna našeho nadepsaného, a již řečené koruny nikoli neopustíte, pro takowé nebo wětčie odplaty zase okázanie. Ex Mielnik, sabbato post nativitatem glorme virg. Mariae, sub signeto annuli nostri, annorum dni oc. lxxinj°. Propria commissio D. Reginae. Oswieceným Arnoštowi swaté říše Římské najw. maršalku a Albrechtowi bratřím kniežatóm Saským, lankrabiem z Durink, markrabiem Mišenským, šwagru a synu našim zwláště milým.

Strana 357
XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 357 71. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: zpráwu dáwá o uzawřeném mezi králi příměří. We Wratislawi, 28 Nov. 1474. (Orig. arch. Budějow.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Českých Budějowic, přáteluom a súseduom milým. Služba má, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Wěděti wám dáwám, že z daru wšemohúcieho boha mezi najjasn. kniežaty, césařem JM“, králem Uherským a králem Českým, a králem Polským přímiřie jest a dobře utwrzené od hodu S. Ducha až za dwě létě pořád zběhlé. Proto sem posla wašeho zdržal, ažby sě ty wěci dokonaly, a on aby k wám s dobrú nowinú sě wrátil. A po- leť sú již wšechna roztržena. Ex Wratislawia, fer. II ante Andreae, annorum. oc. lxxinj°. Zdeněk z Šternberka, najjasn. Uherského a Českého oc. krále najw. hauptman wšech zemí králowstwie Českého na JKM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský. 72. Zdeněk ze Šternberka pánům Kutnohorským: o propauštění obapolném wězňůw (po uzawřeném příměří.) We Žlebích 30 Dec. (1474.) (Orig. arch. Kutnohor.) Opatrným šepmistróm a konšelóm na Horách Kutnách, přátelóm a súsedóm milým. Služba má, opatrní přietelé a súsedé milí! Jakož mi píšete, což jest na wás, že se k tomu mieti chcete, aby wězňowé propuštěni byli: jáť se také k tomu mám, aby propuštěni byli ti, kteříž mi w moc od Zeleného a Planknara dáni; jediné ať pan Trčka také, kteréž jest zjímal, když sú s Kolína jeli, některé pěšie, i také mistra kteréhož mého jal, propustí. Neb sú mne za to prosili Zelený a Planknar, abych jich nepropúštěl, leč pan Trčka ty propustí. Ex Zleb, fer. VI ante S. Silvestri. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí k. Č. na JKM“ miestě a najwyšší purkrabie Pražský. 47*

Strana 358
358 XXII. Psaní rozličných osob, 1474. 73. Racek z Šwamberka Jindřichowi z Rosenberka: odkládá odpowědi až do příjezdu pána swého. Bez místa, 31 Dec. 1474. (Orig.) Urozenému pánu panu Jindřichowi z Rozmberka oc. pánu mně přízniwému. Službu swú wzkazuji WM“, urozený pane, pane milý! Jakož WM' pánu mému JM“ píše, co sě pánuow Rakušanuow dotéče: i rač WM wěděti, že pán mój JM juž na šestú neděli doma nenie; než juž čekám JM“ na každý den, i kdyžkoliwěk JM přijede, juž WM“ pán mój JM hned sám na to odpowěd dá. Datum sabbato ante Circumcisionem domini annorum oc. lxxv°. Racek z Šwamberka oc. 74. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: aby přijeli na sjezd do Strakonic rozepsaný k urownání pře jejich s Prindlem. We Zdáru, 6 Januar. 1475. (Orig. arch. Budějow.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a súsedóm milým. Služba má, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Zprawil mě Prindl spolusúsed wáš, kterak ste několiko neděl s Kocowským w odpowědi byli; a diwno mi, že ste toho na krále pána našeho JM' newznesli, nebo na mě, ježto byšte nebyli opuštěni. Mám za to, že máte psanie od JKM“ o tomto sjezdu, jenž w Strakonicích od této neděle w témdni býti má; jakož pak páni, rytieř- stwo, wy i Plzenští k témuž obesláni jste. I jáť wám wěřím, že tu také budete. Také mi týž Prindl prawil, kterak se jest mezi wámi a jím nějaké záštie stalo o některé wěci, ježto se jemu zdá, žeby ho od wás to potkati nemělo. I kázal sem Prindlowi býti na ten čas w Strakonicích; a když wy tu také budete, já se mezi wámi rád přičiniti chci a tu wěc srownati. Pakli se sami přátelsky prwé o to srownati muožte, to já rád widím. Ex Zdiar, fer. VI die Epiphaniae. Zdeněk z Šternberka, najjasn. Uherského Českého oc. krále najw. haitman wšech zemí kr. Českého na JKM" miestě, a najw. purkrabie Pražský.

Strana 359
XXII. Psaní rozličných osob, 1475. 359 75. Zdenčk ze Šternberka Budějowským: aby, když nepřijeli do Strakonic, nepočínali aspoň nic proti Prindlowi do jeho s nimi se shledáni. We Strakonicích, 17 Jan. 1475. (Orig. arch. Buděj.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a súsedóm milým. Služba má, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Jakož jest nějaká ruoznice a nesnáz wznikla mezi wámi, Prindlem, waším spoluměštěnínem, a on obáwaje se, ke mně na zámek muoj Witoraz jakožto k haitmanu krále pána našeho milostiwého přijel jest: i chtěl sem já tu wěc mezi wámi rád w dobrý konec uwesti, jakožbych to z powinnosti úřadu swého na miestě JKM“ učiniti powinen byl: ale že ste sem nepřijeli, toho se nestalo. I wěřím já wám, jakožto přátelóm a súsedóm milým, že wy té wšie wěci, což mezi wámi a Prindlem jest, w dobrém stání až do mého s wámi shledánie (kteréž brzy bohdá bude) státi ponechali, a naň ani na statek jeho žádnú mocí w té mieře nesahali (sic). Neb já ještě rád se přičiniti chci, aby ta wěc w dobré mezi wámi uwedena byla; a také se w té wěci bohdá jinak nic než což prawého bude mieti chci. Ex Strakonicz, fer. III die S. Antonii. Zdeněk z Šternberka, najjasn. Uherského Českého oc. krále najw. haitman wšech zemí kr. Českého na JKM“ miestě, najw. purkrabie Pražský. 76. Páni čeští w Brně rokující p. Lwowi z Rožmitála: aby proti pánům z Rosenberka nic mocí nepočínal. W Brně, 26 Mart. 1475. (Orig.) Urozenému pánu p. Lwowi z Rožmitála a na Blatné, najwyššiemu hofmistru k. Č. a haitmanu kraje Prachenského, přieteli našemu milému. Službu swú wzkazujem, urozený pane a přieteli náš milý! Došlo nás, kterakby ty nějakú nesnáz proti pánóm z Rozmberka počieti mienil a jim škody činiti. Milý přieteli! wieme že dobře w paměti máš, kterak jest toto slawné pří- měřie učiněno, kteréž se ode wšech w té slawné koruně české drží. Také tebe snad tajno ... (chyba w orig.)... k konečnému králuow našich JeM“ a té slawné koruny upokojení jednají; kteréž když dokonány budú, ty i každý, s kýmby co činiti

Strana 360
360 mieti mienil, práwem wiece než takowú nesnází dosiehnúti moci bude. Protož tebe prosíme, i jakožto přieteli wěříme, že na pány z Rozmberka žádnú mocí a záhubami nesáhneš sám ani skrze koho jiného dotud, ažbychom my s tebú o ty wěci sami rozmluwili. Rozoměje tomu, kterakby to bylo napřed proti tomu kře- sťanskému příměří, i také proti wuoli králuow pánuow našich JehM“, i tobě by to slušné nebylo, jakožto úředníku zemskému. Nebo nepochybujem, budúliť páni z Rozmberka co winowati, žeť bez takowých nesnází sprawedliwé učinie. Odpo- wědi twé žádáme po tomto poslu. Ex Brunna, die sacro Pascatis anno dni oc. lxxv". Zdeněk z Šternberka najjasn. Uh°. Česk°. oc. krále najw. haitman wšech zemí k. Č. na JKM“ miestě a najw. purkrabie Pražský. Wilém mladší z Rizmberka na Rabí, komorník k. C. Jan Zajiec z Hazmburka a z Kosti, kancléř k. Č. Jindřich z Hradce, haitman krajów Bechynského a Wltawského. Jan z Cimburka a na Boleslawi, haitman kraje téhož. Beneš z Kolowrat na Libšteině, foit Šestiměst. XXII. Psaní rozličných osob, 1475. 77. Purkrabí Zwíkowský Jarohněwowi z Usuší: o nepropauštění wěznůw proti smluwám učiněným oc. Na Zwíkowě, 15 Apr. 1475. (Orig. arch. Worlik.) Urozenému panoši panu Jarohněwowi z Úsušie oc. přieteli mému milému. Služba má napřed, urozený přieteli a pane Jarohněwe milý! Pán mnoj JM rozkázal mi jest wám psáti a wám na wědomie dáti, že JM“ lidí, kteříž jsú wězňowé na Piesek a na Tábor a na jiné zámky okolnie, nepropúštějí tak wedle smluw a zřiezenie oc. I wěřímť, milý pane Jarohněwe, že wy kteréž wězně máte na zámky a s zámkuow jich, jim wězňów nepropustíte, lečliby oni naše propúštěli oc. Také milý přieteli, jakož ste mi řekli w Praze, že mi kážete psa Rýsowi wrátiti: i wěřímť wám, že jemu kážete, ať mi jest wrácen a po tomto poslu poslán. Dat. ex Zwiekow, sabbato post Tiburtii & Valeriani beatorum martyrum anno oc. lxxv. Jan Mnišek z Blahust, purkrabie na Zwiekowě.

Strana 361
XXII. Psaní rozličných osob, 1475. 361 78. Wilém z Risenburka a Čeněk z Klinšteina Zdeňkowi ze Šternberka: aby přikázal pánu z Plawna učiniti sprawedliwé Sigmundowi opatu Teplskému. Bez místa, 25 Jul. 1475. (Orig. arch. Tepl.) Urozenému pánu panu Zdeňkowi z Šternberka oc. panu šwagru a přieteli našemu milému. Službu swú wzkazujem, urozený pane pane, šwagře a přieteli milý! Rač wěděti, že král JM' pán náš milostiwý poručiti a rozkázati nám jest ráčil, wám pane psáti a na wás wznésti, kterak pán z Plawna nezachowáwá sě podlé smluw Benešowských, jakož jest měl postúpiti wsí a zboží, w kteréž se jest byl mocí uwázal od kláštera Teplského, toho jest neučinil, a což jest o to napomínán od krále JM“ i od kněze opata Teplského, nic sě nato obrátiti nechce. I žádá toho JM pane od wás, abyšte panu z Plawna o to psali a jemu přikázali, aby on učinil to, což podlé smluw má učiniti, a těch zboží aby sě zbawil, a wiec natom knězi opatowi a konventu jeho překážek nečinil swéwolně; neb pane wiete, že jest to powinen učiniti. Datum anno oc. f. iij ipso die sancti Jacobi apostoli gloriosi. Wilém z Rizenberka a na Rabí, najwyšší k. k. Českého, a Čeněk z Klinšteina, prokurator krále Českého.

Strana 362
B. X. AKTA WEŘEJNÁ I SNĚMOWNÍ W KRÁLOWSTWÍ ČESKÉM od r. 1466 do 1500. (Pokračowání. Srwn. díl IV, 99 sl. a 413 sl. Podáwáme tu také dodatky nowě nalezených listin k rokům 1466 — 1490.) 1. Zpráwa stawowské kommisse o swobodách zemských. W Praze, na sněmu, 2 Oct. 1466. (Z rkpp. Talmberg. ƒ. 366 a Gersdorf. ƒ. 322. „Léta božího tisícího čtyřstého šedesátého šestého, we čtwrtek po swatém Remigii, pan Zdeněk z Šternberka s jinými pány, k tomu wydaní, seděli sú na ohledáwaní práw a listuo a desk, což se swobod zemských dotýče". O berně zemské listowé. Item král Jan slibuje berně nebrati, lečby kterú dceru wdáwal, a toliko po wěrdunku s lánu, totiž po XVI gr. W témž listu slibuje obywatele při jich práwích zachowati. Datum toho 1323. Item druhý list krále Januo w táž slowa, hned po dwú létú daný. Item třetí list téhož krále Jana a Karla syna jeho markrabě Morawského, jímž se oba zawazují pod přísahú na swatém čtení učiněnú a pod kletbú, za swé dědice a budúcí, potom berně nebrati, lečby syn se jeho korunowal, aneb žeby kterú wdáwal dceru, tehdy potom w roce toliko obecní berni po puol hřiwně s lánu totiž XXVIII gr. Datum toho 1338. Item čtwrtý list císaře Karluo, ten toliko proto, že jemu tehdá berně dána pro některú potřebu, odpauští, kteráž by najprw z práwa neb z obyčeje měla dána býti. Datum toho 1369.

Strana 363
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1466. 363 O minci. Item králuo a císařuo list na minci, aby ke stu hřiwnám čistého stříbra wíce přísady nebylo, než dwanácte hřiwen mědi, tak aby sedmdesáte grošuow za hřiwnu šlo, a dwanácte haléřuo za groš. Item dwa versuchary míti mají při minci, jednoho král a druhého páni, kteří na saudě sedají, a ti toho wsaditi i také ssaditi mohú, kdyžby chtěli. O wojnách. Item co se nalezá w práwích, statutích císaře Karlowých, že obywatelé králowstwí Českého pomezí na swuoj náklad do tří neděl brániti mají, a pro- dliloli by se to dále, tehdy sobě a koňuom potřebu z králowstwí bráti mohú. A ačkoli ta práwa odwolána jsú týmž císařem a Janem markrabí Morawským léta oc. MCCCLV, wšak to tak w práwích zemských muož býti wyjednáno a okázáno, neb táž statuta na stará práwa zemská ukazují. Toho také odwolání jsú dwa listy. O chowání koruny. Item nález panský, že nemají otewříny býti, jediné když páni w plném saudě sedí oc. Lečby králi bylo potřebí: tehdy před najwyšším komorníkem, sudím a písařem zdieti má swú potřebu, a hned zase zawříti. O swobodě panské a o nálezích. Item od dáwních časuow tak se nalezá, že jsau páni Čeští tak swobodni, žeby k swým nálezuom we dsky zemské zapsaným, jako páni swobodní, při- činiti i ujíti mohli oc. A že se nemají psanými nálezy zprawowati, než s jedno- stejnú pří wedle líčení za získání i zase druhému za prohrání odsúditi. O wyhledáwání w registřích i we dskách. Item nález panský za krále Wladislawa, že to býti nemá, by skrze to lidi k sauduom a nesnázem připrawowali oc. a zwláště o to, což se jest stalo za krále Wáclawa a za řáduow, když jsau práwa šla. O zhúbcích zemských. Item nález panský, aby žádný neslúžil ke škodě koruně. Pakliby kdo to učinil, tehdy na to pokuta, aby ztratil swé dědicstwí, a odsúzen jest práwa wšeho, i cti, jako psanec za zemského škuodci a zloděje. Též také o přechowawačích a pomahačích. 48

Strana 364
364 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1466. Kterak takowého král dobýwati má. Item tak jest bylo z dáwna a snad i nález toho jest panský, že král naj- prwé s purkrabí Pražským a úředníky, s městy a s kláštery na takowého sáh- núti má. Pakliby na tom málo bylo, ale powolají na poprawci toho kraje; pa- kliby i to málo bylo, tehdy na jiné pány i na obec, a těm pak má za poro- zené škody státi. O wýpisech z desk. Item bylli by kdy komu bez pečeti dán, a nesrownal se potom s dskami, proto nebuď k hrdlu písařowi hledíno; než dalliby se kdy weypis s pečetí, a potom se nesrownal s dskami, tehdy by písaři k hrdlu šlo. 2. Žádosti stawůw panského a rytířského, kterakby práwa i swobody zemské upraweny a zřízeny býti měly. Bez datum (z r. 1467.) (Z rkp. Děčínského.) It. o wojnách, že máme s JM“ mluwiti a JM“ prositi, aby nás ráčil při starodáwních našich obyčejích, swobodách a wýsadách zachowati potud, pokudž JM“ předci naše předky sú zachowáwali. It. listowé na berni jsúli kteří, JM“ prositi, aby nás ráčil při nich zacho- wati; pakliby listuow nebylo, aby nám JM ráčil na to jistotu učiniti a při dskách nás zachowati. It. což se odúmrtí dotýče, JM“ za to prositi máme, aby na najbližšie přá- tely po meči odúmrti připadáwaly; pakliby těch nebylo, ale též na najbližšie přátely po přeslici. It. což se úřaduow dotýče, aby jeden dwú nebo tří úřaduow neměl, a také žádný cizozemec aby na úřadě nebyl, za to JM“ také prositi, aby při tom také zachowáni byli; a úřadowé zemští, jakožto hofmistrstwie nebo jiní, aby osazowáni byli. It. což se popraw dotýče, ktož má které poprawy od staradáwna wysa- zené, těch každý užíwaj podlé wýsady swé a podlé práwa. It. což se dotýče oprawcí w krajích, poněwadž řád w zemi jest, že oprawcí potřebie nenie. It. což se sirotkuow dotýče, JM“ prositi, aby nás ráčil zachowati podlé nálezu, který se jest stal za krále Ladislawa JM“.

Strana 365
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1467. 365 It. což se Karlšteinu dotýče, při tom abychme zachowáni byli podlé sta- rodáwnieho zřiezenie. It. při dskách aby se zachowali podlé zřiezenie a práwa starodáwnieho. It. což se pikhartuow dotýče, JM“ prositi, aby ta wěc k spěšnějšiemu konci mohla přijíti, a JM aby ráčil rozkázati kněžím obojie strany, aby wiery proti jim (sic) bránili písmem swatým; a osob swětských k duchowním počet hodný k tomu wybrati, a ti aby je slyšeli. A což sě při nich křesťanského shledá a nebludného, při tom aby byli zachowáni; a cožby bludného drželi, to aby jim kázali oprawiti. Pakliby oprawiti nechtěli, aby byli tresktáni. It. což se puohonuow tkne do komory králowské, aby tak zřiezeno bylo, ktož prwé požene, aby byl prwé súzen podlé znamenánie registr králowských. It. což se ladowánie dotýče, toho aby nebylo, než aby zachowáno bylo podlé prwnieho zřiezenie u desk. It. což se čeledi a lidí zběhlých dotýče, ta wěc aby byla zachowána při prwním zřiezenie dskami, jestli žeby ktokoli swého čeledína, an jemu zběhl nedoslúžiw roku swého, nalezl u kohokoli, má na něm žádati, aby mu wydal čeledína jeho. Pakliby jemu jeho wydati nechtěl, bude moci takowého pohnati od 10 až do 20 hřiwen střiebra, a to práwem na něm obdržeti má. A toho swého čeledína tak od něho zběhlého, wezma jej, má jemu ceich na twáři pro- páliti a k tomu obě uši uřezati. Než při tomto jest také znamenitě zuostáno, aby každý pán čeledínu swému, na čemž jest jej u sebe zjednal, té mzdy aby jemu nezadržáwal, když jemu doslúžie, aby jemu zaplatil bez zmatku a odporu; a když doslúží, nechceli u něho býti, aby jeho nedržal. A to aby bylo w městech králowských i w městečkách prowoláno. A což se dotýče lidí zběhlých osedlých i synuow jich a sirotków, takto se ta wěc zachowati má: komuž by člowěk jeho zběhl, nebo sirotek z dědin, rok před wálkú, k tomu a k takowému, u kohož by koli nalezen byl, má k němu sáhnúti, a on jemu jej má wydati pod túž po- kutú, buď člowěka nebo sirotka. Pakliby před tiem časem kteří zběhli, na ty aby již nebylo saháno, ale u pokoji aby byli zuostaweni. It. což se nowých krčem dotýče, těch aby nebylo, ale aby to tak zacho- wáno bylo podlé prwnieho zřiezenie a pokut na to usazených. A ležáci, powa- leči, kostkáři po krčmách, ti aby byli wyzdwihowáni a tresktáni. It. což se dotýče zapisowánie králowstwie, JM“ za to prositi máme, aby JM' neráčil odcizowati dědicky od králowstwie zámkuow nebo měst, též i man- stwie aby neráčil swoboditi bez zemské rady; a ráčil se při tom tak zachowati podlé práwa a privilegium na to wysazenými (sic) od starodáwna. 48"

Strana 366
366 Akta weřejná i sněmowní v králowstwí Českém, 1467. It. což se cla dotýče, jako jest zuostáno podlé prwnieho zřiezenie, aby cla nesprawedliwá brána nebyla, ale minula. It. pan purkrabie Pražský wedle úřadu swého aby se tak měl a úřad swój lidmi hodnými osadil, jakož sú jeho náměstkowé prwnější osazowali, aby se žádnému chudému i bohatému krátko nedálo. A kteří mají w tom súdě se- děti a přísahy činiti, aby se zachowali wedle řádu a obyčeje starodáwnieho. It. což se póhonów do králowy komory dotýče, na tom jest konečně zuostáno, ktožkoli pohnán bude a po prwniem póhonu jestliže nestane, buď to pówod nebo pohnaný, aby swú při ztratil, lečby toho hodná příčina byla, a on to přísahú prowedl, že jest pro nemoc nebo jinú hodnú příčinu státi nemohl. A také že každý miesto sebe bude moci poslati k takowému súdu přietele swého s listem mocným, kterýž má jemu swědčiti k zisku i také k ztrátě. It. na tomto jest také zuostáno, což se zlatých dotýče, ačkoli o tom prwé zřiezenie se jest stalo, že zlatý uherský zuostawen byl bez jednoho po xxx gr. česk. a rýnský zlatý po XXI1/2 gr. česk., ta wěc při tom zřiezení stuoj. Než poněwadž nynie král JM', páni i rytieřstwo na tom sú zuostali, že zlatý uher- ský platiti má XXX gr. č. a rýnský 221/2 gr. č. a nic wiece, že toho JM, páni i rytieřstwo při tom také necháwají. Jestli pak žeby kto zlatý buďto uherský nebo rýnský wýše měnil, dáwal nebo bral, a w tom uswědčen byl, že propadne do JM“ komory x kop gr. č., kterýchž polowice jmá býti do komory JM“, a druhá polowice tomu, ktož to powie. 3. Relace králowská do desk zemských o práwích a swobodách králowstwí Českého. 24 Sept. 1467. (Rkp. Talmb. f. 126.) Quinto Johannis Plana G. VI. Najjasnějsí kníže a pán, Jiří z boží milosti Český král oc. zapsati kázal tyto wěci dolepsané: Najprwé, že berně na zemi České žádné žádati ani bráti nemá bez swolení zemského JM ani budúcí králowé Čeští, než tak wedle tohoto spuosobu, jakož prwotní králowé Čeští obyčej bráti měli, jakož pak listowé od předkuow JM“ králuow Českých na to wydaní swědčí. A o úroky, kteříž jsú dáwáni JM“, též JM' kázal utwrditi a utwrzuje, jakož jest slawné paměti král Ladislaw předek JM“ utwrdil dskami; a registra ta, po kterýchž jsú nyní úrokowé bráni, že JM" chce je hned kázati spáliti. Item o wojnách též, že JM k žádným wojnám nutiti nemá pánuow a rytieřstwa země České mimo práwo a řády prwotní, jakož králowé prwotní Čeští

Strana 367
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1467. 367 zachowáwali pány a rytieřstwo, též JM chce se zachowati, a mimo to žádným wojnám on JM' ani JM“ budúcí králowé Čeští nutiti mají. Item JM toto powolení učiniti ráčil jest, aby páni, rytířstwo mohli swo- bodně kupowati wšelikteraké dědiny swobodné od měštan, dědinníkuo a sedlákuo; a ty dědiny, kteréž by tak kaupeny byly, mají kladeny býti we dsky pánuom a rytířstwu beze wší odpornosti, aniž třeba bude k tomu powolení žádati KM“. Item že JM ani jeho budúcí králowé Čeští nemají na zámky a úřady zemské cizozemcuow sázeti. Item o odúmrtech tak JM' kázal psáti, že odúmrtí wšelikteraké JM' dáwá těm, kteříž za to JM“ prosí, ale že to stojí na sudím dworském a na páních, kteří w saudu dworském sedají, jestližeby to bylo přisauzeno súdem dworským, cožby JM za odúmrť dal komuž koli, tehdy by jemu ostalo; nebo JM' nedáwá než to, k čemuž by práwo jměl. A w té we wší wěci JM ráčí se zachowati ku pánuom, rytieřstwu i ke wší zemi tak, jakož JM“ předkowé zachowáwali jsú se králowé Čeští; a páni i rytířstwo mají se také k JMKé práwě zachowati, jakož jsú se předkowé jich k předkuom JM“ králuom Českým z starodáwna zachowáwali. Item že JM' ráčí kázati groše u Hory dělati takowé w této míře, a to s raddau panskau i wší země, aby zlatý Český Uherský a dukát byl po 25 gr., aby těch xxv gr. za zlatý stálo a zlatý za xxv gr. sprawedliwě, ale to bez po- horšenie práw starodáwních králowstwí tohoto. A o ferzauchary má se tak státi, jakož list císaře Karla a krále Wáclawa swědčí, ale wšak bez pohoršení práw, kteréžby páni a zemané k tomu z starodáwna jměli, a to oč mezi sebú s obú stran činiti mají. Na to poslowé byli ke dskám od Králowské Milosti, wyprawujíce nade- psané wěci, Jan z Rozmberka, Lew z Rožmitála, najwyšší hofmistr králowstwí Českého, Jindřich z Michalowic, najwyšší komorník králowstwí Českého, Jetřich z Janowic a z Chlumce, najwyšší sudí téhož králowstwí, Wilém mladší z Rizmberka a z Rábí, Jindřich z Kolowrat a z Buštěwsi, Zdeněk Kostka z Postupic, najwyšší minemeistr králowstwí Českého, wyprawujíce nadepsané wěci, od nadepsaného pana krále jsúc wysláni. Actum anno domini MCCCCLXVII°, feria quinta post Mathaei. 4. Nowiny o jednání sněmu českého za krále Wladislawa. Bez datum (8 jara r. 1472.) (Orig. arch. Třebon.) Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! O nowinách mi píšete: jiných newiem, než že sněm tento jest najprwé pro kněze Viktorina, a druhé pro ty

Strana 368
368 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1472. nepřátely, kteříž jsú na Budyni a na Duchcowě oc. I což se dotýče kněze Vik- torina, tu jest mluweno široce, kterak jest zašel pro tuto zemi, ne swéwolně, než z rozkázanie krále otce. I žádal, aby jemu země wšecka pomohla; až tak, že chtěli, aby byla berně složena po puol úroku. I ihned k tomu sú odepřeli ze- mané, prawiec, že král Polský slíbil u Hory na sněmu, a potom tento sě zapsal, že jemu má pomoci. Až tak, že na tom zuostali, že má jeti osobně kněz Vik- torin, a král s ním má poslati některé z pánuow a také z rytieřstwa, a také z měst, k otci králi starému, aby sě k tomu přičinil. Pakliby toho neučinil král, tehdy chtie tepruw na to dáti odpowěd rytieřstwo. Než swolili zemané pomoc králi po dwú groší českých s hlawy: ale města ještě nepoložili na sě. Pak což sě dotýče nepřátel: tu swolili se wšickni, aby byla wolána wojna i hned; a když král dá wěděti týž den napřed, tehdy aby s ním táhli, že sám chce táhnúti osobně. Než toto jest znamenitě mluweno, kterak pan Zdeněk psal králowé, a také Stra- nowský i jiní mluwili též ode pana Zdeňka, žeby rád již widěl pokoj a dobré této země oc. K tomu wšickni mluwili jednostajně, prosiece králowé a kniežat, aby ráčili to učiniti a wzieti tu práci na sě a pracowati pro to obecné dobré a jeti ku panu Zdeňkowi, zdaliby mohli k čemu přiwesti dobrému. A tak sú k tomu swolili kniežata i králowá; dále budeli potřebie, že kohož k sobě požádají z pá- nuow i z zeman i z měst, že jim král má býti powolen. A s tiem valete a mějte se dobře. 5. Král Wladislaw městu Hradišti na Morawě: wolá je na sněm, jejž uložil do Prahy ke dni 20 máje n. př. W Praze, 28 Apr. 1472. (Orig. zemsk. archivu Morawsk.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Majíce péči, kterak by toto slawné králowstwie naše České zase k řádu a k pokoji mohlo přiwedeno býti: zdálo se jest nám s radú naší sněm obecní položiti. I pokládáme sněm obecní w Praze w středu o suchých dnech letničních najprw příštích; žádajíc od wás s pilností i přikazujíce, abyšte na ten sněm přijeli, abychom s waší i jiných pánuow radú, wěrných našich, ty wěci před se wzeli a jednali, cožby bylo obecného dobrého a upokojenie králow- stwie Českého. Nepochybujemť o wás, že toho nikoli neobmeškáte, ale zacho- wáte sě jakožť wám píšem. A myť wám toho w dobrém nezapomenem. Dán w Praze, w úterý před swatými Philippem a Jakubem, králowstwie našeho léta prwnieho. Ad mandatum domini regis. Opatrným purkmistru a konšeluom města Hradiště, wěrným naším milým.

Strana 369
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1473. 369 6. Ustanowení sněmowní o zřízení země Morawské dle zjednání Niského a smlauwy Benešowské. (Srwn. archiv Český IV, 470.) W Brně, 27 Jun. 1473. (Orig. w c. k. tajném archivu we Wídni.) We jméno božie Amen. Poněwadž králi JehM“ naši milostiwí páni tomu ráčí, aby zjednání Nyského sjezdu skrze JehM“ rady ode wšech poddaných Jejich M“ w skutku zachowáno bylo, jakož w králowstwie Českém, též wuole a rozká- zaní dosti učiniti chtíce, páni rytieřstwo i města i wšecka wuobec w Benešowě na sněmu jedno chwalitebné zřiezení spuosobili sú: my Jindřich z Lipého, najw. maršalek král. Česk., Beneš z Boskowic a z Črnéhory, Markwart z Lomnice, Heralt z Kunstatu a z Plumlowa, Wilém z Pernštaina a na Meziříčí, Albrecht starší z Šternberka a z Lukowa, Jan opat Lúcký, Jan probošt Kúnický, Hynek ze Zwole a na Kolštaině, Hynce z Kukwic a na Rosicích, páni, preláti, rytieř- stwo markrabstwie Morawského, wuoli a poslušenstwie našich milostiwých pánuow w skutku naplniti chtiece, s pomocí pána boha wšemohúcieho a pokud najlépe muožem, pokoj, jehož nic dražšího není, w markrabstwie tomto spuosobiti žáda- jíce, to zjednání a zřiezení České užitečné, hodné a chwalitebné usuzujíce, obli- bujem, chwálíme i twrdíme, při témž a takowémž zuostati mieníc společnú jednomyslnú wolí. Najprwé řídíme a spuosobujem též čtyři ředitele zemské, tímž wším oby- čejem mocí i práwem jako w Čechách, zejména tyto: urozeného pana Jindřicha z Lipého, najw. maršalka kr. C., p. Jana z Pernštaina oc., p. Stibora z Cimburka a z Towačowa oc. a p. Jindřicha z Boskowic a na Jičíně; kterýchžto řediteluow řekli sme a slibujíce řiekáme poslušni býti, jim moc dáwajíce wšem wespolek aneb třem z nich wšecku potřebu zemskú řéditi, puosobiti, jednati, sněmy klásti pan- ské, jakož se jim najužitečněji zdáti bude a kolikokrátby toho potřebí bylo, k radě a pomoci řiezenie diel nás aneb wšeckni máme a chcme k jich obeslání přijeti, jich neopúščejíce pomáhati, jako na dobré lidi a milowníky pokoje sluší. Item tíž ředitelé což najspíš moci budú spolu se sjeti mají, a potřebu zemskú wážíce, mají před sě wzieti: a najprwé aby wšeckni wýtržníci, kteříž w zemi wálejí aneb jinak zlodějství hledí, od nich obesláni byli, aby wšeho přestali a w prawém zřiezeném pokoji wšeckni se zachowali pod pokutú w Českých smluwách uloženú. It. wšeckni a každý obeslán buď, ktož jest k těmto smluwám a spuoso- bám našim zde w Brně pečeti nepřiložil, aby list swuoj přiznawací jim ředitelóm aneb u jednoho z nich we třech neděléch položil. It. tíž ředitelé na najprwnějším swém shledání spuosobte a položte na každého w zemi, pány, rytieřstwo i města, jistý počet jiezdných ku chowánie,

Strana 370
370 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1473. aby kolikrát by toho potřeba se ukázala a řediteli obesláni byli, každý sobě uložený počet ku potřebě wyprawil. A jestližeby se kto w tom opozdil a nepo- slal, ředitelé mějte plnú moc na jeho statek přijíti ten počet, a ten bez odporu zaplať. Pakliby se toho učiniti zpieral, za ... (dírka w blance) ... ním i jinak obyčejem zemským starodáwným k tomu připrawen buď. It. aby každý ředitel přijal k sobě k radě čtyři dobré člowěky zemeníny k sobě přisaditi menších wěcí k jednání, kterých není potřebí wšem řediteluom jednati; a ti když budú k němu zawoláni pro radu řediteluom, buďte opatřeni ztrawú, aby na swé nejezdili, jakož ředitel země opatřen bude. It. jakž najspíš mohú, páni ředitelé tomu rok položte, aby komuž se jest co stalo neslušně aneb w přieměří, aby ty wěci podlé žalob a odporu sprawed- liwě napraweny byly. It. každý těch řediteluow před jinými třmi žalobníku odpowídaj, a třech úsudku konečně obykni. It. spuosobena buď dáwka nebo berně nějaká lehká, aby ti ředitelé, kteříž tak mnoho práce nésti mají, na swé nejezdili a ztrawy nejednali. It. což se artikule dotýče propuštění toho, tak jakž jej Králowa M smluwí se pány a jinými swé M“ poddanými w Čechách necháwáme, a jakž mezi sebú král JM s nimi se pány, tak jakož se nahoře píše, zjednají, držeti chceme a máme. It. spolkowé, kteřížby se před králi JehMmi dieti jměli aneb haitmany, před řediteli wšemi neb dwěma se dějte, a swú plnú moc mějte, jakoby se před králi aneb haitmany dáli. It. jakož JM'Ká nám haitmana polního ostawiti ráčí k obraně země, kte- rýž haitman na místě podkomořího preláty i města zprawowati jmá: ten haitman panuom řediteluom raden a pomocen býti má k krocení swéwolných lidí, kte- řížby w té zemi wýtržek hleděli; a tak s obú stranú on panuom řediteluom a páni ředitelé jemu společně a přátelsky se snášejíce, sobě radni a pomocni byli. It. jakož w Českém zjednání položeno, weč bychom w Morawě uhoditi neuměli, aby útočiště k Českým řediteluom bylo, to owšem wymieňujeme: ale chceme, wečby ředitelé naši uhoditi neuměli, rady ku prelátóm, pánuom, rytieř- stwu a městóm našeho markrabstwie Morawského útočiště aby jměli a nejinam. It. poprawy starodáwní kteříž páni nebo rytieřstwo nebo města k zám- kuom swým mají, těch sprawedliwě a bez příkazy užíwajte; a ktožby zločince zdwihali, ježto popraw swých starodáwných nemají, řediteli najblíž přísedí- címu wydajte.

Strana 371
B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1477. 371 It. jinač podlé wšeho zjednání, kteréž se jest stalo w Čechách, buď pře- stáno, a we wšech punktiech a artikulech i rozumu to zachowáwajíc, slibem naší wiery křesťanské k zdržení i pečetmi utwrzujem, a přiwěsiti sme kázali k tomuto listu a na jistú pewnost. Jenž jest dán a psán w Brně, w neděli po S. Janě křtiteli božím, léta božieho syna od narozenie tisícieho čtyrstého sedmdesátého třetieho počítajíce. (Z desíti pečetí přiwěšených pozůstáwá jen šest.) 7. Král Wladislaw Děpoltowi z Lobkowic: aby přijel do Prahy na sněm uložený na středopostí n. př. (13 Mart.) W Praze, 14 Febr. 1477. (Z rkp. bibliot. Rajhradské.) Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný milý! Wěz, že nás došly nynie některé pilné a znamenité wěci, ježto se nás i wšie našie koruny České dotýčie. I zdálo se nám s radú naší welmi potřebné, sněm obecný položiti. I pokládáme ten sněm do Prahy na středopostie najprwé příštie; žádajíce od tebe s pilností i wěřiece, že wšech wýmluw nechaje, na ten sněm na den již psaný do Prahy přijedeš. A tuť my s radú a pomocí twú i jiných našich wěrných ty wěci před se wezmem: ježto doufáme pánu bohu, že skrze takowé předsewzetie toto slawné králowstwie České zase k řádu a k upokojení přiwedeno bude. I znaje takowé pilné a zna- menité dobré, nepochybujemť o tobě, že neobmeškáš na den již psaný na ten sněm přijeti; a myť tobě milostiwě to budem wzpomínati. Dán w Praze, w pá- tek den S. Valentina, králowstwie našeho léta šestého. Ad mandatum D. Regis. Urozenému Děpoltowi z Lobkowic na Chlumci, wěrnému našemu milému. 8. Král Matiáš powoluje stawům markrabstwí Morawského zjednati pokoj s zeměmi Českau, Rakauskau a Polskau, a slibuje zachowati jich při wšech práwech a obyčejích starodáwních. W Budíně, 9 Mart. 1477. (Orig. arch. zemsk. Morawsk.) My Matiáš z božie milosti Uherský Český král a markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. oznamujem tiemto listem wšem: Jakož duostojný w boze otec kněz Tas biskup Olomúcký a urozený Cti- 49

Strana 372
372 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1477. bor z Cimburka a z Towačowa, hauptman markrabstwie Morawského i jiní páni a preláti, rytieřstwo a města téhož markrabstwie žádali jsú nás, abychom jim zwláštní naší milostí pokoje dopustiti ráčili: i jsauce my nachýleni k žádosti jich, a též záhuby jich znamenité a mnohé obtiežnosti znajíce, z našie zwláštnie milosti, a že tíž páni, preláti, rytieřstwo a města nám daň, kterúž nejsú nám ani pánuom swým markrabiem Morawským powinni z práwa dáti, ani dáwati, ale dobrowolně nám ji dáti se swolili za takowé naše ku pokoji jim dopuštěnie, totiž puol úroka ročnieho platów a wšech dóchodów peněžitých sprawedliwých, i z peněz, kteréž na listech w témž markrabstwie obywatelé mají: my mocně do- pustili sme a mocí listu tohoto dopúštíme, a milost tuto jim činíme w artikulech dolepsaných. Najprwé dopúštíme a jim swolujem, aby oni mohli s Českú a Ra- kúskú a s Polskú zeměmi, i tudíž s pány jich, sobě pokoj jednati a zawřieti, zapsati a upewniti podlé wšie jich potřebnosti, jakžby se jim najlépe zdálo a ho- dilo, a to dotud, dokudž mezi námi a stranú nám odpornú a korunú Českú mie- sta a konce nebude. Item dopúštíme, aby sobě pokoj w zemi celý spuosobili, buďto lantfridem nebo jiným slušným obyčejem, a také jim wšem powolujem, aby s zámky swými, s kterýmiž nám byli zawázáni i s jinými se wšemi ku po- moci býti, téhož pokoje užíwati mohli. A ačkoli jsú někteří, kteříž jsú nám wy- soce zawázáni, když bychom na nich požádali, aby na zámky swé nás i lidi naše púštěli kolikrátby nám toho bylo potřebie, je nám wždy odewříti jsúce po- winni, i ty také z záwazku a z powinnosti té propúštíme, kromě služby, kterúž jsú nám z země wen učiniti powinni, sobě pozůstawíce. Item podkomořieho wedle obyčeje a práwa jich spůsobiti máme a dáti konečně do dne swatého Ducha najprw příštieho, a ten aby toho pokoje také s naší komorú i s městy zachowati powinen byl. Item jestližeby kteří k tomu nechtěli pokoji jíti, ale z něho se wytrhati, proti takowým jim pomocni skutečně býti máme. Item žádných lidí služebných nemáme na ně klásti aniž chceme, tak aby w zemi škodu komu swéwolně činili, jakož se to prwé přiházelo; a táhliliby jací lidé k nám neb od nás do jiných zemí, aneb my sami s wojskem pro potřeby naše, ti nemají žádnému škod swéwolně činiti. Item kteříž by lidé buďto z pánuow nebo rytieřstwa služby rytieřské hledajíce jeti z země chtěli wedle swé staré swobody, ti budú moci to swobodně učiniti, pokadž jich swobody káží. Item služebníky naše, kteréžbychom čím obdarowali w tom markrabstwie, a je při sobě w službách našich měli, k témuž je držeti chceme a máme, a jich za- stáwati nemáme, než aby od sebe wše sprawedliwé činili jako jiní obywatelé té- hož markrabstwie, a pokoj ten aby zachowali. Item daň druhú za túž milost naši nahořepsanú, w kterúž jsú se nám pro túž wěc a milost dobrowolně pod- wolili, ode dne swatého Wáclawa najprw příštieho we dwú létech pořád zbě-

Strana 373
B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1477. 373 hlých zdwihnúti máme tiem wším obyčejem, jako daň tuto nynější prwní. A jest- ližebychom my před časem již jmenowaným s stranú nám odpornú dokonalý konec wzali, tak žebychom toho markrabstwie od sebe dobrowolně w smlúwách oddali, tehdy obywatelé markrabstwie Morawského té druhé dani nám nebudú dáti powinni. Item daň tuto prwní máme a muožem obrátiti k wuoli našie a kam se nám najlépe zdáti a líbiti bude. Než tu daň poslední druhú máme obrátiti na wyplacenic a zřiezenie duochodów markrabstwie Morawského a ko- mory našie. A také se zawazujem, že takowé dani potom wiece od nich z práwa žádati nemáme, ani w které práwo uwozowati, ale je wedle swobod jich a listów máme zachowati a zuostawiti, a we wšech jich práwiech, sprawedlnostech a sta- rodáwních dobrých obyčejiech je obywatele markrabstwie Morawského každého wedle jeho stawu a powahy zachowati máme. Slibujíce slowem naším králow- ským wšecky artikule nahořepsané i každý zwláště zachowati a zdržeti jim knězi biskupowi a hauptmanu, pánuom, prelátuom, rytieřstwu a městuom markrab- stwie Morawského nepohnutě a bez porušenie. Tomu na swědomie pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Budíně, w neděli postní Oculi, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, králowstwí našich Uherského léta dewatynádctého, a Českého léta osmého. 9. Král Wladislaw potwrzuje smlauwy, která w Rokycanech o dalším trwání příměří uzawřena jest. W Praze, 1 Mai 1477. (Kopie arch. Třebon.) My Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. oznamujem tiemto listem wšem: Jakož byl jest nynie sjezd w Rokycanech, na kterémžto sjezdu s wolí a rozkázaním naším byli s strany našie urození Lew z Rožmitálu, najwyšší hofmistr králowstwie Českého, a Beneš z Kolowrat na Libšteině, foit Šesti měst a hajtman kraje Slanského, a statečný Jan z Rúpowa, hofmistr dworu našeho, wěrní naši milí, a s strany nám odporné urození Bohu- slaw z Šwamberka a Dobrohost z Ronšperka i někteří jiní, i učinili jsú smlú- wu s obú stran takowúto: aby toto nynějšie příměřie, u Wratislawi prwé zjed- nané, trwalo předse do Letnic najprw příštích, a potom po letnicech aby to příměřie předse trwalo w zemi České tak dlúho, dokudžby strana straně čtyř nedělí napřed wěděti nedala, to příměřie wypowiedajíci. A wšak proto ty čtyři neděle, kdyžby strana straně to příměřie wypowěděla, to příměřie trwati má w těch čtyřech nedělích i ten poslední den těch čtyř neděl do západu sluneč- 49*

Strana 374
374 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1477. nieho. Jakož pak ten list smluwní, kterýmžto příměřie smluweno jest, ty wěci šíře a swětleji w sobě drží a zawierá. Protož my tiemto listem, slowem naším králowským, slibujem za nás i za naše poddané a služebníky, wěrné milé, že to příměřie wedle toho spuosobu a zjednánie, jakož w Rokycanech smluweno jest obapolně, wěrně a křesťansky zdrženo a zachowáno bude. Tomu na swě- domie pečet naši králowskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán w Praze, we čtwrtek na den swatých Filipa a Jakuba apoštoluow božích, léta od naro- zenie Syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, králowstwie na- šeho léta šestého. Ad mandatum domini regis. 10. Král Wladislaw umluwil s stawy markrabstwí Morawského pokojné stání až do skonání pře s králem Matiášem. W Praze, 4 Oct. 1477. (Kopie arch. zemsk. Morawsk.) My Wladislaw z božie milosti král a markrabě Morawský oc. oznamujem tiemto listem wšem: že znamenajíce záhuby a weliké škody, kteréž sě dály w králowstwí našem Českém i w jiných zemích našich k témuž králowstwí Českému přislušejících, lítost toho majíce, a zwláště kteréž záhuby mezi zemí Českú a Morawskú wznikly sú, chtiec aby to zlé staweno a přetrženo bylo a dobré ruosti mohlo, učinili sme a tiemto listem činíme dobrotiwé a pokojné stánie a pokoj celý s duostojným w boze otcem knězem Tasem biskupem Olomúckým i jinými pány a preláty, rytieřstwem i městy a obywateli téhož markrabstwie Morawského; kteréžto dobrotiwé a pokojné stánie má trwati ote dne dánie listu tohoto až do té pře skonánie, kteráž nynie mezi námi stojí a králem Matiášem Uherským králem, buďto smluwú neb smrtí, kterakžby koliwěk konec wzala a neb k konci přiwedena byla, jakož pak týž král Matiáš w témž markrabstwí Moraw- ském sebe sě přidržejícím s našimi poddanými listem swým pokoje utwrzení do- pustiti a utwrditi jest powolil; slibujíce slowem naším králowským sami za se i za wšechny poddané naše, že pokojné stánie a pokoj od nás i ode wšech na- šich poddaných wěrných milých, swětských i duchowních, má swrchupsanému Tasowi biskupu Olomúckému, pánóm, prelátóm, rytieřstwu i městóm již psaného markrabstwie našeho Morawského wěrně, prawě, křesťansky a beze wšeho pře- rušenie zdržáno a zachowáno býti. Pakliby sě co přihodilo, jehož bože ostřez, od nás neb od našich poddaných bezelstně, toto proto stánie a tento pokoj ne- má zrušen býti, a my máme sobě moci toho oprawowati; ale staloliby sě co,

Strana 375
B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1477. 375 kdyžby na nás neb poddané naše wznešeno bylo od již psaných biskupa a pá- nuow obywateluow w markrabstwí Morawském, neb od haitmana téhož markrab- stwie, o které koliwěk škody, máme dwa z králowstwie našeho Českéko k tomu ohledání a dosti učinění wydati, a týž biskup a páni Morawští též dwa wážno- sti a stawu jakož i my a naši poddaní wydati mají. A ti čtyřie mají we čtyřech nedělích pořád zběhlých w městě Polné sě ohledati, a bez zbawowání sebe a pře a winy, kteréžby před ně přineseny byly, rozsúditi a rozeznati mají, a po jich uznání a zdání powinni budú každé obwinění dosti od sebe učiniti, a w skutku naplniti a oprawiti, jakž jim rozkázáno bude a na který čas záplatu učiniti. Item kupci i jiní obchodníci w králowstwí našem Českém z markrabstwie Morawského mají swobodně jezditi s swými obchody w tom pokoji w městech, městečkách, i jinde wšudy, a u našich poddaných swá kupectwí a obchody wésti beze wšech hindrunkuow a stáwek nesprawedliwých; než stáwky řádné a starodáwné podlé řádu dieti se mohú. Také i žádného k škodě na zámky naše obywatelóm téhož markrabstwie púštěti a přechowáwati nemáme. Item toho znamenitě wymieňujíce, jestližeby nás neb krále Matiáše smrti buoh neuchowal, toto naše stánie a pokoj nemá koruně České a králowstwí Českému k žádné škodě býti, a tento pokoj a toto stánie má tu také konec mieti. Tomu na swědomie pečeť naši králow- skú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán w Praze, w sobotu na den swa- tého Františka, léta od narozenie Syna božieho tisícího čtyřstého sedmadesátého sedmého, králowstwie našeho léta sedmého. Ad mandatum dommi Regis in consilio. 11. Přední páni podobojí w Čechách pánům Kutnohorským: aby poslali swé ke sjezdu podobojích, kterýž s král. powolením w Praze o sw. Wawřinci státi se má. W Praze, 15 Jul. 1478. (Orig. arch. Kutnohor.) Opatrným pánóm šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm našim milým. Službu naši wzkazujem, opatrní přítelé milí! Wědětiť wám dáwáme, že najjasnější knieže a pán, pan Wladislaw král Český a markrabě Morawský oc. pán náš najmilostiwější, k prosbě poctiwých mistruow a kněží, i také urozených, statečných, slowútných a opatrných pánuow, rytířstwa i měst strany našie, kte- říž z wiery přijímáme tělo a krew pana Ježíše Krista pod obojí spuosobú, ráčil jest k tomu powolení dáti, aby položen byl sněm obecný wší strany našie w Praze na den S. Wawřince najprwé příští, a to napřed pro čest a chwáln pána boha wšemohúcího, i také pro dobré JM“ i wší koruny, a pro jednotu a swornost

Strana 376
376 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. milujících prawdu boží a přijímajících tělo a krew pána Krista pod obojí spuo- sobú. My pak jsúce prošeni od některých pánuow a rytířstwa strany naší, a znajíce JKM“ k tomu powolení: žádámeť od wás s pilností a wěříme, že wy pro čest a chwálu boží, i také pro dobré JM“ i wší koruny a pro zwelebenie té swaté prawdy, neobmeškáte na den již psaný na ten sněm do Prahy z sebe i z obecních wyslati a přijeti, a tu aby ta wěc před se wzata byla s waší i s jiných strany naší radú, což by slúžilo k dobrému JKM“ a koruně, i také k obecnému dobrému wší strany naší. Jakož pak o wás nepochybujem, než že pro tak pilné a znamenité dobré neobmeškáte na ten sněm na den již psaný do Prahy přijeti. Datum Pragae, fer. IV‘ in divisione apostolorum sanct. anno do- mini oc. 78. Jan z Janowic a z Petršpurka, najwyšší purkrabě Pražský. Jan Towačowský z Cimburka na Boleslawi, najw. sudí král. Českého a haitman kraje Boleslawského. Samuel z Hrádku a z Walečowa, podkomoří král. Českého. (Duška.) A kterébyšte koli z rytieřstwa a z zeman mohli wěděti k zá- konu božiemu a k swatým prawdám jeho příchylné, ježto by snad zwláštním listem naším nebyli w této potřebě obesláni: wěřímeť wám, že jim tu wěc znáti dáte, aťby toho sněmu nezmeškáwali. Neb my mnohých swědomi nejsme, které bychom k té potřebě zejména obeslati měli. 12. Artikulowé dwa sněmu podobojích, kterýž s powolením králowským w Praze držán byl. W Praze, 10 Aug. 1478. (Kopie arch. Třebon.) We jméno boží Amen a swaté nerozdílné Trojice. Léta božího tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého, w pondělí na den swatého Wawřince, držán jest sněm w Praze pánůw, rytířstwa, zeman, měst i také mistrůw a kněží krá- lowstwí Českého, přijímajících tělo a krew pána Ježíše Krista pod obojí spů- sobau, wedle zákona božího, nejpewnějšího gruntu a nejpewnější skály. A ten sněm jest položen s powolením nejjasnějšího knížete a pána pana Wladislawa krále Českého a markrabě Morawského JM“. Na kterémžto sněmu nic jiného jednáno není, než to což jest ke cti a chwále boží i také ke cti a k dobrému Jeho Krá- lowské Milosti a k zwelebení této slawné koruny České. Artikulowé z téhož sněmu. Item dále pro jednotu a swornost mezi kněžími takto jest zůstáno, že woleno jest dwanácte osob, čtyry osoby swětské a osm kněží, a ti aby řídili

Strana 377
B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. 377 wšeckny kněze přijímající a rozdáwajíce (sic) tělo a krew pána Ježíše pod obojí spůsobau; a ti wšickni kněží aby pod ně slušeli a jich poslušni byli. A jestli- žeby který z toho se wytrhl, aby žádnému to trpieno nebylo, ale páni, rytířstwo i města již psaní aby těm dwanácti radni a pomocni byli, aby se tak stalo, jakžby těch dwanácte komu co rozkázali. Item dále na témž sněmu zůstáno a swoleno jest a ode wšech, (sic) že jsú tři páni woleni, to jest pan Jan z Janowic na Petršpurce, nejwyšší purkrabě Pražský, pan Jan z Cimburka na Boleslawi, nejwyšší sudí králowstwie Českého a hejtman kraje Boleslawského, pan Samuel z Hrádku a z Walečowa, podkomoří králowstwí Českého: a ti jestližeby kdy která potřeba byla, aby obeslali osoby zwláštnie neb wšecky ke dni a k místu uloženému, a že k tomu ty osoby nebo wšichni beze wšech wýmluw přijeti mají k slyšení a k jednání toho, pročby obesláni byli a jakžby to potřeba kázala. Item také woleno jest šest osob na témž sněmu, totižto již psaní páni, pan purkrabě, pan Towačowský, pan podkomoří, a k tomu pan Pawel Skalský, pan Mikuláš z Landšteina, nejwyšší písař desk zemských, pan Petr Kdulinec z Ostromíře. A těm jest ta wěc ze spolku poručena ode wšech, aby krále Jeho M“ napomínali, aby to, což jest na tom sněmu zjednáno a swoleno, k skutečnému konci přiwedeno bylo. 13. Konečná smlauwa o pokoj mezi králi Wladislawem a Matiášem a králowstwími Českým i Uherským. W Olomauci, 7 Dec. 1478. (Ze starého rkp.) *) „Jednání mezi králi skrze raddy." My Jiřík wywolený Koločenský, najwyšší sekretář a kancléř králowský, Tas biskup Olomúcký, Štefan haitman Slezský, Jan z Hazumburka, kancléř krá- lowstwí Českého, Mikuláš z Zechowa, Wáclaw z Boskowic, najwyšší komorník Olomúcký, poslowé najjasnějšího knížete a pána pana Matiášel, Uherského Českého, Dalmatského, Charwatského oc. krále a markrabě Morawského, Lucem- burského a Slezského wýwody a Lužického markrabie; a Jan z Cimburka a na *) Ačkoli hlawní obsah této smlauwy již w dílu IV, 488 — 495 dle jiného rkp. podán byl, opakujeme jej zde předce we znění úplnějším a dle jiného překladu, ačkoli také nedokonalého. Original zápisu chowá se w c. k. tajném archivu we Wídni.

Strana 378
378 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. Boleslawi, najwyšší sudí desk země králowstwí Českého, Jan z Šelnberka, Jan Kostka z Postupic, Čeněk z Klinšteina, prokurator králowský, Beneš z Waitmile, Jan z Rúpowa, též poslowé najjasn. knížete a pána p. Wladislawa, krále Českého a mar. Morawského, Lucemburského a Slezkého wéwody a markrabí Lužického, tímto listem památno činíme wóbec wšem, jimž jest potřebí: že jakož již mezi řečenými najjasnějšími knížaty a pány Matiášem a Wladislawem králi, skrze rady jich prwní jednání, s dobrým rozmyslem jistí artikulowé sú zawřeni, kteřížto arti- kulowé potom listy a pečetmi již řečených jasných pánów králuow sú zmocněni a potwrzeni, jakož ty wšecky wěci w těch listech na to učiněných jazykem Čes- kým šíře jsú wypsány. Mezi kterýmižto artikuly jeden to znamenitě zawírá, aby k swátku swaté Kateřiny již řečení najjasnější páni králowé swé znamenité posly s plným rozkázaním do města tohoto Olomúce poslali, k potwrzení a ohlá- šení již řečených artikulůw a zawření, kterýchžto artikulów a zawření rozum slowo od slowa jest takowý: My Matiáš z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský král, markrabě Morawský a Slezský wéwoda, a Lužický markrabě wyznáwáme a oznamujem jimž jest potřebí wóbec wšem: že my znajíce žádost pokoje, kterýž s křesťanskými knížaty, pokudž na nás bylo, wždycky zachowati pilnost sme měli, nyní také po mnohých wálkách a různicích, kteréž s najjasnějším kníže- tem panem Wladislawem, Českým králem, Morawským mark. oc. bratrem a příte- lem naším najmilejším, měli sme pro králowstwí České, skrze prostředek našich a již řečeného pana Wladislawa rady přišli sme, a spůsob pokoje a zjednání kterýmiž najpěknějšími a ušlechtilejšími obyčeji býti muož wzali sme, a najpo- sléz jakož nepochybujem dobrým duchem artikule, mezi které prostředkem po- koje s již psaným panem Ladislawem králem skrze již řečené raddy nás obú- dwú z jednostajné wuole zawřeli sme, jich rozum slowo od slowa tento se píše. Najprw zawříno jest: aby obé knížat w swém práwě dobytém zuostalo jakožto pán dědičný, a každý z nich nápisem králowstwí Českého celým, jako i jiní králowé Čeští zwykli, užíwal tak, aby pán pan Matiáš pana Wladislawa králem Českým menowal a psal, a zase pan král Wladislaw jej pana Matiáše krále též jmenowal a psal Českým králem. Též poddaní obú králuow proti kaž- dému z nich učiniti mají. Item zawříno jest, aby král Matiáš postúpil králi Wla- dislawowi pánów, rytířstwa, zemí, měst a wlastí, ktežkoli (sic) drží w Čechách, též král Wladislaw wšech měst, zemí, wlastí, knížat, pánów, rytířstwa, ktežkoli drží w Morawě a w obojí Slezii, w Lužicích a w šesti městech, již vřečenému králi Matiášowi aby postúpil. Item zawříno jest: když král Wladislaw zemí, měst, hra- duow, městeček a wlastí, knížat, pánów, rytířstwa již psaných Morawy, Slezii,

Strana 379
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. 379 Lužiciech a w Šesti městech pod mocí jeho jsúcích již řečenému králi Matiášowi postúpí, hned a tu hodinu wšickni z Morawy a Lužické země a z Šesti měst powinni buďte učiniti obecný hold králi Matiášowi aneb léno, jako prawému pánu swému a dědičnému Českému králi, páni, rytířstwo wedle obyčeje, jakož ku pánóm swým a králóm Českým zachowáwali se za starodáwna, jej za tako- wého přijímati a držeti, a jeho a žádného jiného jakožto krále prawého a dědič- ného poslušni býti. A když král Matiáš pánów, rytířstwa, měst a wlastí, kteréž w Čechách drží, již jmenowanému panu Wladislawowi králi postúpí, ti w zemi a w těle králowstwí Českého téhož pana Wladislawa krále též přijměte a jemu slibte, a podlé obyčeje, jako králi za starodáwna zachowáwáno bylo, učiniti powinni buďte, a jemu i žádnému jinému jako jich prawému a dědičnému k. poslušenstwí zacho- wati w práwích králowstwí těch zemí a wlastech od staradáwna zwyklých slíbíce, po- kudž mohú tomuto zjednání neopúštějte. Item zawříno jest, aby již řečený král Matiáš do žiwnosti swé wlasti Morawu, obojí Slezi, Lužice a Šest měst se wším příslušenstwím swobodně, pokojně a beze wší překážky a odporu krále Wladislawa a poddaných koruny té držel, wládl a poží- wal, jako prawý král dědičný; král Wladislaw wlasti, pány, rytířstwo, města a mě- stečka w Čechách swobodně pokojně a tiše beze wší překážky již řečeného krále Matiáše držal a wládl a požíwal, jako jich prawý a dědičný pán. Item zawříno jest pro zachowání pokoje a přátelstwí mezi oběma králi a pro rozličnost potomkuow, aby rozličné zlé a nowé ruoznice newznikly, aby když koli po smrti krále Matiáše pan král Wladislaw aneb jeho potomci aneb krá- lowstwí České již řečené země a wlasti markrabstwí a obojí Slezi, Lužice a Šest měst wzíti a zase přijednotiti tělu České zemi, chtělliby to učiniti, mohlby swo- bodně beze wší překážky krále Uherského, kterýžby té doby byl, aneb toho králow- stwí Uherského, obyčeji a powahami dolepsanými. Item prwní powaha jest tato, že kdyžkoli po smrti krále Matiáše král Wladislaw a neb potomkowé jeho chtěliby již řečené wlasti k Čechám wzíti a přijednotiti, mají prwé přede wšemi wěcmi králi Uherskému, kterýž by ty časy byl, aneb tomu králowstwí Uherskému dukátuow aneb zl. dobrých Uherských 400.000 dáti a to za jeho práwo postúpení. Item druhá powaha, že w těch zemích Morawských, obojí Slezi, Lužicích a Šesti městech mnohá zboží k koruně přislušející jsú rozličně zastawena a zawá- zána a rozličnými obyčeji zaměněna a roztržena, jestli žeby se událo pánům Ma- tiášowi králi a neb potomkóm jeho pod záplatau již řečených 400.000 fl. w ře- čených zemích w Morawě a obojí Slezi, Lužiciech a Šesti městech aneb w některé w nich zemi, města, hrady, městečka aneb wlasti, anebo úřady, mýta, platy a které koli důchody k již řečeným panstwím swým a zemím od staradáwna přislušející 50

Strana 380
380 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. a z práwa patřící komukoli zawázaná a zastawená a jinak zaměněná a roztržená wykúpiti, dobyti a k již řečeným panstwím přiwesti a wtěliti: tedy wšecka suma těch peněz, kterau w takowém wyplacení, wyswobození a dobytí daliby nad sumu již psaných 400.000 fl. potomków již řečeného krále Matiáše aneb k. Uherského, ta cele a spolu zaplacena buď. Pakliby se přihodilo, žeby některých zase ne- chtějících kterýmžkoli obyčejem zemí aneb jiných zboží dosáhl: tehdy zawjříno jest, jestli že ta nepostúpená zboží držeti budú zástawem k komoře králowské příslušící kterak kolik, a on pan Matiáš král aneb některý potomek jeho ta zboží wykú- pil, k rukama swýma přiwedl, buďto bojem neb jiným obyčejem, též při času placení sumy hlawní nebude míti suma wětší dosazena býti. O těch pak zboží- ač která nalezena budú, kteráž také k komoře králowské přislušela by a zasta- wena byla, ale jinými obyčeji od nich dosazena anebo opanowána byla, kterak koliwěk pan král Matiáš aneb jeho potomkowé ta zboží k rukám swým přiwedli jestli že on při placení sumy hlawní ta zboží k rukám swým králowým pan král Wladislaw aneb jeho potomkowé zase míti chtěli, tehdy bude míti zaplatiti náklad, kterýž na to naložen jest, aneb těm komuž by on pan král Matiáš aneb jeho potomkowé dali, poručili aneb obdařili, a ti takowým zbožím swobodně tiše wlásti budú míti plným práwem podlé práwa těch zboží, w kterémž od stara- dáwna wysazena jsú pod korunú Českú. O zboží pak do komory králowské nepřislušejících, kterýchž pan král Matiáš aneb jeho potomkowé kterak koli do- sáhli, zawříno jest, aby bezewší překážky krále Wladislawowy anebo potomków jeho anebo králowstwí Českého swobodně zuostala těm, komužby on pan král Matiáš a nebo jeho potomkowé dali, poručili a nebo obdařili, w tom práwě a swobodě, w kterémž od staradáwna založena jest pod korunú Českú. Item třetí powaha jest, že již řečené wlasti a země, Morawská, obě Slezi, Lužice a Šest měst w celosti se wšemi příslušnostmi jich po smrti řečeného pana Matiáše zuostanú poddané potomkóm jeho aneb králowstwí Uherskému a pod jejich poslušenstwím, jakožto pod prawých páních jich (sic), oni pak krále potom- kowé aneb králowstwí Uherské plné na nich požitečné a prawé panstwí míti budú, dokawadž a pokud summy tak hlawní totižto 400.000 zl. jakožto wyplacené a jakož řečeno jest dobytých aneb dosazených zboží cele zaplaceny nebylyby, nahoře řečeným artikulóm a smluwám úplně dosti by se nestalo. A když se na- plní tehdy oc. Wšak již řečení potomkowé králowé Uherští pro panowání již řečené nebudú se míti psáti králowé Čeští, ale těch zemí páni budú, dokudž se ta wýplata nestane, a když již řečené wlasti aneb země hold panu Matiášowi králi jako prawému a dědičnému králi Českému učiní, tehdy již řečeným potom- kóm Jeho Milosti k. Uherského a králowstwí Uherské, tak hold učiněn jako krá- lóm dědičným ale jako prawým a upřímným pánóm swým a až do celé záplaty

Strana 381
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. 381 sumy hlawní a wyplacení. A na to na wšecko již řečené wlasti s wisutými pečetmi swými oběma králóm a listy powinny budú dáti na jich řečených krá- luow smlúwu wedle ohraždění na tom učiněných. Item zawříno jest, když koli král Wladislaw a nebo jeho potomkowé za již řečené wlasti klásti sumu chtěliby, tehdy oznámiti takowú wuoli swú mají jeden celý rok napřed, než summa ta kladena bude, a to po 4 osobách zname- nitých a po listech otewřených na hrad Budínský aneb na Bělehrad, kdež obyčej jest krále Uherského korunowati. A ty osoby dostatečně gleitem opatřeny býti mají, aby tím bezpečněji swé poselstwí zdíti mohli. Item zawříno jest, aby puol léta napřed, nežli položení peněz již řečených bude, šest prelátuow a pánuow napřed jmenowaných králowstwí od krále a králow- stwí a neb od samého králowstwí, když by stolice prázna byla, wybraní s obojí strany králowstwí Uherského a Českého, sjeli se do města Brna, a bylaliby která nesnáz aneb ruoznice wyplacení již psaných sum, o to aby srownali, aby potom nějaká nesnáz nebyla, omyl nepřihodil se při kladení peněz již psaných. Item zawříno jest, aby místo kladení již řečených sum bylo pole otewřené mezi Skalicí a Strážnicí na mezech Uherských a Morawských, kterémužto místu páni a preláti najprwé sobě sami wespolek pode ctí a wěrú slíbiti mají, že ty wěci beze lsti a fortele čistě a upřímě konati mají, jakož tito zápisowé w sobě zawírají, a se poctiwě majíce, preláti a páni Uherští penieze, a preláti a páni Čeští listy swé wez- měte; a kterážby strana pro wětší nebezpečenstwí pruowodu žádala od druhé strany, strana stranu prowoditi má, a wespolek přátelsky se čistě a wěrně jako na dobré a wěrné lidi sluší k sobě se míti mají. Item jestli by se přihodilo již psanému králi Wladislawowi aneb některé- mu z potomkuow jeho wýpowěď učiniti o kladení peněz, to učiniti má slawně, jakož se nahoře píše. A potom w tom roce uloženém jestliby té sumy nepoložil, tolikrát, kolikrátby to učinil, základ sto tisíc propadne, a ten při kladení sumy hlawní také položiti má. Též, ačby který již řečeného krále Matiáše potomek, aneb králowstwí Uherské, po té slawné wýpowědi w času již řečeném jednoho roku peněz těch nezdwihl a listuow newrátil, tolikrát kolikrát se to stane, po- kutu aneb základ též sto tisíc zl. z již psané sumy hlawní wyraženo býti má. Item zawříno jest, jestli žeby král Matiáš aneb potomkowé jeho potom která zboží králowská zastawili w jich řečených wlastech anebo krajinách, ta suma má býti sražena z sumy hlawní; kromě toho, ačby která panstwí, hradowé aneb města prwé zastawená aneb daná na Jeho Welebnost aneb potomky jeho skrze smrt aneb kterak koli jinak spadla, ta mohú opět zastawena býti w té sumě jako prwé byla, anebo dána býti komuž bude chtíti, protož z summy hlawní to sra- ženo býti nemá. Kteráž pak do komory králowy nepřislušejí, ani nám neb po- 50*

Strana 382
382 Akta weřejná v sněmowí w králowstwí Českém, 1478. tomky jeho (sic) kterak koli přišly by aneb spadly aneb dobyty byly, s těmi muož on aneb potomkowé jeho učiniti, puosobiti, dáti jakž se jim líbiti bude, jakož na wrchu položeno jest; wšak zboží ta držána býti mají w tom práwě, jako z staradáwna byla sú pod korunú Českú. Item zawříno jest, aby, jestli žeby za žiwnosti krále Matiáše králi Wladisla- wowi událo se z tohoto swěta sjíti bez dědicuow řádných, a páni a obec králow- stwí Českého z swobodné jich wuole jej pana Matiáše krále k tělu králowstwí Českého za krále přijali aneb někoho z potomkuow jeho králów Uherských za krále sobě zwolili, a Jeho Welebnost aneb některý z potomkuow Jeho Milosti též dobro- wolně to wolení přijal: tedy zemi Morawskú, Sleskú, Lužickú a Šest měst k koruně České nawrátiti beze wší úplaty již řečených peněz s wiecemi (?) listuow mají. Item zawříno jest, aby biskup Olomúcký a maršalek činili do Čech králi panu Wladislawowi i těm, komuž powinni jsú, to což z staradáwna činiti z práwa zwykli sú, wšak bez škody poddanosti a poslušenstwí, kteréž ku panu Matiášowi a potomkóm jeho powinni jsú činiti. Item zawříno jest, jestližeby kto wšetečnú smělostí pánu králi swému kte- rakkoli se protiwiti aneb odporen býti chtěl, aniž jako sluší poslušen býti ne- chtěl, takowé král ten, jehož powinni poslúchati jsú, kázati muožbez překážky krále druhého, ale přinutiti k poslušenstwí jemu činění, a znamenitě ty, kteříž by se komu dostali a poddanosti učiniti nechtěli, wedle spuosobu již psaného k tomu a poddanosti učinění (sic) jestližeby kteří odpírce byli, tehdy páni králowé přá- telsky a bratrsky spolu se sjednotiti mají, aby ti ku poddanosti a k poslušenstwí tomu, komuž se dostali, přiwedeni byli. Item zawříno jest, jestližeby z okolních knížat kto neb pánów proti krá- lowstwí Českému co počal, aneb proti kterému koli panu králi již řečeným nesprawedliwě neb wšetečně a bez winy toho krále se zdwihli, tehdy jeden dru- hému král proti takowému pomoc učiniti powinen jest skutečně wedle potřeby a powahy wěcí, to jest w weliké wíce a w malé méně. Item zawříno jest, jakož někteří obywatelé králowstwí Českého jsú, kte- říž pod oběma králi zboží mají, aby učinili oběma králóm, což z zboží swých činiti mají podlé obyčeje wlasti, w kteréž ta zboží leží. Též také co se dotýče pod- danosti osoby wlastní. Item zawříno jest, aby zločinci nikdyž přechowáwáni nebyli, ale oba páni krále swým haitmanóm úředníkóm poručte, aby se proti takowým měli po- dlé zwyklosti země, kteréžto zwyklosti w každé zemi známy jsú; toto přidáwajíc, jestli žeby který zločinec z jednoho králowstwí krále do druhého králowstwí a z poddanosti jednoho do poddanosti druhého utekl, tehdy takowý zločinec k obe- slání haitmana té wlasti, odkudž jest ušel, buď dlužen králi aneb králowstwí

Strana 383
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. 383 tomu, z kteréhož ušel, wydán býti, aby se o něm sprawedlnost wedle zwyklosti té wlasti stala, kdež jest zlý skutek učinil. Item zawříno jest, jestližeby již w řečených wlastech aneb zemích z jedné do druhé, totiž z Čech do Morawy aneb zase z Morawy do Čech aneb do Slezi, z kterých těch dwú aneb zase událo se wzjíti ruoznici anebo něco nepřátelského powstati aneb wzniknúti: tehdy haitman aneb jiní úředníci obojí strany na sluš- ném místě, totiž na mezích sjíti se a opatřiti tu wěc buďte powinni, aby takowým wěcem ruosti nedali, ale jednomu každému bez odtahowání sprawedlnosti budú míti uděliti, z strany Čechuow w Čechách a Morawcuom w Morawě a tak dále o jiných, tak aby každá wlast swých zwyklostí a práw požiti mohla, jakož z sta- radáwna zwykla požíwati. Item zawříno jest, aby na den sw. panny Kateřiny najprw příští držán byl jeden slawný sněm w městě Olomúci, na kterýžto oba králi wyslati zname- nité swé posly mají s plným rozkázaním k oznámení slawnému těchto artiku- luow a smluw, i také znowu tak jmenem králuow Jich Milosti osob a králowstwí Jich Milosti těch artikuluow ku potwrzení, i také zjednání a zdržení jiných wěcí, kteréž potom budú míti změněny býti, a zwláště k zdělání gleituow a bezpeč- nosti na shledání osobné králuow Jich Milosti. Item zawříno jest, aby již na řečeném sněmu Olomúckém byli woleni skrze posly králuow Jich Milosti čtyři hodní muži s obú stran, a ti aby rozeznali meze králowstwí Uherského a Českého, a zwláště meze Morawské, aby města, městečka, hradowé, wsi aneb panstwí jednoho králowstwí nebyla tažena ku prá- wóm druhého králowstwí, ale zachowáni byli w swých práwích a zwyklostech, jakož od staradáwna drželi sú. Item zawříno jest, aby pro širší jistotu společní dobré wuole a přátelstwí oba krále sjeli se na den očištění panny Marie blahoslawené najprw příští; pan král Matiáš přijeti bude míti do města Olomúce a pan král Wladislaw do Uni- čowa. A když již na těch místech budú, tehdy z společné wuole na jistý den na puol cesty mezi těmi městy osobně se sjeti mají a o wěcech oběma potřebných rozmluwiti mají. A když se to stane, každý do swého z nich se nawrátiti má. A nazajtří, neb jakž se těch dwé knížat smluwí a mezi sebú zřídí, pan král Wla- dislaw přijeti bude míti na miesto skrze Jich Welebnosti spuosobené. Item zawříno jest, gleitowé obú dwú králí na jich spolu sjetí wedle pří- pisuow na již řečeném sněmu Olomúckém učiněných mají položeni býti na den tří králuow, to jest na swíčky, gleitowé pana krále Matiáše a prelátuow a pánów Jeho Milosti u haitmana Morawského na Towačowě, a gleitowé pana Wladislawa krále, knížat a pánów Jeho Milosti na rathúze w Brně. Item zawříno jest, že když na řečený den oni krále sjedú se, mají pod-

Strana 384
384 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. daní obú dwú králuow přednější aneb znamenitější obojí strany také sjeti se ze wšech zemí a panstwí obú stran pod korunú wlastí swých, aby to ny- nější zjednání, artikule a smlúwy jisté a pewné měli a přiwěšením pečetí swých potwrdili a upewnili. Item zawříno jest, že na tom spolu shledání oba krále swým poddaným listy otewřené wyznáwající dáti powinni budú každému, kteréhož koli stawu lidé byli anebo powahy, ježtoby w wálky proti Jejich Welebnosti co nepřátelsky činili, že wšecky wěci milostiwě odpúští a odpustili, a že jim toho ničímž zlým ku pomstě wíce spomínati nemají, ani obnowowati práwě neb nepráwě; a zwláště o bezpečnosti dostatečné učinění o škody a zachowání měst Plzně a Budějowic w Če- chách a Hradiště a Uničowa w Morawě zawříno jest, aby ty wěci tak byly, jakož se pánóm králóm za jich spolu shledání zdáti bude, a jakž ta města žádati budú. Item zawříno jest, když krále Jich Milosti spolu se sjedú, aby poddaní obojí strany tyto smlúwy a artikule anebo zjednání přijali a potwrdili, jakož zawříno jest. Item zawříno jest, aby w Olomúci na tom spolu shledání králuow Jich Milostí mezi Jejich Welebností slib, záwazek a bratrstwí utwrzeno bylo, tak aby se spolu milowali a jeden druhého cti a pokoje hleděl; a jestli žeby kdy která ruoznice mezi Jich Milostmi wzešla, jeden proti druhému proto wálky zdwihnúti nemá, ale na místo slušné a uložené každý z pánuow králuow čtyři z pánuow swé pošli, kterýchžto VIII osob takowú ruoznici uložiti plnú moc mějte. Pak- liby těch osm osob, pro neswornost některých, té ruoznice mezi sebú uložiti ne- mohli: proto se nerozjíždějte, ale jednoho wyššího ubrmana duchowního neb swětského zwolte, kterýž we dwú měsících, kdyžby jemu oznámeno bylo, roz- sudek plnú moc měj učiniti. A straně obě, což skrze toho ubrmana wypowě- díno byloby, neporušitedlně a nepohnutě zachowati powinni buďte. Item zawříno jest o ruoznice a nesnáze, ač snad které jsú mezi králem Matiášem a panem Kazimírem Polským králem o kteréž koli wěci, král Wladi- slaw pod swým gleitem raddy krále Polského s sebú přiwesti bude moci, když se s králem Matiášem sjížděti bude, kdežto také takowá ruoznice mezi Jejich We- lebnostmi srownána býtiby mohla tak, aby wšech tří owšem wuole jednostajná byla. Pakliby raddy krále Polského JM“ krále Matiáše zwláštní gleit míti žádali. tehdy jim Jeho Welebnost dáti jej a zachowati míti bude. Pakliby on tam král Polský osobně na sněmu shledání králuow Jich Milostí býti ráčil, má sobě gleit od krále Matiáše opatřiti, aby tím powinnější přátelstwí a dobré wuole mezi nimi třemi utwrzena býti mohla. Také již řečený pán král Polský muož raddy swé poslati, ač se Jeho Milosti líbiti bude.

Strana 385
B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. 385 Item zawříno jest a záwazek pomoci učiněn proti těm, kteříž od koru- ny České něco drží, aby ta wěc odložena byla až do Jejich Welebnosti osob- ního shledání, kteříž o ty wěci swětleji sami mezi sebú srownajte. Item zawříno jest, aby přátelstwí a wěčné utwrzení pokoje mezi dwě- ma korunoma totiž Uherskú a Českú jednáno bylo a konečně zawříno též na shle- dání Jich Milostí králuow. Item zawříno jest mezi stolicí apoštolskú a Čechy, aby když se Wele- bnosti Jich sjedú tu wěc před se wzíti ráčili a cesty té hledati, kudyby takowá ruoznice mohla shlazena býti, též pilnost učiniti a o to se starati, aby arcibiskup wkrálowstwí Českém spuosoben byl, kterýžto odewšech poctně slušně bude míti přijat býti. A aby kletba skrze pana Pawla papeže milosrdné paměti wyhlášená tak z žiwých jako z mrtwých sňata byla, u najwyššího biskupa o to usilowáno buď. Item zawříno, že každý král Jeho Milost na tom shledání dwa z pod- daných swých wywoliti a dáti powinen bude, kteříž čtyřie plnú moc mají míti sněm položiti a den jmenowati k jednání o škody sobú stranú učiněné po udě- lání příměří a po smluwách w Wratislawi učiněných a zawázaných; a co koli ti čtyřie o takowých škodách uloží, to každý zachowaj. A každý z pánuow krá- luow Jich Milosti poddané swé ty, kteřížby w takowém uložení státi odporni byli, k tomu dosti učinění přiweď. Item zawříno jest o nawracowání zboží dobytých a dosti učinění škod, w kteréž kdo pro wěrnú službu swú upadl, aby na spolu shledání králuow Jich Milostí jedna berně položena byla hlawní, tak aby pan král Matiáš položil w ze- mích swých, pan král Wladislaw položil w Čechách, a každý z nich dwa wý- běrčí anebo wíce, jakož potřeba kázati bude, ustawil, kteříž tu berni wybírati budú. A potom woleni buďte čtyřie muži hodní, z každé strany dwa, a ti mají ohledati práwa a příčiny škod a sprawedliwě wážiti. A potom jeden každý král z berně swé opraw škody těm, kteréž proň řádně wzali sú; toto k tomu při- dáwajíce, jestli žeby chtěl kto raději zámkuow swých nežli peněz, aby wypla- ceni byli w té summě, w kteréž zapsáni jsú, aneb jakž se mohú strany srownati; w kterýchžto wěcech ti čtyři wolenci tak se míti mají, jakoby jednoho pána jich wěc jednala se. Pakliby kto raději peníze nežli zámky míti chtěl, buďte powinni práwo swé a zápisy dáti těm, kteříž nyní drží; a ti z práwa nebudú powinni žádnému odpowídati. Pakliby kteří k tomuto zjednání státi nechtěli, buďto z těch kteří škodu wzali, aneb z těch kteří zápisy mají, to učiníc od práwa swého padněte, wíce žádného z toho ani práwem nenaříkajte. Item zawříno jest, jakož na smlúwě w Benešowě smluweno jest, wšecka zboží opanowaná a ne mocí ani mečem dobytá prostě bez úplaty wšelijaké wrácena buďte.

Strana 386
386 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1478. Item zawříno jest, že wězňowé wšeci s obú stranú swobodně bezewšeho šacowání na sněmu najprwním, kterýž bude mezi posly králuow Jich Milostí držán, když se wšecky wěci dokonají a potwrzeny budú, propuštěni býti mají; a kteříž ušacowáni byliby, šacunk dajte. Item zawříno jest, aby na spolu shledání králuow Jich Milostí král Wla- dislaw najprw propustil wšecky a každé zwláště kteréžkoli powahy anebo stawu byliby a města, kteréž w mezech Morawských, obú Slezí, Sesti měst a Lužické země kterakkoli jemu zawázané, a je swobodné wyhlásil, že mají již příslušeti a poddáni býti králi Matiášowi Jeho Milosti; wšak napřed přijma slib od prelátuow. pánów, kteříž s ním pánem Matiášem králem Jeho Milostí budú, že on ihned sobě zawázané w těle České země též propustí. A když se to propuštění od krále Matiáše stane a swobodně powí, tedy mají slušeti a poddáni býti králi Wladislawowi Jeho Milosti. My Matiáš král již řečený zwěděwše a zkusiwše předepsané artikule a smlúwy, a znamenawše, že netoliko činí upokojení a pokoj králowstwím našim, ale také jsú k úžitku obecnému dobrému wšeho křesťanstwí, ty artikule w wšech jich hlawách, stranách a punktích chwálíme a schwalujeme a přijímáme, slibujíce tímto listem slowem naším králowkým, že ty, pokudž k nám příslušejí, pewně zachowáme a jim dosti učiníme a je we wšem zachowati a jim dosti učiniti ká- žeme k nám příslušejícím beze wší lsti a oklamání. Ku kterýmžto wšem wěcem oc. Dán w Budíně na den swat. Jeronyma léta božího oc. LXXVIII. Item ačkoli mezi prwními artikuli skrze najjasnější pány naše krále za- wřenými to zřetelně se zawírá, že oni najjasnější páni krále s poddanými swými předními k swátku Očištění panny Marie najprw příštímu sjeti se mají, jakož to w jejich i w nynějších našich listech swětleji wypsáno jest: wšak my znamenawše rok takowý k takowému slawnému shledání býti krátký, proto my mocně, aby i najjasnější pán král Polský i mnoho jiných knížat přijeti mohlo, též také aby mnoho pokojněji oni i jiní přijeli, mocí listuow rozkázáním nám skrze již řečené pány krále daných, to prostě zawírá se, aby již psané shledání najjasnějších pánuow králów o středopostí nyní najprw příštím bylo. Pakliby najjasnějšímu pánu králi Matiášowi Uherskému a Českému králi pro hospodář- stwí aneb jinú wěc to spolu shledání ještě dále líbilo se odložiti, jakožto k swátku swat. Sigmunda krále, kteréhož bude druhý den měsíce Máje a XXI dní po welikénoci, to učiniti bude moci. A my poslowé najjasnějšího pana krále Wladislawa též krále Českého k tomu swolujeme, když Jeho Milost najjasnější pan král Matiáš najjasnějšímu pánu našemu králi Wladislawowi o swíčkách najprw příštích o tom wěděti dá; jinak to shledání o středopostí buď. A na kterýž koli rok z těch se shledati

Strana 387
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1479. 387 budú míti a sjeti, tau mocností a těmi obyčeji a powahami, jakož w Jich Milosti i našich nynějších listech swětleji se zawírá. A protož my poslowé již řečení mocí artikule toho mezi jinými artikuly skrze již psané jasné pány krále zawřeného, smluweného, též také mocí listuow rozkázáním nám skrze napřed řečené jasné pány krále daných, těch wšech artikulów a smluw se wšemi jich punkty a klau- zulemi na místě již psaných najjasnějších pánów králów potwrzujem pewně a owšem schwalujeme a slawně oznámili sme na den listu tohoto dání na rathúze w Olomúci a ulicech toho města, k chwále boha wšemohúcího a k úžitku obec- nému a k dobrému přátelstwí a bratrstwí již psaných jasných pánów králów, i také k dobrému stawu a pokoji králowstwí i poddaných Jich Milostí. Kte- rýmž wšem wěcem na wíru a na swědomí oc. 14. Knížata horní Slezie přiznáwají se ke smlauwě, kteráž mezi králi učiněna jest, a wykládají, pokud a kterak pod korunu Českau i Uherskau slušeti mají. W Olomauci, 12 Aug. 1479. (Orig. c. k. tajn. arch. we Wídni.) My kniežata duolepsaná z božie milosti kniežata hornie Slezie, Přemek Oswětimský a Tošecký, Jan Opawský a Hlubčický, Hanuš a Mikuláš bratřie wlastní Opolská hornieho Hlohowa, Hanuš mladší Opawský a Ratiborský, Ka- zimír Těšinský welikého Hlohowa, Hanuš Oswětimský Hliwický, Hanuš starší Opawský a Ratiborský, kniežata již psané hornie Slezie: známo činíme wšem i každému zwláště, že jakož k těm zápisóm a společným smluwám, kteréž mezi sebú najjasn. kniežata, pan Matiáš Uherský, Český, Dalmacký, Charwatský oc král, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. a pan Wladislaw též Český král, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. učinili, zawřeli a swými wlastnými, prelátuow a pánuow obojieho králowstwie totiž Uherského a Českého pečetmi utwrdili sú, jakožto k smluwám požitečným a odpočinutie wšemu králowstwí přinášejícím naše dobrowolné přiwolenie dali sme i s přiwěšením pečetí našich, a ty wšecky artikule a každý zwláště za stálé a pewné máme: tak také přiznáwáme se tiemto listem za nás, za wšecky potomky a budúcie naše na potomnie časy, že my a řečení potomci naši budúcí, jakož pak na to i slawné sliby učinili, chcem a po- winni jsme, potomci naši a budúcí obywatelé kniežetstwie z hornie Slezie chtieti a powinni bndú poddáni, wěrni a poslušni býti, jsme a budeme prwéřečenému najjasn. kniežeti p. Matiášowi králi, jako prawému a dědičnému králi Českému, pánu našemu najmilostiwějšiemu, a kdyžby pán buoh téhož najjasn. p. Matiáše 51

Strana 388
388 B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1479. krále smrti neuchowal, poněwadž JM jest prawý a dědičný král Český, wšakž aby po JM“ smrti koruna Česká po kusiech roztrhowána nebyla, swoluje JM ustúpiti po smrti swé toho práwa dědičného, a aby to práwo dědičné promě- něno bylo w práwo upřiemého a požitečného panstwie, a to upřiemé a požitečné panstwie po smrti JM“ zuostane při dědiciech a potomciech JM“ a při králow- stwí Uherském tolikrát, kolikrátby koruně osiřeti se přihodilo, a na ně spadne. A my jím tak dlúho jsme a budem zawázáni, dokudž a pokawad swrchupsané- mu zápisu we wšem docela dosti by učiněno nebylo, a zwláště dokudžby čtyři- krát sto tisíce zlatých Uherských dobrých, jakožto summa hlawnie, a summa kterážby na wýplatu zbožie až do dne zaplacenie wydána byla, jako se w arti- kulech řečených smluw a zápisuow pokládá, docela a pospolu zaplaceni nebyli. Preláti wšakž a páni králowstwie Uherského w tom nám s poctiwostí přiřkli sú, jakož listy jich i našimi na to učiněnými obapolně utwrzeno jest, že kdyžby koruna Uherská osiřela, ani oni pány našimi jmenowati se mají, ani nás za pod- dané a služebníky swé nazýwati budú, ale jako bratry a přátely nás až do wo- lenie nowého krále na králowstwie Uherské držeti a jmieti budú. A na obě straně společnú pomocí sobě pomáhati a jedni druhým přítomni budem proti těm, ačby kteří snad králowstwie Uherské proti swrchuřečeným smluwám a zá- pisóm kterýmkoli obyčejem trápiti chtěli, práwóm wšakž jich aneb zápisóm krá- lowským skrze nás schwáleným bez úrazu wšelijakého. Kterýmžto wšem wě- cem, kteréž w artikuléch řečených zápisuow a smluw zawřeny jsú, když dosti zúplna stane se a učiněno bude, chcem a powinni jsme a oni potomkowé a bu- dúcí naši obywatelé tohoto kniežetstwie hornie Slezii chtieti a powinni budú příslušeti k koruně králowstwie Českého podlé starodáwného spojenie, řádu a obyčeje, jako od staradáwna zwyklé jest wěrnost i powinnost učiniti tomu králi Českému, kterýž řečené summy peněz zaplatí a swrchuřečeným zápisóm w ce- losti dosti učiní, jedno aby král křesťanský byl, jakož od staradáwna přislušeli sme a činiti zwykli, toto kniežetstwie hornie Slezie příslušelo a činiti zwyklo jest. A tak jakož se swrchu píše, když se dosti wšem wěcem stane, kteréž se w řečených smluwách a zápisech pokládají, tehdy i hned swobodni chcme a máme býti a potomci naši kniežetstwie hornie Slezie swobodni býti chtieti a po- winni budem ode wšeho panowánie a poddanosti králuow Uherských; aneb ne- byloliby krále králowstwie Uherskébo, máme také zachowáni býti w swobodách a práwiech našich i při starodáwných schwálených obyčejích, a potomci naši též od buducích králuow Uherských listy a přísahami opatřeni jsúce, jakož páni naši nám od staradáwna činiti zwyklí sú a potomkóm našim činiti powinni budú. Tomu na swědomie a na zdrženie my wšecka kniežata swrchupsaná pečeti naše wlastnie dobrowolně s naším wědomím dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž

Strana 389
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) 389 dán a psán w Olomúci, léta od naroz. s. bož. tisícieho čtyřistého sedmdesátého dewátého léta počítajíc, ten čtwrtek před slawným hodem panny Marije na nebesa wzetie. (Wisí VIII pečetí neporušených.) 15. Krále Wladislawa revers za swolenau berni stawům král. Českého daný. Bez datum (w Oct. 1479.) (Rkp. Talmb. 162. Gersdorf 157, it. Widensk. 5106, f. 10.) „W prwních knihách Ondřejowých G. 28." Najjasnější kníže a pán p. Wladislaw boží milostí král Český oc. ráčil rozkázati we dsky zemské zapsati a wložiti: jakož páni a rytířstwo JM“ swolili se dobrowolně ku pomoci nyní při sněmu, kterýž držán jest o S. Wáclawě, že sú to učinili pro wyprawení některých záwad a dluhuow zemských JK'M" ke cti a k obecnému dobrému, ne z práwa podlé swobod swých, ale swú dobrú wolí; i že JK M ani budúcí králowé čeští potom takowých pomocí a obtížení na zemi žádati neráčí, ani chce ani bráti nemá JM ani budúcí králowé čeští, než tak wedle tohoto spuosobu a zřiezení zachowati, jakož prwotní králowé čeští obyčej bráti sú měli a zachowáwali od staradáwna berni zemskú sprawe- dliwú. Poslowé ke dskám od KM“ a od země byli sú: Jaroslaw Towačowský z Cimburka najwyšší komorník králowstwie Českého, Puota z Rizmberka a z Šwi- howa najw. sudí král. Česk., Jan Zajíc z Hazmburka a z Kosti, Pawel z Jen- šteina, Jan z Raupowa, hofmistr dworu KM“, Petr Kdúlinec z Ostromíře, wy- prawujíc nadepsané wěci od nadepsaného pana krále, k tomu zwláště jsúce wysláni. 16. Zápis smlauwy obojí strany stawůw Českých k jednotě a pokoji na 32 let, od krále Wladislawa stwrzený. Bez datum.*) (Z rkp. Děčinsk. fol. 7—13. Fürstenbersk. ƒ. 276—279.) We jméno swaté a nerozdielné trojice Amen. My Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. známo činíme tiemto listem wšem, že zna- *) Welice litowati jest, že důležití zápisowé, jež podáwáme pod čísly 16, 17 a 18, zachowali se jen nedatowaní, ačkoli patrné jest, že jak obsahem tak i časem sebe blízcí jsau, a do některého z let 1478 až 1482 nále- žejí. Srownati je sluší „s žádostmi zemskými" od nás we IV dílu na str. 444—451 neprawě k roku 1471, „když Wladislawa za krále wolili", postawenými: neboť slowa tu dotčená pocházela od Matiášowy strany pánůw českých, kteříž teprw w Jul. 1479 ku králi Wladislawowi přistaupiwše, jej na sněmu Swatowá- clawském w Praze 1479 pro forma znowa wolili. 51*

Strana 390
390 Akta weřejná i sněmowní w králowstwi Českém, (1479.) menajíce a pilně rozwažujíce wěci potřebné králowstwie našeho Českého, a chtiece aby pod panowáním naším jednota byla a dobrá swornost mezi poddanými na šimi zachowána byla w duchowních i swětských wěcech, tak aby z toho čest- a chwála pánu bohu wšemohúciemu sě rozmáhala, a chudému i bohatému aby se sprawedliwé bez útisku dálo, tak aby každý od najwyššieho až do najmen- šieho stawu při řádech, práwiech a swobodách zachowán byl: ijsúce prošeni od kniežat, pánów, rytieřstwa i měst, wěrných našich milých, abychme k tomu po- wolenie swé dáti ráčili, aby pokoj a zápis obecný wšeho králowstwie učiněn byl, tak aby z toho ku práwu a k řádu přistúpeno býti mohlo, a neřádowé, kte- říž sú se pozdwihli, aby wykořeněni a w dobrý staw uwedeni byli: my jich w tom slušnú prosbu znajíce, a jsúce náchylni wždycky k tomu, což by k do- brému a k zwelebenie králowstwie našeho Českého bylo, ke wšem artikulóm níže psaným w tomto listu swolili sme a swolujem, a je oblibujíce, skutečně je držeti a zachowati chcme bez přerušenie wšelikterakého. A my Jindřich starší a Jindřich mladší kniežata oc. páni, rytieřstwo i města, majíce k tomu powolenie krále JM“ pána našeho milostiwého, podlé JK'M“ a s JM“ wolí a wědomím, toto swolenie od nás ode wšech stalo se jest, a na tom konečně jest zuostáno: Aby obecný pokoj zemský wšeho králowstwie učiněn byl, tak aby wšickni pod králem JM“ pánem naším u pokoji, w řádu a w poslušenstwie stáli, aby se bez útisku chudému i bohatému sprawedliwé dálo. Pakliby se z toho kto swé- wolně wytrhnúti chtěl, a řád i obecné dobré rušiti chtěl, a poddanosti a poslu- šenstwie pánu našemu skutečně nechtěl zachowati: proti takowému aby wšickni z jednostajné wuole powstali, jako proti rušiteli obecného dobrého, a žádnému swá wuole aby trpína nebyla w duchowních ani w swětských wěcech. It. na tomto sme se také obapolně a konečně swolili, aby kompaktata anebo smlúwy společně s koncilium Basilejským a s ciesařem Sigmundem JM“ slawné paměti učiněné a spuosobené, což a jakož zjewně swědčí, od nás wšech a od našich duchowních i swětských, jakož na koho wedle stawu jeho sluší, byly držány a skutečně zachowány. A také abychom o to společně stáli při Otci swatém papeži, aby nás při kompaktatiech zuostawiti ráčil. A o takowú wěc aby poselstwie učiněno bylo k JS“ bez meškánie od krále JM“ i ode wší země, aby ta wěc k dobrému konci spomocí boží přiwedena býti mohla. A ačkoliwěk kompaktata zřiezeně a potřebně jsú spuosobena, proto w nynějších roztrženie mnoho z nich wystúpeno jest a strana stranu tiskla. Na tom jest ko- nečně zuostáno, aby žádných útisków wiece nebylo, a hned we wšech krajích w králowstwie Českém aby w to nazřieno bylo skrze osoby k tomu wybrané s obú stran, jakž kde kněží jsú při které faře, buď w městech, w městečkách nebo

Strana 391
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) 391 we wsech; a jakž jest do tohoto času zachowáwáno, to aby wěrně sepsáno bylo, a jakž se spíše, to aby beze wšeho přerušenie zachowáno bylo, dokudž tento list a tato smlúwa mezi námi trwati bude. Také lidé wšech stawów aby swo- bodně při přijímanie těla a krwe božie tak zuostaweni byli, jakož obyčej mají přijímati, buď pod jednú nebo pod obojí spuosobú. Pakliby z toho od kohož- koliwěk wystúpeno bylo, to má král JM' naprawiti rozkázati skutečně bez pro- dléwanie s radú těch, kteříž králi JM“ přidáni k takowé wěci jsú s každé strany šest. Pakliby ten, kdožby útisk učinil, naprawiti nechtěl po rozkázanie králow- ském a těch osob k JM“ přidaných, o takowého napřed král JM', kniežata, páni, rytieřstwo i města powstati podlé potřeby mají, a k tomu jej mají skutečně připrawiti, aby to, cožby se útisku stalo, napraweno bylo bez umenšenie. Také haněnie wšecka přestati mají mezi stranami o to, což se wiery dotýče, od du- chowních i swětských. Pakliby kto w tom uswědčen byl, žeby řeči hanliwé mluwil wšetečně, jakéhožkoliwěk stawu bylby, buď duchowní nebo swětský, ten má kázán býti podlé powahy prowiněnie, tak jakž se králi JM“ a těm osobám k JM“ přidaným za sprawedliwé zdáti bude. A umřelliby kto z těch k králi JM“ přidaných, tehdy ta strana, kteréžby byl ten umrlý, má jiného na to miesto woliti bez prodléwanie. A což se Rokycan a Bíliny dotýče, tu mají kněží podlé smlúwy a swolenie uwedeni býti pod obojí spuosobú na ta miesta a do těch ko- steluow, kdež swoleno jest. A zase kdežby se ukázalo, žeby kněží pod jednú spuosobú wytištěni byli za panowánie krále pána našeho, tu také ke dwěma fa- roma kteří zase uwedeni býti mají a trpeni bez útisku. It. na tomto také jest konečně zuostáno, aby k práwóm zemským přistú- peno bylo bez odtahuow a prodléwanie wšelikterakého, tak aby se chudému i bohatému podlé práwa dálo sprawedliwé. A což se té ruoznice dotýče, kteráž jest mezi pány a rytieřstwem při súdu zemském, w to hned na prwním sněmu obecném, kterýžby wšie země byl, má král JM' nahlednúti, a tu wěc tak srow- nati, aby každá strana podlé swobod swých při sprawedliwém beze wšeho útisku zachowána byla, tak aby o to wiece ruoznic a strku potřebie nebylo. Pakliby král JM bezelsti konečným rozsudkem toho tak spěšně rozděliti nemohl: proto JM' má s wolí obojie strany pánuow i rytieřstwa slušných a trpěliwých prostředkuow hledati, aby proto bez ujmy každému na jeho sprawedliwosti ku práwu bez pro- dléwanie přistúpeno bylo. A dokadžby k práwóm bezelsti přistúpeno býti ne- mohlo, proto žádný na žádného mocí sahati nemá, ale jeden druhému má práw býti před králem JM“ a před JM“ radami, podlé prwnieho swolenie wšie země. It. zápisowé a záwazkowé wšickni, kteřížby byli mezi kterýmikoliwěk oso- bami w králowstwie Českém, ti minúti a zdwiženi býti mají, a dokadž tento zápis trwá obecní, žádní zápisowé a záwazkowé stranní nemají děláni býti. Pakliby

Strana 392
392 kto anebo kteří swéwolně w takowé zápisy wcházeli anebo wešli, ti učiní proti tomuto zápisu a w pokutu upadnú naposledy w tomto zápisu položenú. It. obywatel žádný králowstwie Českého nemá nic swéwolného bez wuole krále JM“ wen z země počínati, ani žádného u sebe na swých zámciech anebo na zbožiech přechowáwati, kdožby takowé swéwolné a wýtržné wěci počínati chtěl. Pakliby kto takowé wěci se dopustil, a bylo to naň oswědčeno, žeby to činil anebo činiti dopúštěl anebo wěci kradené anebo laupežně pobrané přijímal: takowému má k hrdlu i statku hledieno býti. Než mělliby kto z obywateluow králowstwie Českého s kým co wen z země činiti, žeby se jemu křiwda dála: takowý má to na krále JM znésti, a JM' o každého státi má podlé jeho sprawedliwosti. Pakliby se komu sprawedliwé od cizozemcuow státi nemohlo, takowému má král JM, kniežata, páni, rytieřstwo i města skutečně pomoci, aby k swé sprawedliwosti přijíti mohl. Také jestližeby který cizozemec sem do země na kterého obywatele co swéwolného počal, takowý, komužby se křiwda dála, od krále JM“ i ode wšie země opuštěn býti nemá. It. cel nesprawedliwých na zemi i na wodách aby žádný nepožíwal a ne- bral, než potud, pokudž od starodáwna jest wysazeno a práwo má. A o silnice o formany, ladowánie, o střiebra z země wezenie, o faleš mince, o ležáky, o zlo- děje, i o jiné potřebné wěci buď tak zachowáno, jakož se o to wšecka země swolila a dskami zemskými zapsáno a utwrzeno jest. It. o pikartech na prwniem sněmu aby bylo králem JM", kniežaty, pány rytieřstwem i městy předsewzato, aby trpíni nebyli w tomto králowstwie. It. jestližeby ktožkoliwěk w tento zápis podlé krále JM“ a podlé kniežat, pánów, rytieřstwa i měst králowstwie Českého wstúpiti nechtěl: ten a takowý žádných práw a sprawedliwostí užíwati nemá mezi námi. A chtělliby komu kterú křiwdu takowý činiti, a nechtělliby w poslušenstwie JM“ státi: na takowého podlé krále JM“ mají sobě wšichni radni a pomocni býti skutečně, jako na toho, ježto ke škodě wšie zemi swé wuole užíwati chce. It. toto také znamenitě smluweno a swoleno jest, aby tento zápis mezi námi učiněný za dwě a za třidcet let pořád zběhlých trwal bez wšelikterakého přerušenie. A jestližeby pán buoh wšemohúcí w tom času smrt na krále pána našeho milostiwého dopustiti ráčil, jehož pán buoh rač ostřieci, proto my w této jednotě a w pokoji státi máme, zespolka o této koruně dobré a poctiwé wěrně se starajíce. It. jestližeby kto w tomto zápise zejména postawen nebyl, a přiznal se listem swým otewřeným pod swú pečetí, že w tom stojí a státi chce podlé krále JM", kniežat, pánów, rytieřstwa i měst: to má takowú moc mieti, jakoby w list hlawní wepsán byl. Akta weřejná i sněmowní v králowstwí Českém, (1479.)

