z 233 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
Edice
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
Přílohy
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
Poznámky
182
183
184
185
186
187
188
189
190
Vysvětlivky
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
Slovníček
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
Obsah
233
Název:
Husitské skladby budyšínského rukopisu
Autor:
Daňhelka, Jiří
Rok vydání:
1952
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
233
Počet stran předmluvy plus obsahu:
233
Obsah:
  • 1: Titul
  • 5: Úvod
  • 23: Edice
  • 167: Přílohy
  • 182: Poznámky
  • 191: Vysvětlivky
  • 218: Slovníček
  • 233: Obsah
Strana 9
chudina využila každé příležitosti nejen k setřesení nadvlády patricijské, nýbrž i k vymanění z područí měsťanstva. Praha, obrovská obchodní metropole (počítalo se, že předhusitská Praha měla na 30.000 obyvatel), shromáždila ve svých zdech množství chudiny, tovaryšů, nádeníků, čeledě, pacholků, kteří byli od počátku 15. století neustále stlačováni stoupáním cen a snižo- váním mezd. V řadách pražské chudiny už dlouho doutnaly jiskry revolučního výbuchu, jež vyšlehovaly občas na povrch (na př. při odpustkových bouřích r. 1412, po zprávě o Husově smrti v r. 1415). A měšťané, kteří dobře pozorovali růst revoluční vlny v řadách chudiny, hleděli jí využít k postrašení patriciů, ne však k přímému revolučnímu boji. Proto se postavili v čer- venci r. 1419 proti Želivskému a jeho stoupencům, když byla lidem vybita novoměstská radnice a konšelé povražděni, proto se biřici, zjednaní patriciátem, dohodli s měšťany a společně postu- povali proti novým bouřím chudiny, vzníceným po zprávě o smrti Václava IV. (srpen 1419), proto měštané pražští pozoro- vali s nevolí srocování lidu v pražských ulicích po obrovské pouti na Křížkách (30. září 1419), a proto dokonce pražští měš- tané vstoupili v kontrarevoluční spolek s pány a pražským arcibiskupem a zamezili soustředění všeho českého revolučního lidu v Praze v listopadu 1419. V té době pražští měšťané stále doufali, že dosáhnou splnění svých požadavků suchou cestou, bez boje, vzájemnými ústupky a kompromisy. Požadovali odstranění bohaté církve z města, uplatnění v městské vládě a podíl na vládě zemské. Domnívali se, že české panstvo a následník trůnu, uherský král Zikmund, na tyto požadavky, případně zmírněné, přistoupí. Proto nechali v podzimních měsících revoluční houfy venkovského i městského lidu na pospas feudálním katanům, kteří se domnívali, že už uhodila hodina soustředěného útoku proti revoluci. Na všech stranách Čech se vydávaly na cestu panské žoldnéřské oddíly, jež se pokoušely o vyhlazení hloučků revolucionářů a zvláště německý patriciát v Kutné Hoře se smutně proslavil nelítostným vražděním stoupenců Husových, jež kupoval a metal do kutno- horských šachet: