200000 POZNÁMKY Husitské skladby budyšínského rukopisu nebylo možno vydat z ruko- pisu přímo, protože rukopis je dnes nedostupný. Je to pergamenový kodex oktávového formátu, chovaný v Gersdorfské knihovně v Budy- šíně (mezi oktávovými rukopisy č. 4). První zprávu o něm podal v ČČM 14, 1840, 409n. ruský slavista Izmail Srezněvskij a otiskl ně- kolik drobných ukázek. Jen stručně se o tomto rukopise zmiňuje V. Flajšhans (Bohemika Gersdorfské knihovny v Budyšíně, ČČM 83, 1909, 135). Zevrubný popis rukopisu nemáme. Z opisů víme, že byl dopsán 21. září 1448 a že písaři bylo zaplaceno 18 kop grošů. Jde tedy o opis, který vznikl osmadvacet let po napsání skladeb. Skladby podle výslovné datace vznikly v červnu až září roku 1420.— Jako celek tento budyšínský rukopis dosud vydán nebyl. Nejobšírnější ukázky z něho otiskl Zdeněk Nejedlý v Dějinách husitského zpěvu (Praha 1913; po- různu podle rejstříku, viz heslo Hádání Prahy s Kutnou Horou) a Arnošt Kraus v 1. svazku díla Husitství v literatuře, zejména německé (Praha 1917, str. 32n). Oba vydavatelé užili opisu prof. Urbánka. Vydání toto je pořízeno ze dvou opisů budyšínského rukopisu, na sobě nezávislých. Jeden opis je chován v knihovně Národního musea v Praze (sign. IIID5, označuji jej M). Byl dokončen v lednu roku 1842; za textem je připsáno rukou Václava Hanky: Věrně přepsáno z rukopisu Gerstorffské biblioteky v Budišíně. V Praze v lednu 1842. Je to opis pečlivě provedený. Nadpisy skladeb a kapitol jsou psány červeně, což, zdá se, je v souhlase s rukopisem. Červeně jsou také psány marginalie (o nich viz v úvodu k vysvětlivkám). Druhý opis je majetek profesora dr. Rudolfa Urbánka (označuji jej U). Tento opis byl podle sdělení prof. Urbánka pořízen asi roku 1910. Je psán jednak rukou historika V. Lívy, jednak rukou prof. Urbánka samého. Je pečlivě kolacionován s rukopisem, jak o tom svědčí dodatečné opravy (všechny rukou profe- sora Urbánka) v obojím rukopise. Proto mu ve vydání dávám zásadně přednost před opisem musejním. Prof. Urbánek měl být původně vy- davatelem této důležité památky, když ale s jeho účasti na vydání sešlo, dal svůj opis k disposici redakci Památek staré literatury české. Náleží mu za to jistě vřelý dík. Při vydávání Husitských skladeb budyšínského rukopisu se bylo třeba vyrovnat s dvěma důležitými otázkami. Především nutno konstatovat, že stranou tohoto vydání stojí otázka, kdo je autorem otištěných skladeb. V polemické literatuře o tomto předmětu vítězí zatím mínění, že auto- rem všech skladeb je Vavřinec z Březové. Nechávám tuto otázku bez řešení i bez komentáře. Úkolem edice je dát novému bádání materiál, 182