Strana 393
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) 393 It. tito wšickni artikulowé mají sepsáni býti we tři listy, a při každém má býti pečeť napřed krále JM“, kniežat, pánów, rytieřstwa i měst; a z těch jeden má býti w moci krále JM“, a každá strana má mieti w swé moci jeden. A též kdyžby se přizná- wali swými listy k tomuto zápisu, mají u wšech tří listuowty listy přiznawací klásti. A my Wladislaw král Český tyto wšecky artikule i každý zwláště w tomto listu zapsané máme a slibujem, i slowem naším králowským přiříkáme, zdržeti a skutečně zachowati bez přerušenie wšelikterakého. A tomu na swědomie a na zdrženie pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. A my kniežata, páni, rytieřstwo i města swrchu psaní slibujem tiemto listem každý sám za sebe, pod naší ctí a wěrú, ty wěci wšecky swrchupsané wěrně, práwě a křesťansky zachowati bez přerušenie a umenšenie wšelikterakého. Kte- réžto wěci na zdrženie a na swědomie pečeti naše přirozené s naším jistým wědomím dali sme k tomuto listu přiwěsiti. 17. Článkowé stížní stawůw králowstwí Českého mezi sebau. Bez datum. (Ze sauwěké cedule w Ceském Museum.) a) Stížnosti stawu panského a rytířského proti městům. Páni rytieřstwo pány města z tohoto winí: Najprwé, že silnic neoprawují, a cla weliká berú, ježto toho prwé nebylo. Item, že nechowají těch lidí, kteřížby zloděje zdwihali, a požíwajíce cel, ježto jest to od staradáwna býwalo, a w jiných zemiech se to děje. Item, domuow zemanóm w městech nechtějie Zapisowati. Item, když některá puotka w městě, tehdy dobrého člowěka wsadie, ježto to býti nemá. Item, widúc člowěka chudého, i swěřují jemu piw, leda swého obilé od- byl, a potom lidi stawují. Item, kterak nenie w městech zřiezenie, co kto má zač dáwati, a tudy řemeslníci což bylo za groš, to za dwa dáwají. Item, že prwé lidé rytieřští w městech na swobodných králowských rych- tách býwali. Item, když se který sirotek k nim do města wdá, tehdy oni stawují lidi, chtiece bezděky z gruntów našich penězóm. Item, w Žateckém kraji poháněli rytieřstwa, aby sedláci sobě piwa ne- wařili, a we wsech aby řemeslníkuow nebylo, ježto jest to proti práwu.

Strana 394
394 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) Item, suol kterú přiwezú do kterého města, tu jie nedadie kupowati, a železo též; než kúpili sami do rathúze, a s rathúzu dáwají některým grošem dráž. Item, přiwezeli kto na sladownu která obilé, a kdyžby chtěl zase wzieti, a jinam dráže prodati, tehdy toho nám nechtie dopustiti; i nám se zdá, že by to neswoboda byla. Item, což se piwa wařenie dotýče, že jest za staradáwna bylo, po čemž pšenice byla, že grošem dráže sud dáwali; a to nynie dáwají jakž se jim zdá. A zuostali mezi sebú tak, aby sudu piwa žádný laciněji nedáwal jeden mimo druhého; pakliby kto dal laciněji, tehdy naň pokutu uložili. Než jeden jako druhý. Item, k tomu žádné zřiezenosti w tom nemají, že každý wezme piw sladu co se jemu zdá suduow. Item, když přiwezú sayry nebo ryby na trh, že berú z miest ot nich; i zdá se nám, že jest to proti práwu. Item, také zapowiedají, aby ot nás ryb nebrali, poněwadž jsú města krá- lowská; zdá se nám, že jest to proti práwu. Item, wiechy wystrkují a nedadie hostinským kupowati, a nakaupíc sami, hned dráž dáwají. Item, ktož se (sic) sobě na trhu obilé kúpí pro swú potřebu, toho jemu nedadie z města wézti. Item, wína rozličně oprawují, dadie jim pod se kysati. Item, po gruntiech našich s mysliwostí jezdie, i chodie s kušemi, s ruč- nicemi, a nám po swých gruntiech toho bránie. Item, zastawují po wodách silnice. Item, kdež jim lhota dána dwú let, což dskami nedržie, aby to také opatřili. b) Odpowědi a stížnosti stawu městského. „Kusowé od měst položení.“ Najprw, jakož bylo od staradáwna při sněmích obecních a jednánie obec- nieho dobrého, pánów JM“ hlas prwní, pánuow rytieřtwa druhý, měst Pražských a jiných měst třetí, při tom žádáme zachowáni býti, aby při takowých jednání obecních páni JM' se pány rytieřstwem wěci obecnie na sněmiech ráčili jednati z jednostajné wuole wšech tří hlasów, města swuoj swobodný hlas aby dáwali, a neráčili zawierati, lečby wšichni hlasowé třie spolu se na jednom úmyslu sjednali a a swolili. Nebo což z jednostajné wuole wzato před se bude, k tomu budem wšickni wěrně raditi i pomáhati; a k čemužbychom neswolili, toho bychom po- máhati powinni nebyli.

Strana 395
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém (1479.) 395 Item, městóm obtiežná wěc jest, a o to častí pokřikowé po městech se dějí, že páni JM a páni rytieřstwo někteří wařie piwa na prodaj a na šenk, i také slady na prodaj dělají, a z měst na zbožie swá piwa wézti nedadie, obilé k městuom na trhy swobodné wézti bránie, a po wsech ladowati dopúštějí, a tudy města hubie, wkračujíce jim w jich žiwnosti a obchody, ježto předkowé jich toho nedělali. A také i lidé jich po wsech aby na prodaj a na šenk piw newařili. Item, o kladenie do desk a kupowánie zbožie na zemi, města jiná krom měst Pražských (neb města Pražská w tom swobodu mají,) žádají, aby při tom zachowána byla, jako jsú prwé zachowáwána, kteříž mají obdarowánie od krá- luow prwnějších i JM“ krále nynějšieho, do jisté summy peněz aby mohli na zemi kúpiti, to aby jim jíti mohlo. A kterážby toho neměla, ale pak, kdyžby zwláštnie powolenie krále JM“ jměli, to aby jim šlo; jakož nález obecní we dskách ukazuje, Secundo Johannis Daupowecz J. 11°*), ten nález aby ohledán byl, a při tom města aby byla zachowána. Item, o póhony o wěci městské, kteréž ku práwu městskému a gruntuom městským pod šosy příslušejí, města žádají, aby poháněna nebyla. Pakliby kto pohnal, takowý spuosob aby zachowán byl při wyswědčení póhonów, aby po- hnaný i ten ktož pohánie oba stáli, a pohnaný aby listem od rady toho města, z kterého jest, okázal a dowedl, že jest wěc městská, anebo grunt městský, o kterýž jest pohnán. A když to okáže, tu hned aby páni úředníci rozkázali tomu, ktož pohnal, aby škody pohnanému zaplatil kteréž okáže, a pohnaný aby wiece ku práwu nestáwal Pakli která města mají obdarowánie, aby poháněna a sú- zena o wěci městské nebyla, při tom aby byla owšem zachowána. Item, každé město při swých práwiech a swobodách aby zachowáno bylo. Item, o krčmy nowé, kteréžby z nowu wyzdwiženy byly, aby se tak zachowalo, jakož prwé o to jest nález učiněn. Item, nowých městeček a trhuow nowých aby wysazowáno nebylo, a po wsech aby ladowáno nebylo. Item, cel nowých po wodách i po zemi aby nebylo, a ktož jest je znowu wyzdwihl, aby po nich pustil. 18. Nález a wýrok rady králowské we wěcech zemských sporných, a zwláště proti žádostem stawu městského. Bez datum. (Z rkp. Děčinsk. f. 14—20.) We jmeno swaté a nerozdielné trojice Amen. My Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Morawský oc. známo činíme tiemto listem wšem, *) Srownej Archiv český, III, 311, nález obecní dd. 27 Mart. 1454. 52

Strana 396
396 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) že znamenajíce a pilně rozwažujíce wěci potřebné králowstwie našeho Českého, a chtiece aby pokoj pod panowáním naším a jednota byla, a dobrá swornost mezi poddanými našimi aby zachowána byla w duchowních i swětských wěcech, tak aby z toho čest a chwála pánu bohu wšemohúciemu se rozmáhala, a chu- dému i bohatému aby se sprawedliwé bez útisku dálo, tak aby každý od naj- wyššieho až do najmenšieho stawu při řádech, práwech a swobodách ustanowen byl: i jsúce prošeni od kniežat, pánów, rytieřstwa i měst, wěrných našich milých, abychme k tomu powolenie naše dáti ráčili, aby pokoj a zápis obecný wšeho králowstwie učiněn byl, tak aby z toho ku práwóm a k řádu přistúpeno býti mohlo, a neřádowé, kteříž sú se pozdwihli, aby wykořeněni a w dobrý staw uwedeni byli: w tom jich slušnú prosbu znajíce, a jsúce náchylni wždycky k tomu, cožby k dobrému a k zwelebenie králowstwie našeho Českého bylo, ke wšem artikulóm níže psaným w tomto listu swolili sme a swolujem, a je obli- bujíce skutečně držeti a zachowati chceme bez přerušenie wšelikterakého. A my Jindřich starší a Jindřich mladší kniežata Minsterberská, hrabě Kladská oc. páni, rytieřstwo i města, majíce k tomu powolenie krále JM“ pána našeho milostiwého, podlé JK M“ a s Jeho Milosti wolí a wědomím, toto swo- lenie od nás ode wšech stalo se jest, a na tom konečně jest zuostáno: Aby obecný pokoj zemský wšeho králowstwie učiněn byl, tak aby wšickni pod králem JM' pánem naším w pokoji, w poslušenstwie a řádu stáli, aby se bez útisku chudému i bohatému sprawedliwé dálo. Pakliby se kdo z toho swéwolně wytrhnúti chtěl, a řád i obecné dobré chtěl rušiti, a poddanosti a poslušenstwie k pánu našemu skutečně nechtěl zachowati: proti takowému aby wšickni z je- dnostajné wuole powstali, jako proti rušiteli obecného dobrého, a žádnému swá- wuole atby trpína nebyla w duchowních i w swětských wěcech. It. o pikhartiech takto jest zuostáno, aby byli wybráni mistři obojí strany lidé učení a w písmě dospělí, a před námi aby jim slyšenie wolné a swobodné dáno bylo; a což pokáží z zákona božieho a z písem doktoruow swatých, že by z wiery držáno býti mělo, při tom zuostaweni býti mají. Pakliby písmem swa- tým přemoženi byli, mají skutečně naprawiti. Pakliby swéwolně naprawiti ne- chtěli, nemají nikdíž w králowstwí Českém trpíni býti. Také jestližeby kto w tomto našem slawném pokoji a jednotě koho jal aneb komu pobral, tehdy wšickni weřejně w tom kraji aby wzhuoru byli a honili zá- mek od zámku, město od města, wes ode wsi, a dohoniece se, aby bez milosti ty wšecky rušitele pokoje dali zwěsiti. Pakliby k komu na některú posádku utekli, tehda ten, číž jest posádka nebo zámek, má bez odporu je wydati. Pak- liby nechtěl wydati, tehda ti wšickni, kteříž honiti budú ty zločince, tu při tom zámku neb posádce mají zuostati a jich neodpadáwati ale dobýwati, a budeli

Strana 397
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1479.) 397 potřebie i wešken kraj k tomu zbúřiti, anebo druhý i třetie kraj; a dobudúc ty zločince i s těmi jich příjemcemi také bez milosti dáti zwěsiti. Též také jestližeby kto aneb kteří komu hrad, město neb twrz zlezli neb ztekli, wšickni krajané aby wzhuoru byli a k nim k tomu zámku táhli, a jich tam dobýwali, a budeli potřebie, i wiece krajów k sobě obeslali; a dobudúce bez milosti ty zločince aby dali zwěsiti, jakožto rušitele pokoje a zhúbce zemské. It. což se hlasu dotýče třetieho, k kterémuž se města sprawedlnost mieti prawie, při tom král JM i páni a rady JM“ takto prawí: že napřed Pražany i wšecka města králowstwie Českého při tom zachowati ráčí, čehož sú od stara- dáwna za předkuow JM“ užíwali, pokudžby toho okázati řádně mohli. Než jakož sú položili w swé ceduli, při čemž by nebyli, žeby toho také nebyli po- winni pomáhati: tu se králi JM“ zdá, že sú to hrubě předsewzali; neb města wšecka jsú komora krále JM“ a wiece jsú JM“ powinni nežli páni a rytieřstwo swobodné. A protož poněwadž JM je při tom ráčí zachowati bez wšeho umen- šenie, jakž jsú od JM“ předkuow zachowáwáni, zdá se JK'M“ sprawedliwé, aby se oni také k JM“ rozkázanie podlé swobod swých hotowě okazowali, hlasem třetiem se newymlúwajíc w těch wěcech, w kterýchž jim hlas ten nepříleží. It. což se sladowen a piwowáruow dotýče, kteréž sú sobě páni a rytieř- stwo zdělali, netoliko k swé potřebě ale že je wen dáwají na šenky oc. a s tiem že jsú pohotowě města, chtiece to okázati, že to býti nemá podlé práwa: k tomu JKéM' prawí, když okážie swú sprawedliwost, že se w tom ráčí k nim mieti sprawedliwě. It, což se dotýče póhonów k súdu zemskému, jakož sobě to města obtieženie po- kládajie, že se pohoní purkmitr, konšelé a wšecka obec: při tom JM takto je zuostawuje: napřed že puohonowé, což se obce dotýče, tak jíti musejí, aby byl pohnán pukmistr, konšelé i wšecka obec. Ale proto k wyswědčení puohonuow i k odpírání před súdem zemským kterýžkoliwěk jeden z konšel a jeden z obce stanú, majíce list otewřený mocný na zisk i na ztrátu pod městskú pečetí wě- řicí na se, na tom má přestáno býti. It. což se lidí zběhlých dotýče, kmetičen, sirotkuow nebo služebníkuow, to JM' při tom zuostawuje, jakž sú se prwé wšickni wuobec swolili. Nebo ačkoliwěk města sú byli počali tomu odpierati, ale potom s dobrým rozwážením k tomu su přistúpili: ktožby kde člowěka swého w městě nalezl, napřed aby na tom hospodáře požádal, u kteréhož by jej nalezl, aby mu wydán byl. Pakliby se k tomu hospodář mieti nechtěl: tehdy ten hospodář to opatř, aby před purk- mistrem postawen byl. A kdyžby to wznesl na purkmistra a na konšely, a ne- chtělliby purkmistr a konšelé o takowého člowěka sprawedliwého učiniti swé- wolně: tehdy aby mohli takowí pohnáni býti podlé obecného zuostánie. A poně- 52*

Strana 398
398 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1480. wadž sú prwé na obecniem sněmu k tomu zjewně swolili, ježto Pražané i jiní poslowé ze wšech měst při tom byli: JK M“ tiem honiti (sic) neráčí, ale při tom to zuostawuje, jakž prwé swoleno jest. It. což se dotýče poháněnie rad starých k swědomie, tu wěc JM při tomto zuostawuje, že ktožbykoliwěk žádal na swé raddě swědomie w těch wěcech, kteréž by oni súdili a neboli to smluwili buď mocně nebo přátelsky, že o takowé wěci, kteréžby tak w úřadech jsúc pósobili, nejsú powinni znowa přisahati, než pod tú přísahú, kterúž sú ten čas měli, mají prawdu powědieti před nowú raddú, a ta radda má toho swědomie dáti pod městskú pečetí. A když se tak stane, natom má dosti býti. It. což se kšaftuow městských dotýče, jakož toho města žádají, aby o ta- kowé wěci poháněni nebyli: k tomu JK4M tak prawí, že puohon žádnému podlé práwa nemóž hájen býti. Než poženeli kto o takowé wěci, ježto k práwu zem- skému nepřislušie, že toho JM' i se pány nesúdí, než k tomu práwu, kamž takowá wěc slušie, toho zase podáwá a podati ráčí. A jestližeby pak kto takowými póhony které z měst k škodám připrawil, to žádnému městu zawřieno nenie, aby takowého ze škod pohnati mohli, k kterýmžby je připrawil. It. což se hledánie na Karlšteině dotýče potřeb městských, k tomu král JM' takto ráčil powědieti: že teď před nedáwným časem byl jest JM' na Karlšteině, maje při sobě znamenitý počet pánów i rytieřstwa, a tu že wšickni listowé sú zohledowáni, ale že nic nalezeno nenie, co by se měst králowstwie tohoto dotýkalo a jejich swobod. A by co bylo takowého nalezeno buď málo nebo mnoho, ježto by k jejich potřebě slúžilo, žeby toho JM'Ká, ani páni a rytieřstwo, před nimi tajiti a krýti nechtěli. It. což se cel dotýče, že JM ráčí rozkázati, aby po wšech městech wo- láno bylo, komužby se koliwěk zdálo, žeby byla která cla nesprawedliwa, anebo žeby wýše brána byla, než což wedle práwa bráno býti mělo: aby takowá wěc byla na krále na JM wznesena, a že JM' toho obeslati ráčí, komuž by se z ta- kowých cel wina dáwala, a rok o to složiti, aby to bylo wyhledáno, coby nebylo sprawedliwé, aby toho k škodě wšie zemi nebylo od nižádného užíwáno. It. což se wýpisuow z knih městských dotýče, ktožby toho k súdu zemskému potřebowal: když ten wýpis dadie, tak jakž w prawdě w knihách městsých zapsán jest, pod pečetí městskú, že na tom také dosti býti má a nepotřebie žádných přísah. 19. Obecný nález král. saudu komorního proti přílišnosti w lání wěřitelůw na dlužníky. D. 25 Apr. 1480. (Z orig. registr Romorního saudu.) „Nález panský, ktoby neobyčejně lál.“ Léta božieho MCCCCLXXX° fer. III ipsa die S. Marci evangelistae, jakož tato léta róznice jest weliká byla, což se upomínanie listy a lánie neobyčejného

Strana 399
Akta weřejná i sněmowuí w králowstwí Českém, 1480. 399 dotýče, že wymyšleným láním a haněním proti řádu, práwu, obyčeji i nálezu pan- skému dály sú se, jakž tento nález takto zní a okazuje: „It, aby nižádný pro neplněnie peněz nehaněl neřádným ani wymyšleným haněním, než jako na pe- nieze slušie, a ktožby jináč učinil, aby proto kázeň trpěl“: a protož wida JM Král. i se pány, že se ta wěc nezachowáwá podlé té zřiezenosti a práwa starodáwnicho, i ráčil jest tuto zřiezenost se pány raddami swými učiniti, aby wšichni, kteříž sú to učinili a takowým neobyčejným láním haněli, wezmúc miesto a konec o dluhy swé, takowú oprawu aby učinili: což sú mimo řád a obyčej z úmysla láli a haněli, to aby takto oprawili té osobě nebo osobám: „což sem lál a haněl tě z úmysla mimo řád a obyčej jináč než pro penieze slušie, toť sem na tě w hrdlo lhal.“ A takowý neb takowí má neb mají wzati býti w kázeň krále JM“ a panskú; a wiece potom aby žádný se takowých wěcí nedopúštěl. Ale proto také zase aby každý mohl k swé sprawedlnosti přijíti, jakož se o to často mluwí, žeby mnozí lidé zanedbáwali plniti wedle swých sli- buow a zápisuow: také na to tato zřiezenost jest učiněna: ktožbykoli nedbal na leženie a upomínánie, a žeby škody srownaly se s jistinú, tehdy ten nebo ti aby pohnali swé dlužníky a rukojmě před pana purkrabie Pražského, a pan purkrabie aby každému dosti učinil podlé úřadu swého, a ty dlužníky připrawil ku plnění. Pakliby kto k tomu póhonu státi nechtěli, aneb rozkázanie páně purkrabowa nechtěli učiniti: tehda toho neb ty, kteříž práwo wedú, pan pur- krabie úřadem swým na statek těch neposlušných a práwa odpierajících uwesti má, aby se jim za jich dluh dosti stalo. Pakliby ten neb ti na zemi dědin a statkuow neměli, tehda k osobě jeho aby bylo hledieno a dopomoženo; a tako- wého aby žádný nezastáwal ani přechowáwal proti práwu. A takowáto zřie- zenost a JMK“ a panské rozkázanie, aby se to drželo a zachowáwalo až do súdu zemského, a když súd zemský bude osazen, aby zase nawráceno bylo a zacho- walo se podlé starodáwnieho práwa a řádu. 20. Zřízení zemské w Morawě o přednosti starých rodůw panských. W Brně, 4 Sept. 1480. (Z desk zemských Morawských. *) „Zřízení o sedání panském.“ Léta božieho MCCCCLXXX w městě Brně w pondělí před hodem naro- zenie Matky božie, kterejž říkají Semenná, w přítomnosti najjasn. kniežete a pána *) Zřízení toto z kwaternůw desk Olomuckých č. 12 a Brněnských č. 11 již dali wytisknauti prof. Šembera w Časopisu česk. Museum 1846 str. 555—58, a p. Demuth we swé Geschichte der Landtafel im Markgr. Mähren str. 74— 76.

Strana 400
400 p. Matiáše Uherského a Českého oc. krále a markrabě Morawského oc. stal se spuosob a zřízenost w zemi Morawskej z příčin hodných o místa panská sedá- ním i psáním, a tak aby na časy budúcnie zachowáno bylo, i týž spuosob we dsky zemské k wěčné paměti byl wepsán, jakož se dole šíře wypisuje: a to s radú duostojného kněze Tasa biskupa Olomúckého a urozených pánuow, p. Cti- bora z Cimburka a z Towačowa, haitmana markrabstwie Morawského, Pertuolta z Lipého, najwyššieho maršalka králowstwie Českého, p. Wácslawa z Boskowic, najwyššieho komorníka cúdy Olomuckej, p. Wiléma z Pernštaina, najwyššieho komorníka cúdy Brněnskej, p. Markwarta z Lomnice, p. Dobeše z Boskowic, p. Jana Heralta z Kunstatu, kteréž jest JK M' k sobě do rady přísežnej přijieti ráčil. It. najprwé aby rodóm starodáwním a od časuow mnohých w panském řádu stojícím, kteřížto jsú páni Cimburci, páni Lipščí, a páni Lomničtí, páni Hradečtí, páni Pernštainští, páni Šternberci, páni Lichtenštainowé, páni Bos- kowci, páni Kunstati, páni Pezinští, ač chtí w zemi býti, páni z Lichtenburka, páni Waldštaini, páni Wlašimští, páni Sowinščí, páni Krajieři, čest se dála a k nim zachowala, takto se spuosobuje: aby napřed úředníci, totižto tito, nade- wšemi místa swá jměli, jakož to i jinde w zemích jest, pan haitman nynější i budúcí, po něm pan maršálek Český, pak komorník, kterýžby byl po létech starší, poněwadž práwo jest jedno, buď Olomucký neb Brněnský; potom z roduow nahoře psaných z každého má býti wzat jeden najstarší. A když ti se již wy- berú, aby známo bylo, že jsú w urození wšeci za jedno, kterýž jest a bude léty najstarší, ten se napřed posad, a tak až do poslednieho a najmladšieho. A we psání a w súdech neb w sedání po stranách pánuow úředníkuow též, jakž léta ukáží. W kterémžto wybíraní neb sázení páni úředníci swým rodóm ku pře- kážce nejsú, by pro jich místa neměl z jich roduo najstarší wzat býti; neb oni w počet rodów nejdú, než podlé úřadów swých místa mají, a úřad jich místo jest. It. cožkoliwěk jest pak z těch roduow nahořepsaných jiných pánuow, ti wšeci tím obyčejem, jakož se nahoře píše, wedle let swých seděti mají již po těchto, a též w listech psáni býti po starších na letech; a chudoba ani bohatstwí žádnému mimo léta ku pomoci nebuď. It. dopustilliby pán buoh na kterého smrt z těch nahoře psaných roduow, tehdy z toho rodu wzat má býti opět najstarší, a ne na toho místo hned posa- zen, než kdež jeho léta ukáží mezi těmi pány z roduow wybranými. It. jestližeby se událo při sněmích neb sjezdech, a z kterého rodu wy- braných který pro příčiny slušné při tom býti nemohl, tehdy jiný téhož rodu starší místo jeho drž tak také, jakž léta jeho a jiných okáží. It. což se roduow jiných dotýče, kterýchž sú předkowé dokonale pan- stwí nepožíwali a ke dskám poslowé nebýwali, jakožto páni Dúbrawkowé, páni Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1480.

Strana 401
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1480. 401 Tworkowští, kteříž zde obýwají a jim jest dopřáno pány, mohúli co prowesti, že při tom mají býti zanecháni i w staré rody puštěni. Ani druzí w stolicích sedali, (a) z kterýchžkoli příčin zpanošeli, jakožto páni Landštainští, páni Miličinští, páni Ludanští, a za krále Jiřího teprw swé rody wywedli a do stolic jsú uwedeni: ti také již pod rody staršími sedajte a spuosob swuoj mějte wedle let swých, jakožto rodowé starší, a nad ně se netřete až do časuow těch, jakož obyčej jest w zemi až do pokolení třetího. A kdyžby to již přišlo, s poctiwostí má žádáno býti na pánech a prošeno, aby w rody staré též přijati byli a též tej poctiwosti starých roduow požíwali. A že sú podle řádu trpěli a nad rody staré se netřeli do třetieho pokolení, mají z jich roduo starší wybráni a s wybranými z roduow podlé let posazeni býti, a toho požiti jako jiní rodowé, kdež jim místo léta jich ukáží. Než nyní proto se jim žádná křiwda díti nemá, než též poslowé ke dskám buďte (a) mezi pány se na ně podáwati má, jakožto i na rody staré. It. což se dotýče roduow znowu přijatých z příčin hodných a z dobré wuole, jakož teď nynie na tomto sněmu dwoji jsú přijati: páni Waitmilaři, wším tím obyčejem, jakož jsú w Čechách od krále Českého JM“ a pánuow přijati, a na tu přísahu, kterúž sú tam učinili, (a zde bratr jich pan Jiřík Waitmilar přísahu učinil); a pan Jiřík Tunkl s synem swým Jindřichem a těmi, kteřížby od nich dwú toliko pošli, ti mají se též zachowati do třetieho pokolení, a jim se též staň po třetím pokolení. It. spuosob a řád takowý má zachowán býti: že když se páni Čeští a Morawští již o koho swolí, aby za pána přijat byl, tehdy má před pana hait- mana a pány přistúpiti, když súd zemský zasésti budú chtíti, a s pokorú žádati a prositi, aby jej w řád panský pustiti ráčili, wiece slow slušných přičině. Tu pan komorník kterýžkoliwěk, w Olomúcí Olomucký a w Brně Brněnský, má swolati pány, a s jich radú jemu odpowěd dáti k tomu rozumu, že pro jeho hodnost neb zaslúženie páni to chtie učiniti ze swé dobré wuole a z žádného práwa, ale aby najprwé přísahu takowú učinil: „Já N. na to přísahám pánu bohu, matce boží i wšem swatým, že od tohoto času budúcně chci a mám řád panský welebiti, pánóm we wšem slušném podstaten a pomocen býti, a nad žádného z roduow panských a starších se netříti žádným obyčejem mimo řád a obyčej zemský až do třetieho pokolení; tak mi pán buoh pomáhaj i wšichni swětí!“ Tu pan komorník má jíti k šranku a jej za ruku wzíti a do stolic uwesti a na najnižší místo pod pány hospodáři dáti. A tu hned zemský písař má jemu přísahu k súdu wydati, a on ji po něm říkati a čísti; jakož se to wšecko w přijetí pánuow Jiříka Tunkla a Jiříka Waitmilara tak stalo, a pro budúcí pamět sem we dsky wepsalo.

Strana 402
402 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1481. It. také se ustanowili páni, aby žádnému nebylo psáno „urozenému pánu“ w této zemi obywateli, lečby panstwie swé řádně prowedl aneb w ně řádně wšel. Pakliby kdo z těch pro to psánie kterému z pánuow, buď z zeman neb jiných, kterú hanbu neb puotku učinil, buď řečí neb psáním, toho jiní opúščeti nemají, než radni a pomocni býti, tak aby žádný w posměch newšel. Pakliby pán který mimo to ustanowenie chtěl se komu mil učiniti a libost někomu tiem ukázati: ten pán winen bude pánuom a má kázán býti; a dopustíli se toho wiece, i jemu „pánu“ páni psáti nebudú powinni, ani jeho mezi sebú trpěti a za pána držeti mají. 21. Srownání mezi markrabstwí Morawským a knížetstwím Opawským. W Brně, 28 Oct. 1481. (Cedule w Moraw. zemském archivu.) Léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého prwnieho, den swatých apoštoluow Šimona a Judy, w městě Brně, stalo se srownánie mezi zeměmi: totiž zemí markrabstwie Morawského a zemí kniežetstwie Opawského, podlé sta- rodáwného a zwyklého obyčeje, kterak ty země proti sobě zachowáwaly jsú se w přátelském súsedstwí a w podstatě a pomoci jedna k druhé z dáwných časuow, též i nynie dieti se má, podlé artikulí dolepsaných, jakož pak najjasnějšíe knieže a pán pan Matiáš král Uherský a Český oc. jsa Jeho Milost toho zprawen pří- tomností swú w městě Olomúci, k tomu swoliti ráčil a swú wuoli dal, aby knieže Opawské s markrabstwím Morawským spolu sobě w zwyklých obyčejích se zachowali. Item najprwé země každá, buď země Morawská neb Opawská, při swých práwech zuostaň. A požádalliby kto z země které do druhé sprawedliwosti na kterého obywatele, ten toho hleď tu na toho, w kterémž práwě ten obwiněný sedí a kterému práwu přísluší; a má žalobníku sprawedlnost puštěna býti, a sprawedliwé se státi, a nemá proti práwu žádný obywatel zemí těch jinam tie- žen a podáwán býti, než w to práwo, w které zemi přísluší. Item jakož z starodáwna kniežetstwie Opawské zwyklost, obyčej a práwo má, ortel u pánuow markrabstwie Morawského bráti, kdežby se tomu kniežetstwí potřeba zdála, a páni wždycky k žádosti toho kniežetstwie to učinili jsú: přitom ještě zuostaň, a země w tom zuostane jako z staradáwna. Item jakož z staradáwna za markrabí Morawských a králuo Českých, Jošta, Sigmunda i w sirobě krále Ladislawa, kniežata Opawská, i markr. Morawské proti těm lidem, kteříž nepokoje a wýtržky milujíc, často wálkami pozdwiženými země ty hubiti sú se pokúšeli, a země jsú sobě přistály a pomáhaly: ještě

Strana 403
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1481. 403 při témž buď, a takto se země k zemi zachowaj: jestliby kto nežádaje a nechtě pokojné sprawedlnosti přijieti na kterú zemi wálkú sáhl, a druhá země wznesla na druhú, že tento neb tito nechtiec toho sprawedliwého podánie od nás přijieti na nás sahají, má druhá země toho neb ty obeslati a toho na těch žádati, aby sprawedliwé podánie přijali. A nechtěliliby toho učiniti, powinna jest země zemi hned neopúštěti ale jedna druhé pomáhati, jakoby jejie wlastnie wěc byla, a sebe ne- opúštěti do slušného konce dowedenie; a bude mieti moc jedna země druhú proti takowým k sprawedliwosti podati. Ale žádná země swéwolně bez wuole druhé wálky nemá zdwihati o swé újmě; pakliby beze lsti taká potřeba přišla, žeby náhlého obe- slánie bylo potřebie, knieže Jeho Milost pana haitmana obeslati rač, a pan haitman knieže Jeho Milost, a ti potřebu znajíc, w tom se mieti mají, aby se potřebě dosti stalo. Item jedna země proti druhé nemá žádných zhúbcí lúpežníków přecho- wáwati ani fedrowati, ale powinna jest od nich druhé sprawedliwost činiti. A byl- liby w které pokřik kde na silnicích z které země w druhé lúpenie, powinni budú obywatelé té země honiti a zhuoru býti, hrad od hradu, město od města, wes od wsi, aby tací zwuole neměli, ale kázáni a honěni byli, jakož na také slušie. Item každá země při odpuštění braní lidem městským i sedlským při obyčeji starodáwniem, a země, města nebo wsi, z kteréžby wzato bylo odpuštění, jakož tu práwo jest, tak se zachowaj; bylliby jaký strk o to mezi kterými, ti o to w úmyslné nesnáze nezacházejte, než hned wolte sobě každá strana přátely, jednoho každá strana neb wiec, a ti moc mějte to rozděliti podlé zdánie swého; neb ačby se sami swoliti nemohli, ubrmana sobě zwolíc najwyššieho, na tom dosti mějte, cožby ten wypowěděl a rozeznal. Item přihodiloliby se, žeby stáwek od kterého z obywatelí zemí na obywatele které země požádáno bylo práwem, má od těch zwěděno býti a tázáno, kde se stáwky žádá, žádalli jest ten jistec neb číž přejest práwa na toho jejž obstawuje u pána jeho, neb w městě, we wsi té, w kteréž on obywatelem jest; a jestliže žádal a jemu se státi na dědině nemohlo, má jemu práwo puštěno býti; pakli nežádal, nemá stáwky dopuštěno býti. Item jestli žeby kto žádal z které země a w které zemi stáwky podlé listu na kterého z obywateluow které země lidí, buď pána neb zemenína, má jemu stáwky přieno býti podlé listu; wšak ač rokowé k plnění peněz přišli, a list ten ač obyčejný jest; pakli jest neobyčejný a w něm stojí mocí dobýwánie, na takowý list stáwka dopuštěna býti nemá ani powinno jest. Item přihodiloliby se, žeby která potřeba přišla, poselstwie neb náklad který učiniti kam koli pro potřebu země Morawské neb Opawské, a země zemi dala znáti, že toho potřeba jest, a pomoc neb sbierka která proto w zemích musila wzata býti, powinna bude země Opawská podlé země markrabstwie Mo- rawského s sebe zdwihnúti, a dáti což na ni přijde podlé usazené potřeby. 53

Strana 404
404 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1481. Item země markrabstwie Morawského a kniežetstwie Opawského každá při swých hranicích a mezích zachowána buď a zuostaň. A jakož ruoznice jest o město Odry, a to což k Odrám přislušie, ježto s té strany Odry od Hranic a Jičína leží, žeby to k markrabstwie bylo, podlé toho že wšady na jiných pan- stwích Odra zemi Morawskú s kniežetstwím Opawským dělí: na tom zuostáno jest, aby při hodu Swieček najprwé příštiech w městě Olomúci kněz Viktorín Jeho Milost a země Jeho Milosti, Opawské kniežetstwie, swé sprawedlnosti s dostatkem měli, a pán markrabstwie Morawského též; a tu má to snešeno býti a mezi zeměmi srownáno, aby každá při swé sprawedlnosti zuostala a o to také miesto a konec wzali. Toto srownánie stalo se jest skrze nás Protasa biskupa Olomúckého a Ctibora z Cimburka a z Towačowa, haitmana markrabstwie Morawského, s wolí wšech jiných pánuow a rytieřstwa markrabstwie Morawského s strany jedné, a a nás Viktorína kniežete z Minsterberku Opawského oc. a zeman knížetstwí Opawského strany druhé; a každá strana pro pamět srownánie a našeho slibu a zachowánie wěcí zawřených jednu ceduli, sobě zapečetěnú pečetmi našimi, sobě sme wzali. 22. Samuel podkomoří pánům Budějowským: aby wyslali z sebe ke sněmu, kterýž o sw. Ondřeji držán býti má. W Praze, 23 Nov. 1481. (Orig. w Museum.) Službu swú wzkazuji, opatrní přietelé milí! Jakož králem JM“ pánem mým i waším milostiwým rozkázáno jest wám, abyste k tomuto sněmu nyněj- šiemu, kterýž na Sw. Ondřeje držán býti má, také swé některé wyslali: i wěřím wám, že tak učiníte a toho neobmeškáte pro JK'M“ dobré i také koruny této. A také jakož jest JKM s některými z wás mluwiti ráčil, kteříž jsú k JM“ wy- sláni byli, co se tkne nedodánie summy lonské hromničné, protož wám wěřím, že tu wěc opatříte, aby JKM“ dodáno a položeno bylo. Datum Pragae ff. VI in die S. Clementis annorum domini oc. LXXXI°. Samuel z Hrádku a z Walečowa, podkomořie králowstwí Českého. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic Českých, přátelóm milým.

Strana 405
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, (1481.) 405 23. Cedule, kterak swolená pomoc piwowárná wybírati se má. Bez datum (snad 19 Dec. 1481.) (Cod. Talmb. f. 191.) Item najprwé, aby wšickni duchowní i swětští wedle swolení obecního a wedle prwní cedule tu pomoc s každého strychu, kbelce neb džberu, kdož piwa waří, po bílém groši dali, a ihned aby tu pomoc položili u těch, komuž jest ta wěc poručena w tom kraji; a ti aby ji po kwětné neděli ten pondělí do Prahy přinesli. A proto předce aby dáwána a wybíráua byla do času swoleného; a jestližeby kdo w tom tak se nezachowal, to že žádnému trpíno nebude, a že na takowého mají sobě wšickni pomocni býti, aby k tomu připrawen byl. Item jakož bylo zuostáno, aby bráno bylo s strychu po bílém groši od těch, kdož obilé wen z země wezú nebo nesú, a potom ta wěc jest změněna; i tak jest zuostáno od knížat, pánuow a rytířstwa radd JKM“, aby wedle prwního zuostání s každého strychu, kdožby wezl nebo nesl obilé wen z země, bílý groš té pomoci dal. A to aby se počelo bráti tu středu po welicé noci najprw příští, a od toho času aby se bralo do plného roka pořád zběhlého. Item také aby byly na tom sjezdu woleny některé osoby z pánuow a z rytířstwa, a těm aby plná moc byla dána ode wšech krajan toho kraje, kdyžby je již JKM' obeslal, aby k JM“ přijeli, a již aby s jich i také jiných poddaných JM“ raddú ta wěc byla před se wzata, kterakby nejsnáze k tomu přistaupeno bylo, aby saud zemský osazen byl a práwa aby otewřena byla, aby chudému i bohatému se sprawedliwé dálo, aby po tom nebylo potřebí pro to wšeho kraje obesílati. Item také aby bylo oznámeno, komu jest poručeno, aby tu pomoc k sobě přijímali, a ti aby ji ode wšech wezmúc, i přinesli ji do Prahy ten pondělí po kwětné neděli najprwé příští, a proto předce aby dáwána a wybírána byla do času uloženého. Item také aby wšickni pohotowě byli, a jestližeby kdo chtěl na záhubu do země wtrhnúti, aby toho nedopauštěli. A také aby ižádney zhúbcí a lúpežníkuow zem- ských nefedrowal, ale takowí aby byli honěni město od města, wes ode wsi. A jestližeby se kdo tak nezachowal, k takowému aby bylo hledíno k hrdlu i statku. Item jakož někteří wměšují mezi lidi, žeby král JM některým tu pomoc odpúštěl, aneb chtěl ji jinam obrátiti, že tak není; než že JM' neráčí se w tom jinak jmíti nežli wedle swolení obecního, aby byla obrácena tu kdež má obrá- cena býti, a jinam nic. Item o penězích Gerlických aby oznámeno bylo, aby jich žádný nebral. 53"

Strana 406
406 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1482. 24. Město Launy wstupuje w jednotu na šest let s městy Žatcem a Slaným. W Launech, 15 Jun. 1482. (Orig. arch. Laun.) We jméno swaté a nerozdielné trojice šťastně buď Amen. My purkmistr a radda i wšecka obec města Lúnského wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie, čísti nebo čtúcí slyšeti budú, že znamenajíce a nelehce sobě wá- žiece nebezpečnost časuow nynějších, při kterýchžto mnozí útiskowé wiery a jiná obtieženie se dějí, a rozliční neřádowé po krajinách, mezi lidmi puotky škod- liwé a chudých lidí záhuby rozličné se okazují, a to napřed proti pánu bohu wšemohúciemu, a potom proti králi JM“ pánu našemu milostiwému a k ujmě a ke škodě lidí stawu wšelikterakého, pro něžto my město swrchujmenowané, widúc žeby pro neswornost a nejednotu naši s jinými městy takowé anebo wětšie škody nám w tomto kraji Žateckém i také w kraji Slanském mohly wzniknúti: i chtě- jíce s boží pomocí tohoto zlého se wywarowati, napřed cti a chwály božie žádajíc, i tudiež cti a dobrého krále JM“ hlediec, a potom obecného dobrého našeho, a zwláště což se práw a swobod našich zachowáwanie tkne, k tomu patřiece, wstúpili sme a mocí toho listu wstupujem s múdrými a opatrnými purkmistrem a raddú i wší obcí města Žateckého*) w jednotu a w prawé přátelstwo, tak jakobychom jedna obec byla, tyto kusy níže psané předsewzawše. Najprwé což se prawdy pána našeho Ježíše Krista swětlé, duowodné a sborem Basilejským schwálené a stwrzené, i jiných prawd w písmích swatých založených, totižto přijímanie těla a krwe jeho předrahé pod obojí spuosobú, kteráž ani mocí ani písmem přemožena nenie, dotýče, ačby nás ktokoliwěk od těch nutkati, tisknúti a odraziti během kterýmžkoli wymyšleným chtěl: proti tomu a těm wšem máme a dlužni budem sobě radni a pomocni býti, a s pomocí boží což na nás na nehodných služebnících jest zastati, hrdel i statkuow nelitu- jíce, to tak wždy jednajíc a o to se zasadiec, aby prawda swětlá swobodu měla a mieti mohla beze wšech útiskuow a překážek wšelikterakých. Druhé což se práw a swobod našich i zřiezenie starodáwnieho dotýče, jakož Kr. J“ pána našeho wšech milostiwého častokrát prošeno za to jest bylo, aby nás JM při těch zachowati ráčil: i srozuměwše a w skutku poznawše, že w těch welmi zlehčeni a umenšeni jsme, tak že již na nás města weliká a ne- snesitelná břemena daní a berně se ukládají, s nás se berú a od nás se *) W druhém exemplaru „purkm. a raddú i wší obcí města Slaného,“ „s přátely a súsedy našími dobrými.“

Strana 407
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1482. 407 wyzdwihují beze wšie lítosti, ježto my i obce naše z toho weliký zármutek máme a mají: i w tom se opatřiti chtiec, aby se nám potomně téhož wiece nedálo, k těm a k takowým daněm proti práwóm a swobodám našim wymyšleným abychom nikoli wiece neswolowali ani jich dáwali, ale společně a nerozdielně o to se zasadili, JMKé pokorně za to prosiece, aby nás při našich práwiech a swobodách ráčil zachowati, jiného na nás neráče dáti wymyšlowati, coby proti sprawedliwosti a práwóm i swobodám našim bylo, ale při tom aby nás ráčil zuosta- witi, při čemž předkowé JM“ králowé čeští sl. pam. milostiwě ráčili sú nás zuostawiti. Třetie, jakož se přiházie, že někteří zlí lidé před KJ“ dobré lidi oso- čují a křiwě obžalují, a k zpráwě nemohúce přijíti w nemilost welikú jeho králowskú upadají a skrze to k trestání a k hanbě nenadálé přicházejí: i při- hodiloliby se kdy kterému z nás nebo z obcí našich chudému nebo bohatému, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy máme a zawazujem se toho každého podlé sprawedlnosti neopúštěti a JMKé za to prositi, aby tomu každému, ktožby kterú žalobu proti kterému z nás a nebo našich chtěl wésti, rozkázati ráčil, aby před práwem města, w kterémž wysazeno jest, swú žalobu položil; a bylliby ten, na kohožby žalowáno bylo, s duowodem nebo skrze seznánie w tom winen nalezen, nechťby tak trestán byl proto jakožby na to příslušelo podlé práw města jednoho každého. Pakliby žalobník křiwý shledán byl, nechť by téhož užil. A jestližeby nám to jíti nemohlo, tak žeby každý obžalowaný k zpráwě a k slyšení před práwo naše městské nemohl přijíti: bylliby ještě w moci našie ten, na kohožby žaloba byla, toho nemáme z práwa našeho wydati, ani jeho opúštěti, ale wždy o to mluwiti, aby toto naše rowné podánie od nás přijato bylo a podlé našich práw aby ta žaloba súzena byla; JM"K za to prosíce, aby z práwa našeho žádného mocí neráčil dáti bráti. Přihodiloliby se také pak, žeby ktokoliwěk z kteréhokoli duostojenstwie nebo řádu chtěl siehnúti na nás zápisníky nebo na kterého z nás měst, nebo na kterého z nás měštan služebníka nebo poddaného našeho mocí, máme se k rownému podati prwotně před krále pána našeho mi- lostiwého, nebo před práwo měst našich kdežby příležalo, nebo na přátely. Pakliby takowé rowné podánie od nás přijato nebylo, a ten nebo ti wždy swé- wuole s námi nebo s kterým naším chtěli požíwati, nemáme se w tom opustiti, ale pomocni a radni sobě w tom býti podlé wšie možnosti našie. Čtwrté, nastáwalaliby která potřeba nás měst již jmenowaných pro práwa a swobody naše anebo pro jinú wěc kterúžkoli, abychom poselstwie žádného zwláště jedni bez druhých tu kdežby to příslušelo nečinili buďto zjewně neb tajně, než mělilibychom které poselstwie oč učiniti a to kdežkoliwěk a před kohožkoliwěk o tu a takowú potřebu, kterážby nám nastáwala nebo nás zašla, abychom to společně učinili, nákladuow i práce nelitujíce.

Strana 408
408 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1482. Páté, dopustilliby pán buoh pro hřiechy, žeby mezi námi městy a obcemi týchž měst očkoliwěk wstrk byl nebo ruoznice byla, tomu wšickni we zlú wuoli ruosti dáti nemáme, ale o to lidi s obú stranú poctiwé, swornost a jednotu milu- jície toliko z měst městské wydati máme, aby jimi takowý wstrk a ta ruoznice oprawen byl, a jednota aby wždy mezi námi zachowána byla. A nad to že takowým osobám, ježtoby swáry mezi námi rozsiewaly, dobři býti nemáme, ani dopustiti máme kteréhokoli haněnie w swých obcech s obú stranú. Pakliby takowí shledáni byli, aby trestáni byli wedle opatrnosti starších na to wysazených. Ty a takowé kusy w tomto zápisu položené my swrchupsaní purkmistři, raddy i obce měst nahořepsaných slíbili sme a mocí tohoto listu slibujem zdržeti a zachowati we wšech kusiech těch a artikuléch dotčených a zapsaných pod naší ctí a wěrú bezewšeho přerušenie až do let šesti od datum tohoto listu pořád zběhlých, a po wyjití těch let jestližeby naši budúcí a potomní nemienili w tomto zápisu déle trwati, tehdy máme listy tyto a zápisy jedni druhým zase nawrátiti beze wšeho odporu. Také mezi námi znamenitě jest wymieněno, jestližeby kteří páni a ry- tieřstwo kraje našeho nebo jiných krajów w zápisy jíti spolu chtěli, a zwlášť pro- zachowánie práw a swobod swých a pro slušné zřiezenie kraje, a nás žeby k tomu požádali, abychom s nimi w týž zápis wstúpili též také pro zachowánie práw a swobod našich, a pro takowé zřiezenie budeme moci k nim w takowém běhu slušně přistúpiti takowě, že to naše s nimi spolčenie tomuto našemu zwlášt- niemu zápisu nic ke škodě nemá býti. Naposledy toto také mezi sebú pozuostawujem a takowúto moc sobě za- chowáwáme: o kterýbychom koli artikul jeden nebo jich wiece nám užitečný nebo užitečné a k takowé jednotě našie w času tohoto našeho zapsánie potřebný neb potřebné se swoliti a jej nebo je w tento náš zápis wložiti chtěli: tehdy s obnowením tohoto zápisu w táž slowa s přidáním téhož nebo těch artikuluow budeme to moci učiniti, anebo znowa jiné listy zwláštnie na ten nebo na ty artikule wedle potřebnosti mezi sebú udělati a utwrditi, a ty listy tak dokonalé též na miesta swá položiti we třech dnech od swolenie takowého pořád zběhlých. Toho na jistotu a na zdrženie mocně trwající my purkmistr a radda i obec města Lúnského swrchujmenowaného pečet naši wětčí s jistým wědomím naším kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, w sobotu na den Sw. Wita. (Sigillum civit. pendet illaesum.)

Strana 409
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1482. 409 24. Stawowé pod obojí kraje Hradeckého, znamenajíce nátisky, ježto se dějí straně jejich, wstu- pují spolu w jednotu k ochraně swé a biskupa Augustina Sankturienského. (Zápis necelý.) W Hradci nad Labem, 17 Jun. 1482. (Z rkp. univ. Pražské.) We jmeno sw. Trojice, amen. Poněwadž wšeliká múdrost od samého wšemohúcího pána boha jest, a najpotřebnějie, tú se múdrostí napřed a prwotně zprawiti a jie následowati: kteréžto pán náš spasitel nám na tomto swětě z swé hojné a štědré milosti i daru ponechati jest ráčil, aby každý člowěk tú zprawuje se při sprawedliwém na zemi obýwal, na zákon božie pamatuje, w němžto oznámil wuoli swú a pod wěčným zatracením rozkázal jeho následowati w prawdě a w přísnosti řečí wyznáwati a skutkem plniti. Protož my Mikuláš starší Trčka z Lipy a na Wlašími, Mikuláš mladší Trčka z Lipy a na Lipnici, Petr Kdúlinec z Ostromíře a na Smrkowiciech, Mikuláš mladší z Hořic a na Pecce, Melchisedech Trčka z Lipy a na Lipnici, Jan Ratiborský z Chlumu a na Swatém poli, Aleš z Rismburka a na Mokro- wúsech, Mikuláš z Sendražic, Petr z Nemýčewsi a na Weselí, Beneš z Ostromeče, Matěj Salawa z Lipy a w Swěti, Otík z Labúně a na Bradě, Oldřich z Mírowic a w Chotěticech, Wáclaw Donát z Těchlowic a na Příně, Jindřich z Richnowa a w Hoříněwsi, Jan z Černína a na Lomnici, Daniel z Šárowa a w Ledciech, Bořek z Duhalic, Jiřík ze Slaupna a w Petrowicech, Waněk z Lipy, Zibřid ze Slaupna a na Dubenci, purkmistři měst a konšelé i wšecky obce Hradce nad Labem, města Dworu králowé a Jaromiře, páni, rytieřstwo a města i jiní wšickni. kteříž se prawdy pána našeho Ježíše Krista přidržie a jeho swatého zákona, a podlé nás stojie a státi budú a toho s námi hájiti chtie: známo činíme tiemto listem zápisem předewšemi kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že sme se swolili a zapsali, a mocí tohoto listu swolujem a zapisujem k artikulóm nížepsaným, a to tiemto spuosobem: Napřed což se cti a chwály pána boha wšemohúcieho dotýče a prawd jeho swatých, aby dotčeno znamenitě bylo o to i jiné, aby JK'M“ pánu našemu milostiwému ku paměti přiwedeno bylo, aby JK M', což se jest zapsati i přísahu učiniti ráčil, tomu wšemu dost učiniti a nás při wieře zákona božieho i při wšech dobrých obyčejiech, při práwiech, řádiech a swobodách našich zachowati ráčil, jakožto toho bez pochyby jsme, že w tomto JKM k nám se milostiwě nakloniti ráčí, jakožto král a pán náš milostiwý.

Strana 410
410 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1482. It. také w skutku poznáwáme na straně pod jednú spuosobú přijímajíce, že se straně naší znamenití útiskowé dějí, že kněží našie strany i lid obecný z swých se miest potiskují, a zwláště které smlúwy staly sú se w Praze na sněmě o sw. Jakubě, že ti kteříž byli z miest swých hnuti, měli hned zase na ně uwedeni býti, té se wěci nestalo i podnes, než známe že se ještě wýše děje, a nám se nic z té smlúwy nedrží. A protož znajíce toho welikú potřebu, w tento zápis wstúpili sme; a že slitowalo se jest toho milému pánu bohu, z swé nesmírné milosti ráčil jest nám duostojného w Kristu otce a pána, p. Augustina biskupa Sankturienskéko do země této dáti, kteréhožto z jistých swědectwí po- znáwáme ctného, řádného, zachowalého a prawého biskupa býti křesťanského. A ten prawí, že ne proč jiného, ale pro čest a chwálu pána boha wšemohúcieho, zwelebenie zákona jeho swata a prawd jeho drahých, do tohoto králowstwie přijeti jest ráčil, tiem jeho swaté milosti poslúžiti chtě, i těm wšem, kteříž z wiery přijímáme tělo a krew boží pod obojí spuosobú. Protož my páni nade- psaní a rytieřstwo i města, jsúce toho od pána boha wšemohúcieho wděčni i od již dotčeného kněze biskupa, slíbili sme sobě a mocí tohoto zápisu slibujem pod našimi ctmi a wierami wěrně a práwě bezewšie zlé lsti, ktožby nás koli od wiery tisknúti chtěl nebo chtěli, i také nadepsanému duostojnému knězi biskupowi ná- tisk který činiti mienili, sebe w tom we wšem ani JM“ nikoli a žádnú měrú neopúštěti do těch hrdel i statkuow, jestližeby JM“ chtěli w tom dobrém poča- tém kterú překážku činiti. It. také znamenali sme w jistotě a w prawdě wieme, že práwa a swobody řádné a dostatečně wysazené máme, kterýchžto od mnohých tak žá- dali sme . . . . . . . . (chybí celý lístek) . . . . . . swéwolně bez rady jiných a wytrženě proti komu počal a chtěl aby jemu též pomáháno bylo, takowý aby wěděl, že jemu tiem nikoli powinni býti nemieníme. It. tohoto swolenie a zápisu užíwati máme a trwati má mezi námi wěrně a práwě dotud, dokudž nám práwa zemská nepuojdú a propuštěna nebudú, a po tom propuštění práw a osazení súdu zemského za deset let pořád zběhlých beze wšeho porušenie, a potom dále tak jakožby se nám spoluzápisníkóm zdálo. A jestližeby nás ktožkoliwěk napřed od wiery pána Ježíše Krista, totižto od přijímánie těla a krwe jeho swaté, neb od kterého z artikuluow nahoře polo- žených chtěl neb chtěli utisknúti: w tom máme i slibujem každý z nás pod swú

Strana 411
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém 1482. 411 ctí a wěrú sebe nižádným obyčejem neopúštěti do těch hrdel i statkuow, tak jakož swrchu psáno stojí. A ktožby koli toho z nás zápisníkuov nedržal a tomu dosti neučinil, aby čest swú i wieru ztratil a k ní wěčně žádným obyče- jem zase nawrácen nebyl. Tomu na swědomie a pro lepšie jistoty pewnost, pečeti naše wlastnie dobrowolně a wědomě dali sme přiwěsiti k tomuto listu a zápisu. Jenž jest dán a psán w Hradci nad Labem, léta od narozenie (syna) božieho 1482, w pondělí po sw. Wítu. 26. Kutnohorští jednomu z předních pánůw podobojích: omlauwají se, že nejsau wlažní u wíře podobojí, ale na sjezd do Slaného že z hodných příčin poslati nemohau. Bez datum. (Oct. 1482.) (Cedule arch. Kutnohor.) Urozený pane, pane milý! Službu naši wzkazujeme. WM jménem také urozených pánów rytieřstwa nám píšíce, ráčili ste připomínati ohlašowánie naše w sjezdích zwláštních i w sněmiech obecných, což se přijímanie těla a krwe pána Krista týče pod obojím spósobem, při tom nás ku příjezdu do města Sla- ného wedle jiných den swatých Šimona a Judy zowíce té wěci k jednání oc. Pane milý! W čemž sme se ohlašowali, k témuž se známe a znáti budeme neb sme to w skutku plnili, plníme a plniti budeme. A bylaliby toho potřeba, majíce přirčení častá JM“ pána našeho najmilostiwějšieho a tomu wěřiece, wedle JM“ a wedle WM na tom hotowi budem hrdla i statky swé složiti a toho hájiti proti každému žiwému. O tomto pak sjezdu, k kterémuž nás zuowete, ačkoli jest nám w paměti lehkost a posměch k hanbě, kteráž se dála našim spolupřísežným w Nymburce, jakž pak ta wěc od panuow Pražan i od nás na WM jest wznešena: toho wšak na straně nechawše, k čemu sme se prwé znali a ohlašowali, w tom trwáme, což se přijímánie té welebné swátosti týče. A jsúc zpraweni, že tento sjezd k tomu jest, wedle zuostání na sněmu Pražském, toliko o wolení osob k řiezení a srownání té wěci mezi pány s jedné a mezi wámi a námi s strany druhé: my pilnost diela horního před se wzemše k obecnému dobrému wšeho králowstwí, jakož po zkažení Hor nikdy tak pilně a nákladně wzato nebylo, pro obmeškání toho k tomuto sjezdu newyprawili sme sě. Na tom wšak jsúce, cožkoli WM do- brého zespolka zjednáte, ježtoby tomu slúžilo, že hotowi jsme tomu obwyknúti, prosiece, že nás jinak bráti neráčíte. 54

Strana 412
412 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1483. 27. Král Wladislaw přikazuje kraji Bechynskému jíti na sjezd, který Zdeslaw ze Šternberka uloží. W Praze, 28 Mart. 1483. (Kopie arch. Třeboň.) My Wladislaw z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. wšem pánóm a rytieřstwu i jiným poddaným našim kraje Bechynského, wěrným našim, jichž tento list náš dojde, wzkazujem milost králowskú a wšecko dobré. Wěrní milí! Poručili sme urozenému Zdeslawowi z Šternberka a na Bechyni, wěrnému našemu milému, aby wám wšem okolo něho w tom kraji přísedícím sjezd pro naše i obecné dobré, den a miesto jmenuje, složil. Protož, když týž Zdeslaw wám ten sjezd, den a miesto jmenuje, složí, žádáme od wás se wší pilností, i přikazujem, abyste se k tomu dni a na tom místě wšickni sjeli: a tuť wám týmž Zdeslawem oznámeno bude jmenem naším, proč se jest ten sjezd položil I znajíc w tom wuoli i rozkázanie naše, i také hlediece na naše i obecné dobré, žádné pochybnosti o wás nemáme, než že w tom tak se mieti budete a zachowáte, jakožť wám píšem, jinak toho neučiniece. Dán w Praze u weliký pátek, králowstwie našeho léta dwanáctého. 28. Wyslaní Budějowští na sjezd do Tábora dáwají pánům swým zpráwu, co tu jednáno. Bez místa, 8 Apr. 1483. (Orig. w Museum.) Slowútné opatrnosti páni milí! Službu swú napřed Wašie Opatrnosti wzkazujem. Když sme w neděli minulú na Tábor u wečer přijeli, žádného jsme pánów nenalezli, než teprw w pondělí na wečer toliko pán z Hradce a pan Zdeslaw přijeli. Byli sme u obú a ty wěci jim dali, službu powě- děwše, i se panem Hradeckým wedle poručenstwie wašeho mluwili samotně. Byli toho od wás wděčni a pan Hradecký měl se pěkně, řek, že mu se to dobře líbí, že prwé nám wznášiete a dobré wuole hledíte, a že P. psáti a rozká- zati chce, aby tomu dost učinil. Pak dnes před obědem byli sme s těmi pány a některými zemany a pány Táborskými pospolu; pán z Hradce učiniw předmluwu, i kázal list králowský čísti, a po listu nám artikule tyto zjewil: Najprw že JMK k ráčil jim poručiti se panem Zdeslawem, kteříž by powárné nedali, aby jistě dali; pakliby kteří se k tomu wedle swolenie wšie země neměli, že JMKs jim toho trpěti neráčí, než k nim

Strana 413
Akta weřejná i sněmowuí w králowstwí Českém 1483. 413 se jako k neposlušným jmieti; a JKM' wěří, že JM“ budú na takowé swéwol- níky radni a pomocni. Druhé kdež jsú krčmy ot staradáwna nebyly, aby ty minuly a zkaženy byly. Třetie, aby ležáci nikdež držáni nebyli a fedrowáni, než honěni a bráni wedle zuostánie zemského. Item toto nám samým dwěma w tajnosti powěděl a žádal, abychom toho jiným krom wás nerozpráwěli, totiž že on bude s někým poslán k králi Uherskému a pan Towačowský k k ciesaři, zdaliby ta wěc mezi Jich Mmi mohla přetržena býti a k konci přiwe- dena dobrému. Jiných nowin psáti newieme. Také se hned strojiti chcem na ta města, jakož Waše Opatrnost ste stiežnost (?) poslali; pak odpowěd panów zeman, naše i Táborských byla jest, že sme my powárné dali JM“ časem swým a nic winowati nejsme, a dále že nepochybujem, že Waše Opatrnost se k JM" jmieti bude jako k králi a pánu swému milostiwému. Datum ff. III“ post conductum pasche anno oc. LXXXIII. Item poslu tomuto zaplatte, neb sme jemu nic nedali. Sigmund a Petr. Slowútné opatrnosti pánóm purkmistru a raddě města Budějowic, pánóm našim milým. 29. Král Wladislaw pokládá stawům sněm zemský do Hor Kuten ku pondělí po S. Mikuláši (8 Dec. 1483.) W Čáslawi, 10 Nov. 1483. (Ze star. rkp.) Wladislaw z boží milosti Český král a markrabie Morawský Urozený náš milý! tajno tebe nebuď, že s radau knížat, pánuow, rytieřtwa i měst, kteréž sme w Čáslawi při sobě jměli, složili sme sněm wšeho králowstwí na- šeho českého na Horách Kutnách ten pondělí po swatém Mikuláši najprwé příští, prwotně, aby ta ruoznice, kteráž jest w tomto králowstwí wznikla o to, co se přijímání těla a krwe pána Ježíše Krista dotýče pod jednau i dwojí spuo- sobau, na prwním dobrém zuostawena byla nepohnutě, tak aby každý pod pa- nowáním naším bez útisku zachowán byl při wíře i při wšech jiných dobrých a chwalitebných obyčejích, a také aby již ku práwu zemskému konečně přistau- peno bylo bez odtahuow, aby se chudému i bohatému sprawedliwé dálo podlé práwa, a to což se mluwí, aby listmi a pečetmi utwrzeno bylo, jakož pak přípisy takowého spuosobu we wšech městech našich se najdau. A ačkoliw žádost naše wždycky k témuž jest byla, aniž námi co scházelo jest, ale mnohé překážky při tom až do tohoto času jsau byly, kteréž s pomocí boží jistau naději máme, že odjaty býti mohau. 54*

Strana 414
414 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1484. A protož znajíce, že při tom času wěci najpotřebnější božské jednati se mají, i také toto, aby tato změna w řád a w jednotu uwedena byla, nepo- chybujem o tobě, že ty jako milowník obecního dobrého a této koruny na den již psaný k nám do Hory přijedeš, abychom s boží pomocí a raddau twau i jiných našich poddaných tu ten dobrý počátek (w) chwalitebný konec uwesti mohli; nepřijelli by pak k takowé wěci swéwolně, znali bychme, žeby takowý byl rušitel obecního dobrého. A my proto s radau wás wšech se w tom powolně dáme najíti, což užitečného a poctiwého bude této koruny, to konati budem, a pro nižádného toho neupustíme, co by bylo k zwelebení a jednotě této slawné koruny. Dán w Čáslawi, w pondělí před swatým Martinem, králowstwí našeho léta třináctého. 30. Zápis krále Matiáše a stawůw markrabstwí Morawského na upokojení a wedeni řádu w zemi Morawské. W Budíně, 24 Jun. 1484. (Ze star. rkp.) We jmeno swaté a nerozdílné trojice Amen. My Matiáš z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský oc. král, markrabě Morawský a Lužický, Lucem- burský a Slezský wejwoda; a my Jan z též milosti biskup Waradinský a kostela Olomuckého zpráwce; Ctibor z Cimburka, haitman markrabstwí Morawského, Wilém z Pernšteina nejwyšší maršalek král. Českého a nejw. komorník cúdy Brněnské, Jaroslaw z Boskowic nejw. komorník cúdy Olomucké a králowstwí Českého kancléř, Herrich z Lichtenšteina, Jan Kuna z Kunstatu, Herrich z Lichtemburka, Hynek z Waldšteina, Wolfgang z Krajku, Čeněk z Lomnice, Albrecht ze Štern- berka, Karel z Wlašimě, Jan z Sowince, Jimram z Dúbrawice, Hynek z Rokyt- nice, Ctibor z Lanšteina, Ludwík z Weitmile, Jiřík Tunkl z Brníčka, Jan z Žerotína, Jan Planknar z Kyšperka, podkomoří markrabstwí Morawského, Pawel opat Lúcký, Wolfgang probošt Kúnický, Wáclaw z Bašče, Jakub z Šárowa, hof- richtéř markrabstwie Morawského, Matěj z Náchoda, Jan z Čertoreje, Hynek z Police, Bohuslaw z Kokor, Wáclaw ze Šwabenic, Jan z Onic, Jan z Nemanic, Jaroš ze Zástřizl, Jan z Kralic, Aleš z Polánky, Jiřík z Ořechowého, purkmistři a rady i obce měst Olomúce, Brna, Znojma a Jihlawy: Oznamujem tímto listem wšem wůbec, že hledíc napřed chwály pána boha wšemohúcího a potom dobrých starých obyčejůw předkuow našich zacho- wati, jimiž markrabstwí Morawské z dáwných let zprawowáno býwalo, neřády stawowati, aby pýcha zlých lidí skrocena býwala, kteřížto wždycky jako litá zwěř řádům, sprawedlnosti, upokojení a jednotě se protiwí, nechtíce jinač než

Strana 415
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1484. 415 aby pokoj, řád a jednota, kteráž nyní jest mezi námi wšemi markrabstwí Mo- rawského obywateli, pánu bohu ke cti a nám wšem duchowním i swětským k prospěchu za dlúhé časy (stála), jeden zápis obecní a upokojení zemské podlé artiku- lůw starodáwních a tomuto markrabstwí potřebných udělali sme a zřídili, děláme a mocně zřizujem tímto listem; tak abychom my i wšickni obywatelé téhož markrab- stwie toho wšeho, což se w tomto listu píše, powinni byli zachowati a držeti w celosti bez přerušení, pod swými dobrými křesťanskými wierami ctně a řádně, jako na wěrné a ctné sluší. Najprwé sprawedlnost chudému i bohatému aby se dála, a sněmowé wždycky dwakrát w roce podlé úřadu, nejméně ta dwa sněmy o sw. Jáně a o hodu Swíč- kách, aby držána byla pro sprawedlnost každého. Pakli i sjezdowé kteří z potřeb pilných wíce než jednom dwakrát položiti se potřebowali, k těm sjeduom máme jezditi, a žádnými strannými wýmluwami se nezaneprázdňujme. Na těch sjezdích každý z nás má sprawedlnosti od sebe udělowati buďto w súdu nebo w kterých žalobách na se póhony nebo sice i obžalowaními práwem, jakož ze starodáwna řád téhož markrabstwie jest, od sebe činiti, podlé nálezuow panských a práwa. A nemá žádný jeden na druhého mocí na se sahati, než pokojně s sprawedl- ností sebe hleděti, a wšecky nálezy panské zachowati a jim dosti činiti, podlé rozeznání pře a wýrokuow. It. žádný z země wen nemá o swú nižádnú při mocí na súseda do jiné země sahati bez powolenie krále JM“ i nás stawuow a wšech obywateluow země. Než dálaliby se komu jaká křiwda od kteréhokoli jiného súseda z jiné země, té na krále JM' nejprwé a na heitmana, pány a wšeckny obywatele wznésti má a swú sprawedlnost oznámiti; a pokudž k jeho sprawedlnosti slušná cesta a pod- stata od krále JM“ a pánůw jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakliby KM, heitman i páni nemohli slušnými prostředky a pokojnými jemu k jeho sprawedlnosti dopomoci, JKM i my wšickni nemáme jeho opustiti, máme a powinni budem k jeho sprawedlnosti dopomoci. A cožby ten s krále JM“ dopuštěním, heitmanowú a panskú wolí z země wálečného počal, nemá jemu hájeno býti do slušného dowedení jeho sprawedlnosti. A kdyžby jej sprawedl nost potkala, má ji přijieti a již se u pokoji zachowati jako i prwé. It. jestliby kdo w zemi swéwolně protiwiti se chtěl a poslušenstwí králi JM“, heitmanu, pánům nechtěl zachowati a sprawedlnosti zemské nechtěl k sobě přijímati i od sebe činiti: proti takowému král JM, heitman i my wšickni máme powstati a jej k tomu připrawiti jakýmž koliw během, aby w jednotě poslušen- stwí a w řádu stál a k tomu připrawen byl. It. žádný z nás s swědomím swým, ani kto obywatel zemský nemá na swých zámcích a zbožích přechowáwati lidí, ježto by z země wen komu škodu

Strana 416
416 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1484. činili, anebo kterýby w zemi swéwolně škoditi chtěl aneb lúpežem se obchodil. Pakliby kdo takowé lidi u sebe přechowáwal wědomě a w tom nalezen byl: takowý každý má od nás držán býti jako zlý člowěk, lúpežník, a nad swú ctí zapomanulý, a k tomu máme wšichni proti němu powstati a jej kázati k hrdlu i k statku jeho, jako na zlého a zapomanulého nad ctí člowěka sluší a zloděje. It. mince sprawedliwá krále JM“ a koruny České má mince stříbrná dobrá na zlatě a groše široké jíti podlé starého obyčeje, tak aby chudý i bohatý mincí řádnú swých důchoduow požiti mohl podlé starodáwného obyčeje. Pakliby mince falešná se kde zjewila, ta kažena a pálena buď a trhowé se jí nedějí; a kdožby s ní popaden byl, buď jako falešník kázán. Pakliby který pán, z rytířstwa, z měst, duchowní neb swětští, na swých zámcích neb zbožích falešnú minci jakúkoli dopustil dělati, aneb alchimii falešné: buď k němu hledíno též jako k falešníku, k hrdlu i k statku. It. nižádný nemá dopúštěti lidem služebným w městech neb w městeč- kách neb na twrzích ležení bez wědomí a ohlášení heitmana, kterýž wždycky w zemi jest, aby země skrze to k škodě nepřicházela; lečby byli lidé krále JM“, kteréby k swé potřebě tu položiti ráčil. It. nižádný z obywateluow markrabstwí Morawského nemá nowých zám- kuow osazowati bez wuole krále JM“, heitmana a pánuow. It. jestližeby kdo bezelstně swé zboží prodati musil neb zastawiti pro potřebu swú, swého lepšího užitku w tom hledaje aneb pro dluhy, ten má a powinen bude to na smluwách a prodaji opatřiti, aby ten kdož u něho to kupuje, prwé než jemu to sstúpeno bude, u heitmana list přiznawací k tomuto landfridu položil podlé přípisu jiných listuow přiznawacích, že s tím zbožiem we wšech artikulích landfridu tohoto proti králi JM“, heitmanu, pánuom a zemi zachowati se má a slibuje, jakožto i prodajce zboží tohoto před ním powinen byl. Pakliby toho učiniti nechtěl kupitel ten nebo zástawník, nemá jemu to zboží sstúpeno býti, ani k trhu připuštěno. Pakliby který pán nebo zeman, z duchowních nebo swětských, maje nynie zboží zástawná, swá zboží wyplatil, a listu nyní nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží: kdyžbykoli k wýplatě přišel, má ihned list přiznawací k tomuto landfridu položiti. Pakliby toho neučinil, téhož zboží proti KéM“ jakož markrabi a pánu země má propadeno býti a K�M' i my wšichni máme proti takowému powstati, jakožto proti rušiteli pokoje a tohoto landfridu. It. jestli kto swéwolně pro swú wuoli zámek, twrz neboli městečko ztratil, a w tom je král JM komužkoli sprawedliwě dal: tehdy ten každý, komužby to dáno bylo, má také list přiznawací k tomuto landfridu u heitmana zemského položiti. Také kdožbykoli po otci, bratru, příteli aneb kterýmkoli obyčejem

Strana 417
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1484. 417 w jaký statek wšel, ten každý také list přiznawací k tomuto landfridu udělati a položiti má u heitmana, pod propadením toho zboží. It. nižádný žhářóm, násilníkuom, falešníkuom, mordéřóm, pokladačóm a zlodějóm nemá žádných fedrunkuow ani stawuow ani gleituow bez wuole krále JM“ a heitmana dopuštění dáti. Pakliby kdo jináče proměnil, k tomu má hle- díno býti jako k pomocníku zlých lidí, a jakoby on to sám osobně učinil; zwláště jestližeby kteréhokoli tu takowého zastali, a on od něho práwa učiniti dopustiti nechtěl. A proti tomu KM i my wšichni máme se zachowati a jej kázati, tak jakož starodáwný obyčej jest. It. silnice wšecky aby swobodny byly chudému i bohatému, domácímu i hosti, a mýta sprawedliwá aby brána byla, a nesprawedliwých mýt aby žádný nezamyšlowal ani jich bral. It. wšichni obywatelé země Morawské mají se zprawowati listy staro- dáwného obyčeje, buďto na zpráwu neb zástawu, aneb na komorní platy neb úroky. A jestližeby kdo neobyčejné listy neb úroky a lichwy zamýšleti chtěli mimo X zlatých ze sta zlatých neb zamyslil: k takowému k té sumě listu toho a peněz, ale i ke wšemu statku jinému, cožby jeho kto měl, má hledíno býti, jako k tomu, ježto proti řádu neřád zamýšlí, a nowé wěci w zemi uwoditi by chtěl. It. jestliby z dopuštění božího KM', kněz biskup, heitman, z pánuow neb z rytířstwa aneb z měst, duchowních neb swětských, hrad, město nebo twrz ztratil kterú, buď zlezením neb ztečením aneb kterýmkoliw jiným úkladem beze- lsti, Král. M i my wšichni máme ihned swú wšichnu práci přičiniti, aby ten zámek obehnán byl; a když heitman sám osobně k dobýwání toho zámku na pole wytrhl, wšichni páni i rytířstwo s swými hrdly ihned po jeho prwním obe- slání k němu bez meškání táhnúti mají. Pakliby tak znamenitá potřeba nebyla, a heitman doma zůstana, swého náměstka poslal k tomu, aby páni swé dobré jízdné i pěší poslali, a odtud aby neodtrhali, lečby s boží pomocí toho zámku, města neb twrze dobyli, a to puškami, prachy i jinými náklady wedle řádów a starodáwných obyčejuow. A kdyžby z daru božieho dobyty byly, tomu čiež jest byl má wrácen býti; lečby ten pro který neřád zemský a zlú příčinu to ztratil, to při wůli krále JM“, heitmana a pánuow býti má, co s tím budú chtíti učiniti. It. k tomuto listu wšichni obywatelé země, buďto duchowní nebo swětští, jichžto jména w tomto listu napsána jsú, (pečeti swé) přidáwiti mají a powinni jsme; a ti, jichž jména tuto napsána nejsú, buďto z pánuow, duchowních, z rytíř- stwa neb z měst, powinni jsú a budú každý zwláště za se, kdož co w zemi má, listy swé přiznawací na pargameně s wisutými pečetmi w jednom měsíci aneb we čtyrech nedělích pořád zběhlých od dání listu tohoto u heitmana podlé pří-

Strana 418
418 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. pisu wydaného k tomuto landfridu položiti a to wšechno oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachowati, což w tomto landfridu pro řád a sprawedlnost wysloweno jest a za- psáno. Pakliby který swéwolně proti wůli krále JM“, heitmana a pánuow i našemu tomuto zřízení zasaditi se chtěl a přiznawacího listu nedati: ten napřed řádu swého, w kterémž jest, má zbawen býti, a statek jeho w ruce krále JM“ a zemi má propaden býti; a wšichni sobě máme naň pomoci; a jakžby o něm se Král. M“, biskupu, heitmanu a páni ustanowili (sic), a w zemská neb heit- manská registra wepsali, tak se ode wšech nás obywateluow i našich potomkuow k němu držáno a zachowáno býti má až do třetího jeho pokolení. A tento landfrid slíbili sme a slibujeme slowy nahoře psanými ctně, wěrně a křesťansky zdržeti a zachowati beze šeho přerušení od datum listu tohoto za plných XV let pořád zběhlých, beze wšeho glozowání a z něho wy- tahowání, buďto pro smrt kteréhokoli z nás aneb wšech, buďto pro kterú wýtržku, ačby který zapomena nad swú powinností z tohoto landfridu wytrhnúti se chtěl neb wytrhl, buďto žeby z které země súsed okolních na nás sem do země kto sáhl, a žeby markrabstwí toto súženo bylo kterým nepokojem, pro žádnú příčinu nemá rušen býti, než w swé moci a powinnosti má zuostati do let nahoře psaných. Protož té wěci wší k pewnosti my Matiáš král napředpsaný naši pečet králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. A my Jan biskup oc. Ctibor heitman i jiní wšichni páni, rytířstwo a města swrchupsaní na jistotu a zdržení a zachowání wšech wěcí swrchupsaných swé sme wlastní pečeti k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Budíně, we čtwrtek den sw. Jana křtitele božího, léta od narození božího tisícého čtyrstého osmdesátého čtwrtého, králowstwí našich Uherského XXVII a Českého XVI léta. 31. Zápis Kutnohorského sněmu o pokoji a swobodě náboženstwí, též o zřízení a zasedání zem- ského saudu a jiných nařízeních.*) Na Horách Kutnách, 13—20 Mart. 1485. (Z rkp. Fürstenb. w Praze.) We jméno božie ščasně řkúce amen. Pro chwálu pána boha wšemohúcieho, a pro obecné dobré kralowstwie Českého, aby každý w swém řádu a spráwedlnosti státi mohl, a láska a jednota aby zachowána byla, a to léta páně lxxxv, w neděli postní jenž slowe Laetare, majíce sněm obecní wšeho králowstwie našeho Českého, kniežat, pánuow, rytieřstwa, a měst *) Prwní část důležitého zápisu toho již dle rkp. Talmb. tištěna jest w Archivu tomto, dílu IV, na str 512 -16. Opakujeme ji wšak zde pro varianty, které naskytují se w textu obau rukopisůw.

Strana 419
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. 419 w městě na Horách Kutnách, my Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Moraw- ský oc. majíce o to péči v témž našem králowstwí, a swých poddaných znajíce potřebné wěci, artikule dolepsané zřiedili, spuosobili a konečně zawřeli sme. Item najprwé což se wiery dotýče přijímanie těla a krwe pána Ježíše Christa pod jednú neb pod obojí spuosobú rozdáwanie, král JM' rozwážiw, za slušné zdá se JM“ w tom toto: aby strana strany nehaněla ani utiskala, buďto swětských neb duchowních, než obojí aby k sobě lásku zachowali; kněžie kteréžkoli strany pod kterýmižkoli kniežaty, pány, rytieřstwem a městy jsú, ti slowo božie swobodně kažte na hřiechy, a aby žádný žádných nekaceřowal ani haněl. A knie- žata, páni, rytieřstwo i w městech králowstwie našeho, kteříž obyčej mají přijímati tělo a krew božie pod jednú spuosobú, majíce také kněžie a lidi i poddané swé pod sebú, ježto mají obyčej přijímati tělo a krew pána Christa pod obojí spuosobú, w tom žádných útiskuow sobě nečiniece ani sebe hanějíce, ani jim bráníce jich spasenie hledati podlé jich wiery a zwyklosti. Též i ti páni, rytieřstwo a města, kteříž obyčej mají přijímati tělo a krew pána Christa pod obojí spuosobú, a mají poddané swé a kněžie, ježto mají obyčej přijímati pod jednú spuosobú, k těm poddaným swým a proti nim mají se též zachowati bez útiskuow, aby každý slowo božie kázal bez haněnie na hřiechy a swého spasenie hledati mohl podlé wiery swé a zwy- klosti bez haněnie a útiskuow. A to státi má a zachowáno býti bez pohnutie oběma stra- noma až do xxxi léta od nynějšieho času pořád zběhlého. A což se dotýče kompaktat a smlúwy koncilium Basilejského, ti na swé mieře stuojte a w swé moci zuostaňte, jakž w sobě jsú. W tom času páni, rytieřstwo i města obyčej majíce přijímati tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú, mají, budeli se jim zdáti, swé poselstwie učiniti k otci swatému; a knie- žata, páni, rytieřstwo i města z strany obyčej majíc přijímati tělo a krew pána Krista pod jednú spuosobú též podlé nich mají swú pilnost a péči učiniti k otci swatému, aby slušné cesty mohly nalezeny býti u Jeho Swatosti, kteréžby na wěčnost zachowány býti mohly. Král JM pilnost i péči při otci swatém skrze sám se JM' i přátely swé duchownie i swětské mieti ráčí, aby toho dosaženo mohlo býti, aby JM“ poddaní na wěčnost a bez útiskuow o to trwati mohli. A to poselstwie k otci swatému má posláno a wypraweno býti což bude moci najspieše, a král JM jako král a pán náš milostiwý ráčí w tom swú pilnost mieti, aby se to nedlilo a neprodléwalo. Item, jakož před časy minulými smlúwa se jest a zawřenie stalo mezi stranami obojími, a cedule toho wyřezané jsú: i známe že se jest tomu dosti nestalo; protož to se nám zdá, aby se tomu dosti stalo a napraweno bylo tak, jakož ty cedule w sobě ukazují a zawie- rají s obú stranú, a to konečně o suchých dnech najprw příštích po hodu slawném Ducha swatého. Item což se Prahy dotýče, při té smlúwě, kterúž král JM“ s nimi má a oni s JM“, JM jich nechati přitom ráčí, aby ti páni, rytieřstwo a města, kteřížto mezi JKM“ a Pražany jednati mají, a to což jest w těch smluwách pozuostaweno, to jednali, aby se tomu dosti stalo k slušné náprawě, a to hned prwní pondělí po prowodní neděli ti páni a rytieřstwo i města do Prahy se sjeti mají a to předse wzieti a jednati, aby o to konec byl. Pak- liby o to konce se nestalo, tehdy kniežata, páni, rytieřstwo i města z strany obyčej ma- jíce pod jednú spuosobú přijímati budú moci o to mluwiti i státi podlé wšie potřebnosti, ač se jim bude zdáti, aby o to slušně naprawenie wždy přišlo a napraweno bylo konečně do sw. Wáclawa najprw příštího. Item, poněwadž mnohá jednánie a sjezdowé býwali sú, a potom wždy postrkowé a nezachowánie, zdá se nám a chcme tomu, aby wšickni obywatelé králowstwie tohoto, knie- 55

Strana 420
420 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1485. žata, páni, rytieřstwo i města, jeden záwazek a zápis na to učinili, (a těch zápisuow dwa listy, aby každá strana jeden w swé moci měla), podlé toho přiepisu dole psaného, a se za- psati mají do těch xxxi let a pod těmi pokutami, jakož toho přiepis ukazuje. A to oboje strana má a powinni budú udělati; a ihned obojí před námi mají sobě slíbiti to zdržeti a zachowati až do sjezdu a zápisu, když bóh dá při času hodu sw. Ducha o suchých dnech nynie příštích sněm držeti chceme, a ten zápis dokonati w tato slowa: We jméno božie Amen. My Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Mo- rawský oc. wšem nynějším i budúcím k wěčné paměti přiwodíme, že sme našli w králow- stwie našem ruoznici mezi kniežaty, pány, rytieřstwem a městy, poddanými wěrnými našimi, kterážto i za předkuow našich ještě byla powznikla i často wznikala, ač i předky našimi i též předky jich pány, rytieřstwem a městy častokrát srownáwána býwala a na slušných miestech postawena, ale potom opět w ruoznici wcházela, jakožto listowé a bulle otce sw. papeže Eugenia a sboru aneb koncilium Basilejského, i slawné paměti ciesařuow Římských i králuow českých předkuow našich milých, tudiež mnohé zápisy společnie a obecné předkuow pánuow, rytieřstwa i měst nynie dotčených. I zdálo se nám najužitečnějšie, z péče té a milosti, kterúž máme ke wšem obywateluom již jmenowaným, pánuom, rytieřstwu a městuom, abychom jeden obecní sjezd wšie země králowstwie tohoto položili, při kterémžto sněmu z daru pána boha wšemohúcieho s jich obapolnú wolí a wědomím o ty ruoznice wšecky, kteréž byly wznikly, sme srownali a k miestu přiwedli, jakož toho jednánie wýpowěď každá strana pa- měť má. W kterémžto srownánie najznamenitější jeden artikul napřed položen jest, což se přijímánie těla a krwe pána Ježíše dotýče, lidem obyčej majícím buď pod obojí neb pod jednú spuosobú přijímati, o kterýž artikul utiskowánie mnohá a nepřiezně byly jsú. I hle- díce my na zwyklost starodáwnie, nic nowého zamysliti nechtiec, zdá se nám, aby o ten artikul tento zápis mezi obojí stranú byl w artikulích dolepsaných těmito slowy: My Jindřich starší a Jindřich mlazší jináč Hynek z božie milosti kniežata Minsterberská, hrabě Kladští oc. Wok z Rozmberka oc. a páni pořád oc. rytieřstwo pořád, města pořád oc. wyznáwáme tiemto zápisem oc. oc. že hlediec napřed cti pána boha wšemohúcieho, potom k jednotě a pokojné swornosti králowstwie tohoto, majíc srownánie mezi sebú skrze krále pána našeho milostiwého o ten artikul, kterýž mnohé časy mezi námi stál w ruoznici, což se při- jímanie tèla a krwe pána Krista pod jednu spuosobu neb pod obojí z wiery našie každého dotýče, na JKM“ sme přestali a takto se proti sobě zachowati máme bez pohnutie i přerušenie wšelijakého i wymyšlených forteluow, počnúc od datum listu tohoto za plných xxxi let pořád zběhlých a přišlých, buď z nás kto žiw nebo mrtew, pro nižádnú wěc ani smrt kterého z nás má rušen tento zápis býti ale w celosti má býti zachowán. Item najprwé každý z nás swé wiery bude a přijímánie té welebné swátosti moci užíwati podlé dowěřenie swého swědomie. Item kněžie wšickni, kteréžkoli nynie máme, neb potom za sebú mieti budem na panstwie a zbožích našich dědických neb zástawních, máme mieti k tomu a držeti, aby obyčeje při přijimání těla a krwe božie pod jednú spuosobú neb pod obojí slušně wésti mohli a swobodně, kážíc čtenie swaté a jiné sprawedliwé písmo bez haněnie a kaceřowánie strany druhé i wšelijakých úštipkuow a podstrkuow, podáwajíc lidem obecním, jakž w těch farách zwyklost mají, tajně ani zjewně žádného nenutiece. Neb byliliby při které faře buď jeden nebo wiec jináč při přijímání obyčej majíc, než ten kněz má při podáwání té welebné swátosti, ten w přijímání swém muož swého spasenie hledati,

Strana 421
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1485. 421 kdež se jemu bude zdáti podlé dowěřenie spasenie jeho. Mimo to w ničemž jich neobtěžuj. jakož křesťanuom příslušie. Item, každý z nás poddané naše buď na dědinách neb na zástawách, kteréž- koli máme a držíme a držeti nebo mieti budeme, w pokoji při obyčeji přijímání jich, buď pod jednú neb pod obojí spuosobú w nich dowěřenie k jich spasení (jest), zachowati je máme, žádnů mocí jich nenutiec ani připrawujíc skrze se samy neb skrze kněžstwo bez jich wuole, aby hleděl swého spasenie podlé dowěřenie swého při skutku té welebné swátosti. A to má buď w městech neb městečkách neb we wsech wšudy zachowáno od nás býti. Item žádných jiných kněží než ty, kteříž nynie zastiženi jsú, majíc obyčej při po- dáwánie té welebné swátosti, na ta miesta nemáme dáwati, než ty a takowé, kteříž nynie zastáni jsú. Pakliby který umřel, na to miesto buď takowý dán, téhož obyčeje jako prwní byl kněz. Také jako se jest před časy minulými smlúwa a zawřenie stalo mezi námi obojími, a cedule toho učiněny jsú: a čemu se jest ještě dosti nestalo, k tomu se mieti chceme, aby se tomu dosti stalo mezi nynějším časem a hodem swatého Wáclawa nynie naj- prw příštieho. A což se Prahy dotýče, přitom my toho necháwáme, aby to srownánie těmi oso- bami, kteříž to jednati mají, k srownání přišlo. Pakliby se to nestalo, to sobě wymieňujem, abychom o to mluwiti neb státi mohli podlé potřebnosti, aby k náprawč přišlo, ač se nám zdáti bude. Pakliby kto toto jednánie králem JM“ a námi, z nás se wytrhna, proti tomu co učinil, buď z kniežat, z pánuow, z rytieřstwa nebo z měst neb z kněžstwa, a naň to wyznáno neb shledáno bylo: tehdy my wšichni slibujem slowem dolepsaným a záwazkem proti tomu, ktož by to učinil, napřed králi JM“ pánu našemu milostiwému i potomkuom králuom budúcím, ačby JKM w tom z božieho dopuštěnie s tohoto swěta sšel, jehož pane bože ostřez, a kterýby král byl JM po JM, takowého w moc k náprawě přiwésti chcme s JiehKM“ pomocí a také i strany druhé, aby to ten skutečně naprawi] a kázán byl, jakžby se králi JM“ pánu našemu milostiwému a raddě stran obojích zdáti se za sprawedliwé bude, aby to tak w té moci a mieře zasě zuostalo a stálo, jakož nahoře srownáno jest. A k tomu zápisu my wšichni, kniežata, páni, rytieřstwo a města, kterýchž jména wepsána jsú s strany našie obyčej majíce přijímati tělo a krew božie pod jednú spuosobú, pečeti swé přiwěsiti máme; kterýchžto také jména nejsú napsána w tomto zápisu, ti swé přiznawací listy položiti mají při našem zápisu straně druhé pod obojí spuosobú tělo a krew pána Ježíše Krista přijímajícím w moc jich dáti a položiti. A oni nám zase též takowýž učiniti mají. Pakliby kto buď pečeti k listu, neb přiznawacíeho listu nepoložili, buď strany našie nebo druhé, slibujem napřed králi JM“ i sami sobě i straně druhé, na toho každého, ktožby w tom wuole swé požíwati chtěl a toho odpieral, pomoci sobě hrdly i statky podlé wšeho přemoženie našeho, jako proti tomu rušiteli dobrého, swornosti a pokoje, a jeho žádný z nás nemá zastáwati ani fedrowati, než jeho se zbawiti wšemi obyčeji, jako zproti- wilého pánu swému i wší obci. A to wšecko slíbili sme sami, každý sám za se i za naše erby a potomníky, swú dobrú čistú křesťanskú ctí a wěrú králi JM“, straně druhé i sami sobě zdržeti a zachowati we wšem což w tomto zápisu se oznamuje a zawierá, beze wšeho přerušenie, obmeškánie a zanetbánie. Pakliby který proti tomu učinil a nena- prawil wedle rozkázanie a rozeznánie krále JM“ a osob s obú stranú wydaných, na toho wyznáme a seznáme, že jest proti swé cti učinil a ji ztratil jako ten, ježto nemiluje 55*

Strana 422
422 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. swornosti a jednoty, a swým slibuom dosti neučinil. K kterémužto zápisu na jistotu a pamět pečeti naše wlastnie dali sme oc.*) Item, na tom jest zuostáno a swoleno od kniežat, pánuow, rytieřstwa i měst obojie strany, že mají králi JM“ slíbiti tyto artikule dolepsané, a to těmito slowy každý osobně JM“ rukú dáním slíbiti má, napřed kniežata, páni i rytieřstwo: WKM“ slibuji, jestližeby ktokoliwěk proti práwu zemskému staro- dáwniemu chtěl co učiniti a je rušiti aneboli jemu dosti učiniti nechtěl podlé nálezuow panských, že toho wěrně, ctně, prawě, křesťansky, beze wšie zlé lsti podlé možnosti swé pomáhati chci na takowého každého jako na dobrého člowěka slušie, podlé práw a swobod našich starodáwních, aby se práwu zemskému dosti stalo, a každý, kniežata, páni, rytieřstwo, Pražané i jiná města při swých prá- wiech a swobodách aby zachowáni byli. A JMK“ ráčí jich wšech obránce býti, a my podlé JM“ wšickni. Item, toto také slíbiti mají, že obojí strana nemají sebe haněti ani uti- skati, buďto pro wieru neb pro kterú jinú wěc, (než o wieru aby hledieno bylo ku práwu tomu, k kterémuž kto příleží, jakožto za předkuow JM“ býwalo,) ani swým poddaným dopúštěti. Pakliby kto to přestúpil, na takowého pod týmž zá- wazkem též JM“ slibujem radni a pomocni býti, na kohožby to w prawdě uwedeno bylo. Item, což se Pražan i jiných měst dotýče, takto mají králi JM“ slíbiti a přiřéci těmito slowy purkmister a konšelé měst Pražských od sebe i od swých obcí, a z jiných měst kteří jsú, též od sebe i od swých obcí: jestližeby kto *) Až potud jde zápis, který we čtwrtém dílu na str. 512—516 otištěn byl. Co následuje dále, přidáwá se z rkp. Fürstenberského, a bylo posud neznámo. O zjednání pokoje w náboženstwí na sněmu tomto nalezli sme w archivu Třeboňském sauwěkau ceduli, kterauž pro důležitost obsahu přikládáme zde celau. Léta tisícého čtyrstého osmdesátého pátého sněmowní narownání o přijímání a farách. Roku toho král Wladislaw z swé přirozené milostiwosti, chtě swé poddané w dobrém sprawowati pokoji, položil sněm na Horách Kutnách, a tu obeslal pány, rytířstwo a města králowstwí Českého, a tu o swor- nost a jednotu wšech Čechuow a Morawanuow mnoho bylo rokowáno, aby wšickni spolu mohli w dobré lásce křesťanské, w swatém pokoji přebýwati. I zawříno jest na tom, aby ti, kteříž se přidrží jednoty církwe swaté a Římského kostela, a přijímají tělo boží a krew boží pod jednú spósobú wedle ustanowení církwe swaté, těch, kteříž přijímají z wíry tělo a krew boží pod dwojím spůsobem z podstaty zákona, a jiné řády křesťanské drží a zachowáwají, nekaceřowali, nehaněli ani utiskali. Též ti, kteříž přijímají pod dwojím spůsobem, těch, kteříž přijímají pod jedním spůsobem, aby nehaněli ani utiskali. A kněží obojí aby se tak zachowali. Pakliby se který wytrhl a nezachowal, aby jako buřič z země wyhnán, a nikdá aby zase nebyl nawrácen. A kněží obojí, jakž na ten čas při farách neb kaplanstwích], tak aby zůstali oc. Kde kněz pod jednú spůsobú, aby tu potom, kdyby faráře tu nebylo, kněz pod dwojím spůsobem podá- wán nebyl; tolikéž kde pod dwojím spůsobem farář na ten čas jest, tu potom pod jednú farář nebyl wpu- štěn. A to wšecko dostatečně sobě utwrdili, a w knihy památné zapsati kázali, tak jestližeby kdo z pá- nuow, z rytieřstwa neb z měšťanuow přerušil, aby byl hned od krále JMu, přítomného i budoucího, wedle wůle krále JMti a rad jeko pokutowán.

