Strana 1
ŽIVA DILA MINULOSTI HUS A JERONYM V KOSTNICI

Strana 2

Strana 3
A KRASNÁ ) LICeRACURA (

Strana 4

Strana 5
HUS A JERONYM V KOSTNICI STATNI NAKLADATELSTVI KRASNE LITERATURY, HUDBY A UMENI PRAHA 1953

Strana 6
Výbor uspořádala, texty k vydání připravila, poznámkami a slovníčkem opatřila Dr Milada Nedvědová. Úvod napsal doc. Dr František Graus. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Sklenář.

Strana 7
Ve 14. století prodělávala celá feudální společnost hlubokou a vleklou krisi. Feudálové naráželi stále častěji a častěji na odpor lidu, ať se již pokoušeli vládnout starým způsobem dále, nebo ať si vymýšleli nové dávky a povinnosti chudiny. Po celé Evropě se šířila mocná vlna lidových povstání, hnutí městské i venkovské chudiny. Proti pánům táhly do boje houfce poddaných, proti boháčům ve městech se stavěli tovaryši a nádeníci. Hlavní nenávist všeho lidu se však obracela proti církvi, proti vysoké hierarchii. A nebylo věru divu. Vždyť kněží, kteří dovedli tak dojemně kázat o chudobě a po- koře, dokazovali svým každodenním životem opak všech ctností, které hlásali na kazatelnách. Nebylo větší nádhery než u slavnost- ních procesí vysokých církevních hodnostářů, nebylo přepychovějšího dvora než papežské kurie v Avignonu — a nebylo zločinu, kterého by se nebylo dopustilo duchovenstvo. Jak neměl lid srovnávat svou vlastní bídu s rozmařilým životem prelátů, jejich slova s jejich skutky? To však nebylo vše: církev byla co nejúže spjata s celým feudál- ním vykořistováním. Poddaným hlásala pokoru vůči králi a feudálům; ale sama je vydatně podporovala při vykořisťování lidu. Nebylo človíčka v celé Evropě, která se hlásila k papežské oboedienci, aby od něho nedovedli obratní kněží vydřít poplatky, desátky, pokuty za různé církevní přestupky. A nebylo ani pohybu kněžských rukou, který by byl zdarma: platit musel každý křesťan od křtu až po pohřeb, za každou „svátost“, za každou zpověď. Všude byla pří- tomna církev se svým systémem poplatků a dávek a není proto vůbec divu, že se také všude zvedal mohutný lidový odpor proti církvi. Každý útok proti feudálům se stával stále výrazněji i útokem proti církvi a především útokem na církev a na způsob kněžského života.

Strana 8
Zlořády současné církve se staly všem zjevné r. 1378, kdy došlo k dvojí volbě papeže: v Římě byl zvolen Urban VI. a v Avignonu Kliment VII. A když r. 1409 byl dokonce v Pise zvolen třetí papež, měla církev, vskutku jako „nějaká obluda“, hlavy tři. A toto schisma papežské pocítil všechen lid. Nejen že na kazatelnách slyšel proklínat vzdoropapeže, „náměstka Antikristova“, ale především tím, že se papežové snažili ze všech sil, aby si nahradili úbytek počtu svých „oveček“ vydatnějším jejich „ostřiháváním“. Všechny finanční praktiky papežské kurie byly zdokonaleny až do nejjemněj- ších fines, vše bylo v církvi prodejné od arcibiskupských míst až po farské prebendy. Stále více a více přitahovaly zlořády církve pozor- nost současníků. Čechy byly na konci 14. a na počátku 15. století jednou z nejbo- hatších a nejmocnějších zemí celé současné Evropy. A není proto divu, že u nás probíhala krise feudalismu zvláště ostře, že nabývala zvláště výrazných forem. Také u nás se neustále množily případy otevřeného třídního boje, odboje městské a venkovské chudiny. I naše města a vesnice byly jevištěm neustálých bojů a zápasů. A i u nás směřoval zvláště útok proti nejmocnějšímu, nejbohatšímu a nejvíce nenáviděnému feudálnímu vlastníku — proti církvi. Proti kořist- nictví, bohatství, přepychu a lakotě církve se u nás zvedalo stále mohutnější a mocnější lidové hnutí. Jeho mluvčím v období před vzplanutím revolučního hnutí se stal Mistr Jan Hus. Mistr Jan Hus, představitel lidu, který znal všechny bolesti a trampoty drobného člověka, se však nestal jen mluvčím lidu: stal se i jeho ideologem. Hus se neomezil na to, aby cítil s lidem. Hus ukazoval — pochopitelně názvoslovím současné doby — i lidu cestu vpřed, cestu boje. Hus učil své posluchače v Betlemské kapli, že nejen nemusí poslouchat své pány, nařizují-li jim něco, co odpo- ruje božímu zákonu (a rozhodnutí o tom, zda příkaz odporuje či nikoliv, přenechává každému jednotlivci), ale že nesmí v tomto případě ani svého pána poslouchat. Každý člověk měl mít právo i povinnost rozhodovat se. Neučil lid tak jako dosud kněží jen trpné pasivitě vůči vrchnosti — ale přímo se postavit proti svým pánům. 8

