Strana 84
POZNÁMKY
Hradecký rukopis je nejznámější sborník staročeských veršovaných
skladeb. Dnes se chová v Lobkovické knihovně (č. 334), která je uložena
v universitní knihovně v Praze.
Jméno má rukopis podle Hradce Králové, kde jej objevil Dobrovský.
Původně byl chován v Klementinské knihovně, po zrušení jesuitského
řádu jej získal historik Leopold Scherschnik, od něho se dostal hradec-
kému biskupovi Kaisrovi, který jej odkázal kapitulnímu děkanovi
Klierovi, a od Kliera jej dostal Dobrovský; po smrti Dobrovského se
dostal rukopis do Lobkovické knihovny. (Historii rukopisu a dějiny jeho
osudu vylíčil Jos. Volf v článku Tak zvaný Hradecký rukopis, Čas. čsl.
knihovníků V, 1926.)
Rukopis není datován a jeho stáří není uspokojivě dosud určeno; nej-
spíše je z osmdesátých až devadesátých let 14. stol. Je to pergamenový
svazek o 145 listech formátu 11,3 x8,5 cm. Druhý list je ztracen, rovněž
desek již rukopis nemá. List 123b—124b (obsahující báseň o sv. Janu
apoštolu) byl zapsán později než ostatní básně. Text rukopisu je psán
v jednom sloupci, dělení na verše není provedeno. Nadpisy jsou červené,
iniciály červené nebo modré. V rukopise je dosti oprav, některé z nich jsou
značně mladší než doba vzniku rukopisu.
Rukopis obsahuje jedenáct skladeb. Jsou to: legenda o sv. Prokopu
(list 1a-29a), Pláč Marie Magdaleny (29a-51b), Pláč svaté Mařie (51b-61b),
Devatero radostí svaté Mařie (61b-74b), Umučení Páně (75a-94a), Desa-
tero kázanie božie (94a-120b), Zdrávas Maria (120b-123a), sv. Jan apoštol
(123b-124b), satiry o řemeslnících a bajka o lišce a džbánu (125a-138b) a
skladba o bohatci (138b-146b).
První zprávu o rukopisu podal J. Dobrovský v Abhandlungen der
k. böhm. Gesell. d. Wissensch. Band I, 1791, str. 331-332 (Geschichte
der böhmischen Sprache) a tuto zprávu s malou změnou přetiskl v Ge-
schichte der böhmischen Sprache und Literatur 1792, str. 91-92 (v novém
vydání B. Jedličky, Praha 1936, str. 105n.); v Geschichte der böhm.
Sprache und älteren Literatur 1818 psal o něm na str. 124-126 (v Jedlič-
kově vydání str. 260n.). Dobrovský pomýšlel i na vydání rukopisu, ale
neuskutečnil je.
Jako první báseň z rukopisu vyšla tiskem bajka O lišce a džbánu 1795
v Puchmajerově Sebrání básní a zpěvů I, 147. Satiry o řemeslnících
spolu s bajkou vyšly po prvé r. 1805 v Tomsově spise Úber die Ver-
änderungen der čechischen Sprache (str. 67-84). Všechny básně rukopisu
vyšly péčí V. Hanky v letech 1817—18, Hanka však neotiskl rukopis jako
84
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93