a vytrvali po boku těchto horlitelů za práva pracujícího člověka, třebaže inkvisitoři a biřici podpalovali hranice, na nichž umírali nejlepší synové českého lidu. Celá česká země odpověděla na zoufalé pokusy vládnoucí třídy o udržení práva na vykořisťování. Poutě na hory a pět měst se staly prvním útočištěm těch, kteří nebyli ochotni už déle pohlížet na zběsilé útoky feudálů proti prostému lidu. Na jaře 1419 byla hora Tábor (u Bechyně), vrch Beránek (u M. Vožice), vrch Oreb (u Hradce Králové) a jiná návrší v různých českých krajích cílem poutníků z širého okolí. Kazatelé, procházející českými vesni- cemi, zdůrazňovali potřebu spojit se do společného houfu na obranu Kristovy církve před církví současnou. Do vznícených kázání se trousily stále častěji výzvy k ozbrojenému zákroku proti všem, kdo vyssávají lid. Není daleko chvíle, kdy Kristus sestoupí na zemi a položí základy k své tisícileté říši, v níž bude kvést spravedlnost a panovati rovnost všech se všemi. Tyto chilias- tické výzvy plně odpovídaly třídním požadavkům utiskovaného venkovského lidu a městské chudiny. Venkovský lid a městská chudina se stavěli stále rozhodněji po bok lidovým kazatelům a na horách se slévali v stále větší a větší zástupy. Na horách si také uvědomovali nejen svou společnou bídu, nýbrž i sílu. Kněží - kazatelé jim dodávali na kázáních sebevědomí a ukazovali oprávněnost boje. S poutí na hory sešel se nakonec na podzim roku 1419 už obrovský zástup bojovníků, kteří byli odhodláni vybojovat si právo na lepší život se zbraní v ruce. Podobně i volání kazatelů, aby se soustředili všichni praví křestané do pěti měst, nemělo sloužit k ničemu jinému než k sjednocení venkovského lidu s lidem městským. Ve všech těchto „pěti městech“ (v Plzni, Lounech, Klatovech, Slaném a Žatci) už od počátku 15. století probíhaly prudké boje, v nichž si nakonec drobné měšťanstvo, podporované chudinou, vybojo- valo na patriciátu a vysoké církevní hierarchii městskou vládu. Měšťanstvo těchto venkovských měst zaujalo mnohem radi- kálnější stanovisko než měšťanstvo pražské, jež sice rovněž bylo nespokojeno s německým patriciátem, usazeným na radnici, a s lichvářskou vysokou církevní hierarchií, avšak obávalo se revo- lučního vystoupení, protože se bálo velmi početné pražské měst- ské chudiny. Cechovní mistři se právem dohadovali, že by 8