Strana 9
V prvé řadě poukazoval na zlotřilý život kněží, ukazoval na chu- dobu Kristovu líčenou v evangeliích a na přepych kanovníků, jak jej viděl pražský lid dennodenně. Nemilosrdně tepal všechny zlořády a stal se tak miláčkem lidu a současně reakcí nejvíce nenáviděným a osočovaným mužem. Bohatí preláti nelitovali ani námahy ani sil, aby se zbavili nenáviděného kazatele. K otevřené a definitivní roz- tržce došlo, když Hus neváhal a postavil se otevřeně i proti hlásání odpustků, velmi výnosnému obchodu současné církve. Hierarchie doufala, že se zbaví Husa tím, že jej vypudí z Prahy. Ale nejen že se jí nepodařilo takto Husa umlčet: naopak Hus kázal nyní a vedl venkovský lid, nemilosrdně vyssávaný církví a pány. Stále jasněji poznávali preláti, jak nebezpečný soupeř je Mistr Jan, mluvčí lidu. Postupně se pokusili o všechny prostředky, jak nemilého kritika umlčet. Vyrukovali proti němu pomluvami, vší špínou a sáhli dokonce k pokusu o úkladnou vraždu. A když všechny pokusy ztroskotaly, když nebylo možné odvrátit lid od milovaného Mistra, chtěli se ho zbavit mimo Čechy, v Kostnici. Dlouhé trvání papežského schismatu a všeobecný pokles církevní autority nutil posléze i světské feudály, kteří byli do značné míry odkázáni na spolupráci s duchovními, aby se pokusili o obnovení církevní autority. V Kostnici se měl sejít mohutný koncil, složený ze zástupců všeho křesťanstva, který měl zreformovat církev „na hlavě i v údech“, odstranit schisma a současně soudit všechna „ka- cířství“. Přes varování přátel, kteří prohlédli léčku chystanou Husovi, Mistr Jan odjel do Kostnice, neboť soudil, že nemá práva vzdát se jakéhokoliv pokusu o probojování své pravdy. Vyzbrojen bezpečným glejtem německého krále Zikmunda a s příslibem, že mu bude poskytnuto veřejné slyšení, ve kterém bude moci své učení obhájit, odebral se přes Německo do Kostnice. Jakmile měli feudálové Husa ve své moci, neváhali ovšem ani v nejmenším porušit i nejslavnostnější sliby, porušit nejsvětější pří- sahy a Husa prostě uvěznili jako kacíře. Jen vytrvalý boj Husovi umožnil, že se nakonec domohl veřejného slyšení — lépe řečeno frašky veřejné disputace. Se všech stran osočován, okřikován a tupen

Strana 10
bojoval Hus sám s celým koncilem, postavil se představitelům světských i duchovních feudálů. Heroický zápas Husův proti pře- sile — toť vlastní obsah prvních jednání na kostnickém sněmu. Hus dobře cítil, že mluví za svůj lid, a toto vědomí mu dodalo síly, aby vytrval v zápase, aby se nedal zlomit ani žalařováním, ani vyhrůž- kami, nemocí, ba ani sliby. Jako mluvčí lidu bojoval s mocnostmi tohoto světa. A feudálové dobře ocenili význam Husův: ani oni nesoudili Husa jen jako osobu, ale jako representanta českého „kacířství“. A když Hus vytrvale odmítal odvolat své učení, když odmítl zradit, čekal na něj nejpotupnější trest současné společnosti, ob- vyklý trest pro všechny kacíře — hranice. Ani tu Hus nezaváhal a hrdě dobojoval svůj zápas až do konce. Výmluvně svědčí o Husově statečnosti a odhodlanosti v posledních chvílích života jeho poslední listy z žaláře. Uctu k velikosti Husovy osobnosti neodepřeli ani lidé, kteří jinak s Mistrem Janem a jeho učením nesouhlasili. Dojemná pašije věrného Husova průvodce, Petra z Mladoňovic, prostě a velko- lepě líčí poslední okamžiky Husova života. Stejně však jako neumlčeli feudálové živého Husa, neumlčeli ani Husa mrtvého. Neumlčeli ani věrného Husova druha, Jeronyma Pražského, který následoval Mistra Jana do Kostnice a vytrpěl stejný osud jako Hus o rok později. Naopak: Husova smrt na hranici ukázala lidu zcela jasně, že není možné uzavírat s pány kompromisy, že není možné doufat v „reformu církve“, že se tohoto úkolu musí ujmout lid sám. Boží bojovníci se ujali Husova odkazu a uskutečňovali jej. Sym- bolem jim byl Mistr Jan, „kostnický mučedník“, neboť dobře cítil i lid, že v Kostnici nebyl souzen jen Hus, ale všechen český lid. Proti Kostnici pak, ve které viděl symbol všeho nepřátelského, zvedl pak i lid svúj boj jako pokračovatel a dovršitel Husova odkazu. František Graus 10

Strana 11
ČESKÉ LISTY HUSOVY Z KOSTNICE

Strana 12

Strana 13
1. PŘÁTELŮM NA ROZLOUČENOU «Asi začátkem října 14149 Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všěm věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo skrzě mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha, Otce našeho i od Ducha svatého, aby bez po- skvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přítelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo Boží bez kacířstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla jest i bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umínil vám kázati před svú jézdú, než bych odjel k svolání do Konstancie, a z jména vám ohlásiti křivé svě- dectvie i svědky popsány s jich svědectvími. A tiť vám budú ohlášeni proto, aby potupí-li mě neb na smrt odsúdí-li, aby vy, to vědúce, nelekali sě, bych pro které kacířstvie, jež bych držel, byl odsúzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele [a] skrze mě nestatečného poznati. A třetí proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez klejtu, mezi velmi 20 veliké a mezi mnohé nepřátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřítelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání 10 15 13