Strana 423
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. 423 jakož nahoře psáno stojí, proti práwu zemskému a nálezuom panským dosti učiniti nechtěl, a chtěl swé wuole požíwati, pod těmi záwazky a přísahami, jakož jsú prwé JM“ zawázáni, na takowého každého wěrně, ctně, prawě, křesťansky beze wšie zlé lsti pomáhati, jako na dobré lidi a poddané JM" slušie, wedlé práw a swobod. swých. A též což se haněnie nebo útiskuow dotýče, jestližeby kto proti tomu činil, že mají na každého takowého radni i pomocni býti podle swé možnosti jestližeby kto práwu zemskému neb městskému dosti učiniti nechtěl, k které- muž příleží. Item, zápisowé wšickni, kteřížkoli jsú společní, buďto mezi pány, rytieř- stwem i městy, ti aby před JMK“ položeni byli, kdyžkoli JMK“ se pány a wlá- dykami w súd zemský zasede. Neb to wedle práwa má býti, že práwo swo- bodné má býti, a wiece jiných žádných aby nebylo bez JM“ wuole a wědomie. Než což se té smlúwy dotýče, kterúž král JM' s Pražany má, při té smlúwě JM' je zuostawiti ráčí, tak jakož sama w sobě jest. Item, kteřížbykoli zde w Praze nebyli, buďto z pánuow nebo z rytieřstwa, ti aby konečně we čtyrech nedělích po osazení súdu k králi JM“ přijeli a k takowému slibu se přiznali, tak jakož napřed položeno jest. Pakliby kto toho neučinil a kterak toho zanetbal, proti takowému JMK“ má se mieti a jej k tomu při- prawiti, a my wšichni JM“ w tom máme radni a pomocni býti. Item, jakož některé ruoznice a obtieženie o minci mezi lidmi se děje, král JM ráčí hned bez prodléwanie kázati zase gr. dělati české, a wedle toho dobrý peniez, kterýchžby stálo sedm za ten gr. A těchto nynějších peněz žádných mincí nebeřte, než tyto horské. Item, král JM' dále na tomto ráčil jest zuostati s kniežetem, pány i s ry- tieřstwem, aby již takowá škoda se nedála jako prwé, groše na zisk aby ne- překupowali a nepálili, a toliko aby za jeden zlatý ungaricalis dáno bylo xxvii gr. Českých a za rýnský xx gr. a wiece nic. Pakliby kto z toho wystúpil, buď z kniežat, pánuow, rytieřstwa neb měšťan, neb jiných obecných lidí, buďto domácí nebo host, a byl w tom popaden nebo uswědčen, žeby wýš za zlatý bral, neb kto dáwal: ten aby propadl hrdlo i statek králi JM“, a takowého aby žádný neza- stáwal ani přechowáwal ani na zámcích, ani w městech, ani w městečkách ani we wsech. Pakliby kto takowého zastáwal, buď též pokuta na něm; a my wšickni kniežata, páni, rytieřstwo i města máme a chceme králi JM“ proti tako- wému pomocni býti. Item, což se placenie dluhuow dotýče, kteréž jedni druhým platiti mají, ta wěc stuoj wedle prwnieho swolenie zemského, a to takto: Jestli komu kto zlaté uherské neb rýnské dlužen, aby mohl zaplatiti každý uherský zlatý xxvii gr. alb. a rýnský xxti gr. Pakli kto dlužen jest groše české, ten aby mohl zaplatiti

Strana 424
424 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. zlatými uherskými xxvii gr. a rýnskými xx gr. A ktož mají listy na groše mišenské neb penieze obecně berné, ti se zachowajte podlé zněnie listuow. A což se dotýče úrokuow s listuow leženie neb škod, to má placeno penězy obecnými bernými býti. Item, což se dotýče střiebra pálenie a nesenie wen z země, aby žádný nesměl žádné mince přepalowati a střiebra wen nositi, pod túž pokutú ztracenie hrdla i statku. Pakliby kto takowého lapil, ježtoby střiebro wen z země nesl, tomu má býti polowice toho střiebra, a králi JM“ polowice. A jestližeby kto w kterém falši postižen byl, ten aby čest, hrdlo i statek ztratil. A toto swo- lenie a zuostánie má w zemské dsky zapsáno býti. *) My Wladislaw z božie milosti král Český oc, oznamujem tiemto listem wšem, že znajíc, že králowstwie naše toto České nikoli nemuože dobře státi, když práwo a súd zemský nemuož swobodně jíti, aby chudý jako bohatý swo- bodně jeden každý swé sprawedlnosti dosahati mohl; i znajíc toho znamenitú potřebu a překazu, kteráž wznikla byla za předkuow našich i za nás mezi pány zemskými a zemany o sedánie w lawicích, o wýnosy nálezuow a o relací ke dskám a úřady; jakož pak my to slyšewše a wážiwše, to w artikulech dole- psaných mezi nimi s jich obapolní wolí srownali sme každé straně, ačby která mimo toto srownánie naše, w časy uložené, wiec swé sprawedlnosti ukázati neb prowésti mohla, práwu jich bez škody, buď pánuom a nebo rytieřstwu; a to až do času dolepsaného a jmenowaného tak mezi nimi nynie aby u poklidu stálo a hned práwo zemské a súd zemský při najprwnějších nynie příštích suchých dnech, totiž při hodu Ducha swatého, zaseděno bylo a práwo puštěno pro sprawedliwost každého. A při tom práwě páni a rytieřstwo w lásce a w swornosti aby se snášeli tak a tiem během, jakož skrze ciesaře Sigmunda štastné paměti, předka a praděda našeho milého, zjednáno bylo, aby xii z pánuow a osm z zemanuow přísežných, krom úředníkuow, w súdu w lawiciech sedalo, jakož toho pamět jest, též ještě nynie buď, a týž počet sedati má z pánuow a rytieřstwa. Item, což se nálezuow a wýnosuow dotýče, nám se zdá nynie za pro- středek toho, poněwadž rytieřstwo prawí, že to mohú dskami pokázati i jinými wěcmi, že wýnosy činiti mají, a že též spisowé měliby o tom býti před rukama skrze krále Jiřieho, předka našeho milého, wyhledáni, aby se i nato wyhledánie ptáno bylo, a poněwadž toho nynie ta příčina jest, při těchto práwiech až do času dolejmenowaného aby dwa pány a jeden z wládyk spolu nález a wýnosy *) W archivu hrabat Černínůw w Jindřichowě Hradci nachází se následující list tento králowský w originalu. daném na Horách Kutných dne 20 března; z něhož doplnili a oprawili sme některá místa textu nahoře postaweného.

Strana 425
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. 425 panské wynášeli, wšak při nálezích a zápisích wýnosuow aby stálo těmito slowy: tento a tento z pánuow a tento z wládyk nález panský wynesli, aby každého řád a urozenie w swé mocnosti a slowu zuostal a zachowán mohl býti. A my w tom čase slyšiece dsky, ač se budú moci obojí čeho doptati králem Jiřím se- psaného, to majíce my před sebú, chcme na tom býti, aby to w tom času dole námi uloženém na konec mohlo srownáno býti a na wěčnost. Než nynie to buď zachowáno od početie práw těchto za plná tři léta pořád zběhlá, wšak každé straně bez ujmy jich spraweddlnosti a škody. Než w tom času oboje strana má toho swobodnú wuoli mieti, buď z pánuow nebo z rytieřstwa, při dskách ptáti a hledati swé sprawedlnosti a swých potřeb, bez wšelijaké pře- kážky strany druhé. Item, což se relacie ke dskám dotýče, též se nám toto za prostředek zdá: že ti z rytieřstwa, kteříž wydáni budú k súdu a k sedání do lawic, také ti, kteřížby z wládyk rada naše přísežná byli, aby býti mohli relatoři ke dskám; wšak tak, aby též při tom znamenáno bylo, kto z pánuow a kto z wládyk podlé každého powahy, až do wyhledánie o tom we dskách, jakož na hoře dotčeno jest. A to též do času již jmenowaného a wýpowědi konečné a srownánie mezi nimi našeho. Item, což se úřadu Karlšteinského dotýče, nám se zdá za slušné, poně- wadž to býwalo za předkuow našich, a my sme též zastali, aby jednomu z pánuow a jednomu z wládyk úřad Karlštainský poručen byl. Ale pan Beneš z Weitmile, wěrný náš milý, do těch tří let při tom jako nynie zuostawen buď. Item, což se úřadu písařstwie při dskách zemského dotýče, nynie se nám o to nezdá jednati ani wypowiedati, poněwadž sme my nynie jednomu z nich zemanu ten úřad dali, totiž hofmistrowi našemu, a páni proti tomu nejsú. Než budeli též dskami co jistého ukázáno, že to samému rytieřstwu přislušie, při tom my je swú wýpowědí jako jiné, což prowedeno bude, zuostawíme. Item, což se úřadu mincmajstrstwie a podkomorstwie dotýče, to sě nám zdá, že jsú to úřadowé naši, jež my sami podlé wuole našie dáwati muožem jako komoru naši, komuž se nám zdá, jako i předkowé naši s tiem též jsú či- nili; nebo páni proti nám w tom se nezasazují. Než poznámeli, že co w těch úřadech k rytieřstwu přislušeti bude, my se k nim milostiwě ukazowati budem podlé naší i jich sprawedlnosti. A poněwadž s jich obojí wolí tyto pro- středky za najslušnějšie sme našli, nechceme, by to na slowiech samo stálo a na paměti lidské, ale aby to písmem, dskami i listy našimi ku paměti, jejichžto každé straně jeden dán jest, ohraženo bylo tak, aby žádná strana do těch tří let proti sobě se nezdwihala, aby sprawedlnost a řád w králowstwí našem swobodně jíti mohl, tak aby žádná strana, ažby to na konec námi neb potomky našimi rozsú-

Strana 426
426 zeno bylo do těch tří let, druhé strany proti sprawedlnosti její tiemto naším zjednáním nepotupowala, ani se tiemto naším zjednáním sprawedliwa činila. Kteréžto wěci a zjednání pro pamět pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu.*) Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1485. Item, jakož mnohá zlodějstwie a lúpežowé se dějí, i také wen z země přes meze k weliké škodě i hanbě wšie koruny této, král JM' pán náš milo- stiwý, toho lituje, i ráčil to před se takto wzieti s kniežaty, pány, s rytieřstwem, aby takowých wěcí s pilností bylo hájeno a bráněno, a to takowýmto obyče- jem: aby žádný w tomto králowstwie těch zločincuow, laupežníkuow a ležá- kuow nepřechowáwal, buď na zámcích, na twrzech, w městech, městečkách neb krčmách, ani jim kterých kleituow dáwali, ani w čem zastáwali. A byliliby kde takowí u koho přistiženi, a kto nebo který na ně práwa žádali podlé řádu a práwa, beze wšie wýmluwy aby na ně práwo pustili, aneb naj- bližšiemu poprawci toho kraje aby je wydali. Item také jestližeby kto lúpili anebo brali, a po nich pokřik byl, takowé wšichni weřejně aby honili, jedni druhými se newymlúwajíc, zámek od zámku, město od města, wes ode wsi, a dohoniece se jich, aby je tu wydali ku po- prawci toho kraje. Pakliby k komu ušli nebo utekli, na zámek, nebo na twrz neb do města, neb kdežkoliwěk, ten nebo ti aby je hned wydali beze wšie ot- pornosti. A pakliby kto jich wydati nechtěl, k takowému aby hledieno bylo k hrdlu i k statku od pánuow poprawcí i ode wšeho kraje. A jestli pak žeby i toho potřeba byla, na krále JM wznésti, aby JMK“ ráčil se k tomu skutečně mieti a přičiniti ku pomoci podlé potřebnosti. A kdyžby se takowí zločinci ho- nili, jakož prwé dotčeno jest, a kto nebo kteří se tomu díwali a honiti nechtěli, a to na ně shledáno bylo, to také má býti wznešeno na najbližšieho poprawci kraje toho, a ten poprawce má se k takowým mieti s pomocí jiných jakožto k rušiteluom pokoje, obecného dobrého a zřiezenie. Item, ktožby takowé zloděje chtěl přechowáwati, a lúpeže k sobě přijí- mati, k takowému neb k takowým aby hledieno bylo jakožto k záhubcím zemským. Item, také ti prázdní lidé a powaleči, nechtiec dělati ani slúžiti, aby takowým to trpieno nebylo, ale aby zdwiháni byli, a poprawcím toho kraje aby wydáwáni byli. Item což se lidí dědičných dotýče, nebolito služebníkuow, kteřížby nedo- slúžili swým pánuom, a od nich pryč odešli a zběhli, takowí kdež se koli *) Original Hradecký končí zde slowy: Dán na Horách Kutnách w neděli postní Judica, léta božieho 1485. králowstwie našeho léta čtrnáctého. Ad mandatum D. Regis, D. Johanne de Sselnberg cancellario regni Bohemiae referente.

Strana 427
Akta weřejná i sněmowní w králowstwi Českém, 1485. 427 najdú, aby byli wydáwáni aneb bráni beze wšie otpornosti; a takowých nemá žádný zastáwati, ani který gleit těm takowým má platen býti. Item, cizozemcuom neb zhúbcím zemským aby žádný zámkuow nepo- stupowal ani najímal k záhubě zemské, pod pokutú hrdla i statku ztracenie. Item, JMKč ráčil jest rozkázati, aby we wšech krajiech páni, rytieřstwo i města sjezd měli. A takowá wšecka zřiezenie, kteráž jsú se na tomto sněmě stala, aby byla ohlášena, aby každý chudý i bohatý o tom wěděli a tak se zacho- wáwali. A ti sjezdowé aby byli tu středu po welice noci hned najprw přiští oc. Jakož páni zemané dotýčí nás měst, prawiece, že jim jich lidí stawujem bez žádanie práwa na panstwích jich, k tomu takto prawíme, že podlé práw a řáduow našich městských, jistec dlužníka, domácí i host hostě muož stawiti pro dluh swój bez obžalowánie. Pakliby jistec plniti nechtěl neb netbal, a města se warowal, tehdy tomu pánu neb úředníku nebo práwu obžalujíc, nebu- deli naň sprawedlnosti dopomoženo, tehdy množ jiný člowěk podlé práw a řá- duow našich z toho zbožie práwem stawen býti. 32. Nález sněmowní, aby cizozemcům nižádná zboží w Čechách ani prodáwána, ani zastawo- wána nebyla bez swolení králowa i rady zemské. W Praze, 18 Febr. 1486. (Z desk zemských, II, G. 23—24.) W třetích Ondřejowých, B. I. Serenissimus princeps et dominus dominus Wladislaus dei gracia Boemie rex oc. cum dominis baronibus et clientibus in pleno judicio cum consensu et voluntate principum, omniumque dominorum et clientum, a pražských měst i jiných měst, tocius communitatis regni Bohemie in synodo communi wšeho krá- lowstwie, qui fuit anno domini millesimo quadringentesimo octuagesimo sexto, f. VI. quatuor temporum quadragesime, Králowská Milost se pány a wládykami, nahledše pilně w starodáwné zřízení a ustanowení, což se zámkuow a hraduow, twrzí w K. Č. odcizowání dotýče, kterak jest to pod welikými pokutami zří- zeno a utwrzeno, aby toho nebylo, též i nyní J. M K. se pány a wládykami na plném saudu zřiece na to, aby takowá wěc škodná této koruně newznikla k zahubení a k škodnému roztržení nepřišla, i nalezli a ustanowili za práwo wuobec: aby po dnešní den žádný z knížat, pánuow, wládyk, kteréhožkoli sta- 56

Strana 428
428 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1486. wu buď duchowní nebo swětský, swých hraduow, twrzí, měst, i wšelikterakých zboží K. Č. cizozemcóm, buďto osobám wysokým nebo nízkým nižádným neprodá- wali, nezastawowali a nezapisowali, nepostupowali ani newyměňowali nižádným wy- myšleným obyčejem, nic sobě ku pomoci neberúc, buďto swobodných, manských nebo zápisných, bez powolení J. M K. i potomních králuow českých; a J. M. K. i potomní J. M“ králowé čeští neráčí a nemají k takowým wěcem nížádného powolení dáti bez rady zemské. Pakliby kto přes tento nález které hrady, twrze nebo města aneb jiné wšeliké zboží zastawil, prodal, dal, nebo směnil cizozemcuom, jakož swrchu dotčeno jest, ten aby ztratil swú čest a jmín byl jakožto psanec a zhúbce K. C., a z země wypowědín, a žádným wymyšleným obyčejem aby zase nebyl nawrácen ke cti, duchowním ani swětským práwem. A ten každý cizozemec kteréhož koli stawu, přes tento nález coby takowého kaupil, dání při- jal, anebo zástawu neb směnu, peníze aby swé ztratil, a zámek ten nebo zboží aby na Králowskau Milost spadlo nebo spadli; a král J. M. s radau zemskau to aby obrátil na obecné dobré. A jestli pak žeby se přihodilo, a který oby- watel koruny chtěl dáti, prodati, nebo poručiti swuoj statek cizozemci, s krále J. M“ wolí: tehdy prwé, nežli se w to uwáže, ten cizozemec má napřed ujistiti, aby žádného jiného pána dědičného nejměl, nežli krále Č. korunowaného, a we wšech powinnostech aby se srownal s obywateli w zemi České. Toto wšak znamenitě se wymieňuje, že obywatelé markhrabstwí Morawského, ani jiných zemí obywatelé, kteříž jsau dědičně a mocně k králowstwí Českému připojeni a wtěleni, že se ti za cizozemce nepokládají. Než poněwadž markrabstwie Moraw- ské i jiné země w této míře odzastaweny jsau, w tom se takto nalezá: jest-li žeby který obywatel těch zemí swrchupsaných kteréhožkoli zboží a zámku wedle práwa země České došel, ten má králi Českému nynějšímu neb budú- ciemu z toho slib a powinnost učiniti jakožto jiní obywatelé w K. Č., a s ta- kowým zbožím aby žádného jiného za pána neměl, nežli krále Českého koruno- waného, pod pokutami swrchupsanými. Stalo se 1. b. M° IIII LXXXVI. w so- botu o suchých dnech postních. 33. Smlauwa mezi stawy Morawskými, zwláště o kupowání statkůw zemských od měšťanůw a domůw městských od pánůw a rytířstwa. W Brně, 28 Oct. 1486. (Orig. w archivu zemském w Brně.) Mezi námi Janem z božie milosti biskupem Waradínským a zpráwcí ko- stela Olomuckého oc. Ctiborem z Cimburka a z Towačowa haitmanem ty časy markrabstwie Morawského, Wilémem z Pernštaina najw. maršalkem králowstwie

Strana 429
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1486. 429 Českého, Heraltem z Kunstatu a z Plumlowa nejw. komorníkem cúdy Olo- mucké, Wratislawem z Pernštaiua najw. komorníkem cúdy Brněnské, Janem Kunú z Kunstatu a na Hodoníně, Dobešem z Boskowic, Krištoforem z Lichten- štaina a na Niklšpurce, Čenkem z Lomnice, Janem Berkú z Dubé a z Lipého, Albrechtem starším z Šternberka, Karlem z Wlašimě a z Úsowa, Janem Pniow- ským z Sowince, najw. sudím cúdy Olomucké, Lipoltem z Krajku, Puotú z Lichtenburka, Zdeňkem z Waldštaina, Hynkem z Dúbrawice, Hynkem z Ludanic, Stiborem z Landštaina, Přibíkem z Miličína, Jiříkem Tunklem starším z Brníčka, Janem z Žerotína, Jiříkem z Waitmile, Wáclawem z Bašče a ze Wšechowic, Jakubem z Šárowa hofrichtéřem ty časy markrabstwie Morawského, Wáclawem z Maříže, Janem Záruským z Ojnic, Bohuslawem z Kokor, Wáclawem z Šwabenic, Hynkem z Bučkowic, Janem Lechwickým ze Zástřiel hofrichtéřem dworu páně maršalkowa, Mikulášem z Zahrádky, Janem Koniásem z Wydřie, Sigmundem Waleckým z Mírowa, Jiříkem z Miroslawě, Jarošem ze Zástřizl a z Morkowic, Mikulášem Tulešickým z Petře, Jiříkem z Ojnic na Bohuslawicích, Protiwcem ze Zástřizl a z Čejkowic, Janem Mukařem z Kokor a na Čekyni, Bohuší ze Zwole, pány a rytieřstwem, a námi purkmistry a radami a obcemi měst Olomúce, Brna, Znojma, Jihlawy, Hradišče, Uničowa i jiných měst králowských jmenem, kteříž Králowě Milosti pánu našemu milostiwému přišlušejí, markrabstwí Moraw- ského obywateli: stalo se jest srownánie o artikule dolepsané, o kteréž mezi námi dlúhé časy strkowé a ruoznice býwaly a srownány býti nemohly, až nynie nakonec sme je srownali a zawřeli, aby pro také i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chwála pánu bohu se dála, mezi námi láska a swornost zruostala, a každý staw a řád náš wěděl se proti druhému na budúcí časy jak zachowati a jmieti. Item najprwé, jakož byla ruoznice, že my města, majíc některé listy, pro něž sme ku práwu zemskému stáwati nechtěli ani odpowiedati, ani pánóm w městech domuow kupowati (dáti); a my páni proti tomu jim žádných kupuow zbožie dědičných pozemských we dsky nedali sme wkládati, ani jim též práwa jako držitelóm dědictwie dopomáhati: ale oboji znamenawše i shledawše, že od měšťan našich předkuow jest ku práwu odpowiedáno, i též od panuow úřed- níkuow předkuow našich we dsky zemské pozemské zbožie měšťanóm wkládáno, tak aby každý při swej sprawedlnosti zuostal, my páni a rytieřstwo swolili sme k tomu, aby wšechna zbožie řádně kúpená podlé práwa země od kteréhož koli- wěk z měšťanuow bylaby kúpena, mají we dsky zemské wkladena býti, i u wšem práwě od nich požíwána, tak jakož řád a obyčej pánuow a rytieřstwz jest we wšem práwě pozemském, buď před haitmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obywatelé z těch zbožie před práwem zemským, 56*

Strana 430
430 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1486. haitmanem a pány, máme ku póhonóm neb žalobám winěnie podlé těch stat- kuow stáwati a odpowiedati, a nálezy panské trpěti tak a tiemž wším řádem, jako z pozemského zbožie práwo w zemi jest; wšakž bez pohoršenie našich práw i jiných swobod wšelijakých mimo toto srownánie znějících. Zase my páni a rytieřstwo, jestližebychom pány měšťany neb kterého z obywateluow jich z čeho winiti chtěli, ježtoby to w zemském práwě neleželo ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okrslku zamezenie příslušelo, z domuow, zahrad, mlýnuow aneb jiných purkrechtních městských wěcí, toho máme před práwem a u nich na práwě hleděti; tak aby pozemská zbožie i měst každého okrslek w swých sprawedlnosti práwa žádaní zuostala. Také my měšťané máme do- pauštěti pánuom a rytieřstwu domuo w městech kupowati pod práwo purk- rechtní; a ti páni, kteříž ty domy kúpí, mají powinni býti z těch domuow wšichno podlé toho města (trpěti,) a k tomu městu we wšech daňkách a lozun- ciech i nákladuow města činiti, jako činí tu obywatelé, tak aby králi JM“ pla- towé i městu nescházeli, a žádný mimo práwo městské nemá na králi JM“, ani markrabi jako pánu země, žádných swobod sobě na těch domích prositi, než při tom se zachowati, jakož ten duom kúpí; krom těch domuow, kteříž z stara- dáwna wyswobozeni jsú, ti w swej swobodě zuostati mají. Také w těch domích domowníky zřiezené míti mají ty, kteřížby se s městem tiem srownáwali a poslušenstwie městu činili. Pakliby který domowník městu se nelíbil, má to město na pana podkomořieho to wznésti, a pan podkomoří, jako úředník krá- lowské komory, má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domowníka a hospodáře tu zjednal, a ten to bude powinen učiniti. Pakliby pán toho ten učiniti nechtěl, pan haitman nynější neb budúcí má pána toho k tomu připra- witi, aby tak učinil. Také jestližeby pán neb rytieřstwo který duom drže, toho domu netbal a opúštěl, má napomenut býti aby stawil: a jestližeby ne- stawěl a duom opúštěl, neb lozunky které a daňky zadržel a jich naprawiti nechtěl, muož jemu k tomu domu saženo býti podlé práwa města, jakož řád gruntuo městských záleží. A žádný pán ani zeměnín, nesedě sám w domě w městě tom, nemá žádných šenkuow winných ani piwných wésti k swému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce w městský řád dáti. Toto také jest znamenitě wymieněno, že žádný měšťan kterého pozemského zbožie nemá k žádnému du- chowenstwí dáwati ani porúčeti; pakliby kterého měščenína syn knězského duo- stojenstwie jsa, w drženie podlé práwa pozemského wšel, nemaje jiných bra- truow neb sestr, toho nemá ani žádné moci nebude mieti nikterakž ani pod kterú barwú k duchowenstwí obrátiti ani poručiti, než podlé příbuznosti neb wuole swej swětským přátelóm podlé řádu země poručiti a dáti. Item žádné purkrechtní práwo nemá před súd panský, ježtoby w purk-

Strana 431
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1486. 431 rechtní práwo dán byl a swobodný nebyl, taženo býti, než má na tej dědině, w kterejž ten purkrecht leží, napřed práwa žádáno býti; a ti úředníci dědiny mají žádajícím práwo pustiti; a ti powinni budú to práwo přijíti neb ortel, až jim k wyššímu práwu ukázáno bude neb sami se odwolají, tak aby to oboje strany trpěly, což je práwo naučí. It. co se odpuštěnie bránie dotýče, na tom sme se swolili, aby každý toho wuoli měl, odpuštěnie lidem z měst, z městeček a wsí bráti, buď poklon- čím neb listem, a to podlé řádu w bielé dni; a to buď poklončím neb listem řádně wzaté odpuštěnie má moc mieti. Wšak poklončí za práwo dědiny aby slibowali; též i w listech má za práwo dědiny slibowáno býti. Pakliby kdo záwadný se zdál, to buď rozeznáno podlé sprawedlnosti pány zemskými. It. kterýžby člowěk buď městský neb sedlský zaručen byl za páň člowěk pod jakúžkoli summu wýše než w pět hřiwen, a jemu odpuštěnie bylo wzato w tom rukojemstwie, a rok rukojemstwí, jakož zaručen jest, newyšel: polože pět hřiwen širokých grošuow rázu Pražského, neb zlatý, neb peněz za tu sum- mu, aby wyšlo pět hřiwen širokých, podlé práwa má swoboden rukojemstwie býti a odpuštěnie jmíti; lečby pro jinú kterú příčinu a pro prowiněnie na po- stawenie zaručen byl wyšší základ, ten základ při starodáwnej moci zuostaň. A tiem se základem člowěk také pánu wykúpiti muož. It. wdowcóm, wdowám i sirotkóm muož a má odpuštěnie nezáwadným i bezdětkóm bráno býti: ale sirotci tak staří mají býti, kterýmž odpuštěnie bráno bude, aby byl pacholek w dwadcieti létech stáří a děwečka w patnácti; pakli budú mladší, toho odpuštěnie moci neměj. Pakliby který člowěk odpu- štěnie wezma osaditi nemohl, ten učiň uoseti pole dostatečně oběma klasy, i w domu zawřenie oprawenie, aby pán mohl osaditi swuoj purkrecht, a odewzdaj jako práwo jest. A také toto zjewně oznamujem: ač kto z měst neb z městeček i wsí odpuštěnie řádně wezma pod pánem tiem, pod kterým prwé byl purkrecht, role, duom a swuoj statek prodalby na rok, jakož obyčej jest trhy díti, dědin- ným a městským lidem, a w tom nemoha pro roky dlúhé peněz zdwihnúti a wybrati, i smrtí byl zachwácen a umřel: ženě jeho i dětem bez zmatku tak jako žiwému penieze jich jděte a wydáwány buďte. Pakliby ten bez dětí sšel a znowu statku swého neporučil přátelóm, neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni, mimo wšichny přátely, na pána toho, kterýž jest odpuštěnie pod se wzal, a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku. Protož my nahoře psaní páni rytieřstwo a města pro budúcí pamět toho našeho zjednánie a wěčné zachowánie sme tento list mezi sebú sepsali a jím slíbili sobě i potomkóm našim swú dobrú wěrú tak zachowati, jakož se nahoře píše. Jenž každá strana jeden list takowý sobě jest schowala pro pamět, pe-

Strana 432
432 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1487. četmi našimi přiwěšenými zapečetěný. Dán a psán w Brně, léta od nar. s. b. 1486, w sobotu den swatých jedenácte tisíc panen. 34. Nález obecný o pokutě za newydání čeledi neb lidí zběhlých. W Praze, 14 Mart. 1487. (Ze starých desk zemských.) W knihách památných. K. XVII. Páni a wládyky na plném saudu, s powolením a wuolí wšech pánuow a wládyk i wší obce na sněmu obecním, kázali tento artikul we dsky zemské wložiti: Což se čeledi dotýče neb lidí zběhlých z dědin, kdožbykoliwěk je pře- chowáwal, a mocí u sebe držel, a gleitem jej zastíraje, žeby mu gleit dal i ten jistý, číž jest čeledín byl, má bez omluwy wšeliké jemu jej wydati, jeho nikam newysílaje. Pakliby ho newydal, neb jej preč wyslal, tehdy aby jej mohl po- hnati od desíti až do dwadcíti hřiwen stříbra, buďto z pánuow, z rytířstwa, nebolito z měšťan. Na to poslowé ke dskám byli jsú Puota z Ryzmberka a z Šwihowa najwyšší sudí králowstwí Českého, Jan z Raupowa najwyšší písař králowstwí Českého a hofmistr dworu krále JM“. Anno MCCCCLXXXVII“ f. IIII ante Benedicti. 35. Krále Wladislawa patent do krajůw Prachenského, Wltawského a Bechyňského proti noč- ním shonům, podseděm a lowům, dle zůstání sněmowního. Na hradě Pražském, 26 Dec. 1488. (Orig. arch. Třebon.) My Wladislaw, z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. urozeným, statečným, slowútným a opatrným pánóm, rytieřstwu i městóm kra- jów Prachenského, Wltawského a Bechynského, wěrným našim milým, jichž tento list náš dojde, wzkazujeme milost králowskú a wšecko dobré. Wěrní, milí! Jakož ode wšie země na tom zuostáno jest, aby žádný nočně na shon, na podsed ani na žádné lowy nočně nechodil, a ktožby se wedle toho swolenie tak nezachowal, že na takowého každého wedle pokut na to uložených saženo bude, a tenata jim pobrána budú; i došlo jest nás, že mnozí w swrchupsaných krajích z měst i ze wsí, kteříž tenata mají, nočně na shony a na podsedy chodiece w tom záhubu a škodu welikú činie. A protož slowem naším králowským přikazujem wšem a každému zwláště, abyšte na

Strana 433
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1490. 433 shon na podsed ani na žádný low noční nechodili ani komu choditi abyšte nedopúštěli. Ale konečně tomu chceme, aby se každý wedle swolenie zem- ského tak zachowal, a kdožby koliwěk proti tomu učinil a wedle přikázanie našeho a swolenie wší země w tom se tak nezachowal, že každý takowý trestán bude wedle pokut na to uložených. Také tajno wás nebuď, že jsme tu wěc poručili některým pánóm i z rytieřstwa jmenowaných krajów, a zwláště uroze- nému Wokowi z Rozenberka, wěrnému našemu milému, aby oni, kdežbykoli ta- kowé přezwěděli, kteřížby shony nebo podsedy a lowy nočnie činili, buďto že by byli z měst, z městeček nebo ze wsí, z našich nebo z panských, a tenata žeby měli, ty aby jim pobrali a k nim se skutečně měli wedle pokut na to uložených, a žádnému takowých wěcí aby nedopúštěli. I znajíce, že jest to wuole a rozkázanie naše, zachowajtež se tak, jakož wám píšem, jinak toho ne- činiec. Dán na hradě Pražském, w pátek den swatého Štěpana mučedlníka božieho, léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého dewátého, králowstwie na- šeho léta sedmnáctého. Od mandatum dni. regis. 36. Mandat králowský o odročení saudu zemského. W Praze, 1 Juni 1490. (Ze starých desk zemských.) „In memoriis. P. XIII.“ Wladislaus dei gracia Bohemiae rex oc. mandauit tabulis memoriarum annotare, že jest zuostáno na plném sněmu, kterýž jest držán po swatém Sta- nislawu, aby saud zemský odložen byl až na zejtří swatého Jeronyma, a wšech pří wyswědčowání i puohonuo i přísah, kteréž k saudu zemskému příslušejí, aby se žádnému nic neukrátilo na jeho sprawedlnosti. Super hoc nuntius ex parte regiae majestatis fuit Puota de Ryzmberg et de Šwihow, supremus judex regni Bohemiae, referens praemissa, ad hoc specialiter delegatus. Actum anno domini MCCCCXC, feria tercia ante Marcelli. 37. Obecní swolení pomoci zemské pro obranu koruny České. (W Praze,) 2 Oct. 1490. (Ze spisu Děčinsk.) Léta božieho tisícieho čtyřstého dewadesátého, w sobotu před S. Františkem, králowstwie Českého, (sic) učinili sú dobrowolné swolenie pro obranu koruny

Strana 434
434 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1490. České, a to takowúto, že sú se podwolili z swé dobré wuole a swobodné, že chtie dáti a složiti po celém úroku na mečowý groš Swatohawelském, a to se wšech platuow duchowních i swětských, buďto s luk, nebo s kterýchžkoli užit- kuow též polowici aby dali, kteréžto lúky nebo dědiny jsú pod úrok rozdány. It. kteříž penieze mají na úrocích, buďto na listech neb jakžkoli, ten každý toho úroka polowici Swatohawelského dáti má. It. s komorních platuow též aby každý polowici úroku Swatohawelského dali, kteréžkoliwěk platy berú. lt. dědinníci a náprawníci aby wšickni dali tak, jakož w tom kraji jiní s lánu platí též po úroku celém na mečowý groš. Pakliby kteří nedali a co zatajili, ten každý aby propadl x kop grošuow českých; a ktožby to dal znáti KM“, tomu polowice má dána býti, a druhá polowice má na obecné dobré obrácena býti. It. s krčem sprawedliwých aby dali tak wedle wysazenie swého; a s ne- sprawedliwých krčem aby každý dal puol kopy grošuow českých, a wiec aby nešenkowal. It. s mlýnów též aby po puol úroku dáno bylo, tak jakož swým pá- nóm platie. It. ktožby zatajil buďto s komorních platuow, nebolito s listuow, a ne- dal wedle swolenie, jakož nahoře psáno jest žeby nedal: tehda ten plat ko- morní a ta summa, kteráž na listu jest, má připadnúti a na obecné dobré má obrácena býti. It. ktož to wznese na JMK“, má toho platu komornieho anebo- lito toho listu prawú polowici mieti; a druhé polowice JMK“ nemá nižádnému dáwati, než na obecné dobré má obrácena býti. It. kteřížby koliwěk listy na penieze majíc, anebolito dskami dluh za- psaný, a s nich úroky berú, kterýmžto nynie na S. Hawel plněnie přijde: ten a takowí aby též dali, jakož napřed psáno jest, pod takowú pokutú. A jestli- žeby kteří, majíc listy na penieze, úroky k summě jistinné připsali, ti a takowí wšickni aby také túž pomoc dali pod túž pokutú. It. berníci, kteříž na té pomoci sedú, aby žádný neseděl než sám druhý a se dwěma koňoma, a tráwili řádně, tak jakoby o swú wlastní wěc jednati měli, a na swé wlastnie penieze tráwili. A sami aby též s swých lidí pomoc dali, jako i jiní, i s listuow. It. písaři aby zámazného od lidí nebrali, než berníci aby sobě na urče- ném písaře jednali a každému písaři aby puol kopy grošuow mišenských na týden dáno bylo a strawu k tomu. It také swoleno jest, aby ta pomoc, kteráž se wybierati má, w každém kraji položena byla tu a na tom miestě, kdež se páni a rytieřstwo toho kraje

Strana 435
Akta weřejná i sněmowní v králowstwí Českém, 1490. 435 o koho swolé, tomu aby byla swěřena a dána schowati, zamknúc a zapečetiec. A nemá těmi penězi hýbáno býti, než jestližeby bylo na tuto zemi wálkú sa- ženo: tehda si berníci, kteří sú tu pomoc dali schowati, s týmž jistým, komuž jest swěřena, mají ji spolu wzieti a králi JM“ donesti. A JM' král bude mieti na ty penicze přijímati lidi služebné k obraně země. A jinak nemá hýbáno býti těmi penězi žádným obyčejem bez powolenie pánuow a rytieřstwa toho kraje. A když berníci tu pomoc položie u toho, o koho se swolé: tehdy mají s registry přijeti k králi JM“ a počet učiniti; a žádnému žiwému prawiti nemají, co té summy bude, nežli králi JM“ samému. It. aby konečně na den S. Martina nynie příštieho zasedli, a každý aby swé lidi k tomu měl, aby ta pomoc we dwú nedělí wybrána byla beze wšeho prodlenie. It. Chebská a Loketská krajina i manowé aby také pomoc dali podlé možnosti swé, pokudž JM“ králem na ně uloženo bude. It. také swoleno jest, a za to JMKé wšickni prosie, jestližeby se kto wy- trhl a této pomoci nynějšie dáti nechtěl a toho se zbraňowal, aby k takowému nebo k takowým hledieno bylo jakožto k rušiteli obecného dobrého, a na toho že JMKé chtie radni a pomocni býti. It. židé aby také dali pomoc podlé možnosti swé, pokudž jim JM roz- káže, i ti židé, kteřížto w panských městech jsú. 38. Král Wladislaw IIenrichowi ze Šwamberka: aby přijel den S. Mikuláše na sněm do Benešowa W Prešpurce, 8 Nov. 1490. (Orig. arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Poznawše w skutku mnohé a znamenité po- třeby, kteréž se nás a králowstwie našeho Českého wysoce dotýčí, pro kteréž zdálo se nám potřebné a užitečné, aby sněm obecní téhož králowstwie položen byl: i pokládámeť ten sněm w Benešowě na den S. Mikuláše najprwé příštieho; žádajíce na tobě toho s pilností, aby na swrchupsaný den S. Mikuláše na ten sněm do Benešowa osobně přijel. Nebo my mezi wás rady naše s konečným úmyslem naším pošleme. Kterýmž když porozumieš, nepochybujem o tobě, jakožto o tom, w kterémž my zwláštní naši dówěrnost pokládáme, že k tomu Swú wšecku snažnost přiložíš, aby takowé přieliš pilné potřeby dostatečně před- sewzaty byly. I znaje náš upřiemý úmysl, kterýž k tomu králowstwí máme, 57

Strana 436
436 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1490. úplněť wěříme, že pro naše a obecné dobré na swrchupsaný sněm přijeti ne- obmeškáš; tiem jist jsa, pokudžkoliwěk w takowé potřebě co dobrého swú osobú spuosobíš, žeť toho bez skutečné a milostiwé odplaty nenecháme. Dán w Prešpurce, w pondělí před S. Martinem, králowstwí našich Uherského w prw- niem létě a Českého we dwacátém.*) Commissio propria D. Regis. Urozenému Henrichowi z Šwamberka a na Zwiekowě w. n. m. 39. Petr písař Budějowský pánům swým: zpráwu dáwá o důležitém jednání na sjezdu zem- ském w Benešowě, zwláště o pomoc králi Wladislawowi do Uher. W Benešowě, 7 Dec. 1490. (Orig. arch. Budějow.) Wzácné a slowútné opatrnosti páni milí! Službu swú wždy hotowú na- před Waší Opatrnosti wzkazuji. Přijel sem do Benešowa na den sw. Miku- láše u wečer. Hned sem šel ku panu Jenci po JM“ příjezdu, powěděw od Wašie Opatrnosti službu. S welikú wděčností a ochotností děkowal jest. Potom mluwil jsem na JM“ psanie, kteréž Wašie Opatrnosti k žádosti pána z Rožemberka učinil, že propustiti rukojmí Klaricowi, a na žalobu pána z Rožemberka odpowiedati w této mieře bez obecného wědomie a wuole nemó- žete; než k žádosti JM“ jako pána přiezniwého, rukojmím Klaricowým roku ste přidali do hromnic najprw příštích. Byl toho wděčen, řka: Jižť já pánu z Rožmberka powiem. Dále tázal sem se JM“ podtají, puojdeli súd zemský předsě, a žebyšte k tomu chtěli wyslati. Odpowěděl, že puojde před sě, a držán bude, abych wás obeslal, a nikoli abyšte toho nezmeškali. Protož páni milí, to wědúce, umějte se dále zprawowati. Dnes po obědě sešli sě páni zemští, jmenem pan Jenec, pan z Rožmberka, pan Šwihowský, pan Jan Zajiec, pan Beneš Libšteinský, pan Petr Holický, pan Beneš Weitmilnar, pan Dobro- host, pan Trčka, pan Ješek Swojanowský, pan podkomoří i jiní; z rytieřstwa nemnoho; z měst: Pražané, Horníci, a z jiných měst poslowé, w páně Jencowě domu. I powěděl jsem pánu Jenci podtají, že Waše Opatrnost nejste od ni- žádného k tomu sjezdu obesláni; mámli přes to také státi wedle jiných měst? I rozkázal mi státi, prawě, že to posly některak zmrháno, neb jsú wšickni k tomu obesláni. Znaje wuoli, stál sem toliko, abych zwěděl, co sě jednati bude, a uměl WM“ psáti. Tu pan Beneš Weitenmilnar wstaw, powěděl, kterak *) Místo ke sněmu w orig. psáno bylo „na hradě Pražském,“ ale potom přetrženo a nadepsáno w „Benešowě“ a „do Benešowa.“

Strana 437
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1490. 437 král J. M, pán náš milostiwý, měl jest úmysl, raddy swé k wám na tento sněm poslati; ale pro příčiny některé znamenité JKM' učiniti jest nemohl. Než dal mi JM“ naučení, a rozkázal mi tyto wěci na Waši Milost wznésti. I dal najprw dwa listy, wšem od Jeho Jasnosti swědčície: jeden wěřicí, a druhý pomoci žádaje. A po listech čtených toto jest pořád mluwil: Item, jakož ste JMK“ sobě za krále pána swého wzieti ráčili, znáte WM, kterak w té mieře byla jest tato koruna u weliké neswor- nosti a róznici, rozdělení a neřádu nemalém. Jeho Jasnost maje lítosť, ráčil jest pečowati a usilowati, aby zasě w lásku, jednotu, dobrú wuoli a w řád byla uwe- dena, práwa od mnohých let zastawená aby byla puštěna: a tak sě jest z daru božieho stalo. I žádá JMK«, abyšte sě w tom již zachowali we wšem, prá- wa aby šla před sě, nic méně než jako za Jeho Jasnosti. Item tajno Wašie M“ nenie, po smrti krále Uherského, když J. Jasnosti jest wzkázáno bylo, kte- rakby k JKM“ sě uchýlili, tu JMK“ obeslal wšicku zemi, žádaje rady. I ktomu ste wésti ráčili, aby JMK ráčil to duostojenstwie na sě přijieti. Jeho Jasnost tak jest učinil a přijal, w té naději, aby země od koruny odtržené mohly zasě býti připojeny; jakož pak sú ty země již JMKé přisáhly, a za pána swého de- dičného přijaly. Wiece, když jest JM to přijal, nadál sě, že bude mieti po- moci znamenité a fedrunky, zwlášť od některých přátel, jako krále Polského, otce, a kněze Albrechta, bratra swého, ani pak JM“jsú odporni a na přiekazu nemalú. Item, též knieže Jorg Baworský činí, jsa šwagrem JM“, kteréhož jest JMKa psa- ním, poselstwím a znamenitými náklady, do říše šele proň, fedrowal, k tomu ša- nowal, nechtěje některé (. . . . . . . . . . . . . *) w Bawořích pod znameniem lwowým z kselšaftu, ač sě jim od kniežat Baworských útiskowé nemalí dáli, při- jieti, a zwlášť proti němu. Ale již jest JJ to učiniti ráčil, a co swú obranu ten kselšaft dobře s LXXX zámky sobě a koruně České ke cti a úžitku při- jieti; a ti mají JM“ Ké do smrti slúžiti, a po smrti J. Jasnosti koruně XV let na swé zámky JM' i koruny obywatele pustiti; ježto JM“ sě widí, že bude moci k zámkóm od koruny České odtrženým w Říši i w Bawořiech skrze ty přijíti- Item dále JKM žádá s pilností, kteříž sú berni nedali, a lhotu sobě do sw. Martina minulého wzali, abyšte ty bez prodlenie k tomu wedli a měli, aby ji dali, znajíc JM“ welikú a znamenitú potřebu. Item, wiece abyšte znáti ráčili, kterak král Římský JM' wtrhl jest do Uher dost daleko, a uwázal sě w Běle- hrad; pak JM již táhne osobně proti JM“ s swými poddanými, a s pomocí boží ráčí sě s ním o to bíti, jako s nepřietelem swým. A protož Jeho Jasnost žádá pomoci od wás pánów, rytieřstwa i měst, ne z práwa, ale z dobré wuole, plnú naději do wás maje, že znajíce takowú znamenitú, pilnú a welikú potřebu, *) Místa rozmočená nečitelná w originálu. 57*

Strana 438
438 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1490. že JMKé, jako pána swého milostiwého, neopustíte, ale radni a pomocni budete, každý wedle moženie swého, jako wěrní poddaní. Neb mělliby JMK“ k ja- kému pádu přiweden skrze nepřátele swé býti, Waše Milosť sami znáte a rozu- miete, žeťby na tom král Římský nepřestal, než wšemi obyčeji hleděl, aby i nad korunú túto také sě jakožto poddaných (sic) pomstil, a toby netoliko J. Jas- nosti, ale wšie koruně bylo k nemalému zlehčení a škodě znamenité, i ke wše- mu zlému. Protož od WM“ wšech na toto mé poselstwie žádám odpowědi, abych uměl JJost K. zprawiti. Tu pan Šwihowský, pan Wok z Rožmberka, pan Zajíc, pan Beneš Lib- šteinský podwolili sě přede wšemi s swými žiwoty a lidmi dobrými J. M“K. táhnúti ku pomoci; páni rytieřstwo s městy wzali sobě na ty řeči potaz. W tom pan Beneš Weitmilnar powěděl, kterak JJost zemi poručil pánu Jenci, pánu Petrowi z Rožmberka, pánu Trčkowi a pánu podkomořiemu, a proto panu Pe- trowi, že pana Woka doma nebylo; a poněwadž jest přijel a domów sě na- wrátil, že již panu Wokowi to hajtmanstwie porúčie miesto pana Petra, jeho bratra. Potom zemané dali tu odpowěd: že jich málo, i newědie, jakú dáti od- powěd; než když budú pospolu, tajno jich nebude. Města, že pána swého opustiti nemienie, než chtie na swé obce znésti. A přes to sněm jest položen do Prahy ten pátek na suché dni najprw příštie. To wědúce, račte se tiem zprawiti, neb mi pan Jenec opět řekl, že súd bude držán. Jáť potáhnu do Prahy a zastanu hospodu a wyšli proti JM". Domine Georgi, videte, quod sigilla bene disponantur, ut rotunda non subjaceant planis. Valete páni milí we zdrawí! Anno oc. LXXXX, f. III post s. Nicolai pont. Per me Petrum n. v. (Lístek wložený.) Páni milí! w noci poslal pan Jenec pro mě, i powěděl, že Waší Opatr- nosti klade rok o suchých dnech najprw příštích s Jarošem, abyste před ním stáli s mocí, že sě JMos ráčí w té wěci mieti sprawedliwě, abych wám dal wě- děti. A jinému nerozumiem, než že pan z Rozmberka jej za to žádal k nabá- dání Rehořowě a Jaroše. Mnohé wzácnosti a slowútné opatrnosti pánóm purkmistru a raddě města Budějowského, panóm mým milým.

Strana 439
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1491. 439 40. Swolení sněmowní, aby towaryšstwo lewlářůw přijato bylo w ochranu koruny české. Bez místa, 23 Dec. 1490. (Ze starých desk zemských.) In memoriis, P. XX. Páni jich milost, rytířstwo, Pražané i jiná města králowstwí Českého, k žádosti a k wuoli krále JM“ pána našeho milostiwého, swolili jsú na obecném sněmu, kterýž jest držán léta M. CCCC. XC w pátek o suchých dnech advent- ních na hradě Pražském, wšickni společně: Jakož JMKská ráčil jest towaryšstwo jménem lwa nosícího z Baworské země k žádosti jich w obranu a w šuc swuoj přijíti; jakož pak JKM' list swuoj jim na to pod majestátem swým dáti ráčil, a oni také list swuoj a záwazek pod pečetmi některých z nich, swým a wšech jiných towaryšuow jich jmenem JMKské také i koruně dali jsú, jakož ti listowé slowo od slowa šíře sami w sobě znějí a ukazují, kdež oni se i s zámky swými, některými osobami swými i dědice swé i budúcí toho gselšaftu zawazují. I protož páni, rytířstwo, Pražané, i jiná města na tom sněmu k tomu swú wuoli dali jsú, a dáwají z plného sněmu, a je w swau obranu a w šuc koruny České berú a připojují, na ten spuosob a do toho času, jakož ti listowé ukazují. A my wedle krále JM“ a toho zápisu chcme se k nim tak jmíti, a jich obránce býti, jich neo- púštěti, a jim radni a pomocni býti, pro nižádnú wěc duchowní ani swětskú jich neopauštějíc. K tomu a k takowé wěci na swědomí a zdržení páni, rytíř- stwo i města z plného sněmu a swolení to we dsky zemské zapsati kázali jsú. A na to relatorowé ke dskám byli jsú Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králow- stwí Českého, a Puota z Ryzmberka a z Šwihowa, najwyšší sudí králowstwí Českého. A pro lepší jistotu toho wšeho jim weypis z desk pod pečetí zemskú dali jsú. Actum anno domini MCCCCLXXX (sic) feria quinta post Thomae apostoli. 41. Král Wladislaw dáwá pánům českým swé plnomocenstwí, aby i w jeho nepřítomnosti do desk zemských wklady činiti mohli. Bez místa i dne, 1491. (Ze starých desk zemských.) „W knihách památných, P. XXX. Wladislaw boží milostí Uherský a Český král a markrabě Morawský oc. Pánuom JM“ poraučí listem, aby saud zemský w swé celosti a w swém předse-

Strana 440
440 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1491. jití zuostal. Co se pak kladení do desk dotýče kšaftuo, listuo, neb měšťané, neb sedláci jedni druhým, to my wám mocně poraučíme, abyšte wy při kaž- dých suchých dnech a ne jindy tu moc měli dopustiti we dsky wložiti, rozwa- žujíce to wšichni ze spolka, pokudžby sprawedliwé bylo, aby se w tom kla- dení nic proti práwu nestalo. A tu moc jmíti máte až do našeho bohdá šťast- ného do země nawrácení. Kteréžto powolení naše oznamte wší zemi, a powězte lidem, aby každý, kdožby co we dsky klásti měl, před wámi o suchých dnech to oznamowali, a že wy w to máte sprawedliwě nahlédati, a pokudž se wám slušné zdáti bude, že máte od nás moc dopustiti, aby takowá wěc we dsky zemské wložena byla. A ta wěc aby se dála toliko při každých Suchých dnech a ne jindy, a to z jednostejného wšech wás rozwážení. Actum annorum domini nostri Jesu Christi M'CCCC'LXXXXI°. 42. Zápis sněmowního snešení, o policejním řádu zemském. W Praze, 19—21 Mart. 1492. (Ze starých rkpp.*) A. Léta božieho MCCCCXCH° kniežata a páni zemští Jich Milost, páni ry- tieřstwo, páni Pražané a poslowé z měst, w pondělí po suchých dnech post- ních, na sněmu obecniem, kterýž w ty časy držán byl na hradě Pražském, tyto wěci dolepsané z jednostajné wuole zřídili a ustanowili sú, aby od každého dr- žány byly. Najprwé, což se morduov a nešlechetného zlodějstwa po silnicích dotýče, takto sme se swolili a na tom zuostali, aby powaleči a zloději, kdežby mohli přezwědieni býti, buďto w městech, w městečkách aneb we wsech, aby wyzdwi- howáni byli, by pak i osedlí byli lidé sedlští. A jestližeby čí člowěk takowý *) Důležitého zápisu tohoto nacházejí se w rukopisech exemplary od sebe rozdílné, tu kratší, tu hojnější a rozšířenější. Nejkratší a jak se zdá půwodní zápis, jak do desk památných Q. 21 wložen a do Zřízení zemského 1500 §. 538 — 543 pojat byl, čte se w rkpp. Talmberském 1. 222, Fürstenberském 1. 254 a Wídeňském 3483 1. 63 sl. Exemplar širší a hojnější, jejž tuto podáwáme, wzat jest z rukop bibl. Raud- nické (Dc. 54 na 1. 1—4) s nímž i rkpp. práw zemských Pražský a Raudnický se srownáwají. W archivu Třebonském našli sme zápis z pozdějších let ještě hojnější, o jehožto wšak půwodu poučuje nás článek jeho předposlední, w tato slowa: „It. tento obecní nález starý, i což se je kdy k němu přičinilo, má haitmanóm po wšech krajích wypsaný z práw dán býti, aby se wěděli čím zprawiti.“ Na konci stojí: „Ex commissione propria D. Regis.“ Srownati také sluší Zřízení zemské r. 1550 na listu 146, a sněmowní snešení Swatohawelské r. 1510. Podáwáme zde celek ten, nehledíce na to, že někteří jeho článkowé teprw r. 1494 (wiz dole) zřízeni byli.

Strana 441
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1492. 441 s jistinú polapen byl, nemá pánu jeho wydán býti, než hned má se k němu wedle práwa zachowati, aneb též, jestližeby wzat byl a byl psanec, též má se k němu wedle práwa míti. Pakliby byl popaden na silnici, an s zloději stojí, má tázán býti wedle práwa, a podlé eho winy má se k němu zachowati. Jestli pak žeby kdo čího člowěka, pošle na powaleče, wzal a nebylo při něm těchto na hoře psaných příčin, má pánu jeho oznámiti, že jest člo- wěka jeho wzal, chceli k tomu přijeti aneb poslati, že chce saud tomu člowěku osaditi; a jestližeby pán toho člowěka přijel aneb koho poslal a bylaby o to pře, žeby neměl ten člowěk wedle práwa tázán býti: tehdy ten člowěk buď wydán hajtmanuom toho kraje. A což tíž hajtmané o tom člowěku najdau, při tom se strany zachowati mají. A kdožby koliwěk k popravě koho tako- wého dal, ten má od něho zaplatiti; od prwního má dáti jednu kopu grošůw poprawnímu člowěku, a od jiných po puol kopě groších. Pakliby nechtěl, teh- dy ten, kdožby jej u wězení měl, muož se k němu míti wedle práwa; pakliby swé poprawy neměl, daj jej hejtmanuom toho kraje. Pakliby který takowý zločinec byl přezwědín na hradě neb na twrzi, ten komu by se zdálo, aby toho pána, u kteréhožby byl, obeslal a jemu znáti dal, že takowý zločinec na jeho hradě aneb twrzi jest, aby se jím i hned dobře ujistil a jej postawil. A bylliby ten jistý zločinec panského neb rytířského řádu, aby postawen byl před pány a wládykami saudu zemského; pakliby ten jistý jiného řádu byl, buď před hajtmany toho kraje postawen; pakliby toho neučinil swéwolně a toho nepo- stawil, tehdy k tomu pánu aneb zemenínu neb i k měštěnínu o to buď hledíno též jako k tomu zločinci. A též w městech, kdyžby na koho žádáno bylo, aby se tak zachowali, a zločincóm a zlodějuom nižádným aby žádných klejtuow nedáwali, ani páni, ani rytířstwo, ani města. Také na žádného psance newywedeného a na zloděje zjewného nemá urukowáno býti. Pakliby páni neb rytířští lidé aneb z měst kteří w krčmách neb kdež- koli se powáleli, služeb nechtíce hleděti ani hospodářstwí, ten každý od kaž- dého wzat buď rowně jako jiný, ale wšak na takowý spuosob, aby byl posta- wen před pány a wládykami na plném saudu zemském, a wina jeho aby ozná- mena byla jakáž pak koliwěk, a wedle té buď sauzen beze wší milosti. Item, což se sedlských lidí dotýče w městech, w městečkách, we wsech, žádných powalečuow w aby trpíno nebylo, a zwlášť neženatých, podružstwí aby jim nebylo dáno, ani w krčmách aby se nepowáleli, než přistáwali a slú- žili, a tudy čeledi aby dosti bylo; lečby kteří neženatí pro starost a pro nemoc slaužiti a dělati nemohli těm má podružstwí dáno býti. A k podruhóm žena- tým hospodáři dohlédati mají, aby se swými díly žiwili. Pakliby to hospodář

Strana 442
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1492. 442 na podruha seznal, že jiným nežli dílem jde a po krčmách se powálí, aby to hned pánu swému oznámil, a ten pán toho podruha skutečně treskci. A ti wšickni, kteříž usedlí nejsau, buď nádenníci neb řemeslníci, i ti, kteříž u lidí slauží, aby měli listy fedrowní neb zachowací od swých pánuow neb úředníkuow aneb od těch, u kterýchž slaužili; též řemeslníci takowéž listy míti mají od purkmistra, konšel neb od rychtáře. Pakliby kteří aneb kdo ta- kowých listuow neměli a bez nich přišli, žádný jich přijímati nemá. A též kteřížby listuow těch neměli, aby wyzdwihowáni byli, kdežby nalezeni byli; pakliby kdo zjednal sobě list falešný a naň bylo to uwedeno a shledáno, ten aby bez milosti na hrdle trestán byl, i s tím, kdožby mu jej psal. A jestli žeby kdo čího člowěka bez listu našel a jej wzal a wyzdwihl, tak jakž se swrchu píše, má tomu pánu, číž člowěk jest, oznámiti na jeho ná- klad; a pakliby neoznámil, tehdy ten každý bude moci pohnán býti od toho, číž člowěk jest, před úřad menší ze XX hřiwen. A páni, rytířstwo, Pražané i jiná města aby to wšichni opatrowali w městech a po swých panstwích, aby takowí na hoře psaní powaleči místa neměli, a bude moci takowého powaleče wyzdwihnúti kdož chce. Pakliby kdo z panského neb rytířského neb z měst- kého stawuow bránil takowých powalečuow wyzdwihowati, tehdy ten kdož jest toho neb ty powaleče chtěl wyzdwihnúti, muož toho pohnati, kdož jest toho obránil, před saud zemský wětší neb menší neb komorní ze XX hřiwen stří- bra. A jestližeby pak ten powaleč potom tomu jakau škodu učinil, tehdy ten, komu se ta škoda stala, muož o tu škodu k tomu hleděti, kdož jest bránil wyzdwihnauti takowé a ty powaleče. Pakliby sedlští lidé bránili těch powalečuow wyzdwihowati, tehdy ten, kdož jest chtěl je wyzdwihnúti, má obeslati před hajtmany toho kraje pána těch lidí, aby je před hajtmany postawil, a když je postawí, mají sauzeni býti wedle jich prowiněnie, i trestáni. A kdož by se tak nezachowal, tehdy hajtmané toho kraje mají jej obeslati a skutečně jej k tomu míti, aby takowých powalečuow pod sebau netrpěl. Item kdyžby se koli trefilo, ježtoby zhúbci a zločinci honěni byli a ujeli na který zámek, twrz, město neb městečko w tomto králowstwí, hned mají ti žádati kdo honí, aby jim wydáni byli. Pakliby jim jich wydati nechtěli, mají tu ti hned zuostati kdož honí, a swým hajtmanuom w krajích hned dáti znáti mají, a oni hned mají obeslati pány, rytířstwo a města, aby táhli a buď zámek, twrz neb město aby hned obehnali. A k tomu též hajtmané hned bez meš- kání aby to oznámili králi JM“; pakliby krále JM“ w zemi nebylo, tehdy naj- wyššímu purkrabi Pražskému. A purkrabě najwyšší má hned táhnúti a moc králowskú obeslati, aby za ním tam táhli, a přitáhnauc aby hned obeslali toho neb ty, kdožby mocí králowskau zde wzemi wládli, aby hned táhli s tau mocí

Strana 443
Akta weřejná i sněmowní w králowstwi Českém, 1492. 443 králowskú a pomohli obehnati w tom kraji. A tíž hajtmané aby to hned roz- wážili, cožby podlé moci králowské dosti lidí bylo k tomu obehnání, aby to zřídili, kteří lidé tu zuostati mají, aby wedle krále JM“ to wšecka země nesla, aby toho kraje samého škoda nebyla, kdyby dobýwati měli, než wšech krajuow ji- ných aby ten náklad byl toho dobýwaní podlé krále JM“. A cožby koliwěk dobyli, to má w králowstwí wpojeno býti, a král JM' nemá toho žádnému dáti a žádný toho nemá wyprošowati; pakliby kdo wyprosil, aby žádné moci ne- mělo; než pro kohožby hnuli neb obehnali, tomu z toho dobytého statku škody nawráceny býti mají, a wostatek při králowstwí zuostati. Item kdyžby se mordowé neb lúpežowé na silnicích neb na cestách při- hodili, tehdy wšickni z panského, rytířského stawůw a Pražané i z jiných měst, z zámkuow, twrzí, z měst, městeček, ze wsí honiti mají. Pakliby kdo z pan- ského, rytířského a městského stawuow nehonil, an mu dáno wěděti aneb po- křik uslyšel, a k šturmu zwoněno bylo: tehdy o ty škody, komu se jest stalo, k takowému hleděti, a před saud zemský, před pány a wládyky aby obeslán byl listem od úřadu ten, kdožby nehonil, a tu aby winen byl. Nalezli wuobec za práwo: Wšickni, kteříž u pánuow, u rytířstwa, u měst slauží, že mají honiti zločince a takowé lidi též jako jich stawowé, a wšecka honění činiti mají tak jakž zřízení zemské ukazuje, když jim wykázáno bude, by pak jich pán nehonil. A jestližeby který neb kteří honiti nechtěli, mají tauž pokutu trpěti a k nim hledíno býti má jako k stawuom panským, rytíř- ským a městským pod těmi pokutami, jakož zřízení zemské na panský, rytířský i městský staw ukazuje. Item což se panského, rytířského i městského stawu dotýče, jestližeby pokřik zšel, neb dáno bylo wěděti, žeby někoho zranili neb zabili, a kdo z panského neb rytířského neb městského stawuow nehonil neb swým honiti ne- kázal swéwolně: tehdy má ten obeslán býti před saud zemský listem od úřadu, a tu aby sauzen byl wedle příčiny prowinění na hrdle neb statku. Item kdyžby k šturmu zwoněno bylo a pokřik by zšel, aneb žeby wě- děti dáno bylo, kdožby to koliwěk z sedlských lidí uslyšel a těch zhúbcí zem- ských a zlodějuow nehonil, ten má před hajtmany toho kraje postawen býti, a budeli to naň uwedeno, že jest swéwolně nehonil, tehdy má bez milosti obě- šen býti. A tu hned páni, rytířstwo, Pražané i jiná města aby wšem swým ozná- mili a w městech prowoláno bylo, což se toho honění dotýče, aby se tak za- chowali. A jakož se na tom mnozí urážejí prawíce, žeby to jich cti ke škodě bylo, kdyžby kdo takowého zločince honil aneb jej jal: to žádnému z stawu panského ani rytířského ani městského nemá jich cti a jich dobré powěsti ke 58

Strana 444
444 Akta weřejná i sněmowní w kálrowstwí Českém, 1492. škodě ani k ujmě nižádné býti. A také aby žádný té smělosti nebyl ani směl dotýkati nižádného toho, kdožby honil a při tom jímání byl těch zločincuow. Pakliby kdo koho w tom dotýkal aneb dotýkati směl, a naň to uswědčeno bylo, ten takowý má obeslán býti před pány a wládyky na plný saud listem od úřadu, aby stál aneb postawen byl, a to, což jest koho w čem dotýkal, aby to zpra- wil, a to což jest koliwěk mluwil že w hrdlo lhal, a dwě neděli aby w wěži seděl beze wší milosti, a padesát kop grošuow Českých tomu, kohož jest dotýkal, aby beze wší odpornosti dal; a nad to jestližeby wíce co na to naložil stáwaje, a sluš- ným swědomím to prowesti mohl na schwálení panské, to také jemu zaplaceno buď. Item což se silnic při Železných horách dotýče i kdežkoli jinde na ji- ných silnicích lúpežowé a mordowé od zločincuow a zlodějuow se dějí, aby le- sowé okolo míst těch, kdežby toho potřeba byla, omýceni byli od cesty jed- něch honuow zšíří s obau stran. A ty lesy i hned mýtiti mají ti, kdož jsau držitelé těch lesuow, bezewší odpornosti a odtahu. A tak potomně aby ti le- sowé na těch místech mýceni byli, kdyžby toho potřeba byla; pakliby kdo mý- titi nechtěl, tehdy muož ho ten, kdož ho napomene, pohnati z desíti kop gro- šuow Českých před menší úřad, a on mu je dáti má, prowedeli to naň na schwálení týchž úředníkuow. Item při wšech poprawách, jestližeby se w tom wyznání dotklo kterého pána neb rytířského člowěka, žeby o tom wěděl aneb toho příčina byl, tehdy ten pán neb rytieřský člowěk má obeslán býti od úřadu páně purkrabowa aneb od toho, na čížby ten zločinec neb zloděj popravě byl, dwě neděli napřed do jeho domu aneb jeho osobě, aby při smrti toho zločince neb zloděje byl; a tu umřeli na tom týž zločinec a zloděj, že jest pán ten neb rytířský člowěk o tom wěděl neb toho příčina byl, tehdy má státi ten pán neb rytířský člowěk před saudem zemským na suché dni najprwé příští. Pakliby nestál, aby obeslán byl též jako o moc, a nestálliby po tom druhém obeslání we XIII dnech před pur- krabí Pražským, aby čest, wíru ztratil, a aby k jeho hrdlu hledíno bylo i k statku, nebby již sám sebau winen byl. Pakli stane, aby se z toho před pány JM“ na plném saudu poctiwě wywedl, na schwálení panské. A ten takowý jestližeby swéwolně nestál aneb preč saudem odsauzen byl, takowého statek má obrácen býti w králowstwí, a nemá preč dáwán býti ani wyprošowán, než z toho statku, komuž se škoda stala, má napraweno býti. Item nemělliby kdo swého wězení a kterého zločince jal, má jej k hajt- manuom toho kraje dáti, a oni jej přijíti mají. Item což se rybníkářuow dotýče, kdežby koli na rybnících dělali a w kterých lúpežech neb mordích postiženi byli, a žádáno na ně bylo práwo, od kohož koliwěk a u kohož koli dělají, aby beze wší odpornosti wydáni byli.

Strana 445
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1492. 445 Item rybníkáři listy fedrowní a zachowací též jako jiní obecní lidé míti pakliby který rybníkář takowého listu neměl a k komu bez něho přišel, mají; žádný takowého přijíti nemá Item což se rajtaruow dotýče, kteříž po silnicích jezdí, buď Čechowé pod spuosobem a postawú Německú, anebo Cechowé Němce přijímajíce, a po- směch a pychy lidem w České zemi činíce, ježto jest to prwé nikdy w krá- lowstwí Českém nebýwalo, obyčejuow Německých se chytajíce, toho wíce aby nebylo. A jestližeby pak kdo to směl učiniti a uswědčen byl, jakéhož by koli- wěk stawu byl, aby ten takowý před pány stál, kdyžby koli z plného saudu od pánuow Jich Mti obeslán byl, a tu před pány JM'mi jestližeby se newy- wedl, aby napřed w wěži dwě neděle seděl, a tomu, na kohož jest ten pych okázal, L kop grošuow Českých aby bez milosti dal, a jeho odprosil, tak jakžby mu pány a wládykami nalezeno bylo. A jestližeby pak jeho ranil, na kohož tu puotku udělal, tehdy má trestán býti a škody i náklady aby nawrátil; pakliby koho zabil, tehdy aby bez milosti sám také hrdlo ztratil. Item kteří by koliwěk obywatelé w tomto králowstwí byli, aby žádný Němcuow a rajtaruow nepřechowáwali, aby zemi škoditi měli, ani z země wen aby wálku do cizích zemí měli wésti, ani Němcuow aby žádný we swé obydlé z cizích zemí nepřijímal bez wuole krále JM“ a pánuow i rytířstwa, kteří w saudu zemském a w raddě JM“ jsú. Také na tomto jest zuostáno, kteřížby koliwěk takoví zjewní zhúbci a zločinci neb zloději byli, ježtoby zemi oznámeni byli a po zemi jezdili, buď skrze města neb městečka, wsi, zámky, dwory, twrze, neb se na cestě s nimi kdo potkal a k tomu moha je zjímati toho neučinil, že takowému každému k hrdlu i k statku hned hledíno má býti, jako k zhúbci obecnému zemskému. A také jestližeby kdo s takowými zločinci a s zloději a zjewnými zemskými zhúbcemi, wěda žeby takowí zločinci a zloději byli, obcowal, kwasil, je fedro- wal, a w tom žeby byl uswědčen; a jestližeby se kdo tím wymlúwati a pra- witi chtěl, že je takowého zločince proto nejal, že jest k němu wěře přijel: že takowá wýmluwa tomu nic ku pomoci, kdožby se tím wymlúwati chtěl, býti nemá. I jestližeby se komu zdálo z toho koho winiti, žeby kdo kterého zhúbce zemského, tak jakž se nahoře píše, fedrowal neb přechowáwal, že takowého má obeslati k suchým dnuom k saudu zemskému, a potom strany trpte pokuty i škody, jako po puohonu. Také na tomto zuostáno jest, že žádný nemá takowým zločincuom a zlodějuom žádných klejtuow dáwati bez powolení krále JM“ neb pánuow a wlá- dyk z plného saudu. Pakliby se kdo toho dopustil a takowé zločince a zloděje glejtowal, máme se k němu míti jako k zhúbci zemskému a zloději. 58

Strana 446
446 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1492. Nalezli wuobec za práwo: kdyžby koho koli z obywateluow králowstwí Če- ského který nepřítel aneb zhúbce zemský jal a potom toho obywatele slibem zawázal, aby jeho aneb takowé nepřátely a zhúbce zemské na swém obydlé pře- chowáwal, že takowých slibuow nemají činiti. Pakliby násilím ty a takowé sli- by činili, že potom těm nepřáteluom a zhúbcím zemským takowých slibuow ne- mají a nebudau powinni držeti. Pakliby kdo učinil to přes tento obecní nález, a ty zhúbce a nepřátely zemské tím slibem přechowáwal, aneb je fedrowal, neb s nimi jezdil na škodu zemskú, k takowému každému hned má hledíno býti jako k zhúbci zemskému. B*). W knihách památních. Páni a wládyky na sněmu obecním, kterýž držán jest na hradě Praž- ském tu středu po suchých dnech postních, také na tomto jsú zuostati ráčili, a o to se konečně uwolili, co se saudu komorního dotýče, kterýž má před pány hajtmany králowstwí Českého a před pány raddami krále JM“ držán býti, že týž saud také dwakrát do roka držán býti má, a to na tyto časy: jeden na swatého Martina, a druhý dwě neděle před swatým Duchem; a k těm dwěma sauduom swrchupsaným aby se toliko poháněli. A takowý řád při těch puo- honích má zachowán býti od těch, kteříž poháněti budú: najprwé aby jmeno- wal, z čeho pohání, a to aby w listu stálo, a registry zapsáno bylo, a to proto aby wědomo bylo, co jest puowod na pohnaném ustál; a to aby každý wěděl, kdožby koli k puohonu nestál, aby při swú stratil; ale kdožby pro nemoc, a neb pro kterú jinú překážku státi nemohl, aby list mocný na zisk i na ztrátu k saudu příteli swému dal, a jemu poručil, že to mocné býti má jakoby sám stál. A také, kdožkoliwěkby práw zuostal, buď pohnaný neboli puowod, před týmiž súdcemi, kteréžkoli škody, ježtoby pro tu při wzal, a je prowedl na jich schwá- lenie panské, ty škody jeden druhému aby dal infra duas septimanas, od pro- wedení pořád zběhlých. A kdožby pak koli w tom swé wuole užíwati chtěl, ježtoby na dědinách swobodných neb zápisných jměl: tomu každému aby se w jeho dědiny úřadem pana purkrabie uwázáno bylo do té summy, dokadžby pro- wedl. A kdožby pak na dědinách swobodných neb zápisných nejměl, ten aby listem zatýkacím k tomu připrawen byl a do wazby wsazen byl, aby se roze- znání panskému dosti stalo. A takowého žádný fedrowati ani zastáwati nemá; a na tom saudu aby při těch časiech dwě neděle sedieno bylo. Než k tomu *) Tuto částku sněmu r. 1492 wzali sme z rkp. Widenského 3483 1. 62 a Talmberského 1. 234.

Strana 447
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1493. 447 roku, kterýž položen jest o Swátosti najprw příští, k swým puohonuom aby každý stál. Nuncii super hoc ex parte dominorum et clientum et totius synodi fuerunt Puota de Rismberg alias de Skal et de Šwihowa, supremus judex regni Bohemiae de dominis, et Albertus Ojíř de Očedělic et de Lobkowic de clien- tibus, referentes praemissa. A to zřízenie a swolenie trwati má dotud, dokudž- by král JM' se pány a wládykami též na sněmu obecním o to jináč nezřídili a nerozkázali. Actum anno Domini 1492. 43. Odpowěd stawůw král. Českého daná Janowi z Raupowa na poselstwi, kteréž učinil byl od krále Wladislawa; žádá se předewším brzkého příjezdu králowa do země. Bez datum (m. Mart. 1493.) (Z rkp. Děčinsk.) Jakož Králowská Milost ráčil jest nám wzkázati, že na tento čas sem do králowstwie nemuož přijeti, žádaje JM', aby w pokoji a w řádu stáli, práwem zem- ským se sprawowali a žádnému toho rušiti nedali: JKM muož to dobře znáti, jakž jest z této koruny ráčil wyjeti, spuosob, který jest při JKM“ byl, což se zemského práwa dotýče, že jest tak wždycky zachowán po KM“ odjezdu až do nynějšieho dne; a ještě na tom jsú wšickni společně, aby se tak zachowali, až do JKM“ bohdá sčastného příjezdu, pokudž najdál možnost naše muož stačiti. Ale toto pane Rú- powský, pane hofmistře, prosíme, aby JKM“ oznámil, že w této koruně známe mnoho a škodná nebezpečenstwie, kdež tomu dobře rozumieme, že ani súdem zemským, ani pány hajtmany od JM“ usazenými, a což rozumieme, ani námi wšemi ne- móž ta wěc zastawena býti, jestliže JM' bude ráčiti swým příjezdem prodléwati. Neb se weliké znamenité wěci waytržní i jiné škodné proti wšemu řádu po- čínají, nebudúlit JM“ příjezdem a předsewzetím rozumným staweny, strach by JM“ k weliké žalosti a koruně k weliké zkáze nepřišly. Protož prosíme jako swého milostiwého pána, aby ráčil na tuto korunu dědičnú mysliti a po- mnieti a jí sobě wážiti; a swým příjezdem aby neráčil nám JM' odtahowati, a ráčil na to pomnieti, co se jest JM“ w této koruně a z této koruny dobrého stalo, aby JM' neráčil w zapomenutie toho býti. Což se Poleckého a Wlčete dotýče, wedle panów hajtmanów rozkázanie má se wšemu dosti učiniti, což naše možnost stačí. Ale nám se zdá, bez přítomnosti JKM“ toto wšecko jest darem- né napomínánie. Item což se Swídnického kraje dotýče, ač nějaká námluwa jest, žeby ta wěc měla k konci přijíti: ale nám se zdá, pane Rúpowský, bez přítomnosti JKM“ že jsú to wšecky wěci nejisté a zmatečné, a na žádném jistém gruntu

Strana 448
448 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1493. nemohú státi; a bojíme se, by se w této zemi zlým nerozmáhalo, ač JM swým příjezdem pospiešiti nebude ráčiti. Item, což se Baworuow dotýče: tu jest se pan sudí na sněmu zjewně ohlásil, že nejednú, než častokrát ohlašowal se, jaká mu se křiwda od pana Gewolfa děje, před tiem než w obranu wzeti jsú JKM“; i také od strýce jeho ohlašowáno jest, i za krále Jiřieho slawné paměti, že dawše schowati znamenité klenoty k wěrné ruce, i toho zase nemohú mieti; i také nynie kterakowých jest jemu cest sprawedliwých podáwal w Klatowách, kteréžto od něho přijíti jest nechtěl, když sú srokowáni byli w prwní neděli postní. A prwní jest cesta tato, kterúž jest podáwal: poněwadž sú se w obranu JKM“ dali, že napřed na JKM“ o tu wěc rád přestati chtěl, i také na súdu zemském, i také na páních hajtmaních, kteříž na JM“ miestě jsú; a naposledy že jest jemu i toho podal, že na jeho wlastním pánu, knězi Albrechtowi, o tu wěc přestati chtěl; a těch cest sprawedliwých žádné přijíti jest nechtěl od něho. A při tom prosí nás za radu i za pomoc, prawě že lidi jest sobě na to zjednal a je na hotowě má, a cestu toho slušnú před sebú má, že tu naději plnú má, že tudy toho pana Gewolfa k miestu připrawí a že k swému sprawedliwému tu přijde, abychom jemu toho nezastawowali. I milostiwý králi! my sme jeho tudy ještě zdrželi; a poněwadž sú se oni k obraně koruně České dali, byloby to nesnesitedlné li- dem, aťby oni sprawedliwého od sebe učiniti nechtěli. I my jsme na tom, že my toho Gewolfa obeslati chceme, aby on před zemským súdem stál, a z čehož jemu pan Šwihowský winu dá, aby jemu práw byl, anebo před JM“ hajtmany. Pakliby toho učiniti nechtěl a k obeslání našemu státi nechtěl a panu Šwihow- skému práw býti nechtěl, že my JM“ prosíme, aby téhož pana Gewolfa w té wěci zastáwati neráčil, a panu Šwihowskému toho neráčil na něm dobýwati brániti. Nebo w takowém prodleném času téměř že wšickni swědci, kteříž je- mu platni byli, zemřeli sú a mrú, budeliť ta wěc na dalším a nekonečném od- tahu státi. Pakli JM ráčí to sám slyšeti, a nebo jiné súdce mocné té pře usaditi, že to wšecko rád chce oblíbiti, jedno aby skrze to mohl k spěšnějšiemu konci přijíti, nežliby jemu ti swědci, kteříž ještě žiwi jsú, ježto jsú jemu k té při potřebni, zemřeli. Item což se Hlohowa dotýče a jiných zámkuow, kteréž Poláci držie od krále JM“ pána našeho milostiwého, jakožs předložil, že JM pro potřebu swú do času pro swé dobré musil to učiniti, ale že JM ráčil to zase spuosobiti, že zase k koruně mají býti připojeni, abychme tomu newěřili, by je JM od koruny odlučowal. Milý pane Rúpowský! naše wiera do našeho pána jiná nenie, ani sme pro jinú příčinu sobě JM“ za pána wzali, než aby JM' ráčil korunu swú, korunu Českú, w kteréž sme my obywatelé, rozmnožiti a rozšiřowati, a my

Strana 449
Akta weřejná i sněmowní w králowtswí Ceském, 1493. 449 hrdly swými i statky swými wždycky jsme na tom, toho pomáhati. Ale toto se nám welmi nelíbí, a wšem napořád wšelikého řádu přebýwajícím w koruně, že se to tak dlúho dlí a ta se wěc w skutku nedokoná a prodléwá, že ti zámci nejsú připojeni k koruně, a nedržie se od přebýwajících w koruně, jakož řád a obyčej w zemiech křestanských toho jest; a netoliko w křesťanských, ale snad i w pohanských. Také milý pane Rúpowský, tebe za to prosíme, že s králem JM mluwiti budeš a JM" prositi odewšech, jako našeho milostiwého pána, aby JM" ráčil na to pamatowati, že sme JM' dobrowolně sobě za pána wzali, z příčiny té, aby ráčil JKM tu korunu rozmnožowati. Tiemto se nám zdá, že tato koruna na weli- kém nebezpečenstwie stojí, že napřed z německých zemí mnoho zámkuow držíe koruny České, nejsúce jazyka Českého, ježto známe že příchylnost ta nemóž býti od přirozenie; též také i w zemiech Slezských že některé zámky držie cizozemci, ježto k koruně České přislušie, za WM“ i před WM“; též i w markrabstwí Morawském Uhří některé zámky držie; kdež se sami toho dopúštěti nechtie ani Uhří, ani Poláci, ani Němci, aby se jim w jich zemiech dálo. Protož pro- síme, aby JKM ráčil skutečně tu wěc před se wzieti, každému aby se stalo to, k čemuž jest sprawedliw; poněwadž oni w swých zemiech nedopúštějí, že též páni, rytieřstwo i města jsú na tom, že se wšie pokorú prosie, aby JKM též ráčil tuto korunu spuosobiti a osaditi, a swému jazyku toho radši přieti nežli jiným. Item což se pomoci piwowárné dotýče, na tom jsme, což sme JM“ swo- lili, aby se tomu šemu dosti stalo, a kteříž sú nedali, aby ještě wždy dali. Kteřížby pak dáti jí nechtěli swéwolně, ta wěc při JKM“ stuoj, jakž se k ko- mu o tu wěc ráčí mieti. Než za to prosíme JKM“, poněwadž sme dali mnozí, jakož JKM“ tajno nenie, že jednostajné břiemě nésti máme, aby též dali a při- praweni byli i jiní, aby se tomu dosti stalo. Item což se zlodějuow dotýče, račte wěděti, že JKM“ tajno nenie, jaký jest toho spuosob prwnější byl; a jak jest ta wěc držána neb nedržána, JKM“ také tajno nenie. Než my, pokudž najdále moci budem, rádi stawowati chcme. Než to dobře známe, že ta ani jiná wěc nemuož bez přítomnosti JKM“ spóso- bena býti, což se řádu dotýče. A protož prosíme, aby JKM ráčil tak milo- stiwým pánem býti, a ráčil do této koruny nemeškajíc přijeti. Neb to známe a tomu dobře rozumieme, nebudeli brzkého příjezdu JKM“, že této koruně z toho nic dobrého nepřijde.

Strana 450
450 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1493. 44. Král Wladislaw wyswětluje artikul smlauwy mezi pány, rytířstwem a městy markrabstwi Morawského 1486 učiněné o kupowání zboží pozemského od měšťanůw a domůw městských pánůw a rytířůw, a ustawuje, kdy měšťané před saud zemský a kdy před práwo městské poháněni býti mají. W Budíně 17 Dec. 1493. (Orig. w mor. zemsk. archivu.) My Wladislaw zbožie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabie Morawský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický mark- rabie oc. oznamujem tiemto listem wšem: Jakož jest byla pře a ruoznice wznikla mezi pány a rytířstwem s jedné a městy markrabstwie našeho Morawského s strany druhé o to, což se dotýče smlúwy, kterúž jsú mezi sebú s powolením naším již psaní páni a rytířstwo i města učinili o póhony zboží pozemských, kterak s takowých zboží města téhož markrabstwie mají poháněna býti, jakož pak ten artikul té smlúwy takto w sobě slowo od slowa zní a ukazuje: Jakož byla ruoznice, že my města majíce některé listy, pro něž jsme ku práwu zem- skému stáwati nechtěli ani odpowiedati, ani pánóm w městech domuow kupo- wati, a my páni proti tomu jim žádných kupuow zboží dědičných pozemských w dsky nedali jsme wkládati, ani jim též práwa jako držitelóm dědictwie dopo- máhati: ale obojí znamenawše i shledawše, že od měštan našich předkuow jest ku práwu odpowiedáno, i též od pánuow úředníkuow předkuow našich w dsky zemské zbožie pozemské wkládáno bylo, tak aby každý při swé sprawedlnosti zuostal, my páni a rytířstwo swolili jsme k tomu, aby wšechna zbožie řádně kúpená podlé práwa země, od kteréhož koliwěk z měšťanuow byla by kúpena, mají we dsky zemské wkládána býti a we wšem práwě od nich požíwána, tak jakož řád a obyčej pánuow i rytířstwa jest we wšem práwě pozemském, buď před hajtmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obywatelé z těch zboží před práwem zemským, hajtmanem a pány máme ku puohonóm a žalobám winění podlé těch statkuow stáwati a odpowiedati a ná- lezy panské trpěti, tak a tiem wším řádem, jako z pozemského zbožie práwo w zemi jest, wšak bez pohoršení našich práw a jiných swobod wšelijakých mimo toto srownánie znějících. Zase my páni a rytířstwo, jestli že bychom pány měšťany neb kterého z obywateluow jejich z čeho winiti chtěli, ježto by to w zemském práwě neleželo ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a k okrsku za mezemi příšlušelo, z domuow, z zahrad, mlýnuow neb jiných purkrechtních městských wěcí: toho máme před práwem jejich a u nich hleděti, tak aby po- zemské zbožie, i měst každého okrslek, w swých sprawedlností práwa zuostala.

Strana 451
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1493. 451 Také my měšťané máme pánóm a rytířstwu dopúštěti domy w městech kupo- wati pod práwo purkrechtnie; a ti páni, kteříž ty domy kúpí, mají powinni býti z těch domuow wšecko podlé toho města a k tomu městu we wšech dáwkách a lozuncích i nákladuow města činiti jako jiní tu obywatelé, tak aby králi JM“ i městu platowé nescházeli, a žádný mimo práwo městské nemá na králi JM ani markrabi jako pánu země žádných swobod sobě na těch domech prositi. Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstwo s městy swrchudotčenými srownati se nemohúce, proto že každá strana ten artikul k swému rozumu a k polep- šení wykládá a beře, k nám jakožto ku pánu swému o takovú wěc jsú se utekli, prosiece Welebnosti Naší, abychom jim ten artikul zřetedlně wyswětlili a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budúcí časy strana k straně zachowati a mieti má: kterúžto wěc my jakožto král Český a markrabě Morawský před sebú majíce i potřebně s raddami našimi wážíce, takto mezi swrchudotčenými stranami wypowiedáme a mocně ustanowujem: Najprwé jakož ten řád a ta smlú- wa w swrchudotčeném artikuli mezi nimi jest učiněna, přitom my je zuosta- wujem a k tomu také toto mezi swrchudotčenými stranami wypowiedáme, aby purkmistři konšelé i obce jmenowaných měst při swých práwiech a swobodách zuostali, tak což by koliwěk k jich práwuom a k městóm příslušelo, že to má jim konšely jakožto úředníky našimi súzeno a rozeznáwáno býti. Ale poně- wadž pak skrze ten swrchudotčený artikul zdálo se jest pánuom a rytířstwu, žeby města z toho se poněkud wytahowala a wedle téhož artikule se nezacho- wáwala, a měšťanóm také se jest zdálo, že by přes ten artikul k některým wě- cem wtahowáni byli, kterúžto wěc na obě straně s raddami našimi se wší pil- ností wážíce, takowúto wýpowěď mezi swrchudotčenými stranami učinili jsme a činíme: Najprwé jestli že by se kdy přihodilo, že by obywatel z měst swrchu- psaných, maje na zemi wsi neb jiné pozemské zbožie i wdlužil se u kterého pána neb člowěka rytířského neb pozemského, tehdy takowý měštěnín mohl práwem zemským o ten dluh hleděn a poháněn býti až do toho statku pozem- ského, a jestli že by toho statku nestačilo, tehdy aby mohl k statku tomu, kterýž by ten jistý dlužník w městě měl, hleděti podle práwa městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo. Item což se cel a mýt neb jiných práw a swobod dotýče městských, jestli že by je města který pán neb člowěk rytířský a pozemský chtěl z těch wěcí winiti, tehdy jich nemá w takowé wěci před práwo zemské zaháněti, ale má jich hleděti před hajtmanem markrabstwí našeho Morawského, a hajtman aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabstwí a konec o takowú wěc učinil. A jestli pak že by se které straně zdálo, že by se w tom jí co ukracowalo, budú se moci na nás neb na budúcí naše krále České odwolati. Item jestli 59

Strana 452
452 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1493. že by se kdy přihodilo, že by w těch swrchudotčených městech bezelsti který měštěnín buď z pánuow, z rytířstwa aneb z lidí pozemských kterého zhaněl, zbil, aneb jemu kteréž koliwěk protiwenstwie učinil, tehdy aby takowá wěc a žaloba dala se purkmistru a konšelóm toho města, w kterémž by se ta pří- hoda stala, wšak tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabstwí Morawského, a aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabstwí, ačbychom my w zemi nebyli; a ti přitom jsúce jestli že by slyšeli, že se jest ten saud o takowú wěc a puotku sprawedliwě a slušně stal, aby wýpowěď měšťanská přitom zachowána byla; pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu téhož markrabstwí, že by se straně kteréž koliwěk ukrátilo, toho budú moci na nás odložiti a wěc tu my potom obrátíme, a přitom strany mají zuostati a přestati. Item také toto mezi swrchudotčenými stranami wypowídáme i na budúcí časy ustanowujem, aby žádný měštěnín ani město pro žádné dluhy ani pro kteréž koliwěk jiné wěci člowěka dobrého rytířského buď mužského neb ženského pohlawí nestawowali ani stawowati dopúštěli, lečby se kto sám zápisem swým w takowé stáwky za- wázal. Než ktož by se pod těmi stáwkami nezawázal, tehdy takowého kaž- dého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabstwí, jestli že by nás w zemi té nebylo, a týž hajtman má jim o takowé wěci bez póhonu konec učiniti. A jestli že by pak týž hajtman o to jim konce neučinil, budú se moci na nás neb na budúcí naše krále České odwolati, a my jim o to konec sprawedliwý učinití máme. A protož přikazujeme wšem těm stawuom, to jest panskému, rytířskému a městskému, aby oni se k sobě wespolek podlé swrchu- dotčené smlúwy mezi nimi učiněné a této naši wýpowědi zachowali, tak aby strana straně w žádné práwa a swobody wíce nesahala nyní i w časiech budú- cích; kteréžto wýpowědi jeden list pod pečetí naší dali jsme pánóm a rytíř- stwu a druhý městuom. Tomu na swědomí pečeť naši králowskú kázali jsme přiwěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně, w úterý po swaté Lucii, leta božieho tisícího čtyřstého dewadesátého třetího, králowstwí našich Uherského oc. w čtwr- tém létě a Českého we třímezcítmém. Ad relationem domini Joannis de Sselnberg, Regni Boemie Cancellarii.

Strana 453
Akta weřejná i sněmowní w králowstwi Českém, 1494. 453 45. Král Wladislaw kraji Wltawskému: pokládá celé zemi sněm do Prahy na čtwrtek o su- chých dnech postních (20 Febr.) W Budíně, 16 Januar. 1494. (Arch. Třebon.) Wladislaw z božie milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným, pánóm, rytierstwu a mě- stóm, obywatelóm w králowstwí našem Českém kraje Wltawského, wěrným našim milým, wzkazujeme milost naši králowskú a wšecko dobré. Urození, stateční, slowútní a opatrní, wěrní naši milí! Prohlédajíce k mnohým a znamenitým potřebám králowstwie našeho Českého, kteráž nám i wám wšem znamenitě duoleží, a zwláště což se dotýče jednánie s Otcem swa- tým papežem o srownánie těch ruoznic, kteréž od dáwna wzniklé jsú, a k kte- rýmž se JSt welmi laskawě podáwá, žeby to ráčil k slušnému srownání při- westi; kterážto wěc kdyžby mohla pobožně a bez útisku srownána býti, nám i wám mohloby k welikému přijíti potěšení. Při tom také některé znamenité po- třeby jsú, kteréž se dotýčí wšie koruny České, kteréž wám také oznámeny budú. A protož pro takowé znamenité a weliké potřeby zdá se nám welice potřebné, aby sněm obecní držán byl w městech Pražských. Kterýžto sněm pokládáme w jmenowaných Pražských městech ten čtwrtek o suchých dnech postních naj- prw příštích; přikazujíce wšem wespolek i každému zwláště, kohož tento list náš dojde, abyšte znajíce takowé znamenité a weliké potřeby, kteréž se wás wšech wysoce dotýčí, k tomu sněmu se wyprawili, a cožby k obecnému do- brému slúžilo, tudiež ke cti a zwelebení toho králowstwie, abyšte se dobrým přimlúwali. Jinak toho nečiniece, i wědúce, že wděčnost nám zwláštní na tom okážete a wuoli naši w tom naplníte; a my wám we wšem což slušného jest rádi přistati chceme a wás w ničemž opustiti nemieníme aniž chcme, jakožto poddaných našich wěrných milých, což z jednostajné wuole předse wezmete. A také pány, rytieřstwo i města markrabstwie Morawského, w. n. m., též sme obeslali, aby z sebe k tomu sněmu osoby některé wyslali, a z jednostajné wuole o ty potřeby, kteréž před rukama jsú, aby jednali. Dán na Budínu, we čtwrtek před S. Antoniem, král. našich Uherského we čtwrtém létě a Českého we tři- mezcietmém. Commissio propria D. Regis. 59*

Strana 454
454 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1494. 46. Snešení sněmowní (necelé.) W Praze, 14 Febr. 1494. (Ze star. rkpp.*) W knihách památních Q. XXI. Páni a wládyky, Pražané a jiná města, na sněmě obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta božího MCCCCXCIIII, w pondělí na den swatého Matěje apoštola božího, tyto artikule přidali: Znamenawše, že se neumenšují krádežowé a lúpežowé i mordy w krá- lowstwí Českém, i také z napomenutí wšech skrze najjasnějšiho kniežete a pána, pana Wladislawa Uherského a Českého oc. krále, pána našeho najmilostiwěj- šího, i utwrditi takto jsú ráčili: Aby žádný z pánuow, z rytířstwa ani z měst ležákuow takowých nepřechowáwali; a jestližeby se událo, a kdo žádal práwa na kteréhožkoliwěk, jestližeby sám swé poprawy nejměl, aby beze wší odpor- nosti wydal takowého k poprawě, k kteréžby poprawě příležel, nebo najbližší poprawě byl; a tento poprawce beze wšech forteluow aby poprawu pustil, a k sobě aby přiwzel dobré, znamenité lidi na cti zachowalé, kteřížby při tom tá- zaní býti měli. Pakliby nechtěl na té popravě dosti jmíti, tehdy ten aby toho zločince wydal na hrad Pražský, a tu aby tázán byl. A purkrabě Pražský aby se při tom tázaní též zachowal, jakož nahoře dotčeno jest, aby se skrze ty po- prawy žádnému nic neukrátilo, než wedle řádu a práwa aby se zachowali. A jestližeby w tom wyznání dotklo se kterého pána, neb rytířského člowěka, žeby o tom wěděl, neb toho příčina byl, tomu aby to hned oznámeno bylo, a ten jistý zločinec, který na toho pána neb rytířského člowěka prawí, aby utracen nebyl až do najprwnějších suchých dní po tom příštích, a aby ten zločinec přiweden byl na hrad Pražský, a ten pán neb člowěk rytířský, kterémuž dáno wěděti, že naň prawí, skrze ty kteříž jsú při tom tázaní byli, také beze wšech wýmluw státi má před pány JM“ na plném saudu. Pakliby nestál, aby čest a wíru ztratil, aby k jeho hrdlu i k statku hledieno bylo, nebby již sám sebú winen byl. A pakli stane, aby se z toho před pány JMmi na plném saudu po- ctiwě wywedl. A ten toho takowého statek nemá nikam obracowán býti ani wyprošowán, než aby z toho statku tomu, komužby se škoda stala, napřed za- placeno bylo, a ostatek toho statku aby obráceno bylo na obecné dobré s pan- *) Sněmowní toto snešení pojato doslowně do Zřízení zemského r. 1500 a sice do §§. 544 až 550. Zde podáwá se podlé rkpp. Talmb. 223, Fürstenb. f. 255, Wídenského atd.

Strana 455
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1494. 455 skú radú. A kdožby koliwěk kterého zločince jal, a nemaje swého wězenieí, přiwezl jej na zámky nebo do měst: aby takowého zločince do swých wězen přijímali beze wší odpornosti, aby také chudý swé sprawedlnosti dosíci mohl. Item také na žádného psance newywedeného a na zloděje zjewného ne- má urukowáno býti. Item také což se rybníkářuow dotýče, kdyžbykoli na rybnících dělali, a w kterých lúpežech nebo mordích postiženi byli, a žádánoby na ně bylo práwa od kohožkoli, u kohož dělají, aby bezewší odpornosti wydáwáni byli ku popra- wám; aneb se jím ujisť, jakož se nahoře píše. Item také jakož se přihází, že dobří lidé honíce po pána swého škodě, nebo po čížkoli jiného škodě, kdyžby se takowých zločincuow dohonili, a je žeby zjímali, jakož o tom w prwnějším nálezu šíře dotčeno jest a psáno; ještě páni JM' nad to k tomu přidati jsú ráčili toto, aby žádný té smělosti nebyl, ani směl dotýkati nižádného toho, kterýžby honil a při tom jímání byl. Pakliby kdo koho w tom dotýkal, nebo dotýkati chtěl, a naň to uswědčeno bylo, aby ten takowý to dotýkání proti swé cti učinil, a před pány na plném saudu aby postawen byl; a to což jest koho w čem dotýkal, aby oprawil, což jest koliw mluwil, že jest w hrdlo lhal, a dwě neděli w wěži seděl beze wší milosti a padesáte kop grošuow českých tomu, kohožby dotýkal, aby dal beze wší odpor- nosti. A nad to jestližeby co wíce naložil stáwaje, ježtoby to swědomím pro- wésti mohl wedle schwálení panského, to aby také zaplatiti powinen byl. Item což se rajtaruow dotýče, kteříž po silnicích jezdí, buďto Čechowé pod spuosobem a postawú německú, a nebo Čechowé, Němce přijímajíc, po- směchy a pychy lidem w zemi České činíce, ježto jest to prwé nikdy w krá- lowstwí Českém nebýwalo, obyčeje německého se chytajíce: toho wíce aby ne- bylo. Jestližeby pak kdo to učiniti směl, a uswědčen byl, jakéhožbykoli stawu byl, aby ten takowý přede pány stál, kdyžby koli z plného saudu od panuow JM“ obeslán byl. A před JMmi jestližeby se z toho newywedl, aby napřed w wěži dwě neděle seděl, a tomu na kohož jest ten pych ukázal, padesáte kop gr. bez milosti aby dal, a jeho aby odprosil, tak jakž mu pány nalezeno bude. A jestližeby pak jeho ranil, na kohož by tu puotku udělal, tehdy aby i s hrdlem i s statkem na panské milosti aby byl. Pakliby koho zabil, tehdy aby bez mi- losti statek i hrdlo ztratil. Item, kteřížkoli pozemské zámky drží, i do země se kdežkoli wkaupili, ti aby po ten den žádných Němcuow ani rajtaruow nepřechowáwali, žádnému w zemi aby škody žádné nečinili ani činiti nedopauštěli ke škodě zemi, ani také žádných wězňuow aby nepřijímali bez odpuštění panského. Pakliby kdo proti tomu učinil, aby ten bez milosti kázán byl.

