118 Desky zemské byly, a právo šlo, opět jest toho právem před se nevzal, než kněz Victorin JMt. ráčil jest psáti, žádajíc abychom toho nesúdili, a že se to JMti týče, než že JMt časem svým ráčí o to před právem našim státi. My majíce před sebú JMti psaní a žádost JMti i také, aby JMt nemniel, že by se to JMti k nějakej nevuoli stalo, neboli jaké ukrácenie, také majíce při tom před sebú potřebu Bietovského, odtah tej věci učinili jsme do suchých dní, aby Jan Fulstein stál s listem svým, a knieže JMt, poněvadž se JMti zdá, že by se JMti to týkalo, aby státi ráčil, aneb s mocí k tomu seslati, a pakliž by JMt toho neučinil k tomu času, že bychom my již podle rozkázánie krále JMti mezi Janem Fulsteinem a Bietovským rozsudek a konec tej věci učiniti chtěli podle toho, jakž ta věc prvé od nás povědiena i napsána byla a ta věc načiemž postavena. To kniežeti JMti znáti jsme dali. A když opět přišly i ty suché dny po sv. Duše (6.—9. června 1487), na kteréž jim k konci tej věci čas jmenován byl, Jan Fulstein jest nestál, ani knieže JMt ani kto s mocí od JMti, než psal jest nám knieže JMt, že by se (fol. 6a.) ta věc JMti cti dotýkala, ukazujíc sobě JMt s Bietovským miesto na dvoře pana maršálkově, kdež o čest súditi příslušie, žádajíc JMt abychom toho nesúdili. My neberúce před se suduov o čest, ani takových, kteříž by nám nepříslušeli, znajíce, že list ten jest toliko na Bietovské zbožie, zapsali jsme to a zapisujem v knihy zemské podle toho Janova Fulsteina k právu nestávání, aby ten list Bietovskému ani jeho erbuom k žádnej škodě moci neměl nynie i na věky. Act. a. [MCCCC] LXXXVIII fer. VI. quatuor temporum ante fest. ste Trinitatis (28.—31. květ.). 13. Kytlice. A. d. [MCCCC] LXXXVIII. v pátek v suché dny před sv. Trojici (30. květ.), za Jindřicha Donata z Veliké Polomě, na Nové Cerekvi ko- morníka a Jana Stoše mladšieho z Chunic, na Petříkovách, sudieho a Jana Reničky písaře, vystúpili Jan Kočka z Rynnoltovic, Hanuš Laryš z Na- česlavic, Petřik ze Pněva, Jaroš z Rovných, Jindřich Laryš z Načeslavic, Jurga z Slimakovic, jakožto rukojmie za dluhy nebožtieka Mikuláše Trnav- kovy za některé sto zl., a nemohúc žádného mieti, kto by je z takových dluhuov vyvadil, tu věc vznášeli a často přivodili před urozeného pána, pana Jana Bělíka z Kornic, hajtmana královy Mti v Horní Slezii, a v tom s radú a povoleniem JMti prodali jsú (fol. 6b) ves Kytlice v kraji Hlubčickým ležiecí se všemi malými i velikými tej vsi příslušenstviemi s rybníky, rybničíšči, s řekami, potoky, s toky vodními, s mlýny, mlýnišči, s lesy, s horami, háji, chrastinami, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, a ovšem se všemi duochody, platy, poplatky, dávkami, poctami, činžemi, robo- tami, kterýmiž koli ta a tej vsi příslušenstvie jmény jmenovati by sě mohla, a i s tiem dielem role, kterýž Hlubčičští měščané nebozčíkovi Trnav- kovi prodali, tak, jakž ten diel role dostatečně jest obmezen a okopán, slovutnému panoši Jiříkovi Šípovi z Branice a na Branticiech, jeho erbuom