Strana 14
svolánie zviete. Jichž mnoho [viece] bude, než jest bylo proti našemu milosrdnému Vykupiteli, i biskupóv i mistróv 25 i knížat světckých i zákonníkóv. Ale úfámť svému milostivému, múdrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a statečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, jakož jest sám trpěl a své najmilejší slúhy v též poddal. A nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On Bóh a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on nepotřebný a my potřební. On 35 taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hříchóv a od věčných muk zbavenie a smrt jest naše [vítězstvie]. Jistě věrnému jeho slúze nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie, milé sestry, modlte sě snažně, ať mi 40 ráčí dáti setrvánie a aby mě ráčil ostříci od poskvrněnie. A jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať ji mi ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti; pakli jest k na- šemu lepšiemu, aby mě vám ráčil navrátiti, i tam i zase jeda, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně sě 45 poučili a Antikristových sietí něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazě mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sě veselejí uzříme — a ovšem, když v radosti nebeské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roz- trženie, aby majíce pokoj v cnostech, došli věčného pokoje 55 skrzě Pána našeho Jezu Krista, jenž jest Bóh věčný a člověk pravý, z Panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude 30 50 14

Strana 15
na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc, v radosti budeme přebývati. Amen. Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Václava na odchodu do Kostnice. 60 2. BRATŘÍMA SESTRÁM V ČECHÁCH V Kostnici 16. listopadu 14149 Pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jeho milosti přebývali, v cnostech prospívali a po smrti v radost věčnú vstúpili. Najmilejší! Prosím, aby jsúce živi vedlé Božího zákona, pilni byli svého spasenie, slyšíce slovo Boží v opatrnosti, aby nedali se zklamati poslóm Antikristovým, jenž hříchy lidu lechčie, z hříchu netreskcí, svým starším pochlebují, hříchóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv honosie, moc svú veličie, ale Pána Boha Ježíše v pokořě, v chudobě, v trpědlivosti a v práci následovati nechtie. O nichž proro- koval jest milostivý Spasitel, řka: „Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé.“ A vystříhaje své věrné die: „Varujte se od falešných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčím, a vnitř jsú vlcie hltaví; po ovoci jich poznáte je. Jistě potřebie jest veliké věrným křěsťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die Spasitel, že i vyvolení byli by svedeni, by to mohlo býti. Protož, najmilejší, bděte, aby lest diábel- ská vás nepodtrhla. A tiem buďte pilnější, čím viece Anti- krist sě protiví. Súdný den se blíží, smrt mnohé trútí a sy- nóm Božím nebeské se královstvie blíží. Pro něž své tělo kroťte, smrti sě nebojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem i vólí v Bohu vždycky stójte. 10 15 20 5 15

Strana 16
Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřěšili, 25 a radost věčná, aby po nie túžili; umučený Spasitel, aby s ním pro něho míle trpěli. Neb když jeho umučenie ku paměti přivedete, tehdy míle protivenstvie podstúpíte, lánie, haněnie, bitie i vèzenie, a bude-li vóle jeho, i smrt tělestnú pro jeho svatú pravdu. Viete, najmilejší, že haněním na nás sě Antikrist osopil, a ještě mnohým na vlasě neuškodil, jakožto i mně, ač sě je velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie příkazy. A na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech [miestech], nenalezl sem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, kdyby české žákov- stvo, jenž lanžuje po obrocích a po lakomství, lidí na ces- 40 tách nesvodilo. A úfámť milosrdnému Spasiteli i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě Boží až do smrti. Vězte, žeť sú pro mě nikdiež služby nestavili, ani v Kon- stancí, v níž jest sám papež za mne slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci diáblovy a od hřícha. Psán list v Konstancí na den svatého Otmara, dobrého 50 slúhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky. Amen. Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 30 35 45 16

Strana 17
3. PŘÁTELŮM A STOUPENCŮM V ČECHÁCH V Kostnici 19. ledna 14149 Buoh s vámi rač býti, aby proti zlosti, proti diáblu, proti světu a tělu stojiece setrvali! Najmilejší! Prosím vás já, v žaláři sedící, jímž sě nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vóle, pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vóle. Jistě třěbať mi jest veliké pomoci; avšak viem, že on nepřěpustí na mě nižádného utrpenie ani poku- šenie, jedno pro mé i pro vaše lepšic, abychom jsúce zkúšeni a setrvajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po sobě ostavil, velmiť sú jej nepřietelé v latinu přěložili lžívě, a artikulóv proti mně a toliko kusóv vydávají, že mám dosti psáti, často od- povídaje z žalářě. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným: „Dám 20 vám usta a múdrost, jíž nebudú moci odolati všichni pro- tivníci vaši. Ó najmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie, jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v sobotu, ten den přěd svatým Fabiánem. 10 15 5 25 2 - Hus 17

Strana 18
4. PANU JINDŘICHU ŠKOPKOVI Z DUBÉ «Asi na Gottliebách na jaře 1415e Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a milé- mu pánu mému. Pokoj svůj dejž vám Pán Ježíš Kristus! 10 15 Již tě, pane milý, Pánu Bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí, skutky a žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj. Pro něho, což dobrého móžeš, čiň. Pro něho protivností světských sě nestrachuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu. Onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho zbohatí, posílí a polepší. Onť sám sebe před sluhú zapřieti nemóže. Onť slúhy konečně po sobě vně neostaví, neb jest řekl: „Kdež jsem já, tu bude i slúha mój.“ Onť nižádnému věrnému slúzě odpuštěnie nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubyti. On prvé jest poslúžil slúzě než slúha jemu. On pro slúhu ohavnú smrtí jest umřěl a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhanie, mrskánie, rvánie i plvánie. Ó, kterak biedný slúha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie 20 neb haněnie pro takého pána povážiti. Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré musí potratiti. Zde za- chová biednú, malú, vratkú lidí přiezen, a po smrti upadne ve všech lidí i diáblov i anjelóv nepřiezen. A tak pro ma- ličkú přiezen ztratí věčnú radost i přiezen. 5 25 To po smrti my shledáme, počet z skutkóv který dáme, 18