Strana 456
456 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1495. Item také jestližeby se kterému obywateli země České jaká škoda od Němcuow stala, ten každý, komužby se škoda stala, má to na pány na plném saudu wznésti, a páni JM“ mají jej w tom opatřiti, aby mu škoda byla na- prawena. Item což se Židuow dotýče, jakož kradené wěci přijímají, kdožby koli- wěk kterú swú wěc jemu ukradenú w Židech optal u kteréhožkoli Žida, že ten Žid nebo ti Židé hned bezewšeho úplatku zase nawracowati mají beze wší od- pornosti. A také Židé toliko na základy aby puojčowali, ale na listy a na re- gistra nic; neb potom skrze to se zmatkawé dějí znamenití. A kterýbykoli Žid na kterú kradenú wěc puojčil, a ten komuž ukradena jest kterú škodu skrze to wzal, ten Žid jemu tu škodu naprawiti má beze wší odpornosti, a neb toho zloděje jemu oznámiti také beze wší odpornosti. Pakliby Žid toho neučinil, tehdy ten, komuž ukradeno jest, k hrdlu i k statku bude moci hleděti tomu Židu. K tomuto do desk wložení byli jsú wysláni z plného saudu zemského a sněmu obecního Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwí Českého, Puota z Ryzmberka a z Šwihowa, najwyšší sudí králowstwí Českého z panuow, jsúce k tomu zwláště wysláni. 47. Sněmowní snešení o wýhradném užíwání jazyka českého pří deskách zemských. W Praze, 13 Mart. 1495. (Ze starých desk zemsk.*) „W knihách památných T. XV. Páni a wládyky na plném sněmu obecním, kterýž byl w pátek o su- chých dnech postních léta božího MCCCCXCV, s powolením najjasnějšího kní- žete a pána, pana Wladislawa božie milostí Uherského a Českého oc. krále, na tom jsú zuostati ráčili, aby již po dnešní den wšichni wkladowé we dsky zem- ské, buď u wětší neb menší, w trhowé nebo zápisné, památné i puohonné, wšecko česky psáno bylo, a to wěčně aby tak držáno bylo a zachowáwáno. Než což se majestatuow a jiných listuow latinských nebo německých dotýče, kteřížby we dsky slowo od slowa wpisowáni měli býti, ti aby tak jakž psáni jsau, buď latině neb německy we dsky kladeni byli. Poslowé ke dskám byli jsú Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwí Českého, Puota z Ryzm- berka a z Šwihowa, najwyšší sudí králowstwí Českého z pánuow, jsauc k tomu zwláště wysláni. *) Sněmowní toto zůstání wloženo jest také do Zřízení zemského r. 1500 §. 249. Zde podáwá se podlé rkpp. Talemb. 255 a Gersdorf. 213.

Strana 457
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1495. 457 48. Smlauwa mezi králem Wladislawem a Jindřichem knížetem Minsterberským, kterauž se Poděbrady králi postupují za Olešnici a Wolow we Slezku oc. W Budíně, 28 Apr. 1495. (Orig. c. k. tajného archivu we Wídni.) Léta božieho 1495 w úterý po Jiří stala se jest celá a dokonalá smlúwa mezi najjasn. kniežetem a pánem p. Wladislawem Uherským a Českým oc. králem a markrabí Morawským oc. JM“ s jedné, a oswieceným kniežetem, kně- zem Jindřichem oc. a syny jeho s strany druhé, takowá: jakož jest mezi JM“K“ a týmž knězem Jindřichem a jeho syny byla ruoznice i saud o Poděbrady zá- mek a což k týmž Poděbradóm příslušie, i také o práwo k Kostomlatóm, k tomu i o wšecky zápisné wsi, tak jakž se jest po knězi Hynkowi bratru swém w Poděbrady uwázal, i také o swrchky, jakož pak JMK k tomu ke wšemu, což již swrchu dotčeno jest, práwo mienil a mieti ráčil, najprwé tak, aby kn. Jindřich a synowé jeho swé wšecko práwo, wýsady nebo zápisy, kteréž mají dskami nebo na listech, králi JM“ dali a na JM' práwo swé přewedli. It. což jest dědičného, to dskami zemskými aby zapsali, a což manstwie jest, to též aby zapsáno bylo dskami dworskými, a zprawili toliké záwadu kněze Hynkowu a swú, jakož w zemi České za práwo jest; a cožby kde na zápisech bylo, to aby dobrými wólemi opatřili. A což se dotýče Břežan a Sázeného, kteréžto wsi kněz Hynek prodal, té záwady kněz Jindřich ani synowé jeho zprawowati nebudú powinni. It. proti tomu král JM jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm dáti má dědičně k manstwí kniežetstwie a zbožie tato: totižto hrad a město Olešnici, hrad a město Wolow se wším jejich příslušenstwím, se wšemi lény a swrchnostmi duchowními i swětskými, i s many a s cly, jakož sú to prwé knie- žata Olešnická drželi, a to aby týž kněz Jindřich i synowé jeho a budúcí jich měli, drželi a toho požíwali a požíwati mohli, i s tiem učiniti jako s swým dě- dictwím, wšak s túto wýmienkú, aby w témž práwě a powinnostech králi JM" a koruně České manstwím příslušeli, jakož sú to prwnie kniežata tak drželi. A takowá kniežetstwie a zbožie swrchujmenowaná, totižto hrad a město Olešnici, opět hrad a město Wolow, se wšemi k těm hradóm a městóm příslušnostmi, král JM má jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm zapsati, a JMK" sebe i budúcie swé krále České a kniežata Slezká zawázati, jestližeby ktožkoli- wěk na ta zbožie a kniežetstwie, totižto Olešnici a Wolow a na jich přísluš- nosti kterým práwem sáhl, že JMK“ i JM“ budúcí králowé Čeští mají a powinni budú kněze Jindřicha i jeho syny a budúcie w tom zastati, tak aby oni toho

Strana 458
458 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1495. škody žádné neměli ani skrze to wzieti mohli, a také k žádnému saudu ani k swětskému ani k duchowniemu aby nepřistupowali. Než král JM i JM“ budúcí králowé Čeští w tom we wšem kněze Jindřicha i syny jeho a budúcie zastati mají. It. král JM má jmenowanému knězi Jindřichowi a jeho synóm k tomu přidati pět tisíc kop gr. č. širokých dobrých stříbrných rázu Pražského, a ty má král JM takto platiti: najprwé při postúpení Poděbrad má kn. Jindřichowi a jeho synóm dáno býti puoltřetieho tisíce kop gr. jmenowaných, a od postú- penie Poděbrad w plném roce pořád zběhlém má jim opět dáno býti posled- ních puol třetieho tisíce kop gr. č. jmenowaných; a ty král JM kn. Jindřichowi i jeho synóm dskami zemskými ujistiti má anebo rukojměmi. It. wšecka zbožie, kteráž sú od staradáwna k swrchupsaným kniežet- stwím příslušela duchownie i swětská, ty aby kn. Jindřich i synowé jeho a dě- dicowé mohli wyplacowati w těch sumách, w kterýchž sú ta zbožie prwé knie- žata a držitelé toho zbožie drželi, kromě těch, kteréžby JMK“ nebo předci JM“ před námluwú o to pány na Hradčanech učiněnú dali o sw. Wáclawě již minulém. It. o duochody na rathúze w Wratislawi, o šosy w kraji Neymarském, o rybáře na Odře, a o kanceláři králowskú w Wratislawi to cožby kněz Kun- rad Bielý nebo Černý neb otec jich zastawil a zapsal, to aby kněz Jindřich i synowé jeho sobě wyplatiti mohli a w témž práwě držeti, jakož i oni drželi sú. It. což jest kněz Kazimír w swém držení zastawil, to také král JM nebo kněz Kazimír knězi Jindřichowi a jeho synóm wyplatiti má a očistiti při po- stupowání. It. o Sobka, ten aby při tom dání kniežate Bielého zuostawen byl, ale manstwím kn. Jindřichowi a jeho synóm aby poddán byl též jako jiní rytier- stwo a zemané w tom kraji poddáni jsú manstwím. It. na den S. Prokopa n. př. aby králi JM“ kněz Jindřich a jeho synowé zámku Poděbrad postúpili s městem, s městečky, s many, s wesnicemi, s blaty, rybníky, řekami, potoky, jezery, s lukami, dědinami ornými i neornými, s lesy, s luhy, s křowinami, i s jinými wšemi a wšelikými duochody, poplatky, puožitky a příslušnostmi k jmenowanému zámku Poděbradóm příslušejícími, se wším panstwím, nic owšem sobě tu co nepozuostawujíce. A což se pak dotýče swrch- kuow na zámku Poděbradech i we dwořiech, to král JM k knězi Jindřichowi připustiti má, a kněz Jindřich králi JM“ wedle slušnosti swrchkuow na zámku i we dwořiech nechati má. It. pušku welikú Wratislawskú, kteráž na Frankšteině wzata, a druhá puška weliká, kteráž na Poděbradech leží, ty mají obě při králi JM“ zuostati.

Strana 459
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1495. 459 It. ty wšecky swrchky, s kterýmiž se jest kněz Kazimír uwázal, s těmi se wšemi knězi Jindřichowi a synóm jeho má zase postúpeno býti. It. toto také smluweno jest, že kšaft kněze Hynkuow má we dsky we- psán býti, kterýž jest udělal knězi Jindřichowi a jeho synóm; a když we dsky wložen bude, tehdy má kn. Jindřich i s syny swými králi JM“ we dsky klásti tak jakož swrchu dotčeno jest. A při tom také má kn. Jindřich i s syny swými p. Jindřichowi z Hradce oc. k ruce králi JM“ wšecky wýsady i také wšecky listy, cožby se w nich zbožie Poděbradského dotýkalo, (wydati). A když se to stane, tehdy ten list kněze Hynkuow, kterýž jest někdy swědčil králi Mathiášowi a knězi Hanušowi Korwinowi, kterýž jest we dsky zemské i dworské wepsán, ten má také z desk zemských i dworských wymazán býti. A ten list we dsky wepsaný i jiné wšecky, kteřížby se kněze Hynka neb kněze Jindřicha aneb synuow jeho w té wěci co dotýkali, aneb jim w čem ná- leželi, ti mají p. Hradeckému w ruce dáni býti. A pan Hradecký wezma wše- cky listy a wýsady od kn. Jindřicha, ti wšickni listowé mají kn. Jindřichowi a jeho synóm zase wráceni býti; a přitom času wýsada a obdarowánie i jistota na Olešnici, na Wolow a na ta panstwie což k tomu příslušie, má kn. Jindři- chowi i jeho synóm w moc dána býti. It. což král JM' Korcbachowi dáti jest ráčil, jakožto Milič s jeho pří- slušenstwím a také pět manuow z Třebnické krajiny, jakož pak to list jeho šíře ukazuje, při tom při wšem Korcbach má zuostawen býti. It. kdyžkoliwěk kněz Jindřich i s syny swými králi JM“ Poděbrad po- stúpie, to král JM' bude powinen opatřiti, aby úředník na Poděbradech slíbil kn. Jindřichowi a jeho synóm, že Olešnice a Wolow s hrady i se wším pří- slušenstwím témuž kn. Jindřichowi a jeho synóm zbožie jmenowaná w moc dána a postúpena budú, pakliby se toho nestalo w témdni anebo konečně we dwú neděléch od postúpenie Poděbrad, aby se zase kněz Jindřich i s syny swými w Poděbrady uwázati mohl, a úředník ten na Poděbradech od krále JM“ usazený aby je na Poděbrady pustil i je zámku zmocnil bezewšeho zmat- ku a odporu. It. což se dotýče wěna kněžny Kateřiny Jejie M“ manželky někdy kněze Hynka, kteréž na panstwí Poděbradském zapsáno má, a s kn. Jindřichem o tu wěc smlúwu wzala jest dskami, král JM kněze Jindřicha proti jmenowané kněžně Kateřině w tom zastati ráčí, aby kněz Jindřich kněžně Jie M“ toho na miesto prázden byl. It. což se dotýče blat i jiných rybníkuow přislušejících k zámku Podě- bradóm, ti když k spuštění přijdú, má král JM wšech ryb wzieti prawú polo- wici, a kněz Jindřich s syny swými druhú polowici. A což kněz Jindřich 60

Strana 460
460 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1495. sprawedliwě pokáže, co jest za plody k té násadě dal a kúpil, toho také král JM' má polowici zaplatiti knězi Jindřichowi o S. Hawle. Než což jest kněz Jindřich swými nekupowanými plody rybníkuow nasadil, toho král JM' nebude powinen platiti. It. má král JM' psáti a opatřiti, aby na Olešnici i na Wolowě žádnými puožitky ani platy buď na rybníciech, na lukách, na lesiech hnuto nebylo, kromě předešlých duochoduow před S. Jiřím anebo po S. Jiří, ti aby byli wybieráni a zdwiženi a má je k sobě wyupomínati, a po ten den již užitkuow žádných dále neužíwati. A též aby se stalo na Poděbradech. It. cožby w tom času až do S. Prokopa sprawedliwých platuow přišlo anebo ospuow s mlýnuow, ty muož knieže JM' wzieti. It. jestliže před tiem časem budú ryby lowiti w blátech, tu král JM po- lowici beř a kněz Jindřich polowici. It. lesuow aby již mýceno nebylo, a lúky král JM aby již k swé po- třebě kliditi mohl; a také aby obilé na poli král JM na swuoj náklad skli- diti mohl. It. wšecky předešlé dluhy za les za lúky za obilé nebo za jiné wěci, které roky jsú dány od úředníkuow kněze Jindřichowých buď do S. Wáclawa nebo do wánoc, těch úředník krále JM“ má jemu dopomoci, aby zaplaceni byli kn. Jindřichowi a jeho synóm, ač jsúli kteří dluhowé takowí na panstwí Podě- bradském. It. král JM k těmto smlúwám pečet swú ráčil jest kázati přiwěsiti a kněz Jindřich také, na ten spuosob, aby se tomu wšemu dosti stalo na obě straně, což se w těchto smluwách wypisuje a zawierá. Actum Bude anno et die ut supra. (Pečeti dwě wisí neporušené.) 49. Král Wladislaw z příčiny různic mezi Michalem Eicingarem a pány stawy Morawskými wzniklých ustanowuje, že jedenkaždý, kdo statek w markrabstwi Morawském k práwu po- zemskému příslušející držeti chce, podlé práwa téhož markrabstwí žiw býti má. W Prešpurce, 17 Mart. 1496. (Orig. w Mor. zemsk. archivu.) My Wladislsw z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabie Morawský, Lucemburské a Slezké knieže a Lužický mar- krabie oc. Oznamujem listem tiemto wšem, že jsme prošeni od pánuow a ry-

Strana 461
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1496. 461 tieřstwa markrabstwie Morawského, wěrných našich milých, abychme jim wýpis toho nálezu, kterýž jsme s radami našimi mezi nimi a urozeným Michalem z Eicinku o některé ruoznice a neznáze udělali, pod pečetí naší dáti ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce, kázali jsme jim wýpis toho nálezu dáti, kterýž se slowo od slowa takto píše: W té při, kdež páni a wládyky markrabstwie Morawského žalují na Mi- chala z Eicinku, král JM se pány a radú swú slyšeti jest ráčil, a mezi obojími stranoma pře i odpory wážiti. Najprwé, kdež páni Morawští žalowali jsú, že týž Michal Eicingar nechtěl jest pečeti swé k lantfridu ani listu přiznáwacího dáti, a na to že k práwu a k puohonóm stáwati nechtěl; a wiece, kterak w mírné a pokojné zemi, kdež práwa jdú, najprw slowil rybník u Jaroslawic mocí, a potom twrz Jaroslawice ztekl, ano práwa jdú. A na to páni a wládyky té- hož markrabstwie ukázali jsú majestáty a swobody králuow Českých a mar- krabí Morawských, i také registra zemská, kterýchž jsú od starodáwna užíwali, i nálezy čísti kázali, kdež králowé Čestí i markrabí Morawští nálezy panské podnikali a rozsudky trpěli, prosíce, aby při tom zachowáni byli, a od Eicin- gara co se jim stalo, aby napraweno bylo. Proti tomu Michal Eicingar odpowiedaje prawil, že jest toho učiniti po- winen nebyl, než wedle obdarowánie a swobod swých, kteréž má od králuow Českých a markrabí Morawských, tak se jest zachowáwal; a což jest učinil, že jest to dobře učiniti mohl, poněwadž z swobod a wýsad swých wyweden nebyl, tak jakož jeho swobody a wýsady šíře a swětleji okazují. A na to jest listy i vidimus okázal, jakož pak w širších slowiech sprawedlnost swú šíře skrze řeč- níka swého powěděl. Tu král JM se pány a radú swú přeslyšaw dostatečně pře i odpory s obú stran, takto JK�M' wypowiedá: poněwadž Michal Eicingar ukázal jest obdarowánie králuow Českých markrabí Morawských, kteréž jsú předkóm jeho dány, a kterýchž jest byl w užíwání po předcích swých, a z toho jsú nikdá wywedeni nebyli: JK M' i se pány nalezá, že jest Eicingar těch swobod a obdarowání swých dobře užiti mohl, poněwadž o to žádným súdem rozsúzen nenie wedle zněnie listuow swých. Ale poně- wadž páni a obywatelé markrabstwie Morawského starodáwní a starší zwyklosti a práwa mají, tak že každý obywatel, i ten, ktož chce který statek w témž markrabstwí Morawském mieti anebo ježto by k práwu zemskému příslušel, že má ten každý podlé práwa téhož markrabstwie žiw býti a s nimi se srow- nati; a po tento čas Eicingar ani žádný jiný nemá se wiece žádnými swobo- dami, kteréžby proti práwu téhož markrabstwie byly, wymlúwati ani kterak za- stierati, než práwem žiw býti, a podlé obyčeje a zwyklosti téhož markrabstwie wedle jiných se zachowati z toho, což má, ježto k témuž markrabstwí a práwu 60*

Strana 462
462 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. přísluší. Actum in Posonio, feria quinta die Gedrudris anno Christi millesimo quadringentesimo monagesimo sexto, regnorum uero nostrorum Hungarie sexto, Bohemie autem vigesimo quinto. Tomu na swědomie pečet naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti jsme kázali. Dán w Prešpurce, léta a dne jakož napřed dotčeno jest. Ad mandatum Domiui Regis proprium. 50. Král Wladislaw potwrzuje stawům markrabstwí Morawského spůsob při přijímání nowého pána země. W Brně, 21 Febr. 1497. (Kopie arch. zemsk. Moraw.) My Wladislaw z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Chorwatský, oc. král a markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický mar- krabě: Oznamujem tiemto listem wšem, že přistúpili jsau před nás páni, preláti a rytířstwo i města markrabstwie našeho Morawského, a ukázali jsau nám pamět od starodáwna sepsanú a znamenanau toho wšeho spuosobu a obyčeje, kterak jsau předky naše a pány swé zemské předkowé jich do země Morawské přijímali, a jaký spuosob při takowém přijímánie pána země té zachowán býwal jest a býti má; kterýžto spuosob takowýto jest. Najprwé, když země osiří a bez pána jest, páni, preláti, rytířstwo a mě- sta napřed tu, kdež pán jich budaucí jest, w zemi Morawské neb jinde, dědičný neb wolený k letóm zpráwy přišlý, mají ze wšech stawuow z sebe wyslati, totiž z pánuow, z prelátuow, z rytířstwa a z měst k JM“ a poslati o wšecky potřeby zemské a o swobody starodáwní a dobré obyčeje i o jiné země potřeby srownati s JM“, aby chudý i bohatý každý, jakž na koho sluší, při práwě swém a řádu zachowán byl; a to zjednajíc a přiřčení od JM“ wezmúc, mají ode wší země prositi, aby ráčil na den určitý přijeti o sobě do města některého w zemi, a zwláště do Olomúce nebo do Brna. K tomu dni určitému do toho města smluweného wšickni páni, preláti a rytířstwo a poslowé z měst mají se sjeti, a s poctiwostí tak jako o míli nebo wíce proti JM“ wyjeti, a tak powzdál wšickni s koní ssesti a proti JM“ jíti, a JM také ssesti má a ruky jim podati; potom pak slušnú a krátkú řečí některý z pánuow JM přiwítati má; a potom wsedúc zase na koně, mají s JM“ jeti až ku procesí kněžské, kteráž má býti wyprawena wedle starodáwnieho obyčeje, což s najwětší poctiwostí býti muože;

Strana 463
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 463 a přijdauce ku processí, mají opět páni s koní ssesti a wedle JM pěšky jíti. A pan hejtman téhož markrabstwie má pod JM“ kuoň wésti, a wšickni JM až do kostela prowoditi, a z kostela JM' zase na kuoň wseda, má od pánuow i od nich ode wšech až do hospody prowozen býti. Na zajtří pak sejdauce se, mají s JM“ namluwiti, kde a který čas wedle obyčeje starodáwnieho slib ode pánuow, prelátuow a rytířstwa přijíti; a napřed wedle starodáwnieho obyčeje má JM' zemi potwrzení listem pod swým majestátem dáti, a ten tu má býti pohotowě; a pan kancléř jej wezma, má prwé čísti, a pán země jej z ruky pana kancléře wzíti a z ruky swé w ruku pana hejtmana dáti; a hned potom na čtení swatém ruce polože, přísahu duolepsanú JM učiniti má w tato slowa: Já král N. slibuji a přisahám na tomto swatém čtení, že wšecky obywatele ze- mě této markrabstwie Morawského, pány, preláty, rytieřstwo a města, bohaté a chudé, duchowní i swětské, wšeckny spolu i každého zwláště mám a chci při jich swobodách a řádiech a dobrých starožitných obyčejích zachowati a w ni- čemž mimo sprawedliwost neobtěžowati, a při práwu jich a sprawedlnosti je za- chowati jako jich pán milostiwý a sprawedliwý. Tak mi pomáhej pán buoh i wšickni swatí oc. Když se ta wěc dokoná, má pan hejtman hejtmanstwie JMü wzdáti a podlé jiných pánuow zemských JM“ slíbiti. Pán pak země hned při tom řéci má: Jižli se wám od nás stalo wšecko, což se jest státi mělo? Také abyste wy nám a dědicóm našim také poddanost, wěrnost a prawé poslušen- stwie slíbili, jako naši wěrní a poddaní. Tu wšickni řéci hlasem mají, že rádi chtí a k JM“ k ruce přistupowati a tak každý slíbiti; a kteříby ruky JM“ do- jíti nemohli, mají každý dwa prsty zdwihnúti a hlasem řéci, že slibují JM“ po- dlé jiných oc. Potom když se JM“ zdáti bude a líbiti, má a muož JM z pá- nuow, z rytieřstwa, kteréž ráčí, lidi hodné k radě a do rady přijíti a zemské dobré opatřiti má JM; kterýchžto osob přísaha takowá jest. Item má řéci ten, ktož se do rady přijímá: slibuji a přísahám pánu bo- hu, Matce boží i wšem swatým, a najjasnějšiemu kniežeti N. pánu mému milo- stiwému, že chci k dobrému raditi, sprawedliwost welebiti, křiwdu tupiti a po- kudž najdál muoj rozom stačiti muože, radu swú wěrnú JM“ prawiti a tajnost zachowati. Tak mi pomáhaj pán buoh i wšickni swětí! Potom pak po těch wšech wěcech má napřed o pana hejtmana jednáno býti, aby jím země opa- třena byla, a on pan hejtman aby také opatřen byl, aby měl w čem tu zemi zprawowati; a když JM sobě s radú země pána zemského z té země za hejt- mana zwoliti ráčí, ten před JM“ a wšemi má k úřadu swému přísahu JM“ a zemi učiniti takowúto: Já N. slibuji a přísahám pánu bohu, Matce božie i wšem swatým a najjasnějšímu knížeti a pánu, N., že chci a mám a powinen jsem úřad hejtmanstwie sprawedliwě wésti, chudému i bohatému sprawedliwě činiti,

Strana 464
464 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. prawdu welebiti a křiwdu tupiti, jednomu w tom mimo druhého se nechtě slí- biti, a swým úřadem k JM“ a k zemi se wěrně jmíti, tak jakž ten úřad od starodáwna za práwo má. Tak mi pán buoh pomáhaj i wšickni swětí! Item pán země má wšem přikázati, aby pana hejtmana od JM“ usazeného wšickni poslušni byli, kteříž k jeho úřadu příslušejí, a oni tak učiniti mají a řéci, že to rádi naplniti a podlé toho se zachowati chtie oc. Také JM' má panu hejt- manu dáti list mocný pod pečetí neb pod swým majestátem, a zwláště pro spol- ky a jiné potřebné wěci; potom také kdyžby pak JM' w zemi nebyl a přijat od zemi byl, muože a práwo má s radú panskú téhož markrabstwie bez swé přítom- nosti hejtmana w témž markrabstwie ustanowiti a dáti wedle země a wuole JM". Při tom pak prosili jsú nás páni, preláti, rytieřstwo i města swrchu dotčeného markrabstwie Morawského, abychom jim i budúcím jich těch wšech swrchu dotčených artikuluow, spuosobuow a dobrých starodáwních zwyklostí a obyčejuow od starodáwna w tom markhrabstwie zachowáwaných potwr- diti, upewniti, schwáliti a oblíbiti, a při nich je zuostawiti a jim moc dáti ráčili milostiwě. Při kteréžto prosbě wážíce i majíce před sebú ten starodáwní obyčej a zwyklosti, kteréhož jsau obywatelé téhož markrabstwie Morawského požiewali, i také pro služby jich mnohé a wěrné, kteréž jsau nám činili a okazowali: kterýchžto wěcí wděčni od nich jsauce, s dobrým rozmyslem a radú wěrných našich, mocí králowskú a jakožto markrabie Morawský těch wšech swrchu dotčených arti- kuluow, zwyklostí a dobrých starodáwních obyčejuow, kteříž jsau při přijímánie pána této země Morawské od starodáwna zachowáwáni byli, potwrdili a upew- nili jsme a tímto naším listem potwrzujem a upewňujem, a ten wšecken spuo- sob a obyčej swrchu dotčený schwálili, oblíbili, za dobrý a užitečný přijali jsme a přijímáme, chtíce tomu a tiemto naším listem mocně ustanowujíce, aby se budaucí naši králowé a markrabie Morawští ku pánuom, prelátóm, rytieřstwu i městóm a k obywateluom swrchu dotčeného markrabstwie wedle těch nahoře psaných artikuluow, obyčejuow a zwyklostí starodáwních měli, a oni páni, pre- láti, rytieřstwo i města k JM též se zase wedle toho beze wšeho zmatku, pře- rušení a wystupowání wšelikterakého se měli a zachowali, a to nyní i w časích budúcích bez naší, budaucích našich králuow a markrabí Morawských i wšech jiných lidí wšelijaké překážky a wystupowánie i změnění wšelikého. Tomu na swědomie pečet naši králowskau kázali jsme přiwěsiti k tomuto listu: jenž jest psán a dán w Brně, ten úterý před stolowáním swatého Petra apoštola božieho letha páně tisícého čtyřstého dewadesátého sedmého, králow- stwie našeho Uherského sedmého a Českého dwacátého šestého léta počítajíc. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberk supremi cancellarii regni Boemie.

Strana 465
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 465 51. Zápisowé welikého sněmu zemského r. 1497 u přítomnosti králowě w Praze držaného. W Praze, 17 Mai. (a násl.) 1497. (Z rkpp. Talmb. Raudnic. Widensk. oc.) A) Sněmowní snešení o sepsání knih zřízení zemského, o wolení budaucího krále oc. „W prwních knihách Wáclawa Hindráka, A. 30.“ Knížata JM“, páni JM“, rytířstwo, Pražané i jiná města, na obecním sněmu wšeho králowstwí Českého, kterýž držán jest při suchých dnech letnič- ních léta MCCCCXCVII, w přítomnosti najjasnějšího knížete a pána pana Wla- dislawa, Uherského, Českého oc. krále a markrabi Morawského oc. pána našeho milostiwého, rozwážiwše welikú potřebu králowstwí Českého, i také ku paměti sobě přiwedše, kterak častokrát králowstwí České k welikému roztržení a k wálkám přicházelo jest, i k zahubení koruny, skrze neswornost a nejednotu wo- lení krále Českého, i ku práwuom zemským skrze takowé nejednoty nemohla jest koruna přistupowati: my pak s pomocí boží, a s krále JM“ pána našeho milostiwého wolí, swolili sme se, a tímto zápisem swolujem, knížata, páni, ry- tířstwo, Pražané i jiná města, a tento spuosob mezi sebú děláme a twrdíme: Item aby najprwé tato naše swolení dole psaná, a k tomu nálezowé obecní staří i nowí, aby při dskách byli w jedny knihy sepsáni; a kdožbykoli- wěk toho žádal, aby každému čteni byli, čehožby kdo žádal, aby se tím lidé uměli zprawowati; a jednú w roce při swatém Wáclawě aby čteni byli wšem wuobec. A ta swolení a nálezowé wuobec aby byla dána tisknúti, aby je kaž- dý k swé potřebě měl a kúpiti mohl. Item saud zemský aby trwal a předse beze wšech překážek šel; a w tom neuchowalliby pán buoh krále JM bez dědicuow, by pak i dědicowé byli, proto wždy předse saud zemský jdi a trwaj. A mocí žádný aby jeden na druhého nesahal, než práwem žiw byl, pod pokutami nálezuow starodáwních. Pakliby kdo moc udělaje, jsa pohnán z moci, státi ku práwu nechtěl: takowý čest i hrdlo i statek aby ztratil; než jestližeby nemocen byl, nemoc má zprawiti wedle práwa. Item jestližeby pán buoh krále JM“, pána našeho, smrti neuchowal bez dědicuow, abychom sobě krále a pána wolili což najspíše moci budeme, a ko-

Strana 466
466 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. nečně w roce aby wolen i korunowán byl. A po smrti JM“ aby sněm obec- ní wší země w Praze na rathauze w starém městě držán byl, a konečně we čtyřech nedělích, a tu společně jednostajně a neroztržně o krále aby je- dnali a konečně se swolili. A kdožby koliwěk od pánuow Pražan gleitu k té wěci žádal, páni Pražané mají jej dostatečně gleitem opatřiti. A pan purkrabě Pražský nynější i budaucí má slíbiti pánuom, rytířstwu, Pražanuom i jiným městuom i wší obci koruny České, o kteréhožbychom se koliwěk swolili aby králem byl a do země přijel, aby mu zámek hrad Pražský bez odporu w moc jeho hned po wolení postúpil. Také žádný pro swuoj puožitek ani pro žádné dary aby se nesměl wytrhati jeden nebo wíce osob kterýchžkoli stawuow, hle- dajíc, troštujíc a slibujíce někomu králowstwí dopomáhati, nebo šlíce o to kam wen z země a z koruny. Než sjedúce se společně na sněm, rozjímati a spo- lečně woliti, kdožby nám najužitečnější k králowstwí byl a býti mohl, aby je- dnomu jako druhému obecné dobré mílo bylo a pro obecné dobré aby král wolen byl, ale ne pro dary a ne pro přízně. Pakliby wýtržek w tom kdo w zemi učinil i jakú búřku, a nebo na zámky z té příčiny pustil, chtě někomu k králowstwí dopomoci: aby takowý čest, hrdlo, statek ztratil a z země wyhnán byl. A kdožby takowého zastáwati chtěl a jej fedrowal, ten aby w túž pokutu swrchupsanú upadl. Item také chtělliby kdo mocí wtrhnúti, anebo žeby wtrhl do koruny české, chtě tudy králowstwí obdržeti: proti tomu abychom sobě pomocni wšich- ni byli pod pokutú nahoře psanú. Item což se pak wíry dotýče pod obojí spuosobú a pod jednú, abychom se neutiskali, než spolu byli za jednoho člowěka jako dobří přátelé. Pakliby jaká ruoznice očkoli a o jaké kněží wznikla neb o jiné wěci, což se útiskuow wíry dotýče, aby to wznešeno bylo na pány a wládyky w saudu zemském. A ten kdožby komu nátisk učinil, aby před saudem zemským bez puohonu stál; a tu aby páni a wládyky tu wěc naprawowali. A kdožby koli pro tu wěc k saudu zem- skému a rozkázání panskému státi nechtěl, na toho abychom sobě wšickni pomocni byli; a strana strany ať nehaní; a kterýžby kněz druhú stranu haněl, ať jest před pány a wládykami w saudu zemském postawen; a kterak s ním páni JM a wládyky ráčí naložiti, to buď při JM“ wuoli. A král JM� ráčil jest přiřéci obojí stranu při zwyklostech a sprawedlnosti zachowati. A my, potomci i budaucí naši abychom při tomto swolení a zřízení zuostali a trwali nyní i na budaucí časy. B) O úřadech zemských králowstwí Českého, a o odúmrtech. My Wladislaw boží milostí Uherský, Český oc. král, markrabě Morawský,

Strana 467
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 467 na sněmu obecním, kterýž jest držán na suché dni letniční léta božího MCCCCXCVII wšeho králowstwí Českého, takto sme úřady zemské téhož krá- lowstwí zřéditi a rozděliti ráčili, kteří úřadowé na wěčné časy a budúcí při kte- rých stawích zuostati mají, a o to wíce rozdělení a ruoznice na žádné časy aby nebylo. Item tito stawu panskému úřadowé: purkrabstwí Pražské, hofmistrstwí zemské, maršalstwí zemské, komornictwí zemské, sudstwí zemské a kancléřstwie. Item tito stawu wládyckému úřady: purkrabstwí Karlšteinské, kdež se koruna a klénoty zemští chowají spolu se pány, aby byl jeden z pánuow a druhý z wládyk, a ti spolu zámek Karlštein držeti a chowati mají, a ti mají nám přísahu udělati i budaucím králuom Českým i wší koruně a obci králow- stwí Českého podlé práwa a obyčeje starodáwného; než wládyckému stawu sa- mému písařstwí zemské, podkomořstwí a purkrabstwí kraje Hradeckého dáwati máme i budaucí naši králowé Čeští, wšak s takowú wýminku, což se podko- mořstwí dotýče, jestližeby kdo w starém městě Pražském z wládyk byl měště- nínem, toho my i budaucí králowé Čeští máme wuoli na ten úřad wsaditi, kdožby se nám na ten úřad hodný býti zdál na podkomořstwie. Item což se minemeistrstwí dotýče, to sme sobě i swým budaucím krá- luom Českým w wuoli a w moci nechali, z těch tří stawuow panského, rytířského a městského jej dáti, komužby se nám zdálo a líbilo osobě, a tu osobu aby- chom mohli změniti a jinú na to wsaditi, kdyžby se nám líbilo. Item tuto zwláštní milost pánuom, rytířstwu i městuom, kteříž na zemi na dědictwí mají, učiniti sme ráčili, že wšecky odúmrti, kteréž jsú na nás jako na krále Českého připadly, ty sme jim dali a odpustili na časy budaucí a wěčné, tak aby na nás ani na budaucí krále České wíce nepřipadaly. A to na takowý spuosob, aby na najbližšího přítele příbuzného po meči připadaly, kdož- by statku swého nezřídil a poručenstwí neučinil. Pakliby po meči přátel muž- ského pohlawí nebylo, ale na pokolení ženské příbuzné též po meči najbližší, toliko na ty, kteřížby byli w králowstwí, nebo z králowstwí Českého, z mar- krabstwí Morawského, z knížetstwí Slezského a z země Lužické, než na cizo- zemce nic. Pakliby kdo kde rodilý chtěl se na jaký statek po příbuznosti tá- hnúti, ten s tím statkem w zemi zuostaň a w zemi se osaď, ale z země aby jeho nenosil. A kdyžby kdo swého statku nezřídil a umřel, a sirotkuow nechal muž- ského neb ženského pohlawí, to poručenstwí spadni na najbližšího přítele, a pokudž toho statku stáwá, odbýwaj za sirotky dluhy, jestližeby kteří byli, a wy- wazuj jich wěci; a ten poručník sirotkuom uruč. Pakliby poručenstwí přijíti nechtěl a uručiti, tehdy k nápadu práwa neměj, a poručenstwí na najbližšího přítele spadni i nápad. Pakliby po meči mužského ani ženského pohlawí přá- 61

Strana 468
468 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. tel nebylo, tehdy po přeslici na najbližšího přítele mužského pohlawí připadni. Pakliby nebylo po přeslici mužského pohlawí, tehdy na ženské najbližsí poko- lení po přeslici mají připadnúti. It. tuto také sme při tom zwláštnost učinili, komužbychom koli erb dáti ráčili, ten se má opowědieti před pány na súdu zemském, aby we dsky zapsán byl; a nemá jemu do jeho žiwota we dsky kladeno býti, než dědicuom jeho má kladeno býti k letóm přišlým a w tom erbu zrodilým. A když se jim počne we dsky klásti, a cožby tíž dědicowé najprw we dsky přijali, tehdy hned duo- choduow městských aby nechali i řemesla, než wedle řádu rytířského se zacho- wáwati a jeho užíwati. C) Nálezowé práwní. Téhož léta w témž sněmu knížata, páni, rytířstwo, Pražané a wšecka mě- sta králowstwí Českého tato swolení za řád a za práwo učinili jsú. Item, kdožby koli w panský staw chtěl wkročiti, ten i jeho dědicowé bez powolení krále JM“ a panského a přijetie na saudu zemském žádným ob- darowáním řádu panského (aby) užiti nemohl, lečby jeho král JM't a páni na saudu zemském přijíti ráčili, seznajíce hodnost a služby jeho, kteréžby králow- stwí Českému platné činil. A toho má každý prosbú hleděti na králi JM“ a na páních, aby přijat byl. Item z pánuow ani z rytířstwa aby žádný dwau úřaduow zemských ne- míwal menších ani wětších. Item což se pánuow úředníkuow wětších i menších dotýče zemských, aby od žádného žádné pře newedli před saudem zemským, ale jinde wšudy mohú; a to z té příčiny, poněwadž jich žádný wyprositi k swé potřebě nemóž, aby k němu wstali; také sami od sebe státi nemají, než sami o swé pře i spolu s sebú stáwati mohú. Item, což se dotýče úředníkuow menších, kteříž dsky w moci mají, aby se při trzích sobě kladení we dsky zachowali při starodáwním nálezu. Item úředníci menší, kteřížkoli dsky w moci mají, aby žádnému wýpi- suow z desk newydáwali bez powolení krále JMt neb saudu zemského, neb panuow úředníkuow wětších. Item, swědomí aby byla opatrowána, aby jich žádný neshledáwal kromě toho, kdož je spisuje; a jestližeby je pronesl, aby hrdlo ztratil bez milosti. A k swědomí aby byla truhlice se třmi zámky udělána, a každý úředník aby od ní jeden klíč měl, aby k nim jeden bez druhého nemohl, leč ku potřebě před saud.

Strana 469
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 469 Item, úředníci menší aby byli sázeni hodní, dobří a zachowalí. Item, což se saudu zemského dotýče, aby páni wedle starodáwního oby- čeje saudili a ráno zasedali. Item což se puohonuow dotýče, z dědictwí aby trojí puohon byl, a dwě- ma komorníky wedle práwa starodáwního, než o jiné wšecky wěci aby jedním puohonem poháněno bylo. Item staré dsky aby nahoře zuostáwaly na hradě Pražském; a jestli- žeby jich kdo potřebowal, aby úředníci s ním na huoru šli a jemu je čtli kdybykoli potřebowal. Item aby žádný k swědomí nepoháněl prwé, leč k té při požene jistce; pakli kdo požene prwé k swědomí než k té při, aby týden u wěži seděl. Item, žádný listem od úřadu aby nebyl obsílán, kteráž wěc k puohon- nímu práwu přísluší, a to proto, poněwadž jest úterský den složen, aby se ze wšech wěcí poháněli; krom lečby zwláštní bylo rozkázání od pánuow na plném saudu, ten, na kohožby rozkázáno bylo, má a muož býti listem od úřadu obe- slán. Než wdowy a sirotci aby mohli na pány ten den w úterý swé wěci wznášeti; a kteřížby se dobrowolně swolili, a na páních sobě slyšení uprosili, ti při tom zuostaňte. A což se swědkuow dotýče, kteřížby po puohonu swěd- čiti nechtěli, ti mají obesláni býti listem, aby swědčili; pakliby přes to neswěd- čili, muož k nim o škody hledíno býti. Než jestližeby se komu cti dotýkalo, a on swědka pohnal: ten nemá o čest sauzen býti, lečby mu swědek připra- wen byl; a kdyžby připrawen byl, má swědčiti, a k tomu trestán býti. Item což se rokuow oprawowání při pohánění dotýče, ti mají minúti; neb kdož k při nestojí, dosti jest ztratil podlé práwa starodáwního. Item cizozemec žádný aby na úřadech zemských nebýwal, a býwati nemá. Item což se křikuow w saudu zemském dotýče, aby s zadu žádných křikuow nebylo; pakliby kdo kdy křičel, má naň zawoláno býti jménem: „Ne- mluw tak welmi“ jednú, druhé až do třetí; a křičelliby wždy přes to a mluwil, má do wěže wzat býti, a den a noc seděti. Item jestližeby kteří od Němcuow jaké pře sobě kupowali, a o ně z České koruny jakýmkoli spuosobem hleděti chtěli, že jim toho napřed král JM“t i wšickni obywatelé koruny České trpěti nechtí, nébrž je trestati chtí jako wšetečné a podezřelé lidi, jako ty, kteřížby chtěli neřád w zemi a nesnáz bez- potřebnú učiniti pro swé zisky neslušné. Item na kathedru aby žádný nechodil, ani se w dskách vertowal bez powolení panuow úředníkuow wětších; a kdožby koliwěk šel, aby X kop gr. panuom úředníkuom dal, a w wěži seděl tři dni. 61*

Strana 470
470 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. Item cizozemci, kteříby co w zemi měli, ježtoby k koruně nepříslušeli, ti aby se we dwú létech wyprodali; pakli chtí w zemi seděti, aby pod jiný- mi pány w cizích zemích nic nemíwali; a kdyžby zde usedli, jinde se wypro- dadúce, tehdy mají powinnost králi JM-ti listem i wší koruně slíbiti též jako jiní obywatelé králowstwí Českého. Item syn od otce aby dílu žádati nemohl; než jestližeby se oženil s ra- dau otce swého a přátel swých, tehdy otec má jej slušně opatřiti. Item starší bratr aby mladšímu utratiti nemohl přes záwady otce swého, než do swého dílu; a zase mladší bratr, dorosta k letóm, aby nemohl utratiti statku bez wuole staršího bratra. Pakliby se co přes to wdlužil, aby se na swuoj díl dlužil. A také starší bratr aby žádnými záwadami mladšímu bratru zawaditi nemohl; pakliby zawadil, aby žádné moci nemělo. Item chtělliby kdo k swědomí chudých sedlákuow lidi poháněti, ten jim má každému od míle dwa groše Česká dáti. Item pankhartuom a kurwám zjewným nemá we dsky kladeno býti. Item což se dotýče jorgeltuow do cizích zemí, těch aby žádný nebral od cizozemcuow; pakliby kdo bral, aby z nás wyobcowán byl. Item kdožby koli za škody wálečné a neb za jiné dluhy sprawedliwé, ježtoby z toho žádné služby nebyl powinowat činiti (sic), ti mají swé sprawedl- nosti užiti. Item což se cizozemcuow dotýče, kteříž k koruně nepříslušejí, aby wšickni před saudem zemským českým jazykem swé pře wedli, sami skrze se, neb kohož sobě zjednati mohú. Item trhowé swobodní krále JM“ w městech i w městečkách panských i wládyckých jíti mají, tak jakož jsú od starodáwna chodíwali. Item wšecky krčmy w koruně České, kteréžby mohly prowedeny býti od třidcíti let, buďto wýsadami neb swědomím, ty mají při tom zuostati; a je- stližeby kde která w té wsi swedena byla od těch třidcíti let, ta má na jiný purkrecht přewedena býti w té wsi. Pakliby kdo chtěl na jednom purkrechtu přewesti, muož na jiný ji přewesti, wše w té wsi. Než jestližeby kdo chtěl nesprawedliwú krčmu držeti, kterážby po třidcíti létech začata byla: komužby ke škodě byla, má dáti jemu saused wěděti čtyři neděle napřed, aby tu krčmu zastawil. Pakliby jí nezastawil, bude jej moci z XX hřiwen pohnati; a pro- wedeli naň, že krčma byla nesprawedliwá, dwaceti hřiwen daj jemu a k tomu škody, kteréžby proto wzal a je prowedl wedle práwa.

Strana 471
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 471 D) O lidech a sirotcích zběhlých před wálkau, o swědomí Pražan oc. Item král JM“ téhož léta na témž sněmu toto jest ráčil wypowědieti mezi pány a rytířstwem, Pražany i jinými městy koruny České: Což se lidí zběhlých a sirotkuow dotýče před wálkú, ti mají na swých místech zuostati; než kteří jsú rok před wálkú a w wálku zběhli neb potom, ti mají jedni dru- hým wydáwati, jestližeby kdo na kom toho žádal skrz dwa zachowalá člowěky, a neb listem pod pečetí z kteréhožkoli stawu; a kdožby newydal, ten bude moci ze dwadcíti hřiwen pohnán býti wedle swolení prwé zapsaného; kromě těch lidí, kteřížby byli pro wíru wyhnáni, těch nemá wydáwáno býti. Item žádná kmetična, kdyžby za kterým pánem owdowěla, že se na jiné grunty nemá wdáwati bez wuole pána swého. Item, což se swědomí panuow Pražan i jiných měst w králowstwí Če- ském dotýče, konšelé w týchž městech mají na swé přísahy dáwati téhož mě- sta; než jiní osedlí měšťané w týchž městech mají před purkmistrem a konšely obyčejem země přísahu činiti, a purkmistr a konšelé pod pečetí města mají to swědomí zawřené dáti, a stranám toho prawiti a ukazowati nemají. Pakliby kdo to swědomí pronesl, a nebo je kdo otewra ohledal, ten aby hrdlo ztratil též jako zemská pokuta ukazuje. Než jiných žádných lidí nemají k swědomí přijímati, kromě od těch, jakož se nahoře píše. A wšecky městské wěci a grunty, kteréž k městskému práwu přislušejí pod šos, nemá již žádný poháněti; pakliby jich kdo pohnal a křiw zuostal, tehdy jim má škody bez puohonu za- platiti, což před úředníky menšími prowedú. Item jestližeby kteří měšťané na zpráwné listy statky drželi, ti toho proti nálezu obecnímu činiti nemají; než Pražané swých swobod užíwati mají. Item kdyžbykoli cizozemci, přijedúce do koruny České, koně po wsech kupowali, těm mají bráni býti; než aby do měst na trhy kupowat jezdili. A tito wšickni artikulowé swrchupsaní z rozkázaní swrchupsaného krále Wladislawa JMst a z wuole a z jednostejného přiwolení wší obce králowstwí Českého jsau we dsky zemské wloženi a wepsáni; a na to poslowé ke dskám byli jsú: Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwí Českého, a Puota z Rizmberka a z Šwihowa, najwyšší sudí téhož králowstwí Českého, od JMK" i od wší obce králowstwí Českého zwláštně wyslaní.

Strana 472
472 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. E) O zachowání celosti práw koruny České, o berni oc. W Praze, 31 máje 1497. (Rkp. Talmb. 227.) „W menších dskách zápisních léta MCCCCXCVII w středu před swatým Marcellem“ (31 Mai.) My Wladislaw, boží milostí Uherský, Český oc. král a markrabě Mo- rawský oc. jsúce wysoce žádáni a prošeni od knížat, pánuow, rytířstwa, Pražan i odewší obce koruny České, abychom ty zámky a zboží, kteréž cizozemci od králowstwí Českého drží, wyplatiti ráčili, aneb jim abychom týmž obywateluom králowstwí našeho Českého toho přáli, aby oni to wyplatíce drželi dotud, do- kudžbychom jim summy newrátili, w čem by to wyplatili: w tom my pilnost naši rádi jmíti chceme, což budem moci abychom wyplatili: paklibychom toho wyplatiti nemohli, tehdy jim nadepsaným obywateluom toho příti ráčíme, kdož nás za to žádati bude, na spuosob nahoře psaný. Item také jsúce žádáni od knížat, pánuow, rytířstwa, Pražan a měst krá- lowstwí našeho Českého, abychom poselstwí učiniti ráčili k králi Polskému, bratru našemu milému, o zámek Hlohow, a o wšecky jiné zámky, kteréž smlu- wau od nás drží k Hlohowu, i o jiné zámky a meze okolní koruny České: my chcme to rádi učiniti a poselstwím znamenitým k bratru našemu nemeškati, aby nám ti zámkowé zase nawráceni byli podlé smlúwy, i jiní wšickni, kteříby od starodáwna k koruně České příslušeli. Pakliby král Polský, bratr náš milý, k wrácení těch zámkuow a což od koruny drží jmíti se nechtěl: tehdy my sku- tečně jmíti se k tomu chcme, abychom k tomu přišli zase, což od starodáwna k koruně přísluší, s pomocí wšech stawuow a wší obce koruny České, tak jakož jsú nám řekli wedle možnosti swé toho dopomáhati. Item k žádosti nahoře psaných obywateluow koruny České ráčíme se k tomu s pilností přičiniti, kteříž mají léna nebo manstwí z cizích zemí k této koruně činiti, že je chcme k tomu skutečně připrawowati, aby nám ty powin- nosti činili, kteréž jsú od starodáwna jiným králuom Českým činili; a wšickni obywatelé koruny České přiřekli jsú nám toho dopomáhati wedle možnosti swé, podlé práw a swobod swých Item jestližeby která manstwí prodána byla od koruny České aneb w koruně České, a ta práwa lenní promlčeli a nám powinnosti s nimi nečinili: chcme se k nim skutečně podlé práwa zachowati, a jim toho netrpěti. Item kdež jsú na nás žádali, abychom o meze koruny České od Polska,

Strana 473
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 473 od Němec i odewšech jiných stran k konci přiwésti ráčili: chcem nemeškajíc wšem okolním zemím oznámiti, aby časowé a dni k takowým ohledáwáním swoleni byli. Pakliby se jim toho učiniti nezdálo, tehdy my chcme se k tomu skutečně jmíti, abychom mezí koruny České naší užíwali, s pomocí obywateluo též koruny České. Item což se pána z Plawna dotýče, za to jsú nás žádali wšickni obywa- telé koruny České, abychom jeho opustiti neráčili w jeho sprawedlnosti, kterúž má ke Šworcenburku, k Mnichowu a k Reči w Bawořích; a též což se dotýče pánuow z Gutensteina, to město, kteréž jim wzato w Bawořích; a o Meilperk, kterýž odjat od Strakonického zákona, a Heršlak, kterýž jest odjat i s jeho příslušenstwím Cinišpánuom, i o wšecky jiné obywatele koruny České, kteříž mají činiti s cizozemci, že jich opustiti neráčíme konečně s pomocí wší koruny České, kdež jsú nám toho pomoci přiřekli, w jich sprawedlnosti, a zase též ode- wšech sprswedliwé učiniti chcme; než oni bez wuole naší wšichni obywatelé koruny České nic počínati nemají s cizozemci swéwolně. Item kdež jsú nás žádali tíž obywatelé, abychom minci králowstwí Uher- ského srownali s Českú mincí, aby ji w markrabstwí Morawském a w knížet- stwí Slezkém obojí brali oboje koruny na hoře položené, i haléř abychom při tom dělati rozkázati ráčili: chcme o tom rádi péči jmíti, a kdežby mince naší w kterých zemích bráti nechtěli, že zase w našich zemích zapowědíti chcme, aby jich mince nebrali. Item což se úřadu purkrabstwí Pražského dotýče, to má pány a wlády- kami na plném saudu rozwáženo býti a nálezy opatřeno, aby se wěděl pur- krabě hradu Pražského kterak zprawiti při listech a při mezech též wedle práwa. Item knížata, páni, rytířstwo swolili jsú se dobrowolně a z lásky a z milosti králi JMs pomoc učiniti, jakožto pánu swému milostiwému, piwowárné do roka z jednoho pytle po groši Českém, a to se má začíti od wánoc naj- prwé příštích, a má státi do plného roku. A každý z pánuow a z rytířstwa má sám každý tu berni wybierati, a z ní počet učiniti; a to wař každý k swé po- třebě neb na prodaj, což se stawuow nahoře psaných dotýče, má též jeden groš ze strichu dáti, a lidé wšichni poddaní naši též. A za to jest nás král JM“ nežádal, ani wedle práwa nemělibychom toho učiniti: než rádi jsme to učinili podlé nahoře položené řeči. Item kteřížkoli peníze na listech mají, ti mají s každého sta zlatých pět zlatých dáti; kteříž od tohoto dne které dluhy mají, by pak je již k swatému Hawlu wyupomínali, tehdy proto z nich dáti mají, jakož na hoře postaweno jest, a to na swatý Hawel najprw příští, a z každých desíti kop XV gr. a na swatého Jiří hned odtud najprw příštího též XV gr. By pak peníze od toho

Strana 474
474 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497 času až do swatého Jiří wyupomínali, proto z nich dáti mají; a to z té příčiny, žeby někteří, na swatý Hawel wezmúce sumy, proto aby králi JM“ nic nedali, aby je JM“ měl obtiežiti, aby na swatý Hawel wšecko dali, neměliby druzí nač žiwi býti; než při tom se wšickni zachowajte, jakož se nahoře píše. Ti, kte- říž z peněz plat berau, a kteříž wětší sumy peněz berau, též. Item kteříž na platy a na lidi dědičné puojčují a na zboží, ti, kteříž wý- powěď sobě pozuostawují, aby mohli wypowědieti, aby swé peníze zase wzali, kdyžby chtěli, a zboží postúpili, mají z těch zboží a duochoduow polowici toho wšeho, což do roka požiwú, dáti na ty časy, jakož se swrchu píše. Než kte- říž od krále JM““ zboží zástawná, duchowní i swětská drží, ježto wýpowědi na ně nemají, ti nemají nic dáti, a též kteříž dědická zboží nebo wěnná práwa drží, ježto wýpowědi nemají, také ti nic nemají dáti. A za tuto nahoře psa- nú daň a berni žádný prositi nemá; a kdožby přes to prosil, ten má trestán býti wěží. A jestližeby se kdo tak, jakož se nahoře wypisuje, při této berni nezachowal, ten aby peníze swé ztratil, a ty aby na krále JM“ přišly. Item což se piwa waření dotýče mezi pány, rytířstwem a městy, to my slyšeti mezi týmiž stawy ráčíme, a každého při jeho wýsadách, práwích a swo- bodách zuostawíme. F) Nález obecní o sezení a místech nejwyšších úředníkůw zemských w saudu oc. W Praze, 5 Jun. 1497. (Tamže.) „W prwních knihách Wáclawa Hindráka, B. 5.“ Wladislaw z boží milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Moraw- ský, prohlédaje k tomu, že jest toho mezi jinými potřebami znamenitě potře- bie, aby páni a zwláště úředníci zemští místa swá, kdežby který wedle řádu swého sedati a která místa držeti měl, wěděli, aby to wědúce, lepší swornost a jednota mezi nimi zuostati a trwati mohla, a jedni na druhé aby se netřeli, nyní i budaucně: i z té příčiny JMK s radú panskú takowéto o tom pořie- zenie mezi nimi ustanowiti a ukázati jest ráčil, kteréž se w nynějších i budú- cích časech a wěčně držeti a zachowati má bez wšeho přerušenie: Najprwé: najwyšší purkrabie Pražský, ten má prwní místo držeti. Item potom najwyšší hofmistr králowstwí Českého. Item potom najwyšší maršálek králowstwí Českého. Item potom najwyšší komorník králowstwí Českého.

Strana 475
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 475 Item potom najwyšší sudí králowstwí Českého. Item potom najwyšší kancléř králowstwí Českého. Item, což se pak roduow panských dotýče těch, kteří w saudu zemském sedají a neb potomní sedati budú, ti mají podlé let seděti, starší nad mladšími, a pro poctiwost saudu zemského mají též tím řádem sedati i w radě i jinde nad jinými pány, kteří w zemském saudu nesedají, a teprw po nich jiní wšic- kni rodowé panští mají též také sedati podlé let. Pakliby který pán, který w saudu sedá, w saudu zemském sedati nechtěl a z toho byl propuštěn, tehdy takowý má také sedati pod těmi pány, kteří w saudu zemském sedají a sedati budú, též podlé let swých. Než co se pánuow z Rozmberka dotýče, ten, kdožby z nich wladařstwie neb panstwie rodu z Rozmberka na sobě měl, ten toliko má nade wšemi úřed- níky zemskými sedati a místo swé jmieti; než jiní wšickni páni z Rozmberka mají sedati mezi jinými pány wedle let. Item což se pak dotýče pánuow nowých, kteříž jsú přijati, ti sedejte pod starými pány, a nad staré se pány netřete, a to též wedle let sedejte mezi sebú. Item což se pak dotýče těch osob, kteříž chtí za pány odbýwati buď nějakými pruowody anebo listy, kteréž jsú sobě jednali a wyprosili, a takowí že od krále JM““ ani od pánuow přijati nejsau, ti řádu a stawu panského neu- žíwajte, dokudžby nebyli od krále JM“ a od pánuow přijati. Item což se pánuow Morawských dotýče, o tom takto jest zřízeno: Kdyžby se koliwěk přihodilo, žeby hajtman Morawský se pány a walně k králi JMsti do koruny přijel: tehdy páni Morawští mají držeti lewú stranu při králi JM““, napřed hajtman, komorník, a tak jiní wedle stawuow swých. Než kdyžby se přihodilo, žeby sám hajtman s komorníkem a s některými jinými w malém počtu k králi JM““ do koruny přijel: tehdy hajtman mezi pány zemskými má držeti místo před kancléřem králowstwí Českého, a komorník Morawský má také jmíti místo podlé něho nad jinými pány Českými, kteřížby úřaduow zem- ských nedrželi. Item což se pak jiných pánuow Morawských dotýče, kteřížby k králi JM““ o swé potřeby měli jinak do koruny přijeti, ti jakožto hosté od pánuow Českých s poctiwostí mají mezi ně přijímáni býti. Item kdyžby se přihodilo, žeby páni Uherští, páni Čeští, páni Mo- rawští jednostajně a spolu při králi JMe byli, tehdy hajtman a páni Mo- rawští mají držeti stranu třetí w prostředku proti králi JM“ a seděti na stolicech. 62

Strana 476
476 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. Item což se najwyššího maršalka Českého dotýče, kterýž nyní byt swuoj w Morawě má, ten kdyžby koliwěk hajtman Morawský w saudích místo krá- lowské držel, jsa w Morawě, sedaj pod hajtmanem; než na jiných místech dr- žeti má místo swé tak, jakož jest mezi úředníky zemskými králowstwí Českého napsán. A tyto artikule a toto zřízení a tento spuosob pro budúcí a wěčnú pa- mět jest we dsky zemské wložen a wepsán ze zwláštního a ústního rozkázaní úředníkuom menším skrze krále Wladislawa swrchujmenowaného JM". Stalo se w pondělí po swatém Marcellu (5 Jun.) G) O zawazowání lidí k neřádným slibům. „W prwních knihách Wáclawa Hindráka, F. 21.“ Páni a wládyky na plném saudu a na obecním sněmu, kterýž držán jest w sobotu o suchých dnech letničných, se wší zemí wážíce nález obecní přede- šlý, kterýž se jest stal s wolí najjasnějšího knížete pána, pana Wladislawa, Uher- ského a Českého oc. krále a s wolí wší země o to, což se zawazowání lidí a připrawowání k slibuom bez wálky otewřené a odpowědi zjewné dotýče, kte- rýžto nález stal se jest na rozsudek krále Rudolfa, Římského krále, tak že žá- dný člowěk, kterýžby tak k slibu připrawen byl a zawázán, že není powinen se stawěti, a že to jeho cti a dobré powěsti nic škodno býti nemá, jakožto wšecko šíře týž rozsudek krále Rudolfa a ten nález obecní swrchu dotčený w sobě drží a ukazuje. Nyní pak přihodilo se jest, že někteří zlí a nešlechetní lidé w této mírné a pokojné zemi zawázali jsú jednoho dobrého člowěka, Jiříka Wosterského z Sulewic, pod takowým úkladem a přikrytím, slibem cti a wíry, aby on postawil se před pány w saudu zemském a to powěděl: Poněwadž páni JM3 a wládyky i wšecka země jim k hrdlu hledí, že oni také k hrdluom jich wšech i každého zwlášť hleděti chtí; a také aby on Wosterský toho záwazku prázden nikterakž nebyl, nic owšem ku pomoci sobě nebera, lečby tomu wšemu dosti učinil, čímž jest od nich zawázán; a také, by je znal, aby jich nejmeno- wal. Tu páni a wládyky na plném saudu s radú a plným rozwážením wší země dostatečně to wážíce, že ten prwní nález s welikým rozwážením stwrzen a wuobec za práwo uweden jest: a protož ten nález we wšem jeho znění stwr- dili a schwálili jsú a za práwo wuobec uložili; a jemu Wosterskému ráčili jsú rozkázati a rozkazují, aby se on w takowé swé příhodě wedle téhož nálezu za- chowal, a takowému nešlechetnému aukladnému záwazku a slibu dost nečinil,

Strana 477
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 477 ani činiti powinen byl, a že to jemu ani dědicuom jeho a budaucím jeho nemá a nebude aniž muož k žádné škodě a ujmě aneb k jaké útržce na jeho cti, na dobré powěsti ani na ničemž jiném, což dobrému přísluší, býti; a také že on Wosterský jest těch wšech záwazkuow prázden, kterýmiž jest od nich zawá- zán, a že k nim a k hrdluom jich sám nebo skrze kohožkoliwěk jiného sáhnúti může, kdo jsú jemu to učinili; a protož žádný aby se o to pokusiti nesměl, by téhož Jiříka co tím na jeho cti a dobré powěsti dotýkati měl. A pakliby se kdo o to kdy wšetečně pokusil, a jeho čím pro to nestawení na jeho cti neb dobré powěsti dotekl, že ten jmín a držán býti má za nešlechetného a zrádného člowěka, a ten aby hrdlo i statek ztratil, tak jako ti nešlechetníci a zrádci, kteříž jsú téhož Jiříka tím slibem zawázali, ježto na ně péče žádné neměl. A jestližeby se kdy komu w potomních časích přihodilo, žeby takowým úkladným a přikrytým záwazkem zawázán byl, že takowý každý nebude powi- nen tomu slibu dosti učiniti, a to že též jeho cti a dobré powěsti škodno býti nemá, ani také čím pro to dotýkán býti má na swé cti, pod swrchudotčenú pokutú, to jest pod ztracením hrdla a statku. A ta wěc nyní i w budúcích ča- sích odewšech obywateluow králowstwí Českého držána a zachowána býti má beze wšeho přerušení na wěčné časy. Také na tom jest zuostáno, kteřížby koliwěk takowí zjewní zhúbce a zločinci byli, ježtoby byli zemi oznámeni a po zemi jezdili, buď skrze města, městečka, wsi, mimo zámky, twrze, dwory, a neb se s nimi na cestě potkal, a kdo moha je zjímati, i toho neučinil, že takowému každému k hrdlu a statku hned hledíno býti má, jako k zhúbci obecnímu zemskému. A také jestližeby kdy kdo s takowými zločinci zjewnými zemskými zhúbcemi, wěda žeby takowí zločinci byli obcowal, kwasil, je fedrowal a w tom žeby byl uswědčen, že tako- wý každý trestán býti má wedle zdání pánuow a wládyk na plném saudu. A jestližeby kdo tím wymlúwati a prawiti chtěl, že jest takowého zločince proto nejal, že jest k němu jemu wěře přijel, že takowá wýmluwa nic ku pomoci to- mu, kdožby se tím wymlúwati chtěl, býti nemá, než má trestán proto předce býti, tak jakož se swrchu píše. Také na tomto zuostáno jest, že žádný nemá takowým zločincuom žád- ných gleituow dáwati bez powolení KMsti, pana hajtmana zemského, a neb pá- nuow a wládyk z plného saudu. Pakliby se toho kdo dopustil, a takowé zlo- čince gleitowal, má trestán býti bez milosti wedle zdání pánuow a wládyk na plném saudu. 62*

Strana 478
478 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 52. Nařízení krále Wladislawa o židech. Na hradě Pražském, 19 Mai 1497. (Z rkp. Pernštein. w Litomyšli.) My Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Mo- rawský oc. oznamujem listem tímto wšem, jakož jest w těchto časech nedáwno minulých i nynějších bylo mnoho řeči a žaloby na židy naše králowstwie Če- ského, kterak poddané naše k welikým škodám a záhubám rozličným připra- wují, mluwíce o to, aby mezi křesťany trpíni nebyli. Kterúžto wěc wážiwše se pány a radami našimi, a těch cest a prostředkuow a zwlášť hledawše, poně- wadž židé komora naše jsú, a hotowě se i powolně w potřebách našich nachá- zeti se dáwají, kterak by bez takowých škod a záhub poddaných našich w tomto králowstwie býti a poplatky nám činiti a žiwností swých hledětí mohli: toto jsme zřízenie mezi nimi učinili, konečně tomu chtiece, aby oni se wšickni židé nynější i budúcí tak a podlé toho se zachowáwali, jakož se dole wypisuje, beze wšeho přerušenie. Item najprwé, kterýžby žid měl křesťanu peněz puojčiti, to mají mezi sebú činiti a jednati oba dwa přjdúc s jistcem anebo s rukojměmi před úřad purkrabstwie Pražského, a tu se přiznati a dluhy swé zapisowati mají, a upo- mínanie má jim dopuštěno býti podlé toho práwa; než leženie a ty při (tom) sešlé škody aby již minuly a wiec aby jich nebýwalo, než pokuta slušná, o kteréž se doleji oznámie. Kteříž sú pak židé w jiných městech, ti aby sobě zapisowali buďto do knih městských anebo do register, a to proto, aby se zachowalo ne tak jako prwé, když se někdy trefilo, že křesťanu peněz potřebí bylo, tehdy přijda k židu žádal, aby mu peněz puojčil, a židé znajíc potřebu křesťana, k to- mu jej wedli, aby se jim přiznal, že jest jim wiec dlužen nežli sú jemu puoj- čili. Tu přitom má úředník každý tak se mieti a to opatřiti, přísně se kře- sťana wytaže, tolikžli jest těch peněz, kterýchž sú jemu židé puojčili, či nejnie, a toho dotkna nepowíšli mi prawdy nynie, w tom ani jiného newoklamáš než toliko sám sebe, by pak potom prawiti chtěl, žeť jest méně puojčeno, nebudeť wěřeno, a tak sám swéwolně w škodu přijdeš. Itm. někdy se tak přihodilo, že někteří židé w jiných městech puojčo- wali peněz křesťanuom, a tu se jeden druhému zapsal, a skrze netbanliwost konšeluow mnohokrát žid dluhu swého nemohl wyupomínati: ti zápisowé aby se potom tak dáli, aby žid, kdyby dluhu swého od dlužníka mieti a wyupomí- nati nemohl, mohl upomínati a hleděti práwem úřadu purkrabstwí Pražského.

Strana 479
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 479 Item, což se pak lichwy dotýče, jakož prwé bylo, že z jedné kopy gr. do téhodne . . . . . (sic) bráwali, a nynie po třech penězích bráwali, o tom takto usuzujem: kdyby žid puojčil křesťanu sta kop do puol léta nebo do roku, mají z toho lichwy bráti dwakrát wiec nežli křesťané berú, totižto že křesťan béře ze sta kop X kop do roka, a žid aby bral XX kop, a to proto a z té přiečiny, kdyžby žid bral tak málo jako křesťan, nemohlby trwati; nebo kře- sťan béře swé swobodné a toho požíwá, ale žid ne tak, proto že žid najprwé musie dáti, co jest nám powinen, druhé tomu pánu, kterémuž se poručí, třetí úroky, čtwrté, že je s těžkem který úřad, kteréhož potřebují, prázny pustie a také musie sami něco mieti, čímby s ženami a dětmi žiwi byli; k tomu také křesťan od nich newezme, leč jeho k tomu weliká núze a potřeba přičiní, jakož když na někoho leženie aneb škody jdú a nenie kde jinde peněz užiti; a při- tom se jeden proti druhému welmi nekřesťansky zachowáwá, wiece škody naň žena a weda, nežli žid lichwú. Item kdyžby rok přišel k wyplněnie dluhu toho, aby žid nepropustil, leč by ještě potřeba dlužníka toho byla a wuole židowa počkati déle dluhu toho, tu sobě mají obnowiti, přijdúce k zápisu swému; pakliby déle čekati nechtěl než swé penieze mieti, tehdy na leženie jako prwé ani nenie škodami prwněj- šími (sic), než tato pokuta aby se přitom zachowáwala, kdyžby se křesťan ob- meškal a dluhu židu nezaplatil, žid napomínaj práwem o pokutu, a ty škody jeho dlužníków wšecky zaplatiti powinen bude, cožkoli žid k úřadu nebo po- sluom podlé obyčeje prwního (sic). Wšak proto k prwnímu a druhému póhonu pohnaný muož nestáti, a tím nic neztratí; a k třetímu když stojí, tehdy muož sobě hájenie wzieti opět za čtyry neděle, a tak že se sejde aneb zběhne 10 ne- dělí, nežli dlužník jeho ku práwu před pánem bude, a tak by bylo židowo da- remní čekánie. A protož aby w tom takowý spuosob držán a zachowán bý- wal: od toho času, jakž rok k zaplacenie přijde a dlužník nezaplatí, žid práwa wed před se; od toho času jde židu lichwa miesto leženie a škod wedenie, po bielém penízi na kopu mišenskú na týden, a to dotud, dokudž by jeho žid prá- wem k tomu nepřiprawil, aby jemu zaplaceno bylo. A což se dluhuow pře- dešlých jich sprawedliwých dotýče s lichwú, má jim k tomu tím spuosobem dopomoženo býti bez leženie a jiných škod. Item kdyžby žid křesťanu několik kop puojčil, buď do puol léta aneb do roka, tak sme w tom zřídili a ustanowili, aby židé z jedné kopy mišenské jeden bielý do téhodne brali, aneb II gerlická, a zwlášť kdyby bylo na weliké summě, to coby bylo přes pět kop gr. Než což by bylo pod pět kop gr. če- ských, to přitom stuoj, jakž se žid s křesťanem smluwie. Wšak lichwy takowé

Strana 480
480 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. tak nemají počítány býti jakožto prwé s těmi rejčerty*), činíc často počty a sečtúc lichwu, i hned ji w jistinu uwedli, a z toho opět lichwa rostla, a tak z mála by bylo mnoho; protož toho již nynie wiec nebuď. Než kdyžby žid chtěl swým penězóm, hleď dlužníka swého práwem tak a tím obyčejem, jakož swrchu psáno stojí. Item pak což se kradených wěcí dotýče, kteréž k židóm nosie a zasta- wují, poněwadž známe, že na ně přitom těžké wěci pocházejí, najwiec z těch příčin, že což kto ukradne a k nim přinese, o tom o mnohém newědie, by kra- deno bylo, a peněz na to puojčují, a křesťané ptajíc se po swém, hledají swých wěcí u nich, a židé jich zapřieti nesmějí, bojíc se, jestli žeby toho zapřeli, aby tutry (?) na swém statku neztratili; i prawie o tom a oznamují o tom kře- sťanuom, kteříž se na to ptají, ale zase newracují podlé starodáwného ulo- ženie leč kde wyplatie; ale mnozí na tom přestati nechtie, chtiec na nich wždy jmieti a toho dosáhnúti, aby jim toho, ktož jest zastawowal, jmenowali anebo postawili. Kdež jest to židuom učiniti těžká, jako nesnesitedlná wěc: neb ktož takowú wěc přináší, mnohý bude, že jest jeho žid jak žiw newiděl ani znal, a druhdy že takowý nerád práwa sečká, aby jeho práwo zasáhlo, než jde odtud což najdéle moci muož. Také co jest užitečněji křesťanuom, nebudúli židé na takowé wěci puojčowati? ten, ktož co ukradne, puojde s tím dále, a ten komuž se ta škoda stane, moha se swého mezi židy s malú škodú doptati, nebudeli toho mezi židy, ten o to přijde. A druhdy se také trefí, že přijde mezi ně lotr, a oni znajíc jeho, rádi by jeho prázdni byli a jemu nepuojčowali, rozličné jim pohruožky činí, nepuojčíli jemu na ten základ. A nadto by také mohlo býti, že někdo potřebuje náhle peněz pro swú znamenitú potřebu, poslal by swuoj klénot anebo šaty zastawiti, a oni bojíc se, by kradené nebylo, ne- směliby na to lidem puojčowati, kterážby wěc lidem obtížna welmi byla. A pro- tož nám se lépe a užitečněji zdá, aby židé na takowé wěci puojčowali podlé obyčeje prwnějšího pánuom, kdyžby žid měl na klénotech aneb na šaty puoj- čowati, jakby to spuosobeno býti mohlo, aby ta wěc při prwnějším zuostala, neb se ne welkých škod znáti nemuož (sic). Protož kdo klénot aneb šat zastawie, má na to mysliti, budeli se moci wyplatiti čili nic, aby se jemu w židech ne- přestálo; a srozumělliby tomu, že by se jemu prostáti mělo, radši to prodaj, aby toho škody neměl. Při kterémžto zřízenie mají se wšickni židé nynější i budúcí w králow- stwie našem Českém mieti a zachowati bez wšeho přerušenie, a to pod pokutau statku swého. Protož přikazujem purkrabí hradu Pražského, poctiwým a opa- *) Tak stojí we přepisu: má se bezpochyby čísti: „registry.“

Strana 481
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1497. 481 trným purkmistru a konšeluom starého, nowého a menšího měst Pražských ny- nějším i budúcím, wěrným milým, abyste toto zřízenie naše o židech w rejstra a w knihy měst wašich pro budúcí pamět wepsati rozkázali. Tomu na swě- domie pečeť naši králowskú k listu tomuto přitisknúti sme rozkázali. Dán na hradě Pražském, ten pátek před swatú Trojicí, léta božieho tisícieho čtyřstého dewadesáte sedmého, králowstwie našich Uherského sedmého, Českého šest- mecítmého. Ad relationem magnifici domini Johannis de Šelnberg, cancellarii Boemie. 53. Krále Wladislawa dekret o wydáwaní lidí zběhlých s gruntůw do měst oc. Na Horách Kutnách, 20 Jul. 1497. (Rkp. Talmb. Gersdorf. Fürstenb. oc.) „W prwních knihách Wáclawa Hindráka, C. 17.“ My Wladislaw boží milostí Uherský, Český, Dalmatský, Chorwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabě oc. oznamujem tímto listem wšem, že ačkoliwěk na sněmu obecném, kterýžto o su- chých dnech letničných držán byl při nás na hradě Pražském, mezi jinými po- třebami zemskými ten jeden kus zawřín jest, což se lidí zběhlých s gruntuow dotýče, aby takowí wydáwáni byli kteřížby zběhli rok před tú wálkú, kteráž jest byla za krále Jiřího, předka našeho, a potom od toho času až do dneš- ního dne; a kdožby takowých wydati nechtěl, kterak o to má poháněno býti, to jest dskami utwrzeno, a to tak zuostawujem a při tom spuosobu necháwáme. Což se pak dotýče lidí některých, kteříž majíce otce a nebolito bratry někteří z nich jsau se do měst obrátili, a tam již žiwnost swú wedú, a tu se osadili, a gruntowé jich, z kterýchž jsú pošli, osazeni jsú: prohlédajíce k tomu, kdyby takowí wšickni z měst wydáwáni býti měli, žeby na mnohé lidi weliké obtížení přišlo, i chtíce pro obecné dobré a pro upokojení wšech stawuow w tomto králowstwí nynější i budaucí ruoznice zastawiti, a swornost a jednota aby zachowána byla, takowý prostředek jsme nalezli s dobrowolným powolením pá- nuow a rytířstwa s jedné a poctiwých Pražan a Horníkuow a opatrných po- sluow z měst našeho králowstwí Českého wolí s strany druhé, takto sme o to srownali, a tímto listem wypowídáme: aby na ty saháno nebylo, kteříž w mě- stech na gruntích osazeni jsau, ježto jsú wyšli wýše nad osmnácte let od datum listu tohoto, ježtoby to slušně prowésti mohli; než kteříby od osmnácti let tak wyšli byli, na ty každý podlé práwa sáhnúti muože, kdož k nim sprawedlnost

Strana 482
482 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. má, jakožto na lidi swé. Chtíce pak, aby mezi poddanými našimi nyní i bu- daucně o takowé wěci wšecky ruoznice přestaly, takto o tom wypowídáme: aby po dnešní den, kdožbykoli s gruntuow panských nebo zemanských utekl a nebo přišel, nemaje listu wýhostního, buď do měst našich nebo do městeček a do wsí jim příslušejících, anebo také dalliby který sedlák buď s panských anebo zemanských gruntuow syna nebo bratra do měst, anebo žeby sám od sebe přiběhna, tu mezi nimi w městech aneb pod jich panowáním býti chtěl, a též také jich dcery anebo sestry, kterýžbykoli člowěk buď mužského neb ženského pohlawí přišel, nemaje listu wýhostního od pána swého, buď mladý neb starý, do měst, a neb tu kdež oni panowání mají: že takowí od nich nemají přijati býti, než mají pánuom jejich bezewšeho zmatku wydáni býti, kdyžby toho na purkmistru požádali. Pakliby kdo z měst nechtěl wydati, tehdy úředníci toho města i wšecka obec muož pohnána býti podlé práwa králowstwí tohoto. Pak- liby také kteří s gruntuow lidé poddaných našich měšťan, kteréž na zemi mají, utekli w grunty panské nebo wládycké, tehdy také mají jim tím wším spuoso- bem wydáni býti, jakož se swrchu píše. Pakliby jim wydati nechtěli, též také budú moci pohnati podlé práwa a obyčeje králowstwí tohoto. A což se dotýče kmetičen zběhlých aneb těch, kteřížby se na jiné grunty wdali, to také při tom zuostawujem, jakž jest na nynějším sněmu o tom zawříno. Tomu na swědomí pečet naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti jsme rozkázali. Dán na Horách Kutnách, we čtwrtek před swatú Marií Magdalenú, léta božího MCCCCXCVII, a králowstwí našich Uherského sedmého a Českého dwacátého šestého. Tento majestát we dsky zemské wložen jest z rozkázaní pánuow a wlá- dyk na plném saudu. Poslowé na to byli jsú Jindřich z Hradce, najwyšší ko- morník králowstwí Českého, Puota z Rizmberka a z Šwihowa, najwyšší sudí králowstwí Českého z pánuow, Mikuláš z Hořic a na Pecca, najwyšší písař králowstwí Českého z wládyk, jsúce k tomu zwláště wysláni. Stalo se w úterý před swatým Františkem léta božího MCCCCXCVII. 54. Král Wladislaw Budějowským: wykládá jednání posledního sněmu o suchých dnech let- ničných w Praze, kteréžto nyní někteří zase prý wywrátiti usilují; i napomíná, aby od nikoho k stranným předsewzetím wésti se nedali. Na Budíně, 22 Nov. 1497. (Orig. arch. Budějow.) Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Opatrní wěrní naši milí! Nepochybujem, že wám dobře w paměti jest, kterak když jsme nynie w králowstwí Českém byli, položili jsme sněm obecní

Strana 483
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1497. 483 wšeho králowstwie o suchých dnech letničních již minulých na hradě Pražském, na kterémžto sněmu wám wšem oznámili jsme naši milostiwú wuoli, kterúž k témuž králowstwie i k wám ke wšem jměli jsme a máme; a přitom jsme wás wšecky, kteříž jste se na ten sněm sjeli, napomenuli, abyšte z jednostajné wuole wšeliké potřeby zemské před se wzali a jich pilně powážili, a což koliwěk do- brého a poctiwého té koruny před se wezmete, že se k wám w tom milostiwě jmieti chcme, jakožto pán wáš milostiwý. Z kteréžto milosti wšichni jste nám děkowali. A potom páni, rytířstwo, Pražané, wy i také jiná města králowstwie Českého za mnoho dní majíce mezi sebú rozmlúwánie, ukázali jste nám některé kusy znamenité sepsané, kteříž k zachowání jednoty a řádu té země příslušejí. Tu my pak slyšewše prosby a předsewzetie wšie země, we wšem jsme se podlé možnosti našie ke wšem wám milostiwě zachowali, a powolenie swé jsme k ta- kowým wěcem jakožto k slušným dáti ráčili, a nad (to) z wuole našie, i také z wuole wšech stawuow, to wšecko swolenie dskami zemskými jest zapsáno na wěčnú pewnost. I došlo jest nás nynie, žeby se někteří wšetečně z takowého obecného zřiezenie wytrhnúti chtěli, spisy některé postranné a welmi neslušné spisujíce, chtějíce w to lidi uwesti, a z toho, což jest prwé řádem a s wolí naší a potom wás wšech swoleno, zřiezeno a dskami utwrzeno, jakžby koli mohli a pod jakým spuosobem wywesti, a takowé slušné zjednánie zawrci a w nic obrá- titi. I nechtiece my, aby skrze takowé wěci a postranné jednánie něco zlého w témž králowstwí nepowstalo, došlyliby wás takowé wěci, a chtěl wás kto w tu neslušnosť wésti podlé sebe, wěříme wám, že w to žádným obyčejem nepuojdete. Wšakž abyšte wěděli, že wám nynie o těchto wěcech ne proto píšeme, jako- bychme o waší wěrnosti kterú pochybnosť měli, neb dobře známe, že s to dosti rozumu máte, kterak byšte se w takowých wěcech jmieti a k nám zachowati měli, jakožto ku pánu swému dědičnémn: ale poněwadž jsme pak wždy poro- zuměli, žeby w těch spisiech něco toho dotčeno bylo, jakoby naše wuole při těch wěcech býti jměla, to wám oznamujeme, že netoliko bychme k tomu po- woliti chtěli, ale že jest to konečně proti nám i proti wuoli naší; neb tomu rozumieme, žeby tudy takowý neřád do země uweden byl, ježto o takowém, jakž Čechy na miestě jsú, slýcháno nenie. A protož wás s pilností napomí- náme, abyšte při tom stáli pewně, což jest námi s wolí wšie země zjednáno a dskami utwrzeno. Jestližeby pak kto chtěl pod jakúž koliwěk formú a při- krytím co nowého a stranného před sě bráti, že k takowé podwodné wěci ne- přistúpíte; proto že my takowých wěcí s pomocí boží žádnému trpěti nemie- níme, buď wysokého aneb nízkého stawu, než tak se k tomu aneb k těm jmieti chceme, jako na rušitele obecného a zemského dobrého slušie, tak aby se o to potom ani o jiné k tomu podobné žádný pokúšeti nesměl. A protož zna- 63

Strana 484
484 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. jíce w tom konečnú wuoli naši, zachowajtež se w tom tak, jakož jsú se předci waši k předkóm našim i wy tudiež k nám poctiwě a wěrně, jako na dobré lidi slušie, zachowáwali; a my toho wám wší milostí naší a dobrým odplaco- wati chceme, jakožto našim wěrným a milým. A jestliže jste co jistého o ta- kowé wěci slyšeli, wěříme, že nám to oznámíte, dle té powinnosti, kterúž jste nám zawázáni, jakožto pánu swému dědičnému. Ex Buda, fer. iiij ante Cle- mentis papae, anno regnorum nostrorum Hungariae viij, Boëmie vero xxvuvij. Ad mandatum domini regis proprium. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, w. n. m. 55. Poslowé Budějowští pánům swým ze sněmu Pražského zpráwu dáwají, že ještě pro newalný počet přítomných nic se nezjednalo. W Praze, 7 Mart. 1498. (Orig. arch. Budějow.) Wysoké múdrosti páni a přítelé milí! Wašim Milostem službu naši napřed wzkazujeme, a wěděti dáwáme, že se ještě nic nepočalo sněmowati, pro příčinu, že welmi málo z pánuow rytíř- stwa přijelo, rozmlúwajíce, že jim nic není dáno wěděti, než toliko, že jest po městech prowolánie se stalo, a že po biřici k sněmu nezdá se jim jíti. Pak dnes páni JM“, páni rytířstwo a páni poslowé z měst pospolu byli, a o ně- které potřebné wěci mezi sebú rozmlúwali, tak že ty wěci i poselstwie od krále JJ“ až do pátku odloženo jest; a když se lidé sjedú, tu poselstwie pan kancléř JM“ ráčie oznámiti wšem wuobec. Což se pana Kašpara dotýče, chceme jemu naši jmieti pilnosť. Psalibychom Wašim Milostem něco jistého, i newieme co takowého, poněwadž nic ještě předse wzato není. Kdy buohdá doma budeme, to což se jednati bude, Wašich Milostí ústně zprawíme. Ex Praga, fer. IIII post Invocavit, anno oc. 98. Wašich Milostí Rehoř a Jiřík poslowé wyslaní. Wysoké múdrosti pánuom purkmistru a radě města Budějowic, pánuom našim milým buďd.

Strana 485
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. 485 56. Král Wladislaw Petrowi z Rosenberka: že nejw. kancléře Jana z Šelmberka wyprawi, budeli potřebí, k budaucímu sněmu o suchých dnech letničných. Na Budíně, 31 Mart. 1498. (Orig. Třebon.) Wladislsw z božie milosti Uherský, Český oc. král, a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Jakož nám píšeš oznamuje, ža na tom sněmu některé wěci najpilnější dokonány býti nemohly, než do sněmu druhého, kte- rýž jest o suchých dnech letničních položen, odloženy, abychme znajíce to, pro dokonánie těch wěcí ponechali w Čechách do toho času urozeného Jana z Šeln- berka oc. I wěziž, že nám ještě o těch wěcech nic psáno nenie, které sú se tam na tom sněmu zjednaly a které odložily. Než když nám poslány budú, nahlednúc w ně a jich powážiece, seznámeli že toho potřebie bude, aby tam při tom času byl, poručilibychme jemu, aby se tam k tomu času wyprawil. Dat. Budae, sabbato ante Judica dominicam, anno regnorum nostrorum Hungarie oc- tavo, Boemiae vero vigesimo septimo. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Urozenému Petrowi z Rosenberka najw. hajtmanu králowstwie Českého, w. n. m. 57. Král Wladislaw stawům na sněmu shromážděným: wěřicí list pro Jana z Šelnberka, posla jeho k nim. Na Budíně, 25 Mai 1498. (Orig. Třebon.) Wladislaw z b. m. Uh. Č. oc. král a m. M. oc. Urození stateční slowútní poctiwí a opatrní, wěrní naši milí! Posieláme k wám urozeného Jana z Šelnberka, najw. kancléře král. Česk., w. n. m., kterémuž sme s wámi wo některé naše i toho králowstwie pilné a znamenité potřeby mluwiti poručili, kterýmž od něho porozumiete. Žádajíc na wás i wěřiece, že jemu toho, co s wámi od nás w těch potřebách slowem naším mluwiti bude, úplně a dokonce wěřiti budete, tak jakobychme my wo to 63*

Strana 486
486 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. s wámi sami ústně a naší přítomností mluwili. Dán na Budíně w pátek po božiem wstúpenie, léta král. našich Uh osmého a Českého xxvijo. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Urozeným statečným slowútným poctiwým a opatrným, pánóm, rytieřóm, wládykám, Pražanóm, Horníkóm a poslóm od měst wyslaným na ny- nějšiem letničniem sněmu na hradě Pražském shromážděným, w. n. m. 58. Zřízení obecné zemské na sněmu po sw. Trojici r. 1498. W Praze, 15 Jun. 1498. (Z rkp. Talmb. Pernst. oc.) „W knihách památních léta 1498, w pátek před sw. Janem křtitelem božím.“) Léta božieho MCCCCXCVIII, w pátek den swatého Wíta*), páni a rytieřstwo, Pražané a jiná města tyto artikule dolepsané swolili jsú se držeti. It. Což se rybnikářuow a nádenníkuow a podruhuow dotýče, že mají wšickni dědičné pány mieti, a to konečně do S. Martina najprw příštího; a kdyžby chtěli na swé dielo rybnikářské jíti, mějte od swých pánuow listy; a ktož bez listu přijde, aby toho wsadili jako zločince. A týž zase dodělaje dielo, wezmi od toho, u kohož dělal, list pod pečetí, a to na ten spuosob, wezma list od pána swého, od datum toho listu aby na dielo šel do dwú nedělí a jinde se nepowálel, a zase to dodělaje, od datum listu toho, u kohož dělal, jdi ku pánu swému a to do dwú nedělí. A kterýžby pán koli přijal bez listu které rybnikáře, propadni 10 kop gr. česk. tomu, ktož by naň to uswědčil; a kterýž by přes datum toho listu powáleti se chtěl přes dwě neděle, aby se k němu měl bez milosti, jak nahoře psáno stojí; pakliby se kto doptal člowěka swého dědičného, má jemu wydán býti, ježto bez listu na dielo přišel; pakliby newy- dal, aby se měl k němu podlé nálezu a pokuty prwé na to učiněné. A ti ryb- nikáři neb nádenníci, jestli žeby sobě pánuow dědičných bráti nechtěli, ale aby konečně wen ze země byli do sw. Martina najprw příštieho. It. Cizozemci, kteřížby chtěli w zemi býti, ti mějte též dědičné páný, neb u pánuow na penězích buďte, krom žencuow a sekáčuow; a kteříby se po- wáleli a pánuow neměli, též je beřte a je wsázejte. It. Jestližeby kto dal listy falešné takowým lotróm, a naň to uswědčeno bylo, ten má hrdlo i statek ztratiti, chtě mu tudy pomoci, nejsa jeho pán, ani *) W rkp. Talmb. 1. 244 prawí se, že swolení toto stalo se w sobotu při suchých dnech letničních (9 Jun.)

Strana 487
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. 487 u něho slúžil ani u něho dělal, a jakýmkoli falešným přikrytiem to přikryti chtěl. Pakliby kdo s falešným listem a s pečetí přišel, a jestližeby se ten pán k listu neseznal, ten má hned oběšen býti. It. O přístawnú čeled: žádný jí nemá déle držeti, když doslúžie swého roku, a má jí zaplatiti a list každému dáti pod pečetí, že jest doslúžil; a on wezma ten list, muož dwě neděle nepřístawný býti od datum listu toho, a po dwú nedělí hned zase přistaň, aneb k swému pánu dědičnému se nawrať. Pakliby kto listu dáti a zaplatiti nechtěl, když doslúžie, tehdy ten čeledín w tom kraji bude moci jíti k komu se jemu zdáti bude dobrému člowěku, a má ho prositi, aby k němu psal, aby mu zaplatil a list dal. Pakliby toho neučinil, listu dáti a zaplatiti nechtěl, a to se w prawdě shledalo: tehdy aby 10 kop gr. propadl tomu, od kohož jest obeslán, aby čeledínu zaplatil a list dal. It. O pastýře: aby každý pastýř, w čiež wsi pase, žádného pána neměl jiného než toho, w jehož wsi pase dotud, dokudž tu pase. Pakli tu déle býti nechce, když doslúžie, tehdy jeho nemá držeti, pod pokutú nahoře psanú, leč s jeho wuolí. It. po wší zemi robotným lidem má zastaweno býti, aby w kostky ani w karty nehráli, krom rytieřského řádu; a kdežby zastiženo bylo, an hrají, má ten pán na swém člowěku wzieti 1 kopu gr. Česk., u kterého hrají. Pakliby kto cizie lidi nalezl ani hrají, ježto by to w skutku bylo, má ten, kohož wezme, tomu pánu dělati týden, což mu káže; a pán jeho nemá o to nic řieci. It. Drobná čeled, která let nemá, pacholata neb diewčičky, jeden druhé- mu aby jich nepřechowáwal, pastýřky neb jiné, ani jich nepřijímal; pakliby je kto přijal, a to naň uswědčeno bylo, bez wuole jeho starších, aby jemu 1 kopu gr. dal a tomu jej wrátil, čie jest. It. s ručnicemi a s kušemi aby jedni druhým okolo rybníkuow a po le- sích a na jich zbožie bez wuole jich nechodili po mysliwosti, sedlští ani měští lidé, ani po jiné mysliwosti: a jestližeby kto kterého nalezl, aby jej wzal a wsadil a wšecko jemu pobral, a k tomu aby s něho wzal 5 kop gr. Česk. Než co se pánuow a rytieřstwa dotýče, ktožby jeden druhému chtěl zapowědíti, ten wuoli měj, aby po jeho nehonil; pakliby přes to honil, tehdy se k němu zachowaj podlé nálezu. It. Pražané a jiná města nemají cizích podruhuow chowati, kteříž by k nim bez listuow přišli, než swé dědičné, ani nádenníkuow. A jestližeby k nim kteří bez listuow přišli, aby se k nim též zachowali jako nahoře psáno stojí. A k swým podruhuom mají pilně přihlédati, aby se newáleli po domích šen- kowních, ale aby dělali pod pokutú swrchu psanú, i o hry též aby se zacho- wáwali.

Strana 488
488 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. It. Co se dotýče měst králowských, jakož Pražané a jiná města obtíženie swé položili jsú, což se dotýče piwowáruow i jiných wěcí, to odloženo jest do swatého Wáclawa najprw přieštího k ohledánie a k srownánie. Též také páni JMšti a rytieřstwo na tom zuostali, aby městóm wšem oznámeno bylo obtieženie naše wšech, co se cel nesprawedliwých dotýče a trhuow i wíchuow wystrko- wánie, soli swobodné neprodáwánie i jiných wšech wěcí, kteréž na ně w nowě wymýšlejí, ježto toho prwé nebylo, aby na ten čas také o to konec wzat byl s městy. It. Aby bylo woláno wšudy, aby lidé i sirotci k swým pánuom dědičným se zase nawracowali, i tyto artikule aby o tom wšickni wěděli. It. K králi Polskému JM“ poselstwie wyprawiti; a má jeti pan sudie z pánuow, a z rytieřstwa pan Solský o Hlohow oc. It. O minci a o Horu: krále JM“ má za to prošeno býti, aby JM' ráčil, kteréž se od Hory summy wydáwají, na jiné duochody přewesti, a tiem co se Hory užiewá, aby zase na Hory náklad učiněn byl. It. Také jest swoleno, aby každého čtwrt léta jeden pán a z rytieřstwa jeden z súdu zemského do Hory dojeli, a tu mincmaistra, hofmistra s hawéři o wšecky wěci potřebné wyslyšali a přezwěděli wšecky wěci, i kterak se u Hory děje; a ten pána z rytieřstwa aby to o suchých dnech najprw přieštích na pá- ny wznesli. It. O tu pomoc, o kterúž jsú se swolili, že JM“ králowské chtie dáti, a ji o S. Wáclawě počíti sbierati. It. také we wší zemi k rozkázánie krále JM“, že chtie wojensky ho- towi býti. It. O komorní súd, že má před se jíti, a ktožby w komoře na kom prá- wo ustál, má relaci wzieti ke dskám, a potom má úmluwu wzieti od desk a práwo před se wésti až k odhádánie. It. Jakož se nalezá, že mnozí pečeti falšují u listuow, takto se mají za- chowati: když koho prosie, aby zaň slíbil za penieze, že každý rukojmě zapiš se swú rukú, že jsi zaň slíbil; pakliby psáti neuměl, pros dobrého urozeného člowěka usedlého w zemi, ať miesto tebe on swú rukú jmeno twé napíše, že jest s twú wuolí ta pečet přišla k tomu listu; pakliby se kto w tom tak neo- patřil, sám sebú winen bude. I tak o wšecky jiné wěci, kdež na swědomie aneb k slibóm pečeti swé přitiskují, aby se tak zachowali. A kdožby přes toto zjednánie w jakém falši postižen byl, ten bez milosti upálen bud. A ten nápis má býti nad pečetí každého. It. Což se zločincuow a zlodějuow dotýče, kteříž by chtěli k milosti při-

Strana 489
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1498. 489 jíti a přestati swých zlých skutkuow, takto se mají zachowati: mají prositi do- brých lidí, kohož užiti mohú, a ti mají to wznésti na pány a na zemský súd, aneb před pana hajtmana, a prositi jim milost, aby páni jim ráčili milost uči- niti aneb pan hajtman. Tu mají postaweni býti před pány JM' na plném súdu aneb před panem hajtmanem, a tu mají slíbiti a rukojmě postawiti, že mají těch wěcí přestati, a hned sobě pána mají dědičného jmenowati a wzieti, a pod ním se usaditi, aby na gruntě seděl; i zachowáli se tak, má jemu ta milost předse jíti. A ktož zaň slíbie na jaký spuosob, to má rejistry zapsáno býti pod 50 kop gr. českých. A tu milost páni ráčili učiniti neb pan hajtman, to má trwati od toho času až do S. Martina příštieho. Pakliby se tak který neza- chowal, a potom jej kdežkoli dosáhli, má bez milosti na kuol wstrčen býti. A ty penieze propadené aby kladeny byly u úřadu za ty zločince, aby na ty pe- nieze přijali ty služebníky, aby jezdili po silnicích a ty lotry a zloděje wyzdwi- hali a brali, a těmi penězi aby se jim platilo. 59. Zpráwcowé král. Českého králi Wladislawowi: žádají brzkého příjezdu jeho do Čech pro urownání rozepře počínající mezi stawy, a zwláště pány a rytíři s jedné a městy s dru- hé strany. W Praze, 6 Oct. 1498. (Koncept arch. Třebon.) Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostiwější! Službu naši poddanú WKM“ wzkazujem, dlúhého zdrawí w šťastném panowání WM“ přejíce, jako pánu našemu najmilostiwějšiemu. Milostiwý králi! WM“ oznamujem, že při tomto času, při kterémž jsú prá- wa šly, i také sněm obecní držán byl, cedule nějaké welmi neslušné k ruoz- nici a k nepokoji podobné ty jsú metány i po domích přibíjeny; potom když jsú se páni a páni rytieřstwo sešli, tu páni Pražané a poslowé z měst žádali jsú slyšení. I mluwili jsú některé potřeby, kteréž by od pánuow a pánuow ry- tieřstwa chtěli jmíti, kterýchž to na tento čas WM“ newypisujem. A tímto řeč swú jsú naposledy zawázali, nesčekawše od nás žádné odpowědi: jestližeby se jim pak to nestalo, oč jsú žádali, že by k práwu zemskému stáwati nechtěli, ani na sněmy jezditi, ani k obecnému dobrému pomáhati. Kdež my wšickni we- spolek, páni a páni rytieřstwo, takowých řečí jsme newelmi rádi slyšeli. Odpowědi, kterúž jsme jim dali, WM“ na tento čas newypisujem, než k tomu rozumu jest jim odpowěď dána: Předložili jsme jim WM“ jakožto pána našeho milostiwého, a že

Strana 490
490 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. se WM“ tak mnoho dotýče a wíc než nás. Druhé jsme jim předložili zapsání dskami, kteréž se jest při přítomnosti WM“ stalo pode ctí a pod wěrú, při kterémžto za- psání oni jsú byli a k němu swolili. A tímto jest jim pak zawázáno, chtíli nás z čeho winiti před WM“, že jim ze wšeho práwi býti chcem; a uználi WM, že bychom jim co winni byli, že po WM" jim wšecko naprawiti chcme, jakožto po králi a pánu našem wšech milostiwém a dědičném. A na tom jest tak již s pány Pražany a jinými městy zuostáno, aby WM to mezi námi slyšeti ráčila, a oni jsú též nám od sebe přiřkli učiniti a po WM“ nám naprawiti. Protož WKM“ wšichni wespolek, páni a páni rytieřstwo, prosíme, znajíce takowú wěc, co by z toho při- jíti mohlo, že WM' mezi nás přijeti ráčíte, napřed WM' sami po se, i také pro nás poddané WM“, aby mezi námi ta wěc WM“ k srownání přijíti mohla. A aby WM tomu dokonce wěřiti ráčili, jestli žeby WM příjezdem swým prodlé- wati ráčili, že bychom bez nesnází w této zemi nikterak býti nemohli, tak jakž jest to již zašlo. Kdež WM“ wždy prosíme se wší pokorú, jako pána swého wšech milostiwého, že nic před se takowého bráti neráčíte, proč by ještě WM" přijeti neráčili, znajíce toho potřebu napřed WM" pro osobu swú, i také pro nás wšecky, poddané WM“, že to učiniti ráčíte a té práce pro dobré té koruny sobě neráčíte wážiti. Poněwadž WM w panowání swém wždy tuto korunu pokojem jste obmýšleti ráčili, WM“ wšickni prosíme, že toho zlého pro příjezd WM“ dopustiti neráčíte; ale WM“ prosíme, že WM to po tomto našem psaní uči- niti ráčíte, rozwážíc sobě WM to sami, co příjezdem WM“ muož dobrého spuoso- beno býti o WM“ i o nás wšech poddaných WM“. A WM toho nám do konce wěřiti račte, žeťbychme WM“ tak náhle k hnutí nechtěli napomínati, kdyžby toho tak přílišně weliká potřeba nebyla. A tento jest záwazek wšeho: přijede- teli WM mezi nás brzo, že jistú naději máme, že ke wšemu dobrému skrze WM může přiwedeno býti; pakli WM nepřijedete, těžce nesnáze ujdeme. Pak počneli sě co w tomto králowstwí, jak to WM“ w Uhřích k dobrému slúžiti bude, to sobě račte rozwážiti. Neb milostiwý králi, o Horu i o některé jiné pilné artikule, kterýchž my nikterak bez zwláštního rozmluwení s WM“ zawříti ani zříditi nemuožem, ježto jsú WM“ škodné i wší koruně, a tomu králowstwí příliš posměšné, s WM“ jsme rozmluwiti chtěli. Pak WKM těch wěcí milo- stiwě powážiec, ne skrze odpowěď, ale skrze WKM“ osobný příjezd do koruny této račte to milostiwě před se wzieti, tak jako král a pán náš milostiwý. Ex Praga, sabbato post S. Francisci anno oc. 98.

