„panské jednotě“. Stihne ji však osud toho, jenž zradil Mistra Jana Husa, jidášského Pálče. Zahynul bídně v zapomenutí v emigraci. Je tu ale podstatný rozdíl mezi situací naší a našich hu- sitských předbojovníků: náš lid již nenechá dojíti ani k Lipa- nům, ani k Bílé Hoře, ani k Mnichovu. Dovede se zrádci zúčto- vati, jak dokázal v únoru 1948. Krom toho nejsme již osamo- ceni, jako byli radikálové husitští a jako byl osamocen náš národ za prospěchářského zúčtování vedoucích činitelů po vál- ce třicetileté i v tragedii Mnichova, když byla vinou vlády předmnichovské buržoasní republiky odmítnuta přátelská po- moc Sovětů. Dnes je s námi Sovětský svaz spolu se světovou frontou míru. To vše je nutno si uvědomit, než se vžijeme do oné hrdin- ské kapitoly boje husitů s Římem, kterou zde uveřejňujeme. Dochází tu ke konfrontaci dvou světů, světa našich husitských předků se světem římským, představitelem tehdejší světové reakce, theologické plochosti a mělkosti, církevnického autori- tářství a podceňování Písma, zakrývaného sofistikou a mravní indiferentnosti, ano názorové laxnosti v otázce veřejné mrav- nosti. Program husitský, vtělený do kompaktát, znamenal ve svobodě hlásání slova Božího svobodu náboženského přesvěd- čení a myšlení, v požadavku kalicha symbol rovnosti všech, kněží i laiků, v dalším bodu, aby kněží neměli světského panování, je obsaženo potírání hromadění bohatství kleru a všeho, co s tím souvisí, vykořisťování a poklesu mravního, kotvícího v přepychovém, bezpracném životě. Konečně v po- sledním článku kompaktát je obsažen známý husitský požada- vek tvrdé, neústupné mravnosti. Poražený Řím a křižáci po- dávají, zdrceni naprostými válečnými neúspěchy svých vojsk, ruku k smíru, jen aby získali čas a ve vhodném okamžiku slib věrolomně zrušili. Anna Císařová-Kolářová 9