Strana 19
vážiec málo Boha svého, chrániec velmě těla svého, jež pohřiechu přieliš pasem, slúžiec Bohu jedno hlasem. Radost věčnú chceme mieti, jako kočka ryby jiesti, jichž loviti ráda nechce. Té sě rovná každý lehce, smilný, léní i lakomý, lstivý, lživý i protivný; pyšný leze také po těch. Již jest řeči dosti o těch. Z těch ty počtu nebuď, pane, na tě Bóh Pán ať nesáhne. Pojez sýra s mú pamětí, tlumok s sedlem rač přijeti. Bóh odplata rač tvá býti, dada v ctnostech velmě týti, aby Hus ti pomohl také Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu, amen. 30 35 40 45 5. V Kostnici 9. června 1415 Panu Jindřichovi Škopkovi pošlete list na pergamenu, protože jsem jej na jeho památku vždy v žaláři uchovával. A onu píseň jsem složil, když jsem měl pokdy. Pane Jindřiše, věrný v Bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne naučil, a plň, aby v radost 5 věčnú skóro přišel. Pomni, žeť sem řěkl: „Ufám Bohu, že mi dá větčí pokušenie trpěti.“ Psán list v neděli přěd svatým Vítem, v čakání smrti. 2" 19

Strana 20
6. PRÁTELŮM V ČECHÁCH «V Kostnici 10. června 14153 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati. Amen. Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí i chudí! Prosím vás a napomínám, aby Pána Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli i plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Božieho zákona psal a z řěčí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto 10 ote mne slyšal na kázaní neb súkromě co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal — jenž, úfám Bohu, toho nenie — aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl jest mé lechké obyčeje v mluvení aneb v skutcích, aby sě jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, aby 15 kněží dobrých obyčějóv milovali a velebili a je ctili, a zvláště, jenž pracují v slově Božím. Prosím, aby sě varo- vali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel, že sú v rúšě ovčím a vnitř vlci hltaví. Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě 20 jie zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slú- žili. Prosím mistróv, aby jsúce dobře živi své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomství ani pro světcké zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. 25 20

Strana 21
Prosím všěch spolu, aby pánóm, panu Václavovi z Dubé, odjinud z Leštny, panu Janovi z Chlumu, panu 30 Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajícovi, panu Myškovi i jiným pánóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm Polského královstvie děkovali i jich [pilnosti] vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomocníci pravdy postavili sú se proti všemu sboru častokrát i dovo- 35 diece i odpovídajíce k vysvobození mému, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú praviti, nebť sú byli v sboru, když sem já odpovídal po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně 40 křičal, kterak sem já odpoviedal, co sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za královu Milost, římského a čes- kého krále Pána Boha prosili a za královú svú i za pány, aby milý Pán Bóh s nimi i s vámi přebýval milostí nyní a potom u věčné radosti. Amen. Psal sem list tento vám v žaláři, v ókovách, čakaje na- zajtřie na smrt odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Boží neustupoval a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svědčili, abych sě neodpřisáhl. Kterak se mnú Pán Bóh milostivě činí a se mnú jest 50 v divných pokušeniech, poznáte, až sě u Boha v radosti s jeho pomocí shledáme. O mistru Jeronymovi, mém milém tovařiši, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení, čakaje smrti jako i já, a to pro svú víru, již jest statečně Čechóm ukazoval. A Čechové naj- ukrutnější naši nepřítelé, dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a u vězenie. Prosím, aby za ně Boha prosili. Také prosím vás zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diábel sě rozhněval a proti němu fará- 60 řóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho králevstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť Pánu Bohu, žeť to miesto 45 55 21

Strana 22
65 zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list v noci u pondělí přěd svatým Vítem po dobrém Němci. 7. PANU JINDŘICHU ŠKOPKOVI Z DUBÉ «V Kostnici 13. června 1415 10 Milému panu Jindřichovi Škopkovi. Pán Bóh buď s Tebú, milý pane! Lístek Tvój přišel ke mně v střědu před hodem svatého Víta, jejž sem radostně viděl, ač sem čakal na smrt odsú- 5 zenie, sedě v žaláři v ókovách. Prosím, pane milý, aby tak byl živ, jakož zákon Boží velí, a zachoval to, co si ode mne slyšal, a jest-li co nehodného, aby nechal. Ale úfám svému Spasiteli, žeť sem nic tebe neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti. Mnoho psáti nemohu, ale krátceť to pravi, aby vždy při- kázanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl. A toto pomni: Vždycky v úvaze měj, co jsi i cos byl a co budeš, co mluvíš, kde a o kom, i proč a kdy, též i kterak. 15 Milý pane, pomniž na mě a pozdrav panie své, čeledi i známých; neb již, zdá mi sě, mne za živa neuzříš. Nebť čakám již na smrt odsúzenie. Dán list ve čtvrtek před svatým Vítem. Bóh s vámi, milí Čechové, i se mnú hřiešným, pro jehož 20 svatý zákon trpím. 22