Strana 491
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1498. 491 60. Král Wladislaw Janowi z Šelnberka: o wymazání z desk zemských spisu Morawanům obtížného, o berni a sněmu, i o potřebném jeho příjezdu ke dworu králowu. Na Budíně, 7 Dec. 1498. (Rkp. Talmb. 290. Gersdorf 259.) Wladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král a markrabě Morawský oc. Urozený wěrný náš milý! Wěz že jest zde u nás před těmito dny byl urozený Jan z Lomnice na Mezeříčí, haitman markrabstwie Morawského, a mezi jinými potřebami mluwil s námi jmenem wšech obywateluow téhož markrabstwí, prose nás s welikú prosbú, abychme to jich zapsání we dsky české*) wymazati rozkázati ráčili, tak jakož nás o to prwé nejednau než mnohokrát s welikú snažností prosili, a toho při tom dotýkaje, že se na tom wšickni jednostajně ustanowili, nebudeli z týchž desk wymazání, že tomu ten spuosob a tu cestu najdú, že se od koruny České odtrhnú, by to markrabstwí wšecko wěčně po- pelem ležeti mělo, a neráčímeli toho brzo opatřiti a toho wpisu rozkázati wy- mazati, že w tom dlúho seděti nebudú; a přitom toho dotekl, že o to města najwiec a najtúž mluwí, nežli páni. I myslíce my na nynějšieho času diwný nespuosob, který jest w tomto králowstwí mezi lidmi, a chtíce aby takowé wše- cky nesnáze a kyselosti, kteréž jsú tam wznikly, raději srownány a w dobrý konec uwedeny byly, nežliby jich přibýwati mělo; a zwláště poněwadž sobě takowý wpis we dsky zemské nadepsaní obywatelé markrabstwí Morawského tak welmi těžce a tuze obtěžují a wáží: nám se naprosto zdá, měloliby se to markrabstwí od té koruny odtrhnúti, aneb w které škodné a těžké nesnáze za- cházeti, aby se raději takowý wpis jich z desk wymazal. Neb co jest na tom tak welikého a užitečného, pročby se to státi nemělo? zwlášť pro uwarowání něčeho horšího? Neb událi se kdy a přijde k tomu, že my aneb budúcí naši králowé Čeští přijedúc mezi wás aneb tam jsúce, pány Morawské k sobě obe- šleme, dáme jim ta místa, kteráž chtíti budeme, a kteráž oni bez řečí přijíti a držeti musejí. A protož mluwiž o to s znamenitějšími pány i rytířstwem podlé pana Pernšteinského, kterémuž o to také (píšem), ať na to dobře a potřebně pomyslí a toho powáží, poněwadž sobě to markrabstwí takowé zapsání we dsky zemské tuze a těžce wáží, a bez swé wuole tam se wepsáni býti prawí, jmělo- liby skrze to co zlého a tomu králowstwí škodného přijíti, ať je z těch desk *) Srownej nahoře str. 475 od roku 1497 Jun. 5. 64

Strana 492
492 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. wymazati rozkáží. A o tu berni přičiň se s pilností, ať jest nám dáwána od pánuow a od rytířstwa bez dalších odtahuow, neohlédajíce se na města; neb my s nimi s swé strany také zwláště jednati poručíme, aby nám ji tak dáwali, jako páni a rytířstwo. A také wěz, že o to též panu Pernšteinskému píšeme, aby tu wěc s swé strany podlé tebe jednal. Co se pak toho sněmu dotýče, kterýž držán býti má w suchých dnech postních, již my toho při tom nechá- wáme, aby na ten čas držán byl. A poněwadž nerozumíme, bychme se tam mezi wás tak brzo wyprawiti mohli podlé žádosti a psaní twého: i zdá nám se welmi potřebné, aby se k nám pro některá pilná a welmi potřebná rozmluwení po těchto swátcích wánočních wyprawil, nic wíc než na deset dní. Neb potom musíš jeti k hromnicím na Kladsko s těmi pány, kteréž sme w jiném listu a psaní oznámili; a odtud k tomu sněmu, kterýž držán bude o suchých dnech na hradě Pražském. Kterúžto wěc znaje, již se k tomu přičiníš, aby sem k nám dojel, abychme spolu o takowé potřeby časně mohli rozmluwiti. Dat. Budae fer. VI in profesto conceptionis beatae Mariae virginis, anno dom. (MCCCCXCVIII) regnorum nostrorum Hungariae nono, Bohemiae vero vigesimo octavo. Urozenému Janowi z Šelnberka, najwyššímu kancléři králowstwí Českého, wěrnému našemu milému. 61. Sněm Wratislawský zpráwcům králowstwí českého: o hledání zápisůw na swobody stawůw Slezských na Karlšteině. We Wratislawi, 30 Januar. 1499. (Orig. Třebon.) Mnohomožným a urozeným pánóm, panu Petrowi z Rozmberka, hajtmanu krá- lowstwí Českého, panu Wilímowi z Pernšteina, najwyššiemu hofmistru, panu Jindřichowi z Hradce, najwyššiemu komorníku, panu Puotowi z Rizmberka a z Šwihowa, najwyššiemu sudí, panu Janowi z Šelnberka, najwyššiemu kancléři, a jiným pánóm při těch suchých dnech puostních w Praze se- braným králowstwie Českého oci, pánóm a přátelóm našim milým. Služby naše wzkazujem, mnohomožní a urození páni přátelé naši milí! o ščestí, o zdrawí i o wšem prospěšném WM“ wždyckybychom rádi slyšeli, kteréhož rač pán buoh WMtm popřéti na dlúhé časy. Jakož z rozkázanie JM“ pána našeho nejmilostiwějšieho k WMtem jsme poslali urozené panoše Jana . . . ského a Jana Bischoffsheima, co se dotýče swobod našich hledání na Karlšteině, kterýchž nám JKM milostiwě powoliti hledati jest ráčil; WM“ jste nám po

Strana 493
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 493 nich tu odpowěď dali, že při onom času pro neprázdnost WM“ zběhnúti sě ne- mohlo, než že WM ráčíte dáti hledati s pilností, a což byste kolwěk WM' na- lezli, že to nám po swém poslu oznámiti ráčíte. Toho jsme až do toho času očekáwali. J newieme, ač WM zapomenuli, neboli kterú jinú příčinú ta wěc se nestala: i prosíme WM" s pilnosti, jestli že ste WM" hledati dali a co nalezli, že nám to oznámiti ráčíte. Neb toho z hodných příčin potřebujem, poněwadž JKM toho wšem jiným příti ráčí. Pakližby od WM“ z kterýchkoli příčin hle- dáno nebylo: ale WM“ prosíme, že ráčíte již nemeškajíc poručiti hledati, a což- by ste WM nalezli, že nám po swém poslu to oznámiti ráčíte, aneb znáti dáte, kdybychom pro to swé posly poslati jměli. Tej jsme plné naděje do WM“, že to WM učiniti ráčíte, znaje w tom wuoli i rozkázaní KM“. A my toho wším přátelstwím WM“ zasluhowati chome. Datum Wratislauiae, fer. IIII ante fe- stum Purificationis Mariae, anno oc. lxxxxix, pod pečetí knížete Kazimíra. Jan biskup Wratislawský oc. Kazimír Těšínský hejtman horní i dolní Slezii oc. Karel Minsterberský a Olešnický oc. z boží milosti knížata w Slezii, i jiní poslowé od knížat, páni, rytířstwo, město Wratislaw i jiná města na tom sněmu we Wratislawi sebraní. Odpowěd na to. (Koncept arch. Třebon.) Najduostojnějšiemu w bozě otci a pánu, panu Janowi biskupu Wratislawskému, a oswieceným a wysoce urozeným kniežatóm a pánuom, panu Kazimírowi Těšínskému, hajtmanu horní a dolní Slezie oc. Karlowi Minstrberskému a Olešnickému, i jiným kniežatóm, pánóm, rytieřstwu a městóm zemí Slez- ských, pánóm a přátelóm milým. Najduostojnější v boze otče, a oswiecená wysoce urozená kniežata, uro- zení a stateční, múdří a opatrní, páni a přietelé milí! WMtem službu swú napřed wzkazuji. Jakož WM ráčili ste mně a pánóm králowstwie Českého, kteříž na tomto sněmu pospolu byli, psáti, což se hledánie swobod WM“ na Karlšteině dotýče, ku paměti nám přiwozujiec, když ste o to prwé k nám posielati ráčili, že sme WMtm na to odpowěď dali, že hledati chcme, a což bychme nalezli, že tu wěc WMtem po swém poslu oznámíme; při tom nás prosiec, jestli že sme hledati dali a co nalezli, abychme WMtm oznámili oc. Tomu psaní jsme poro- zuměli a z jednostajné wuole o to spolu rozmluwiwše, na tom zuostáno jest, aby WMtem skrze mne na to odpowěď byla dána. I račte WM' wěděti, že ještě na Karlšteině těch wěcí hledáno nenie. Neb na Karlšteině z lehkých příčin ne- býwá hledáno, než toliko kdyžby JKM rozkázati ráčil, anebo že by toho pro 64*

Strana 494
494 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. dobré koruny této znamenitá potřeba byla. I chcme tu wěc a žádost WM“ rád w paměti mieti, a kdyžby najprwé na Karlštein pro hledánie kterých potřeb wysláno bylo, chcme při tom i wašich wěcí poručiti hledati. Jakož jest pak panu Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, purkrabí na Karlšteině, ta cedule, na kteréž ste ty wěci poznamenati ráčili, k schowání dána a k připomenutí poru- čeno, kdyžby tam k hledání kterých wěcí posláno bylo, aby to nemohlo zapo- menuto býti. A cožkoliwěk nalezeno bude, to WMem rádi oznámiti chcme po swém poslu, prosiec přitom WM“, abyšte w tom malé a ne dlúhé showěnie mieti ráčili; neb netoliko w tom, ale we wšem jiném, kdežbychme WM m jakožto pánóm a přátelóm našim milým dobrú přátelskú wuoli okázati mohli, že máte nás WM k sobě powolné naleznúti. Dat. 62. Petr z Rosenberka kraji Žateckému: aby sjedauce se zároweň jiným krajům wolili osoby, ježto ku králi do Prešpurku jeti mají. W Praze, 10 Jul. 1499. (Koncept arch. Třebon.) Petr z Roznberka haitman kr. Č. oc. Urozeným a statečným rytieřóm a wlá- dykám kraje Žateckého, přátelóm mým milým. S. s. W. ur. a st. páni a přietelé milí! Jakož páni rytieřstwo králowstwie Českého we wšech krajích sjesd sú měli, kdež wy také w kraji wašem w Žatci sjeti ste se měli pro tu potřebu, aby osoby z sebe wybrali, kteřížby k králi pánu našemu JM“ jeti měli o ty potřeby, kteréž wás tajny nejsú. I zprawen jsem, že toliko w kraji wašem toho sjezdu jest nebylo; kdež se tomu diwím, že ta wěc jest skrze wás zanetbána. I poněwadž JKM pán náš najmilostiwější ráčil jest nám již oznámiti, kteříž z pánuow, z rytieřstwa a z měst k tako- wému wyslání z krajów wywoleni jsú, aby na hod panny Marie na nebesa wze- tie k JKM“ do Prešpurka přijeli: i protož na miestě JKM“ na wás žádám, abyšte mezi sebú w Žatci ten sjezd drželi na den S. Maří Magdaleny najprw příští konečně, a tu abyšte z sebe osoby wywolili a spuosobili, kteřížby k již- psanému času k JKM“ podlé jiných, kteříž ze wšech krajów již wybráni jsú, do Prešpurka jeli. Jakož o wás nepochybuji, že se w tom podlé rozkázanie mého zachowáte a s jinými dobrými lidmi koruny české w té wěci srownáte. Dán na hradě Pražském, w středu před S. Markretú léta oc. lxxxxIx°.

Strana 495
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 495 63. Král Wladislaw pánům kraje Čáslawského: aby účastny se činili přípraw k sestaweni knih zřízení zemského. Na Budíně, 27 Aug. 1499. (Kopie arch. Kutné hory.) My Wladislaw z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Morawský oc. urozeným pánóm kraje Čáslawského, wěrným našim milým, milost naši králowskú a wšecko dobré wzkazujem. Wěrní milí! Za to máme, že wás tajno nenie, kterak jest w předešlých časiech na tom zuostáno, aby páni i také rytieřstwo sjeli sě w témdni po S. Jeronymu na hrad Pražský: a tu aby w to nahledli. což se nálezuow dotýče wuobec, aby to wybráno, bylo, což jest potřebného, a w jedny knihy wepsáno, a to již potomně a budúcně aby držáno bylo za práwo. I tak sme rozuměli, že rytieřstwo wybrali sú z sebe z každého kraje šest, aby sě k témuž času sjeli a při takowým wyhledáwaní byli. A protož wás wšech i každého zwlá- ště, kteříž stawu panského užíwáte, napomínáme i přikazujem, abyšte k témuž času du Prahy přijeli, a při takowém jednání wšickni osobně byli pro obecní dobré. Pakli budete chtieti které z sebe wybrati a jim na swém miestě plnú moc dáti k takowému jednání a rownání, to buď při waší dobré wuoli. Dán na Budíně, w úterý po S. Bartoloměji, anno regnorum nostrorum Hungariae nono, Boemiae vero vigesimo nono. Ex commissione propria Majestatis Regiae. (Nota coaeva in tergo: „list krále JM“ pánóm kraje Čáslawského." 64. Pamět o přehledowání desk zemských (pro sepsání zřízení zemského.) Bez datum (r. 1499.) (Rkp. Talmb. 216. Gersdorf. 205) Tito páni jsau dsky přehledowali: Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwí Českého; Puota z Rizmberka, najwyšší sudí králowstwí Českého; Jiřík Berka z Dubé, najwyšší sudí dworu krále JM“; Petr z Šternberka a z Leštna; Zdeněk Kostka z Postupic a na Nowém Hradě; Zdeněk Lew z Rožmitála a z Blatné, purkrabě na Karlšteině.

Strana 496
496 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. A tito z wládyk: Albrecht Rendl z Aušawy, prokurátor krále JM“; Wáclaw Solský z Sulejowic; Otík Kamenický z Stropčic; Jan Dubecký z Dubče; Wáclaw Záruba z Hustiřan; Heřman z Wojslawic, purkrabě Karlšteinský; Jiřík Rynart od Dubu; Wilém Černín z Chuděnic: Woldřich Satanéř z Drahowic; Zigmund z Liběchowic ; Bohuněk z Křičowa. 55. Zápis sněmu mimořádně w Prešpurce u přítomnosti krále Wladislawa držaného, jímžto také snešenín sěmu předešlého Pražského došlo stwrzení. W Prešpurce, 12 Nov. 1499. (Kopie arch. Třebon. z r. 1534.) „Zuostánie Prešpurské, w kwaternu trhowém, léta tisícého CCCCXCIX, w pátek o suchých dnech adventních“ (= 20 Dec. 1499.) Zjednánie, kteréž se jest w Prešpurce mezi pány, rytieřstwem a městy králowstwie Českého w přítomnosti krále JM“ stalo*), což se hlasuow dotýče k obecným wěcem: k kterémuž přistupujem a swolujem každý sám za se, cožby obecného dobrého budúcně jednati mělo, a na takowé wěci aby sněmowé obecní walní pokládáni byli, tak aby na takové sněmy chudí i bohatí jeli, a což by tu z swobodné wuole zawřieno bylo, to aby držáno bylo ode wšech; a by pak z kteréhožkoli stavu několiko osob se wytrhlo, k tomu žeby neswo- lowali aneb žeby na sněm nepřijeli, to aby obecnému swolenie ke škodě nebylo. Item toto se znamenitě wymieňuje, jestli žeby se třie hlasowé z jakéžkoli příčiny woč swolili, ježto by to swolenie proti práwóm a swobodám a nebo obdaro- wánie králowstwie Českého bylo, aneb proti swobodám a weysadám kteréhož ko- liwěk jednoho obywatele, tehdy proti tomu swolenie jestližeby se jeden nebo wiece jich zepřeli, nemají k tomu tištěni býti žádnú měrú, by proti swým swobodám *) Srown. Zřízení zemské r. 1500, čísl. 472 nahoře na str. 228; it. str. 266.

Strana 497
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 497 měli to jemu swoliti, leč z dobré a swobodné wuole budú to chtieti učiniti. Pakliby o to pře byla o jeho swobody, tehdy král JM' i budúcí králowé Čeští mají to rozeznati a rozsúditi mezi stranoma w Čechách a jinde nic, a on aneb oni aby utiskán od toho nebyl dotud, dokudž by rozsúzen aneb rozsúzeni nebyli. Pakli by kto co wyprosil na JKM“, neb na budúcích králech Českých jakú sobě wýsadu aneb swobodu, ježtoby proti našim starodáwným práwóm a swo- bodám a wýsadám bylo, kteréhožkoli stawu, to má w nic obráceno býti. Item wo najwyšší písařstwie zemské tak zuostáno a zawřieno jest, že najwyšší písař zemský má pohoněn býti jedním kmetem z wládyk, kteříž w súdu zemském sedají. It. Což se poprawcí dotýče, toho král JM odložiti ráčil do prwního obec- nieho sněmu. It. Což se poprawcí po krajích dotýče, tak o tom zuostáno jest, že král JM má jej jmenowati z každého kraje dwě osobě, jednu z pánuow a druhú z rytieřstwa, kteříž budú mieti ty kraje řéditi a opatrowati, tak jakž toho potřeba kázati bude. It. Což se jorgeltuow dotýče, to má již wymazáno býti, aby je zase bráti mohli podlé obyčeje starodáwnieho. It. Což se těch zámkuow dotýče, kteřížby od cizozemcuow kúpeni byli, to se má na obecném prwniem sněmu rozwážiti, a při čemž ta wěc tu narow- nána a postawena bude, to při tom stane. It. Což se dělánie peněz grošuow krále JM“ dotýče, jak a kde mají dě- láni býti, to buď tak a při tom zuostaweno, jakž se jest od starodáwna zacho- wáwalo, aby u Hory dělány byly. Než což se zlatých dotýče, ty dělány buďte, kdež se králi JM“ zdáti a líbiti bude w kornně České; než JM to opatřiti má, aby se ti zlatí dobří a s takowú přísadú dělali, jakož jest to od starodáwna bylo. A ten kdož ty zlaté JM“ dělati bude, má přísahu králi JM“ a zemi udě- lati, aby je tak a na tolik graduow dělali, jakož jsú od starodáwna děláni bý- wali, a jmenowitě má každý zlatý xxm graduow mieti a držeti. It. Hajtman zemský, buď nynější neb budúcí, kterýžby na miestě JM“ posazen byl, ten má w Praze býti a tu súditi a jinde nic. It. Což se súdu purkrabie Pražského dotýče, tak o tom zřiezeno jest, že při purkrabí nynějším i budúcím při súdu jeho sedati má najméně šest urozených dobrých lidí, a ti k saudu přísahu udělati mají. It. Což se wpisowánie we dsky zemské potřeb zemských dotýče, koli- krát by toho kdy která takowá zemská potřeba přišla, ta nemá we dsky zem-

Strana 498
498 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. ské kladena ani wpisowána býti, leč w přítomnosti wšech tří stawuow, totižto panského, rytieřského a městského. It. Také na tom zuostáno jest, že se má wymazati z desk zemských ten odpor, kterýž jsú udělali pan Hradecký a pan Pernštainský. It. Což se erbuow dáwanie dotýče, ty JMKsk dáwaj komu ráčí, tak jako jest to prwé bylo. It. Což se pánuow nowých dotýče, ktožby w to wjíti chtěl, ten toho hleď na králi JM“ a pánech podlé obyčeje starodáwnieho, a ta oba kusy mají z desk wymazány býti. It. Což se dotýče puohonuow ze škod, nemají se před súd zemský ani před úředníky menší po rozsudku panském aneb po staném práwu poháněti. Než ten ktožby při wyhrál, má to hned úředníkóm menším jmenowati, z jaké chce summy ze škod winiti. A oni, úředníci, mají takowú summu w rejstra zapsati, a toho, na komž jest pře wyhrána aneb práwo ustané, mají ho listem po komorníku obeslati, a tu summu jemu w listu oznámiti, aby stál před nimi o suchých dnech najprwé příštích, když menšie úředníci saudí; a woni tu mají hned wo škody útratné a wo náklady, kteréž pro tu při wzal, wedle průwodu konec učiniti, a cožby neprowedl podlé práwa, při přísaze zachowati. Pakliby ten jsa listem po komorníku obeslán, nestál, mají naň stané práwo pro tu summu dáti, a po staném práwu práwo pustiti. A též kdožby w komoře při wyhrál aneb práwo ustál, aneb menšieho úřadu a také u dworského, mají tiem spů- sobem hleděti o škody útratné, tak jakož se nahoře píše. Jestli že by pak puowod k těm škodám před úředníky nestál, tehdy má ty škody ztratiti; než bylliby nemocen, buď puowod neb obeslaný, mají nemoc podlé práwa zprawiti. It. Což se dotýče wýplat, kteréžby král JM' wyplatiti ráčil, aneb komužby od JM“ wýplata dána byla, anebo kterýby konvent chtěl co wyplatiti, ten na komžby ta wýplata byla, má od krále JM“ obeslán býti, nebo od toho, ktož by od JM“ miesto držel, a on má státi před JM“ neb před tím, ktož JM“ miesto drží, a swé majestáty neb sprawedlnosti ukázati, a tu má rozsú- zeno býti, muožli od něho wyplaceno býti čili nic, buď králowstwie neb ducho- wenstwie. It. Což se dotýče súdu purkrabského, kdež jest byl trojí puohon we dwú a we dwú nedělí až do šesti nedělí, tak jest zuostáno, aby byl jeden puohon w šesti nedělích, a wod toho puohonu má se dáti šest gr. českých, a kdež bylo dwoje hojemstwie we dwú a we dwú nedělích, aby bylo jedno ke čtyřem nedělém. A jestli žeby tu kto práwo ustál před tím úřadem, tehdy purkrabě hradu Pražského má to hned na úředníky menší wznésti, aby ten, ktož dal na sobě práwo ustati, od nich listem po komorníku obeslán byl, aby před pány

Strana 499
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 499 saudu zemského stál wo suchých dnech najprwé příštích, a páni mají w úterý jeho odpor wyslyšeti, proč jest na sobě dal práwo ustáti, a dále rozwážiece, nemělliby slušného odporu podlé práwa, tehdy aby na takowého práwo we dwú nedělích puštěno bylo. A jestli že by pak ten statku na dědinách neměl, tehdy má se na takowého list zatýkací od purkrabí dáti, a wod toho listu má dáno býti puol kopy gr. A kdyžby kto list puohonný od purkrabí wzal, má od něho dáti šest gr. českých. A ten kdož pohánie, wopatř se jistým poslem, po kte- rémž ten list poslati má. It. Purkrabě kdež by na meze jeti měl, tehdy puowod má poň přijeti na hrad Pražský a má jemu dáti pět kop gr. Českých a strawu, i fórú má jeho opatřiti, až na meze přijede. A pohnaný má také jemu dáti pět kop gr. Českých, i jej zase strawú i fórú až na hrad Pražský opatřiti a dowesti. A puowod na těch mezech má purkrabí přidati řečníka, richtáře a VI konšeluow přísežných; a pohnaný též VI konšeluow přísežných má přidati; a která strana křiwa zuostane, má druhé straně zase nawrátiti, což jest na purkrabi i na stra- wu naložil. A listy purkrabě súditi má wedle starodáwných nálezuow; a listy toliko na dluhy, kteréžby swědčily na peníze, súditi má, jináč nic. A při tom úřadu od zapisowánie swědkuow má se bráti po jednom groši Českém. A li- stownie swědomie při úřadu purkrabském nemá přijímáno býti, než má pohnati listem swědka od úřadu purkrabského, a ten má wyznati na swú wieru a na swú duši. A také jestližeby kto před purkrabí při nálezem prohrál, má uručiti tomu, proti komu jest při prohrál, aby jemu to we dwú neděléch dal, což jest jemu přisúzeno. Pakliby neuručil, má jej purkrabě do wěže wsaditi, a wodtud nepropúštěti, duokudž nálezu dosti neučiní. A dobrých wolí na papíru purkrabě súditi nemá, než na pergameně s wisutými pečetmi, jakož od starodáwna bylo. Než kteréž jsú předešlé dobré wuole, ty mají tu dosúzeny býti. Než kteréžby dobré wuole datum w nich swědčilo od swatého Jiří najprw příští, ježto by na papíře byli, ty již súzeny ani moci mieti nebudú. Item. Kdyžby pán buoh pana Jence neuchowal, ktožkoliwěk po něm budú býwati purkrabí Pražští, ti mají purkrabi hradu Pražského dáwati xxv kop grošuow Českých do roka, a strawu naň a na jeho čeleď, a na tři koně wobrok i podkowy. It. Což se manstwie a léna dotýče, kteréž jest wně a ne w zemi České, toho král JM ani budúcí králowé swoboditi ani prodáwati nemají bez wuole wší země. 65

Strana 500
500 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. *) My Wladislaw z boží milosti Uherský Český oc. král, markrabě Mo- rawský oc. jsúce prošeni a žádáni snažnými prosbami od pánuow a rytieřstwa, Pražan a jiných posluow z měst králowstwie Českého, abychme pro zwelebenie a rozšířenie a pro dobré koruny České ráčili je z zawedenie, w kterémž to krá- lowstwie jest, wywesti ráčili. Kdež my znajíce takowú slušnú žádost a prosbu jejich, a k tomu potřebu i zašlost, skrze předky naše krále České uwedenú, buď skrze zástawy, připisowánie žiwotuow, dáwanie zámkuow a měst téhož krá- lowstwie, zwláštní milostí naší k tomu hnuti jsúce, a to opatřiti chtiece, aby swrchupsaní zámkowé, města aneb jiná zbožie s jich příslušenstwiem králow- stwie Českého, kteréž nám nynie w rukú jsú a w držení našem, aneb potomně námi aneb budúcími našimi, králi Českými, k wýplatám a k držení našemu přijdú, takto o tom k prosbám swrchupsaných pánuow a rytieřstwa, Pražan a posluow od měst téhož králowstwie, s wolí a radú jich ustanowujem, kteréžto ustanowenie a zřiezenie drženo býti má neporušitedlně od nás i od budúcích našich králuow Českých. Najprwé což jest koli předky našimi aneb námi od králowstwie Českého k dědictwí preč dáno, při tom každý zuostawen býti a to držeti i toho poží- wati má, buď zámky, města, městečka aneb wesnice w králowstwie Českém le- žící. A ktož pak koli které zámky, města, twrze, wesnice, aneb cožkoli jiného zápisy předkuow našich i od nás držie, ti wšickni toho užiti mají tak, jakož ti zápisowé swědčí a ukazují. Než po dnešní den nemáme my ani budúcí naši králowé Čeští nic wíc od králowstwie zastawowati, ani dědicky dáwati, ani kte- rých summ připisowati, aneb žiwotuow přidáwati, bez rady wšie země České, ani zámkuow, kterýchž nynie w drženie jsme aneb potom budeme, nikterak za- pisowati ani zawazowati nemáme nižádnému. Než chtělilibychom pak buď my aneb budúcí naši, králowé Čeští, které zámky, města, městečka aneb wesnice zastawiti pro potřebu zemskú, to máme a moci budeme učiniti s radú wšie země a wolí, a jináč nic. Paklibychom přes to co zastawili aneb dali, a pro- dali bez rady a wuole wší země buď my aneb budúcí naši králowé Čeští, též dánie, prodánie, zástawa, žiwoty, zapsání aneb summy připisowánie žádné moci mieti nemá a mieti nebude. A ktožby přes toto swolenie a ustanowenie naše k prosbě a k žádosti swrchupsaných wěrných našich zřiezenie po tento den ji- naké sobě zápisy buď od nás nebo od budúcích našich králůw Českých zjed- nal a obdržel, ty my wšecky mocí naší králowskú a tiemto ustanowením mo- říme a w nic obracujeme, tak že žádné moci ani které pewnosti mieti nemají *) List následující dán byl také co zwláštní majestát, králowau rukau podepsaný, jakož i do Zřízení zemského r. 1500 pojat a tam na str. 244 — 6 pod číslem 469 již také wytištěn jest.

Strana 501
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Ceském, 1499. 501 a nebudú. Než chtělilibychom komu wýplatu dáti na ta zbožie, kteréž jiní od králowstwie držie, tak a w té summě, jakžby jeho předešlí zápisowé ukazo- wali, takowú wýplatu dáti muožem a moci budem, i s budúcimi našimi králi Českými, z milosti našie, žiwotuow na tom žádných ani sum nepřipisujíce. Což se pak manstwie dotýče, kteréž jsme my aneb předkowé naši králowé Čeští preč dali dědicky w zemi České, to dánie w swé moci státi má; a což bychom napotom komu dáti chtěli manstwie w Čechách, to dobře učiniti muožem a mo- ci budem. A tiem wšiem obyčejem, jakož se nahoře píše, chceme aby od nás i od našich budúcích králuow Českých zachowáno bylo w markrabstwí Moraw- ském, w kniežetstwie Slezkém, w markrabstwie Lužickém a w Šesti městech beze wšeho přerušenie*). A dále, pro budúcí pamět a uwarowánie zmatkuow, mají wypsány býti z registr kanceláře naší i předkuow našich králuow Českých wšecky předešlé zápisy zámkuow, měst, twrzí, městeček a wsí, též na léna wokolních zám- kuow našich koruně České příslušejících; a ty wšecky přípisy wypsané a pečetí naší zapečetěné dáti se a položiti mají na Karelštain wedle jiných pri- vilegií; a to z té příčiny, jestli že bychom co buď my aneb budúcí naši krá- lowé Čeští komu co nad to zuostánie a ustanowenie nad prwnie zápisy zapsali, aby se to w těch rejstřích nalezlo a wohledalo. Budeli komu co nad to při- psáno, toho žádný užiti nemá a moci nebude na budúcí wěčné časy. Než pokudž jeho předešlí zápisowé swědčí a ukazují, kromě rukojmí, kteříž jsú slíbili, ti mají dskami wymieněni býti. It. Služebníci u panského neb rytieřského aneb městského stawu, z těch tří stawuow, kteří by jedni u druhých slúžili, páni jich se k nim zachowejte jakož jest od starodáwna býwalo, a úředníci i služebníci zachowejte se proti pánóm swým též. Pakliby který pán kterého služebníka bez winy wo hrdlo připrawil, aneb do wěže též bez winy wsadil, a držeti kázal, a pustiti nechtěl, aneb jej sobě bez winy zapsal, aneb jeho bez winy slibem zawázal, chtě aby u něho přes rok swuoj doslúžený dále slaužil: tehdy přátelé toho jistého mohú z každého stawu pána jeho aneb pány pohnati před saud a práwo zemské, a on nebo oni powinni jsú z toho odpowiedati; neb každý služebník, doslúže roku swého, můž od pána aneb od pánuow swých ústně anebo listem odpuštění *) Až potud jde list králowský zwláště wydaný, a wšak s přidanau zwláštní zawírkau, kterauž wiz nahoře na stránce 226. 65*

Strana 502
502 wzíti. Než úředník, ten má odpuštěnie wzíti než ústně, a počet má napřed uči- niti a ze wšeho práw býti. It. S ručnicemi ani s kuší aby žádný nechodil ani nejezdil z panského, rytieřského, městského stawu, jeden druhému na gruntiech jeho bez jeho wuole a wědomie, než gruntuow swých každý z těch tří stawuow požíwej, jak se je- mu zdá; kromě shonuow a podsedkuow, těch býti nemá podlé prwnieho zuo- stánie. Pakliby kto koho na swých gruntiech s ručnicí neb s kuší zastihl na mysliwosti, aby jemu ručnici s tiem, což u sebe má, pobrati mohl, a tomu pokutu, na číchžby gruntiech jezdil, pět kop gr. Českých dal. Než sedláci žádné mysli- wosti wésti ani užíwati nemají na gruntiech swých ani cizích s ručnicemi, ku- šemi, tenaty, jámami ani jinými obyčeji, leč na to kteří od starodáwna od králuow JM“ wýsady mají, a těch užíwejte. Než jestližeby který sedlák buď na swém neb na cizím chycen byl, an po mysliwosti jezdí neb chodí, lečby jemu pán jeho rozkázal po swých gruntiech k swé potřebě, má jemu pobráno býti, což se u něho najde, a k tomu ať tejden u wěži sedí a kopu gr. dá tomu, ktož jest toho nalezl. Než sietkami, sklony i lepem mají mysliwost s wolí pá- nuow swých wésti, čiež jsú grunty. It. Ti poprawce toto činiti mají: očby se země swolila králi JM“ k po- třebě a zemi, tehdy mají každý swuoj kraj řéditi a zprawiti podlé swolení zemského. It. Zlodějuow mají pilni býti wedle nálezuow wobecních, a powalečuow kárati hleděti, a kostkáře po krčmách wyzdwihati. It. Ruoznice kteréžby po krajích byly a swolili se na ně, ty aby row- nali, chtieli to na se wzieti. It. K sněmuom obecním aby jezdili a zprawili, jak se w krajích děje, kdyby králem JM“ položen byl. It. Při poprawách tak se zachowati mají, jakž se w zemi swolí a nau- čenie mieti budú od země. It. Poprawce mají to opatrowati, jestližeby zwěděli, an kto newody anebo kterékoli jiné příprawy na lowenie ryb má, a nemá řek ani potokuow ani ry- bníkuow, mají jemu to pobrati. Též také aby sedláci tenat neměli, leč kteří od králuow wýsady mají. Pakliby je přes to měli, aby jim je pobrali. Též také jestližeby kto na shony honili, kteráž pokuta, jestližeby pána neb zemenína chytili aneb i měštěnína, kterýž na zemi má, kdež jest měl propadnúti králi L. kop gr., to má propadnúti poprawciem. Jestliže by se kdy trefilo, an kteří zloději jsúc honěni ujeli na který zámek neb twrz, má žádáno býti od těch, kteří honie, aby jim wydán byl. Pakliby ho wydati nechtěli, mají ti, kteří ho- nie, tu při tom zámku zuostati a poprawcem dáti wěděti o takowých zlodějiech; Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499.

Strana 503
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 503 a poprawce komužkoli dadie wěděti w tom kraji, mají s nimi táhnúti a těch zlodějów dobýwati; a dobudúli toho hradu neb twrze, ten kraj bude moci to sobě obrátiti ku potřebě toho kraje. It. Což se dotýče saudu komornieho, ten se nynie držeti dwakrát do roka má, jeden na swatého Martina a druhý na Swátosti; a kdož k němu chce po- hnati, má jmenowati, a w listu má státi, z čeho pohánie, a od listu puohon- nieho má dáti dwa gr. Česká od každé osoby, a pohnanému má list dán býti dwě neděle před swatým Martinem aneb dwě neděle před Swátostí; a když přijedú ku puohonu na S. Martina neb na Swátosti, mají se dáti u písaře w rejstra znamenati, že stojí oba, a má každá osoba od toho znamenánie po je- dnom groši dáti. Pakliby který nedal, nemá jemu jeho pře čtena býti leč dá, a pohnaný má panem hajtmanem připrawen býti, aby také ten groš dal. A jestli že kto při obdrží buď saudem aneb staným práwem, má památného dáti iiii groše české. Puowod obdržíli při, má mu dána býti relací k úředníkóm Pražským, a od té relací má dáno býti písaři iiii gr. české; a když ta relací každému přinesena bude, má tam od ní dáti VI gr. česk. A oni mají jemu úmluwčí list dáti, a práwo předse pustiti na tu summu, kterúž jest saudem ob- držel aneb staným práwem. Neb kdyžby kto jsa z které pře do komory po- hnán, nestaneli, ztratí tu při; nestaneli ani mocného poručníka listem na swém miestě nepošle puowod, neztratí než toliko puohon, a pohnaný bude jej moci ze škod winiti podlé nahoře dotčeného swolenie, a pówod zaplatě škody podlé rozeznánie nahoředotčeného, bude moci zase z té pře pohnati. A w komoře toliko jedno hojemstwie má se bráti buď při S. Martině neb při Swátosti; ktož hojemstwie wezme, znamenáno jest to w registrách, a má od toho znamenánie dáti jeden groš český. A kteříž by se swědkowé do registr zapisowali, má od každého swědka dáno býti jeden groš český. A listowní swědomie má též také přijímáno býti. A ktož w komoře při wyhrá aneb práwo ustojí, muož druhú stranu ze škod winiti. A relator má z komory dán býti, a ten má úředníkóm Pražským oznámiti: že jest ten při wyhrál anebo práwo ustál, z jaké summy ze škod winiti chce; a úředníci mají tu summu w registra zapsati a tomu list dáti, kdož ze škod winiti chce, a w wině postawiti, z jaké summy, aby před námi stál o suchých dnech najprw příštích když saudie, aneb při swatém Jeronymě; a což ten škod prowede na jich schwálenie anebo zprawí wedle práwa, to má jemu dáno býti we dwú nedělích; pakliby nedal, mají jemu naň práwo pustiti předse; pakliby na zemi neměl, mají naň zatykací list dáti, a od toho puol kopy gr. má dáno býti. Než jestli žeby ten nestál, jsa od úředníkuow o ty škody obeslán, mají naň dáti stané práwo a práwo naň předse pustiti, jakož nahoře dotčeno jest. Než jestli že by nemocen byl a kto ho za nemocného

Strana 504
504 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. položil, ten nemoc zpraw wedle práwa. Než jestli žeby puowod k těm ško- dám nestál, pakliby puowod k rozsúzenie té pře nestál, tehdy ty škody ztratí, z kterýchž jest pohnal. Léta MCCCC'xcIx páni JehM', rytieřstwo, Pražané i jiná města i wšecka obec králowstwie Českého na sněmu obecném, kterýž držán po S. Remigii z rozkázanie krále JM“ wůbec swolili jsú se a na wěčné budúcí časy kázali zapsati: Najprwé, jakož jsú byla powstala mnohá kyselenie a nelibosti mezi lidmi skrze řeči a klewety, kteréž wěci, kdyžby w čas přetrženy a zastaweny nebyly, wědomo jest, žeby ruoznice, nesnázi a nejednoty škodné mezi wšemi stawy krá- lowstwie tohoto powstati mohly: a protož pro swornost, upokojenie a jednotu wšech stawuow prwotně ty wšecky řeči klewetné mají mezi wšemi stawy i mezi zwláštními osobami naproto minúti a k žádným dalším swáduom nejíti, než na tomto na budúcí čas ta wěc po tento čas aby stála po dnešní den: jestližeby kto jaké řeči rozpráwěl, aneb mezi lidmi wynášel o zkázu krále JM“, o saudu zemském, o stawu panském, též i o rytieřském a městském, i ktožbykoli kte- réhožkoli stawu směl takowú wěc mluwiti, přijda k komužkoliwěk a takowé řeči jemu mluwil, aby ten, komuž by mluweno bylo, takowých řečí k sobě nepři- jímal, a hned, ktož by k němu mluwil, aby takto řekl: chcešli to před jinými dobrými lidmi mluwiti? dieli ten jistý: že chce mluwiti, tehdy ten, k komuž jest mluweno, má k sobě přiwolati dwa anebo tři dobrá člowěky, ti aby mohli od něho slyšeti, aby před nimi mluwil. Tehdy ti wšickni dobří lidé, což by od něho slyšeli, aby wznesli na krále JM, na pana hajtmana JM' miesto JMKské držícieho, a jestliže by na koho takowá nešlechetnost shledána byla, ten aby skutečně na hrdle trestán byl. Jestli že by pak kto s takowú řečí přijda jeden k druhému, a on mu řekl, chcešli to před jinými dobrými lidmi mluwiti, a on žeby řekl, že nechce: tehdy aby mu hned řečeno bylo od toho, komuž jest mluwil: wíce ke mně s takowými řečmi nechoď a buď mne prázden. It. krále JM“ o to s pilností prositi, aby JM' takowý spuosob ráčil při nás při wšech stawiech a poddaných swých zachowati a jedněm na druhé ta- kowým klewetným a sečným řečem newěřiti, a pro klewety nemilosti a hněwu bez skutečného poznánie k nám nemieti. Než prawilli by kto co wo kom před JMKeń, to aby bylo k miestu wedeno a JM aby ráčil takowého jmenowati, a tudy JM tím snáze takowých klewet zbawen bude.

Strana 505
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 505 Léta oc. xcIx na témž sněmu obecném páni JM, rytieřstwo, Pražané i jiná města i wšecka obec králowstwie Českého swolili jsú se a na wěčné časy budúcí kázali zapsati: Aby žádný skrze se ani skrze jinú osobu nesměl prositi z pánuow ani z rytieřstwa za žádný úřad zemský za žiwnosti kteréžkoli osoby, kterýžby úřad zemský držal z pánuow neb z rytieřstwa, chtě sobě neb swým dětem neb komu jinému prositi, dokudž ještě ty osoby žiwy jsú, kteříž ty úřady zemské drží; pakliby kteří úřadowé zemští wyprošeni byli jakýmkoli obyčejem před tímto swolením, anebo žeby na ně majestáty kdo měl, aneb jakúžkoli jistotu aneb dědičně, že to žádné moci mieti nemá proti tomuto našemu swolenie a zřie- zení, neb ti úřadowé mají býti swobodni, a ten úřad tak umrlého aby JM" s radú panskú a wládyckú dobrému cti zachowalému pánu neb rytieřskému člowěku ráčil dáti, kterémužby stawu ten úřad příležel, a kterýžby se zemi ho- dil. A ktožby koli přes toto swolenie wyprosil po dnešní den a toho požiti chtěl, ten a takowý aby čest i hrdlo ztratil, a statek jeho aby na krále JM' při- padl. Pakliby který pán neb wládyka, drže úřad zemský, jej wzdal dobrowolně, ten úřad JM s radú pánuow a wládyk, k kterémužby stawu náležel, aby JM ráčil dáti podlé swrchupsaného zuostánie. A jmenowitě za tyto úřady nemá prošeno býti: za purkrabstwie Pražské, hofmistrowstwie zemské, komornictwí zemské, súdstwí zemské, kancléřstwie — úřadowé panští; za písařstwie zemské, podkomořstwie, purkrabstwie Hradecké — úřadowé wládyčtí. A purkrabstwie Karelšteinské, ten úřad jest společný, též zaň prošeno býti nemá. Což se mar- šalstwie zemského dotýče, král JM ráčil k tomuto powolení swé dáti: neucho- walliby buoh smrti bez dědicuow nynějšieho pana maršalka, že ten úřad má též tak zuostati w tom spuosobu bez dědictwie, jakožto swrchupsaní úřadowé zemští. A jakož se páni Dubští hlásí, žeby k tomu úřadu sprawedlnost mieti měli, neuchowalli by nynějšíeho pana maršalka buoh smrti bez dědicuow, při- šloliby k tomu a oni to dostatečně wokázali, že k tomu sprawedlnost mají: což jistého wokáží, toho také podlé sprawedlnosti mají požiti. A k tomu na- šemu swolenie máme JM“ králowské prositi za milostiwé k tomu powolenie, pro budúcie škodné tohoto králowstwie. A Wilém z Pernšteina, najwyšší hof- mistr králowstwí Českého a Jindřich z Hradce, najwyšší komorník králowstwí Českého, k tomuto swolení o ty úřady přistúpiti jsú nechtěli, žádajíc wšech spolu ze wšech stawuow, že před JKM“ chtie jim na to přátelskú odpowěď dáti, a že jimi obecné dobré rušeno býti nemá, a že to poznati mají, než že také nějakú potřebu JM“ oznámiti mají. It. Také swoleno jest, aby pře stranné minuly a od úřadu listem osoby aby nebyly obsielány, než wšichni aby sebe hleděli práwem; než wdowy a si-

Strana 506
506 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. rotci, jestli žeby které wdowě jejie wěno nepostúpeno neb odjato bylo, aneb sirotkuom kto statku sstúpiti nechtěl, přijdúc před úředníky menší, aby se opo- wiedali, od koho se jim to děje. A úředníci aby tu neb ty osoby listem obeslali, aby před pány JM“ na plném saudu stáli neb stál ten úterý po zasednutie saudu najprwé příští, a tu aby hned úředníci toho znamenali, kto se opowie prwé který den, tak pořád, kto potom se opowí, a ten potom slyšán buď. A tu na ten den na koho úředníci zawolají, ten toliko s přátely wstup do šran- kuow, a žádný jiný, ani na pány JM' wolaj; pakli kto zawolá a wstúpí do šrankuow, ten pokutu nes podlé prwnieho swolenie. It. žádný z pánuow ani z wládyk z saudu zemského aby nemluwil, lečby pan sudí nejwyšší na místě swém komu poručil, a wotáček žádných aby k stra- nám nebylo; než jestli že by se oč páni w saudu dělili, tehdy má toliko pan sudí, neb ten komužby poručil, té straně mluwiti: páni rozkázali, aby swú řeč wopáčil a powěděl znowu. It. Aby žádné swědomie w saudu žádné straně nedáwal ústně, než tak, jakož za práwo jest od starodáwna, aby dskami bylo zapsáno, lečby se stra- ny swolily. It, kdož požene před saud zemský a přijde pře k slyšení, aby jich pá- ni z saudu zemského na přátelskú smlúwu nepodáwali, lečby strany se dobro- wolně sami k tomu podali; lečby se cti dotýkalo, to mějte páni JM z plného saudu moc. It. Páni JM' aby w saudu zemském na každý čas, když k saudu zem- skému přijedú, čtrnácte dní saudili, pokudž by toho potřeba kázala. It. Kdožby koliwěk žádal pána neb wládyky z plného saudu k swé při, aby s ním stál, má jemu dán býti. It. páni JM' mají ráno zasedati w saud zemský, a předse aby saudili, ničímž se nezaprázdňujíc. Jestližeby se kdy pak přihodilo a někto prostý neb hlúpý wo swú po- třebu k saudu přistúpil, neuměje potřeby swé powědíti: mají páni JM' tu moc, aby někomu rozumnému jednomu neb dwěma z saudu zemského poručili, aby se toho člowěka sprostného zeptal a sprawedlnost i potřebu jeho na něm wy- zwěděl, a jí wyrozuměl, a wyptaje se toho na něm, aby i to před pány pře- dewšemi stoje w šranciech powěděl; a na kohož koliwěk páni wokáží, buď z pánuow neb z rytieřstwa, má to každý bez odpornosti učiniti. It. Berně kterážkoli jest JM“ swolena, tak jakož swolenie dskami památ- nými zapsáno jest, každý aby dal s piw wařenie, jakož též swolenie ukazuje, konečně na suché dni wánočnie, což od suchých dní před s. Jeronymem přijde

Strana 507
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 507 do toho času s piw, a tak na každé suché dni má kladeno býti až do týchž suchých dní před S. Jeronymem; a ktožby nedal, JM aby se k každému mieti ráčil podlé toho swolení, jakožto k tomu, ktožby z obecného swolenie krále JM“ dobrého rušitel byl. A ta berně má kladena býti na rathúze w starém městě Pražském, a mají ji wybierati Jiřík Křinecký z Ronowa, Litwín z Klink- šteina z pánuow, Albrecht z Leskowce, podkomořie králowstwie Českého, Jan mladší Špetle z Prudic a ze Žlebuow z wládyk. A ti té berně nikam jinam obraceti nemají, než na dluhy krále JM“, kdež za JM' někteří z pánuow i z rytieřstwa rokojmě jsú; a na to slib učiniti mají o suchých dnech adventních najprwé příštích. A též ti, ktož penieze na úrocích mají, též se zachowati mají, na každé suché dni klásti mají tak jakož swolenie té berně ukazuje. A ti swrchupsaní páni a wládyky k wybieranie té berně wolení každého zname- nati mají, ktoby co které suché dni položil, a počet z nie učiniti mají oc. It. Což se rybnikářuow dotýče, kteříž w zemi České zuostati chtie, aby sobě brali dědičné pány konečně do Hromnic najprwé příštích; a jestli že by tíž rybnikáři kde který chtěl na rybnikářské dílo jíti dělati, má od swého pána list mieti, a w tom listu má jmenowáno býti k komu jde; a kdyžby i na tom diele dočkal, tehdy má od toho pána list mieti, u kohož dělal, a wezma ten list, má se zase k swému pánu wrátiti a ten list ukázati, u kohož jest dělal. Pakliby chtěl na jiné dielo jíti od datum listu toho we dwú neděléch, má sobě dielo zjednati. Pakliby se přes dwě neděle powálel, má wzat býti jako jiní zločinci, a též jestližeby kdy bez listu přišel, má wzat býti jako jiný zloděj; a též při- šelliby k swému pánu bez listu, má od něho skutečně trestán býti. Pakliby kdo takowého rybnikáře bez listu na dielo přijel, ten propadne x kop gr. če- ských poprawci toho kraje. A též jestli žeby pán zase rybnikáře bez listu do- muow přijal a jeho skutečně netrestal podlé pokuty nahoře dotčené, též pro- padne deset kop gr. českých poprawciem w Praze. A w jiných městech krá- lowstwí též se k rybnikářuom zachowajte pod pokutú nahoře dotčenú. It. Wšickni sirotci a neženatí lidé ti se mají konečně k swým pánuom wrátiti konečně do Hromnic najprwé příštiech, a takowí neženatí mají wšickni přistáti. Pakliby se takowý k swému pánu do času dotčeného newrátil nebo nepřistal a neslúžil, má wzat býti jako jiný zločinec. A ktožby takowého wzal, má poprawci dáti wěděti a zewně jmenowati, čieho jest člowěka wzal; a po- prawce má to dáti znáti, čí jest člowěk, aby jej wopatřil, aby se nepowálel; pakli by byl psanec aneb zloděj, aby jej kázal poprawce oběsiti. It. Žádný čeledi přístawné aby dále nedržel, když doslaužie, bez jeho wuole, než má jemu zaplatiti, a nechceli u něho dále býti, má jemu list dáti. že jest u něho doslúžil, a on s tiem listem dwě neděle pobuda, má se k swé- 66

Strana 508
508 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. mu pánu nebo na grunt, kdež rodičowé jeho, nawrátiti. Pakliby se dále přes ty dwě neděle powálel, má wzat býti týmž spuosobem, jakož se nahoře píše. Pakliby takowý který čeledín bez listu kde přišel, má wzat býti týž a po- prawci má dáno býti o něm wěděti, jakož jest nahoře dotčeno. A jestli žeby kto takowého neženatého bez listu přijal, ten poprawcowi propadni pět kop gr. českých. A čiež jest to čeledín byl a od něho utekl, ten muož k tomu hle- děti, ktož by jej přijal, podlé nálezu, kterýž jest wo čeledi. It. Wo služebnících, kteříž nejsú panského a rytieřského řádu, též se při nich má zachowáno býti, když doslaužie a nebo se powálejí, též při nich má zachowáno býti jako při čeledi. It. Jestli žeby kto čeledína, an doslaužil, přes jeho wuoli propustiti ne- chtěl a listu mu dáti, tehdy takowý anebo jeho přietelé budú to moci na po- prawce wznésti, a poprawce má toho obeslati, kdož jest tomu čeledínu neza- platil a listu nedal, a to wyslyšeti; a jestli že jest tomu čeledínu swéwolně za- platiti aneb listu dáti nechtěl, tehdy proti poprawcóm pět kop gr. českých jest propadl, a čeledínu hned před poprawci zaplatiti a nebo uručiti, aby jemu we dwú nedělí zaplatil; a též wo služebnících nahoře dotčených. Item o lidech dědičných nebo sirotciech, každý swých užíwati má tak, jakož od starodáwna bylo, a před poprawci nemá z nich odpowiedati. It. Jestli žeby kteří byli buď z rybnikářuow, z čeledi, aneb byli posti- ženi, žeby list falešný měli, ten ztrať hrdlo. It. Wo pastýře, kterýž w které wsi přistane a tu pase, má tu wobec za pána mieti; a když by u nich doslúžil a dopásl, nemají ho bez jeho wuole dále držeti, než zaplatiti i list jemu dáti mají pod dobrého člowěka pečetí, kterýž jest najblíže od nich. Než kteréž by město neb městečko mělo swú pečet, mohú jemu pod swú pečetí list dáti. Pakli by jemu nezaplatili a listu nedali, tehdy bude se on neb přietelé jeho moci mieti a na poprawce wznésti jako jiný čeledín, pod pokutú nahoře psanú. A jestli týž žeby ten pastýř nedoslaužil a utekl, nemá ho žádný bez listu přijieti, než má naň sáhnuti jakož nahoře dotčeno jest o čeledi. Pakliby jej přesto bez listu přijal, tehdy propadne pokutu jako o čeledi na- hořepsané. It. Jestli žeby kteří podruhowé ženatí kde přistawili, buď se k nim zacho- wáno pod těmi pokutami, jako o jiné čeledi. It. Každý swé podruhy opatruj, aby se nepowáleli a dělali. It. Podruhuow, kteřížby se odjinud buď pod pána neb pod rytieřského člowěka aneb do Prahy neb do kteréhožkoli města jiného králowského při- stěhowati chtěli, nemají bez listuow přijati býti. Pakliby je kto bez listuow

Strana 509
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 509 přijal a skutečně se k nim wedle pokuty nahoře psané neměl, ten propadne pokutu poprawcóm nahořepsanú, to jest pět kop gr. českých. A ti listowé mají jim dáwáni býti od pánuow neb od úředníkuow jich a od měst a od mě- steček pod jich pečetí. It. O čeledi drobné: nemá jich žádný k sobě přijímati bez wědomí a wuole jich rodičuow. Pakliby je kto přesto přijal, a ten by se ho doptal, ko- muž ten pacholík příleží nebo děwčička, buď od toho hned zase wrácen, ktož jej má, a k tomu dej kopu gr. českých tomu, čiež jest to čeledín. Pakliby toho kto udělati nechtěl, wznes to ten člowěk na swého pána, a ten pán na po- prawce, a poprawce k tomu dopomoz, aby se sprawedliwé stalo. It. Což se žencuow dotýče, sekáčuow, kopáčuow, řezcuow nebo buď do- máciech w zemi aneb cizozemcuow, kdyžby na ta diela přišli, mají pilně opa- trowáni býti, aby dělali nepowálejíce se; a kdyžby žeň nebo seč minula, nemá žádný dále takowým dáti se powáleti, kteříž jsú na takowá díla přišli, aby se zase wrátili, odkudž jsú přišli. Pakliby se přes to powáleli, tehdy se k nim mají mieti podlé pokuty nahoře dotčené. It. Což se cizozemcuow dotýče, kteříž chtí ustawičně w zemi České býti, ti mají sobě dědičné pány bráti; pakli jsú kteří neženatí, ti mají přistati, a při těch se má též zachowati jako při domáciech jiných čeledi, aby jim bylo spra- wedliwě placeno a zase trestáno, podlé pokut nahoře dotčených. It. Nalezli wuobec za práwo, že mocný otcowský poručník dskami učiněný aneb na list mocný králowský bez wýmienky nenie powinowat sirotkuom počtu činiti, a má moc jako otec, kromě na sirotčím statku wěna nemůž klásti. Než který by poručník otcowský s wýmienkami učiněn byl, a na se to poručen- stwie přijal, ten se zachowaj podlé wýmienky té, kteráž w poručenstwie polo- žena jest; než nápadu mieti nemá, leč by dskami neb zápisem pokázal, žeby to otec zřídil, že má mieti nápad. It. Nalezli wuobec za práwo, když dwěma anebo třem nebo kolikokoli osobám byloby jedním trhem we dsky kladeno, že tiem trhem společníci nejsú; než to společníci jsú, kterýmž by z milosti krále JM“ aneb pánuow JM“ na plném saudu spolek dán byl. Kterýžby koliwěk umřel bez zřízení dostatečného a bez dědicuow řádně pošlých, ježto by jemu podlé jiných trh swědčil, tu díl s mrtwého na žiwého připadnúti nemá, ale na najbližšieho přietele wedle ob- darowánie krále JM“, jakož jest bylo prwé za práwo w knihách primo Procopii V, xiii, že w jednom trhu, když jest několika osobám kladeno bylo trhem, že tím nejsú společníci a nápad. W prwních Wáclawa Hindráka, A, XXX. 66"

Strana 510
510 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. It. Nalezli za práwo, když by který poručník co prowinil proti králi JM“ nebo proti zemi, a měl statek sirotčie w moci swé, že to prowinění statku sirotčiemu ke škodě býti nemá. A král JM' bude moci to poručenstwie jinému dáti, jestli že by nebylo přietele žádného přirozeného, jakož jest to prwé bý- walo. Tertio Wenceslai, primo Nicolai, P. xi. It. Nalezli za práwo, kdyžby komu práwo staweno bylo, že tím stawením léta ke škodě býti nemají, jako prwé bylo, Tertio Wenceslai, N. xv. It. Nalezli za práwo, kdyžby společníci byli dskami učiněni a je- den umřel, žeby toliko dcer po sobě nechal: tehdy druhý společník neb jeho synowé mají jich odbýwati jako dcer swých wlastních. Pakliby spo- lečníci nechali dcer a žádného syna nebylo, tehdy ty dcery těch spo- lečníkuow mějte rowný díl w těch statcích wedle nálezu prwnieho. Quinto Mathie, A. v. It. Nalezli za práwo, že syn nejsa dielen otce swého a nemaje manželky, nenie powinen w saudu zemském žádnému odpowiedati z dědin otce swého, ja- kož bylo prwé za práwo nalezeno. Tercio Zdislai, B. xvu°. It. Nalezli za práwo, kteréžby koliwěk dědiny aneb dědictwí připadly příbuzenstwím wedle obdarowánie krále JM“ na nejbližši přietele, že též také zpráwci jsú powinni zprawowati tomu přieteli, na kteréhož připadlo to dědictwí, jako tomu, po komž jest naň připadlo; jakož bylo prwé Prokopii, V, xxvi; a též společníky, kdyžby na druhého společníka dědiny připadly, jakož o tom jest Wenceslai Andreae, M. vii. It. Nalezli za práwo, že páni za plném saudu omyl we dskách, jestli že by se stal beze lsti, že páni JM' to budú moci naprawiti na plném saudu, ja- kož prwé býwalo. Primo Wenceslai, Q. ix. Item. Nalezli za práwo: jestli že by kto pro nemoc aneb pro starosti ne- mohl ke dskám jíti aneb jeti, kdyžby úředníkuow požádali, aby dwa jeli nebo šli k takowému, a tu rekognici sepsali, což by wuole toho byla, komuž by šli neb jeli, a přijdúc relacii učinili a ji we dsky wepsali, jakož bylo prwé. Primo Nicolai, O. 11. It. Nalezli za práwo, že žádný člowěk nemůž přeswědčiti úředníkuow menších, leč by měl k swědomí z pánuow z lawic, aneb z wládyk, kteříž w saudu zemském sedají, jakož prwé bylo. Secundo Nicolai, B. 1. It. Nalezli za práwo tyto artikule, co má za moc počteno býti proti prá- wu: ktoby komu statek bral w odpowědi aneb bez odpowědi, mocí a násilém, když práwa jdú. It. Ktožby komu odpowěděl w mierné a pokojné zemi za řádu a za práwa, by pak jemu w té odpowědi nic neučinil, tehdy má pokutu trpěti též

Strana 511
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 511 jako pro nahoře psanú moc. A ktož by tuto nahoře psanú moc učinil, napřed statek jeho na krále JM připadnúti má, a má býti jako psanec, a nemá žád- ného práwa užiti proti žádnému, jakož nálezowé ukazují Primo Stephani, K. XVIlI, Quarto Mathiae, A. iii. Pakliby kto komu řekl: měj na mne péči, když se s tebú shledám, žeť to na hlawu wsadím aneb tě bíti budu: aby ten komuž to mluweno bude, poslal k němu dwa člowěky dobrá zachowalá kte- réhožkoli stawu, ználi se ten k tomu, žeby tomu odpowěděl; seználi se, že od- powiedá, trp pokutu swrchupsanú, pakli by se neznal a skutek potom učinil, ten také aby pokutu trpěl nahořepsanú. A ktožby koliwěk z moci pohnán byl, ten každý aby k wyhlášení póhonu osobně stál. Pakli by k wyhlášení póhonu osobně nestál, tehdy aby proto prwé přijel, než páni JM saud zdadie, a před pány JM'ni na plném saudu se wywedl, že jest bezelstně k wyhlášení puohonu přijíti nemohl. Pakliby se newywedl, zpraw to wedle práwa. Než každý o- sobně stůj, jsa z moci pohnán k rozsudku; pakli by nestál, tehdy takowý má obeslán býti od pánuow JM“ z saudu zemského, aby stál ty suché dni, ku kte- rýmž jest pohnán, dokudž páni z saudu těch suchých dní newstanú a newzda- die. Než jestližeby nemocen byl, nemoc má zprawiti podlé práwa. Pakliby kto koho požena z moci, i neprowedl naň žádné swrchupsané moci, ten aby dwě neděli u wěži seděl a puštěn nebyl, leč by pohnaný jej z té pokuty propustil a pohnaného odprosil wedle nálezu obecnieho, který jest wepsán Tertio Andreae, A, xvin, a k tomu aby dal pohnanému padesát kop gr. českých, a škody wše- cky, kteréžby pohnaný proto wzal, aby jemu napraweny byly, což by jich pro- wedl bez puohonu před úředníky Pražskými na jich schwálení. It. Jestli že by pak kto w čie se grunty uwázal, buďto lesy, lúky, dě- diny, řeky, potoky, anebo rybníkem na gruntiech cizí topil, a nebolito také lúky, lesy přesekal, aneb se w podacie aneb w grunty podacieho uwázal, a o to pře byla, ktožby to držal a těch gruntuow druhému po napomenutie postú- piti nechtěl, ten aby jeho pohnal z pychu a ne z moci. A bylliby naň ten pych uweden před pány w plném saudu, aby za ten pych napřed tomu, komu jest jej učinil, padesáte kop gr. dal a gruntuow těch jemu postúpil we 11 ne- děléch po rozsudku, a w těch dwú neděléch aby jemu škody wedle rozeznánie úředníkuow dal a zaplatil bez puohonu; pakli by ten požena z pychu, pychu neprowedl, zaplať druhé straně též wšecky škody, kteréž úředníky rozeznány a nalezeny budau. It. Nalezli za práwo, aby z knížat, z pánuow, z rytieřstwa, z Pražan ani z jiných měst, že žádný nemá kázati stieti ani smrti nižádnému žádné nečiniti za gleitem králowským, ježtoby ten gleit král JM hajtmanu králowstwie Českého JM“ miestodržící, oznámil, a hajtman to oznámil zemi: pakliby kto to učinil, že

Strana 512
512 má hrdlo i statek králi JM“ propadnúti. A též z nahoře wšech psaných sta- wuow že žádnému z panského, z rytieřského stawu ani z Pražan ani z měst smrti nočně nebo tajně za řádu nebo práw, dokudž jdú, bez wyslyšenie před práwem zemským žádný nemá dáti učiniti, ktožby koho nebyl pán jeho, krom zločincuow podlé zemského zuostánie. Pakliby kto to učinil, aby též sám hrdlo ztratil, jakož o tom nález w kwaternu menších zápisných léta oc. xcvii w so- botu po S. Marcellu: mezi syny Šlikowými. It. Nalezli za práwo, ktožby koli čeledínu kázal pryč, že naň wíce nemá sahati ani z něho poháněti, jakož o tom w bielých póhonných léta oc. xcm k suchým dnóm letničným, kdež Jan Čéček pohánie. It. Nalezli za práwo: každý nápadní wodu na swém gruntu muož jí po- jieti k swé potřebě, jakož w bielých póhonných nález léta oc. xciiii, kdež Heř- man pohánie k suchým dním adventním. It. Nalezli za práwo, kdyby který služebník, jsa w službě u pána swého, a jat byl, že se nemá ten služebník šacowati bez wuole pána swého, dokudž by oň stál a wywaditi jej chtěl a beze lsti jeho wywaditi nemohl; než jestli žeby který pán toho swéwolně zanedbáwal a newywadil, tehdy jestli žeby se slušně šacowal, nechtě o zdrawie i o hrdlo swé přijíti, tehdy jemu pán jeho má ten šacunk zase nawrátiti, jakož o tom nález w bielých puohonných 1487 léta. Než kdyby jel nebo šel bez wuole pána swého, aneb úředníkuow jeho, pán jeho nenie powinen zaň šacunkuow dáwati. It. Nalezli za práwo, jestli že by který služebník co učinil komu z roz- kázanie pána swého, a pán se k tomu seznal, a nebo to na pána toho prowede, že jest swólí pána swého to učinil, že o to ku pánu má hledieno býti. Pakli sám od sebe ten služebník co učinil, tehdy o to k tomu služebníku má hledieno býti, jako prwé o tom nález w bielých puohonných léta oc. lxii, kdež Beneš pohánie. It. Nalezli za práwo, ktožbykoli udělal zápis s místem a tiem zápisem dědictwie swé žeby někomu zapsal, a w tom žeby umřel a děti řádné žeby po sobě nechal: tehdy děti nebo jedno z nich, přijdúc k letóm sprawedliwým, muož na prázdné místo položiti, kohož se jemu zdáti bude, aby jim ten zápis propu- stil, jakož o tom nález w bielých puohonných léta oc. lxxxvi, kdež Kateřina oc. pohánie na zajtřie s. Jeronyma. It. Nalezli za práwo, že každý muož wodu na swých gruntiech pojieti, a po swých gruntích ji wésti a zase též po gruntích swých do starého toku ji pustiti. Nález o tom v bílých puohonných léta oc. lxxxxi k suchým dnóm adventním oc. kdež Tobiáš z Sulewic pohánie oc. It. Nalezli za práwo, kdyby kto požena koho, w žalobě před saudem že by stálo, že se dokládá desk aneb swědomie, a toho swědomie podlé práwa Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499.

Strana 513
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 513 nepokáže: že jest ten puohon na zmatek, jakož o tom nález w bielých puo- honných, kdež Wáclaw Kopanský pohánie Sigmunda léta oc. xci k suchým dnóm postním. It. Nalezli za práwo: ktožby kázal člowěku swému prodati a on jemu hodným člowěkem osadil, má jej propustiti a naň se wíce táhnúti nemá, aniž něho poháněti, by jeho člowěk byl, jakož o tom nález w bielých póhonných, kdež Wáclaw z Lobkowic pohnal léta oc. xci k suchým dnóm letničním. It. Nalezli: ktožbykoli u čiehožkoli člowěka čeledína swého aneb člo- wěka našel, má žádati toho člowěka, aby se jím ujistil, a potom na pánu jeho žádati, aby mu jej wydal, jakož nález o tom léta oc. lxxxix, kdež Jan z Pintic pohánie. It. Nalezli za práwo, že poručník králem JM“ daný neb příbuzenstwím, ježto statek urukuje, sirotkuom nemá prodáwati statku sirotčieho bez zwláštnieho powolenie krále JM“ neb pánuow a wládyk z plného saudu, jakož nález o tom w bielých póhonných léta oc. lxxxvi, kdež Laurin pohnal. It. Nalezli: ktožby koliwěk statek sirotčie, nemaje k němu práwa, odcizil a jej zapsal, potom sirotek přijda k letóm sprawedliwým, a potom žeby odporu newložil proti tomu we třech létech a w xvin neděléch, aneb práwem toho ne- hleděl, že též swé práwo promlčí, wedle nálezu starého Wenceslai Andreae, O. v. It. Nalezli wuobec za práwo: ktožbykoliwěk komu dskami aneb na moc- ný list králowský statek swuoj zapsal aneb zawázal, a potom jej prodal, ne- změně toho zápisu a neočistě, má na hrdle trestán býti jako úkladník a falešník. It. Nalezli za práwo: když by jeden druhému bez zápowědi dobytek za- jal na jakéžkoli škodě, ten kdožby zajal, obweď škodu hned lidmi hodnowěr- nými, a tu wedle zdánie neb rozeznánie těch lidí škodu zaplať ten, čížby do- bytek škodu učinil. Pakliby jeden druhému grunty swé zapowěděl, a přes tu zápowěd že by jeden druhému na škodě dobytek zajal, ten hned, komu se škoda stane, škodu aby též obwedl, chceli. A též wedle rozeznánie lidí ten jistý, čímž dobytkem se škoda stane, zaplat wedle toho rozeznánie; pakli ob- wésti nechce, tehdy dej z každého dobytka ten jistý, čížby dobytek byl, groš jeden český tomu, kdož jest dobytek ten zajal, protože jest přes zápowěď na jeho grunty hnal. A kdyžby jeden druhému chtěl grunty zapowědieti, daj jeden druhému wěděti listem pod pečetí swú, a jiných dwú dobrých lidí pečetmi, aneb dwa hodnowěrná člowěky aby jeden druhému poslal, že jemu grunty swé zapowídá. A ktožby swéwolně nechtěl škody zaplacenie přijíti, což by roze- znáno bylo lidmi hodnowěrnými, aneb z každého dobytka groš český, aneb do- bytek přes to držal za sebú a jeho wydati nechtěl: tehdy ten, čížby dobytek byl, muož toho jistého, který dobytku wydati nechce, z pychu pohnati. A ktož

Strana 514
514 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. by takowý pych udělal, ten má tři dni u wěži seděti, a škody bez puohonu pohnaný zaplat puowodowi, a to w iiii neděléch od rozsudku pánuow JM“ na schwálenie úředníkuow menších. Než když dwa neb tři lidi mají w jedné wsi. ti lidé aby pásli zespolka jedni druhým bez škody, nehájiec sobě na grun- tiech té wsi. It. Nalezli za práwo: kdyžby úřadníci neb úředník od desk zemských wod úřadu neb komorníci jeli na puohon aneb pro jinú wěc wedle práwa, a žeby kto práwa trpěti nechtěl neb puohonu přijíti, a žeby kto na úředníky mocí sáhl a je bil a zranil, neb mordowal, neb komorníky zbil, kdyžby komor- níci wod úřadu jeli, ten a takowý aby hrdlo proti králi i statek ztratil, jakož o tom nález Quarto Matthiae, C. xxii. It. Nalezli za práwo: kdyžby kdo chtěl pro nezpráwu dědictwie wésti. že má na dědiny najprwé jistcowy neb ktož prodáwá wésti, pokudž jich stači, a nedostaneli se jeho dědin, tehdy teprw na toho zpráwci, ktož wedle něho zprawuje, wedle nálezu Wenceslai Andreae, Q. xxill. It. Nalezli za práwo, že na dědiny manské komorníkem od úřadu zem- ského nemá wedeno býti, než od dworských desk úředníky, jakož o tom nález Secundo Johannis Plana, G. XXVI. It. Nalezli za práwo: kdožby se koli o dědiny saudil, jsa z nich pohnán, a zpráwci nebo zpráwcím swým nedal úmluwy wedle práwa zemského od úřa- du zemského, a potom ty dědiny prosaudil, že jemu zpráwce nejsú powinni těch dědin zprawowati. A ten kdož ty dědiny prosaudí, nemuož se pro nezprá- wu na swého zpráwci neb zpráwce wésti. Pakliby jemu úmluwu dal prwé nežli by se saudil, a zpráwce jeho že by jeho w tom nezastúpil: tehdy, by pak i dě- diny prosaudil, muož se pro nezpráwu wésti; jakož nález o tom w mistra Vik- torina kniehách, A. XXIII. It. Nalezli za práwo: kdyžby se lidé poddaní kterému pánu swému zpro- tiwili, a statek jemu jeho odjali, a kdožby koli ty lidi wuobranu přijal, statek tak odjatý k sobě přijal a jej sobě osobowal, o tom wěda: takowý by učinil nešlechetně, nepráwě proti práwu, a proti králi JM“ hrdlo propadl jest, a sta- tek ten odjatý má zase tomu nawrácen býti, komuž jest byl odjat; jakož nález o tom w kniehách prwních Wáclawa Hindráka ukazuje, C. v. It. Nalezli za práwo, že poručník nemá žádného spolku sobě s sirotky wyprošowati; pakliby wyprosil, že to nemá žádné moci mieti, jakož nález o tom Wenceslai Andreae, M. vil. It. Nalezli wuobec za práwo, aby žádný člowěk wen z země nejezdil na služby neb na žoldy proti králi JM“ ani proti zemi. A ten kdožby chtěl na služby neb na žoldy jeti wen ze země, aby sobě hned u toho pána wymluwil,

Strana 515
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 515 jestli žeby ten pán co chtěl počínati proti králi JM“ neb zemi, aby každý mohl se ctí odjeti neb odjíti. Pakli by ktožkoliwěk wen z země slaužil proti králi a proti zemi, ten má od JMKské obeslán býti, aby se zase wrátil. Pakliby krále JM“ w zemi nebylo, tehdy jmenem wšie země pod zemskú pečetí aby byl obe- slán; nepřijelliby po tom obeslání, ten každý aby ztratil swé dědictwí i wšecken swuoj nápad, kterýbykoli w České koruně měl, buď u wotce, u bratřie, u strý- cuow, po dskách neb jinak kterak koli, a ty dědiny i ty nápady má král dáti a obrátiti podlé panské rady, jakožto odsúzené na zemské dobré; a ten každý k tomu odsúzen jest práwa wšeho, cti, jako psanec a za zemského škůdci a zloděje. A k tomu že žádný člowěk w České koruně, buď pán, rytieř, panoše, města, nebo člowěk kteréhokoli řádu nemá přijíti nižádného takowého zhúbci, kterýžby se wedle práwa tohoto nezachowal. A ktožby přes práwo toto swr- chupsané učinil, na swé zámky, twrze a příbytky takowého přijal, nebo jemu pomáhal: tehdy ten každý jest odsúzen zboží na KM, tak jakož swrchupsáno stojí, a práwa nemá mieti s nižádným, a má býti jako psanec, jakož o tom nález starý ukazuje Primo Stephani, K. xvilI, a w zemi se proti králi JM" i proti zemi se zachowati má jakož se nahoře píše. Pakliby se kdy přihodilo, žeby se kdo wně zemi osadil, a ten pán, pod kterýmžby seděl, s králem JM“ a s korunú Českú činiti měl, takowý, jsa obeslán do země, by nepřijel, statek swuoj, který by w zemi měl, též i nápady ztratí, než cti nemá ztratiti. Pakliby kto aneb kteří zastiženi byli wuobec nám (?) na kterém zámku by byl obeslán, i woláno bylo, aby se do země wrátili, ti aneb ten statku, cti ani hrdla podlé nálezu swrchupsaného ztratiti nemá, ani které poškwrny na swé cti nésti. It. Nalezli za práwo: že ktožby koho do wězenie wzal u wazbu, a jej wsadil a zawieral, a slibem jej w tom wězenie zawázal, a won w tom ušel, že proti swé cti tu by nic neučinil; než jestli že by kto koho slibem zawázal, nemá jeho zamykati, než na jeho čest jemu wěřiti, jakož o tom nález w Bielých póhonných léta oc. xcv° nazajtřie swatého Jeronyma. It. Nalezli za práwo: kteříby koli zápisowé a listowé byli, ježto by tak zněli na penieze obecně berné, a datum těch listuow žeby bylo prwé než jest groš český a peniez zaražen, jestli před zaražením groše za krále Jiřieho, kte- réž jest we dskách památných zapsáno G. xi, a jest to zaraženie léta oc. lxix w pondělí den swatého Bonifacia, ten každý má ten zápis zaplatiti podlé da- tum listu toho, a po čem ty časy zlatý šel. Než w kterém zápise aneb listu datum stojí po nadepsaném létě a dni a zaražení, ten každý na groš český pla- cen býti má, jakož nález mezi Puotú z Rizmberka a z Šwihowa ukazuje kni- hami památnými. It. Nálezowé, rozsudkowé a zápisowé staří i nowí, králi aneb saudem 67

Strana 516
516 Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. zemským aneb swolením obecním zemským utwrzení, kteří tuto utwrzeni nejsú, ti před se jíti mají. It. Jestližeby se kdy trefilo, že by se kdo wydlužil wiece nežli by statku swého měl, a ti rukojmě, kteříž jsú zaň, jestli žeby ho z toho poháněli, chtiec někdo práwem swého na něm před jinými dobýwati: i nemá toho žádný na- před mieti, ani ten ktož napřed pohánie, ani ten ktož naposledy pohánie, než mají se o ten statek wšichni děliti, též ti ktož pohánějí, jako ti kteříž nepohánějí, wíceli kto má, wiec má wzieti; než ti kteřížby poháněli, mají napřed z toho statku wzieti, což na puohony naložie aneb utratie pro tu při. Pakli kto kte- rým rukojmím statek zapsal dskami, a jiní zaň slibujíc swé dali a to prowedli, též s tiem aneb s těmi, ktož zápis mají, měj rowný díl swé záplaty, jakož na- hoře psáno stojí. It. Saud o suchých dnech adventních má minúti; než puohonowé mají předse jíti, a k nim žádný státi nemá, a ti puohonowé mají teprw o suchých postních wyswědčowáni býti; a ti puohonowé k suchým dnóm adventním mají napřed před těmi puohony, kteříž od suchých dní adventních k suchým dním postním budú, napřed wyhlášeni (býti), a páni o suchých dnech postních tři neděle pořád súditi mají, lečby pří wíce nebylo; a to má tak na budúcí časy trwati. It. O dworský saud na tom jest zuostáno: že jeden z pánuow úřad su- dího má držeti a zprawowati, jakož nynie pan Jiřík Dubský jest sudím, a k tomu má přidán býti prokurátor krále JM“ nynější i budúcí. A ten saud má osazen býti many krále JM“ z panského i rytieřského stawu, a dwa páni z saudu zemského mají jim přidáni býti, jeden z pánuow a druhý z wládyk, ač by toho potřeba kázala. A dsky dworské mají poručeny býti dwěma úředníkóm desk zemských, králowé a podkomořieho, a ti mají ty dsky dworské w swé moci mieti, a klíč od nich, a zapisowati do nich, puokudž by komu toho potře- ba kázala. A k tomu mají zwláštnie přísahu udělati, a ty dsky mají při dskách zemských ležeti. Tento weypis dán jest z desk zemských z rozkázanie urozeného a statečného rytieře pana Radslawa Beřkowského z Šebieřowa a na Liběchowě, najwyššieho písaře králowstwie Českého pod pečetmi Buriana Medka z Waldeka, místokomorníka, a Jana z Písnice, místo- písaře králowstwie Českého, léta oc. M° v'xxxiiii w středu před swatým Wítem. Jan z Písnice, mistopisař králowstwie Českého.

Strana 517
Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém, 1499. 517 66. Petr z Rosenberka Henrichowi ze Šwamberka: o wzdání swého úřadu, o zjednání sněmu českého w Prešpurce odbýwaného a j. w. Na Krumlowě, 23 Nov. 1499. (Orig. arch. Třebon.) Urozenému pánu panu Henrichowi z Šwamberka a na Zwiekowě, bratru mému milému. S. s. w. ur. p. a bratře muoj milý! Byšte zdráwi jsúc dobře se měli, tobych o wás rád slyšel. Wěděti wám dáwám, že sem úřad haitmanstwie wzdal z příčin hodných, ježto když tomu porozumiete, sami mi w tom za zlé nebudete mieti. Bych wám měl wypsati ty kusy, co jest tam zjednáno, kterýchž jest na osmdesát, nemohu toho tak dobře pamětí stihnúti, a přípisu jich nemám; neb jest je král JM hned swú pečetí zapečetil, a do Prahy je nesu, aby we dsky wepsáni byli. Než tak sem to obstanowil, že mi jich přípis poslán bude, kdež wám také rád přepsati rozkáži. Než posielám wám teď přípis králowského majestátu, jemuž poro- zumiete, také o pana Bohuslawa, což se služby u krále Polského JM“ dotýče, na čem ta wěc stojí. Když se s wámi shledám, toho i wšech jiných wěcí wás zprawím. A což se súdu komornieho dotýče, wězte že ten nynie držán nebude; také k wánociem k súdu wám jezditi nebude potřebie, než teprw w puostě o suchých dnech má býti sněm walní, k tomu buohdá pojedem. Ex Krumlow, sabbato ante S. Katherinae virg. anno oc. lxxxxIx°. Petr z Roznberka oc. 67*

Strana 518
C. XIV. WÝPISY ZE STARÝCH DESK ZEMSKÝCH od r. 1471 do 1500. Zbírka druhá. Připomenutí. Počawše w dílu II na str. 47 — 75 wydáwati listiny, které do desk zemských r. 1541 zhořelých w jazyku českém wloženy byly, podáwáme zde řadu podobných listin z r. 1471 do 1500, ježto z hojného počtu wybrali sme jen jako na ukázku, aby lze bylo poznati spůsob, jakowým desky ony wůbec wedeny býwaly. Jest naděje, že za nemnoho let weškery po- zůstatky oněch starých desk w auplném swém obsahu a znění wyjdau na swětlo. Skratky obyčejné v zápisech těchto mají se rozuměti a čísti takto: p. = přiznal se před úředníky Pražskými; dw. popl. s popl. = dwůr poplužní s poplužím; dw. km. s pl. = dwory kmetcí s platem; j. d. a b. = jeho dědicům a budaucím; nyn. i bud. = nynější i budaucí; pl. r. = plat roční; pl. pan. = plné panstwí; pl. sw. = plněji swědčí; pr. z. = práwem zemským; n. př. = nejprw příští; sw. d. = swým dědicům atd. 1. Wilém z Ilburka bratřím Berkům z Dubé prodáwá hrad swůj Slaup s příslušenstwím. 1471 Januar. 11. (DZ. VI, J. 8. W VI Jana Plány, B. 11. Wilém z Ilburka p., že dědictwí swé w Slúpu, hrad, dwuor popl. s po- plužím, wes Slúp řečenú, dwory km. s pl.; w Radwanci, w Nedostojowě, w

Strana 519
Wýpisy ze starých desk zemských, 1471. 519 Lindowu, w Zahoříně a w Janowě, wsi a dwory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, s clem pod hradem a s podacím kostelním w Slúpě, s horami i dolmi, i se wší zwolí, s plným panstwím, tak jakož jemu dsky od Jana a Fridmana oc. bratří z Smojna pl. sw., prodal Jaroslawowi, Jiříkowi, Ja- nowi a Petrowi bratřím řečeným Berkuom z Dubé a z Lipého a jich dědicuom, za tisíc kop gr. česk. úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se 1. b. 1471° w pátek po božím křtění. 2. Mocná wýpowěd mezi pány z Wartenberka a Filipem ze Lhotic o topení polí skrze nowý rybník. 1471 Jan. 22. (DZ. VI, H. 10.) In quat. minorum obligat. Já Hanuš z Wartemberka a z Děčína, Jan z Čečelic seděním na Teč- něwsi, Jan z Kwítkowa seděním w Čakowicích, jsúc woleni ubrmané mocní od urozených pánuow, pana Krištofa a pana Zikmunda bratří z Wartmberka a z Děčína s jedné strany, a od slowútného panoše Filipa z Lotic (sic) seděním w Markwarticích s strany druhé, o ten rybník, kterýž pod Olešníkem leží a topí na jeho a lidí jeho meze a zboží, wypowěděli sme a mocně wypowídáme bu- dúcně, dědičně a wěčně: což se koli tím rybníkem topí aneb topiti bude na swrchupsaného Filipa panstwí a jeho lidí dědiny, kteréž okolo toho rybníka, i za tú cestú, kteráž nad tiem rybníkem jde a námi ubrmany ukázána jest, jenž má wěčně swobodna býti bez otporu a přiekazy Filipa swrchupsaného, jeho dě- dicuow a budúcích, že sau jemu swrchupsaní páni naší wýpowědí oddala w Markwarticích dědiny; na těch týž Filip a jeho lidé přestati a dosti míti mají; a za takowú škodu, která se jemu a jeho lidem stala w otopowání rybníka swrchupsaného, mají jemu častopsaní páni 10 kop dáti grošuow a zaplatiti; a což jest jeho, aneb jeho lidí prwé bylo, ježto by týž rybník netopil, toho oni budúcně požíwati mají beze wší příkazy; staw ten, kterýž jest, aby powýšowán nebyl, než toliko aby oprawowán byl w túž míru, jakož nám ubrmanuom uká- zána jest. Také my swrchupsaní ubrmané mocně wypowídáme mezi častopsa- ným pánem a Filipem, aby sobě s obú stranú naše wýpowědi tak, jakož tento list swědčí, w táž slowa we dsky kladli na prwní neděli w puostě najprw př. po dání listu tohoto; také aby každý z nich list swuoj měl. Toho wšeho na swědomí my swrchupsaní ubrmané pečeti swé dali sme k tomuto listu přiwěsiti.

Strana 520
520 Wýpisy ze starých desk zemských, 1471. Jenž jest dán a psán od narození syna božího léta M'CCCCLXXI, ten úterý S°. Vincentii mučedlníka božího. Intabul. ano 1474, f. II ante translationem S. Wenceslai. 3. Král Jiří Wilémowi mladšímu z Risenberka dáwá i propauští z manstwí wes Hradešice s přísl. W Praze, 1471 Mart. 21. (DZ. VI, A. 11. 12.) My Jiří z b. m. král Český oc. oznamujem tímto listem wšem, že sme k prosbě urozeného Wiléma mladšího z Risenberka a na Rabí, najw. komorníka k. Č., w. n. m., powolili sme a tímto listem powolujeme jemu k trhu 15“ kop platu, kterýžto jest kúpil we wsi Hradešicích od Habarta z Strochowic, i také wšicku tu wes Hradešice s kostelním podacím, i se wšemi příslušnostmi, po- platky a puožitky témuž Wilémowi dali sme a tímto listem dáwáme, nebo na nás jakožto na krále Českého sprawedliwě připadla jest, jakožto w jiném listu prwním, jemu Wilémowi námi daném, šíře a swětleji ukazuje se. Potom týž Wilém prosil jest nás, abychom jmenowané zboží, totižto wes Hradešice s ko- stelním podacím i se wšemi příslušnostmi ke wsi a k podacímu příslušejícími témuž Wilémowi ráčili jemu oswoboditi, z manstwí propustiti a k dědictwí swo- bodnému dáti. My hledíc na jeho stálé, upřímné a wěrné služby, a chtíce je- mu wděčnost naši ukázati, i dali sme jemu tu wes Hradešice celú s kostelním podacím do kostela Hradešického, i se wším příslušenstwím, nyní i od staro- dáwna k témuž kostelu příslušným i také ke wsi, nic owšem newymieňujíce, k swobodnému a dědičnému držení a požíwání, se wšemi a wšelikterými práwy, a z manstwí wšelikterého jeho, dědice i budúcí jeho wyswobozujíc a propau- štějíc mocí králowskú tímto listem, tak že on, dědicowé i budúcí jeho w celé swobodě, jakožto jiná swá dědičná zboží, bude moci držeti, požíwati i k swému úžitku přiwesti. Také jmenowaný Wilém bude moci, ač byloliby kdy co od- trženo od té wsi nebo kostela, o to státi, a zase přiwesti k swému držení a požíwání, tak jakož jemu najlépe zdáti a líbiti se bude. Také to zboží swrchu- psané bude moci dáti, prodati, směniti, jakožto jiné swé swobodné dědictwí, bez naší, budúcích našich králuow Českých, i wšech jiných lidí wšelikého odporu i překážky; chtíce tomu, jestli žeby jemu Wilémowi, d. anebo j. b., podlé prw- ního našeho listu we dsky manské to zboží newešlo, budeli se jemu líbiti, aby uwedl w též dsky, a z těch desk přiwesti mohl, kdyžby chtěl, do desk zem- ských, podlé jeho wší wuole a potřebnosti, anebo hned, což by mělo jemu kla-

Strana 521
Wýpisy ze starých desk zemských, 1472. 521 deno býti do dworských desk, aby jemu bylo kladeno do zemských desk k swobodě, i list tento náš. Přikazujeme wšem úředníkóm, nyn. i bud., desk zem- ských oc. A ktožby tento list jměl s již psaného Wiléma, d. neb b. j. dobrú wolí oc. Tomu na swědomí pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k to- muto listu. Dán w Praze we čtwrtek den S. Benedikta, léta od narození syna božího 14719, králowstwí našeho l. 13°. Ad relat. d. Nicolai de Lantštein, vicemareschal. oc. Actum a. d. 1476, f. IV. post Mauricii. 4. Hynek kníže Minsterberský Sigmundowi z Bítowa dáwá i swobodí dwůr w Pečkách. Na Poděbradech, 1472 Jul. 3. (DZ. VI, F. 30. G. 1.) My Jindřich mladší jinak Hynek, boží milostí kníže Minstrberské, hrabě Kladské, pán z Kunstatu a na Poděbradech, wyznáwáme tímto listem přede wšemi, ktož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú: že jakož slowútný panoše Zik- mund z Bietowa, purkrabie náš w ty časy na Poděbradech, wěrný náš milý, kú- pil jest dwuor we wsi naší w Pečkách, s richtú wysazenú, a s dwěma lánoma a s jednú čtwrtí dědiny orné i neorné, a s pěti lukami wysázenými, s wrbi- nami, potoky a s lowením ryb w týchž potocích, také k tomu dworu jest krč- ma s zahradú wysazená, a s pazdernicí, a s řezníkem, aby měl tu řez a swé řemeslo dělal bez překážky; také má již psaný Zikmund míti pastuchu swého, a ten má jemu pásti dobytek neb nábytek jeho po obci té wsi, i také po dě- dinách nebo lukách jeho, a w tom jemu nemá překáženo ani hájeno býti: i prosil jest nás, abychom jemu toho trhu přáli, a k tomu abychom jemu, také dědicuom i budúcím jeho w swobodu wysadili. My jsúce milostiwě nakloněni k jeho snažné prosbě, i také pro jeho wěrné služby, kteréž nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl činiti, s dobrým rozmyslem, s radú přátel i jiných wěrných našich, témuž Zikmundowi, dědicuom a budúcím jeho, swrchupsaný dwuor s těmi se wšemi wěcmi a příslušnostmi, jakož swrchu dotčeno jest, wysadili sme a mocí tohoto listu wysazujem a oswobozujem takowýmto oby- čejem, aby on, dědicowé a budúcí jeho, s již psaného dworu i se wšech wěcí swrchupsaných a k němu příslušejících nám, dědicuom i budúcím našim, nic neplatili ani dáwali, ani kterých služeb z toho činili; ale aby ten dwuor i s je- ho příslušnostmi mohl prodati, dáti, směniti, zastawiti, a jakožto s swým wlast- ním učiniti, dědicowé, budúcí i náměstkové jeho beze wší naší, budúcích i ná-

Strana 522
522 Wýpisy ze starých desk zemských, 1474. městkuow našich odporu a překážky, aby drželi to wedle wysazení a wyswo- bození jiných dworuow swobodných a w této zemi obyčejně se zachowáwají- cích. A k tomu také z milosti naší knížecí přidáwáme jim dwamezcítma jitr luk s přiekopy, s wrbinami podlé obce Pečecké, ježto slowú Dielowé, k jmění, k držení a k dědičnému wladařstwí a pokojnému požíwání w témž wysazení a w též swobodě, jakož již psaný dwuor s swrchujmenowanými příslušnostmi wy- sadili. Také z milosti naší knížecí přidali smy a mocí listu tohoto přidáwáme swrchupsanému Zikmundowi, dědicuom i budúcím jeho, úroka ročnieho pět kop gr. konečně a dědičně, žádného sobě i budúcím našim práwa tu nepozuostawu- jíce rozdílně: na S°. Jiří 212 kop gr., a na S°. Hawla tolikéž, we wsi naší Cho- túni, na dworu řečeném Sedláčkowský, na kterémž nyní sedí Wáňa sedlák, i s plným na tom člowěku panstwím a člowěčenstwím. Slibujíce naší dobrú wěrú kniežetskú, bez wšeliké zlé lsti, že týž Zikmund s dědici i budúcími swými při těch milostech, swobodách, obdarowáních a wysazeních, tak jakož swrchu dot- čeno jest, bude od nás, dědicuow i budúcích našich práwě a wěrně zachowán. A ktož by tento list měl s již psaného Zikmunda a dědicuow, budúcích neb náměstkuow jeho dobrú wuolí a swobodnú, chceme aby tomu příslušalo plné práwo a moc wšech wěcí swrchupsaných, jakožto jim samým. Tomu na swě- domí a potwrzení, na zdržení a pro lepší jistotu naši pečet knížetskú naším ji- stým wědomiem k tomuto listu rozkázali smy přiwěsiti. Jenž jest dán a psán na Poděbradech, léta ot narození syna božieho M'CCCCLXXII, ten pátek před S. Prokopem, dědicem naším českým. 5. Racek z Kocowa Smilowi z Hodějowa prodáwá dědictwí swé w Chotiříně a přísl. 1474 Mart. 1. (DZ. III, A. 2.) Racek z Kocowa a z Horaždějowic p., že dědictwí swé w Chotiříně, dwuor popl. s popl., dwory kmetcí s platem, což tu má; item w Wesci wes, dwory km. s pl., což tu měl, a w Kowářowě dwory km., což tu měl, a u Sla- woňowa dwuor km. s pl., na kterémž sedí Potočník, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, mlýnem i se wší zwolí, s panstwím oc. prodal Smilowi z Ho- dějowa a j. d. za tři sta deset kop grošů úplně zaplacených a dědicky postau- pil. Zprawiti má oc. (ut forma.) Stalo se léta 1474, w úterý před přenešením sw. Wáclawa.

