163 na víru nesáhli z jich neřádných příčin. Ale když by věrní na zboží těch mocí a upro- střed zlých pohanuov nebyli, tehdy by apo- štolé těch naučení nedávali věrným lidem, nebo moci světské s mečem neustavili by nad nimi. Poněvadž onen lid Starého Zákona po- stavil jest Buoh svobodný bez pána, sám chtě nad nimi kralovati, by jím sami byli nepohrzeli, ovšem více ten lid, ješto jej vy- svobodil krví svú a ostává sám králem v do- mu Jakobovu na věky — jakož sám die, že jest král pravdy [Jan 18,37] — ten slyšie řeči jeho, a ktož poslúchá toho krále, neto- liko zde zřízeně živ bude, ale i život míti bude. A z těchto řečí mohlo by rozumíno býti, že apoštol svú řečí neuvodí moci s me- čem pod zákon Kristuov, pánem ji ustavuje nad věrnými lidmi, ale z potřebných příčin napomíná je k poslušenství těch mocí pohan- ských, na jichž panství svá bydla měli jsú zde i onde, po zemích a po královstvích. Ale o těch rozumích, kteříž se nynie držie od mnohých o mocech, ješto pod věrú Kri- stovú jsú, četl jsem písmo přeložené mistra Jakuba z knih Wyklefových, ješto jsú „O na- dání kněžském“.16) Tu na počátku dělí trój 16) Myslí se M. Jakoubka ze Stříbra překlad Vikle- fova „Dialogu“, který se zachoval v rukopise a byl nedávno vydán M. Svobodou (M. Jakoubka Překlad Viklefova Dialogu, nákl. Č. Akad., 1909). Místo, jehož se dále Chelčický dotýká, zní v tomto překladě: *