Strana 23
8. PRÁTELUM V ČECHÁCH V Kostnici 24. června 1415 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú milovati, žádost svú, aby v pravdě a v milosti Boží prospievali a do smrti statečně stáli. Najmilejší! Napomínám vás, aby sě nelekali ani sě ustrašiti dali proto, že sú mé knihy k upálení odsúdili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroctvie, jež jest Bóh kázal psáti, spá- lili, avšak sú toho, což jest prorokoval, neušli. Neb po spá- lení kázal jemu Pán Bóh túž řěč, a ještě viece přidav, po- psati, jakož se stalo. On pravil, sedě u vězení, a Baruch svatý psal, jenž byl jeho písař. Toť psáno stojí u Jeremie 36. Také v knihách Machabeorum psáno jest, že sú spálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili. Potom v Novém Zákoně svaté pálili sú s knihami Božieho zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili sú knihy svatého Rěhoře a chtěli sú všěcky spáliti, ale Pán Bóh skrze jednoho jeho žáka Petra obránil jest. Také svatého Jana Zlatoustého sbor kněžský dvój za kacieřě jest potupil, avšak Pán Bóh mi- lostivý jich lež po smrti svatého Jana jest ukázal. Tyto věci majíce před očima nedajte sebe uhroziti, aby, co sem psal, nečtli, aneb aby jim knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest Spasitel milosrdný nám na výstrahu po- věděl (Mat. 24), že před súdným dnem bude také náramné trápenie, že od počátka svéta nebylo, aniž potom bude, tak 25 veliké, že, by to mohlo býti, i vyvolení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce, najmilejší, stójte pevně! Nebť úfám 10 15 20 23

Strana 24
40 50 Bohu, žeť sě vás [škola Antikristova lekne a necháť vás 30 u pokoji. A sbor z Konstancie do Čech nepříde. Nebť mám za to, žeť mnozí prvé z toho sboru zemrú, než na vás kněh dobudú. A z toho sboru rozletíť se po světě jako čápi, a když zima příde, poznajíť, coť sú létě učinili. Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieřě potupili. Nu, 35 odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest buoh zemský, že nemóž hřešiti, že nemóž svatokupčiti, jakož pravie juristy, že papež jest hlava vší cierkve svaté, již velmi dobřě zpravuje, že on jest srdce cierkve svaté, již živí duchovně; že on jest studnice, z niež všecka moc teče a dobrota; že on jest slunce cierkve svaté; že on jest úto- čiště bez nedostatka, k němuž každý křěsťan musí sě utie- kati. Aj, již jest ta hlava sťata, buoh zemský svázán, již jest v hříšiech ohlášen, již jest studnice přěschla, slunce zatmě- 45 no, srdce vytrženo a útočiště z Konstancie uteklo a již zavr- ženo, aby nižádný sě k němu neutiekal. Sbor ho potupil za kacieře, že jest otpus[t]ky a biskupstvie a jiné obroky pro- dával; a ti sú ho odsúdili, z nich[ž] mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan biskup lito- myšlský, jenž jest dvakrát o pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho přěkúpili. Ó, proč sú prvé břěvna z svého oka nevyvrhli? Však jich právo die, jest-li kto, že by kterého dóstojenstvie penězmi dobyl, aby ho byl zbaven. Aj, pro- davač i kupec i litkupník neb přímluvce zevně pohaněni 55 buďte! Svatý Petr pohaněl jest Šimona, že jest chtěl [Ducha svatého za penieze] kúpiti: tito prodavačě sú poha- něli a prokleli, a sami prodavači, kupci a litkupníci sú ostali a také doma prodávají. V Konstancí jest biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie 60 penieze vzal. Též jest i v Čechách, jakož vám jest svědomo. Ó, by Pán Ježíš byl řěkl v sboru: „Ktož z vás jest bez hřiechu svatokupeckého, ten potup Jana papežě!“ Zdá mi 24

Strana 25
sč, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč sú před ním klekali, jeho nohy líbali a najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, že jest kacíř, mordéř a němý hříšník, jakož sú naň 65 ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové v papežstvie volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvětěj- šího otce? Proč sú přěpustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobřě radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami svatokupčili? Proč, dokudž jest neutekl z Konstancie, nižádný jemu nesměl nic řéci než „najsvětější otče“! Ještě báli sú se. Ale když ho ruka světcká popadla z Božieho přěpuštěnie aneb vuole, tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě, jižť sě zlost a ohavnost i hanba Antikristova ozná- 75 mila, a na papeži i jiných v sboru. Již věrné slúhy Božie mohú znamenati z řěči svého Spasitele, co jest mienil řka: „Když uzříte ohavnost na miestě zpustilém, jenž jest proro- koval Daniel, ktož chce, rozuměj.“ Ohavnost veliká jest pýcha, lakomství, svatokupectví; na miestě zpustilém, to s0 jest v dóstojenství, jenž jest pusto od pokory a od jiných ctností, jakož zřějmě vidíme od těch, jenž držie úřad a dóstojenství. Ó, by bylo lzě popsati zlosti, aby věrné slúhy Boží sě jich ostřiehali! Rád bych. Ale úfám Bohu, že dá jiné po mně, 85 statečnějšie, i že sú nynie, jenž lépe oznámie zlost Anti- kristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost. Amen. Psán list na svatého Jana Křtitele v žaláři v uokovách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách pro Boží pravdu 90 jest sťat. 70 25

Strana 26
9. VĚRNÝM ČECHŮM V Kostnici 26. června 14159 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, věrným všěm Čechóm, jenž Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Boží přebý- vali, v ní dokonali a s Bohem na věky přebývali. 5 Věrní a v Bohu milí! 10 20 25 Ještě mi jest to u mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a vší ohavnosti plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl — a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl. Neb v sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Hispáni, Němci a jiní jiných jazykóv, jedné ač by jim co rozuměl biskup Jan Litomyský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú i vyše- hradckú, od nich pošlo jest pohaněnie pravdy Boží i naší země České, již já mám v naději Boží za zemi najlepší víry, 15 znamenaje žádost k slovu Božiemu a k obyčejóm. Ó, byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sborem najsvě- tějším a že nemóž poblúditi! Jistě spatřili by ohavnost přě- velikú; o niež sem slyšal obecně ot Švábóv, že Konstancie neb Kostnice, jich město, za třidceti let nezbude hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě. A řkú viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné věci. A já vám pravi, že když sem stál před tím sborem prvý den, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řěkl sem hlasitě, když sú všickni mlčěli, takto: „Mněl sem, by větčí pocti- vost, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru, než jest. Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: „Kterak mluvíš? Na hradě si pokorněji mluvil.“ A já sem odpověděl řka: „Neb 26

