POZNÁMKY K TEXTU. Za základ k uveřejněnému textu bylo použito rukopisu NUK XVII D 5, který byl na několika místech doplněn a opraven podle varianty, která se zachovala v opise z archivu ochranovského, jejž si pořídil Heřman Tardy pod názvem Staročeský archiv evangelický, kde zaujímá str. 213—255. Byl vydavatelce přístupen v depositu knihovny musea Husova domu v Praze. Str. 11 v názvu od slova: papežencům pak ... doplněno z uved. varianty Cocleus, Jo: — Cochleus, Johann, humanista, theolog a spisovatel německý, vl. jm. Dobeneck, † 1552 ve Wroclawi, odpůrce husitů ve spise Historiae Hussitarum libri XII, 1549. Citát v předloze latinsky. Str. 17 k Hoře — ke Kutné Hoře. Podle Palackého Děj. III, 1. str. 355 zmocnil se jí Zikmund již 21. XII. 1421. Potom po třetí — v rkp. datováno 1424, ve skutečnosti 9. VIII. 1427 biskup nisský — Neisse v prus. Slezsku arcibiskup trierský — Trier, počešť. Trevír na řece Mosele markrabinka saská — jménem Kateřina. Časový sled přeházen: bitva u Ústí byla 16. VI., rkp. NUK má 16. VII. 1426, u Tachova 1427. Palacký 1. c. III. 2, str. 38, pozn. 49 udává počet křižáků u Ústí nejvýš 100.000. Ve vylíčení kruciát bylo použito uvedené varianty, rkp. NUK má toto místo přeházeno, leč i zde použitou versi nutno čísti kriticky. Str. 18 Julián legát ztratil plášť zlatohlavový — podle jiných též bullu, kardinálský klobouk a zlatý krucifix, jež byly pak chovány v Domažlicích na památku. (Palacký l. c. III, 2, 152.) Poslední vojsko téhož léta po osmé — varianta a amplifikace před- chozí, zde jako sedmé označ. kruciáty, s vítězstvím husitů u Domažlic 14. VII. 1431. V rkp. mylná datace 8. VI. Počet křižáků dle obou rkp. je 700.000, číslo je patrně přehnáno. Podle Palackého III, 2, str. 147, pozn. 209 bylo jich nejvýš 200.000. Erby polenské — vytahuje se patrně na pomoc fojta lužického a míšeňského, Hanse von Polentzk erby lamberské — nejspíše pomoc p. z Lamberka, šlecht. rodu původu korutansko-krajinského lid growerský — Grower, Grovia, Kröv v rýnské provincii někdy pruské falckrabě widometský — patrně de Vaudemont, jehož tehdejší pán, Antonín, zápasil s druhým synovcem vévody lotrinského, s René z Anjou, o dědictví Str. 20 do Hba — do Chebu Galienus kněz — nikde jinde v pramenech mezi táborským posel- stvem neuváděný. Snad by ho bylo lze ztotožniti s Ondřejem Galkem z Dobszyna, s nímž se setkáváme, ovšem až za dvacet let, r. 1451 při návštěvě Silviově v Táboře (R. Urbánek, České dějiny III, 1, 60, III, 2, 530). 44