Strana 523
Wýpisy ze starých desk zemských, 1474. 523 6. Jenec z Janowic Janowí Chockowi z Chotkowa prodal dědictwi swé u Lubence. 1474 Jul. 23. (DZ. VI, B. 23.) W VII Jana Plány, B. 4. Jenec z Janowic a z Petršpurka, najwyšší purkrabie Pražský, p., že dě- dictwí swé u Lubence, totiž rybník se dnem, s lúkau pod týmž rybníkem ře- čenau Lubno, s lesem a s horau, kteráž nad prwéřečeným rybníkem leží, a s potokem, kterýž podlé řečené hory a lauky jde, wzdélé pokudž ta hora i lúka káže, i mezi horú i lukú, tak jakž jest řečený potok sám držel a měl, a s ro- botami na lidech w Lubenci, kteréž k swrchupsané lauce přísluší, totiž lauku ohrabati a w stohy skliditi od S. Jana křtitele až do rozeslání apoštoluow, též i otawu mají skliditi časem swým a swésti do Ležek, a to od S. Hawla až do wánoc, i se wší zwolí, což k tomu přísluší oc. prodal Janowi Chotkowi z Choc- kowa a z Ležek a j. d. za 75 kop gr. Praž. česk. úplně zaplacených a postau- pil. Zprawiti on má prodáwající toliko dědinami swými w Lubenci, tím wším, což tu má oc. Stalo se 1. 1474, sobotu po S. Maří Mandaléně. 60. Fridrich Ojíř z Očedělic paní Anně owdowělé z Lobkowic prodal Chlumec hrad a pan- stwí s přísl. 1474 Oct. 19. (DZ. III, C. 6.) VII Joh. Plana, B. 17. Fridrich Ojíř z Očedělic p., že dědictwí swé dědičné w Chlumci, hrad, dwuor popl. s popl.; w Sedlci městečko, domy, krčmy a dwory km. s pl., i ji- né wesnice dědičné a dwory km. s pl., k nadepsanému hradu od starodáwna příslušející, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, robotami, kurmi, wajci, ospy, horami, údolím, s lowy, lowením ryb, s podacími kostelními a kaplan- stwím, poctami, i se wší zwolí, s panstwím a t. d. tak a w témž plném práwě a wylíčení, jakož jemu dsky od Jence z Janowic a z Petršpurka, najw. pur- krabí Pražského, swědčí, žádného práwa, zwláštnosti ani panstwí sobě tudíž k nadepsaným dědinám dále nepozuostawuje, kromě dworuow kmetcích w Mokrci, kteréž prodal prwé Janowi a Bohuslawowi bratřím z Krašowic, a kromě poda- 68

Strana 524
524 Wýpisy ze starých desk zemských, 1476. cího kostelního w Janowicích Wrchotowých a což koli k nadepsanému poda- címu přísluší, kterých neprodáwá ani zprawuje, ale sobě a sw. d. pozuostawuje, prodal Anně z Rizmberka, wdowě po někdy Janowi Popelowi z Lobkowic, o- bránci a poručnici sirotkuow nadepsaného Jana Popela, a týmž sirotkuom i jich dědicuom, za čtyři tisíce kop gr. Pr. česk. úplně zaplacených a postúpil. Zpra- witi má on prodáwající, a wedle něho Albrecht z Očedělic a . . . (sic) odtudž, bratří prodáwajícího, wšickni spolu pr. z. atd. (ut forma.) S takowú wýminkau: což se dotýče dědin w Předbořicích, práwo swé nadepsaným kupujícím také prodal, ale týchž zprawiti nemá ani powinen jest; a také což se dotýče wěna Kateřiny z Sautic, manželky Jetřicha z Janowic a z Chlumce, též wěno nade- psaní kupující sobě očistiti mají beze wší škody nadepsaného Fridricha pro- dáwajícího a jeho zpráwcí. Stalo se 1. 1474° w středu po sw. Hawle. 8. Klášter Zbraslawský Janowi Benedowi z Nečtin prodal twrz Břežany s přísl. 1476 Apr. 29. (DZ. III, C. 5.) VII Plana, H. 30. Jan z buožieho smilowání opat kláštera Zbraslawského řádu Cisterského, swým i wšeho konventu téhož kláštera jmenem př. že dědinu swú a téhož klá- štera w Břežanech, twrz, dwuor poplužní s poplužím, wes, dwory km. s pl. it. Hranice wrch, co jest s té strany řeky, Chlum, duol Widim, wes pustá Lhota, a w Rájowě krčmu s platem a duol nad tú krčmú; it. Homole wrch a les pod túž horú; it. Zwol, Wohrabec, wsi, dwory km. s pl., s dědinami or- nými i neornými, lukami, lesy, potoky, rybníky, robotami, kurmi, i s tiem dwo- rem ode wsi Břežan až k řece, i s lesy, kteříž slowú Stará Mládě, Ostrowec a duol k Wraniemu řečený Kaliště, i se wší zwolí, co k tomu přísluší, s plným panstwím oc. prodal Janowi řečenému Beneda z Nečtin a z Břežan a j. d. za tři tisíce kop gr. Pr. česk. úplně zaplacených, a jemu té dědiny dědicky po- staupil. Zprawiti nemá aniž jest powinen; než slíbil jest za se i za wšecken konvent swuoj a jich budúcie náměstky, že téhož Jana Benedy, dědicuow ani dě- din jeho, nemá nařiekati žádným práwem ani skutkem oc. A Králowská Milost proto powolení dáti ráčil jest k tomu kladení we dsky, že kněz opat před KM“ mluwil jest, že to prodání jest pro dobré užitečné téhož kláštera a konv. Poslowé ke dskám od JM“ krále Wladislawa byli sau Wilém z Rizemberka oc. a Mikuláš z Lantšteina oc. Stalo se léta p. 1476, w pondělí před S. Filipem a Jakubem.

Strana 525
Wýpisy ze starých desk zemských, 1477. 525 9. Klášter panenský S. Jiří w Praze bratřím z Lobkowic prodal wsi některé (u Chlumce.) 1477 Jan. 4. (DZ. III, C. 5.) W VII Jana Plány, L. 7. Panna Anna, z boží milosti abatyše kláštera sw. Jiří na hradě Pražském, zákona sw. Benedikta, Kunka přewora téhož kláštera, Kateřina kantora, Anna řečená Šwamberka, jeptišky nadepsaného kláštera, swým i wšeho konventu té- hož kláštera jmenem, p. že dědictwí jich a nadepsaného kláštera: w Borku, wes, dwory km. s. pl.; w Rabíně, wes celú, dwory km. s pl.; w Dúdlewicích, w Hrachowištné, wsi, dwory km. s pl. což tu měly; w Solopiskách, wes, dwory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, i se wší zwolí, s panstwím i se wšemi puožitky a duochody k nadepsanému sboží příslušejícími, žádného práwa, zwláštnosti ani panstwí sobě tudíž k nadepsanému dědictwí a zboží dále nepozuostawujíce, krom lesu řečeného Hošín blíž Hrachowištna se dnem nad Wltawú, kterýžto les sobě a nadepsanému klášteru jich pozuostawují, kromě že dole jmenowaní kupující i jich dědici lowy w témž lese jmíti mají a budú, pro- daly Děpoltowi, Wáclawowi a Ladislawowi bratřím z Lobkowic a z Chlumce a jich dědicuom za tři sta a za padesát kop gr. Pr. česk. úplně zaplacených a postaupili. Zprawiti nemají ani powinni jsú. K kterémužto we dsky kladení Wladislaw král oc. swé ráčil dáti powolení. Relator ke dskám Pawel z Jen- šteina a z Skal. Stalo se léta 1477° w sobotu před božím křtěním. 10. Burian z Lažan od bratři swých Wáclawa i Oldřicha přijímá díl swůj dědický. 1477 Mai 12. (DZ. VI, K. 1.) W VII Jana Plány. Burian z Lažan p., že za díl swuoj otcowský, bratrský a dědický od Wáclawa a Woldřicha bratří swých z Lažan wzal dědiny dolepsané, totižto: w Podole twrz pustau, dwuor poplužní, wes, dwory km. s pl., w Lhotě wes pustau, dwory km. pusté s platem, a mlýn pod Podolí; w Rakowě, wes celú, dwory km. s pl., s majestátem; w Borowanech wes celau, dwory km. s pl.; w Ratajích dwuor poplužní, dwory km. s pl., s polowicí podacího kostelního tu w Bernarticích, a po- lowici městečka, domuow, krčem, dworuow km. s pl., což sau tu drželi po Podolci, s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, rybníky, s příwozem, řekami, * 68

Strana 526
526 Wýpisy ze starých desk zemských, 1478. rybáři, kurmi, wejci, robotami, i se wší zwolí, s pl. panstwím, to wše, což sau tu sami měli a drželi, a jakož jim swrchupsané dědiny wymínili, prodáwajíc dě- diny jich w Bechyni Jaroslawowi a Zdeslawowi bratřím z Šternberku; a slíbil jest, že nadepsaných Wáclawa a Woldřicha bratří swých nemá aniž moci bude naříkati z kterého dílu wíce atd. Stalo se 1. 1477 w pondělí po S. Stanislawu. 11. Probošt Jan z Kolowrat bratřim Jaroslawowi a Zdeslawowi ze Šternberka prodal Zbiroh hrad a panstwí s přísl. 1478 Mai 9. (DZ. III C. 4— 5.) W I Ondřejowých, C. 5. Kněz Jan z Kolowrat, probošt a administrator kostela Pražského w du- chowenství stolice prázdné, p., že dědictwí swé Zbiroh hrad, dwuor popl. s po- plužími, w Zbiroze městečko, domy, krčmy a dwory km. s pl.; w Radnicích městečko, domy, krčmy a dwory km. s pl; w Mýtě městečko s clem, domy, krčmy a dwory km. s pl.; w Strašicích hrad pustý, dwuor popl. s poplužími, městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl. i s hutmi; w Strašické wes, dwory km. s pl., Kúškow wes pustá, w Dobřejowě, w Huorkách, w Ujezdci Medowém, Tajček, Jablečná, wsi, dwory km. s pl.; w Kařezu Welikém dwory km. s pl., což tu má; w Újezdci Malém, což tu má; w Heznowicích dwory km. s pl., což tu má, s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekami, rybníky, mlýny, kurmi, wejci, ro- botami, cly, s tržným, s hutmi, s podacími kostelními w Zbiroze, w Radnicích, w Majtě, w Strašicích i se wší zwolí, s panstwím, to wše, což tudíž sám a někdy Hanuš z Kolowrat, otec jeho, jměl a držel, a což koli k nadepsaným zbožím wýš jmenowaným od starodáwna přísluší atd. prodal Jaroslawowi a Zdeslawowi bratřím z Šternberka a j. d. za šest tisícuow kop gr. Praž. česk. úplně zaplacených a postúpil. Zprawiti má on prodáwající a podlé něho Al- brecht z Kolowrat a z Krašowa, syn nadepsaného kněze Jana prodáwají- cího, oba spolu před každým člowěkem pr. z. atd. (ut forma). Stalo se léta M'CCCC'LXXVIII, w sobotu po sw. Stanislawu. 12. Wilém mladší z Risenberka a ze Skály dáwá dobrau wůli ke wšemu zboží swému Půtowi z Risenberka a na Šwihowě. 1479 Febr. 22. (DZ. II. B. 27 — 28.) Tertio Andreae, H. XXIIII. Wilém mladší z Rizmberka a Skály, pán na Rabí, najwyšší komorník k. Č. dáwá z obdaření Ladislawa krále oc. plnú, mocnú a swobodnú dobrú wuoli

Strana 527
Wýpisy ze starých desk zemských, 1479. 527 najprwé k listu swému kšaftnému a rozkázaní w tom kšaftu zapsanému, a po- tom ke wšemu zboží swému, mowitému i k nemowitému, buďto na dědinách, na listech neb zápisích, které od králuow JM“ pán otec jeho nebožtík měl jest a on má neb míti bude, i tudíž na klenotech neb jakéž koli jiné wěci, i duom swuoj w Praze, i ke wšem práwóm swým dowedeným i nedowedeným, i ke wšem nápaduom, kteréž má neb míti bude, i ke wšemu statku swému nyněj- šímu aneb budúcímu, i ke wšem jiným wěcem, kterýmižby koli jmeny mohly jmenowány býti, ježtoby k němu příležely a příležeti měly aneb připadnúti, nic sobě owšem na tom nepozůstawuje ani wymieňuje, urozenému pánu panu Puo- towi z Rizmberka a na Šwihowě, strýčenci swému milému, a dědicuom jeho a budúcím jeho atd. Pro další swědomí prosil jest urozených pánuow, pana Lwa z Rožmitála a na Blatné, najwyššího hofmistra k. Č., pana Jana Šwamberka a na Strako- nicích, mistra přeworstwí českého, pana Linharta z Gutšteina a na Wartmberce, a urozených panoší, Jana z Raupowa, hofmistra dwora krále česk., Mikuláše z Chudenic, Litmíra z Obytec a w Těchonicích, Petra Bozděcha z Kamenice a we Pteníně, Jindřicha z Kádowa a w Nedanicích, že jsau swé wlastní pečeti přirozené dobrowolně podlé jeho, sobě beze škody, přiwěsili k tomuto listu. Jenž dán jest léta po n. s. b. M'IIIILXXIX, ten pondělí poslední na masopust. 13. Beneš z Weitmile klášteru Grynheimskému prodal zápisné zboží jeho w Nechranicích a přísl., na němž mu ale napotom práwo oprawy se pojišťuje. 1479 Dec. 24. (DZ. II, H. 7 — 8.) Beneš z Weitmile, purkrabie na Karlšteině a minemistr na Horách Kut- nách p., že dědictwí swé listy majestáty stwrzené, w Nechranicích, w Uhosticích, w Deneticích, w Čermíku, wsi, dwory kmetcí s platem i se wší zwolí, s pan- stwím oc., kteréžto dědiny a zbuoží swrchujmenowané příslušely klášteru w Grynhaimu, a skrze najjasnější krále české listy na jistú summu peněz jsau za- psané, tak jakž tíž listowé na to učinění plněji swědčí oc. prodal knězi Wawřin- cowi z buoží milosti opatu kláštera nadepsaného w Grynhaimu řádu Cistercien- ského i wšemu konventu téhož kláštera nynějším i budaucím, za šest set čtyřidceti šest kop gr. a 45 gr. Praž. česk. úplně zaplacených, a jim tohoto dědictwí postau- pil. Zprawiti má on sám prodáwající, a s ním spolu Bonuše z Kamenné Hory, manželka nadepsaného Beneše, a Anna z Kamenné Hory, sestra swrchupsané Bonuše, wšickni spolu před každým člowěkem práwem zemským, a zprawiti mají dědinami jich we Wranech tím wším, což tu mají toliko. Pakliby ne-

Strana 528
528 Wýpisy ze starých desk zemských, 1479. sprawili atd. (ut forma.) A najjasnější kníže a pan Wladislaw z buoží milosti Český král oc. tuto činí milost a mocí nynější učinil nadepsanému knězi opatu i wšemu konventu téhož kláštera, nynějším i budaucím, a sebe i budaucí krále české k tomu zawázal, že již nadepsaná zbuoží a dědiny swrchupsané nemají ani moci budú žádnému w jisté summě peněz, aneb jinak kterak koli zapsati, změniti ani zastawiti nižádným obyčejem; pakliby se trefilo, že by též dědiny byly zapsané, že takowé zapsání, směnění a zastawení žádné moci wíce nemá, ale wždycky nadepsané dědiny a zbuoží wšecko k napředpsanému klášteru a konventu wěčně a dědicky zuostati mají beze wší odpornosti a překážky wšech lidí. Ku kterémužto we dsky kladení najjasnější kníže a pán, pan Wladislaw nadepsaný král Český oc. dáti ráčil swé powolení. Posel na to od JMK“ byl Čeněk z Klinšteina, prokurator JKM“ zwláště k tomu wyslán jsa. A hned tu nadepsaný kněz Wawřinec opat, swým i wšeho konventu nade- psaného kláštera jmenem přiznal se p., že se k tomu i nadepsaný klášter a kon- vent dobrowolně podwolil a mocí nynějších powoluje, že na wšech dědinách a zbožích swrchujmenowaných Beneš z Waitmile swrchupsaný a jeho dědici a bu- daucí míti mají saudy swrchní a oprawu wěčně a dědicky bez wšelikteraké pře- kážky a odpornosti swrchujmenowaného kněze opata a konventu, a že on Beneš a jeho dědici má býti prawý dědičný obránce týchž zboží; wšak kromě pla- tuow, úžitkuow a puožitkuow, kteříž na swrchujmenowaných zboží jsau aneb kterakby koli býti mohli na budúcí časy, že takowí platowé, úžitkowé, puožit- kowé k již řečenému klášteru a konventu příslušeti mají wěčně a dědicky, tak jakž swrchu znamenitě jest wysloweno, s takowau wýmínkau: jestli že by on Beneš aneb jeho dědicowé z toho swrchního saudu a oprawy práwem bylby wyweden, tehdy on Beneš aneb j. d. s jedním komorníkem praž. bude se moci uwázati w swrchupsané dědiny wšecky, a je držeti a jich užíwati, dokawadž by jemu nepostaupili nadepsaného swrchního saudu a oprawy spolu se wšemi ško- dami a náklady proto kterakkoli wzatými. K kterémužto we dsky kladení oc. (ut supra.) Stalo se léta M'IIIILXXVIIII' w pátek před slawností pána Krista narození. 14. Jan z Janowic Burianowi z Gutenšteina prodal Peteršpurk zámek a panstwí celé s přísl. 1483 Jul. 1. (DZ. III, C. 18 —21.) W II Ondřejowých, J. 27. Jan z Janowic a z Petršpurka, najw. purkrabie Pražský, p., že dědictwí swé tudíž w Petršpurce, zámek s městečkem, s oború, winnicí i se wším což

Strana 529
Wýpisy ze starých desk zemských, 1483. 529 koli k témuž zámku přísluší; w Jesenici městečko, domy, krčmy, dwory kmetcí a podsedky a chalupníky s platem; w Kryřích zámek pustý, městečko, domy, krčmy, zahradníky a mlýny s platem; w Lubenci městečko, domy, krčmy a dwory km. s platem, na kterýchž sedí: Jakub, kterýž platí 112 gr. s 1 lánu pl. r. Duchek kterýž platí 56 gr. s 1/2 lánu pl. r. Trest Machek 72 „ 1 36 „ „ /2 „ „ „ „ „ „ „ Pabíkowá„ Němcowá „ 72 „ 1 „ „ 72 „ „ 1 „ „ Waněk Mráz 36 „ 1/2 „ 1k.31/2 „ „ 34 „ „ „ Jira 72 " „ „ Jira 18 „ 36 „ „ „ Petra Nelibcowá„ Šimek 36 „ 1/2 Mareš 36 „ 36 „ „ 2 „ Machek „ 36 „ „ 2 „ Synek 36 „ Pechowec „ Šnorek „ Týž platí „ 72 „ 72 " „ 1 „ „ Alžběta „ 171/2 1/4 „ Šáma 17 „ „1/4 „ „ „ a Matěje mlynáře s platem, a mlýn Mrwowský s platem, a bezzemci jinak pod- sedky, na kterýchž sedí Pabíkowá, kteráž platí 8 gr. pl. r., Němcowá 8 gr., Waněk 4gr., Petra 8gr. Syrowec 8 gr. Kralowá 8 gr.. Šáma 16 gr., Wáwra 8 gr., Fráňa 8gr., týž s chalupy 4gr., Matěj Aul 8 gr., Kačka 4 gr., Trest 8 gr. pl. r.; paustky Harwancowské, Mrwowské a Míkowské s pl., w Stebně wes celú, dwory km. s pl., kromě dwau dworuow km., na kterýchž sedí Hameš, Černý kowář, kteříž mají a powinni jsú platiti a úročiti 3 1/2 gr. pl. r. k kostelu tudiež w Stebně na wěky wěčně; w Zderaze wes celú a dwory km. s pl.; w Oračowě hrádek pustý, wes celú a dwory km. s pl. a mlýny s platem; w Bedlně wes celú a dwory km. s pl.; w Šprimberce hrad pustý, w Bílenci wes, dwory km. s pl.; w Chotěšowě wes, dwory km. s pl.; w Chlumčanech wes, dwory km. s pl., w Kosobodě wes, dwory km. s pl., což tu má od Dubňanského; w Klečetném wes, dwory km. s pl., na kterýchž sedí Jira, kterýž platí s puol druhého lánu bez puol čtwrti dě- diny 2 kopy 45 gr. pl. r,; wdowa, kteráž platí s 5/ lánu 21/2 kopy gr. pl. r.; Fajfar, kterýž platí s 3/4 lánu 105 gr. pl. r.; Motl, kterýž platí s 2 lanuow 3 1/2 kopy gr. pl. r.; Jíra, kterýž platí s 1/2 lánu 1 kopu pl. r.; w Řeřichách dwo- ry km. s pl. na kterýchž sedí Mikuláš, kterýž platí se 3/ lánu 33 gr. 6 den. pl. r.; Hynčík, kterýž platí ze 3/4 lánu 33 gr. 6 den. pl. r.; Škříka s třetiny poplužní, kterýž platí 7 gr. 3 d.; Jira Jakubuow, kterýž platí 45 gr. 1 d.; Jíra Duchkowic tolikéž, Henowic s puol lánu 22 gr. 4 d.; Pánek s pěti čtwrtí 56 gr. 2 d; Duchoň se tří čtwrtí 33 gr. 6 d. a Jakub s lánu 45 gr. 1 d. pl. r.; w Múkodělech dwory km. s pl., na kterýchž sedí Poplužník, kterýž platí 3 kopy gr. pl. r.; Petr 1 k. 4 gr.; Rudolf 60 gr. pl. r.; Hawel 100 gr., Kaše 2 kopy 8 gr., Blažek 1 kopu „ „ „ „

Strana 530
530 Wýpisy ze starých desk zemských, 1483. 4 gr. a Simon 1 /2 kopy 6 gr. pl. r.; w Hořowicích dwory kmetcí s pl., na kterýchž sedí Chomek, kterýž platí s 1/2 lánu 48 gr. pl. r., Jira, kterýž platí s 1 lánu 11/2 kop 6 gr. pl. r.; Kub, kterýž platí s 1/2 lánu 48 gr. pl. r.; Mikeš, kte- rýž platí 1 lánu 2 kopy gr. pl. r.; Ela, kterýž platí s 1/2 lánu 48 gr; w Bukowě dwory km. s pl. na kterýchž sedí Bára, kteráž platí s 1 lánu 1 kopu gr. pl. r., Jan Kulišuow, kterýž platí s 1 lánu a s chmelnice 1 kopu 6 gr., a Kuliš platí s 1 lánu 1 kopu pl. r; w Čermcích dwa dwory km., na kterýchž sedí Krap, kterýž platí 11/2 kopy a 4 gr. pl. r. a Wansa, 70 gr. pl. r.; w Lužci dwory km. s pl., na kterýchž sedí Jan, kterýž platí s 1 lánu 1 kopu pl. r., Janek s 11/2 lánu 1 1/2 kopy gr. a Bebtawý s 1 lánu 1 kopu gr. pl. r.; a w Hokowě dwory km. s pl., na kterýchž sedí Buch, kterýž platí s 1/2 lánu 40 gr., Rychtářík s 1/2 lánu 40 gr. a Borek s 1/2 lánu 32 gr. pl. r., s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, řekami, mlýny, rybníky, kurmi, wajci, robotami, ospy, husmi, wo- dami, wodotočinami, kostelními podacími kosteluow wšech, a znamenitě s lesy dolepsanými, totižto lesem, kterýž leží nad Welikým Očihowem, lesem řečeným Weliké Hákno, chwojí řečené Ostrožiny, it. háj dubowý řečený Wáwruow Duol, luh, ježto leží nad Krýry; luh pod Krýry, it. les dubowý, kterýž slowe Knieže háj, it. za Kniežehájem les chwojoway; Bielenecké chwojí, kteréž jim pán oddal; Kniežeháj nad Biěleneckým kostelem; it. luh ten leží pod hrádkem pod Šprimberkem; les ježto slowe Bor, les ježto slowe malý Borek, it. les jenž slo- we Lowič, les s druhé strany lúky panské, ježto slowe Twrdín, jiný les slowe Špičník za Petrowú horú do cesty, kteráž slowe Pruohon, jiný les jest řečený Březina za hradem, jiný les slowe Společnice; it. les Drkolny až do Lipiny; it. pod tauž Lipinan jiný les ježto slowe Jesle; it. tito lesowé dolepsaní počnú se od konce nadepsaných lesuow, ježto slowú Klečetští, Ostrý wrch s druhé strany Oltáříka, a tíž lesowé leží spolu s druhé strany též lúky; les, jenž slo- we Weliká ochoze; it. jest jinde borowých lesuow mnoho od wsi pusté, kteráž slowe Smrk, a mezi těmi lesy jest luk mnoho dobrých k Petršpurku spolu s řečenú wsí Smrk, s mlýništem pustým, s 12 lukami Klečetskými; it. tito lesowé opět jiní jsú příslušni k hradu Petršpurku, totižto les, ježto sloweKrčský Duol; háj, ježto slowe Na kopaninách; les, ježto slowe Bezdluhý, les Jahodný nad Jesenicí, les Šibe- ničný wrch proti Jahodnému, les ježto slowe Ostré skály, les proti hradu řečený Huorky, les Mladowa hora, les pod stezkú ježto slowe Hluožek, pod Hluožkem chwo- jina, s druhé strany lúky chwojí, les Nackoni (sic) mezi hradem a Jesenicí, les ježto slowe Aunhošin, les Kopyto, chwojí a březí, ježto pán oddal Bieleneckým, luh pod Chlumčany; porostlin chwojowých mnoho; les pod oború, ježto slowe w Kočce, Černý les pod rybníkem Stebenským a háj od Jámy: s dwory popluž- ními, kteříž k nadepsaným zbožím příslušejí, totižto dwuor poplužní w Chlum-

Strana 531
Wýpisy ze starých desk zemských, 1483. 531 čanech se dwojím poplužím, s pěti lukami a s jedním lesem, ježto slowe Ry- sowa Hora, s jedním hájem, kterýž leží nade wsí, a les dubowý řečený luh pod Chlumčany se čtyřmi rybníčky, štěpnicí se dwěma chmelnicemi; it. dwuor popl. panský w Bílenciech s puol druhým poplužím, čtyry lauky, tři palauky, štěpnice s lesem řečeným Březina se čtyřmi rybníčky; w Černčiciech dwuor popl. řečený Bielý dwuor se dwěma poplužími, tři lauky, tři palúky, háj du- bowý nad dworem, chmelnice nowá a stará, a druhý háj nad Chraunkú; w Ko- sobodě dwůr popl. se dwěma poplužími, čtyři rybníčky, čtyry lauky, lesuow k tomu drahně a dworuow poplužních pustých pět, totižto dwuor popl. řečený Plawec se wsí pustú, s dědinami, lukami i se wší zwolí, což k tomu přisluší; w Stebně dwuor pustý s dědinami, lukami, lesem i se wší zwolí, což k tomu přisluší; w Bukowě dwuor pustý, s dědinami, chmelnicí, lesy i se wší zwolí, což k tomu přisluší, a w Oračowě dwuor pustý s dědinami, lukami, lesem, ry- bníčkem i se wší zwolí, což k tomu přisluší, se wšemi a wšelijakými jich pří- slušnostmi a zwolemi, což koli k nahoře psaným zbuožím a dědictwím wšem nahoře jmenowaným přísluší, jakými by ty koli jmeny jmenowány byly, a na čem by ty koli byly atd. prodal Burianowi z Gutnštaina a z Tachowa, najwyš- šímu mistru komory krále Českého, a jeho dědicuom za jedenácte tisíc kop gr. Pr. česk. úplně zaplacených a jemu těch nahoře psaných dědictwí a zboží dě- dicky postaupil. Zprawiti má on sám prodáwající a podlé něho Fridrich z Šumburka a na Peršteině a Jetřich z Kolowrat a z Bezdružic, wšickni spolu před každým člowěkem pr. zemsk. atd. (ut forma.) Kromě desíti kop gr. česk. platu ročního holého wěčného, kteréž kapitola kostela Pražského na swrchu- psaných dědinách dskami zapsané mají, kterýžto plat nahoře psaný Jan prodá- wající s zpráwcemi swými zprawiti nemá ani powinen jest, než toliko též kapi- tole, a ten plat podlé znění desk jich placen býti má bez jich škody; a kromě 221/2 kop gr. Pr. česk. platu ročního holého wěčného, kterýžto plat Wáclaw z Polák a Barbora manželka jeho na wěně swém w Chotěšowě, w Bedlně a w Bukowě zapsaný mají dskami zemskými, kterýžto plat také napřed jmenowaný Jan zpráwcemi swými zprawiti nemá ani powinen jest; ale on Burian neb jeho dědici sobě sami ten plat očistiti a splatiti mají beze wší škody jeho Jana ku- pujícieho (sic) a zpráwcí jeho i jich dědicuow. Stalo se léta b. M'CCCCLXXXIII, w auterý po sw. Petru a Pawlu apoštoliech buožiech. 69

Strana 532
532 Wýpisy ze starých desk zemských, 1485. 15. Beneš Kdúlinec z Ostromíře Wiléma z Pernšteina činí poručníkem dětí swých a zboží jejich. 1485 Mai 4.*) (MS. Pernštein. Litom.) Secundo Andreae, C. 1. Beneš Kdúlinec z Ostromíře přiznal se před úředníky Pražskými, že wšecky děti swé se wšemi dědinami swými, kteréž má neb mieti bude, i se wšemi swrch- ky neboli nábytky, též kteréž má neb mieti bude, i se wšemi listy, jakýmiby koli jmény jmenowány byly a na jakýchby koli wěcech byly, poručil jest mocně a porúčie Wilémowi z Pernštaina, tak že jest jej učinil prawého otce poručního a obránci wšech wěcí nadepsaných. Actum feria quinta in die Floriani, anno Domini MCCCCLXXXV°. Exscriptum de terrae tabulis ad sermi principis et domini D. Wladislai gratia dei Bohemiae regis etc. mandatum, Henrico de Hradecz supr. camerario regni Bohemiae de baronibus referente, sub Lewae de Masstiow vicejudicis et Andreae de Tissniow vicenotarii regni Boh. sigillis, a. d. 1489, sabbato post Gétrudis. Andr. de Tissnow vicenotarius regni Bohemiae. 16. Bratří z Žirownice Wáclawowi Wencelikowi z Wrchowišt prodali dědictwí swé w Žirow- nici hrad a statek s přísluš. 1485 Oct. 11. (DZ. VI, J. 29—30.) Prokop, Zbyněk a Jan bratří, synowé někdy Diwiše Kamaréta z Žirow- nice, majíce léta sprawedliwá skrze krále JM a pány na pl. saudu sobě wy- plněná a nato daná, Ofka z Wojslawic, mátě nadepsaných bratří, přiznali se p. ú. Pr., že dědictwí jich, oni totiž bratří dědictwí jich otcowské dědické, a ona Ofka wěnné zápisné w Žirownici, hrad, dwuor poplužní s poplužími, městečko, domy, krčmy a dwory km. s pl.; w Dešowě, w Jakubíně, w Cholmě, wsi, dwory km. s pl. což sau tu sami měli a drželi, s dědinami lukami, lesy, potoky, ry- bníky, kurmi, robotami, s podacím kostelním w Žirownici a w Stranném, clem tu w Žirownici, i se wši zwolí, s pl. panstwím, to wše, což sú tu sami po předcích swých měli a drželi, w týchž mezech a hranicích se wšemi úžitky a *) Den sw. Floriana r. 1485 připadal we středu, a teprw r. 1486 we čtwrtek (feria quinta); jest tu tedy omyl we přepisu, a mělby státi buďto fer. quarta 1485, aneb fer. quinta 1486.

Strana 533
Wýpisy ze starých desk zemských, 1486. 533 puožitky, i také wšecko práwo jich, kteréž koli k swrchu psaným dědinám tu oni bratří a swrchupsaná Ofka mají, buď dědičné nebo wěnné, zápisné oc. pro- dali Wáclawowi řečenému Wencelík z Wrchowišť a z Žírownice a j. d., za 1,500 kop gr. Pr. česk. úplně zaplacených, a postaupili. Zprawiti mají oc. A Al- brecht z Leskowce k tomuto trhu dal swé powolení. Stalo se 1. 1485, w auterý po. S. Diwiši. 17. Bohuslaw z Kunwaldu k oltáři w kostele sw. Michala w starém městě Pražském dáwá i zapisuje plat roční w Skalště. 1486 Nov. 11. (DZ. II, L. 5.) Bohuslaw z Kunwaldu a z Dražic, syn někdy Jana odtudž, p., že dě- dictwí swé w Skalště, dwory km. s pl., na kerýchž sedí Petran, kterýž platí šest kop, 19 gr. 2 pen. s kurmi pl. r., a Mikšin, kt. platí 5 kop, 2 gr. 2 d. s kurmi pl. r., s dědinami, lukami, lesy, potoky i se wší zwolí, s panstwím, dal a dáti mohl na spasení duše swé a již psaného Jana otce swého a Kateřiny mateře swé, a Lidmily mateře někdy Jana z Kunwaldu, bratra swého, a Anny báby swé, a předkuow a budúcích swých, k oltáři sw. Tomáše apoštola w kaple ře- čené Čáslawská w kostele osadním sw. Michala w starém městě Pražském, a knězi Rehořowi z Prahy, kaplanu téhož oltáře, nyn. i bud. kaplanuom již psaného oltáře wěčně, a to z dielu někdy Jana z Kunwaldu, bratra swého, místo toho dědictwí a platu we Wtelně a w Klecanech, místo šesti kop gr. platu ročního, kterýž někdy nadepsaný Jan z Kunwaldu, otec jeho, k témuž oltáři nadal, a akty dworu arcibiskupstwí Pražského zapsal, a on Bohuslaw to na swrchupsané dědictwí a plat w Skalště přewozuje a mocí zápisu toho přewedl, s takowú wšak wýmienkú, že nadepsaný Bohuslaw ty lidi s panstwím držeti má, a plat na týchž lidech wybíraje a témuž knězi Rehořowi kaplanu i budúcím kaplanuom dáwati a platiti má rozdílně, polowici počna na sw. Jiří n. př., a polowici na sw. Hawla hned potom přišlého, a tak jiná léta a roky, dokudžby on Bohuslaw žiw byloc. a kdyžby on Bohuslaw umřel, tehdy nadepsané dědictwí a plat w Skalště s sedmi kop pěti groši pl. r. swrchupsaného, s dědinami, lukami, kurmi, lesy, potoky i se wší zwolí s panstwím, k práwu dědickému a wěčně připadnúti má k swrchupsa- nému oltáři a na kaplany téhož oltářeoc. S takowú také wýmienkú, že nadepsaný Bohuslaw z Kunwaldu práwo podací téhož oltáře, což se toho platu swrchu dotčeného dotýče, sobě a swým dědicuom pozuostawuje, a kdyžby on s dědici umřel, tehdy práwo podací již psaného oltáře na Wiléma, syna někdy Bořity z Martinic, se- * 69

Strana 534
534 Wýpisy ze starých desk zemských, 1487. střence jeho a na jeho dědice připadnúti má atd. K kterémužto nadání oc. Wla- dislaw král oc. swé milostiwé dal powolení. Posel ke dskám byl Pawel z Jen- šteina z pánuow oc. Stalo se 1. b. 1486, w sobotu den sw. Martina. 18. Bohuslaw z Suchotlesk prodáwá dědictwí swé w Paběnicích, w Třeboníně, w Petrowicích oc. Slawatowi z Chlumu. 1487 Jan. 8. (DZ. II, E. 4.) Bohuslaw syn někdy Petra Janowského z Suchotlesk a z Janowic, maje sobě léta králem JM“ dána a wyplněna, p., že dědictwí swé w Paběnicích, twrz, dwuor popl. s popl. městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., w Petrowicích, w Třeboníně, w Újezdci a w Senetině, wesnice a dwory km. s pl., což tu má, w Suchotleštích to wše, což tu má, w Raběšíně dwory km., na kterých sedí hájný, i s hájenstwím, i se wšemi pustinami, kteréž na swrchupsaných dědinách jsú, s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, mlýnem, rybníky, robotami, kurmi, s posudným, s podacími kostelními w Třeboníně, w Petrowicích a w Paběnicích, a znamenitě rybník jeden řečený Zbožnow, druhý Senetinský, třetí rybník řečený Lhotský, a pod zámkem dwa rybníky, a u městečka dwa, i se wší zwolí, s panstwím, to wše což jest tu sám měl a držel po otci swém swr- chupsaném a w týchž mezech a hranicích, tak a w témž plném práwě, jakož nadepsanému Petrowi Janowskému od Krištofora z Košin a bratří jeho plnějí swědčí oc. prodal Slawatowi z Chlumu a z Košmberka a j. d. za 1000 kop gr. Pr. česk. zaplacených, a jemu postaupil. Zprawiti má on sám prodáwající toliko dědinami swými w Janowicích, což tu má oc. Stakowú wšak wýmienkú: co se dotýče rybníku, kterýž leží nad Lhotským rybníkem, řečený Hluboký, kterýž k Janowicím přísluší, že což jest koli hrází uděláno téhož rybníka na dědinách Paběnických, že on Slawata i j. d. jej Bohuslawa a j. d. při tom zachowati má, a také že wýše splawu powyšowati nemá on Bohuslaw ani d.j., než tak, jakož nyní udělán jest, a on také Slawata, ani j. d., wýše rybníka swého Lhotského držeti ne- má, ani jím topiti, než tak, jakož nyní splaw udělán jest; ani také aby dále nesahal přes rybník na dědiny Lhotské. Stalo se 1. 1487, w pondělí po božím křtění. 19. Viktorin kníže Minsterberský Bohuslawowi ze Šwamberka prodal w Ratajích dwa hrady s přisluš. 1487 Jun. 1. (DZ. III, L. 5 — 6.) W III Ondřejowých, G. 7. Oswícený Viktorín kníže Minstrberské a Opawské a hrabě Kladské oc. p., že dědictwí swé dědické w Ratajích, dwa hrady, dwuor s popl., městečko,

Strana 535
Wýpisy ze starých desk zemských, 1487. 535 domy, krčmy, dwory km. s pl.; w Kozojedech dwuor popl. s popl.; w Malo- widech, w Ježowicích, w Útěchowicích, w Ledecku, w Užicích, w Stankowicích, w Smilicích, w Mírošowicích, w Opatowicích, w Makoluskách, w Litěwicho- wicích (sic), wsi, dwory km. s pl., i s těmi wesnicemi, kteréž se jemu dostaly po Auditorowi s 51 kopami 12“ groši pl. ročního, a robotami, s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, řekami, s rybníky, robotami, mlýny, kurmi. wajci, s podacími kostelními a kaplanstwím, i se wší zwolí, s panstwím oc. prodal Bohuslawowi z Šwamberka a z Zwíkowa a j. d. za tři tisíce kop gr. Pražských česk. úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má on prodáwající, a podlé něho oswícený Jindřich starší kníže Minstrberské a hrabě Kladské oc. zprawuje, dědictwím jich wším, kteréž mají neb jmíti budau oc. Pakliby ne- zprawili, tehdy úředníci Pražští mají zwésti jej kupujícího na dědiny zpráwčí oc. (ut forma). Kromě trojích honuow na pustině Březiny a wřesem porostlé, kte- réž leží při rybníku u Černého Bláta, kteréž jsú k držení a k užíwání Bernar- towi Aplowi wymíněny: ty troje hony té dědiny zšíří a zdélí, a nic wíc, mají zuostati při nadepsaném Bernartowi Aplowi a j. d. dědičně. Stalo se l. b. 1487°, w pondělí před s. Wítem. 20. Bratři Albrecht a Heřman z Rychnowa odříkají se wšeho práwa odúmrtního w městečku swém Rychnowě. 1487 Aug. 27. (DZ. VI, E. 18.) Albrecht a Heřman bratří wlastní z Rychnowa lidem swým z městečka Rychnowa toto zwláštní obdarowání, kteréhož sú prwé neměli za nich ani za předkuow jich pánuow Rychnowského zbuoží, dáwají wšem wůbec i každému zwláště, buďto osedlému neb podruhu mezi nimi obýwajícímu: aby odúmrtí wšecky, wětší i menší, přijíti mohly a spadnúti zřízeným poručenstwím na přátely přirozené, neb na lidi jiné, kteříž by kdežkoli bydlili; a každý člowěk, usedlý neb podruh, w nadepsaném městečku Rychnowě, i což jich na předměstí jest, neb bude, aby mohl statek swůj mowitý i nemowitý, buďto peníze hotowé neb na dluzích, poručiti neb dáti za zdrawého žiwota neb na smrtedlné posteli, ko- muž by se jemu zdálo aneb líbilo. It. toto také obdarowání a swobodu zwláštní jim a jich budúcím dáwají, aby manželkám swým a dětem poručníky mohli mocné zdělati a ustawiti, kohož by se jim zdálo, buďto z panstwí, neb z jiného; a oni poručníci aby opatřiti mohli wdowu i sirotky, jakž by se jim nejlép zdálo a líbilo. Pak-li by se

Strana 536
536 Wýpisy ze starých desk zemských, 1488. přihodilo, žeby který člowěk, buďto usedlý nebo podruh z nadepsaného mě- stečka, neučině poručenstwí umřel, tehdy purkmistr a konšelé aby opatřili wdo- wu i sirotky, a ten statek popíšíc poručníky zdělali, kohož by se jim zdálo. A pakli by dětí nebylo, a manželka zuostala: což by koli toho statku bylo, málo neb mnoho, to na ni přijíti a připadnúti má. Pak-li by nebylo manželky ani dítěte žádného, ten a takowý statek aby rozdělen byl purkmistrem a konšely mezi přátely bližší a další, jakž by kterých potřebu znamenali; a přátelé bližší i další na tom přestati mají, súduow i wšech neznází o to nečiníce. Pak-li by se i to přihodilo, žeby přátel blízkých nebylo, a nebo že by o nich newěděli: statek ten aby byl purkmistrem a konšely opatřen a do roka chowán, a w tom roce neohlásil-li by se žádný přítel blízký, statek takowý aby w opatření purkmistra a konšel byl, a oni aby jej k obecnému dobrému obrátili. It. také co se dotýče těch wěcí, kteréž sú od starodáwna, anebo když koliwěk, a kteréž koli k obci neb k záduší nadány: w tom také jim plnú moc a swobodu dá- wáme, aby k obecné potřebě opatrowali a zprawowali podlé toho, jakž by se jim nejlép zdálo a líbilo. A protož my Albrecht a Heřman bratří swrchupsaní k tomu zawazujem a tímto listem zapisujem sami se i dědice swé a náměstky i budúcí pány a držitele Rychnowského zboží, aby toto naše obdarowání tak a podlé toho wšeho, jakož se swrchu píše, wěrně a práwě drželi a zachowali, a úředníkuom swým držeti a zachowati rozkázali po wšecka léta a časy budúcí; neb za takowé obdarowání a swobody od lidí našich dědičných z častopsaného městečka Rychnowa koláč a záplatu slušnú dwě stě zlatých uherských úplně a docela přijali sme. Toho na swědomí a na potwrzení nadepsaní Albrecht a Heřman bratří pečeti swé k listu tomu dali přiwěsiti, a pro lepší a stálejší ji- stotu prosili urozeného pána p. Jana z Šumburka, urozeného pána p Beneše z Wartemberka a na Borownici a statečného p. Matěje z Žampachu, a slowútných panoší p. Prokopa z Skalky, p. Tobiáše z Skalky a na Ostrowě, p. Přecha z Police, p. Zikmunda z Police, že sau také pečeti swé přiwěsiti dali. Dán 1. 1487, ten pondělí po sw. Bartoloměji ap. b. We dsky wlož. 1. 1488, f. v. post Dorotheae. 21. Jan z Mezilesic Bernartowi z Petrkowa prodáwá dědictwí swé w Chraustowicích s přísluš. 1488 Febr. 21. (DZ. II, H. 12.) Jan řečený Mikuláš z Mezilesic p., že dědictwí swé w Chrústowicích, twrz, dwůr popl. s popl., městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., a w Mostu dwuor

Strana 537
Wýpisy ze starých desk zemských, 1488. 537 popl. s popl. a mlayn s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kur- mi, robotami, s podacím kostelním w Chrústowicích, i se wší zwolí, s pan- stwím oc. prodal Bernartowi z Petrkowa a j. d. za tisíc šest set XV kop gr. pr. česk. úplně zaplacených, a dědicky postaupil. Zprawiti má on sám prodáwa- jící toliko dědictwím swým w Taynci a w Bořičí, tím wším což tu má, a s ním Naptalim z Frimburku zprawuje dědictwím swým w Rowni čtrnádcte kopami gr. pražskými platu r., dwory kmetcími, a zprawují do tří let a 18 nedělí to- liko a nic wíce oc. Stalo se 1. b. 1488, we čtwrtek o suchých dnech postních. 22. Mistr německého zákona zapisuje Benešowi z Weitmile k dědictwí město swé Chomautow, hrad Blatno a dwůr Býčkowice. 1488 Mai 14. (DZ. III, G. 17 — 18.) W III Ondřejowých, K. 28. Rinart z Neyperku, mistr německého zákona w Německých a Wlaských zemích, poslal jest s plnú mocí s listem s wisutú pečetí, kterýžto slowo od slo- wa we dsky zemské tuto napřed wepsán jest. Ti na tu moc poslaní přiznali se jsú před úředníky Praž. na místě téhož mistra i wšech kuntoruow a bratří téhož zákona: jakož někdy slawné paměti král Ladislaw oc. dal jest a zapsal wšecko swé práwo Janowi Caltowi z Kamenné hory a j. d. a b. město Chomú- tow a hrad Blatno a dwuor Býčkowice i se wším jich příslušenstwím, nic JKM' sobě tu nepozuostawujíc ani budúcím swým potomním králuom Českým, k jmění, držení, požíwání, zastawení, prodání a učinění s tím jako s swým wlastním oc. a již takowých zboží Beneš z Weitmile, purkrabie na Karlšteině a minemagistr K. Č. sprawedliwým řádem w držení wšel; i wzhledli jsme na to, že takowé zboží, město Chomútow, hrad Blatná a dwuor Býčkowice s jich příslušnostmi, před časy slawné paměti králi Wáclawowi, králi česk. zawázáno neb prodáno od našeho zákona jest, a týž Beneš se s námi o summu zname- nitú zlatých smluwil, a nám ty w celosti poctiwě, úplně a docela zaplatil: pro- tož my Dytr. z Šteymer kuntor z Fircmperku, Jiřík Prychlink kuntor we Chbě, a Erbort Tyl sekretář, poslaní a zmocnění poslowé swrchujmenowaného našeho milostiwého pána mistra německého zákona, z mocnosti JM“, wšech kuntoruow, zákonníkuow JM“ zákona německého, takowé zboží město Chomútow, hrad Bla- tno, dwuor Býčkowice se wším jich příslušenstwím i s kostelním podacím, nic tu sobě ani zákonu našemn nepozuostawujíc, kterakby mohlo jmenowáno neb

Strana 538
538 Wýpisy ze starých desk zemských, 1488. wymyšleno býti, kteréž někdy předkowé zákona našeho w držení byli, s popl., s dědinami, s forberky, wesnicemi, lidmi úročními, s robotami, s silnicemi, se clem, s tržným, s řekami, s jezerem, potoky, rybníky, s lesy, s lukami, horami, doly, i se wšemi příslušnostmi nad zemí i pod zemí, což k týmž swrchupsaným zbožím přísluší, i se wším plným panstwím a příslušenstwím, a tak wšelijaké naše práwo a sprawedliwost dáwajíc a přewozujíc na jmenowaného Beneše, j. d. a. b., a nebo ktožby ta zboží společně anebo rozdílně držal mocně, wěčně a dědičně se wší mocností a plností, a tak aby oni ta zboží mohli prodati, směniti a t. d. Zprawují on mistr, kuntoři a bratří německého zákona wšemi swými lidmi a zbožím, kdež ty mají, w kterých koli zemích oc. Stalo se léta božího 1488, we středu před sw. Žofií. 23. Jindřich kníže Minsterberský dědiny swé zápisné od Kunětické hory w Rosicích oc. pro- dáwá Wáclawowi Žehušickému z Nestajowa. 1488 Mai 31. (DZ. VI, G. 18 — 19.) III Andreae, L. 3. Oswícený Jindřich starší kníže Minsterberské a hrabě Kladský oc. p., že dědinu swú zápisnú od Kunětické Hory kláštera Opatowského: w Rosiciech wes celú s mlýnem, w Dúbrawicích, w Ohrazenici, w Rybitwie, w Sopřesi, w Habřině, w Žiwanicích, Přelowice. Černá u Bohdánče, wsi celé s podacím ko- stelním w Černé, dwory km. s pl., s dědinú, lukami, s řekú Labem, robotami, kurmi, wajci, s lowy w lesích a w bořiech, i na wšech zboží a panstwích i w porostlinách k richtě Rosické, a k richtě Sopřecké, a k richtě Žiwanicské pří- slušejících; it. lesních peněz od hájných puoldewáty kopy 17 gr. 21/2 den., s jinými duochody, a se wšemi puožitky, s plným panstwím, nižádného sobě prá- wa ani panstwí tudíž dále nepozuostawuje, prodal Wáclawowi z Nestajowa a z Žeušic a j. d. za tři tisíce zlatých uherských úplně zaplacených, a jemu té dě- diny w témž práwě jakož jest sám měl toliko oc. S takowú wýminkú: že na- depsaný kníže Jindřich neb j. d. bude moci nadepsané dědiny zase wyplatiti od téhož Wáclawa neb od j. d. swrchupsanými třemi tisíci zlatých uherských hotowých, a to od s. Jiří nyní minulého we třech létech pořád zběhlých, a po wyjití tří let, kdyžby koli strana straně dali sobě rok napřed wěděti oc. Toto také znamenitě wymíněno jest: byl-li by napředpsaný Wáclaw neb j. d. z swr- chupsaných dědin kterýmkoli práwem duchowním nebo swětským, neb jakž- koliwěk z držení wyweden, tehdy bude se moci s kom. Praž. uwázati w dědiny

Strana 539
Wýpisy ze starých desk zemských, 1488. 539 jeho, kteréž má neb míti bude, třetinú wýš jménem pokuty a nákladuow oc. Toto také znamenitě přidáno jest: že žádnú jinú mincí swrchupsaný Wáclaw aneb j. d. nemá odbýwán býti ani splacowán, než wšecko zlatými uherskými, dobrými, čerwenými, na zlatu i na rázu prawými. K kterémužto we dsky kla- dení Wladislaw král oc. dal swé powolení. Posel ke dskám od JM“ byl Puota z Riznberka a z Šwihowa, najw. sudí k. Č. z pánuow oc. Actum anno dni. 1488, w sobotu o suchých dnech letničních, jinak po s. Urbanu. 24. Týž kníže prodáwá témuž Wáclawowi dědiny swé zápisné od biskupstwi Olomuckého w Jestbořicích s přísl. 1488 Mai 31. (Dz. VI, G. 19 — 20.) III Andreae, L. 4. Oswícený Jindřich starší kníže Minsterberské, hrabě Kladský oc. p., že dědinu swú zápisnú od biskupstwí Olomuckého, w Jestbořicích městečko s dwo- rem popl., s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekú Labem, mlýny, luhy okolo Labe, i s dědinú a lukami řečenú Psinec; item Bezděkow, Rajchow, we- snice celé a mlýn; Opočen wes, Opočník wes celú, Lány wes s krčmú na Duol- ku; it. wes pustú Crkaně s podacím kostelním; w Jestbořicích dwory km. s pl., roboty, kury, wajce i se wší zwolí, s panstwím, tak jakož jest toho sám od Zbyňka z Buchowa w držení byl, prodal Wáclawowi z Nestajowa a z Žeušic a j. d. za sto a za dwa tisíce zlatých uherských úplně zaplacených, a jemu té dědiny w témž práwě, jakož jest sám měl a držel, postúpil. Zprawiti má oc. S takowú wšak wýměnkú: že nadepsaný kněz Jindřich a t. d. (jako w přede- šlém zápisu.) Actum anno dni. 1488, w sobotu po s. Urbanu. Léta 1491, w sobotu po s. Matěji ap., oswícený Jindřich starší kníže Minstrberské oc. p., že wšecko práwo swé, kteréž koli má mocí tohoto trhu k dědinám zápisným a k wýplatám ke wšem w trhu jmenowaným, přenesl jest a přenáší na Wiléma z Pernšteina, najw. hofmistra k. Č. a na j. d. 25. Týž kníže Janowi Andělowi z Ronowce prodáwá dědiny zápisné od Kunětické hory kláštera Sezemského. 1488 Jul. 3. (DZ. VI, G. 20.) III Andreae, M. 3. Oswícený Jindřich starší kníže Minsterberské, hrabě Kladský oc. př. že dědinu swú zápisnú od Kunětické Hory kláštera Sezemského: w Sezemiciech 70

Strana 540
540 Wýpísy ze starých desk zemských, 1489. městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl.; w Počaplech dwuor km. s pl. na kt. sedí Ješek, s pustinú Ondráčkowskú; wes Čankowice, s platem a s duochody, za kteréž jest rokojmě Racek s jinými; w Lukowné wes celú, dwory km. s pl. s dědinú, lukami, lesy, s borem Sezemským, s lowy, potoky, rybníky, kurmi, wajci, robotami, s podacím kostelním w Sezemiciech a s jinými úžitky a duo- chody, kteříž koli na těch zbožích jsú, aneb jak by koli potom býti mohli, i se wší zwolí, s panstwím oc. prodal Janowi Andělowi z Ronowce a j. d. za tisíc a za padesáte zlatých uherských úplně zaplacených a postúpil. Zprawiti má oc. S takowú wýměnkú, že nadepsaný kněz Jindřich neb j. d. atd. (Též wýmin- ky, jako w zápisích III Andreae, L. 3 et 4.) K kterémužto we dsky kladení Wladislaw král oc. dal swé powolení. Posel ke dskám od JM“ byl Pawel z Jenšteina z pánuow. Actum anno domini 1488°, fer. v ante Procopii. Léta b. 1491°, w sobotu po sw. Matěji apoštolu b., oswícený kníže Jin- dřich starší kníže Minstrberský, hrabě Kladský oc. p. že wšecko práwo swé, kteréž koli má mocí tohoto trhu k dědinám zápisným a k wýplatám ke wšem w trhu jmenowaným, přenesl jest a přenáší na Wiléma z Pernšteina, najw. hofmistra k. Č., a na jeho dědice. 26. Rozsudek o silnicích mezi Píseckými a Petrem ze Sulewic a z Winterberka. 1489 Mart. 30. (DZ. VI, F. 22—23.) W IV Ondřejowých, A. 30. W té při, kteráž jest mezi purkmistrem, konšely i wší obcí města Piesku s jedné, a Petrem z Sulewic a z Winterberka s strany druhé, jakož oni Písečtí winili sau jej, žeby silnice nowé swobodil jim ke škodě proti wýsadám jich starodáwním, a on proti tomu odpieraje ukázal wýsady swé od krále Wáclawa a jiných králuow českých na cla a na silnice, i také swědomí některá; proti tomu oni Písečtí ukázali sau také wýsady, co se silnice dotýče, kteráž má jíti na město Písek od krále Jana a potomních králuow česk., a podlé toho uká- zali wýpowěd, kterúž sau učinili z rozkázaní krále Wáclawa slawné paměti ú- ředníci JM“ na to wyslaní, jakož táž wýpowěd w sobě plněji swědčí, a přitom ukázali také, kdež král JM pán náš ráčil jest wyslati k ohledání těch silnic Oldřicha Medka z Waldeka, purkrabie hradu Praž., Jana Tluxu z Wrabí, pro- kurátora JM“, Diwiše Malowce z Libějowic, Otmara z Neznašowa, kteřížto na ty silnice wyjewše pilně ohlédali, i také pamět lidskú o tom slyšeli, i takto sú před JMK. powěděli, že ty silnice, kteréž jdú, totižto Prachatická, Záblatská,

Strana 541
Wýpisy ze starých desk zemských, 1490. 541 Wintrberská, scházejí se k městečku Baworowu, a odtud jdú k Písku; a když- by od Baworowa šly k Wodňanuom, tehdy by Písku chybily, a tak by ta silnice sešla tomu městu Písku ke škodě; nalezli za práwo a Jan z Šelnberka, kanc- léř k. Č., Jiří Berka z Dubé a z Lipého, z pánuow, a Albrecht Ojíř z Oče- dělic z wládyk, panský a wládycký potaz wynesli: Jakož jest on Petr ukázal list krále Ladislawa slawné paměti, w němž JM' wypisuje silnici, aby byla z Wintrberka do Pasowa, a z Pasowa zase do Wintrberka, i také clo, jakž týž majestát w sobě šíře ukazuje, kudy by z Čech do Wintrberka silnice jíti měla, a nebylo to zase, aby týž Petr w tu wěc se newkládal; než poněwadž Písečtí ukázali sau starodáwními wýsadami, i také swědky swrchupsanými, kteříž sau to ohledali, že silnice Prachatická, Záblatská a Wintrberská scházejí se u Ba- worowa, že je Písecké JM' přitom zůstawuje, aby ta silnice na Písek šla od Baworowa a on Petr aby jim w tom nepřekážel. Stalo se 1. 1489, w pondělí po zwěstowání panny Marie. 27. Král Wladislaw ujišťuje, že zpustlý rybník pode wsí Wolešníkem na panstwí Hlubockém nebude obnowowán. 1490 Apr. 23. (DZ. III, D. 18. 19.) My Wladislaw oc. oznamujem tímto listem wšem, jakož urozený Jan z Janowic najw. purkrabě Praž., wěrný náš milý, byl jest udělal rybník pode wsí Wolešníkem na zbuoží našem Hlubockém, a ten rybník jest zpustl, že pak lidé té wsi dali sú nám sto kop gr. česk. za to, abychom toho rybníku nedě- lali ani drželi, i také skrze dědiny jich žádné wody newedli ani pojímali; my chtíce aby lidé jmenowané wsi toho dání nám jistinné summy škodni nebyli, s dobrým rozmyslem a naším jistým wědomím, mocí králowskú již psaným li- dem jmenowané wsi, nyn. i bud., tuto milost učinili sme, činíme a dáwáme, že my i také budúcí naši králowé čeští, ani žádný jiný, nemáme aniž budem tu zase pod tú wsí toho rybníka dělati ani držeti, i také wody wésti přes grunty té wsi na které rybníky; přikazujíce wěčně úředníkuom našim na Hluboké, nyn, i bud., aby lidi již psané wsi, nyn, i bud., při tom při wšem, jakož se swrchu píše, zachowali, jinak toho nečiníce, pod uwarowáním hněwu a pomsty naší i budúciech našich králuow česk. Tomu na swědomí pečet naši králow- skú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském, w pátek den sw. Jiří, léta buož. 1490°, králowstwie našeho léta 19°. 70*)

Strana 542
542 Wýpisy ze starých desk zemských, 1490. 28. Nadání platu ročního w Běškowicích od Wáclawa Wlčka z Čenowa k oltáři (w kostele Pražském?) 1490 Mai 25. (DZ. III, D. ss.) W IV Ondřejowých, F. 4. Wáclaw Wlček z Čejnowa p., že plat swuoj, totižto deset kop gr. Praž- ských česk., plat roční holý wěčný, kterýž má na dědinách w Běškowicích, na twrzi, na dworu popl. s popl., na wsi a na dwořích km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se wší zwolí, což k tomu přísluší, tak a w témž plném práwě, jakož jemu dsky od Beneše z Kolowrat a z Libšteina pl. sw., a pět kop gr. praž. česk. platu ročního hol. wěčného on sám Wáclaw platiti má a wydáwati z komory, a to pod pokutau s komorníkem praž. brání atd.—dal jest a dáti mohl na spasení duše swé a předkuow swých k oltáři s. Anny a Bar- bory w kaple za zákřištau založenému a knězi Ondřejowi z Brna, kaplanu téhož oltáře na wěčnost a dědicky postaupil; a on kaplan, nyn. i bud., sami z téhož platu mají swíčky a swětla jednati a říditi. S takowúto wýměnkú, že on Wáclaw sobě pozůstawuje kollatorstwí téhož oltáře; pakliby on umřel, tehdy kapitole Pražské příslušeti má, a kdyžby přewesti chtěli, že to učiniti mají s radú Zikmunda z Čejnowa, bratra jeho a přátel jeho starších z Sulewic a j. d. Stalo se léta 1490, w sobotu před sw. Urbanem. 29. Cedule dílčí mezi bratřími Janem, Mikulášem a Bohuslawem z Lobkowic a z Hasišteina. 1490 Jun. 22. (DZ. II, F. 5. 6.) We čtwrtých Ondřejowých, E. 1. Jan, Mikuláš a Bohuslaw bratří z Lobkowic a z Hasišteina p., že dě- dinami jich, kteréž spolu po předcích swých až posawad měli a drželi, tako- wýto mezi sebú učinili rozdíl, tak totiž: že on Jan za díl swuoj otcowský, bra- trský a dědický míti má dědiny dole psané, totiž Obřístwí, twrz, dwuor popl., wes, dwory kmetcí s platem; w Klech, w Libiši, w Huoherce, w Welikéwsi, w Břežanech, w Střezowé, w Ulhošticích, wsi, dwory km. s pl., což tu měli, w Třeb- čicích Rozlezlých dwory km. s pl., což sau tu spolu měli, w Blahnowě w Hoch- tani wsi, dwory km. s pl., w Radíčewsi dwory km. s pl což sú tu měli, s poda-

Strana 543
Wýpisy ze starých desk zemských, 1490. 543 cím kostelním, w Okúnowě dwuor km. s pl., na kterémž sedí Hechs, se wšem lesy tu, se wšemi platy holými i komorními, k kterýmž koliwěk práwo mají, si dědinami, lukami, lesy, potoky, řekami, rybníky, horami, doly, kurmi, wajci, ro- botami, s podacími kostelními, s panstwím w Taynci, a což k tomu přísluší, a s podacím kostelním u oltáře sw. Urbana na zámkn Pražském; manstwí w Brusech; it. rybník hořejší nad Kralupy, it. rybník řečený Kruptajch, it. lauka pod Arndorfem i s tím hájkem; it. Pušow i s lukami Pušowskými; it. lauka řečená Santwis, it. les řečený Pušow a Okúnowské lesy, i se wší zwolí, což k tomu přísluší, s plným panstwím, tak totiž, kteréž koli dědiny swrchujmenowané jsú manské nebo manské wěci, ty před saud býti nemají; a také že nadepsaný Jan a j. d. wšecky platy komorní platiti má osobám kterýmžkoliwěk zapsány jsú, bez škody dole jmenowaných bratří a jich dědicuow. A nadepsaný Mikuláš také za díl swůj míti má dědiny dolepsané, totiž w Údlicích městečko, domy, krčmy, dwory km. s platem; w Přísečnici městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., w Račenicích, w Malkowě, w Zásadě, w Srní, w Gaišowicech, w Soběticech, wsi, dwory km. s pl.; w Tomačíně, w Meretici, w Prunéřowě dwory km. s pl., což tu měli, w Šampachu, w Německých Třebči- cích, w Pňowici, w Wolíně, w Síbrle, w Trebišle, wsi, dwory km. s pl., Wětro- šice, což tu měli, s dědinami, lukami, lesy, a znamenitě les řečený Šwajgr, Gloshuten, Glosperg, Spindlpach, Hasperg, Heinperg, Geheg, Spicperg, Sitlperg, Grencing, i ty wšecky lesy okolo Hasišteina a Přesečnice, těch jest polowice, které se tu naň dostaly, kromě Pušowa a Okúnowských lesuow. Ale wšak na- depsaný Jan a j. d. budú moci w těch lesích sobě bráti dříwí ku paliwu a k stawení, a též bude moci w těch lesích zwěř honiti; potoky, rybníky, jeden ře- čený Grainský, rybník Špindlpach, malý rybníček pod Heksdorfem, rybník Lamtaich s lukau Hamlbísen s dwěma winicemi w Pňowicích, s podacími ko- stelními i se wší zwolí, což k tomu přísluší, s plným panstwím. A nadepsaný Bohuslaw také za díl swuoj míti má dědiny dolejmeno- wané, totiž w Březně městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., w Kralupech městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., w Račici, w Najšuchu dwory km. s pl., což tu měli, w Zásadě k Rečicóm, Lanchau, w Arnsdorfu, w Radišle, w Rais- torfu, w Tiersdorfu, w Krbici, w Wikletici, w Šínowě, Chotěnice wsi, dwory km. s pl., w Drahonici, což tu měli, a w Dolanech mlýn s platem, s dědinami, lukami, lesy, a znamenitě Šwaiger, Gloshuten, Glosperg, Spendlpoch, Hosperg, Homperg, Gehek, Spicperg, Spintlperg, Grencink, i ty wšecky lesy okolo Ha- sišteina a Přesečnice, těch jest polowice, kteréž se naň dostaly, kromě Pušowa a Okúnowských lesuow. Ale wšak nadepsaný Jan a j. d. budú moci w těch lesích sobě bráti dříwí k paliwu a k stawení. též budú moci w týchž lesích

Strana 544
544 Wýpisy ze starých desk zemských, 1491. zwěř honiti; a také swrchupsaní bratří Mikuláš a Bohuslaw a j. d. zwěř honiti budú moci w lesích nadepsaného Jana bratra jich beze wší otpornosti. Item winici w Březně, it. winici w Henklstorfu, it. rybníky, totiž rybník dolejší u Kralup, rybník u Kerbic, it. rybník u Řečic, rybník u Března, s horami, doly, s podacími kostelními, kurmi, wajci, robotami, i se wší oc. A slíbili sú sami za se i za swé dědice, že jeden druhého, dědicuow ani dědin jich nemá ani bude moci nařiekati ani napomínati z kterého dílu otcowského, bratrského a dědického dalšího wěčně na budúcí časy nižádným práwem nebo skutkem, nebo nadepsanými dědinami jsú od sebe i od jich dědicuow úplně a docela odděleni. Stalo se léta MIIII dewadesátého, w úterý po sw. Witu. 30. Král Wladislaw Wokowi a Petrowi bratřím z Rosenberka propauští z manstwí hrady Nowýhrad a Hus s přísluš. 1491 Febr. 28. (DZ. II, H. 19.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markraběoc. oznamujem tímto listem wšem, že jsú přistúpili před nás urození Wok a Petr bratří z Roznberka, wěrní naši milí, a zprawili jsú nás, že mají a drží dwa zámky w králowstwí našem Českém, jeden řečený Nowýhrad, a druhý zámek Hus zbořený, kterážto obadwa zámky s jich příslušnostmi manstwím a služ- bami manskými nám jakožto králi Českému příslušeli a powinni byli jsú; a přitom jmenowaní bratří prosili jsú nás, abychom swrchupsané zámky s jich příslušnostmi z takowého manstwí propustili, a jim to w dědictwí uwesti ráčili. My hledíce k mnohým wěrným a ustawičným službám, kteréž jsú nám jmeno- waní bratří skutečně a hotowě činili, zwláště w tom, že jsú s námi na swuoj náklad s znamenitým počtem služebníkuow swých do králowstwí Uherského táhli, a nám k našemu poctiwému wěrně pomáhali, a potom i nyní nám mnoho platných služeb jsú činili a až dosawad činiti nepřestáwají, kteréžto služby nám slušně příleží jmenowaným bratřím milostiwě nahraditi: kdežto s dobrým roz- myslem a radú wěrných našich, jakožto král Český, swrchupsané zámky No- wýhrad, a zámek zbořený Hus, se wšemi jich příslušnostmi z powinnosti a z služeb manských mocí králowskú propustili jsme a tímto listem mocně propú- štíme, a swrchupsané zámky s jich příslušnostmi jmenowaným Wokowi a Pe- trowi, dědicuom i budúcím jich, k prawému a wěčnému dědictwí dáwáme; chtíce tomu, aby oni dědicowé i budúcí jich wíce nám ani našim budúcím králuom

Strana 545
Wýpisy ze starých desk zemských, 1491. 545 českým nebyli powinni žádných powinností a služeb manských s již psaných zámkuow s jich příslušnostmi činiti, ale aby je psaní bratří, dědicowé i budúcí jich, jmenowané zámky s jich příslušnostmi swobodně jměli, drželi a jich poží- wali, tak jakožto jiní páni a obywatelé k. Č. swých zámkuow dědičných a swo- bodných požíwají z práwa nebo z obyčeje, a to bez naší, budúcích našich krá- luow Českých i wšech jiných lidí wšeliké překážky; to sobě toliko pozuostawu- jíce, aby již psaní bratří, dědicowé i budúcí jich, nám a našim budúcím, krá- luom Českým, s těch zámkuow a s jich příslušností byli powinni též činiti jako s jiných swých dědičných a swobodných zboží činiti nám powinni jsú. Při- kazujíce wětším i menším úředníkům desk zemských k. Č. kdyžby koliwěk od jmenowaných Woka a Petra bratří, anebo jednoho z nich, požádáni byli, aby swrchupsané zámky s jich příslušnostmi we dsky zemské jmenowaného k. Č. jim, dědicuom a budúcím jich wložili, tak aby učinili bez zmatku i wšeliké ot- pornosti. A ktožby tento list jměl s častopsaných bratří dědicuow a nebo bu- dúcích jich dobrú wolí i swobodnú, chcem aby tomu příslušelo plné práwo wšech wěcí swrchupsaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskú kázali jsme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Košicích, w pondělí po neděli postní Reminiscere, 1. b. tisícieho dewadesátého prwního, králowstwí našich Uhersk. oc. w prwním létě, a Českého we dwadcátém. Intabul. oc. 1491. f. III ante Georgii. 31. Zdeslaw Jeník z Mečkowa Wilémowi z Pernšteina prodáwá dědictwí swé w Pardubicích s přísl. 1491 Jun. 18. (DZ. VI, A. 23. 24.) W IV Ondráčkowých, H. 15. Zdeslaw Jeník z Mečkowa p. že wšecko práwo swé odhádané dědické, kteréž koli má k dědictwí w Pardubicích, k twrzi, k dworu popl. s popl., k městečku, k domuom, k krčmám, k dworuom kmetcím s pl.; w Bukowině, w Přerowě, w Lhotce k wesnicem, k dworuom km. s pl., a w Zalabách k dworu km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekami, s clem na řece Labi, s příwozem, s mýty lesními, s podacími kostelními, s richtami, robotami, kurmi, wajci, zahradami, s štěpnicemi, i se wším panstwím oc. prodal Wilémowi z Peršteina oc. a j. d. za 2,000 kop gr. Pr. česk., zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se 1. 1491, w sobotu p. sw. Wítu.

Strana 546
546 Wýpisy ze starých desk zemských, 1491. 32. Wáclaw Žehušický z Nestajowa Wilémowi z Pernšteina prodal dědictwi swé zápisné w Jestbořících s přísl. 1491 Apr. 23. (DZ. VI, A. 24.) W IV Ondráčkowých, G. 27. Wáclaw z Nestajowa a z Žeušic p., že dědictwí swé a wšecko práwo swé, kteréž koli má k dědinám zápisným od biskupstwí Olomúckého: Jestbo- řice, městečko, dwuor popl. s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekú Labem, mlýny, luhy okolo Labe, s dědinú řečenú Psinec; it. Bezděkow, Bar- chow wsi celé a mlýn Opočen, wes Opočník, wes celú Lány, wes s krčmú na Duolku, it. wes pustú Crkanie, podací kostelní w Jestbořicích, dwory km. s pl., kurmi, wajci, robotami, i se wší (zwolí), s panstwím, to wše oc., jakož jemu dsky od oswieceného Jindřicha staršího knížete Minsterberského a hrabi Klad- ského oc. pl. sw. oc. prodal Wilémowi z Pernšteina oc. a j. d. za 2100 zla- tých uherských úplně zapl. a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se w sobotu den sw. Jiří 1. 1491. 33. Týž témuž prodáwá i postupuje dědiny swé zápisné w Rosicích a přísl. 1491 Apr. 23. (DZ. VI, A. 24.) W IV Ondráčkowých, G. 26. Wáclaw z Nestajowa a z Žeušic p., že dědictwí swé a wšecko práwo swé, kteréž koli má k dědinám zápisným od Kunětiské Hory kláštera Opatow- ského: w Rosicích wes celú s mlýnem, w Dúbrawicích, w Ohraženicích, w Ry- bitwí, w Sopřesi, w Habřině, w Žiwanicích, w Přelowicích, w Černé u Boh- dánče, wsi celé, dwory km.s pl., s dědinami, lukami, řekú Labem, kurmi, wajci, robotami, podacím kostelním w Černé, lomy w lesích a w borech, i na wšech zbožích a panstwích, i w porostlinách k richtě Rosické, Soprské a Žiwanické příslušejících; item s lesními penězi od hájných 81/2 kop, 17 gr. 2 1/2 pen., i s jinými duochody a puožitky wšemi, kteréž koli na swrchupsaných dědinách jsú, i se wší zwolí, s panstwím, to wšecko oc. jakož jemu dsky od oswíceného Jindřicha knížete Minsterberského, hrabi Kladského oc. pl. sw. oc. prodal Wi- lémowi z Pernšteina oc. a j. d. za 3,000 zlatých uherských úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se w sobotu den sw. Jiří, 1. 1491.

Strana 547
Wýpisy ze starých desk zemských, 1492. 547 34. Jan Anděl z Ronowce témuž prodáwá dědiny swé zápisné w Sezemicích a přísl. 1491 Apr. 23. (DZ. VI, A. 23.) W IV Ondráčkowých, E. 27. Jan Anděl z Ronowce p. že dědictwí swé a wšecko práwo swé, kteréž kolwěk má k dědictwí zápisnému od Kunětické Hory kláštera Sezemského, w Sezemicích městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl.; w Počáplích dwuor km. s pl. na kterémž sedí Ješek, s pustinú Ondráčkowskú w Cankowicích s platem i s důchody, za kteréž jest rukojmě Racek s jinými; w Lukowné wes celú, dwory km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, s borem Sezemským, s lowy, s po- toky, rybníky, kurmi, wajci, robotami, s podacím kostelním w Sezemicích, se wšemi úžitky a duochody oc. i se wší zwolí, s panstwím, tak jakož jemu dsky od oswíceného Jindřicha staršího knížete Minstrberského, hrabi Kladského oc. pl. sw. oc. prodal Wilémowi z Pernšteina, najw. hofm. k. Č. a j. d. za 1500 zlatých uherských úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se w sobotu den sw. Jiří. 1. 1491. 35. Král Wladislaw Jiříkowi Želenskému z Sebuzina otci a synu propaušti z manstwi twrz Želenky s přísl. 1492 Febr. 26. (DZ. VI, D. 11, 12.) My Wladislaw oc. král oc. oznamujem tímto listem wšem, že jest při- staupil před nás slowútný Jiřík Želenský z Sebuzína w. n. m. a zprawil jest nás slowútný Jiřík Želenský z Sebuzína otec jeho spolu s ním, (že) mají a drží twrz w Želenkách, s dworem, dědinami i s jinými příslušnostmi k též twrzi od starodáwna příslušejícími, kterážto twrz s swými příslušnostmi manstwím k zámku našemu Woseku přísluší, a nám jakožto králi Českému službami man- skými zawázána jest; a přitom prosil jest již psaný Jiřík jmenem otce swého i také jmenem swým, abychom jim již psanú twrz s jejím příslušenstwím z již psaného manstwí propustiti ráčili. Kteréžto prosbě pro wěrné služby jich obú jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, radú wěrných našich, mocí králowskú, již psanú twrz s dworem, s dědinami, s lukami a potoky, s winnicemi, s chmel- nicemi, s lidmi platnými, s robotami; w Swětici dwa lány dědiny; w Újezdě 71

Strana 548
548 Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. čtyry člowěky, rybníček, potoky, hájky; w Wřetenicích od pustého dworu dě- diny, háje, lúky, kus potoka a dwoje pústky, k nim dědiny; a w Dúbrawici dwa člowěky, i se wším a wšelikými wěcmi k té twrzi od starodáwna příslu- šejícími, témuž Jiříkowi a Jiříkowi synu jeho i jich dědicuom a budúcím z swr- chu jmenowaného manstwí, z léna, z služeb a z powinností manských propu- stili sme a tímto listem mocně propauštíme oc. Přikazujeme menším i wětším úředníkuom desk z. oc. A ktožby tento list měl s již psaného Jiříka a Jiříka dobrú wuolí oc. Tomu na swědomí oc. Dán na Budíně, w neděli po S. Ma- těji apoštolu buožím 1. 1492°, králowstwí našich Uhersk. w 2hém létě, a Če- ského 21°. Ad relat. d. Heinrici de Novadomo, regni Boh. supr. camerarii. Intab. a. d. 1493, f. VI post. Bonifacii. 36. Král Wladislaw Janowi z Šelnberka propauští ze zápisu twrz Kostomlaty s wesnicemi některými. 1495 Jul. 27. (DZ. VI, G. 8. 12.) My Wladislaw z b. m. Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucenburské a Slezké kníže a Lužický markrabě oc. O- znamujem tímto wšem: jakož sme před některým časem dáti ráčili wayplatu na twrzi Kostomlatech s jejími příslušnostmi i také na některých wsech zápisných, kteréž jest držal oswícený někdy Hynek wéwoda Minstrberský a hrabě Klad- ský w zápisích předkuow našich i také w zápisu našem, urozenému Janowi z Šelnberka, najw. kancléři k. Č., wěrnému n. m.; kterýžto Jan z Šelnberka s powolením naším dal jest peněz swých wlastních za wýplatu jmenowané twrzi Kostomlat a těch wsí zápisných pět tisíc kop groš. česk. širokých; nyní pak předstúpiw před nás swrchudotčený Jan z Šelnberka, k tomuto se jest podal: že nám chce beze wšech peněz a beze wšeho úplatku ty wšecky wsi zápisné, kteréž jest podlé Kostomlat summú swrchudotčenú wyplatil, wrátiti a jich w moc naši postúpiti bez odtahuow, toliko přitom zato prose, abychom wzhlédnúce na takowú jeho powolnost, ráčili jemu a jeho dědicuom swrchudotčenú twrz Kostomlaty s jejími příslušnostmi dědičně dáti. Při kteréžto wěci napřed wážíce to, že jest častopsaný Jan z Šelnberka nemalú summu za wýplatu swr- chudotčenú swých peněz dal, a ty wšecky že nám prominúti a těch wsí zá- pisných postúpiti beze wšeho úplatku chce; druhé také majíce zření k jeho wěrným, ustawičným a užitečným službám, kteréž Welebnosti Našie králow-

Strana 549
Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 549 ské i také korunám našim s swú nemalú prací a s znamenitými náklady rád činí a činiti umyslil jest, potud pokudž najdále jeho rozum a možnost wztá- hnúti se mohau: kdežto pro takowé swrchudotčené příčiny, s dobrým úmyslem a radú wěrných našich, mocí králowskú w Čechách, přijawše ty wsi zápisné od téhož Jana bez úplatku, tu swrchudotčenau twrz Kostomlaty, s těmito wesmi ze jména: wes Kostomlaty, wes Lány, Hranětice, Šibice, Drahylice, Ztratow, Ko- stomlatky, wes Zboží, s lidmi s kmetcími, s platy, i se wšemi těch wsí pří- slušnostmi, s many, s dwory, s robotami, s lesy, s háji, s lukami, s rybníkem Šibickým, i s jinými rybníky k té swrchudotčené twrzi příslušejícími, s Labem, s tuoněmi, s mlýny, i se wší zwolí, a s plným panstwím, nic sobě tu ani bu- dúcím našim králuom českým práwa ani kterého wlastenstwí nepozuostawujíce, w tom plném práwě, jakož nám dsky od oswícených Jindřicha, Albrechta, Ji- řího a Karla, knížat Minstrberských swědčí, jmenowanému Janowi z Šelnberka a j. d. i b. ku prawému a zpupnému dědictwí dali sme a tiemto listem mocí naší králowskú mocně dáwáme, chtiece tomu, aby již po tento čas často jme- nowaný Jan z Šelnberka s dědici a budúcími swými tu swrchudotčenú twrz Kostomlaty se wšemi a wšelikými swrchudotčenými i s jinými příslušnostmi, kterýmiž koliwěk mohú jmeny jmenowány býti, ježto k té swrchudotčené twrzi příslušejí, dědičně měli, drželi a požíwali, tím wším práwem, obyčejem a spuo- sobem, jakožto jiní páni a obywatelé k. našeho Č. swých dědičných a wlastních zboží požíwají je majíc a drží. Toto přitom znamenitě wymieňujíce a k tomu nás podwolujíce: jest-li žeby ktož koliwěk swrchupsanú twrz s jejím příslušen- stwím swrchudotčeným práwem nařekl, buď na wšem nebo na díle, tehdy má- me a powinni budeme my i naši budúcí již psaného Jana z Šelnberka a d. i b. j. w tom před saudem zastúpiti a to zprawiti, tak aby oni při tom zachowáni byli beze wší škody i wšelijakého zmatku. A protož přikazujem wětším i men- ším úředníkuom desk zemských králowstwie našeho Českého, kdyžby koliwěk byli požádáni od téhož Jana z Šelnberka aneb od dědicuow jeho, aneb od těch osob komuž by oni to na swém místě poručili, aby tento list náš we dsky zemské wložili a wepsali, tak aby učinili bez zmatku i wšeliké odpornosti. A ktož by tento list měl s již psaného Jana z Šelnberka a d. j. dobrú wolí a swobodnú, chceme aby tomu příslušelo plné práwo wšech wěcí swrchupsaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskú k tomuto listu přiwěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně, w pondělí po S. Jakubu apoštolu, 1. b. u1 x pátého, králow- stwí našich Uherského v', a Česk. xxiiij léta. Wladislaus rex manu propria. 71*

Strana 550
550 Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 37. Kníže Jindřich Minsterberský Wilémowi z Pernšteina prodáwá rozlehlé panstwí swé Litice s přísluš. 1495 Oct. 24. (DZ. VI, A. 27 — 29.) We dskách Viktorinowých, H. 23. Oswícený Jindřich kníže Minsterberské, hrabě Kladské oc. př., že dě- dictwí a zboží swé Litice hrad, dwuor popl. s popl.; w Žamberce puol mě- stečka, domuow, krčem, dworuow km. s pl., w Kunwaldě, w Helwikowicích, w Kameničné, w Německé Rybné, w Záchlumí, w České Rybné wesnice celé, dwory km. s pl.; w Chocni puol městečka, domuow, krčem, dworuow km. s pl.; w Sopotnici, w Brné, Swídnici wesnice, dwory km. s pl., což tu má; w Spolini dwory km. s pl., na kterýchž sedí Jíra, Jiřík, Janek, Kolenec, Mareš, Janek, Staněk, Petr, Viktorín, Chytra, Kába, Wáclaw, Matúš; w Chocenku wes celú, w Březnici wes celú, w Borku což tu má, w Seči což tu má, w Němčí dwa dwory km. s pl., w Kunšowě Lhotě wes celú, w Kořenicích wes celú, w Běstowicích wes celú, w Chlenech wes celú, s dědinú, lukami, lesy, potoky, ryb- níky, mlýny, kurmi, wajci, robotami i se wší zwolí, s panstwím, to wše, což tu sám měl a držal; Richemberk hrad pustý, dwuor popl. s poplužími, městečko celé, domy, krčmy, dwory km. s pl.; w Hlásce wes celú, w Prorubě wes celú, w Rampúši, w Bělé, w Proloze wesnice celé, w Jawornici což tu má, w Habro- wé, w Meziřéčí, w Popelowě wesnice celé, w Wrbici což tu má, w Nebeské Rybné wes celú, w Polomi tři dwory km. s pl. na kterýchž sedí Smierka, Jiřík, Hawel, Kába; w Bukowině, w Skuhrowě, w Swinné, w Brocně, w Brocenku, w Lukawci Hořejním, w Lukawci Dolejním wsi celé; w Solnici město celé, domy, krčmy, dwory km. s pl.; w Kwasině, w Litohradech, w Oděradech wsi celé, w Újezdě dwory km. s pl. na kterýchž sedí Jan Křowec, Martin, Janek, Jiřík, Ludwík, Jiřík Polák, Jiřík Wlk, Ruožek; w Slemeně což tu má, w Ještěticích wes celú; w Častolowicích twrz, městečko celé; w Češticích, w Olešnici, w Hři- banech, w Dúbrawici wesnice celé, w Huorkách tři dwory km. s pl.; w Libeli wes celú, dwory km. s pl.; Týniště městečko celé; w Mnichowicích, w Lipé, w Petrowicích, w Wyšším Žďáře, w Žďáře Nižším, wesnice celé; w Lhotě pod Křiwinú dwuor km. s pl., w Petrowičkách krčmáře s platem; w Rašowicích wes celú, w Černěkowicích dwuor popl. s popl. wes celú, dwory km. s pl.; Bizraz, Domašín, wesnice celé; w Jelení hrad pustý, Čéčowú, Čermnú Welikú, Čermnú Malú, Plchowky, Lhotu nad Jelením, Jelenie Swrchni i Spodnie, wes- nice celé, dwory km. s pl.; Nowýhrad pustý, Uhřínow Malý a Weliký, wes-

Strana 551
Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 551 nice celé, s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, rybníky a puol rybníčka, kterýž knieže s Wáclawem s Laškem má, s krčmářem Proškem w Welikých Plchowicích, s řekami, mlýny, horami, doly, kurmi, wajci, robotami, ospy, lowy, s pustinami, s kostelními podacími, krom podacího kostelního w Křiwici, s kaplanstwími, i se wšemi i wšelikterakými puožitky a duochody, kte- říž koli na swrchupsaných dědinách a zboží jsú aneb potom býti mohú, i se wší zwolí, s panstwím, nic newimieňuje, se wšemi many, kteříž k Liticím od starodáwna příslušejí, krom Matěje Hložka z Žampachu, Jana Wrabce z Říček, Prokopa Skaleckého, Wáclawa Přepyskéko a Hlawáče, kteréž jest z manstwí swrchupsaný kněz Jindřich wyswobodil, i se wšemi wýplatami, kteréž koli na swrchupsaných dědinách a zbožích jsú, to wše, což tu sám po předcích swých jměl a držal, w týchž mezech, jakož w nich ta zboží od starodáwna záleží, žá- dného práwa, zwláštnosti, ani panstwí k těm dědinám a zbožím sobě tu dále ani dědicuom swým nepozuostawuje, prodal Wilémowi z Pernšteina a z Helfen- šteina, najwyššímu hofmistru k. Č. a j. d. za pětmezcítma tisíc kop grošnow českých, jemu úplně zaplacených, a jemu toho dědictwí dědicky postaupil. Zpra- witi má sám napřed dědinami swými swobodnými: w Náchodě hradem, dwory popl., městem Náchodem, wesnicemi wšemi a dědinami k Náchodskému zboží příslušejícími; w Hawrani, tím wším což tu má, tak a w témž plném práwě, jakož to od kněze Hynka, a kněz Hynek od Čeňka Dašického má, jakož dsky plněji swědčí; a zbožím a hrabstwím swým w Kladště, hradem, městem i jiný- mi městy, městečky, wesnicemi wšemi, i tím wším, což k témuž hrabstwí pří- sluší, i wšemi many k tomu příslušejícimi a jinými dědinami a zbožím, kteréž má neb míti bude; a wedle něho zprawují oswícení Albrecht, Jiří, Karel knie- žata Minsterberská, synowé jeho, dědinami a zbožím jich, kteréž mají neb jmíti budú, před každým člowěkem práwem zemským oc. Pakliby nezprawili oc. (ut forma.) A co se dotýče zboží Potnšteinského, na kterémž swrchupsaný kněz Jindřich má zápisu puol páta tisíce kop gr. česk., tak jakož listowé a majestáty pl. sw.: jestli žeby swrchupsaný Wilém neb j. d. byl z toho zboží zápisného jakým koli práwem wyweden, že bude moci sáhnauti a zweden býti na Náchod a na Hawranie do té summy bez třetiny wýš. A také on kněz Jindřich neb jeho dědici bude moci tu nezpráwu zboží Potnšteinského ssúti swrchupsanými puolpáta tisíce kopami gr. českých, a to od něho má přijato býti beze wší ot- pornosti. Stakowú wšak znamenitú wýměnkú: jestli žeby kněžna Uršila kněze Jindřicha manžela swého přebyla, a na wěno swé, kteréž na Liticích má dska- mi zemskými zapsané, sáhla a bez něho býti nechtěla; aneb jestli žeby kto koli jiný jejím práwem na swrchupsaného Wiléma neb na dědice jeho sáhl a jej z toho zboží tím práwem skutečně wywedl: tehdy týž Wilém neb jeho dědici

Strana 552
552 Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. mají a powinni budau túž kněžnu jejím celým wěnem čtyřidceti a šesti tisíci zlatých rýnských splatiti, a w té summě mají se w hrad Kladsko, w město i w jiná města a městečka i we wšecky wsi se wšemi many k témuž hrabstwi příslušejícími, a k tomu w Náchod a w Hawranie s jich příslušnostmi s jedním komorníkem Pražským uwázati, a to wše držeti a toho požíwati tak dlúho, do- kudžby jemu neb j. d. a b. swrchupsaná summa z úplna a docela zaplacena nebyla, se wšemi škodami a náklady proto kterak koli wzatými. A k tomu že swrchupsaný Jindřich s syny swými hrabstwím Kladským dědiny a zboží w trhu jmenowané zprawuje, ježto to zboží ku práwu zemskému nepřísluší. najjasnější kníže a pán p. Wladislaw oc. a král k snažným prosbám swrchu- psaného kněze Jindřicha a synuow jeho ráčil jest dáti swé powolení. Poslowé k dskám byli sú Jindřich z Hradce, najw. kom. k. Č., Puota z Risenberka a z Šwihowa, najw. sudí téhož králowstwí, z pánuow, jsúc k tomu od JM“ K. zwlá- ště wysláni. Stalo se 1. 1495, w pátek po S. Jeronymu. 38. Smlauwa mezi knížetem Jindřichem Minsterberským a Wilémem z Pernšteina o přewod wěna kněžny Uršily na Liticích zapsaného. 1495 Oct. 2. (DZ. VI, A. 29.) We dskách Viktorinowých, H. 25. Oswícený Jindřich kníže Minsterberské, hrabě Kladský s jedné, a Wi- lém z Pernšteina a z Helfenšteina, najw. hofmistr k. Č. s strany druhé, o tu ruoznici, kteráž jest mezi nimi byla, takto jsú srownáni a smluweni: že kněz Jindřich má Litice se wším, což k nim přísluší, swrchupsanému Wilémowi we dsky zemské klásti a zprawiti; a nad to nade wšecko, oč jest ruoznice byla, tímto má témuž Wilémowi napraweno býti od kněze Jindřicha: což se wěna kněžny dotýče, poněwadž kněžna má na tom prwé wěno do swé žiwnosti, aby w tom Wilém z Pernšteina oklamán nebyl, jestli žeby pán buoh knížete smrti neuchowal, a kněžna na Litice aneb to zboží wedle zápisu swého sáhla, aneb kto jiný jejím práwem, tak žeby týž Wilém neb jeho dědici z toho zboží byl wyweden, tehdy Náchod hrad, město, městečka, i wšecky wesnice i s many, Hawranie se wším swým příslušenstwím, hned dědičně má zuostati a padnúti na téhož Wiléma a na jeho dědice, a on sobě má těmi penězi z té summy, kterúž knížeti dáti má, očistiti, ač která záwada předešla jest na Náchodě a na Hawranie, a má se hned s kom. Praž. uwázati w ta zboží beze wšeho ot- poru wšech dědicuow a budúcích jeho; a též i Kladsko má témuž Wilémowi i dědicuom jeho dědičně zuostati, s hradem, s městem, s městy, městečky,

Strana 553
Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 553 i s wesnicemi, s many, i s tím wším, což oni po předcích swých dr- želi, jestli žeby kněžna neb kto jiný jejím práwem na Litice sáhl, a téhož Wiléma neb j d. z toho wywedl, tehdy po smrti kněžnině má se a bude moci s jedním kom. Praž. nadepsaný Wilém neb j. d. uwázati w Kladsko s jeho wším příslušenstwím i s many, beze wší překážky dědicuow jeho i bud. jeho, a zase w Litice i w ta wšecka panstwí Litického zboží wedle trhu učiněného: neb král JM k tomu swé powolení dáti ráčil, aby w témž práwě držal nadepsaný Wilém, jakožto kníže, tím wším jsa koruně zawázán, pokudž Kladsko a drži- telé jeho jsú manstwím zawázáni. It. jestliže kníže přewede wěno kněžnino na Olešnici a na Wolow, neb kamž muož s těch zboží, kteréž jest swrchupsanému Wilémowi prodal, a radda markrabowa na místě markrabowě příjemci budú, a král JM' nebo páni to schwálí, že jest dosti, což se toho přewodu wěna dotýče: tehdy již na tom swrchupsaný Wilém přestati má, a dědičnost již má minúti na Náchodě, na Hawranie a na Kladsku, a týž Wilém neb j. d. nemá se na to na wěčné časy dědičně táhnauti, než má na zpráwě dosti jmíti, kteráž jest dskami na témž zboží prwé zapsaná. It. což se zlatých dotýče, kteréž nyní kníže swrchupsanému Wilémowi na dluzích jest okázal, má týž Wilém ty zlaté zaplatiti po třidcíti a po třech groších za zlatý počítajíc za knieže na tu sum- mu, aby již toho knieže prázden byl, jakožto kniežecí cedule ukazuje, komuž ti zlatí dáni býti mají. It co se rybníkuo dotýče a swrchkuo wšech k Liti- cóm, k Potenšteinu i k těm zbožím, kteréž jest týž Wilém kaupil, buď we dwo- řích, neb na rybnících, na Liticích, na Potnšteinu na zámku, wedle té smlúwy, kterúž knieže s Hrdým Mikulášem má, čím Hrdý Mikuláš zámku i dworůw po- stúpiti má: to wše témuž Wilémowi s nábytky a swrchky zuostati má; it. za ty wšecky swrchky Wilém častopsaný dáti má třidceti drailinkuow wína, a to rozdílně: w prwní rok deset, w druhý deset, a w třetí deset. Stalo se I. 1495, w pátek po S. Jeronymu. 39. Zbyněk Buchowec z Buchowa Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodáwá Rychnow s přísl. 1495 Dec. 8. (DZ. VI, E. 22 — 24.) Zbyněk Buchowec z Buchowa p., že dědictwí swé w Rychnowě, dwory km. s pl., na kterýchž sedí: Grus Motys, kterýž platí 11/2 kopy gr., orného 10 1/2 kopy gr. 4 den., 101/2 slepice a w třetí léto 11 slepic, 22 wajec pl. r.; Jokl 80 gr., orného 11 gr. 10 slepic, 20 wajec pl. r.; Andrýs 40 gr., orného 9 gr., 6 slep., 20 wajec pl. r., Hancl 80 gr., orného 9 gr. 4 slepice,

Strana 554
554 Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 16 wajec pl. r.; Jiřík 63 gr. 21/2 pen., orného spolu s Kolčarem 9 gr. 2 p., 51/2 slepic, 131/2 wajec pl r.; Kolčar 20 gr., orného s Jiříkem spolu 9 gr. 2 pen., 41/2 slep. a 7 wajec pl. r.; Rychtář 1 1/2 kopy gr. 3 pen., orného 101/2 gr., 6 slepic, a w třetie léto 7, 18 wajec pl. r.; Hanuš 26 gr. 41/2 pen., orného 3 gr., 5 slepic, a w třetí léto 4, 8 wajec pl. r.; Franc 7 pen., 4 slep., 4 wajce pl. r.; Jakub 66 gr., 41/2 pen., orného 7 1/2 gr. 6 slep. a w třetí léto 5, 14 wajec pl. r.; Runštok 42 gr. 71/2 pen., orného 41/2 gr. 2 p. 5 slep., 101/2 wajec pl. r.; Ondráš 7 pen., 4 slep., 3 wajce pl. r.; Keršnar 3 gr., 3 slep., 6 wajec; Ji- řík 48 gr., orného 10 gr., 6 slep., 17 wajec pl. r.; Tkadlec 1/2 kopy 4 gr. 2 pen., orného 4 gr. bez 2 p. a druhý rok také 4 gr. bez 3 haléřuow, 5 slep., 9 wa- jec pl. r.; Mladý richtář 4 gr. pl. r.; Matýs Ot 4 slep. a 4 wajec pl. r.; we Zwoli dwory km. s pl., na kterýchž sedí Ille, který pl. 40 gr., orného 41/2 gr., 5 sl., 12 wajec pl. r.; Motýs 70 gr., orn. 71/2 gr. a puol prutu wiec, 5 slep., 141/2 waj. pl. r. A z těch obú wsí, jakž kto sedí, po jednom dni Šestajow- ským pomoci mají žieti na panském popluží. A w těch obú wsí mají wší dě- diny 101/2 lánu a 51/2 pruotu, a s každého toho lánu tráwu jeden den a o- tawu také jeden den séci mají; a Franc zahradník 1 den, než jiní zahradníci nic; a což ssekú, to wšecko shrabati i swézti mají; a s obú wsí wšickni spo- lečně summu 101/2 plece a 1 gr. dáwají, a s každého lánu pšenice k setí dá- wají po jednom korci. It. odtudž ječmene k S. Hawlu 21 korcuow, 3 wěrt. a prut wiec. W Šestajowicích twrz, dwuor popl. s popl., dwory km. s pl., na kt. sedí: Hanuš, kt. pl. s krčmy 40 gr., orat 1 den, sena a drew 3 wozy přiwezti, 12 slep. s swého, i Haškowské 81/2 wajce při S. Hawle, a Weliké noci 161/2, 1/2 ple- ce pl. r.; a s role 16 gr. a 5 pen. pl. r.; Nowák 411/2 gr. a 51/2 hal., sena a drew 3 wozy přiwezti, a w šestém létě 4 wozy, 21/2 dne orati, 8 slep., 91/2 waj., a o Welice noci 131/2, 2 plece, a w třetí léto jedno pl. r.; Šich 26 gr. 1 pen., 2 wozy drew a sena přiwezti 11/2 dne orati, 4 slep., 6 waj., a k Welikonoci 10, jedno plece pl. r.; Hašek 34 gr. 6 pen. 21/2 wozu sena a drew přiwezti, 2 dni orati, 4 slep., 8 wajec, a k Welikonoci 12, 11/2 plece pl. r.; Jan 34 gr. 6 pen. 21/2 wozu sena a drew přiwezti, 2 dni orati, 8 wajec a 8 slepic, a k Welikonoci 12 wajec, 11/2 plece pl. r.; Karel 17 gr. 1 wuoz, a w třetím létě 2 wozy sena a drew přiwezti, 1 den orati, 4 slep., 4 wajce, k Welikénoci 8, 1/2 plece pl. r.; Zuzka 26 gr. 1 pen. 2 wozy drew a sena přiwezti, a 11/2 dne orati, 4 slep., 6 waj. k Welikénoci 10, jedno plece pl. r.; Šimon 34 gr. 6 pen. 21/2 wozu sena a drew přiwezti. 2 dni orati, 4 slep., 8 wajec, k Welikénoci 12, 11/2 plece pl. r.; Hanuš s Haškowské 20 gr. 6 pen., 1 den orati a prut wiec, 1 plece bez 2 pen. pl. r.; Prannar 50 gr. 11/2 hal., 4 wozy sena a drew při-