Strana 27
na hradě nižádný proti mně nekřičěl, ale tuto všichni křičie. A poněvadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrní a v Bohu milí křěsťané, nedajte sebe uhroziti jich vynesením, jenž, úfám Bohu, jim neprospěje. Oniť sě rozletí jako motýli a jich ustavenie stane jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, ale nemohliť sú Boží moci ve mně přěmoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšěli páni milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy, váživše sě vší hanby, Čechové, Moravěné i Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb ti sú stáli, jež jest král Sigmund sám pustil v sbor, a slyšěli sú, že když sem řekl: „Žádám naučenie; psal-li sem co zle, chci naučen býti“, tehdy kardinál ná- vyšší řěkl jest: „Poněvadž chceš býti naučen, toť naučenie: máš odvolati, jakož paddesát mistróv svatého Písma nalezlo jest. Aj, krašie naučenie! Tak by svatá Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, protože paddesát mistróv proti ní jest bylo. Ale stála jest drahá dievka [až do smrti] a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hříšný nemohu přivésti! Toť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným Písmem ani kterými dóvody mne nepřěmohli, než lstí sú mne hledali a hrózami, aby mě navedli k odvolání a k odpřisahání. Ale milostivý Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a, ufám, bude do skonánie a zachová mě v své milosti 55 až do smrti. Psán list v střědu po svatém Janu Křtiteli v žaláři v ókovách v čekání smrti. Avšak pro tajemství Boží nesmiem řéci, by toto byl list mój poslední; neb ještě Bóh všemohúcí móž mě zprostiti. 35 40 45 50 30 60 27

Strana 28
10. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH V Kostnici 27. června 14159 Buoh s vámi! 5 10 15 20 25 Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět znamenav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věrní přietelé v Bohu, ještě, abych svú vděčnost ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že Pán Buoh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra, Mistra Jeronyma, o němž mám na- ději, že svatě umře bez viny a že statečnějí se má i trpí než já, nestatečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh dlúhý čas, aby- chom lépe své hříchy spamatovali a jich statečně želeli. Dal nám čas, abychom pamatovali svého Krále, Pána Boha Ježíše milosrdného, hrozné pohaněnie a smrt ukrutnú jeho vážili, a proto milejie trpěli; abychom také pomněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že skrze mnohá utrpěnie světí sú vešli v nebeské královstvie: někteří po kusu řězáni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřěni, za živa pohrabáni, kamenováni, křižováni, mleni mezi žernovy, vláčeni, topeni, páleni, věšeni, po kusu trháni a prvé pohaněni, žalařováni, biti, okováni — a kto muož všěcky muky vypsati, kteréž sú i v Novém Zákoně i Starém Zákoně světí pro pravdu Boží trpěli, a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost trestali a proti ní kázali? A divná věc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště proti kněžské, jenž sebe nedá dotknúti. A již sem tomu rád, že sú mé knížky musili čísti; v nich jest zlost jejich otevřěna. A viem, že sú je pilnějie přěčtli než svaté Ctenie, chtiece bludy naleznúti. 30 Dán listve čtvrtek před vigiljí svatého Petra na večer. Amen. 28

Strana 29
11. PŘÍPISEK PRO PANA VÁCLAVA Z DUBÉ V Kostnici 29. června 14159 Velmi se raduji, že se pan Václav chce oženiti a uniknouti mar- nosti světské. A opravdu je čas, protože se již mnoho najezdil po královstvích, mnoho se naturnajoval, těla namořil, peněz vynaložil a duši ublížil. Pročež již zbývá odvrhnouti to a v pokoji doma s manželkou sloužiti Bohu a míti své služebníky. Lépe bude doma Bohu slúžiti bez hříchóv a bez práce; a dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie, než pracovati těžce, druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v rucě hleděti. Toto jemu, věrnému mému dobrodějci, přečteno i uká- 10 záno buď. Ještě Pán Bóh vždy svú mocí hus při životě drží a bude držěti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž Pán Bóh zná, kto sú jeho. V den svatých apoštolů Petra a Pavla, dáno při obědě. 15 12. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH V Kostnici 6. července 1415» Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mnoho dobré- ho činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře minomejstře a paní Anno. Také prosím, aby dobře živi byli, Boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové, mé milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho, jež jest mi činila. 5 29

Strana 30
10 Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti shledáme sě skóře s jeho svatú pomocí. Amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v ókovách, 15 jež, úfám, trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží. Petře, příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku! Pane Henrichu Lefl, buď dobřě živ s svú manželkú, 20 a děkujiť z dobrodějství. Bóh buď tvá odplata! Věrní přietelé, pane Lidhéři, s paní Margaretú, s panem Škopkem, s Mikeskú i s jinými, daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práci i za jiné dobroděnství, které ste měli se mnú! Věrný a milý Mistře Křišťane, buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martínku, učedlníče, pomni, co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, kněže Petře králové, i jiní mistři i kněží, buďte slova Božieho pilni! Knězi Havlíku, kaž slovo Božie! O, všech prosím, aby byli ustaviční u Božie pravdě. 25 30 30

Strana 31
A KTA KONCILU KOSTNICKÉHO Staročeský překlad.

