II seřaděním složek pořádek rukopisu jest porušen, jak bedlivý čtenář z číslování listů na okraji učiněného shledá; porušení toto stalo se již ve století XV, čemuž obsah rukopisu rukou téhož století na přední desce naznačený svědčí. Několik listů uprostřed pořezáno jest na spodním kraji, posledního pak listu 63 uříznuta jest pravá polovice, na níž bezpochyby stával explicit. Kdy urbář ten sepsán byl, není výslovně udáno; písmo ukazuje na první pohled k druhé polovici 14. století: ale dle některých pokynutí dá se rok sepsání našeho urbáře s velkou pravděpodobností vytknouti. V tomto urbáři Rosenberském jsou na konci zapsána též zboží proboštství Všech svatých na hradě Pražském. Proboštem u Všech svatých byl Petr z Rosenberka asi od r. 1358—1384; roku posledně jmenovaného byl již mrtev. Proto možno si domýšleti, že jen za živobytí p. Petra sepsání našeho urbáře se stalo, když zboží tohoto proboštství v držení člena rodu Rosenberského bylo. I musí se za to míti, že r. 1384 byl urbář náš již shotoven. — Na listu 45 jest připsána sazba mýta v Bukovsku jinou rukou; sazba ta vydána byla r. 1382. Kdyby byla v čas spisování našeho urbáře již vydána bývala, byl by ji bezpochyby vepsal sem písař původní. — Na listu třetím jest mezi zbožím rosenberským poznamenána ves Larenpecher čili Mlýnec. Ves ta darována byla 25. ledna 1380 klášteru ve Vyšším Brodu (Pangerl, Urkundenbuch zu Hohenfurt. 179—185), i jest pravdě podobno, že by byl písař nepřijal do seznamu zboží rosenberského ves, která k němu více nenáležela. Dle toho nebyl urbář náš sepsán po počátku roku 1380. K určení doby sepsání jeho se strany druhé slouží nám letopočty, které se na některých místech připomínají a buď měření lesů, nebo koupí anebo snížení a zvýšení některých dávek se týkají. Jsou to zprávy z let šedesátých a sedm- desátých věku 14tého, z nichž nejpozdější sahají do r. 1378 a 1379. Rokem 1379 určena jest tedy druhá hranice doby, kdy rukopis náš byl sepsán. Z toho všeho jde, že složení urbáře pana Oldřicha z Rosenberka položiti dlužno buď na konec roku 1379 nebo na po- čátek roku 1380. Poohledneme-li se po urbářích českých, můžeme dle obsahu rozeznati při nich hlavně dva druhy: a) urbáře, do nichž se zapisovalo celé nemovité jmění držitelů velikých statků, tedy zboží, na němž sami hospodařili, lesy, řeky, rybníky, rozličná práva, u př. clo, mýto, převozy, hospody, práva patronátní atd. a lidé poddaní s povinnostmi a někdy i právy jejich; b) urbáře, kde se hledělo více jen k poddaným a povinnostem jejich jak co do placení úroků, tak co do dávek v přírodninách a služeb osobních. Poněvadž někde hlavními příjmy panstva bývaly dávky a povinnosti poddaných, nazývány zvláště v pozdější době seznamy takovýchto povinností urbáři. Ale dlužno tu připomenouti, že mezi oběma druhy urbářů co do obsahu jejich na- skytují se všelijaké odstíny, vzniklé nejvíce z účelu, který byl při sdělání urbáře rozhodujícím. Totéž platí o spůsobech zápisů urbárních, jichž při všech odchylkách a rozmanitostech při obou právě vytknutých třídách urbářů také můžeme rozeznávati dva druhy: kde více zboží a práva požitková a zvláště povinnosti poddaných povšechně se vyčítají aneb kde vyčtení usedlých děje se dle jmen a kde při každém jednotlivě udány jsou jeho povinnosti.