Strana 555
Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 555 wezti, 3 dni orati, 8 slep., 111/2 wajce, k Welikénoci 151/2, 2 plece bez peníze; Wáwra 52 gr., 2 pen., 4 wozy sena a drew přiwezti, 3 dni orati, 6 slep., 12 wajec, a k Welikonoci 16, 2 pleci; Mikuláš 44 gr., 3 wozy drew a sena při- wezti, a w třetím létě 4, 21/2 dne orati, 8 slep. 10 waj., a k Welikénoci 18, 2 plece, a w třetí léto 1, platu r.; Urban 26 gr. 1 pen. 2 wozy drew a sena přiwezti, 11/2 dne orati, 4 slep., 6 waj., a k Welikénoci 10 pl. r. A ti z Še- stajowic wšecko obilé na Šestajowském popluží, dokudž stáwá, sžieti a sman- delowati mají, konopí poskonných i hlawatých 15 záhonůw wytrhati, prosa 7 záhonůw wykopati, chmele trhati spolu s Rychnowskými po dwoje neb troje wyjití k rozkázání; it. s každého lánu na tráwě po jednom dni séci, a což ssekú o- brátiti, kolikrát potřebí jest, a wšecko shrabati; it. s mlýnem w Šestajowicích s platem. Meziřečí dwory km. s pl., na kt. sedí Prokeš, kt. platí 112 gr., žen- ného 91/2 gr., 42 wajcí pl. r.; Matúš 65 gr., ženného 61/2 gr., 26 wajec pl. r.; Šimon 40 gr. a 16 wajec pl. r.; Kuba 6 gr. 2 pen., ženného 9 hal., 3 wajce pl. r. A ti wšickni společně dáwají 7 slep. pl. r. — s dědinú, lesy řeče- nými Slatiny, Hluboká, Kozinec, Žďár, w Uhléřích, Wysoká nad Zwolí, Wřesk, Jedlina, w Kopcích a les nad poplužím Slawíkowský, s lukami, dwě weliké a třetí Slatin, we Zwoli lúčka jedna při štěpnici, u Roztok jedna menší; it. past- wiště ohražená tři, a kus lúky pod nowým rybníkem, s řekami od hranic Sla- wětinských až do Pleských, krom těch kusuow, kteréž Beneš a Dítě mezi tím mají, a druhá řeka, kteráž jde na Zwolský mlýn; s tuoněmi, zátokami, ryb- níky, i s tím rybníkem nowým, kterýž jest swrchupsaný Bochowec udělal, s štěpnicemi: u Weselice jedna, w Šestajowicích dwě, we Zwoli tři; s kostelními podacími, w Jesenici jedno a we Zwoli druhé; i se wší zwolí, což k tomu pří- sluší, s plným panstwím oc. It. w Roztokách dwory km. s pl., na kterýchž sedí Pawlíček, kt. pl. 26 gr. 1d., 2 wozy sena a drew přiwezti, wajec 12, jedno plece pl. r.; Matúšek 52 gr., 2 pen., 4 wozy sena a drew přiwezti, 24 wajec, 2 plece pl. r.; Polák 32 gr. 1d.; 2 wozy sena a drew přiwezti, 12 wajec, 1 plece pl. r.; Wolhyn 26 gr., 1d.; 2 wozy sena a drew přiwezti, 12 wajec, 1 plece pl. r. A odtud každý z lánu na panském popluží orati má 3 dni, a wšichni 31/2 korce owsa společně. W Šestajowicích dwory km. s pl. na kterých sedí: Prokop, kt. platí 26 gr. 1 pen., 11/2 dne worati, 2 wozy sena a drew přiwezti, 4 slepice, 10 wa- jec, 1 plece pl. r.; Černoch, kt. platí 65 gr. 9 hal., 31/2 dne worati, 5 wozů se- na a drew přiwezti, 8 slepic, 23 wajec, 21/2 plece pl. r.; Plaskora, kt. platí 46 gr. 3 d., 11/2 dne worati, a w druhý rok 3 dni. 31/2 wozu sena a drew přiwezti, 4 slepice, 15 wajec, 1 plece 7 hal. pl. r.; Jiřík, kt. platí 26 gr. 1 pen., 11/2 dne worati, 2 wozu sena a drew přiwezti, 4 slepice, 10 wajec, 1 plece pl. r.; Duchek 72

Strana 556
556 Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. kt. platí 13 gr. 1 hal., 1/2 dne worati, 1 wůz sena a drew přiwezti, 4 slepice, 7 wajec, 1/2 plece, pl. r.; Hanuška, kt. pl. 4 gr. 5 h., 4 slepice, 5 wajec, 1 plece w šesti letech platu roč. Hudcowá, kt. platí 30 1/2 gr., 11/2 dne worati, 2 wozy sena a dřew přiwezti, 4 slepice, 11 wajec, 1 plece pl. r.; Mareš, kt. platí 52 gr. bez hal., 21/2 dne orati a w druhý rok 3 dni, 31/2 wozu sena a drew přiwezti, 8 slepic, 15 wajec. 2 plece bez 2 pen.; Hanuš, kt. platí 37 gr., 2 dni worati, 21/2 wozu sena a drew přiwezti, 4 slepice, 13 wajec, 11/2 plece bez 1 peníze. A odtuď při S. Hawle z Šestajowic wšickni 67 wajec; a z těch obú wsí z Roz- tok a z Šestajowic wšecko obilé s popluží, dokudž stáwá, žieti a mandelowati mají, konopí poskonných i hlawatých wytrhati 15 záhonuow, 17 záhonuow prosa wypleti, řepy wykopati 15 záhonuow, chmel trhati, dokudž stáwá na zboží; ale k tomu trhání Zwolští mají jim ku pomoci dáni býti; a z těch obú wsí z Roztok a z Šestajowic s každého lánu den séci mají, a což ssekú, to mají obrátiti, ko- likrát potřebí jest, a wšecko shrabati, a sena s obú wsí přiwezti 291/2 wozu. A mlynář pod Weselicemi platí 32 gr. pl. r. W Domkowě dwuor km. s pl., na kt. sedí Wawřinec, kt. pl. 21/2 kop 6 gr. pl. r.; w Slawětíně dwuor km. s pl., na kt. sedí Jan, kt. pl. 10 gr. pl. r.; w Rohynici dwuor km. s pl., na kt. sedí Hlawáč, kt. pl. 22 gr. pl. r.; w Meziříčí dwory km. s pl., na kt. sedí Duchek, kt. pl. 72 gr., ženného 71/2 gr. 27/2 slep., 36 wajec pl. r.; Matúš 10 gr., ženného 1/2 gr. pl. r.; Pawlík 5 gr., ženného 1/2 gr. pl. r.; Petr 4 gr. ženného pl. r.: we Zwoli dwory km. s pl., na kt. sedí rychtář, platí 1 kopu gr. bez 1 gr. a bez 14 hal., 5 slepic pl. r.; Ille 13 gr. 1 pen.; orného 11 den., 5 slep.; 21/2 čtwrtce a mírku pšenice k setí, 51/2 čtwrtce ječmene k S. Hawlu pl. r.; Kasow- ské 11/2 kopy, 4 gr. 5 pen., orného 101/2 gr., 5 slep., 1 korec a 21/2 čtwrtce a mírku pšenice k setí, 2 korce a 51/2 čtwrtce ječmena k Sw. Hawlu pl. r.; Andrýs 46 gr.; 31/2 d. orného 5 gr., 2 pen., 5 slep., 1/2 korce a 11/2 čtwrce pšenice k setí, 1 korec a 21/2 čtwrtce ječmene k S. Hawlu pl. r.; Runštok 11/2 kopy 3 gr. 3 d., orného 10 1/2 gr., 5 slep., 1 korec a 21/2 čtwrce a mírku pše- nice k setí, a 2 korce 51/2 čtwrtce ječmene k S. Hawlu; Ondrúš 47 gr. 5 den., 51/2 gr. orného, 5 slep., 1/2 korce 11/2 čtwrtce pšenice k setí, 1 korec 3 čtwrtce ječmena k S. Hawlu pl. r.; Walter 70 gr., 7 gr. 51/2 pen. orného, 5 slep, 31/2 wěrtele pšenice k setí, 1 korec, 3 wěrt. ječmene k. S. Hawlu; Michael 66 gr. 4 pen. 71/2 gr. orného, 5 slep., 3 wěrt. čtwrtci a mírku pšenice k setí, 11/2 korce 21/2 čtwrtce ječmene k S. Hawlu; Motýs Link 80 gr. a orného 9 gr., 5 slep., 1 kor. pšenice k setí, 2 korce ječmene k S. Hawlu; Martin Nyklíkuow 80 gr. a 9 gr. orného, 5 slep., 1 korec pš. k setí, 2 korce ječm. k S. Hawlu: Hužel 66 gr. 4 d., orného 9 gr. 11 hal., 10 slep., 1 kor. 21/2 čtwrtce ječmene k S. Hawlu; Hušprunk 80 gr. a orného 9 gr., 5 slep., 1 kor. pšenice k setí,

Strana 557
Wýpisy ze starých desk zemských, 1495. 557 2 korce ječm. k S. Hawlu; Hanuš 3 gr. pl. r.; Funkl 16 gr. 4 d., orného 11 hal., 4 slep. s Štěpanem spolu 1 wěrtel pšenice k setí, a 1/2 korce ječmena k S. Hawlu; Štěpan 18 gr. 2 d. 1/2 gr. orného pl. r.; Štěpan Link 4 slep.; starý Nyklík 5 slep.; Jírek 4 slep.; s paustky 5 slep.; Wawřinec 4 slep., starý Ille 10 gr. pl. r. A wšickni zespolka 3 kopy a 11 wajec, 9 plecí a 5 d. pl. r. A odtud s každého městiště žíti má každý 1 den, a na tráwě s každého lánu mají 1 den séci, i zahradníci, a což ssekau, obrátiti, kolikrát potřebí bude, shrabati wšecko i swézti, a na otawě též, krom zahradníkuow a s mlýnem we Zwoli, s platem; w Weselici puol hradu a dwuor popl. s popl. u Weselice; a dwuor popl. Slawíkowský s popl., s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, i se wší zwolí, s pl. panstwím, tak, jakož registra od téhož Buchowce wydaná pl. sw. oc. prodal Mikulášowi mladšiemu Trčkowi z Lipy a s Lichtemburka, hajtm. k. Č. a j. d. za dwamecítma set kop gr. česk. úplně zaplacených a po- staupil. Zprawiti má oc. Stalo se w úterý po S. Mikuláši. 40. Marketa z Prostiboře prodáwá práwo swé w Otěšicích. 1495 Dec. 15. (DZ. III, D. 23.) Margreta z Prostiboře p., že wšecko práwo swé, kteréž koli má k dě- dinám w Otěšicích, k twrzi, k dworu poplužnímu s popl., ke wsi, k dworuom km. s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, i se wší zwolí a t. d. pro- dala Wilémowi z Chříňowa a Janowi Bohuchwalowi z Hrádku a j. d. za 25 kop gr. česk. zaplacených a postaupila oc. Stalo se w úterý po sw. Lucii, léta 1495. 41. Wilém z Pernšteina na Helfenšteině propauští práwo odaumrtí lidem na panstwí Hlu- bockém, jež od krále w zástawě drží. Na Pardubicích, 1496 Aug. 22. (DZ. II, C. 30.) Wilém z Pernšteina na Helfenšteině, najwyšší hofmistr k. Č. oznamujem tímto listem a t. d. Jakož držíme w zástawě od najjasnějšího knížete a pána pana Wladislawa, Uherského a Českého oc. krále a markrabie Morawského oc. pána našeho milostiwého, zámek Hlubokú se wšemi lidmi v těch městečkách a wsech obýwajícími, na kterýchžto lidech král JM' i předkowé JM“ odúmrtí jsú jměli a my po JM“ také máme: kdež znajíc těch lidí těmi odúmrtmi obtížnost 72

Strana 558
558 Wýpisy ze starých desk zemských, 1496. a welikú neswobodu na jejich statcích, i hledíc w tom na jejich dobré, těch wšech lidí k tomu zámku přislušejících, kteréž nyní držíme aneb napotom dr- žeti budem, jim jsme ty odúmrtí propustili a tímto listem propauštíme, mocně, sami od sebe i od swých dědicuow a potomkuow, kdoby to naším práwem dr- želi, slibujíce lidem swrchupsaným sami za se, za swé dědice, i za ty wšecky, kdoby to naším práwem drželi, že se na ty odúmrti táhnauti nemáme na bu- dúcí wěčné časy, jakož sme na to lidem swrchupsaným od krále JM“ potwrzení zjednali, kteréž jsme lidem našim swrchupsaným dali, a to počnúc od wydání listu tohoto našeho w moc našim lidem; než kteréž jsú odúmrtí předešlé až do wydání listu tohoto, ty nám wyjíti mají. Toto jsme přitom znamenitě wymie- nili: kdoby cokoli statku swého komu poručil, ten statek poručený aby na tom panstwí zuostal, a jinam na jiné panstwí nebyl nešen. Tomu wšemu na swě- domí a lepší potwrzení pečet naši wlastní dali sme přiwěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Pardubicích, w pondělí před sw. Bartolomějem, 1. P. 1496. Tento list we dsky zemské wložen z rozkázaní pana Wladislawa oc. krále. Poslowé na to byli Jindřich z Hradce, najw. kom. k. Č., Puota z Riznberka a z Šwihowa, najwyšší sudí k. Č. z pánuow, jsauce k tomu zwlášť wysláni. Stalo se 1. 1502 w úterý po sw. Matěji. 42. Bratří z Leskowce Burianowi Trčkowi z Lipy prodáwají Humpolec hrad a panstwi. 1496 Oct. 3. (DZ. II, F. 12.) We dskách Viktorinowých M. 20. Bohuslaw a Wlachen bratří z Leskowce a Jan syn někdy Jetřichuow z Leskowce strýc jich, maje léta sprawedliwá pány daná, přiznali se, že dědictwí swé w Humpolci, hrad, dwuor poplužní s popl., městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., na kterýchž sedí oc. Čejow wes, dwory km. s pl. oc. Plačkow wes, dwory km. s pl. oc. Bransudow wes, dwory km. s pl. oc. Leština wes, dwory km. s pl. oc. Kowerowice wes, dwory km. s pl. oc. pustiny w Plačkowě a w Bransudowě; Kamenici wes, dwory km. s pl. oc. Leskay wes, dwory km. s pl. oc. Skála wes, dwory km. s pl. oc. — s dědinami ornými i neornými, lukami. lesy, potoky, rybníky, štěpnicemi, chmelnicemi, horami, doly, s podacím kostel- ním w Skále i se wší zwolí, což k tomu přísluší, s plným panstwím, to wše což sú tu sami měli a držali oc. prodali Burianowi Trčkowi z Lipy a z Lipnice a jeho dědicuom za šest tisíc kop gr. česk. úplně zaplacených, a jemu toho dě-

Strana 559
Wýpisy ze starých desk zemských, 1496. 559 dictwí dědicky postaupili. Zprawiti mají oc.—Stalo se léta M'IIIILXXXXVI, w pondělí po sw. Remigii. Léta 1499 w pondělí po sw. Urbanu Bohuslaw a Wlachen bratří z Les- kowce, a Jan syn někdy Jetřichuow odtudž z Leskowce s jedné, a Burian Trčka z Lipy a z Lipnice přiznali se před týmiž úředníky Pražskými, že jakož jest se omyl stal w tomto trhu, že w něm není položeno ani napsáno mayto, i seznali se před týmiž úředníky, aby bylo připsáno, a tak stálo: potoky, ryb- níky, s mayty k zámku Humpolci, tak jakž sú po předcích swých i sami také měli, drželi, užíwali, i se zpráwú oc. 43. Johanka z Březowic Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodáwá twrz Třebechowice s přísl. 1496 (b. d.) (DZ. VI, G. 5.) Johanka z Březowic p., že jest prodala dědictwí swé w Třebochowicích, twrz, dwory poplužní s popl. a s štěpnicemi, s městečkem, s domy, krčmami, s dwory km. spl.; w Nepasicích, w Blešně, w Libranticích, w Jenikowicích, w Krňowicích, w Čeňkowě, w Lučně, w Petrowičkách, w Wýrawě, w Holišowicích, w Lozicích, w Bělušowicích, wesnice, dwory km. s pl., což tu má, s dědinami ornými i neornými, lukami, pastwami, s lesy, s háji, porostlinami, s chrastinami, lowy, horami, doly, mlýny, rybníky, wodami, řekami, potoky, wodotočinami, kurmi, wajci, robotami, s kostelními podacími, s nábytky, a s swrchky, a s wšelijakými duochody, kteřížto nyní jsú neb potom býti mohú, i se wší zwolí, s panstwím, to wše, což tu sama po Přibíkowi Kroměšínowi otci swém měla a držela oc. prodala Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy oc. a j. d. za pět tisíc kop gr. česk. úplně zaplacených a postaupila. Zprawiti má oc. Stalo se léta 1496°. 44. Barbora z Jetřichowic dwěma měšťanům Táborským prodáwá twrz Kowářow s přísl. 1497 Mart. 15. (DZ. VI, H. 22.) W I Wácl. Hindráka, A. 2. Barbara z Jetřichowic a z Kowářowa p., že jest dědictwí swé w Kowá- řowě, twrz, dwuor popl. osedlý s popl., a jiné dwory poplužní s poplužími

Strana 560
560 Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. pustými, jeden Melicharowský, a druhý Maršowský, třetí Mnichowský s popl., dwory km. s pl., což tu má; w Petrowicích dwuor km. s pl., na kterém sedí Mlsek; w Záluží dwa dwory km. s pl.; we Lhotě dwa dwory km. s pl.; w Za- hrádce twrz, dwuor popl. s popl., wes celú, dwory km. s pl. ; w Krchowě dwory km. s pl., což tu má; w Wesci Dolejší dwuor kmetcí pustý s pl.; w Kuniem tři dwory km. osedlé s platem, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, robo- tami, wajci, s chlebem bílým, s podacím kostelním w Kowářowě, tak jakož jest sama jměla a držela, a w Předbořicích s třetím dílem podacího kostelního, i se wší zwolí, s plným a celým panstwím, i to wšecko, což jest tudíž sama po předcích swých jměla a držela, kromě těch gruntuo, kteréž jest Elšce sestře swé k udělání rybníku dala, a kromě lauky pod Březím, kterúž jest dala za odměnu Prušowi člowěku swému, že toho neprodáwá, w týchž mezech a hranicích, ja- kož w nich též dědiny od starodáwna záleží oc., prodala Janowi z Worlowa a Janowi Hruškowi z Strkowa, měšťanuom města Hradiště jinak Tábora a j. d. za dewět set kop gr. česk. úplně zaplacených a postaupila. Zprawiti má oc. Stalo se w středu den S. Longina. Léta 1497, w sobotu před S. Diwišem, Bartoloměj opat kláštera Milew- ského, swým i wšeho konventu téhož kláštera jménem, otpírá proti tomuto trhu a znamenitě proti podacímu kostelnímu w Kowářowě, prawě, že jest ona Bar- bora toho podacího kostelního neměla ani nemohla prodáwati, a že má k tomu podacímu lepší práwo on opat i wšecken konvent nadepsaného kláštera, nežli ona Barbora. To chce okázati před pány, když mu toho potřebí bude. Léta 1498, we čtwrtek před S. Rehořem, komorník Martin byl jest na úmluwě od Jana z Worlowa a od Jana z Strkowa u Barbory z Jetřichowic a z Kowářowa, pro nezpráwu dědin podacího kostelního w Kowářowě, a pro pří- kazy, které sau přišly od kněze Bartoloměje, opata kláštera Milewského, i ode wšeho konventu t. kl., kteříž ty dědiny nařiekají pr. z., aby je zastaupila w saudu zemském. Wyznání téhož komorníka. Léta 1502, w pátek po obrácení S. Pawla na wíru, Martin komorník byl jest na úmluwě od Jana z Worlowa a od Jana Hrušky z Strkowa u Bar- bory z Jetřichowic, pro nezpráwu dědin w Kowářowě, což jest Elška odtudž z Jetřichowic držala, a pro příkazy, které sau přišly od Jindřicha z Hradce, naj- wyššího kom. k. Č., kterýž ty dědiny nařieká práwem zemským pro nezpráwu dědin w Piečině ležící w markrabstwí Morawském, i což k tomu přísluší, podlé zapsání též Elšky z Jetřichowic, a Waňka syna někdy Frankowa z Wepic, kdež sú se zapsali s powolením pánuow z pl. s. z., že tu wes Piečinu, i což k

Strana 561
Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. 561 tomu přísluší, zprawují práwem zemským w Čechách, a to pro příkazy, kteréž sau přišly od Wáclawa z Wolfieřowa, kterýž též dědiny nařieká w Piečině prá- wem markrabstwí Morawského, a oni Elška a Waněk ty dědiny zprawují prá- wem zemským w Čechách, aby je zastúpila w saudu semském markrabstwí Morawského w Brně, druhú neděli w puostě najprw příští. 45. Král Wladislaw Wilémowi z Pernšteina hrad a panstwí Potenšteinské zápisné dáwá k dědictwi. 1497 Apr. 26. (DZ. VI, B. 15.) A) W I Wáclawa Hindráka, A. 18. Wladislaw z b. m. Uherský, Český oc. král, z plnosti swé moci a mi- losti swé zwláštní a radú wěrných našich, dědictwí swé dědičné Potstein hrad, Kostelec městečko s podacím kostelním, s wesnicemi Tutleky a Kozdry, k té- muž kostelnímu podacímu příslušejícími; Sopotnici wes, Brná, Zámile, wesnice; městečko Potšteinek, Jawornice, Proruba, Prorubka, Synkow, Dúdleby, Suchá- rybná, Lhota, Koryto wesnice, s dwory popl. wšemi a se dwěma many w Bu- kowině, s lesy, potoky, rybníky, mlýny, s podacími kostelními, řekami, se wše- my duochody a puožitky, kteréž nyní Wilém z Pernšteina, najw. hofmistr k. Č. w některých znamenitých summách od předkuow našich i také od nás zapsané drží, dal jest a dáti mohl Wilémowi z Pernšteina a j. d. k prawému dědictwí, k jmění, k držení, k prodání, k zastawení a k učinění z toho, což se jemu i j. d. zdáti a líbiti bude, jako z swého wlastního dědického, žádného sobě tu JMK. ani budúcím králóm Č. ani jinému žádnému, ktožby chtěl k tomu zboží po JM“ jakožto po králi Č. práwo míti, dále práwa nepozuostawuje. Posel na to byl jest od JMUK. Jan z Šelnberka, najw. kancléř k. Č. z pánuow oc. Stalo se w středu po S. Marku léta 1497°. B) Týž zápis doplněný. W I Wáclawa Hindráka, A. 18. Wladislaw z b. m. Uherský, Český oc. král, z plnosti moci swé a mi- losti zwláštní a radú wěrných našich — (a ta slowa jsú přičiněna z rozkázaní najjasnějšího knížete a pána p. Wladislawa oc. krále; posel na to byl jest Jan z Šelnberka, najw. kancléř k. Č. z pánuow, jsa k tomu od JM“ zwláště wyslaný,

Strana 562
562 Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. Stalo se léta 1498, we čtwrtek před S. pannú Marketú) — dědictwí swé dě- dičné: Potštein hrad, Kostelec městečko s podacím kostelním, s wesnicemi Tutleky a Kozdry, k témuž kostelnímu podacímu příslušející, Sopotnici wes, Brná, Zámile wesnice, městečko Potštainek, Jawornice, Proruba, Prorubka, Syn- kow, Dúdleby, Suchárybná, Lhota, Koryto, wesnice s dwory popl. wšemi a se dwěma many w Bukowině, s lesy, potoky, rybníky, mlýny, s podacími kostel- ními, řekami, se wšemi duochody a puožitky, kteréž nyní Wilém z Pernšteina, najw. hofm. k. Č. w některých znamenitých summách od předkuow našich i také od nás zapsané drži, dal jest a dáti mohl Wilémowi z Pernšteina a j. d. k prawému dědictwí, k jmění, držení, k prodání, k zastawení, k zapsání, a k učinění z toho, což se jemu i dědicuom jeho zdáti a líbiti bude oc. Posel na to byl jest od JM“ K. Jan z Šelnberka, najw. kancléř k. Č. z pánuow. Stalo se 1. 1497, w středu po sw. Marku. 46. Wáclaw ze Zásmuk a manželka jeho prodali Jiříkowi Woděradskému ze Hrušowa práwo swé ke Mlékowicům a přísl. 1497 Mai 24. (DZ. VI, G. 25.) W I Wáclawa Hindráka, B. 2. Wáclaw z Zásmuk a na Lepějowicích a Dorota z Břišťan manželka jeho p., že wšecko práwo jich, kteréž koli mají k dědictwí k Mlékowicóm, k twrzi, k dworu popl. s popl., ke wsi, k dworuom km. s pl.; w Chwatlině Hořejší, dwory km. s pl. což tu mají; w Sobučicích, dwory km. s pl., což tu mají; w Beč- wářích Malých, dwory km. s pl., což tu mají, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, wajci, i k jednomu hlasu podacího kostelního w Zásmucích, i se wší zwolí, s panstwím, tak jakož jim dsky od Wáclawa Kladiwa z Eistebna a uwázaní s komorníkem pl. sw., prodali Jiříkowi Woděradskému z Hrušowa a j. d. za tři sta kop gr. Pr. česk. zaplacených a postaupili. Zprawiti mají oc. a nadepsaný Wáclaw za Dorotu manželku swú zprawuje oc. Stalo se w středu před S. Urbanem, 1. 1497°. 47. Zdeněk Lew z Rožmitála co poručník prodáwá Janowi z Šelnberka hrad a panstwí Kost s přísluš. 1497 Jun. 2. (DZ. III, L. 29 sq.) Zdeněk Lew z Rožmitála a s Blatné, mocný otcowský poručník Jana sirotka někdy Mikuláše Zajiece z Hasenburka a s Kosti p., že dědictwí nade-

Strana 563
Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. 563 psaného Jana sirotka: Kost hrad, dwuor popl. s popl. řečený Semtiny, mě- stečko Sobotka celé i s předměstími, domy, krčmy a dwory km. s p., s ko- stelním podacím tudíž; wsi tyto dolepsané: Březen wes celá a dwory km. s pl., Čalojewice wes celá, Stáwkowa Lhota wes, Spíšowá wes celá, Kdanice wes celá, Osek wes celá s podacím kostelním tudíž, a wes Proseč pustú, kteráž k tomu kostelu přísluší; Wesec wes celá, Nepřewěc wes celá s kostelním podacím tudíž, Steblowice wes celá, Libošowice wes celá s podacím kostelním tudíž, Ry- tířowa Lhota wes celá, Lhota Malá wes celá, Dobšice wes celá krom jedné paustky, Malechowice wes celá, což tu týž sirotek má, Střihom wes celú, (w) Mačkowě dwa dwory km. s pl., Lawice dwory km. s pl., což tu týž sirotek má, Rokytňany Weliké wes celá, Rokytňany menší wes celú, Osenice, což tu týž sirotek má, Mačkowa Lhota wes celá, Zelenecká Lhota, což tu má, Sku- řina wes, což tu týž sirotek má; Bausow městečko celé, domy, krčmy, dwory km. s pl., s kostelním podacím; Zahumenní Lhota wes celá, Rohatsko wes celá, Ři- tonice wes celá, s podacím kostelním tudíž, Újezdec wes celá, (w) Wrbici dwory km. s pl., což tu má, Bukowina wes celá, Wlčí Pole wes celá s podacím kostel- ním tudíž, w Nednebozích dwory km. s pl., Ochwišťowice wes celá, Spařence wes celá, Markwartice, dwory km. s pl. což tu má; Bausow Hořejní dwuor popl. s popl., s dědinami, lukami, lesy, rybníky; wes celá Přepeře, dwory km. s pl., což tu má, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, s pustinami, mlýny, i se wší zwolí což k tomu nadepsanému hradu přísluší, s panstwím; it. Stu- dénka twrz, dwuor popl. s popl., s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, hora- mi, štěpnicemi; w Nasedlnici dwuor popl. s popl., s dědinami, lukami, i se wší zwolí; Studénka wes celá, Horky wes celá, w Kosmonosích což tu týž sirotek má, w Chudoplesech, což tu má, i se wší zwolí, s panstwím, s podacím ko- stelním čtwrtého hlasu w Solci Welikém, i což k tomu podacímu přisluší; it. hrad Truosky, w Chřenowách dwuor popl. s popl., druhý dwuor popl. s popl. w Újezdě, tak jakž jest kaupen, s dědinami, lukami, i se wší zwolí, což k tomu přisluší, jakož dědu a otci téhož sirotka a témuž sirotku po nich dsky plněji swědčí; Čémyšl městečko celé, domy, krčmy, dwory km. s pl., s richtú wý- sadní a mlýn pod městečkem, s pl. panstwím, krom platu, kterýžto z téhož mlýnu platí se knězi do Libauně; Libauň wes celá s podacím kostelním tudíž, Jawornice wes celá, Knínice Hořejní i Dolejní wesnice celé, Újezd wes celú krom jednoho člowěka, s podacím kostelním tudíž u S. Jana u hořejního ko- stela, u S. Filipa a Jakuba polowici podacího kostelního w též wsi; w Krhowě, co tu má, a mlýn pustý w Rankowci, Tachow wes celá, Jiwina wes celá, Tro- skowice wes celá, we Lhotě dwory km. s pl., Bystřice Wětší i Menší, dwory km. s pl. což tu týž sirotek má; Jiwany wes, na lidech panstwí, což tu má; 73

Strana 564
564 Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. a plat se má platiti knězi do Libauně; It. wšecko práwo wěnné, kteréž týž si- rotek má na Cwiněwsi, na dwořích km. s pl., tak jakož toho práwa wěnného dsky Janowi Zajiecowi a jemu po něm pl. sw., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, wajci, robotami, ospy, řekami, horami, doly, údolinami, s wodo- točinami, i se wšemi a wšelijakými puožitky a duochody, kteréž nyní na těch zboží jsú aneb potom býti mohú, nic owšem newymieňuje, to wše, což jest tu téhož sirotka otec a strýc téhož sirotka wlastní a nedílný a on po nich měl a držal, i se wší zwolí, s panstwím oc. prodal Janowi z Šelnberka, najw. kancléři k. Č. a j. d. za dwadceti tisíc kop gr. česk. Praž. úplně zaplacených a postau- pil; a práwa wěnního na Cwiněwsi w témž práwě, jakož jest nadepsaný si- rotek držel a měl, postúpil. Zprawiti má dědinami téhož sirotka, Budyní a Hasenburkem, i tím wším, což k těm zbožím a zámkuom přísluší pr. z. oc. A tento trh učinil jest nadepsaný Zdeněk Lew s powolením krále Wladislawa a pánuow a wládyk na plném saudu; kteréžto powolení jest dskami zemskými památnými zapsáno z rozkázaní JKM“, 1. 1497°, w pátek den S. Marcella. Stalo se téhož léta we středu po S. Prokopu. 48. Jindřích kníže Minsterberský Janowi Špetlowi mladšímu z Prudic prodáwá hrad a panstwí Náchod s přísl. 1497 Jun. 14. (DZ. VI, E. 3—4.) W I Wáclawa Hindráka, B. 24. Jindřich z b. m. kníže Minsterberské, Olešnické, hrabě Kladský oc. swým i dědicuow swých jmenem p., že dědictwí jich Náchod hrad. město, domy, krčmy, dwory km. s pl. a jiné dwory popl. s popl. wšechny, kteréž k tomu zámku a zboží přísluší, wesnice wšecky a dwory km. s pl., kteréž koliwěk k Náchodu od starodáwna přísluší, i se wšemi many, ze jmena těmito: Šubice w Srbské, Domaně w Rybnících, Alše Bošinského w Wysokowě, Jiříka w Dub- ně, Wojslawa w Skalici, s swrchky a nábytky wšemi, kteréž tu nyní jsú, i s rybami w rybnících, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekami, mlýny, kurmi, wajci, robotami, ospy, s clem, i se wší zwolí, s panstwím oc. Skalici městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl. wšecky, kteréžkoli k Skalici od sta- rodáwna přísluší, i (s) swrchky a nábytky wšemi, kteréž tu nyní jsú, i s rybami w rybnících, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekami, mlýny, kurmi, wajci, robotami, ospy i se wší zwolí, s panstwím, to wše, což jest tu sám měl a držal, w týchž mezech a hranicích, jakož w nich to zboží záleží, prodal Ja

Strana 565
Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. 565 nowi Špetlowi mladšímu z Prudic a se Žlebuow a j. d. za puol čtwrta tisíce kop gr. Praž. česk. úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má sám toliko dědinami a zbožím swým Kladským, tím wším což tu má pr. z. oc. s takowau wýměnkú: že swrchupsaný kněz Jindřich ani dědicowé jeho, nemá aniž bude moci odkaupiti od něho ani od dědicuow jeho toho zboží do čtyř let pořád zběhlých od S. Hawla n. př., než po wyjití čtyř let bude moci to zboží on kněz Jindřich neb j. d. odkúpiti, a to kdyžby dal rok napřed wěděti, a za swrchu psanú summu oc. Pakliby po wyjití roku napřed daného wěděti on kněz Jindřich neb j. d. jemu té swrchupsané summy nedal, tehdy on Jan Špetle neb j. d. bude moci to zboží držeti opět do čtyř let p. z. bez wýplaty, a po wyjití těch 4 let kněz Jindřich neb j. d. bude moci dáti rok na před wěděti; a tak wždy, dokudžby toho newyplatil oc. K kteréžto zpráwě, což se hradu Kladska a dědin k němu příslušících dotýče, Wladislaw oc. král ráčil jest dáti swé powolení, wšak s takowú wýměnkú: že ta zpráwa nemá býti k žádnému umenšení služeb a powinností manských, w kterýchž ten hrad s swými pří- slušnostmi králi Českému zawázán a powinen jest. Posel na to od J. K. M byl jest Jan z Šelnberka, najw. kancléř k. Č. Stalo se 1. b. 1497, we středu před S. Wítem. 49. Rytíři z Rozhowic činí mezi sebau rozdíl o dědictwí swé w Pakoměřicích oc. 1497 Sept. 4. (DZ. III, B. 26.) Wít, Martin a Wáclaw bratří a strýcowé z Rozhowic p., že dědinami jich, kteréž sú spolu držali a jich užíwali až posawad společně, totižto w Pakoměři- cích, twrze, dworu popl. s popl., s dědinú, lukami, lesy, rybníky, podacím ko- stelním, tak jakož jim trh Wítowi od Martina z Prahy řečeného Pytel, a Mar- tinowi a Wáclawowi od Matěje měštěnína nowého města Praž. plněji swědčí, takowýto mezi sebú dokonalý rozdíl o swrchudotčené dědiny sú učinili. Item Wítowi nadepsanému tyto jsú se dědiny na jeho rozdíl dostaly: wěže celá s parkanem, tak jakž w swých gruntích jest; item polowice hořejší nadepsaného dworu, tak jakož ta polowice mezi nimi wyměřena a wypletena jest, a dědiny tyto wšecky, kteréž leží od hranic Bořanowských až do hranic Sedleckých a až do hranic Howorčowských, ty swrchupsanému Wítowi dostaly sú se, a dwě lauce: jedna wedle rybníku u Bořanowic a druhá u Libeznic wedle rybníku; item tři rybníky: jeden u Líbeznic wedle swrchudotčené lauky, druhý ležící u wsi Bořanowic, a třetí u Sedlec, a les ležící wedle hranic Sedleckých, a polo- 73 *

Strana 566
566 Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. wici podacího kostelního tudíž tu w Pakoměřicích, i se wší zwolí, což k tomu přísluší, tak jakož nadepsané dědiny, lúky, rybníci a les mezi nimi wyměřeny a wymezeny jsú. A Martinowi a Wáclawowi tyto sú se dědiny na jich rozdíl dostaly: it. twrz, tak jakž w swých gruntích záleží, polowice dolejší nadepsa- ného dworu, tak jakž ta polowice mezi nimi wymezena i wypletena jest; a dě- diny wšecky tyto, kteréž leží od hranic Líbeznických až do hranic Howorčow- ských; item dwě lauky: jedna nad rybníkem a druhá pod rybníkem, a ty lau- ky obědwě leží při rybníku, kterýž jest u dwora od Líbeznic, a tudíž i rybník ten u toho dwora od Líbeznic ležící; item les, kterýž leží od hranic Baštských až do obce k swrchu dotčenému dworu příležícímu, ten také při swrchu psaných bratřích zuostati má; item polowici podacího kostelního tudíž tu u Pakoměři- cích, i se wší zwolí, což k tomu přísluší, tak jakož nadepsané dědiny, lúky, lesy a rybníci mezi nimi wyměřeny a wymezeny jsú. Item wobce, kteráž k nadepsanému dworu přísluší a příkopu, kterýž okolo wěže a twrze jest, toho obojího mají ze spolka nadepsaní Wít, Martin a Wáclaw i jich dědici požíwati. I slíbili sú, že strana strany, ani dědicowé jich, nemá ani moci bude nařékati ani napomínati, ani se kterak potomně na jiný rozdíl, což se nadepsaných dědin a zboží dotýče, nawracowati nižádným obyčejem ani práwem časy bu- dúcí a wěčné, neb nadepsanými dědinami jsú mezi sebú a dědici swými úplně a docela rozděleni. Stalo 1. b. 1497, w pondělí po sw. Giljí. 50. Jiří ze Chříňowa i Ofka ze Strhař Jindřichowi ze Strhař prodali dědictwí swé w Ošelíně a přísluš. 1497 Oct. 3. (DZ. II, L. 3.) W I Wáclawa Hindráka, C. 17. Jiřík z Chřéňowa, Ofka ze Strhař p., že dědictwí jich w Wošelíně, twrz, dwuor popl. s poplužími dwěma, wes celú Košelní, dwory km. s pl., wes Rebří celú a dwory km. s pl., wes Ninkuow celú, dwory km. s pl., což tu mají, krom platu toho, který se platí k záduší do wsi Swojšína; w Kozlowě dwory km. s pl., což tu mají, mlýny čtyři: Burianowský, Muchowský, Kaduský, Matě- jowský, s dědinú, lukami, lesy, potoky, s řekú, s rybníky, s robotami, s wajci, s slepicemi i se wší zwolí, což k tomu přísluší, s panstwím oc. tak a w témž plném práwě, jakož jim dsky od Jindřicha Opozdila ze Strhař pl. sw. oc. pro- dali Janowi Lajtoltowi z Ebrnic, Kunce z Šternberka, a dětem jich, kteréžby spolu jměli a j. d. a b. za sto kop gr. pr. česk. úplně zaplacených a po-

Strana 567
Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. 567 staupili. Zprawiti oni prodáwající nemají; než zprawiti má Wilém z Chříňowa za Jiříka swrchudotčeného, syna swého, polowici dědin w trhu jmenowaných a druhú polowici týchž dědin zprawiti má Štěpan z Češtic za Ofku swrchu- dotčenú, manželku swú, oba čímž mají neb míti budau p. z. oc. Stalo se 1. b. 1497, w úterý před sw. Františkem. 51. Albrecht z Rychnowa Wilémowi z Pernšteina prodal díl swůj w Rychnowě s přísluš. 1497 Oct. 5. (DZ. VI. B. 15.) W I Wáclawa Hindráka, C. 22. Albrecht z Rychnowa p., že dědictwí swé w Rychnowě, hrad, dwuor popl. s popl., městečko Rychnow, což jest tu měl, domy, krčmy, dwory km. s pl.; Dubinka, kterúž drží lidé z městečka, s pl.; Dlauhá wes, dwory km. s pl., což tu má; Lhotka wes, dwory km. s pl., což tu má; Lupenice, dwory km. s pl., což tu má; Zlitohrady wes, dwory km. s pl., což tu má; Tisowec dwory km. pusté s pl.; Swinná wes, dwory km. spl., což tu má; Mastí wes, dwory km. s pl., což tu má; Aujezdie, což tu má; Slatina wes, dwory km. s pl. což ta má; Pěčín wes celú, dwory km. s pl., s dědinú, lukami, lesy, potoky, řekami, rybníky, mlýny, robotami, kurmi, wajci, ospy, pleci, podacími kostelními w Rychnowě, w Pěčíně, w Slatině, horami, údolím, i se wšemi duochody a puo- žitky, kteréž tu nyní na swrchupsaném dědictwí jsú aneb potom býti mohú, nic owšem newymieňuje, i se wší zwolí, s panstwím oc. prodal Wilémowi z Pernšteina, najw. hofm. k. Č. a j. d. za puol čtwrta tisíce kop gr. česk., a za pětmezdcítma kop gr.Pr. česk. úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se 1. 1497, we čtwrtek po S. Františku. 52. Heřman z Rychnowa činí totéž. 1497 Oct. 5. (DZ. VI, A. 26.) W I Wáclawa Hindráka, C. 24. Heřman z Rychnowa p., že dědictwí swé twrz Dubno, dwuor popl. s popl.; Rychnow městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl., což tu jměl; Dlúhú wes, dwory km. s pl., což tu má; Slatinu wes, dwory km. s pl., což tu má; Lipowku wes celú, dwory km. s pl.; Lhotku wes, dwory km. což tu má; Jed- linu wes, dwory km., což tu má; w Maslech rybníček se dnem a lauku, s dě-

Strana 568
568 Wýpisy ze starých desk zemských, 1497. dinami, lukami, lesy, potoky, řekami, rybníky, mlýny, robotami, kurmi, wajci, ospy, pleci, podacími kostelními w Rychnowě, w Pěčíně, w Slatině, Dubna, horami, údolím, i se wšemi duochody a puožitky oc. i se wší zwolí, s panstwím, to wše oc., jakož se jemu swrchudotčené dědictwí na rozdílu od Albrechta z Rychnowa, bratra jeho, dostalo oc. prodal Wilémowi z Pernšteina, najw. hofm. k. Č. a. j. d. za puoltřetího tisíce kop gr. česk. úplně zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se léta 1497°, we čtwrtek po S. Františku. 53. Sebald Tetaur z Tetowa Janowi z Hodějowa prodal Wlksice twrz s přísluš. 1497 Dec. 26. (DZ. II, J. 8.) W I Wáclawa Hindráka, D. 18. Zewald Tetaur z Tetowa p., že dědictwí swé w Wlksicích, twrz, dwuor popl. s popl., wes, dwory km. s pl., na kterýchž sedí Pechan, kterýž platí 32 gr. při sw. Jiří, a při sw. Hawlu tolikéž, a roboty 4 dni séci na lukách, a 10 dní žíti žito, 12 slepic pl. r.; kowář 28 gr., 2 dni žíti a 2 kur pl. r.; Mašek Kop- tišuow 40 gr, a roboty 7 dní žíti a 2 dni séci, 6 kur; Pech z Dobřemilic 6 gr. pl. r. bez panstwí; Anton 32 gr., 3 dni žíti, 2 dni séci na lukách, 4 kur.; Mikuláš 40gr.; s paustky Jírowské 56 gr., roboty 2 dni séci a 5 dní žíti a 6 kur; Mařík 48 gr.; Wáwra 42 gr. 4 d., 4 dni síci na lukách, 8 dni žíti, 8 kur; Jan Šicuow 34 gr.; Anna mlynářka s mlýnu pod Wlksici 108 gr., 2 kur, a k tomu wepř krmiti každý rok pl. r., a pán má dáti swuoj wepř hladowý; Wolewce wes celú, dwory km. s pl.; na kterýchž sedí Mikuláš, kterýž platí 1 kopu pl. r., Jan 1 kopu, Jan Spasil 78 gr., Wáclaw Blahut 1/2 kopy gr., Mikuláš 43 gr.; Wětrow, wes celú, dwory km. spl., na kt. sedí Matěj Šewera, kt. pl. 108 gr., Matěj Šic 84 gr., Martin rychtář 65 gr. pl. r.; Klokočow wes celú, dwory km. s pl., na kt. sedí Jan Čech, kt. pl. 11/2 kopy, 1 den séci seno, a 3 dni žíti; Wáclaw 26 gr., den síci seno a 6 dní žíti, den worati, za 2 peníze chleba wánočního; Jiřík 26 gr., den séci, 6 dní žíti, den worati, za 2 d. chleba wánočního; Duchek 26 gr., den séci, 6 dní žíti, den worati, za dwa pen. chleba wánočního; w Číčowicích dwa dwory km. s pl., na kt. sedí Wáclaw, kt. pl. 1 kopu gr. 8 gr.; 3 dni žíti a 3 dni síci, den worati a 2 kur; Tuoma 1 kopu gr., 3 dni žíti, a 2 kur; Matěj mlynář pod Modlíkowem, s mlýnu 2 kopy gr. pl. r. s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky i se wší zwolí, s panstwím oc. tak a w témž plném prá- wě, jakož jemu dsky od Jošta z Pruku pl. sw., žádného (práwa) ani panstwí sobě tu dále nepozuostawuje, prodal Janowi z Hodějowa a j. d. za 700 kop

Strana 569
Wýpisy ze starých desk zemských, 1498. 569 gr. pr. česk. úplně zaplacených, a postaupil. Zprawiti má sám napřed dědi- nami swými, kteréž má neb míti bude, a wedle něho Bohuslaw Ojíř z Očedělic dědinami swými, w Zahrádce, wsí celú, dwory km. s pl., we Zhoři Wysoké, we Zhoři Mešné, wesnicemi celými, a w Stříteži wsí, dwory km. s pl., což tu má, před každým člowěkem pr. z. oc. Stalo se léta 1497, w úterý den sw. Štěpana. 54. Alžběta z Walečowa Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodala díl swůj we Smiricích s přísluš. 1498 Jun. 7. (DZ. VI, E. 19.) W I Wáclawa Hindráka, F. 14. Alžběta z Walečowa p., že dědictwí swé w Smiřicích, čtwrtý díl twrze, čtwrtý díl dworu popl., spopl., čtwrtý díl wsi a dworuow km. s pl.; w Smiřič- kách čtwrtý díl dworuow km. s pl., w Holohlawiech čtwrtý díl dworuow po- plužních s poplužími, čtwrtý díl dworuow km. s pl.; w Semonicích čtwrtý díl dworuow km. s pl.; w Číbuzi, w Skalici, w Hubilese čtwrtý díl wesnic celých a dworuow km. s pl.; w Újezdci, w Bukowině, w Wlkowě čtwrtý díl dw. km. s pl., což tu s sestrami swými měla; w Lužanech čtwrtý díl dworu popl. s popl.; čtwrtý díl dworuow km. s pl.: w Sowěticích, w Brzicích, w Meziléčí, Maršow čtwrtý díl wesnic, a čtwrtý díl dworuow km. s pl., což tu s sestrami swými měla, čtwrtý díl dědin, luk, lesuow, potokuow, rybníkuow, mlýnuow, čtwrtý díl Labe, čtwrtý díl poct, čtwrtý díl podacích kostelních, čtwrtý díl ro- bot w Černožicích a w Čáslawkách, čtwrtý díl dworů km. s pl., což tu s se- strami swými měla; čtwrtý díl dědin, luk, Labe, i se wší zwolí, což k témuž čtwrtému dílu přísluší, s plným panstwím, to wše, což jest tu sama měla a dr- žala, a čtwrtý díl wšech nábytkuow, kteréž w Smiřicích a w Lužanech má; it. swrchky wšecky, kteréž jsú we spolku s Čeňkem Mičanem a Rájeckým na- hoře w Smiřicích a w Lužanech we dwořích i jinde wšudy, jakými by koli jmeny mohly jmenowány býti, a zwláště ty swrchky, na které se Čeněk Mičan táhne, tak jakož smlúwa zapečetěná mezi nimi šíře ukazuje, i se wšemi puo- žitky a dnochody, kteréž k čwrtému dielu nyní jsú aneb potom býti mohú, tak a w témž plném práwě, jakož jí dsky od Lidmibory z Walečowa, man- želky někdy Haška z Lužan a uwázaní s komorníkem we čtwrtý díl nade- psaných dědin pl. sw. podlé sestr jejích i se wšemi škodami, žádného práwa ani panstwí, ani které zwláštnosti sobě tu dále nepozuostawujíc, prodala Miku-

Strana 570
570 Wýpisy ze starých desk zemských, 1498. lášowi mladšímu Trčkowi z Lipy a z Lichtmburka a j. d. za puol druhého ti- síce kop gr. Praž. česk. úplně zaplacených a postaupila. Zprawiti má sama napřed, a wedle ní Zikmund Pětipeský z Krásného dwora, manžel její, dědi- nami swými w Peruci, tím wším, což tu má týž Zikmund, a k tomu dědinami jich, kteréž mají neb míti budú oc. Stalo se léta 1498, we čtwrtek po Sw. Bonifacii. 55. Sigmund Pětipeský z Krásného Dwora témuž prodal swůj díl we Smiřicích s přísluš. 1498 Jun. 7. (DZ. VI, E. 25.) W I Wácl. Hindráka, F. 15. Zigmund Pětipeský z Krásného dwora p., že wšecko práwo swé, kteréž koli má k dědictwí w Smiřicích, k twrzi, k dworu popl. s popl., ke wsi, k dworuom km. s pl.; w Holohlawích k dworu popl., s popl., ke wsi, k dworuom km. s pl., w Smiřičkách, w Semonicích k dw. km. s pl., což tu má; w Číbuzi, w Skalici, w Hubilese k wesnicem celým, k dworuom km. s pl.; w Ujezdci, w Bukowině, w Wlkowé, k dworuom km. s pl., což tu má, w Lužanech k dworu popl. s popl., k dworuom km. s pl.; w Sowěticích, w Brzicích, w Meziléčí, w Maršowě, k wesnicím, k dworuom km. s pl., což tu má; w Černožicích, w Čá- slawkách, k dworuom km. s pl., což tu má, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, mlýny, Labem, poctami, podacími kostelními, robotami, i se wší zwolí, s panstwím, tak jakož jemu trh od Kateřiny z Walečowa w knihách Viktoríno- wých M. 28 pl. sw. oc. prodal Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy a z Lich- tmburka a j. d. za 500 kop gr. Praž. česk. zaplacených a postaupil. Zprawiti má oc. Stalo se we čtwrtek po S. Bonifacii 1. 1948. 56. Wladislaw král Karlowi, Albrechtowi a Jiřímu, knížatům Minstrberským, propauští dwůr Krněwice, wes Wykleky a j. z manstwi. Na Budíně, 1498 Sept. 6. (DZ. II, C. 6—7.) My Wladislaw z b. m. král oc. oznamujem tímto listem wšem, že jest na nás wznesl oswícený Karel, kníže Minsterberské a Wolešnický a hrabě Kladský, ujec náš wěrný milý, oznamuje nám jmenem oswícených Albrechta a Jiří knížat též Minstrberských a Wolešnických, bratří swých, kterak mají a drží dwuor celý Krněwice s jeho příslušenstwím, wes celú Wykleky s podacím

Strana 571
Wýpisy ze starých desk zemských, 1499. 571 kostelním téhož kostela, w Wrašowicích čtyry kopy platu a 48 gr., w Krato- nozích šest kop a 12 gr., w Wesci jednu kopu a 48 gr., w Jistbici puol třetího lánu háje i s jiným jejich příslušenstwím, tak jakožto listowé, kteréž na to od předkuow našich králuow českých mají, šíře a dostatečněji drží a okazují, prose nás jmenem swým a jejich, poněwadž též wsi a dwuor s jejich příslušen- stwím službami manskými nám jakožto králi česk. přísluší, abychme jim to z manstwí propustiti a k dědictwí dáti ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž nám jmenowaná knížata činili a činiti nepřestáwají, s dobrým rozmyslem a radú wěrných našich milých, mocí králowskú w Čechách, pro- pustili sme jim dwuor a wsi swrchupsané i se wším jejich příslušenstwím ze wšech služeb a powinností manských, a tiemto listem propauštíme, dáwajíc jim to ku prawému dědictwí atd. Dán na Budíně, we čtwrtek před hodem narození panny Marie, 1. b. 1498, a králowstwí našich Uherského osmého, a Českého 28°. 57. Král Wladislaw Michalowi z Chlumu a z Košmberka zapisuje plat roční na Žiželicích. Na Budině, 1499 Jan. 31. (DZ. III, D. 27.) My Wladislaw oc. král oc. oznamujem tímto listem wšem, že jakož jest urozený někdy Slawata z Chlumu a z Košmberka, w. n. m., pro potřebu naši, když sme rybník Žehunský dělati dali, kterýžto rybník nemohl jest udělán býti bez těch gruntuow, kteréž jest on držel we wsi Korcích, kteréžto dědiny nám jest ku potřebě odbyl, a my chtíce, jakož slušné jest, jemu za to dosti učiniti, po jeho smrti učinili sme smlauwu s synem jeho, s urozeným Michalem z Chlumu a z Košmberka, w. n. m., takowú, že na ten plat w Korcích, i za wše- cko, což k tomu přísluší a což jest tu měl, podwolili sme se jemu a tímto li- stem podwolujem, že jemu i dědicuom jeho máme za to, což se swrchu píše, na každý rok 14 kop gr. česk. platu ročního z komory naší platiti a wydáwati oc. dokudž bychom my nebo budúcí naši jemu neb dědicuom jeho za každú kopu platu 18 kop gr. č. nedali a nezaplatili úplně a docela atd. A ten plat swr- chupsaný zapsali sme a tímto listem zapisujem na městečku našem Žiželicích k Hradištku příslušejícím atd. Dán na Budíně, we čtwrtek před hromnicemi, léta b. 1499. 74

Strana 572
572 Wýpisy ze starých desk zemských, 1499. 58. Král Wladislaw Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy dáwá k dědictwi město Chotěboř a hrad Wilštein s přísluš. Na Budíně, 1499 Aug. 29. (DZ. VI, A. 14.) W I Wáclawa Hindráka, M. 12. My Wladislaw z b. m. Uherský, Český oc. král oc. oznamujem listem tímto wšem, že jest před nás předstaupil statečný Mikuláš Trčka mladší z Lipy a na Lichtmburce, w. n. m., prose nás s pilností, abychme jemu město Chotě- boř a zámek Wilštein k dědictwí dáti a zapsati ráčili. K jehožto prosbě na- kloněni jsúce, pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé wěrné činil a činiti ne- přestáwá, s dobrým rozmyslem a radú w. n., mocí král. w Čechách, dali sme témuž Mikulášowi Trčkowi, d. a b. j., město Chotěboř k prawému swobodnému dědictwí, to wše nerozdílně se wším příslušenstwím, jakož to zboží od staro- dáwna w swých panstwích bylo jest, nic newymieňujíc, s tím se wším společně, což w držení týž Mikuláš jest a wýsady měštan Chotěborských ukazují, a hrad zbořený Wilštein s městečkem i s wesnicemi těmito: Seč, Ždár, Kowářow, Kráskow a Kradenow, se wším příslušenstwím, tak jakož jest to zboží držal w zápisích předkuow našich králuow Českých i našich také, a mocí listu tohoto dáwáme, tak aby oni již též město a hrad se wším jejich a wšelijakým pří- slušenstwím od toho času dědičně jměli, drželi a jeho požíwali nyní i w budú- cích časích oc. (ut forma). Přikazujíc wětším i menším úředníkuom desk oc. A ktožby tento list měl oc. Tomu na swědomí pečet oc. Dán na Budíně, we čtwrtek den stětí sw. Jana křtitele božího, 1. b. 1499, a králowstwí našich Uherského 9°, a Českého 28°. We dsky wložen we středu po Sw. Kedrutě, 1. 1505. 59. Jan, Wáclaw a Beneš bratři ze Solopisk dělí se o nápad swůj po bratru Hynkowi. 1499 Nov. 11. (DZ. III, M. 1.) Jan, Wáclaw a Beneš bratří z Solopisk p., že dědictwí swé, kteréž se jim po Hynkowi z Solopisk, bratru jich dostalo, kteréž jest jim týž Hynek zápisem w Černých wětších kněhách zápisných E. 9 zapsal, tako- wýto rozdíl mezi sebú učinili, tak že on Jan za diel swuoj toliko tyto dědiny míti má: w Lošankách dwory km. spl., dwě kopy gr. platu ročního na dědi- nách w Mlékowicích holého a wěčného, w Chwatlinách 1 kopu gr. pl. ročn. hol.;

Strana 573
Wýpisy ze starých desk zemských, 1499. 573 s dworem km., s dědinú, lukami, i se wší zwolí s panstwím; a Wáclaw též díl týchž dědin, kteréž jsú jim zapsány, tyto jmíti má: w Solopiskách dwory km. s pl., s dědinú, lukami i se wší zwolí, s panstwím; a Beneš také za díl swuoj jmíti má: w Hošticích dwuor popl. s popl. dwory km. s pl. a 7 kop gr. 40 gr. česk. platu ročního hol. a wěč. na dědinách w Hradeníně a na Žabonosích, a z toho on Beneš sám má platiti 6 kop česk. od špitála na Hradčany, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, i se wší zwolí, s panstwím; a slíbili sú nade- psaní bratří sami za se i za swé dědice, že strana strany nemají ani moci bu- dau nařiekati ani napomínati nižádným práwem ani skutkem časy budúcí a wěčné oc. Stalo se 1. 1499, w pondělí den S. Martina. 60. Zbyněk z Buchowa Bohuslawowi ze Swinař prodal hrad swůj Březinu s přísluš. 1499 Dec. 30. (DZ. VI, K. 5.) W I Wácl. Hindráka, L. 30. Zbyněk z Buchowa p., že dědictwí swé w Březině, hrad, dwuor popl. s popl., dwory km. s pl., Wolduchy wes, dwory km. osedlé i pusté s pl., což tu má; w Přewěticích dwory km. osedlé i pusté s platem; w Přewě- ticích dolejších dwa dwory km. s pl.; w Raze dwory km. osedlé i pusté s pl., což tu má; Wařín dwuor popl. s popl., wes, dwory km. s pl.; w Stupni wes celú, dwory km. s pl.; w Sponicích, w Kříšech dwory km. s pl., což tu má; w Březině wes celau, dwory km. s pl.; w Újezdci, w Liwcích dwory po- plužní pusté s poplužími, s dwory km. s pl. což tu má; w Kolištích dwůr po- plužní s poplužím pustý, s dwory km. pustými s pl., což tu má; w Chomli dwory km. osedlé i pusté s pl.; Darow wes pustú, dwory km. pusté s pl. i se wší zwolí, což k té wsi přisluší, s dědinú ornú i neornú, lesy, chrastinami, po- toky, rybníky, řekami, mleyny, kurmi, wejci, robotami, horami, wodotočinami, podacími kostelními w Stupně, w Přewěticích a w Chomli, i se wší zwolí, s pl. panstwím, to wše, což jest tu někdy Jan Harant z Wařin a on po něm měl a držel, tak a w témž pl. práwě, jakož jemu Zbyňkowi od nadepsaného Jana Haranta zápis w Černých knihách wětších C. 29, a uwázaní s komorníkem w nadepsané dědiny pl. sw., prodal Bohuslawowi z Swinař a j. d. za puol dru- hého tisíce kop gr. Praž. česk. úplně zaplacených, a jemu toho dědictwí postau- pil. Zprawiti má oc. (ut forma) s takowau wýměnkau: což se wsi Darowa pu- sté dotýče, i což k ní přísluší, že on Zbyněk tu wes s jejím příslušenstwím na 74

Strana 574
574 Wýpisy ze starých desk zemských, 1500. tento spuosob zprawuje: jest-li že by tu wes Běta manželka nadepsaného Jana Haranta aneb kdo jiný jakýmž koli práwem ji wysaudila, že on Zbyněk té wsi toliko není powinowat zprawiti ani jeho dědici; ale wšak proto on Zby- něk má podlé nadepsaného Bohuslawa k saudu stáwati. Pakli tu wes na swr- chupsané Bětě aneb na komž koli wysaudí i s jejím příslušenstwím, tehdy ta wes se wším jejím příslušenstwím jemu Bohuslawowi i j. d. dědicky zůstati má, a též jemu on Zbyněk zprawowati má tak, jakož swrchupsané jiné dědictwí, tím wším spůsobem. Stalo se 1. 1499, w pondělí před Nowým létem. 61. Knížata Minsterberští Janowi Špetlowi z Prudic doprodáwají práwo swé k Náchodu hradu a přísl. 1500 Mart. 15. (DZ. VI, E. 4.) W I Wáclawa Hindráka, M. 8. Albrecht, Jiří a Karel, oswícená knížata Minsterberská a Olešnická, hrabě Kladští p., že dědictwí jich dědické a wšecko práwo jich dědičné, kteréž mají a kteréž jest sobě oswícený Jindřích oc. někdy otec nadepsaných kniežat, a swým dědicuom pozuostawil k wýplatě prwnějším trhem k Náchodu, totižto hrad, město, domy, krčmy, dwory km. s pl., a dwory popl. s popl. wšecky, kteréž k Náchodu a k tomu zámku a zboží příslušejí, wesnice wšecky a dwory km. s pl., kteréž koliwěk k Náchodu příslušejí, a kterýchž jest nyní Jan Špetle mladší z Prudic a ze Žlebuow w držení, s dědinú, lukami, lesy, potoky, ryb- níky, řekami, mlýny, kurmi, wajci, robotami, ospy, clem, s podacím kostelním, i se wšemi many, kteříž prwé od nadepsaného Jindřicha knížete, někdy otce jich, jemu Janowi Špetlowi sú kladeni, krom Skalice, kteréž byl prwé w dr- žení Wojslaw z Kunčieho, a byl jemu od kněze Jindřicha za mana kladen, že on Jan se ani dědicowé jeho táhnauti nemá, by jeho manem byl, a k tomu ze jmena těmito: Matúš Náchodský s tím toliko, což manstwí drží w Čermné, w Tam- chynowě, w Ronowě richtu, krom swobodného, a Šimon Sudlice, což manstwí drží w Německé Čermné i jinde; it. Skalici, městečko, domy, krčmy, dwory km. s pl. wšecky, kteréž koli k Skalici od starodáwna příslušejí, s dědinú, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekami, mlýny, kurmi, wajci, robotami, ospy, s podacími ko- stelními, i se wší zwolí, s panstwím, i se wšemi nábytky, swrchky, kterýchž jest on Jan Špetle nyní w držení, to wšecko práwo jich dědické a wýplatu, tak jakž té wýplaty trh w kněhách Wáclawa Hindráka B. 24 pl. sw., žádného práwa sobě ani swým dědicuom k té wýplatě a k dědictwí dědického k nade-

Strana 575
Wýpisy ze starých desk zemských, 1500. 575 psaným zbožím a wýplatě dále nepozuostawujíce, prodali a doprodali ku pra- wému práwu dědickému Janowi Špetlowi mladšímu z Prudic a se Žlebuow a j. d. za sto kop gr. Praž. česk. zaplacených a postaupili. Zprawiti mají oni prodáwající, čímž mají neb míti budau, třetinú wýš. Stalo se 1. b. 1500, w neděli den S. Longina. 62. Mikuláš z Hodějowa od bratří swých díl swůj dědický we Wlksici přijímá. 1500 Mai 30. (DZ. II, J. 8.) Mikuláš z Hodějowa p., že za díl swuoj otcowský, bratrský a dědický od Jindřicha a Wáclawa bratří swých odtudž z Hodějowa wzal jest a přijal dě- dictwí toto : w Wlksici twrz, dwuor popl. s popl., wes celú, dwory km. s pl., a mlýn nowý s platem, a mlýn pod Bečowem s pl., s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, robotami, i se wší zwolí, s panstwím, a slíbil jest sám za se i za swé dědice, že nadepsaných bratří, dědicuow ani dědin jich nemá ani moci bude nařiekati ani napomínati z kterého dílu otcowského bratrského dě- dického dalšího nižádným práwem ani skutkem časy budúcí a wěčné, neb jest od nich i od dědicuow jich úplně a docela oddělen, krom toho nápadu, který má nadepsaným bratřím wšem třem přijíti po Machně Odolenowé, že se o to nerozdělili, než když by ten nápad na ně přišel, že se o to wšickni tři rozdě- liti mají. Stalo se 1. 1500, w sobotu před sw. Marcellem. 63. Anežka z Chlumu a z Košmberka na mocný list králowský řídí o statku swém wůli poslední. 1500 Oct. 30. (DZ. III, E. 5 — 6.) W II Wáclawa Hindráka, C. 21. Já Anežka z Chlumu a z Košmberka a na Richmburce známo činím tímto listem přede wšemi lidmi, nynějšími i budúcími: jakož mám list obdaro- wání od najjasnějšího knížete a pána p. Wladislawa, Uherského a Českého oc. krále a t. d a protož takowé majíc od JM“ K. obdarowání mocné, aby žá- dných nesnází a zmatkuow mezi dětmi mými o statek muoj po mé smrti nebylo, takto o statku mém řídím, spuosobuji i rozkazuji: najprwé Jindřichowi z Wal- šteina a na Skalách, synu mému, porúčím a dáwám po smrti swé i jeho dědi-

Strana 576
576 Wýpisy ze starých desk zemských, 1500. cuom pohlawí mužského wšecko swé práwo wěnné, kteréž mám na zbuoží Skal- ském dskami zapsané, jehož w držení jsem. Item témuž Jindřichowi z Wal- šteina synu mému poraučím a dáwám hrad Richmburk, s městečky, s wesnicemi, i se wšemi zbožími i wšelijakými příslušnostmi a puožitky, tak jakož mi dsky zem- ské někdy od Wiléma z Wratkowa syna mého šíře swědčí, jakž sem sama držela a užiewala, i se wšemi swrchky hospodářskými i jinými wšelikými, kterýmižby koli jmény jmenowány mohly býti, wšak s těmito wýměnkami: najprwé aby dcerám mým Markétě a Mandaléně z toho statku wydal každé z nich dwa ti- síce kop gr. česk. širokých, takowým spůsobem, kdyžby která z nich, nebo obě spolu daly jemu rok napřed wěděti, tehdy w roce úplně došlém má počíti pla- titi a dáti každé dceři mé pět set kop grošuow; wšak s tauto wýmienkau, když jim najprwé jich mužie ty summy, kteréž by jim tehdáž dány býti měly, dskami na swých statcích ujistie, aby ony, ač by která muže přebyla, wěděly swé kde najíti, než jinak nikoli aby newydáwal, a tak potom wždy aby na každý rok jim platil po pěti stech kopách groších českých širokých každé z nich až do wyplnění té summy swrchupsané, wšak wždy při každých penězích opatřením nahořepsaným od jich mužuow. Pak-li by se toho nestalo a kteří penězi jim od syna mého dáni nebyli, a ony již na ně od mužuow swých jistotu dskami měly, tehdy dáwám jim dcerám swým oběma spolu i každé zwláště tímto listem moc i plné práwo, aby se uwázati mohly s komorníkem Pražským we wšecko zboží Richmburské a je držeti, dokudž by jim koli ta summa dána nebyla, pro kterúž by se tehdáž zwedly. Tomu také chci, aby žádná z dcer mých moci neměla propustiti těch zápisuow jim od mužuow jich na ty summy učiněných bez wuole syna mého aneb jeho dědicuow. It. také rozkazuji, aby Jindřich syn muoj wydal z toho statku panu Albrechtowi a panu Slawatowi bratřím z Chlumu a z Košmberka pět set kop gr. česk. širokých oběma spolu, a to aby jim wydáwal po padesáti kopách groších českých w každý rok až do wypl- nění té summy swrchupsané, počna platiti we dwau letech po smrti mé úplně došlých. Item zbuoží Mrákotinské a Holetinské s winicemi jinými i se wším, což koli k těm zbuožím přísluší, jakož mi dsky od pana Jana Zájezského, od něhožto kaupila sem, šíře swědčí, to oboje také poraučím a dáwám Jindřichowi synu swému a jeho dědicuom mužského pohlawí. Item nad to nade wšecko ještě sobě wymieňuji a zuostawuji tisíc kop gr. česk. širokých, jest-li že bych tu wšecku summu a neb díl té summy poručila a odkázala spolkem neb roz- dílně listy s pečetmi dobrých lidí buď za zdrawého žiwota neb na smrtedlné posteli, to wše aby powinen byl syn muoj Jindřich neb jeho dědicowé wypl- niti tomu neb těm, komuž bych rozkázala. Pakli by co té summy již psané po mém odkázaní pozuostalo, toho při Jindřichowi synu swém necháwám a při

Strana 577
Wýpisy ze starých desk zemských, 1500. 577 jeho dědicích mužského pohlawí. Item Albrechtice, jestli že jich neprodám za žiwnosti swé, poraučím a dáwám dcerám swým swrchupsaným Marketě a Man- daleně, se wším což k nim přísluší, a na rowný diel. Item, toto také rozka- zuji, aby Jindřich syn muoj i jeho dědicowé i budúcí na wšech zbuožích Ri- chmburských jináč s lidí úroka nebrali, než na mišenský groš na wěčné časy. A k těmto ke wšem wěcem, kteréž koli w tomto listu psány stojí, Jindřicha syna mého zawazuji pod tau powinností, kterúž jest mi powinen podlé při- kázaní buožieho, aby wšecky kusy w skutku naplnil beze wšeho přerušení. Pak-li by se přihodilo, žeby pán buoh syna mého Jindřicha smrti neuchowal, a dědice mužského pohlawí po sobě nezuostawil, než dcery toliko, tehdy hrad Richmburk se wším swým příslušenstwím, zbuoží také Mrákotinské a Holetinské s jich příslušnostmi, poraučím a dáwám dcerám swým častopsaným a panu Al- brechtowi a panu Slawatowi bratřím z Chlumu a z Košmberka, wšem spolu na rowný díl, wšak tak, aby těm dcerám, kteréž by po synu mém zůstaly, wydali z toho každé pět set kop gr. česk. širokých, jestli žeby k letuom přišly a wdány byly. Toho wšeho na potwrzení a pewnost pečet swú wlastní dala sem přiwě- siti k tomuto listu, a připrosila sem urozeného pána p. Albrechta z Chlumu a z Košmberka, a urozených panoší Zikmunda z Šárowa a na Slatiňanech, Jana z Kunšieho a na Zaječicích, Jana Kustoše z Ostružna, Záwiše z Ostonice, aby pečeti swé dali podlé mne přiwěsiti k tomuto listu na swědomí. Jenž jest psán a dán léta buožieho 1500, w pátek před hodem Wšech swatých. (Stalo se w úterý po sw. Františku léta buožieho 1501.) HP3

Strana 578
Registřík písemností obsažených w dílu pátém. A. Psaní poselací wšelikého druhu. XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad r. 1445 — 1457. stránka 1. Páni jednoty Poděbradské králi Fridrichowi: oswědčují se we wlasteneckých úmyslech swých, zwláště co do knížete Ladislawa, jenžby měl přijat býti za krále Českého, w Poděbradech 1 Aug. 1445 2. Pan Jiří p. Oldřichowi z Rosenberka: o odpowědi, které na něm se žádá, o zamýšlené kaupi panstwí Welíšského a o zradě, které měšťané Brněnští na p. Heraltowi z Kun- statu se dopustili, na Poděbradech 14 Dec. 1445 * 3. Páni čeští, a zwláště jednoty Poděbradské, králi Fridrichowi: omlauwají se, že žádané od něho přiznání se ku papeži Eugeniowi odložit museli, ažby celý sněm král. Českého byl pohromadě, w Praze 8 Aug. 1446 . 4. Oldřich z Rosenberka p. Jiřímu: žádá jeho rady a pomoci we půtkách, kteréž má s pány Zmrzlíky a s Táborskými, maje w poselstwí od země s p. Přibíkem Klenowským jeti ku králi Fridrichowi, na Krumlowě 7 Sept. 1447 5. Táborští panu Jiřímu: hájí se we při swé, kterauž mají s panem z Rosenberka za pří- činau násilí, které učinil Smilowi z Kremže, w Táboře 19 Oct. 1447 . 6 Arnošt Černčický z Kácowa panu Jiřímu: o odpowědi, kterauž mu dal p. Kolda co do příměří we Hradci zawřeného, na Černčicích 20 Apr. 1449. 7. Pan Jiří p. Alšowi Holickému ze Šternberka: stěžuje si na pp. Koldu a Šoffa, že se z pří- měří wytrhowati chtějí, na Poděbradech 23 Apr. 1449 8. List odpowědný, jímž p. Jiří s jednotníky swými opowídají wálku Fridrichowi knížeti Saskému, bez místa 13 Nov. 1449 . 9. Burian z Gutšteina p. Jiřímu: posílá mu přejaté psaní p. Oldřicha z Rosenberka, i napo- míná horliwě ku početí wálky, bez místa 12 Máje 1450 . 267 10. Pan Jiří Oldřichowi z Rosenberka: psaní odpowědné, na poli u Buštěwsi, 27 Mai 1450 . 268 267 268 269 270 . 271 272 273 273

Strana 579
11. 12. 13. 14. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. Registiik pisemnosti. 579 stránka Pan Jiří p. Jindřichowi z Rosenberka (do Widné): Ze wyprawi brzy posla jeho, a žádá, aby Znojemští teprw po náwratu jeho do Widně slyÉáni byli ; gubernator Uherský Ze wolán jest ku králi. W Nowém městě (zawideńskóm) 27 Mart. 1455 . . . . Pau JiXi kniŻeti Fridrichowi Saskému: psani odpow&dné, w Praze 5 Sept. 1455 Pan Jiří pánům Plzenskym: o jednání swém we příčině Hladka, sauseda jejich z města wypowézeného, W Praze 4 Febr. 1456 . . . Král Ladislaw p. Jiřímu: aby w rüznici, kterauZ mají on i jiní se Zdeňkem ze Šternberka,- ničeho nepočínal, an král o dobrotiwé jejich srownáni starati se chce, We Widni 2 Jul. 1457 . . . . . . . . . . . A. XX. Psaní Jiřího krále Českého. . Jindfichowi z Lipého, o nastáwajiclm korunowání swém, k němuž ho zwe. W Praze 13 Apr. 1458 . . . . . . . . . . Janowi z Rosenberka, o riznici jeho s p. Malowcem a Braumowským, aby pro ni nepo- čína] nesnází, W Znojmě, 11 Jun, 1458 . . . . . . . . . Janowi Malowcowi, o též wěci, tamtéž 11 Jun. 1458 . . . Janowi z Rosenberka, zpráwy z Morawy a zwláště o Jihlawě, k níž ‘âne 10 srpna s lidem swým branným přitrhnauti má. Na Náchodě 26 Jul. 1458 . . Kunsowi z Olbramowic: aby bez meškání táhl s lidmi swými k Jihlawě. Na pott n Opa- towa 20 Aug. 1458 . . . . . - Stawiim kraje Bechyňského : že swěřil wládu w nepřítomnosti swé králové Johanně, k niź tudíž zřetel míti poraučí. W Praze 23 Januar, 1459 , . . Janowi z Rosenberka: aby připrawil se jeti s ním ke sjezdu s knížaty do Chebu. Na Kladště 9 Mart, 1459 . . . . . TémuZ, aby sjeda se s kniZetem Jindřichem Hlohowekfm (tchánem svým), jej k wěrnosti nawesti se snažil. W Praze 28 máje 1459 . . . . . . Odpowčd na předešlé psaní. . . . . . . . 10. Janowi z Rosenberka: ponówadZ smlauwa s kníZetem Ludwikem Baworskym nedošla k místu, zapowidá se přísně wšem, dáwati se jemu do služby. W Praze 29 Mai 1459 . Témuž, aby bratra swého biskupa Joëta Wratislawského, z Italie se wracujicfho, nawedl stawiti se w Praze. W Praze 8 Jun, 1459. e . . . . . . Odpowčd na předešlé psaní, bez datum . . . . . . Pražanům wšech tří měst: oznamuje, kterak od císaře přijaw rane, wstaupil s nim w úzké spojení do smrti, W Brně 31 Jul. 1459 . . . . Janowi z Rosenberka, aby poslal list odpow&dny Wratislawským, a hotow byl is lidmi swými do pole proti nim. We Kladsku 25 Aug. 1459 . . . . 'Témuž, aby přijel s komonstwem do Plzně ke sjezdu knížat, W Polkenhain& 29 Srp. 1459 Jihlawskym, aby Janowi Sádlowi z Kostelee od Jana Ronowce sprawedliwé učiněno bylo. W Praze 27 Nov, 1459 . . . . . . . . Janowi z Rosenberka: o nefesti mincowé a o | prostředcích k wymezení jejímu; eiat mince zapowidá se wübec. W Praze 1 Dec. 1459 . . . . . TémuZ oznamuji se na¥izeni učiněná k naprawení mince w zemi běžné. w Praze 2 Jan, 1460 75 269 270 270 271 275 276 277 278 279 280 281 

Strana 580
580 Registřík písemností. stránka 19. Témuž, aby po poddání se Wratislawských přispěl pomocí swau ke zřízení u nich podhejt- maní na saudu. Na Horách Kutnách 20 Jan. 1460 . 20. Budějowským, že rozsauzení pře jejich s p. z Rosenberka odkládá se do suchých dní nej- prwé přištích. W Praze 15 Oct. 1460 . 21. Oldřichowi z Rosenberka, aby dle swolení sněmowního nařídil na panstwí swém hotowost, ježtoby připojila se k lidem syna jeho Jana. W Praze 22 Nov. 1460. 22. Janowi z Rosenberka, aby přijel ke sjezdu s králem Uherským do Olomauce. W Praze 2 Dec. 1460 . 23. Témuž, o při jeho s Wodňanskými. W Praze 1461 24. Budějowským, že posílá k nim úředníky swé, pro srownání jich s Mikulášem Wítau (ze Rzawého). W Praze 1 Jul. 1461 25. Janowi Bechyňowi z Lažan: nařizuje se hotowost ke dni S. Wawřince. W Praze 5 Jul. 1461 26. Janowi z Rosenberka posílá přípisy listůw nepřátelských, jež císař Fridrich a markrabě . Albrecht Braniborský psali do Šesti měst (horní Lužice). W Praze 3 Sept. 1461. 27. Janowi z Rosenberka: o stížnostech, kteréž wedli proti němu Písečtí pro swedení starých silnic. W Praze, 30 Oct. 1461 . 28. Odpowěd na psaní předešlé, bez místa 5 Nov. 1461 29. Témuž: proti Wídeňským císaři odbojným nařizuje se hotowost. W Praze, 29 Oct. 1462 30. Odpowěd na to, bez datum (3 Nov. 1462) . 31. Témuž: aby neobmeškal přijeti ku králi do Znojma osobně w den S. Martina, i aby od- powěděl Wídeňským. W Praze 5 Nov. 1462 . 289 32. Témuž: odkládá roku s Wodňanskými do dne s. Kříže, a dáwá zpráwu o prospěchu wálky wedené proti Hynkowi Bítowskému w Morawě oc. Na Hrádku (Křiwoklátě) 15 Aug. 1464 290 33. Pražanům wšech tří měst: zápowěd špicůw u střewícůw a škorní. U s. Prokopa (na Sá- zawě) 2 Sept. 1464 34. Janowi z Rosenberka: wolá jej na sněm do Prahy ke dni M. B. Hromnic. W Praze 17 Dec. 1464 291 35. Synówi swému, knížeti Viktorinowi do Morawy: zpráwu dáwá o tom, co w Čechách se — děje, a naučení, kterak we při synůw Zubowých chowati se má. W Praze 3 Jun. 1466 36. Janowi z Rosenberka: o neslušném počínání jednoty panské, a o uloženém pro napra- wení jeho sněmu ke dni sw. Matauše, k němuž ho pilně wolá. W Praze 22 Aug. 1466 292 37. Mistru Martinowi Mayrowi do Bawor: posílá mu formuli (od Dr. Řehoře z Heimburka slo- ženau,) kterakby kurfirstowé Rýnští dle zádní rady králowské papeži we prospěch krále Jiřího psáti mohli, bez datum (asi 8 Oct. 1466) 38. Janowi z Rosenberka: aby na panstwích swých nedal wozům, kteří wezau obilí ze země, do ní bez kaupí přijížděti aneb se nawracowati bez nákladu. Na Horách Kutnách 17 Nov. 1466 . 39. Budějowským: aby hájili swobody silnic kupeckých, wedaucích do Rakaus. Na Horách Kutnách 18 Nov. 1466 . 40. Témuž: posílá listy swé, kterak odpowěděl náčelníkům jednoty panské, napomíná ku po- trestání p. Bechyňky, a dáwá zpráwu o marnosti wyjednáwaní králowny Johanny se Zdeň- kem ze Šternberka. W Praze 22 Apr. 1467 41. Témuž: aby nemeškal déle poslati listy swé odpowědné Zdeňkowi ze Šternberka i Jindři- chowi z Hradce, ku potrestání a pokoření jejich. W Praze 11 Mai 1467 284 285 — 286 . 287 . 288 — 293 294 . 282 283 . 295

Strana 581
Registřík písemností. 581 stránka 42. Témuž: uwodí we známost, kterak psal knížatům říšským na sněm do Normberka, stížnost weda na útisky, kteréž jemu od papeže se dějí. W Praze 5 Jun. 1467 . 296 43. Témuž: že k jeho prosbě odpauští Budějowským prowinění jejich ajw. W Praze 5 Jun. 1467 197 44. Témuž: aby nepřátelům nedal škoditi bez odplaty, a lidí aby nedržel při sobě w nečin- 298 nosti. W Praze 11 Jun. 1467 . 45. Témuž: že k dobýwání Hradce Jindřichowa nelze poslati wětšího počtu lidí, pokud aspoň Raudnice dobyta nebude, a že králowi wěrní newstaupí we příměří s nepřátely. W Praze 23 Jun. 1467. 46. Témuž: že lituje porážky jeho lidí u Soběslawě, a napomíná k důkladnějšímu než potud wedení wálky. W Praze 9 Jul. 1467 47. Budějowským: že na přímluwu mnohých pánůw, i pro wěrnost jejich, odpauští jim a obci jejich tu winu, do které upadli byli zawraždením Ondřeje Puklice. W Praze 30 Jul. 1467 . 48. Janowi z Rosenberka: aby upustil od úmyslu, učiniti stání s nepřátely a odtrhnauti od Jindřichowa Hradce, pokud obecné stání, o kteréž se již pracuje, učiněno nebude. W Praze 21 Sept. 1467 49. Kutnohorským: aby Šimona Opawského, jenž w službě králowě uwězněn byl, nedali z dluhůw upomínati. W Praze 28 Oct. 1467 301 50. Bořitowi z Martinic: aby wšecky many hradu Mostského wyprawil wojensky ke dni 30 Nov. k Jablonnému, aby odtud s jinými táhli do Lužice dále. W Praze 16 Nov. 1467 . 302 51. Janowi z Rosenberka: že píše Táborským, aby nawrátili škodu jeho lidem učiněnau a neči- nili mu nesnází. We Wysokém Mýtě 21 Aug. 1468 . 52. Kutnohorským: aby wdowě Woděradowě dům Ruthartůw wložili do knih městských. W Praze 16 Jun. 1469 . 53. Kutnohorským: aby propustili dwa zemany jaté. W Praze 2 Jul. 1469 54. Kutnohorským: aby w městě swém nedali činiti zmatkův co do brání penízůw (drobných) wedle stříbra (grošůw). Na Poděbradech, 11 Sept. 1469 55. Domažličanům: aby Lwowi z Rožmitála nečinili překážek w úřadě jeho zámku Domažlic- kého. W Praze, 10 Mart. 1470 56. Kutnohorským: aby Burian dán byl na rok. W Praze 4 Apr. 1470 57. Domažlickým: aby lidu falckrabowu neškodili ani škoditi dali, i aby beze wšech omluw hotowi byli táhnauti před Budějowice, když jim rozkázáno bude. Na Horách Kutnách 15 Jun. 1470 58. Bořitowi z Martinic: aby manům hradu Mostského přikázal wojensky přitáhnauti ke Brodu Německému w den 23 Jun. Na Horách Kutnách 7 Jun. 1470 . 59. Kutnohorským: aby kázali woziti za wojskem chléb i mauku, a (w dušce) aby potrestali posla swého zle zachowalého. W Čáslawi 5 Jul. 1470. * 60. Radám krále Uherského: líčí jednání swé s pánem jejich a dosawadní běh wálky. Na poli u Kunowic 30 Jul. 1470 . 61. Kutnohorským: aby nedali se děsiti wýstrahami, ale pilné špehy majíce, aby jen wěděti dali, budeli co, že se jim dostane pomoci. W Praze 26 Sept. 1470 . 62. Bořitowi z Martinic: aby přijel bez meškání do Prahy. W Praze 28 Sept. 1470 63. Kutnohorským: aby wýstrahami nedůwodnými nedali se strašiti, král Uherský že odjel do Budína, nikoli do Jihlawy. W Praze 8 Nov. 1470 64. Kutnohorským opět o wýstrahách. W Praze 23 Febr. 1471 . . . 310 299 300 . 303 — . 304 — 305 306 307 308 . . 309 75*

Strana 582
582 Registřík písemností. A. XXII. Psaní rozličných osob z roku 1471 a násl. stránka . 311 312 1. Burian z Gutšteina Janowi z Rosenberka: omlauwá wystaupení swé z jednoty panské. Na Rabšteině 2 Jan. 1471 2. Jindřich Raubík z Hlawatec Kunratowi z Petrowic: o spůsobu, kteraké bezpečnosti ke sjez- du swému zjednati sobě mají. Na Netolicích, 5 Jan. 1471 . 3. Jan z Šwamberka Janowi z Rosenberka: co wolený oprawce klade mu rok w Prachaticích . s Bechyňkau. Na Strakonicích 27 Jan. 1471 4. Jan z Rosenberka Zdeňkowi ze Šternberka: stížnost na roty Polské w krále Matiášowě službě, ježto s Budějowic činí na statcích páně weliké škody a zádawy. Na Krumlowě 11 Mart. 1471 5. Hejtman Budějowský Janowi Tluksowi z Wrabie zpráwu dáwá o smrti krále Jiřího w Praze. W Sobělawi, 24 Mart. 1471 . 6. Purkrabí Helfenburský p. Janowi z Rosenberka: o stání, kteréhož na něm žádají Wlach z Březí a jiní zemané: bez místa (na Helfenburce) 29 Mart. 1471 . 7. Heitman lidu polského v Budějowicích p. Janowi z Rosenberka omlauwá se, že mu lidí swých k zamýšlené jízdě propůjčiti nemůže. Z Budějowic 31 Mart. 1471 . 8. Jan Laštowice z Plzně p. Zdeňkowi ze Šternberka (?), že Loket obehnán od knížete Sa- ského, že Kořanský ukazuje se nepowolným, že potřebí jest brzkého příjezdu krále Matiášowa oc. W Plzni 2 Apr. 1471 9. Jan ze Šwamberka, mistr Strakonický, p. Janowi z Rosenberka: že mnozí s obojí strany žádají společného sjezdu o stawení záhub a jednání obecného dobrého. Na Strakonicích 8 Apr. 1471 . 10. Zdeněk ze Šternberka p. Janowi z Rosenberka: že krále Matiášowa wůle jest, aby páni jeli ke sjezdu do Německého Brodu oc. Na Polné 9 Apr. 1471. 11. Purkrabí Helfenburský na Janowi z Rosenberka žádá pilně pomoci wálečné tuším proti p. Strakonickému. Na Helfenburce 13 Apr. 1471 12. Purkrabí Helfenburský u p. Jana z Rosenberka stížnost wede na p. z Rabšteina. Na Helfenburce 16 Apr. 1471 13. Jan z Rosenberka purkrabi swému na Krumlowě: že sjezd w Německém Brodě odložen za týden, a že naň on w Jihlawě čeká oc. W Jihlawě 25 Apr. 1471. 14. Jan z Rosenberka purkrabi Kunratowi na Krumlowě: zpráwa o námluwách, které se staly w Německém Brodě, o příměří mezi stranami uzawřeném oc. W Německém Brodě . 2 Mai 1471 15. Hejtman Třebonský Wilémowi z Tetowa, hejtmanu polnímu: o zádawách, které se dějí krále Matiášowými penězi bílými lidem páně z Rosenberka. W Třeboni, 10 Mai 1471 . 321 16. Jindřich Raubík z Hlawatec purkrabi Krumlowskému: že lidem swým nedowolí úročiti do . Krumlowa. Na Netolicích 14 Mai 1471 17. Hejtman Budějowský hejtmanu Krumlowskému: o neochotě lidí k minci krále Matiáše. W Budějowicích 24 Mai 1471 . 18. Jindřich kníže Minsterberský Kutnohorským: děkuje za wýstrahy a žádá, aby hned wypra- wili rotu Peřinowu na Německý Brod panu Trčkowi ku pomoci. W Praze 3 Jun. 1471 . 323 19. Hejtman Budějowský nejw. úředníkům Rosenberským: že hodné jest přijíti příměří pro- . dlaužené, jehož podáwá se s Hluboké. W Budějowicích 6 Jun. 1471 313 314 315 316 318 319 320 320 . 322 324

Strana 583
Registřík písemností. 583 stránka 20. Jindřich Raubík ze Hlawatec purkrabi Krumlowskému wěděti dáwá, proč a kterak se zmoc- nil hradu Hluboké. Na Hluboké 20 a 22 Jun. 1471. 21. Wilém z Tetowa hejtman pánu swému Janowi z Rosenberka: o jednání swém s proboš- tem Wyšehradským na Prachaticích zpráwu dáwá. W Prachaticích, 15 Jul. 1471. . 326 22. Samuel podkomoří Benešowi z Weitmile: nowiny z Prahy a z Čech, o blížení se nowého krále oc. W Praze 17 Jul. 1471 23. Beneš z Weitmile Bořitowi z Martinic posýlá nowiny a žádá zwěděti, když Osečtí wpadnau do kraje Mostského. Na Chomautowě Jul. 1471 . 24. Jan Kaplicar p. Janowi z Rosenberka o swém jednání w Řezně předběžnau zpráwu dáwá. W Řezně 17 Aug. 1471. 25. Jan z Wlksic p. Janowi z Rosenberka: zpráwy o těch, kteří chystají se jeti do Prahy ku korunowání krále Wladislawa. Na Helfenburce 22 Aug. 1471. 26. Purkrabě Helfenburský pánu swému Janowi z Rosenberka wýstrahy píše. Na Helfenburce 12 Sept. 1471 27. Jan z Wlksic Wilémowi z Tetowa: zpráwy z okolí i z Prahy. Na Helfenburce 20 Sept. 1471 28. Nowiny z Uher, kterak král Matiáš se stawy uherskými zase dobře se srownal; bez datum (z měsíce Oct. 1471) 29. Purkrabě Helfenburský pánu swému Janowi z Rosenberka wýstrahy dáwá. Na Helfenburce 22 Nov. 1471 30. Zdenčk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: nowiny z Prahy a z Uher. Na Budějowicích 26 Nov. 1471 31. Purkrabč Helfenburský Janowi z Rosenberka: wýstraha před Pražany a městy; bez místa 28 Dec. 1471 32. Zdeněk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: aby nedowolil služebníkům swým woziti po- třeby nepřátelům we Wodňanech ležícím. W Budějowicích, 7 Jan. 1472 . 33. Jan z Krumlowa, administrator, p. Janowi z Rosenberka: o chowání se p. Strakonického pochybném. W Krumlowě 23 Jan. 1472 . 34. Petr z Hauzné purkrabi Krumlowskému: wýstraha před Raubíkem. W Budějowicích 21 Febr. 1472 35. Jarohněw z Úsuší p. Janowi z Rosenberka zpráwu dáwá o uzawřeném w Budíně příměří mezi Uhry, Čechy a Poláky. W Budíně 1 Apr. 1472 . 36. Jan z Sautic Janowi z Rosenberka: žaloba na škody učiněné. W Týně (nad Wltawau) 29 Apr. 1472 37. Zdeněk ze Šternberka Janowi z Rosenberka: o nastáwajícím sjezdu w Něm. Brodě oc. W Budějowicích 19 Mai 1472 . 38. Jan z Rosenberka úředníkům swým: o brzkém jednání w Německém Brodě oc. W Jihlawě 30 Mai 1472 . 39. Jan z Rosenberka swému purkrabi Krumlowskému: o wybírání holdůw skrze Hlubocké a o jednání w Něm. Brodě. W Německém Brodě 4 Jun. 1472 40. Jan z Rosenberka purkrabi swému Krumlowskému: o úmluwách Německo-Brodských, wybírání holdůw oc. W Jihlawě 10 Jun. 1472 . 41. Purkrabí Hlubocký purkrabímu Krumlowskému: o oprawowání škod lidí obapolných dle zůstání Brodského. Na Hluboké 15 Jun. 1472 . . 327 328 329 330 331 332 333 334 335 . . 336 337

Strana 584
584 42. Jindřich kníže Minsterberský králowé Johannč: o škodách, kteréž úředník její na Hluboké, 43. 44. 45. 46. 47. 48 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56, 57. 59. 60. 61, Registřík písemností. Oldřich Medek z Waldeka, pánu z Rosenberka číní, bez datum (1472) Wilém mladší z Risenberka Janowi z Rosenberka; o oprawowání škod mezi stranami čině- ných, dle zůstání w Brodě Německém. W Praze 22 Jun. 1472 . Heitman Hlubockÿ Janowi z Rosenberka: o násilí, kteréž utrpěl od Rosenberských opat Korunsky. Na Hluboké 6 Aug. 1472 Piseëti purkrabi Helfenburskému : 14 Nov. 1472 . . . . Zdeněk ze Šternberka Jindřichowi z Rosenberka: o smrti otce jeho a o nastáwajícím je- dnání w Benešowě. dotaz, chceli trwati we stání umluweném, . . Oldřich Wlach z Březí purkrabi Helfenburskému : takć holdy wybirati chce. Na Ostromedi 21 Nov. 1472 že za příkladem Zdeňka ze Šternberka Na Březí 1472 Nov, 21 Králowá Johanna p. Jindřichowi z Rosenberka: napomínání, aby dle zůstání Brodského rok dán byl komusi (Děpoltowi z Lobkowic). Na Mělníku, 1472 Dec. 1 Páni ze suému Beneáowského Jindfichowi z Rosenberka; aby dle úmluw dal Děpoltowi O . . . . Na Pisku z Lobkowie, wózni swému, rok na óest a na wiru, W Benešowě 15 Dec. 1472 Jindřich kniże Minsterbersky Kutnohorskym : 13 Jan. 1473 . . Oldřich Rúbík z Hlawatec purkrabi Krumlowskómu : że spor mezi synem n jeho a — z Rosenberka má ne krälem, ale oprawci ustanowenÿmi rozsauzen byti. 18 Jan. 1473 . . . Petr Staupenskÿ z Hüzné Budéjowskÿm : učiněný. W Sedlci, 12 Febr, 1473. Mikuláá ze Sedlee Budájowskym: pfidáwá se k Petrowi z Hüzné o wzatek Hirélorowi učiněný. W Sedlci 21 Febr, 1473 . Probośt Jan z Rabiteina purkrabi Krumlowskómu : . * aby drželi sauseda swého Trubače ku pla- cení škody, kterauž, sjew s Kolína s jinými, učinil poddaným jeho. Na Kunčtické hoře . tomu práwa. W Prachaticích 6 Mart. 1473 | Jan z Kolowrat na Mašťově pánům Chebskym: a Rudiš, měšťané jejich, we příměří pobrali lidem jeho, bez místa 9 Mart, 1473. Petr Staupenský z Húzné Budějowským: že chce i on we při swé s nimi králem sauzen býti. W Sedlci 9 Mart, 1473 . Budějowští Petrowi Staupenskému a Mikulášowi z Sedlce: mepoméns je o "napraweni škody. Hiršlerowi učiněné ; bez datum r, 1473 . Jarohněw z Ausuší úředníkům Třeboňským: o příměří, o kteréž 8 p. , Strážským. se wyjed- náwá, W Brné 28 Apr, 1473 Petr Staupensky Budéjowskym: Ze we pfi swé s nimi chce se zachownti dle rozkazu krále (Metiáše). W Krumlow& 18 Jun. 1474 Jan z Lobkowie Benešowi Libšteinskému z Kolowrat: že swoluje k nawrženému spůsobu . aby nestawowal lidí jeho, nemaje k . + aby käzali wrätiti, . . . O . . + . W Netolicich omlauwá wzatek HirÉlarowi práwem wálecnym . stránka . . co Kašpar Jungher + . . . . . wywazení dluhu sirotčího, a že nepojede s králem do Opawy. Bez místa 30 Jul, 1473 . Jan Zajíc z Hasenburka Chebským : roku, snad 1473 13 Oct, . . o jejich nesnázích s pány z Plawna. Na Kosti, bez 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 

Strana 585
Registřík písemností. 585 62. Bohuslaw ze Šwamberka Sigmundowi opatu Teplskému: o faráři w Owesních Kladrubech. Na Boru 12 Dec. 1473 . 63. Zdeněk ze Šternberka bratřím z Rosenberka: stížnost wede na to, že Děpolta z Lobkowic jednostranně šacowawše, smlauwu s ním učinili. Na Zelené hoře, 2 Mart. (1474) . 64. Králowá Johanna pánům z Rosenberka i ze Šternberka: napomíná je o propuštění Děpolta z Lobkowic z wězení. Na Mělníku 31 Mart. 1474. 65. Králowá Johanna Jindřichowi z Rosenberka: o Děpoltowi z Lobkowic a o škodách pro- bošta Drkolenského. Na Mělníce 4 Mai 1474 66. Králowá Johanna Arnoštowi i Albrechtowi knížatům Saským: aby oznámili, kdy we při swé s Jindřichem z Rabšteina před králem Wladislawem jednati dáti chtějí. Na Mělníce 14 Jun. 1474. 67. Králowá Johanna Jindřichowi z Rosenberka: že swoluje, aby lidé probošta Drkolenského na rukojmě propuštěni byli. Na Mělníku 24 Jun. 1474 68. Jan z Kolowrat a na Mašťowě králi Wladislawowi žaluje na Chebské měšťany, kteří lidem jeho w příměří pobrali statek, aniž ho wrátiti chtěji; bez datum (Jun. 1474). 69. Jarohněw z Úsuší Jindřichowi z Rosenberka: zpráwy o rokowáni w Polné, o hrozící wálce oc. W Sedlčanech 17 Aug. 1474 70. Králowá Johanna Arnoštowi i Albrechtowi knížatům Saským: že nemůže jinak nežli držeti se strany krále Wladislawowy w Čechách; protož aby tolikéž činili a jí pomocni byli. Na Mělníce 10 Sept. 1474 71. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: zpráwu dáwá o uzawřeném mezi králi přiměří. We Wratislawi 28 Nov. 1474. 72. Zdeněk ze Šternberka pánům Kutnohorským: o propauštění obapolném wězňůw (po uzawře- ném příměří). W Žlebích 30 Dec. (1474) 73. Racek z Šwamberka Jindřichowi z Rosenberka: odkládá odpowědi až do příjezdu pána swého; bez místa 31 Dec. 1474 74. Zdenčk ze Šternberka Budějowským: aby přijeli na zjezd do Strakonic rozepsaný k uro- wnání pře jejich s Prindlem. We Žďáru 6 Jan. 1474. 75. Zdeněk ze Šternberka Budějowským: aby, když nepřijeli do Strakonic, nepočínali aspoň nic proti Prindlowi do jeho s nimi se shledání. We Strakonicích, 17 Jan. 1475 . 359 76. Páni čeští w Brně rokující p. Lwowi z Rožmitála: aby proti pánům z Rosenberka nic mocí nepočínal. W Brně 26 Mart. 1475 . 359 77. Purkrabí Zwíkowský Jarohněwowi z Úsuší: o nepropauštění wěznův proti smluwám učině- ným oc. Na Zwíkowě, 15 Apr. 1475 360 78. Wilém z Risenberka a Čeněk z Klinšteina Zdeňkowi ze Šternberka: aby přikázal pánu z Plawna učiniti sprawedliwé Sigmundowi opatu Teplskému; bez místa, 22 Jul. 1475 . 361 stránka 359 350 351 352 353 354 354 355 356 357 357 . 358 B. Zápisy zemské obecné a sněmowní oc. B. X. Akta weřejná i sněmowní w králowstwí Českém od r. 1466 do 1500. 1. Zpráwa stawowské kommisse o swobodách zemských. W Praze na sněmu 2 Oct. 1466 . 362 2. Žádosti stawůw panského a rytířského, kterakby práwa i swobody zemské upraweny a zří- zeny býti měly. Bez datum (z r. 1467) . . 364