Strana 32

Strana 33
Léta od narozenie Páně 1415 v indicí osmú, za biskupstvie najsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže dvacátého třetího, léta jeho pá- tého, sedmnáctého dne měsíce dubna sebránie šesté konci- lium konstancienského, v němž jest uložen puohon proti 5 Jeronymovi z Prahy v při viery: Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstanské čině, v Duchu svatém věrně sebraný, obecnú cierkev rytieřující vyznávaje, Jeronymovi z Prahy, kterýž se mistrem v umě- ních svobodných mnohého učenie býti píše a chlubí, při těch věcech, kteréž pravé jsú, k střiezlivosti a ne více smysliti, než smyšleno býti má. Psánie některaké jako od tvé osoby, přibité na dveřích kostela konstancienského tu neděli, kterúž se zpievá v cierkvi Boží Quasimodo geniti, věz, že k známosti našie přišlo jest. V kterémžto psaní tvým utrhačuom, hřiech bludu a kacieřstvic tobě připisu- jícím, pravíš, že chceš zjevně přede všemi odpoviedati, z kterýchž věcí před námi mnohotvářně nařiekán býváš, a zvláště vo učení Jana Viglefa i o jiných učeních křesťan- ské vieře odporných, když by tobě k přijití svobodný a bez- pečný glejt dán byl. A poněvadž nám příleží prvotně liš- tičky lapati, protož osobu tvú jakožto v mnohých bluduov učení a všetečném vyhlašování podezřelú a mnohotvářně rozhlášenú před se voláme i pohániemy tiemto listem, aby v času 15 dnuov od datum tohoto listu počítajíc, z kterých 15 dnuov pět za první, pět za druhý a ostatniech pět za třetí a za zatracenie pře v sobě držící cíl podlé znění práv du- chovních tobě pokládámy a jmenujem, v obecném sebrání 10 15 20 25 25 3- Hus 33

Strana 34
Za tohoto svatého koncilium, jestliže toho dne sebránie sla- 30 veno bude, jinak první den ihned budúcí, v kterýž sebránie bylo by, aby se postavil podlé zněnie napřed dotčeného tvého napsánie, aby odpovídal k těm věcem, kterýmiž by tě někto nebo někteří v při chtěli vilniti, a přijal i od sebe učinil ve všech věcech spravedlnosti plnost. K kterémužto stání před násilím, spravedlnost vždycky zachovajíc, plný tobě glejt náš, pokudž na nás jest i viera pravá žádá, tiemto listem dávámy i plnějí připisujem, za jistú věc tobě také oznamujíce, že buďto že by k času jmenovanému postavil se, buďto že by se nepostavil, my bezpochyby proti tobě skrze svaté koncilium nebo poručníky jeho po vyjití roku a cíle svrchu jmenovaného právem duchovním před se puojdem, soběvolnosti tvé pyšné v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Konstancí v sebrání obecného koncilium v sedmnáctý den měsíce dubna pod pečetmi vydaných od 45 čtyř národuov. 35 40 SEDMÉ SEBRANIE. 3b 50 Léta, indicí, biskupství jakož nahoře stojí, ve čtvrtek den druhý měsíce máje stalo se jest sebránie obecné v kostele větčiem konstanském nahoře jmenovaném ráno v hodinu třetí, v němž jest bylo najjasnějšie knieže Zigmund, římský a uherský král etc. s svými slavnostmi, jimiž sau páni zna- menití jemu slúžili. V kterémž jménem kardináluov prvnie místo držal jest najpoctivější otec, pan Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský, a páni Angelus laudenský 55 a Jordanus z Ursinuov kardinálové okolo pana krále pocti- vě stáli sú. A prvé než se to podlé zvyklosti konalo, byla jest zpievána mše o Duchu svatém skrze duostojného otce, pana arcibiskupa ragusinského, při niež zpievány jsú prozby k Bohu, jenž letaní slovú, s introitem: „Uslyš nás pane“, 6o s kolektami i s ymnami: „Přiď, stvořiteli Duše svatý“ etc. 34

Strana 35
i s jinými modlitbami podlé obyčeje jiných sebránie nábož- ně řiekanými. Při kteréžto mši byli sú také přítomní naj- duostojnější otcové Branda placentinský, Gvilhelmus sv. Marka, Landelfus barenský a Modenus saluciarinský, Ludovikus z Flišku a Franciškus florentinský, kardinálové, kromě tří jiných kardináluov první miesto držících nahoře jmenovaných. Kteréž věci když byly dokonány a k jiným přistúpeno býti mělo, tehdy najduostojnější otcové a páni Pilleris arci- biskup januenský k čtení a všem oznámení těch věcí, kteréž 70 skrze koncilium Antonius biskup konkordienský ku potvr- zení jich od národu vlaského, Jan ar cibiskup rigenský od národu germánského, Jan patriarcha antiocenský od ná- rodu gallikánského, Vilhelmus opat sv. Marie za zdmi elioracenskými od národu anglikánského vstúpili na sto- 75 lici anebo na místo, na němž obecná oznámenie, zřízenie, vyhlašovánie nebo odsudkové jménem všeho koncilium čtena a vuobec vypravována bývají, a toho času k dole- psaným věcem oznamovánie, čtenie, odpovědí dávanie a řiezenie od čtyř národuov již jmenovaných volenie. Kteřížto páni, jakož povědíno jest, když sú již na tom místě byli, tehdy opatrní muži Mistři Hainrikus z Piru z Kolína a Jan z Tribanis z Placencí jakožto póvodové nebo prokurátorové jmenovaného koncilium, kdež týž Hain- rikus z Piru mluvil, žalovali jsú na zpurnú soběvolnost 85 některakého Jeronyma z Prahy jinak na pohnaného nesto- jícího ani v té při, kteráž jim proti němu poručena jest, k těm věcem, kterýmiž by jej viniti měli v příčině víry, odpovídajícího, ani na to, že k němu dále podlé práva při- stúpeno bude, tbajícieho. Na tu jeho zpurnú soběvolnost 90 žalovali jsú, a aby za takového držán byl, prosili jsú, a na jeho soběvolnost puohonu proti němu uloženého opět jsú žádalli, a ten puohon i s intimací Jeronymovú, kterúž na dveřích jistých kostelův konstanských byl jest přibil, přední 65 80 3* 35

