„Tkadleček“ není skladba zcela původní; je jisto, že základní myšlenku i četné jednotlivosti převzal český spi- sovatel z německé skladby Jana z Žatcel), městského písaře v Žatci a nakonec protonotáře kanceláře Nového města pražského; proti Tkadlečkovi je však skladba Jana z Žatce, „Ackermann aus Böhmen“, mnohem kratší, přesto však se pokládá za nejskvělejší slovesný výtvor německého hu- manismu. „Ackermann“ vznikl r. 1400, Tkadleček brzo po r. 1407. Autor českého skládání, Ludvík Tkadleček, byl asi nižší šlechtic ve službě dvorské v Králové Hradci2), kdež dlela i jeho milenka Adlička, které dává Neštěstí příjmí Pernikářka, ne proto, že by byla pernikářkou, ale že každé slovo, dříve než je z úst vypustila, „dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela“, jako činí pernikářky se svým těstem. I Adlička, milenka Tkadleč- kova, byla ve dvorské službě v Králové Hradci, a to topič- kou (pecopaličkou) a pocházela asi také z nižší šlechty3). V „Tkadlečkovi“ se jeví plně krása, ohebnost a pružnost českého jazyka ze začátku XV. století i jeho bohatství slov. Proto srovnání poměrně hodně krátké skladby německé se skladbou českou vyznívá daleko ve prospěch našeho Tkad- lečka. Ale ani obsahově není závislost Tkadlečka na Ackermannovi otrocká; čím dále pokračuje, tím více se odpoutává od své předlohy a je samostatnější. Na formální přednosti památné této české skladby se poukazuje zejména 1) O něm naposledy srovnej stat F. M. Bartoše v závěru (str. 73—77) překladu „Ackermanna“ do češtiny od Pavla Eisnera. Bartoš má vynikající zásluhu o rozřešení záhady, obestírající do nedávna osobnost autora „Ackermanna“. 2) Jinou domněnku o skladateli Tkadlečka pronesla G. Heiden- reichová ve studii, již uvádíme dále. 3) Podrobnější zprávy najde čtenář v Úvodě k vydání v České akademii výše uvedenému, jež jest určeno jen odborníkům, a u Ja- kubce, Dějiny literatury české, 2. vyd. I. (1929) str. 291/2 a 295/6. 6