Strana 586
586 Registřík písemností. stránka 3. Relace králowská do desk zemských o práwích a swobodách králowstwí Českého. 24 Sept. 1467 . 366 4. Nowiny o jednání sněmu českého za krále Wladislawa, bez datum (s jara r. 1472) . . 367 5. Král Wladislaw městu Hradišti na Morawě: wolá je na sněm, jejž uložil do Prahy ke dni 20 máje n. př. W Praze 28 Apr. 1472 . 368 6. Ustanowení sněmowní o zřízení země Morawské dle zjednání Niského a smlauwy Benešow- ské. (Srwn. Archiv Český, IV, 470.) W Brně 27 Jun. 1473 7. Král Wladislaw Děpoltowi z Lobkowic: aby přijel do Prahy na sněm uložený na středo- postí n. př. (13 Mart.) W Praze 14 Febr. 1477 8. Král Matiáš powoluje stawům markrabstwí Morawského zjednati pokoj s zeměmi Českau, Rakauskau a Polskau, a slibuje zachowati jich při wšech práwech a obyčejích staro- dáwních. W Budíně, 9 Mart. 1477 . 9. Král Wladislaw potwrzuje smlauwy, která w Rokycanech o dalším trwání příměří uza- wřena jest. W Praze 1 Mai 1477 . 10. Král Wladislaw umluwil s stawy markrabstwí Morawského pokojné stání až do skonání pře s králem Matiášem. W Praze 4 Oct. 1477 11. Přední páni podobojí w Čechách pánům Kutnohorským: aby poslali swé ke sjezdu podo- bojích, kterýž s král. powolením w Praze o sw. Wawřinci státi se má. W Praze 15 Jul. 1478. 12. Artikulowé dwa sněmu podobojích, kterýž s powolením králowským w Praze držán byl. W Praze 10 Aug. 1478 . 13. Konečná smlauwa o pokoj mezi králi Wladislawem a Matiášem a králowstwími Českým i Uherským. W Olomauci 7 Dec. 1478 375 . 376 377 14. Knížata horní Slezie přiznáwají se ke smlauwě, kteráž mezi králi učiněna jest, a wykládají, pokud a kterak pod korunu Českau i Uherskau slušeti mají. W Olomouci 12 Aug. 1479 387 15. Krále Wladislawa revers za swolenau berni stawům král. Českého daný; bez datum (w Oct. 1479 16. Zápis smlauwy obojí strany stawůw Českých k jednotě a pokoji na 32 let, od krále Wladislawa stwrzený; bez datum 17. Článkowé stížní stawůw králowstwí Českého mezi sebau; bez datum 18. Nález a wýrok rady králowské we wěcech zemských, a zwvláště proti žádostem stawu měst- ského, bez datum . 19. Obecný nález král. saudu komorního proti přílišnosti w lání wěřitelůw na dlužníky. D. 25 Apr. 1480 . 398 20. Zřízení zemské w Morawě o přednosti starých rodůw panských. WBrně 4 Sept. 1480 . 399 21. Srownání mezi markrabstwím Morawským a knížetstwím Opawským. W Brně 28 Oct. 1481 402 22. Samuel podkomoří pánům Budějowským: aby wyslali z sebe ke sněmu, kterýž o sw. On- dřeji držán býti má. W Praze, 23 Nov. 1481 . . 404 23. Cedule, kterak swolená pomoc piwowárná wybírati se má, bez datum (snad 19 Dec. 1481) 405 24. Město Launy wstupuje w jednotu na šest let s městy Žatcem a Slaným. W Launech 15 Jun. 1482 371 373 374 389 — . . 193 395 . 369 . 406

Strana 587
Registřík písemností. 587 stránka 25. Stawowé pod obojí kraje Hradeckého, znamenajíce nátisky, ježto se dějí straně jejich, wstu- pují spolu w jednotu k ochraně swé a biskupa Augustina Sankturienského. (Zápis necelý) W Hradci nad Labem 17 Jun. 1482 26. Kutnohorští jednomu z předních pánůw podobojích: omlauwají se, že nejsau vlažni u wíře podobojí, ale na sjezd do Slaného že z hodných příčin poslati nemohau; bez datum (Oct. 1482). 27 Král Wladislaw přikazuje kraji Bechynskému jíti na sjezd, který Zdeslaw ze Šternberka uloží. W Praze 28 Mart. 1483 28. Wyslaní Budějowští na sjezd do Tábora dáwají pánům swým zpráwu, co tu jednáno; bez mista 8 Apr. 1483 . 29. Král Wladislaw pokládá stawům sněm zemský do Hor Kuten ku pondělí po S. Mikuláši. W Čáslawi 10 Nov. 1483 30. Zápis krále Matiáše a stawůw markrabstwí Morawského na upokojení a wedení řádu w zemi Morawské. W Budíně, 24 Jun. 1484 31. Zápis Kutnohorského sněmu o pokoji a swobodě náboženstwí, též o zřízení a zasedání zem- ského saudu a jiných nařízeních. Na Horách Kutnách 13 — 20 Mart. 1485 32. Nález sněmowní, aby cizozemcům nižádná zboží w Čechách ani prodáwána, ani zastawo- wána nebyla bez swolení králowa i rady zemské. W Praze 18 Feb. 1486 . 33. Smlauwa mezi stawy Morawskými, zwláště o kupowání statkůw zemských od měšťanůw a domůw městkých od pánůw a rytířstwa. W Brně 28 Oct. 1486 34. Nález obecný o pokutě za newydání čeledi neb lidí zběhlých. W Praze 14 Mart. 1487 35. Krále Wladislawa patent do krajůw Prachenského, Wltawského a Bechyňského proti noč- ním shonům, podseděm a lowům, dle zůstání sněmowního. Na hradě Pražském 26 Dec. 1488 36. Mandat králowský o odročení saudu zemského. W Praze 1 Juni 1490 . 37. Obecní swolení pomoci zemské pro obranu koruny České. (W Praze) 2 Oct. 1490. 38. Král Wladislaw Henrichowi ze Šwamberka: aby přijel den S. Mikuláše na sněm do Be- nešowa. W Prešpurce, 8 Nov. 1490 39. Petr písař Budějowský pánům swým: zpráwu dáwá o důležitém jednání na sjezdu zem- ském w Benešowě, zwláště o pomoc králi Wladislawowi do Uher. W Benešowě 7 Dec. 1490 40. Swolení sněmowní, aby towaryšstwo lewlářůw přijato bylo w ochranu koruny české; bez místa 23 Dec. 1490. 41. Král Wladislaw dáwá pánům českým swé plnomocenstwí, aby i w jeho nepřítomnosti do desk zemských wklady činiti mohli; bez místa i dne 1491 . 42. Zápis sněmowního snešení, o policejním řádu zemském. W Praze 19 — 21 Mart. 1492. 43. Odpowěd stavůw král. Českého daná Janowi z Raupowa na poselstwí, kteréž učinil byl od krále Wladislawa; žádá se předewším brzkého příjezdu králowa do země; bez datum (m. Mart. 1493) 44. Král Wladislaw wyswětluje artikul smlauwy mezi pány, rytířstwem a městy markrabstwí Morawského 1486 učiněné o kupowání zboží pozemského od měšťanůw a domůw měst- ských od pánůw a rytířůw, a ustawuje, kdy měšťané před saud zemský a kdy před práwo městské poháněni býti mají. W Budíně 17 Dec. 1493 . 411 412 — 413 414 418 427 428 432 433 435 436 439 440 447 409 450 76

Strana 588
588 Registřík písemností. stránka 45. Král Wladislaw kraji Wltawskému: pokládá celé zemi sněm do Prahy na čtwrtek o . 453 suchých dnech postních (20 Febr.). W Budíně 16 Jan. 1494 . . 454 46. Snešení sněmowní (necelé). W Praze 24 Febr. 1494 47. Sněmowní snešení o wýhradném užíwání jazyka česk. při deskách zemských. W Praze 13 Mart. 1495 456 48. Smlauwa mezi králem Wladislawem a Jindřichem knížetem Minsterberským, kterauž se Poděbrady králi postupují za Olešnici a Wolow we Slezku oc. W Budíně 28 Apr. 1495 457 49. Král Wladislaw z příčiny různic mezi Michalem Eicingarem a pány stawy Morawskými wzniklých ustanowuje, že jedenkaždý, kdo statek w markrabstwí Morawském k práwu pozemskému příslušející držeti chce, podlé práwa téhož markrabstwí žiw býti má. W Prešpurce 17 Mart. 1496 50. Král Wladislaw potwrzuje stawům markrabstwí Morawského spůsob při přijímání nowého 462 pána země. W Brně 21 Febr. 1497 51. Zápisowé welikého sněmu zemského r. 1497 u přítomnosti králowě w Praze držaného. W Praze 17 Mai (a násl.) 1497 . 465 456 A) Sněmowní snešení o sepsání knih zřízení zemského, o wolení budaucího krále oc. B) O úřadech zemských král. Českého, a o odúmrtech . . 466 C) Nálezowé práwní . 468 471 D) O lidech a sirotcích zběhlých před wálkau, o swědomí Pražan oc. . . O zachowání celosti práw koruny České, o berni oc. E) . 472 F) Nález obecní o sezení a místech nejw. úředníkůw zemských w saudu oc. 5 Jun. 474 G) O zawazowání lidí k neřádným slibům . 476 . „ 478 52. Nařízení krále Wladislawa o židech. Na hradě Pražském, 19 Mai 1497 53. Krále Wladislawa dekret o wydáwaní lidí zběhlých s gruntůw do měst oc. Na Horách Kutnách 20 Jul. 1497 481 54. Král Wladislaw Budějowským: wykládá jednání posledního sněmu o suchých dnech let- ničných w Praze, kteréžto nyní někteří zase prý wywrátiti usilují; i napomíná, aby od 482 nikoho k stranným předewzetím wésti se nedali. Na Budíně 22 Nov. 1497 55. Poslowé Budějowští pánům swým ze sněmu Pražského zpráwu dáwají, že ještě pro ne- walný počet přítomných nic se nezjednalo. W Praze 7 Mart. 1498 . . 484 56. Král Wladislaw Petrowi z Rosenberka: že nejw. kancléře Jana z Šelmberka wyprawí, bu- deli potřebí, k budaucímu sněmu o suchých dnech letničných. Na Budíně 31 Mart. 1498 485 57. Král Wladislaw stawům na sněmu shromážděným: wěřicí list pro Jana z Šelnberka, posla jeho k nim. Na Budíně 25 Mai 1497 58. Zřízení obecné zemské na sněmu po sw. Trojici r. 1498. W Praze 15 Jun. 1498 59. Zpráwcowé král. Českého králi Wladislawowi: žádají brzkého příjezdu do Čech pro urow- nání rozepře počínající mezi stawy, a zwláště pány a rytíři s jedné a městy s druhé strany. W Praze 6 Oct. 1498 489 60. Král Wladislaw Janowi z Šelnberka: o wymazání z desk zemských spisu Morawanům ob- tížného, o berni a sněmu, i o potřebném jeho příjezdu ke dworu králowu. Na Budíně 7 Dec. 1498 491 61. Sněm Wratislawský zpráwcům králowstwí českého: o hledání zápisůw na swobody stawůw Slezských na Karlšteině. We Wratislawi 30 Jan. 1499 62. Petr z Rosenberka kraji Žateckému: aby sjedauce se zároweň jiným krajům wolili osoby, ježto ku králi do Prešpurka jeti mají. W Praze 10 Jul. 1499 460 . 486 . 492 . 494

Strana 589
Registřík písemností. 589 stránka 63. Král Wladislaw pánům kraje Čáslawského: aby účastny se činili přípraw k sestawení knih zřízení zemského. Na Budíně 27 Aug. 1499 495 64. Pamět o přehledowání desk zemských (pro sepsání zřízení zemského); bez datum (r. 1499) 495 65. Zápis sněmu mimořádně w Prešpurce u přítomnosti krále Wladislawa držaného, jímžto také snešení sněmu předešlého Pražského došlo stwrzení. W Prešpurce 12 Nov. 1499. 496 66. Petr z Rosenberka Henrichowi ze Šwamberka: o wzdání swého úřadu, o zjednání sněmu českého w Prešpurce odbýwaného a j. w. Na Krumlowě 23 Nov. 1499 . 517 C. Listiny saukromé. C. XIV. Wýpisy ze starých desk zemských od r. 1471 do 1500. (Zbírka druhá.) 1. Wilém z Ilburka bratřím Berkům z Dubé prodáwá hrad swůj Slaup s příslušenstvím. 1471 Januar 11 . 518 2. Mocná wýpowěd mezi pány z Wartenberka a Filipem ze Lhotic o topení polí skrze nowý rybník. 1471 Jan. 22 . 519 3. Král Jiří Wilémowi mladšímu z Risenberka dáwá i propauští z manstwí wes Hradešice s přísl. W Praze 1471 Mart. 21 520 4. Hynek kníže Minsterberský Sigmundowi z Bítowa dáwá i swobodí dwůr w Pečkách. Na Poděbradech 1472 Jul. 3 521 5. Racek z Kocowa Smilowi z Hodějowa prodáwá dědictwí swé w Chotiříně a přísl. 1474 Mart. 1 522 6. Jenec z Janowic Janowi Chotkowi z Chockowa prodal dědictwí swé u Lubence. 1474 Jul. 23 . 523 . 7. Fridrich Ojíř z Očedělic paní Anně owdowělé z Lobkowic prodal Chlumec hrad a panstwí s přísl. 1474 Oct. 19 . 523 8. Klášter Zbraslawský Janowi Benedowi z Nečtin prodal twrz Břežany s přísl. 1476 Apr. 29 524 9. Klášter panenský S. Jiří w Praze bratřím z Lobkowic prodal wsi některé (u Chlumce) 1477 Jan. 4 . 10. Burian z Lažan od bratří swých Wáclawa i Oldřicha přijímá díl swůj dědický. 1477 Mai 12 11. Probošt Jan z Kolowrat bratřím Jaroslawowi a Zdeslawowi ze Šternberka prodal Zbiroh hrad a panstwí s přísl. 1478 Mai 9 12. Wilém mladší z Risenberka a ze Skály dáwá dobrau wůli ke wšemu zboží swému Půtowi z Risenberka a na Šwihowě. 1479 Febr. 22 . 13. Beneš z Weitmile klášteru Grynheimskému prodal zápisné zboží jeho w Nechranicích a přísl., na němž mu ale napotom práwo oprawy se pojišťuje. 1479 Dec. 24 14. Jan z Janowic Burianowi z Gutenšteina prodal Peteršpurk zámek a panstwí celé s přísl. 1483 Jul. 1 15. Beneš Kdúlinec z Ostromíře Wiléma z Pernšteina činí poručníkem dětí swých a zboží jejich. 1485 Mai 4 16. Bratří z Žirownice Wáclawowi Wencelíkowi z Wrchowišt prodali dědictwí swé w Žirownici hrad a statek s přísluš. 1485 Oct. 11 . 17. Bohuslaw z Kunwaldu k oltáři w kostele sw. Michala w starém městě Pražském dáwá i zapisuje plat roční w Skalště. 1486 Nov. 11 . 18. Bohuslaw z Suchotlesk prodáwá dědictwí swé w Paběnicích, w Třeboníně, w Petrowicích oc. Slawatowi z Chlumu. 1487 Jan. 8 525 — 526 . 527 528 . 532 533 76*) . 534

Strana 590
590 Registřík písemností. stránka 19. Viktorin kníže Minsterberský Bohuslawowi ze Šwamberka prodal w Ratajích dwa hrady a přísluš. 1487 Jun. 1 20. Bratří Albrecht a Heřman z Rychnowa odříkají se wšeho práwa odúmrtního w městečku swém Rychnowě. 1487 Aug. 27. 21. Jan z Mesilesic Bernartowi z Petrkowa prodáwá dědictwí swé w Chraustowicích s přísluš. 1488 Febr. 21 22. Mistr německého zákona zapisuje Benešowi z Weitmile k dědictwí město swé Chomautow, hrad Blatno a dwůr Býčkowice. 1488 Mai 14 23. Jindřich kníže Minsterberský dědiny swé zápisné od Kunětické hory w Rosicích oc. pro- dáwá Wáclawowi Žehušickému z Nestajowa. 1488 Mai 31 24. Týž kníže prodáwá témuž Wáclawowi dědiny swé zápisné od biskupstwí Olomuckého w Jestbořících s přísl. 1488 Mai 31 . 25. Týž kníže Janowi Andělowi z Ronowce prodáwá dědiny zápisné od Kunětické hory kláš- tera Sezemského. 1488 Jul. 3 26. Rozsudek o silnicích mezi Píseckými a Petrem ze Sulewic a z Winterberka. 1489 Mart. 30 27. Král Wladislaw ujišťuje, že zpustlý rybník pode wsí Wolešníkem na panstwí Hlubockém nebude obnowowán. 1490 Apr. 23 . . 28. Nadání platu ročního w Běškowicích od Wáclawa Wlčka z Čenowa k oltáři (w kostele Pražském?). 1490 Mai 25 . 29. Cedule dílčí mezi bratřími Janem, Mikulášem a Bohuslawem z Lobkowic a z Hasišteina. 1490 Jun. 22 30. Král Wladislaw Wokowi a Petrowi bratřím z Rosenberka propauští z manstwí hrady Nowýhrad a Hus s přísluš. 1491 Febr. 28 31. Zdeslaw Jeník z Mečkowa Wilémowi z Pernšteina prodáwá dědictwí swé w Pardubicích s přísl. 1491 Jun. 18 . 32. Wáclaw Žehušický z Nestajowa Wilémowi z Pernšteina prodal dědictwi swé zápisné w Jestbořicích s přísl. 1491 Apr. 23 33. Týž témuž prodáwá i postupuje dědiny swé zápisné w Rosicích a přísl. 1491 Apr. 23 34. Jan Anděl z Ronowce témuž prodáwá dědiny swé zápisné w Sezemicích a přísl. 1491 Аpr. 23 . 35. Král Wladislaw Jiříkowi Želenskému z Sebuzína otci a synu propauští z manstwí twrz . Želenky s přísl. 1492 Febr. 26 36. Král Wladislaw Janowi z Šelnberka propauští ze zápisu twrz Kostomlaty s wesnicemi některými. 1495 Jul. 27 37. Kníže Jindřich Minsterberský Wilémowi z Pernšteina prodáwá rozlehlé panstwí swé Litice s přísl. 1495 Oct. 2 38. Smlauwa mezi knížetem Jindřichem Minsterberským a Wilémem z Pernšteina o přewod wěna kněžny Uršily na Liticích zapsaného. 1495 Oct. 2 . 552 39. Zbyněk Buchowec z Buchowa Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodáwá Rychnow s přísl. 1495 Dec. 8 . 553 40. Marketa z Prostiboře prodáwá práwo swé w Otěšicích. 1495 Dec. 15 . . 557 41. Wilém z Pernšteina na Helfenšteině propauští práwo odaumrtí lidem na panstwí Hlubockém, jež od krále w zástawě drží. Na Pardubicích 1496 Aug. 22 . . 534 535 536 . 537 . 538 539 539 540 541 542 — 544 545 . 546 — . 547 548 550

Strana 591
Registřík písemností. 591 stránka 42. Bratří z Leskowce Burianowi Trčkowi z Lipy prodáwají Humpolec hrad a panstwí. 1496 Oct. 3 . 43. Johanka z Březowic Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodáwá twrz Třebechowice s přísl. 1496 (b. d.) 44. Barbora z Jetřichowic dwěma měšťanům Táborským prodáwá twrz Kowářow s přísl. 1497 Mart. 15 45. Král Wladislaw Wilémowi z Pernšteina hrad a panstwí Potenšteinské zápisné dáwá k dě- dictwí. 1497 Apr. 26 . 46. Wáclaw ze Zásmuk a manželka jeho prodali Jiříkowi Woděradskému ze Hrušowa práwo swé ke Mlékowicům a přísl. 1497 Mai 24 47. Zdeněk Lew z Rožmitála co poručník prodáwá Janowi z Šelnberka hrad a panstwí Kost s přísl. 1497 Jun. 2 48. Jindřich kníže Minsterberský Janowi Špetlowi mladšímu z Prudic prodáwá hrad a panstwí Náchod s přísl. 1497 Jun. 14 564 49. Rytíři z Rozhowic činí mezi sebau rozdíl o dědictwí swé w Pakoměřicích oc. 1497 Sept. 4 565 50. Jiří ze Chříňowa i Ofka ze Strhař Jindřichowi ze Strhař prodali dědictwí swé w Ošelíně . 566 a přísluš. 1497 Oct. 3 . 51. Albrecht z Rychnowa Wilémowi z Pernšteina prodal díl swůj w Rychnowě s přísl. 1497 0ct. 5 576 — 52. Heřman z Rychnowa činí totéž. 1497 Oct. 5 . 53. Sebald Tetaur z Tetowa Janowi z Hodějowa prodal Wlksice twrz s přísluš. 1497 Dec.26 568 54. Alžběta z Walečowa Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy prodala díl swůj we Smiřicích s přísluš. 1498 Jun. 7 . 569 55. Sigmund Pětipeský z Krásného Dwora témuž prodal swůj díl we Smiřicích s přísluš. 1498 Jun. 7 . 570 56. Wladislaw král Karlowi, Albrechtowi a Jiřímu, knížatům Minsterberským, propauští dwůr . Krněwice, wes Wykleky a j. z manstwi. Na Budíně 1498 Sept. 6 57. Král Wladislaw Michalowi z Chlumu a z Košmberka zapisuje plat roční na Žiželicích. 571 Na Budíně 1499 Jan. 31 58. Král Wladislaw Mikulášowi mladšímu Trčkowi z Lipy dáwá k dědictwí město Chotěboř 572 a přísluš. Na Budíně 1499 Aug. 29 59. Jan, Wáclaw a Beneš bratří ze Solopisk dělí se o nápad swůj po bratru Hynkowi. 1499 — Nov. 11 60. Zbyněk z Buchowa Bohuslawowi ze Swinař prodal hrad swůj Březinu s přísluš. 1499 Dec. 30 573 61. Knížata Minstrberští Janowi Špetlowi z Prudic doprodáwají práwo swé k Náchodu hradu 574 a přísl. 1500 Mart. 15 62. Mikuláš z Hodějowa od bratří swých díl swůj dědický we Wlksici přijímá. 1500 Mai 30 575 63. Anežka z Chlumu a z Košmberka na mocný list králowský řídí o statku swém wůlí . poslední. 1500 Oct. 30 . . 558 . 559 . 561 562 D. Wýpisky práwní a dějinné. D. XI. Zřízení zemské za krále Wladislawa r. 1500 . . 5 — 266

Strana 592
Registřík druhý, jmen osobních a místních. Albrecht, kníže baworské, 437, 448. Albrecht, markrabí brandenburský, 286. Albrecht, kníže minsterberské, 549 551, 570, 574. Albrecht, kníže rakauské, 286. Albrecht, kníže saské, 353, 356. Albrechtice, 577. Alexij, 328. Anděl, Jan, (Ronowský, z Ro- nowce) 280, 540, 546, 547. Angel, Štěpan, 45. Anna, abatyše sw. Jiří, 525. Apl, Bernart, 535. Arnošt, kníže saské, 353, 356. Arnsdorf, 543. Auditor, 535. Augustin, biskup Sankturienský, 409, 410. Aujezdie, 567. Aulice, wiz: Ulice. Aunhošin, les, 530. Ausušie, wiz: Usušie. Aušawa, wiz: Rendl. B. Barchow, 546. z Barchowa, Čeněk, 46. Čeněk (z Dašic), 546, 551. Barchowský, Petr, 41. Bartoloměj, opat Milewský, 560. Basilea, 296, 390, 406, 419, 420. z Bašče, Wáclaw (ze Wšechowic), 414, 429. Bašta, 566. Bausow, hořejní, 563. Baworow, 541. Bawory, 268, 287, 290, 293, 436, 437, 439, 448, 473, wiz: Albrecht Jiří, Ludwík. p. Bawůrek, 349. Bečow, 350, 575. Bečwary, 562. Bedlno, 529, 531. Bedřich, kněz (ze Strážnice), 272, 268 b. Bechyně, 285, 333, 526, wiz: z Lažan, ze Šternberka. p. Bechyňka, 295. Bechyňský kraj, 66, 275, 360, 412, 432, wiz: z Hradce. Bělá, 550. Bělehrad Uherský, 381, 436, 437. Bělušowice, 559. Beneda, Jan (z Nečtin a Břežan), 524. Benedikta, jeptiška u sw. Jiří, 525. Beneš, 512, 555. Benešow, 314, 340, 342, 351, 353, 361, 369, 385, 435, 436. z Bergowa, Jan, 274. Berka, Aleš (z Dubé), 155. Aleš (z Dubé a Kuříchwod), 156. Čeněk (z Dubé a na Draho- buzi), 158. Jan (z Dubé a z Lipého), 429, 519. Jaroslaw (z Dubé a z Lipého), 158,342, 519. Jiřík (z Dubé a Lipého), 160, 161, 162, 211, 495, 516, 519, 541. Jiřík (z Dubé a z Wisenburka) 268. Mikuláš (z Dubé), 155, 156. Petr (z Dubé a z Lipého), 519. p. Berkowé z Dubé, 518. Beřkowský, Radslaw (z Šebířowa a na Liběchowě), 516. z Bernartic, Rinhart, 297. Bernartice, 525. Běstowice, 542. z Běšin, Mikuláš, 46. Běškowec, 61. Běškowice, 542. Beyšowec, 355. Bezděkow, 539, 546. z Bezděkowa, Petr, 274. Bezdluhý, les, 530. Bezdružice, wiz: z Kolowrat. Bičen, 170. Bierka, Bernard z Násilé, 291. Bílenec, 529, 531. Bílenecké chwojí, les, 530. Bílina, 391. Bílý Dwůr, 531. Bílý (Bielý), Jan z Stračkowa, 313, 314, 316, 322. Bischoffsheim, Jan, 492. z Bítowa (Bietowa), Sigmund, 521, 522. А.

Strana 593
Bítovský (Bietowský) Hynek, 290. Bizraz, 550. Blahnow, 542. Blalnisty, 860, wiz: Mnišek. z Îilunika, Dübrawa, 274, Blatná, wiz: z RoZmitila. Blatno, 537 Blešno, 559. Lohdancé, 538, 546. p. DBohuslaw, 839, 517. Bohuslawice, wiz: z Ojnie. Boleslaw, 376, wiz 1 z Cimburka. Boleslawský kraj, 66, 376, 377. Dononie, 6. Bor, 850. Bor, les, 530. Bořanowice, 565, 566. Borek, 525, 530, 550. Bořičí, 531. Porowany, 525. z Boskowic, Beneš (z Černé hory) 369. Dobeš, 400, 429. Jaro- slaw, 414. Ješek, 304. Jin- dřich (na Jičíně) 369. Wáclaw, 877, 400. p. Doskowstt, 400. Bosna, 330. Bošinský, Aleš, 564. Brada, wiz: z Labúně. Brandenburg (Bramburg), 275, wiz: Albrecht, Bransulow, 558. p. DBřekowec, 299, Březen, 563. Diezie, 319, 341, 560, z Březie, Oldfich (Wlach), 315, 329 — 331, 333, 334, 341. Březina, 531, 535, 5713. Bívzina, les, 530. Březnice, 550. Březno, 543, 544. z Březowic, Johanka, 559. Břežany, 4517, 524, 542, z Břišťan, Dorota, 562, Brná, 550, 561, 562. Brněnská cúda, 400, 414, 4929. Brníčko, wiz: Tunkl. Brno (Brněnští), 268, 279, 309, jmen osobních a místních. Brocenko, 550. Brocno, 550. Brod Německý, 306, 318, 319, 820, 321, 323, 334 — 344. Brod, Uhersky 308, Brúmowský, Mareš, 273 b. Drusy, 543. Brzice, 569, 510. Buben, 316, 317. Bwben, Bartoloměj, 36. z Bučkowic, Hynek, 429. Bud&jowice (Bud&jowice Ceské, Bu- déjowict), 282, 283, 285 — 287, 294, 297, 300, 305. 313— 316, 322— 324, 329, 331 — 335, 344 — 348, 404, 412, 413, 436, 438, 484, Bude&n, 286, Budín, 309, 330—3834, 371, 373, 381, 386, 418, 452, 453, 460, 484 — 486, 492, 495, 548, 549, 571. г Budowa, Petrá$ 335, 337. Budyň, 368, 564. z Buchowa, Mikuláš, 274. Zbyněk (Buchowec), 589, 553, 555, 557, 573, 574. Bukow, 531, Bukowina, 545, 550, 561 — 563, 569, 570. Burian, 304. Burianowský mlýn, 566. Buštěves , 268 b, 269 b, wiz: z Kolowrat, Buzický, Bušek z Nihošowic, 329. z Buzpachu, Hanużek, 267 b, Býčkowice, 5837. Bystřice, Mcnší, 563. Bystrice, W čtši, 563. z Bytešky, Sigmund, 274. ©. Cáhlow, 344. Calta, Jan z Kamenné hory, 267, 537. z Cimburka a Towačowa, páni, 400, 413. 348, 359, 360, 369, 371, 381,| z Cimburka, Ctibor (Stibor, Towa- 383, 399, 400, 401, 402, 414, 428, 429, 432, 462, 464, 561. z Brna, Ondfej kniz, 542. Gowsky), 5, 369, 372, 400, 404, 414, 418, 428. Jan (na Boleslawi), 360, 376, 377, Ja- roslaw, 389. Cinišpanovwé, 473, Corstain, 290. Crkanë, 539, 546. Owintwes, 564. č. Cakowice, wiz: z Kwitkowa, Calojewice, 563. Cankowice, 540, 547. Cáslaw, 306, 413, 414, 436. Cdslawekÿ kraj, 268, 495, wiz: z Rüsinowa, Cáslawky, 569, 510. Castolowice, 550, Cecek, Jan, 519, Jan z Pakomèfie, 149. Wanëk, z Odie, 274. s Čečelic, Jan (na Tečněwsi), 519. Čečowá, 550. Cejow, 558. z Cejnowa, Sigmund, 542. Cejkowice, wiz: z Zástťizl. Čekyně, wiz: z Kokor. Cémyäl, 568. Cenkow, 559. Cenow, wiz: Wli&ck, z Čenowic, Ondřej, 267 b. Čermce, 530. Čermík, 527. Čermná, 574. Čermná Malá, 550. Čermná, Německá, 574. Čermná Weliká, 550. Černá, 538, 546. Černčice, 272, 581, wiz: z Ká- cowa. Černčický, wiz : z Khüeowa. Černé blato, rybník, 535. z Černého blata, Aleś, 267 b, Cernékowice, 550. z Černína, Jan (na Lomnici), 409. Waněk, 274. Wilém (z Chu- denic), 496, Černožice, 569, 570. Černý les, 530. z Certoreje, Jan 414, Ceitice, 550, z Celtic, Stépan, 567. Číbuz, 569, 570. Číčowice, 568. z Činowic, Chwal, 274, Cupor, Mikuláš z Monosle, 308. 

Strana 594
594 D. Darow, 513. Da#ice, Daëickÿ, wiz : z Barchowa, Děčín, wiz: z Wartenberka, Denttice, 527. Dešow, 532. Dilowć u Pelek, 522, Ditt, 555. Dlauha wes, 567. Dobřejow, 526. p. Dobrohost, 436. Dobřojnička, 302. Dobronice, 321. z Dobruše, Jiřík 274. Dobšice, 563. z Dohalic, Bořek, 23, 409, Dolany, 543. Domain, 564, Domašín, 550., Domažlice, 304, 305. Domkow, 556, Donát, Wáclaw, (z Těchlowic a na Příně), 409. z Donína, Bofiwoj, 44, 158. Doninskj, 238. Drabohuz, 158. Drahonice, 543. Drahowice, wiz: Satanéř. Drahylice, 549. DraŻice, wiz: z Kunwaldu, z Dražic, Jan, 143. Drkolenský klášter, 352 — 354, Drkolny, les, 530. z Drzhowic, Herman, 267 b, od Dubu, Jifik (Rynart), Petr, 270, z Dubče, Matěj, 274, Dubá, wiz : Berka. z Dubé pâni, 127, 202, 505, Dubskÿ, wiz: Berka, Dubenec, wiz: zeSlaupna (Slápna). Dubinka, 567. Dubïanskÿ, 529, Dubno, 564, 567, 568, Důúbrawice, 538, 546, 548, 550, z Dábrawice Hynek, 429, ram, 414. p. Dübrawkowé, 400, Dübrawskÿ, Racek (3 Dübrawy), 6 — 8, 266. Dédleby, 561, 562. Dńidlewice, 525. 496, Registiik druhj : Duchcow, 368, Duolek, 539, 546. Dunaj, 309 Durinky, 2783, wiz: Albrecht, Ar- nošt, Fridrich, Wilém. Dwůr králowé, 409. Dwůr krásný, wiz: Krásný dwór. E. z Ebernic, Lajtolt, 566. E¢, wiz: Sigmund. z Hicinku, Michal (Eicingar), 460, Eistebno, wiz : Kladiwo, Eliáš, kněz, 328. Eugen, papeź, 269, 420, F. Fabricius, 6. Falcgruf, 277, 305. Ferdinand I, král, 6, 7, 8. Firemperk, 537. Florencie, 6. Frankfurt, 269. Franktein, 458. p. Freištatský, wiz. kuláš. Fridrich III (IV), cisaï, 267, 269, 270, 268 b, 269 b, 279,286, 288, 294, 344, 347, 357, 413, 437, 438. Fridrich, kniZe saské, 269, 273, 267 b, 271 b. z Frimburka, Neptalim, 537. Ujleky, Mi- G. Gaišowice, 543. Geheg, les, 543. Gerlice (Gerličané), 207, 286, 405. Gewolf, 448. Gloshuten, les, 543. Glosperg, les, 543, Grainský rybník, 543. Grencing, les 543. Jim-| Grymme, 270 b. Grynheim, 527, 528. z Guizteina (Guttenéteina) Burian H. Habřina, 538. 546. Habrowá, 550. Hadek, 312, 326. Hamlbisen, 543. Hanuš mladší, kníže Opawské a Ratiborské, 387. Hanuš starší, kniże Opawské a Ratiborské, 387. Hanuš, kníže Opolské a Horního Hlohowa, 387. Hanuš, kníže Oswčtimské a Hli- wické, 387. z Harasowa, Fricek, 274, Jindfich, 274, Hasenburk, 564, wiz; Zajiec, Hasiżtein, 543, wiz: z Lobkowic, Hażperg, les, 543. Haugwic, wiz: Higwic. z Hauzné, Petr (ze Stüpného), 333, 844, 345, 347, 348, Hawrancowska paustka, 529, Haw a, 551, Hawrant, 552, 553, z Heimburka, Řehoř, 293, Heinperk, les, 543. Heksdorf, 513. Helfenburk, 298, 815, 319, 320, 329, 330, 331 — 333, 336 — 338, 340, 341, 355, wiz; z Wlksic. Helfenätein, wiz: z Pernèteina, Helwikowice, 550, Heudrich, wiz: Jindřich, Henkelsdorf, 544. Henzel, 170. Herälag, 473, Herman, 512. z Hefmanowa Městce, 143. Heznowice, 526. Hiršlar, 344, 845, 347. Hladek, 270 b, 271 b. Hláska, 550. Hlawatce, wiz: Raubik, Hlawno, 321, Hliwičtí, 343 Hlohow, 472, 488. Jaroslaw, (na Nedtinich, z Tachowa), 155,| Hlohow Horni, wiz: Hanus, Miku- 968 b, 295, 311, 312, 531, Krištof, 23, 265. Wartenberce), 527. 148, Linhart (na| Hlohow Weliký, 276, 277, wiz: Jindřich, Kazimír, 

Strana 595
Hložek, Matěj z Žampachu, 551. Hlubčické kniXetstwi, wiz: Jan, Hluboká, 285, 298, 324 — 826, 335 — 387, 339, 351, 352, 534, 541, 555, 557, wiz; z Budowa, z Leskowce, Raubik z Waldeka, Hlůžek, les 530. z Hodějowa, Jan, 568. Jindřich, 575. Mikuláš, 575. Smil, 522. Wáclaw, 575. Hodějowský, 348. Hodonín, 3217, wiz: z Kunštatu, z Hodonína, Kuna, 309. Hochtaň, 542. Hokow, 530. Hole, wiz: Weselik, Holetin, 576, 577. Holicky, wiz: ze Sternkerka, Holišowice, 559. Holohlawy, 569, 570. Homole, wrch, 524. Hora Černá, wiz: z Boskowic. Hora, Jan z Ocelowie, 267 b. Hora, Horníci, Hora Kutná, wiz: Kutnáhora. Hora Tábor, wiz: Tábor. Hora Zelená, wiz: Zelená Hora. Horaždějowice, wiz: z Kocowa. Hory Železné, 255, Horčice, Jan z Srbic, 267 b. z Hořepníka, Jan, 267 b. z Hořic, Mikuláš mladší (na Pecce), 409, 482. Hoříněwes, wiz: z Rychnowa. z Hoi“néwsi, Jeronym, 274, Horky, 563. Hořowice, 530. Hošín, les, 525. Hošťálek, 43, 317. Hoštice, 573. Howorčowice, 565, 566. Howsswerd, 273 (Hoierswerd.) Hradčany, 94, 458, 573. Hradec, 271, 409. Hradec, Jindřichůw, 270, 272, 298, 300, 321, 424. Hradec, Králowé (nad Labem) 202, 409, 411, 505. z Hradce, pán, páni (Hradečtí), 348, 400, 412, 498. z Hradce, Jindfich, 14, 23, 129, 133, 158, 228, 260, 263, jmen osobních a místních. 295, 360, 439, 456, 459, 471, 482, 492, 495, 505, 532, 548, 552, 558, 560. Oldřich, 32, 143, 151, 268 b, 274, Petřík, 274. Hradecký kraj, 66, 120, 127, 155, 156, 268, 409. Hradešice, 520. Hrádek, wiz: Křiwoklát, Křižan, z Walečowa. z Hrádku, Bořek, 274. Jan Bo- huchwal, 557. Hradentn, 573. Hradiště, Uherské, 308, 368, 384, 429. Hradišíko, 571. Hrachowištná, 525. Hramětice, 549, Hranice, 404. Hranice, wrch, 524. Hrdý, Mikuláš, 553. Hřebenář, 269 b. Hřibany, 550. z Hrizela, Hynek, 267 b. Waněk 267 b. Hroznata, 325. Hruška, Jan z Strkowa, 560. Hrużow, wiz: Wodéradsky, Hruoza, Wäclaw z Chellic, 274, z Hrzenic, Janek, 267 b. Hubilesy, 569, 570. Higwic, Busek z Lochotina, 267 b. Mikuláš z Jablonné 267 b. Humpolec, 558, 559. Huoherec, 542, Huorky, (Hürky) 526, 550, Huorky, les, 530, Hus, 544, Hustiřany, wiz: Záruba. Hynek (Jindřich mladší), kníže Minsterberské (pán z Kunštatu a z Poděbrad, hrabě Kladské), 890, 396, 420, 457, 459, 521, 548, 551. Ch. Cheb, (Chebští), 275, 277, 346, 349, 354, 355, 537. Chebská krajina, 435. Chelčice, wiz: Hruoza. Cheynow, wiz: Malowec, Chleny, 550, 595 Chlum, 524, wiz: Mutina, Rati- borsky, z Chlumu, Albrecht (z Kośmberka), 576, 577. Anežka (z Košm- berka a na Richmburce), 575. Jindřich, 274. Michal (z Košm- berka), 571. Slawata (z Košm- berka), 534, 576, 577. Chlumčany, 529, 530. Chlumčanský, Petr, 316. Chlumec, 528, wiz: z Janowic, z Lobkowic. Choceň, 550. Chocensko, 550. Chockow, wiz: Chotek. Cholina, 532. Chomautow, (Chomütow), 327, 537, Chomle, 578. z Chotče, Heřman, 274, Chotěboř, 572. Chotek, Jan, (z Chockowa a z Le- žek), 523. Chotěmice, 543. Chotěšow, 529, 531. Chotétice, wiz: z Mirowic. Chotiřín, 522. z Chotíše, Dobran, 267 b. (Ctibor), 274. Chotúň, 522. Chraunka, 531. z Chřenowic, Prokop, 274. Chřenowy, 563. z Chřínowa, Jiří, 566, 567. lém, 557, 567. Chrudimský, kraj, 66, 268. Chrüstowice, 536, 537, Chudenice, wiz: Černín. z Chudenic, Mikuláš, 527. z Chudieře, Jan, 274. Chudoplesy, 563. Chwatlina, Hořejší, 562. Chwatliny, 572. Wi- z Ilburka, Wilém, 156, 518. Italie, 218. J. Jablečná, 526. Jablonná, wiz: Hügwic. Jablonné, 302. 77 

Strana 596
596 BRegistrík druhý : Jahodný, les, 530. Jakubín, 532, Ježowice, 535. Jáma, 530. Jičín, 404, wiz : z Boskowic. Jan, biskup Waradinský azpráwce| p. Jičínský, 291. kostela Olomúckého, 414, 418,| Jihlawa, 268 b, 274b, 275, 280, 428. 306, 309, 320, 321, 335, 336, Jan, biskup Wratislawský, 493. 849, 414, 429. Jan, faráf Milicinsky, 216. Jilek, 154. Jan, kníže Opawské a Hlubčické,| p. Jindřich, wiz: Weyrek. 387. Jindřich, knížeHlohowské, 276,277. Jan, král český, 362, 540. Jindřich „ starší, kníže Minster- Jan, král polsky, 472, 488, 517.| berské (pin z Kunštatu a z Po- Jewišowice, 269 b. Jan, markrabí morawský, 363. děbrad, hrabě Kladský, kníže Jan, opat Lücky, 369, 414. Wolesnické a Kozelské), 308, Jan, opat Zbraslawskÿ, 524, 323, 325, 336, 337,338, 339, Jan, panoëe, 492. 343, 390, 396, 420, 457 — Jan, probošt Kúnický, 369. 460, 530, 538—540, 546, 547, Janek, 317. Janow, 519. Janowice, 316, 317, 534. Janowice, Wrchotowy, 524, z Janowic, Jan jinak Jenee (na Petrápuree) 149, 155, 156, 178, 241, 342, 376, 377, 436, 438, 523, 528, 531, 541, Jetřich (z Chlumee), 295, 367, 524, 550, Janowsky, 319, wiz: z Suchotlesk, Jarohnëw, 313, 320, 842, 343, wiz: z Usubie, Jaroměř, 409. Jaroslawice, 461, Jaroš, 438. Jawornice, 561, 562. Jaworské kniżetstwi, wiz: z Rosen- berka Jindfich. Jedlina, les, 555, Jedlina, 567. Jelení, Spodní, 550. Jelení, Swrchní, 550. p. Jenec, wiz : z Janowic, Jenikowice, 559. z Jeniteina, Pawel, (ze Skal, Skal- ský), 155, 377, 389, 525, 533, 540. Jesenice, 529, 530, 555. Jesle, les, 530. Jestbořice, 539, 546. Ještětice, 550. z Ještětic, Jindřich, 274. z Jetřebičewsi, Jindřich, 274. z Jetřichowic, Barbora (z Kowá- řowa) 559, 560, Elška, 560, 561. 549, 550 — 552, 564, 565, 574, sw. Jiří klášter na hradě Praž- ském, 525. wiz: Anna. | Jiří, kníže Bavorské, 437. Jiří, kníže Minsterberské (Woleš- nické a hrabě Kladský), 549, 551, 570, 574. Jiří, král, 22, 145, 150, 155, 272 b — 310, 315, 317, 325, 356, 366, 401, 424, 425, 448, 481, 520, p. Jiřík, wiz: z Kunätatu, Jiřík, wywolený (arcibiskup) Kolo- čenský, 377. Jiřík, posel Budějowských, 484. Jirowskd paustka, 568, Jistbice, 571. Jiwany, 563, Jiwina, 563, Johanna, králowá, 275, 295, 337, 338, 340, 341, 351 — 353, 354, 356. Jo&, biskup Wratislawsky, 278,291, Jost markrabí Morawsky, 409. Jungher, (Junker), Kašpar, 346, 354 K. Kaba, 550. z Kácowa, Arnošt (z Cernéic,) 212, 273. Kačín, 355. Kadaň, 318. z Kádowa, Jindřich (w Nedani- cích), 527. Kadáúský, mlýn, 566. Kalec, wiz: z Sanowa. Kaliště, 524. Kamarét, 299, wiz: z Žirownice. Kamenice, 558. z Kamenice, Markwart, 332, Potr (Božděch we Ptenínč), 527. Prokop, 274. Sigmund, 51, Kamenický, Otík, z Stropčic, 496. Kameničná, 550. Kamennd hora, wiz: Calta. z Kamenné hoty, Anna, 527. Bo- nuše, 527. Kapléř, 163. Kaplicar, Jan knëz, 327, Kapin, Jan, 45, Karel IV, 5, 170, 208, 240, 362, 363, 367, Karel, kniże Minsterberskć a Wo- lešnické, 493, 549, 551, 570, 574. Karlik, Jifik z Neżetic, 23. Karlstein, (Karlśtain, Karlätÿn), 9, 127, 158, 195 — 203, 327, 365, 398, 425, 467, 492 — 496, 501, 505, 527, 537, wiz: z Weitmile, Kafez, Weliky, 526. p. Kašpar, 484. od sw. Kateřiny, Janek, 274. Kateřina, 512. Kateřina, jeptiška, 595, Kateřina , kněžna Minsterberská, 459. Kaufunkowé, 265. Kauïimskÿ, kraj, 66, 268, Kawlenec, Fridrich, 267 b, Kazimír , kníže Těšínské a Weli- kého Hlohowa, 387, 458, 459, 493. Kazimír, král polský, 355, 357, 368, 384, 386, 437. Kdanice, 563. p. Kdulinec, 355. Kdulinec, Beneś (z Ostromife), 532. Petr (z Ostromife), 274, 286, 377, 389, Petr (z, Ostro- míře a na Smrkowicich), 409. Kehar, 321, Kerbice, 544, z Kestřan, Alžběta, 154, 155, Kešelní, 566. Kefmark, 331. Kladiwo, Wáclaw z Eistebna, 562, 

Strana 597
Kladruby, Owesné, 350, Kladsko, 276, 279, 280, 492, 551— 553, b65, wiz : Albrecht, Hynek, Jindřich, Jiří, Karel, Viktorín. Klatowy, 448. Klatowsky kraj, 448, Klecany, 553. Klečetné, 529. Klecetské lesy, 530. z Klenowého, Jan, (Klenowský), 270. z Kliniteina , Čeněk, 155, 285, 290, 342, 361, 378, 528. Litwin, 507, Klokocow, 568. Kly, 542. z Kněhnic, Pawel, 274. Knieže, les, 530. Knínice Dolení, 563. Knénice Hoïeni, 563. Kňowice, 355. z Kocowa, Racek (Kocowský, z Horaždějowic, 297, 318, 333, 858. Kočka, les, 530. z Kokor, Bohuslaw, 414, 429. Jan (Mnkař, na Čekyni), 429. z Kokořowa, Jan, 267 b Kolda, 272, 273, 268 b. Kolín, 343, 357. Koliště, 573. Koločenský, wywolený, wiz: Jiřík. z Kolomut, Albrecht, 274, Procek, 274. z Kolowrat, Albrecht, 342. Al- brecht (zKrakowee), 155, 156, Albrecht (z Kraśowa), 526, Al- brecht (na Libšteině) 23, 199. Albrecht (z Opočna), 155. Be- neš (na Libšteině), 156, 342, 349, 354, 360, 373,436, 438, 542. Hanuš, 526. Jan (z Bez- družic), 301. Jan, probošt, 526. Jan (na Maïtowë) 346, 355. Jetřich (z Bezdružic), 531, Jindřich (z Buštěwsi), 156, 367. Kolštein, wiz; ze Zwole. Konidä, Jan z Wydïie, 429. Konopiité, 273 b, wiz: ze Stern- berka, Kopanskÿ, Wäclaw, 513. 158. Přibík jmen osobních a místních. w Kopcích, les, 555. z Kopidina, Zdeněk, 158. Kopyto, les, 530. Korce, 571. Kordule, wiz: z Slipna. Korneuburg, (Kornymburk), 290, Korcbach, 459, Korunský opat, 339. Korwin, Hanuš 459, Koryto, 561, 562, Kořanský, 317. Kořenice, 550. Kosmonosy, 563. Kosobody, 529, 531. Kost, 349, 562, 563, wiz: z Šeln- berka, Zajiec. Kostelec, 561, 562, wiz: Sśdlo. z Kostelce, Jan, 274. Pawel 274. Kostka, Albrecht, 319. Bohuże (z Postupie), 268, Jan (z Po- stupie), 378. Zdenék (z Postu- pie, na Nowém Hradé, Moraw- ské Tfebowé), 156, 283, 367, 495, Kostomlaty, 457, 548, 549. Košelní, 566. Košice, 331, 545. Koëin, 303, z Košín, Krištof, 534. Koëmberk (Koëumberk), Chlumu. z Košmberka, Jan, 158. Kowářow, 522, 559, 560, 572, wiz: z Jetfichowic, z Kowářowa, Matěj, 154, 155. Kowerowice, 558. Kozdry, 561, 562. Kozel, wiz: Jindřich. Kozinec, les, 555, Kozlow, 566. Kozojedy, 535. z Kozojed, Jan, 274. Kozský, Ctibor, 321. Kradenow, 572, p. Krajíř, 299, 400. z Krajku, Lipolt, 429, Wolfgang, 414. Krakowec, wiz: z Kolowrat, z Kralic, Jan, 414. Kralupy, 543, 544. Krasikow, 267 b. Krdsny Dwir, wiz: Pótipesky. wiz; z 597 z Krásného Dwora, Wilém, 274, Kráskow, 572. Krašow, wiz: z Kolowrat, z Krašowic, Bohuslaw, 523. Kratonohy, 571. Krbice, 543. Krčský Důl, les, 530. z Křemže, Smil, 269, 271. Krhow, 563. Krchow, 560. z Kfičowa, Bohunčk, 496, Křinecký, Jiřík z Ronowa, 507, z Křiwého, Beneš, 274, Křiwice, 551. Křiwoklat, (Hrádek), 290. Křižan, Pawel, z Hrádku, 274. Kříže, 5183. Krněwice (Krnějowice), 570. Krňowice, 559. Kroměšín, Přibík, 559. Krumlow, 270, 312, 314, 320, 321, 322, 324, 325, 332,333, 335 — 337, 339, 341, 343, 345, 348, 352, 353, 355,517, wiz: z Petrowic, z Rosenberka, z Krumlowa, Jan, děkan kapit. Pražské, 333. Kruptaje, 543. Krušina, Wilém (z Lichtenburka a Kumburka), 156. Krýry, 529, 530. Kubec, 337. z Kukwic, Hynce 369. Kumburk, wiz : Krušina. Kumpanec, Dionysius (z Widhostic), 267 b. Kuna, wiz: z Kunitatu. z Kundieho, Wojslaw, 574. Kunětická hora, 843, 538, 539, 546, 547. Kunice, wiz : Jan, Wolfgang. Kunka, jeptiška u sw, Jiří, 525. Kunowice, 308, Kunrad Bielÿ, kniZe slezkć, 458. Kunrad Černý, kníže slezské, 458. Kunrat, 326. Kunšieho, Jan (na Zaječicích), 577. Kunštat, wiz: Hynek, Jindřich, Jiří, Viktorín. z Kunštatu, páni, 400. z Kunštatu, Boček, 156. Heralt,268. Heralt (z Plumlowa, 369, 429 77% (na Rosicích), 

Strana 598
598 Jan (z kláštera sw.Prokopa), 274. Jan Heralt, 400. Jan (Kuna, na Hodoníně), 309, 414, 429. Jan (Zajimać, od sw. Prokopa), 267 b, 269 b. Jiří (z Podě- brad), 121, 124, 267 — 274, Kunwald, 550. 2 Kunwaldu, Anna, 533, Arnošt, 274. Bohuš (z Dražic), 5833. Jan (z Dražic), 533. Kateřina, 533. Lidmila, 533. Kúskow, 526. Kustof, Jan z Ostružna, 577. Kutnáhora (Hora, Hory, Hory Ku- tny, Horníci), 146, 147, 156, 158, 223, 270, 282, 286, 294, 301, 303 — 306, 308 — 310, 320, 323, 327, 329, 343, 357, 367, 368, 375, 411, 418, 418, 419, 422, 424, 426, 436, 481, 482, 486, 488, 490, 497, 527, wiz: zWeit- mile, Kwasina, 550. z Kuwčtnice, Wančk, 267 b. z Kwítkowa, Jan (w Cakowicich), 519. Kyäperk, wiz: Planknar, L. Labe, 538, 539, 545, 546, 549, 563, 569, 570, wiz: Hradec, z Labnint, Otik (na Brads), 409, Ladislaw, król, 124, 155, 269 b, 270 b, 271 b, 364, 366, 402, 526, 531, 541. Lajtold, wiz: z Ebernic, Lamtaich, rybnik, 548. Lanchau, 543, z Landšteina, páni, 401. z Landšteina , Ctibor, 414, 429. Mikuláš, 342, 377, 521, 524, Lány, 539, 546, 549. Laštowice, Jan (z Plzně) 316, 317. Lauëenskÿ, Zdenëk, 45, Launy, 406, 408, 549, Laurin, 240, 513, Lawa, 307. Lawice, 563. Laïany, wiz: Šlik, 539, 546, Registrék druhg : z Lažan, Burian (na Bechyni), 313, 525, Jan (na Bechyni) 285. Oldřich, 525, 526, Wäclaw, 525, 526. Ledce, wiz: z Šárowa, Ledecko, 535, Lechwickÿ, Jan ze Zästfiel, 429, Lepéjowice, wiz: ze Zésmuk, Leskay, 558. z Leskowce, Albrecht, 507, 533. Bohuslaw, 558, 559, Jan, 558, 559. Jetřich, 558, 559. Wá. claw, 285. Wlachen, 558, 559. Leština, 558. Leštno, wiz: z Šternberka, p. Lew, 838, wiz: z RoZmitála, Lewod, 331. Ležky, 523, wiz: Chotek. Lhota, 161, 524, 525, 534, 560 — 563, Lhota, nad Jelením, 550. Lhota pod Kfiwnau, 550, Lhota Kunšowa, 550. Lhota Mackowa, 563. Lhota Malá, 563, Lhota Rytifowa, 563. Lhota Zihumenni, 563, Lhota Zelenecká, 563, ze Lhotic, Filip (na Markwarticich), 519. Lhotka, 545, 567. Libauk, 563, 564, Libel, 550, Libëchow, wiz: Beïkowskÿ, z Libëchowie, Sigmund, 496. Lib&owice, wiz: Malowec, Libeznice, 565, 566, Libif, 542. z Libonic, Heres, 112, Libo¥owice, 563. Librantice, 559, Libstein, wiz ; z Kolowrat, Lichtenburk, wiz; Krubina, Trłka, z Lichtenburka, pini 400. z Lichtenburka, Herrich, 414, Pi- ta, 429, z Lichteniteina, pâni, 400, z Lichtensteina, Herrich, 414, Mi- kuláš (na Niklšpurce), 429, Lindow, 519. Linhart, 355. Lipa, 550, wiz : Salawa, Tréka. z Lipy, páni, 400. z Lipy, Mikuláš (na Lipnici), 268. Wančk, 409. Lipé, wiz : Berka. z Lipého, Jindřich, 272 b, 369. Pertold, 400. Lipina, 530. Lipnice, wiz: z Lipy, Trčka. Lipowka, 567. Liska, wiz : z Wysokć, Litéchowice, (Litéwichowice), 585, Litice, 550 — 553, Litohrady, 550. Litoméfickÿ kraj, 66, Litomyšl, 478. Litowice, wiz; z Swinaf, Liwce, 513. Lobkowice, 352, z Lobkowic, Bohuslav (z Hasi- šteina, Hasištvinský), 6, 542 — 544. Děpolt (Popel, z Chlumce), 158, 342, 350 — 352, 371, 525. Jan (Popel), 148, 342, 524. Jan (z Hasišteina), 158, 849, 542 — 544, Ladislaw (Popel), 132. Ladislaw (z Chlumce), 525, Mikuláš (z Ha- sišteina), 542—544, Wiclaw (Popel z Chlumce), 132, 149, 513, 525. Lochotín, wiz ; Hügwic, Loket (Loketští), 316, 346, 355, Loketská krajina, 435. Lomnice, wiz: z Cernina, z Lomnice, páni, 400. z Lomnice, Čenčk, 414, 429. Jan (na Meziřičí), 491. Markwart, 369, 400. z Lomu, Keruńk, 44. Loëzanky, 572. Lowic, les, 530, Lozice, 559. ze Letiboře, Martin, 274. Lubenec, 523, 528. Lubno, lauka u Lubence, 523, Lúcký opat, wiz: Jan, Pawel, Luëno, 559, z Ludanic, páni, 401, z Ludanic, Hynek, 429, Ludwik, kniże Baworské, 280, 286, 328. Lukawec Dolejái, 550, Lukawec Horejsi, 550, 277, 

Strana 599
Lukow, wiz; z Šternberka. Lukouné, 540, 547, Lupenice, 561. Luther, 6. Lužuny, 569, 570. z Lužan. Hašek, 569, 570. Lužec, 530. Lužice (Lužická země, Lužické markrabstwí), 220, 226, 286, 802, 378 — 380, 382, 386, 467, 501. M. Mačkow, 563. z Mahušic, Pawel, 345. Machna Odolenowa, 575. Makolusky, 535. Malechowice, 563. Malkow, 543. z Malotic, Jan, 274, Rohlik, 274. z Malowar, Matěj, 154. Malowec, 355. Malowec, Diwiš (z Libějowic), 540. Jan (z Pacowa), 190, 273 b. Zdeněk (z Cheynowa a na Wi- timberce), 23. Malowice, 314, 332. Malý, Martin, 329. z Maříže, Wáclaw, 429. Markwartice, 563, wiz: z Lhotic, Maršow, 569, 570. Maršowský dwůr, 560, Martin, komorník, 560. z Martinic, Bořita, 302, 306, 309, 327, 533. Wilem, 533. Masty, 567. Mašian, 314. Maëtow, wiz: z Kolowrat. z Maïtowa (z Maëtéjowa), Léwa, 61, 532, Matëj, měšťan Pražský, 565. Matéëjowskÿ mlyn, 566, Matidä, král uherský, 284, 303, 806, 307, 309, 311, 313, 316— 318, 320 — 328, 380, 331, 334, 348, 355, 357, 359, 371, 374, 375, 377 — 387, 889, 400, 402, 414, 459, Matidÿ, služebník Rosenbersky, 328. Matúš, 44. Mayndl, Albrecht, 350. jmen osobních a místních. Mayr Martin, 293. z Mečkowa, Jeník, 45. Jeník Zde- slaw, 545. Medek, wiz: z Waldeka, Meilperk, 478. Melicharowsky dwhr, 590, Mělník, 342, 351 — 354, 356. z Melperku křižowník, 290. Měnínský purkrabí, 315. Meretice, 543. Meziléčí, 569, 570. z Mezilesic, Mikuláš, 536. Meziříčí (Meziřéčí), 550, 555, 556, wiz; z Lomnice, z Pernšteina. Mičan, Čeněk, 569. Michalec, Jan, 143. sw. Michala kostel w Praze, 533. z Michalowic, Jindřich, 125, 367, Petr, 16. Mikowská paustka, 529. Мп, 533. Mikuláš, 44, 48. Mikuláš, kníže Opolské a Horního Hlohowa, 387. Mikuláš, notář, 335. z Miletínka, Jetřich, 268. z Milewic Franěk, 274. Mikuláš, 274. Milewsko, 334, wiz: Bartoloméj. Milič, 459. Miličín, 355, wiz: Jan, z Miličína, páni, 401. z Miličína, Přibík, 429. Minsterberk; wiz: Albrecht, Hy- nek, Jindřich, Jiří, Karel, Ka- teřina, Uršila, Viktorín. z Miroslawě, Jiřík, 429. Mirošowice, 535. Mirow, wiz : Walecky. z Mírowic, Oldřich (w Chotěticích), 409. Sigmund, 274. Míšeň, 213, 316, 325, wiz: Al- brecht, Arnošt, Fridrich, Wilém. Mladowa hora, 530. Mladějowský, Ond¥ej, 351 — 353. Mlékowice, 562, 572. Mlsek, 560. Mnichow, 328, 473, Mnichowice, 550. Mnichowský, 560. Mnišek, Jan z Blahúst, 360. Modlikow, 568. Mokřec, 523. 599 Mokrowisy, wiz: z Risenburka. z Mokrounis, Benes, 274, Morawa, 5, 220, 226, 274 b, 275, 290, 291, 292, 308, 307, 330, 335, 369 — 375, 378 — 384, 386, 399, 401 — 404, 414 — 417, 422, 428, 429, 449 — 453, 460 — 464, 467, 473, 475, 476, 491, 501, 560, wiz: Jan, Jošt, Viktorín. Morkowice, wiz: ze Zástřizl. Most, 302, 306, 309, 327, 536, wiz: z Martinic. z Mostku, Přibík, 274. Mrakotlín, 576, 577. Mrwowskd paustka, 529. Mrwowskÿ mlÿn, 528, Muchowsky mlyn, 566. Mukař, wiz : z Kokor, Muükodély, 529, Mutina, Wanék z Chlumu, 274, z Myslawic, Jan, 274, z Myškowic, Toman, 267 b. Myšlín, 6. Mýto, 526. Mýto Wysoké, 302. N. Nackoni (sic), les, 530. Náchod, 274 b, 551 — 553, 564, 574. z Náchoda, Matěj, 414. Náchodský, Matauš, 574. Napasice, 559. Nasedlnice, 563, Ndsilé, wiz: Bierka. Nečtiny, 267 b, wiz: Beneda, z Gutáteina, Nedanice, wiz: z Kádowa. z Nedělišť, Jan, 274. Nednebohy, 563. Nedostojow, 518. Nechranice, 527. Nejšuch, 543. z Nelžejowic (Nel£elowie) , Anna, 43. Marta, 132 z Nemanic, Jan, 414. Němci (Německo), 212, 258, 259, 300, 331, 335, 445, 455, 456, 469, 473, 537. Němčí, 550. 

Strana 600
600 z Nemydewsi, Petr (na Weselí), 409, NepFewée (Nep¥iwéce), 563. Nestajow, wiz: Zehukicky. Netolice, 287, 322, 343, wiz: Raubik. z Nejperku, Rinart, 537, Neumarkt (Neymark), 458, z Neznašowa, Otmar, 540, Nežetice, wiz: Karlík. Nihošowice, wiz : Buzicky. Niklšpurk, wiz : z Lichtenšteina, Nimburk, 411. Ninkow, 566. Normberk, 286, 296, 328. Nowé Město (w Rakausích), 269 b. Nowyhrad, 544, 550, wiz : Kostka. 0. z Obosic, Jan, 274, Prokop, 274, Obřistwí, 542. z Obytec, Litmir (na Téchowicich), 527, Ocelpwice, wiz; Hora, Odedźlice, wiz + Ojief, O&how Weliky, 530, Oděrad, Kuneš, 303. Oděrady, 550. Odice, wiz: Wodice, Odolen, 329. Odra, 404, 458. z Odrance, Majnuš, 267 b. Odwolanj, wiz: Jiří, král. Odry, 404. Registřík: druhý: 400, 402, 404, 414, 428, 429,| Pernětein, wiz: z Šumburka, 462, 539, 546, wiz: Jan, Tas.| z Pernäteina (Pernšteinský, Pern- Olomúcká cúda, 400, 414, 429. Oltářík, 530. Ondráčkowská pustina, 540, 547. Ondřej kněz, wiz: z Brna. z Onic, Jan, 414. Opatow, 274 b, 275, Opatowice, 535, 538, Opatowský klášter, 538, 546. Opawa, 349, 402 — 404, wiz; Hanuš, Jan. Opawský Simon, 801, Opočen, mlýn, 539, 546. Opočník, 539, 546. Opole, wiz: Hanus, Mikula, Opozdil, Jindïich ze Strhaï, 566. Oradow, 529, 531, z Orałowa, Odolen, 267 b, z Ofechowého, Jifík, 414, Osek, 327, 563. Osenice, 563. z Ostonice, Zawiše, 577. Ostřihom, 330. Ostré skály, les, 530. Ostromeč, 341. z Ostromeče, Beneš, 409. Ostromíř, wiz Kdulinec, Ostrow, wiz: z Skalky. Ostrowec, 524. Ostrożiny, 530. Ostružno, 577, wiz : Kustoś, Ostrý wrch, 530. Oswłtim, wiz Přemek. Ota, markrabi brandenbursky, 203. Ohraženice (Ohrazenice), 538, 546.) Otěžice, 557, Ochwištowice, 563. Ojieř, Albrecht z Očedělic, 202, 211, 524, 541. Bohuslaw, 569. Fridrich, 523, 524, Ojnice wiz: Zśrusky. z Ojnic, Jiřík (na Bohuslawicich), 429. Okúnow, 543. Okúnské lesy, 543. z Olbramowic, | Kune&, 275. p. Oldřich, 212, 321. Oldřichow, 273 bh. Olvšnice, wiz: Wolešnice. Olešník, 519. Olomúc , 284, 309, 354, 377, 378, 382 — 384, 387, 389, 214 b, P. Pabënice, 534, Pacow, wiz : Malowec. Pakomëÿice, 565, 566, wiz: Cedek. Pardubice, 545, 558. Pasow, 328, 335, 354, 541. Pawel M., 328. Pawel, opat Lúcký, 414. Pawel, papež, 385. Pecka, wiz : z Hořic. Pičín, 567, 568. Pečky, 521, 522. p. Peniezek, 327. Peřina, Petr, 323. z Perkowa, wiz: z Bergowa, štainský, Perštainský, z Per- šteina, Perštaina) pán, páni, 299, 319, 400, 491, 492, z Perněteina, Jan, 292, 361. Wi- lém, 23, 400, 414, 428, 492, 498, 505, 532, 539, 540, 545 — 547, 550, 561, 562, 567, 568. Wilém (z Helfen- śteina), 551—553, 557. Wi- lém (na Meziříčí), 369. Wra- tislaw, 429. Peruc, 570, Peter, wiz: Tuleficky, Pětipeský „ Sigmund (z Krásného Dwora), 570. Petr, písař Budějowský , 413, 488. Petráš, wiz: z Budowa, z Petrkowa Bernart, 537. Petrowa hora, 530. Petrowice, 409, 534, 550, 560. z Petrowic, Heřman, 53. Kunrat, 812, 320, 321, 322, 324, 825, 833, 336 — 337, 343, 845. Petrowičky, 550, 559. Petršpurk, 528, 530, wiz: z Ja- nowic, p. Pezinští, 400. Piečina, (Píčina), 560, 561. z Pintic, Jan, 513. Piesek, (Pisek), 286, 287, 329, 332, 840, 360, 540, 541. z Písnice, Jan, 516. z Piest, (Pist), Jind¥ich, 274, Plaëkow, 558. Pland, wiz: z Zeberka. Planknar, 351. Planknar, Jan (z Kyäperka), 414. Plaweć, dwir, 531. z Plawna, páni, 349, 473. z Plawna, Jan, 361. Ples, 555. Pichowice Weliké, 551. Pichowky, 550. Plumlow, wiz : z Kunitatu, Plzeň. Plzeň Nowy (Plzenśti), 268 b, 270 b, 271 b, 276, 279, 280, 316, 317, 356, 384, Plzenský kraj, 66, 299, 350, wiz: ze Swamberka, 848, 

Strana 601
Diüowice, 543. Pniowskj, Jan z Sowince, 414, 429. Počáply, 540. Poděbrady, 267—269, 273, 304, 457 — 460, 521, 522, wiz: Hynek, Jindřich, Jiří, z Kun- štatu, Viktorín. Podol, 525. Podolec, 525, Podolí, 525. Podolinec, 330. Pogrut (Pograth), 354. z Polák, Barbora, 531. (Polácký), 44, 531. z Polánky, Aleš, 414. z Polčky, Puchala, 274. sw. Pole, wiz: Ratiborský. Pole Wici, 563. Polecký, 441. z Police, Hynek, 414, Pfech, 536. Sigmund, 536. Polička, 309. I'olkenhain , 280. Polná, 318, 319, 321, 349, 355, 375. Polom, 550. Polomec, 331. Polska (Polsko, Poláci), 268 b, 313, 315, 319, 323, 329, 330, 331, 333, 334, 372, 448, 472. Polský kral, wiz: Jan, Kazimir, L’opel, wiz: z Lobkowic. Popelow, 550. z Popowic, Oldřich, 274, z Pořiečan, Čeněk, 274. Postupice, wiz: Kostka. Potnètein (Pottentein), 551, 553, 561, 562, Potoëntk, 522, Potiteinek, 561, 562. Praha (Pražané, Pražská města). 6, 7, 9, 10, 20, 21, 23, 65, 77, 86, 94, 127, 141, 145, 146, 160 — 162, 172, 184, 191, 193 — 195, 208, 209, 222, 224, 227, 229, 253, 256, 269, 270, 274, 270 b, 271b, 272 b, 274 b, 275, 293, 295 — 305, 308 — 310, 317, 823, 325 — 332, 338, 339, 347, 350, 355, 360, 362, 368, 371, 373 — 376, 395, 397, Wäclaw jmen osobních a místních. 898, 404, 405, 410, 412, 418, 419, 421 — 423, 427, 432, 433, 436, 438 — 440, 442, 443, 453, 454, 456, 465 — 468, 471, 472, 474, 481 — 484, 486 — 490, 492, 495 — 497, 504, 505, 507, 508, 512, 517, 521, 526, 527, 531, 533, 542. z Prahy, Wacek, 274, Prachatice, 286, 287, 313, 319, 326, 329, 330, 345, 540, 541. Prachatický probošt, wiz: z Rab- šteina. Prachenský kraj, 66, 359, 332, wiz : z Rožmitála, Pražská paní, wiz: Johanna. Pražský děkan, 273 b. Pražský hrad, 10 — 12, 14, 16, 20 — 22, 25, 33, 36, 60, 65, 97, 105, 119, 120, 126, 128, 134, 143 — 145, 151, 160, 173, 174, 176 — 179, 182, 184, 185, 193, 194, 202, 218, 227, 253, 256, 262, 263, 271, 285, 333, 364, 366, 433, 436, 439, 440, 442, 444, 446, 154, 466, 467, 469, 473, 474, 478, 480, 481, 483, 486, 492, 494, 495, 497 — 499, 505, 523, 525, 528, 541, 543, wiz: z Janowic, z Šternberka. Pražský král, wiz: Wladislaw. z Přeboz, Mikulášek, 267 b. Předbořice, 524, 560. Předborowá, 290. Přelowice, 538, 546. Přemek, kníže Oswětimské a To- šecké, 387. Přepeře, 563. Přepyský, Wáclaw, 551. Přerow, 545. Prešpurk, 226, 228, 309, 436, 462, 494, 496, 517, 543. Přewětice, 573. p. Přibík, 271. Příbram, 312. Přín, wiz: Donat. Prindl, 358, 359, Přísečnice, 543. sw. Prokop, 291, wiz: Prokop, rychtář, 348, 601 Proloh, 550. Proruba, 550. Prorubka, 561, 562, Proseč, 563, z Prostiboře, Marketa, 557, Protas, wiz: Tas. Protiwa, 154, 305, Prudice, wiz: Spetle, z Pruku, Jost, 568, Prunefow, 543. Prychlink, Jiřík, 537. z Psar, Majnuś, 274. Peinec, 539, 546. p. Plaček, 268 b. Ptentn, wiz: z Kamenice, Puklice, Jan, 300. Ondřej, 283, 300. Pulgenhein, wiz: Polkenhain, Pušek, 345. Pušow, 543. z Pyskocil, Štěpan 274. Pytel, Martin, 565. R. Raběšín, 534. Rabí, (Rabie), 329, 526, wiz: z Risenberka. Rabín, 525. Rabëtein, 312, wiz: Calta, z Rabèteina, Jan, proboët Pracha- ticky a WyÉehradsky, 319, 345. Jindfich, 353, Prokop, 269. Racek. 540, 547. Račenice, 543. Raičce, 543. Radíčewes, 542. Radiżle, 543. Radnice, 526. Radwanec, 518. z Radwanowa, Litwin, 274. Raha, 573 Raisdorf, 543. z Rajce, Hynek, 274, Rájecký, 569. Rajchow, 539. Rájow, 524. Rakausy (Rakúsy), 268 b, 286, 2817, 290, 294, 358, 372, wiz: Albrecht, Sigmund. z Kunitatu.| Rakow, 525. z Rakowic, Markwart, 315, 323,324 

Strana 602
602 Rampiż, 550. Rankowec, 568, Raïowice, 550. , Rataje, 525, 534. Ratiboř, wiz : Hanuš. Ratiborský, Jan (z Chlumu a na ew, Poli), 409, Raubtk, (Rubik), 829, 334, 335, 389. Jindřich, (z Hlawatec, na Hluboké , na Netolicich), 312, 822, 825, 326. Oldřich (z Hla- watec), 343, 344. Raudnice, 298, 299. z Haupowa (Raupowsky, z Rü- powa) Jan, 14, 108, 144, 147, 160, 373, 878, 389, 432, 447 — 449, 527. z Rausinowa (z Risinowa), Jan, 268. Rayspurk, 290, Řebří, 566. Rec, 289. Reč, 473. Řečice, 548, 544, Řehoř, 488, Reho¥, kaplan, u sw. Michala w Praze, 533. Řehoř, posel Budějowský , 484, Řehoř, služebník Rosenbersky, 301, 335. Rendl, Albrecht z Aušawy, 5, 10, 23, 496. Řeřichy, 529. Řezno, 3217, 328. Říčky, wiz: Wrabec, Richmberk (Richenberk), 550, Richmburk (Richenburk), 576, 577, wiz: z Chlumu. Řím, 843, 422. z Rimowic, Daniel, 274, Rimakd, cirkew, 293, Římský císař. (král), 17, wiz: Fridrich, Karel, Rudolf, Sig- mund, Wáclaw. Rinolt, 330. z Risenberka, Anna, 524. Pita (Puota, ze Skul, ze Swihowa), 14, 108, 129, 133, 144, 151, 228, 260, 389, 432, 433, 436, 438, 439, 447, 448, 456, 471, 482, 492, 495, 515, 527, 539, 552, 558. Wilém (na Rabi), 275, 282, 290, 295, 355, Registřík druhý: 524, Wilém mladší (z Rabie, ze Skal), 156, 241, 338, 339, 342, 860, 361, 367, 520, 521, 526. z Risenburka, Aleš (na Mokro- wuüsich), 409, Ritonice, 563. -Hohatsko, 563. Rohlík, Ctibor, 138, wiz: z Ma- lotic. -Hohynice, 556. Rokycany, 342, 373, 891. Rokytňany Menší, 563, Rokytiiany Weliké, 563. z Rokytnice, Hynek, 414, -Ronow, 574, wiz: Kfinecky. z Ronowa, Jan, 155. Jiří, 128. Viktorin, 128. -Ronowec, wiz ; Anděl. z Ronäperka, Dobrohost 373. Rosenberk, 331, 350. 2 Rosenberka , pin (Rosenbersky), páni (Rosenberští), 11, 128, 271, 272, 267 b. 321, 322, 324, 837, 338, 359, 360, 436, 438, 475, wiz: z Tetowa. 2 Rosenberka , Jan, 148, 273 b, 214b, 275 —284, 286 — 302, 311, 313 — 315, 318 — 320, 326 — 336, 338, 339, 367, Jindfich, 43, 212, 269 b, 340 — 343, 350 — 355, 358. . Jośt wiz: Jośt. Oldřich, 268, 270 — 272, 267 b, 268 b, 283. Petr, 23, 438, 485, 492, 494, 517, 544, 545. Wok, 350, 420, 433, 544, 545. Rosice, 538, 546, wiz: z Kukwic, Вошей, 531. z Rozhowic, Martin, 565, 566, Wáclaw, 565, 566. Wit, 565, 566. . Roztoky, 6, 555, 556. z Roztok, Jindřich, 274. Rozwodowský, 331. Rožmitál, wiz: Sudlice. z Rožmitála , Lew (na Blatné), 804, 305, 318, 342, 359, 367, 373, 527. Zdenék Lew (na Blatné), 28, 494, 495, 562, 564. Riibik, wiz: Raubik. Rudiż, 346, 354, Ridnice, wiz: Raudnice. Rudolf I, král Římský, 203, 476, -Ruthartuow dům na Horách Kut- ných, 303. Hybitwie, 588, 546, Rybná, 550. Rybná Česká, 550. Rybná Nebeská, 550. Rybná Německá, 550. Rybná Suchá, 561, 562. Rybníky, 564. Rychnow, 535, 536, 553, 555, 567, 568. z Rychnowa, Albrecht, 535, 536, 567, 568, Hefman, 535, 536, 567. Jindřich (w Hoříněwsi), 409, Wäclaw, 274, Rýn, 280. Ryneë, 232. Rýs, 360. Rysowa Hora, les, 531. ze Hzawého, Mikuláš, 285, ze Sabénic, Jan, 154, Sádlo, Jan z Kostelce, 280. Salawa, Matěj (z Lipy a na Swěti) 409. p. Samuel, wiz: z Walečowa. Samuel, podkomoří, 327. ze Sán, Wawřinec, 274. Santwis, lauka, 543, Saské kníže, 316. Sasy, 273, wiz: Albrecht, Arnošt, Fridrich, Wilém. Satanéř, Oldřich z Drahowic, 496, Sautice, wiz: Sútice. Sawa, 830. Sazawa, 290, wiz: sw, Prokop. Sázené, 457, Sebuzín, wiz: Zelenskÿ. Seč, 550, 572. Sedlačkoweký dwür, 522. Sedlec, 565, Sedlec, 344, 345, 347, 523. z Sedlce, Mikuláš, 345, 347. Petr, 274. Sedlčany, 355. Kekeřičtí, 303. Semonice, 569, 570. Semtiny, 563. 

Strana 603
Senetín , 534. Senetínský rybnik, 534, z Sendražic, Mikuláš, 409. Setëch Wilém, 319. Sezenice, 539, 540, 547, Sezemský klášter, 547. Stbrle, 543. Sigmund, arcikniZe rakaueké a kni- že Ečské (Tyrolské), 328. Sigmund, císař, 17, 173, 269, 268 b, 390, 402, 424. Sigmund, měšťan Budějowický, 413. Sigmund, opat Tepelskÿ, 349,361. Skála, 588, 576. Skála (Skalský), wiz: z Jenšteina, z Risenberka, z Waldèteina, Skalecky, Prokop, 551. Skalice, Česká, 564, 569, 570, 574. Skalice Uherská, 381. z Skalky, Prokop, 536. (na Ostrowě), 536. Skalsko, 533, Skuhrow, 550. Skuřina, 563. Slané, 274, 406, 411. Slanskÿ kraj, 373, 349, 406, wiz: z Kolowrat. Slatina, 567, 568. Slatiny, lauka, 555. Slatiny, les, 555. Slatiňany, wiz : z Sárowa. Slaup, 518, 519. ze Slaupna, Jiřík (na Petrowi- cích), 409. Zibřid (Kordule), 274, Zibfid (naDubenci). 409. Slawata, wiz: z Chlumu, Slawëtin, 555, 556. Slawikowskÿ les, 555. Slawoïuow dwhr, 522, Slemeno, 550. Slezsko (Slezy, Slezie), 220, 226, 269 b, 278, 280, 282, 355, 378—380, 382,383,386—388 449, 457, 458, 467, 473, 492, 493, 501, wiz: z Rosenberka, Stépan. z Sliwna, Alexander, 274. Shipno, wiz: z Slaupna. Smil, wiz: z Křemže. Smilice, 585, Smirice, 569, 570, Smiřický, z Tyna, 274, Tobiáš jmen osobních a místních. Smiřičky, 569, 570. z Smojna, Fridmann, 519. 519. Sigmund, 274. Smrk, 530. Smrkowice, wiz: Kdulinec, Sobek, 458, Soběslav, 287, 299, 314, 315, 321, 333. Sobétice, 543, Sobotka, 563. Sobuëice, 562. Solec Weliky, 563. Solopisky, 525, 573. ze Solopisk, Beneš, 572. Hynek, 572. Jan, 572. Wáclaw, 572. p. Solský, 488. Solskÿ, Wäclaw z Sulejowic, 496. Sopotnice, 550, 561, 562. Sopřeč (Sopřes), 538, 546. Sosnowec, Jan, 274. Sowëtice, 569, 570. Sowince, wiz: Pniowsky, Sowinätt páni, 400. Spañenec, 563. Spiš, 331. Spiïowd, 563. Společnice, les, 530, Spolin, 550. Spanice, 573, Srbice, wiz: Hortice, Srbská, 548. Srní, 548. Stankowice, 535. Stará Mládě, lesy, 524, Steblowice, 563, Stebno, 529, 531. Stebenskÿ rybnik, 530. Stoëek, 292. Straëkow, wiz : Biely. Straka, Jan, 329. Strakonice, 298, 313, 318, 330, 833, 358, 359, 473, wiz: ze Śwamberka, p. Strakonický, 2:0, 319, 329, 330, 332, 333, 338, 343. Stranné, 532. z Stranowa, Bohuněk, 274, Stranowskÿ, 368. Strašice, 526. Stra&ická, 526. ze Stráže, Jindřich, 125, 148, 274, 275. Strážnice, 381, wiz : Bedřich. Jan, 603 p. Strážský, 299, 348, 355. Střela, 315. Stfezowá, 542. Strhafe, wiz: Opozdil. StFiebrny, Wilém, 319, Striebro, Stříbro, 267 b, 268 b. Strihom, 563, Střítež, 568. Strkow, wiz: Hruška, ze StKmelic, Martin, 214. ze Strochowic, Habart, 520. Stroplice, wiz : Kamenický, Studćnka, 563, Stupnć, Stupensky, wiz : z Hauzné, Stupno, 573. Suda, 317. Sudlice, Jan z RoZmitála, 274, Simon, 574. Suché Rybná, wiz: Rybná. Suchotlesky, 534. ze Suchotlesk , Bohuslaw, 534. Petr (Janowsky z Janowie), 534, Sulewice, 542, ze Sulewic, Jiřík (Wosterský), 47.6, 477. Petr (z Wimberka), 540, 541. Tobiáš, 512. Sušice, 315, 329, 331, 334, 341, wiz: z Březie. Sútice, wiz: Turkowec, z Sútic, Aleś, 274, Jan, 268, Jan (na Týně), 334. Kateřina, 524. Swatek, 329. Swett, wiz: Salawa, Swětice, 547. Swidnice, 550. Swidnickć, kníZetstwi, 269 b. Swtdnickÿ kraj, 447. ze Swinař, Bohuslaw (z Litowic), 51, 158, 573, 574. Swinná, 550, 567. Swiny, 314, 335, 386. Swojanowský, Ješek, 436. Swoj&in, 566, wiz : Zmrzlik, Synkow, 561, 562. v s. Sampach, 548. z Sanowa, Jan (z Kalce), 267 b, Wikart, 267 b, z Sdrowa (Sarowec), Daniel (w 

Strana 604
604 Ledeich), 409. Jakub, 414,| Švamberka Anna, jeptiška, 525. 429. Sigmund, 158, 577. Šebířow, wiz: Beřkowský. z Šelmberka , Jan (z Kosti), 23, 108, 190, 202, 211, 378, 426, 452, 464, 481, 485, 491, 492, 541, 548, 549, 561, 562, 564, 565, Sestajowice, 554 — 556. Šesták, Petr z Tuchoraze, 274. Sest mist, 286, 302, 349, 360, 313, 378, 319,380, 382,386, 501, wiz; z Kolowrat. Šibeničný wrch 530. Sibice, 549, Stnow, 543. Śitlperg, les, 543. p. Ślik, Ślikowć, 17, 209, 512, Šlik, Jeronym (z Lażan), 17. Ka- špar, 17. Soff, 273. Spetle, Jan (z Prudie, ze Zlebüw), 507, 564, 565, 514, 515. Špičník, les, 530. Spicperg, les, 543, Śpindlpach, les a. rybnik, 543. Śprimberg, 529, 530. Štěpan, hejtman Slezský, 377, ze Šternberka, pán, páni (Štern- berci), 336, 400. ze Šternberka, Aleš (Holický), 5, 268, 268 b, 278. Albrecht, 414 Albrecht starší (z Lu- kowa), 369, 429, Jaroslaw, 5, 526, Kunka, 566. Ladislaw, 5, 23. Petr (Holický, z Lešt- na) 5, 10, 436, 495, Zdenék, 5, 271 b, 291, 295 — 297, 299, 308, 318, 316, 318,319, 321, 331 — 335, 341, 343, 344, 348, 349—351, 857 — 862. 368. Zdenék (na Zbi- roze), 5, 10, Zdeslaw (na Be- ehyni) 412, 526. z Steymer Dytrich, 537. z Śtitar, Śtópan (sie), 274. Storbergar, 290. Subic, 564. z Šumburka, Fridrich, 158. Fridrich (na Peršteině), 531. Jan, 40,536, Wilém, 273. ze Šwábenic, Wáclaw, 414, 429, Śwajgr, les, 543. Registřík: druhý : nici, z Lichtenburka), 23, 409, 557, 559, 569, 570, 572. Mikuláš starší (z Lipy a na Wlašími), 409. Třebčice. Německé, 543. Třebčice Rozlezlé, 542. Třebišle, 543. Třebnická krajina, 459. Třebochowice, 559. Třeboň, 321, 322, 836, 348, wiz: z Kamenice, Třebonín, 534. Třebowá Morawská, 284, Kostka. Troskowice, 563. Trosky (Truosky), 563. Tuchoraz, wiz : Šesták. Tulešický, Mikuláš z Petře, 429. Tulmař, Martin, 328. Tuněchodský, Mareš, 303. Tunkl, Jindřich, 401. Jiřík (z Brníčka), 401, 414, 419. Turci, 330. Turkowec, Petr z Sútic, 274. Tutleky, 561, 562. p. Tworkowiti, 401. Twrdin, les, 530. Tyl, Erbort, 537. Týn, wiz: Smiřický. Týn Wltawský, 267 b, 334, wiz: z Sütic, z Týnce, Martin, 274. Týniště, 550. ze Šwamberka, Bohuslaw (ze Zwi- kowa), 350, 373, 535. Hen- rych (Herrych na Zwikowś), 435, 517. Jan (na Strakoni- cích), 313, 318, 527. Mareš, 158. Racek, 358. ze Šwarcenberka, Anna, 5. Swihow, Éwihowskÿ, 488, wiz: z Risenberka. Śworcenburg, 413. wiz: T. Tábor (Táboři), 270 — 272, 302, 333, 360, 412, 559, 560. z Tábora, Laurin, 234, Tachow, 268 b, 563, wiz: z Gut- Éteina, Tajëek (Tejóek), 526. Tajnice, (Tejnice), 543. Talafís (Talafaus) 268, z Talberka, Wilém, 170, Tamchynow, 574. Tas, biskup Olomicky, 371, 374, 377, 400,. 404, Tééenèwes, wiz: z Čečelic. Téchlowice, wiz: Donat. Techonice, wiz : z Obytec, Tejnec, 537. Tepld, 850, 861, wiz: Sigmund. Těšín , 493, wiz: Přemek, Kazi- mír, Tetaur (Tetauar), 333, (z Tetowa), 568. Tetowa), 321, 324, 326, 329, Tetriewek, 335, Tiersdorf, 543, Tisowec, 567, z Tišnowa, Ondřej, 532. Tluksa, Jan z Wrabie, 314, 540. U. Udlice, 543. z Udrče, Jan, 274. Uhelníce, wiz: Wršek. w Uhléřích, 555. z Uhlišt, Markwart, 274, Úhostice, 527. Tobiáš, 230. Uhřínow Malý, 550. Tomačín, 543. Uhřínow Weliký, 550. Tonnar, 331. Uhry, 269b, 284, 330, 381, 333, 334, 319—381, 387, 358, 436, 481, 449, 473 — 475, 490. Újezd, 324. 547, 550, 563. z Újezda, Jaroš, 274. z Ujezda, Panoüieho, Petr, 153. Ujezdec 534, 563, 569, 570, 573. Ujezdec Maly, 526. Ujezdec Medowy, 526. Tożeckć kniżetstwi, wiz : Přemek. Towadow, 383, wiz: z Cimburka. p. Towadowsky, 413, Tréka, 357, 436, 438. Burian (z Lipy a Lipnice) 558, 559. Melchisedech (z Lipy a na Lip- nici), 409. Mikuláš, 270, 323. Mikuláš mladší (z Lipy, na Lip- 

Strana 605
Ujlaki, Mikuláš, 330. Ulhoëtice, 542. Ülice, 316, Ulrich, hrabś Wirtembersky, 286, Unidow, 383, 384, 429. Ur&ila, kn&Zna z Minsterberku, 551. Usow, wiz: z Wialimé, z Usukie, Jarohnéw, 313, 320, 333, 334, 343, 348, 355, 360. Utéchowice, 535, Użice, 535. V. Verböci, Štěpan, 5. Viktorín, kníže Minsterberské (hra- bě Kladský, pán z Kunštatu a Poděbrad), 288, 291, 292, 307, 367, 368, 404, 534. w. Wáclaw II, král, 5, 6, 203. Wáclaw IV, král, 124, 153, 154, 363, 367, 537, 540. Wóciaw, trubać w Koliné, 343. z Waitmile, wiz: z Weitmile, 343, z Waldeka, Burian (Medek), 516. Oldřich (Medek), 155, 156, 824, 325, 335 — 339, 540. t Walditeina, pán, páni (Wald- šteinští), 273, 400. z Waldšteina (Walšteina), Hynek (z Wranowa), 156, 414. Jan, 158. Jindřich (na Skalách), 515—511. Mandalena, 576, 577. Marketa, 576, 577. Zde- něk. 429. . Waleckÿ, Sigmund z Mirowa, 429. z Walečowa, Alžběta, 569. Kate- fina 570. Lidmibora, 569. Samuel (z Hrádku), 826, 376, 377, 404. z Wallieřowa, Dorota, 140. Waradín, wiz : Jan. Wartenberk, wiz: z Gutšteina. z Wartenberka , Beneš (ma Boro- wnici), 536 Beneš. (z Zákupie), 156. Jan, 286. Krištof (z Dôčínaj. 519. Sigmund (z Děčína), 202, 519. Wařín, 570. Hanuš (z Děčína), 519.| jmen osobních a místních. z Wařin, Jan Harant, 573, 574. Běta manželka jeho, 574. Wawinec, opat Grynheimsky 527, 528. z Weitmile, páni (Waitmilari), 401. z Weitmile , Beneš (Weitmilnar), 158, 326, 327, 378, 425, 436, 438, 527, 528, 537, 538. Ji- Kk (Waitmilar), 401, 429. Ludwik, 414, Weirek (Weyrek), Jindřich, 321, 333, z Weleně, Jakub, 154. Welfl, Hanuš, 282. Weliká ochoze, les, 530. Welikdwes, 542, Weliké Hákno, les, 530. Weliż, 268. z Wepic. Franěk, 560, 561. Wesec, 522, 563, 571. Wesec Dolejší, 560. Weselt, wiz: z Nemÿcewsi, Weselice, 555 — 557. z Weselice, Markwart, 267 b. Weselickÿ, Jindfich, 272. Mladota, 272. Weselék, z Hole, 274, Wétro&ice, 5483. Wétrow, 568. Wé&ntk, 314. Wiedeň (Wideň, Widenští), 270, 271,269 b, 288.289, 328, 377. Widhostice, wiz: Kumpanec, Widim, 594. Wikletice, 543. Wilćm, kniże saské, 270. Wilémow, 308. z Wilhartic, Petr, 214. Wilštein, 512. Winterberk (Wimberk, Witerberk), 28, 541, wiz: Malowec. p. Winterberskj , 318, 881, 333, 335, 336. Winterberský, Petr, 338. Wirtemberg, wiz: Ulrich. Wisenburk, wiz : Berka. Wita, 270, Witoraz, 321, 348, 359. Wladislaw, král, 5, 6. 9, 11, 13, 14, 16, 107, 119, 120, 125, 126, 128, 132, 145, 158, 159, 195, 202, 203, 211, 218, 219, 560. Wanék, 605 224, 226, 228, 241, 256, 262, 311, 328, 339, 340. 353, 354 — 356, 357. 363, 367, 368,371, 373— 389, 393, 395, 412, 413, 419, 420, 422, 424, 427, 432, 433, 436 — 439, 447, 453, 450, 454, 456, 457, 460, 462, 465, 466, 471, 474, 476, 478, 481, 485, 489, 491, 495, 496, 500, 524, 527. 528, 532, 534,539, 541, 544, 541. —549, 552, 557,558, 561, 564, 565, 570, 572, 575. z Wiladoric, Simon, 267 b. Wlach, wiz: z BYezie, Wlachy, 537. Wiastm, wiz: Trčka. z Wiasimé, páni, 400, z Wlašimě, Karel, z Usowa), 414, 429. Wlasta, 6 Wice, 441. Witek, Wiclaw z Genowa, 542. z Wlčetína, Jan, 274. Wikow, 569. Wikowd, Wiksice, 568, 575. z Wiksic, Jan, 315, 319, 320, 329, 331, 332, 340, 341. Wltawskÿ kraj, 66, 295, 360, 432, 453, wiz: z Hradce. Woděradský, Jiřík z Hrušowa, 562. Wosterský, wiz: z Sulewic. Wodice, wiz : Čeček. Wodińany (Wodńaniti), 284, 290, 329, 332, 541, Wohrabec, 524. Wojief, 325. Wojslaw, 564, z Wojslawic, Herman, 496. Ofka, 532, 533, Wolduchy, 513. Woleśnice, 457, 459, 460, 493, 550, 553, wiz: Albrecht, Jin- dřich, Jiří, Karel, Wolesntk, 541. Wolewce, 568. Wolfgang, probošt Kúnický, +14. z Wolfifowa. Wiclaw, 561. Wolin, 543. Wołow, 457, 459, 460, 553, в Worlowa, Jan, 560. Wosek, 541. 18* 

Strana 606
606 Woëelin, 566. Wrabec, Jan z Říček, 551. Wrabie (Wrabi), wiz: Tluksa, p. Wrabský, 333. Wrané; 527. Wranie (Wrani), 524, Wranow, wiz: z Waldšteina. ' Wrażowice, 571. Wrafislaw (Wratielawiti), 277, 279, 280, 282, 354, 357, 373, 385, 458, 492, 493, wiz: Jot. Wratislaweké kniXetstwi, 269 b. z Wratkowa, Wilém, 576, z Wratu, Wáclaw, 274. Wrbice, 550, 563. Wřesk, les, 555. Wřetenice, 548. z Wrchowišť, Wáclaw (z Žirow- nice), 533. Wršek, Jan z Uhelnice, 274. Wšechowice, wiz: z Bašče. z Wšerub, Jakub, 274. Wielno, 533. Wydřie, wiz: Konias, 429. Wykleky, 570. Wýrawa, 559. z Wysoëan, Jan, 154, Wysoké nad Zwoli, les, 555. z Wysoké, Liška, 274. Wysokow, 564. Wyielirad, 326, wiz: z Raböteina, Wýšek, Wilém 45. Wyza, Jan, 348, Záblaty, 540, 541. z Záhořie, Jan, 274. Zahořín, 519. Zahrádka, 560, 568. z Zahrádky, Mikuláš, 429, Záchlumí, 550. Zaječice, wiz : z Kunßieho, Zdjezsky, Jan, 576, p. Zajiec (Zajie), 438, Regištřík druhý: jmen osobních a místních. Zajiec (Zajic), Jan, z Hasenburka,| Zub, 291. (Hazumburka a Kosti), 155, 156,| Zwiekow (Zwikow), 2977, 334, 336, 160, 190, 349, 860, 377, 389,| 840, 360, wiz: Mnišek, z 436, 488. Jan (z Hasenburka) | Śwamberka, 562. Mikuláš (z Hasenburka a ze Zwieletio, Hefman, 342, Petr, Kosti), 562. Oldřich (z Hasen-| 16, 173. Wilém, 32, 105. burka), 156. Zbynëk (zHasen-| Zivole, 527, 554 — 557, burka), 43, 125, 212. ze Zwole, Bohuš, 429. Zajimaë, wiz: z KunÉtatu, 269 b.| (na Koláteinó), 369. Zókupie (Zśkupi); wiz : z Warten- berka. z Zakłowa, Franc, 267 b, Zalaby, 545. Záluží, 560. Zámile, 561, 562, z Zarčína, Nikl, 267 b. Zóruba, Wiclaw z Hustifan, 496, Zaruski, Jan, z Ojnic, 429. Zásada, 543. Zásmuky, 562. ze Zásmuk, Wáclaw (na Lepějo- wicich), 562, Zástřely, wiz: Lechwicky. ze Zástřizl, Jaroš (z Morkowic), 414, 429, Protiwec, (z Čejkowic), 429. Zbiroh, 10, 526, wiz: ze Štern- Hynek VA Zabonosy, B73. Zamberk, 550, Žampach, wiz : Hložek. z Žampachu, Matěj, 536. Žatec, 162, 406, 494. Žatecký kraj, 393, 406, 494, Žďár, 512. Žďár Nižší, 550. Žďár Wyšší, 550. Žďár, les, 555. Zdáry, 858. z Žeberka, Bohuslaw (z Plané), 156. z Žehrowic, Jan, 274. berka. Žehunský rybník, 571. Zboží, 549. z Žehušie (Zehußicky), Wäclaw, Zbožnow, 534. (z Nestajowa), 538, 539, 546. Zbraslaw, 524, wiz: Jan, Železné Hory, wiz: Hory Železné. p. Zdeněk, 348, wiz : z Šternberka, p. Zdeslaw, 316, 317, 412, wiz: z Mečkowa, z Šternberka, Zderaz, 529. z Zechowa, Mikuláš, 377. Zelená hora, 350. Zelený, 357. ze Zhorce, Heřman, 274. Zhoř Mešná, 569. Zhoř Wysoká, 569. Zlitohrady, 561, Zmreltk, Wáclaw, 2*0, Znojmo (Znojemští), 269 b, 273 b., 289, 290, 307, 319, 414, 429. Ztratow, 549, Zelenky, 547. Želenský, Jiřík (z Sebuzína), 547. z Želetawy, Wáclaw, 240. Židé, 456, 478 — 480. z Žimutic, Jan, 290. в Zirotina, Jan, 274, 414, 429. Jaroslaw (Plichta), 173. Žirownice, 532, 533. z Zirownice, Diwis (Kamaret), 532, Jan, 532, Prokop, 532. Pur- kart, 274. Zbyněk, 532. Zitawa, 276, 277, 286, 302, Ziwanice, 538, 546. Žiželice, 571. Žleby, 857, wiz: Špetle. ze Zlunic Smil, 214.