Strana 36
5a 95 na cedulech napsané předložili jsú. A téhož Jeronyma z Prahy skrze slyšení vuobec listuov odporných římskému dvoru aby svaté koncilium opět pohnati rozkázalo, snažně sú prosili. Kterýžto puohon a práva před se vedenie najpoctivější 100 otec, pan Jan biskup ostienský, jakožto prvnie místo držící, i všecko koncilium, žádného mezi sebú na odpor nemajíc, jemu, Mistru Hainrikovi z Piru, prokurátorovi, žalobníku a póvodu od koncilium k tomu volenému, za túž věc prosí- ciemu, puojčili sú a puohon ten jemu poručili, a aby k naj- 105 prvnějšímu sebrání učiněn byl, jemu jsú rozkázali. Puohon pak ten další proti Jeronymovi z Prahy, o němž nynie zmienka byla, takto slovo od slova zní: Ve jméno Páně amen. Léta od narozenie téhož pána 1415, v indicí osmú, dne 18. měsíce dubna, v hodinu první 110 za biskupstvie najsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže XXIII., léta jeho pátého, v Konstancí, v ohradě kláštera sv. Františka bratří Menších blízko ambitu, v přítomnosti mne, písaře obec- ného nieže psaného, a svědkuóv dole psaných k tomu zvláště povolaných a požádaných, ustanoven jest osobně ctihodný muž, pan Michal z Brodu Němecského, farář kostela sv. Adalberta nebo Vojtěcha pod Zderazem v Praze, žalobníkem proti Janovi Husovi a jeho tovary- šuom k tomu zvláště volený, maje a drže v svých rukú list na papíře napsaný, puohon v sobě držící proti některa- kému Jeronymovi z Prahy, mistru v uměních svobodných mnohých učenie, od svatého konstanského koncilium vyšlý a čtyřmi pečetmi volených od čtyř národuov vnitř zape- četěný, kterýžto list zní v těchto slovích: Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstancienské čině, v Duchu svatém věrně sebraný, obecní cierkev rytieřující vyznávaje, Jeronymovi z Prahy etc., jakož napřed stojí. Kterýžto list póhonný týž pan Michal úmyslem vuobec 115 120 125 36

Strana 37
vnesenie, jakož podlé poručenie dlužen byl, a všem Kristo- vým věrným v známost uvedenie, na dveřích v ambitu 130 řečeného klášte ra přibil jest a tu před velikým mnozstvím lidu obojího pohlavie přes mší slavnosti a zvláště přes obec- ní službu, kteráž se v tom klášteře tehdáž dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom poctivé muže, pana Jana, probošta pětikostelského, Jana a Petra, čelednie jeho, 135 svědky zvláště k tomu přivolané a žádané. A ihned potom již psaný pan Michal puohon takovýž a v táž slova i pečetmi takovými zapečetěný na dvéře ko- stela sv. Štěpána, kterýž k slyšení pří náměstka apoštol- ského zvolen byl, přibil jest a k vidění všem povýšil, a tu 140 přes slavnosti mší a zvlášť přes službu obecní, kteráž se tehdáž v tom kostele dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom svědky nahoře psané. A ihned potom často jmenovaný pan Michal takovýž puohon a v táž slova jako první na dveřích kostela blaho- 145 slavené Marije Panny větčieho konstanského přibil jest a jeho tu přes mší slavnosti zvláště přes obecnú službu, kteráž tehdy v tom kostele činěna byla, státi jest dopustil, maje při tom poctivé a opatrné muže Gvilhelma Picre- dova, licenciáta v dekretích, arcibiskupa turonen ského, 150 Fridricha Rese, posla pána našeho papeže, a jiné mnohé svědky k tomu povolané a požádané. V tom v hodinu 6tú mnohokrát psaný pan Michal s týchž dveří kostelních, kdež se již dokonaly mše a služeb slavnosti, s obyčejným osvědčením takový póhony sňal jest a k sobě vzel. Na kteréžto všecky věci i každé zvlášť již řečený pan Michal prosil jest, aby jemu skrze mne, písaře obecného a dole psaného, uděláno bylo vidimus jedno nebo více. A při tom jsú byli poctiví a opatrní mužie pan Vavřinec, farář kostela sv. Marije Magdaleny pražské, Jiřík z Vlašimě. 160 a Pavel z Horavnic, kněžie prazského arcibiskupstvie, i více jiných svědkuov k témuž stolu povolaných a žádaných. 155 6a 5b 37

Strana 38
6h 170 175 A já Jan Solichin z Lanšteinu etc., obecný papežskú a ciesařskú mocí písař, poněvadž sem napřed praveným 165 vyhledávání, vuobec oznamování, přibíjení, doluov snie- maní i všem jiným věcem i každé zvlášť, když sú se tak, jakož se píše, svými časy dály, přítomen byl i s svědky prvé jmenovanými, protož toto vidimus skrze jiného věrného napsané, zpuosobil sem, vuobec vyh lásil a v tuto obecnú formu sepsal, znamením a jménem mým zvyklými a oby- čejnými utvrdil, vyptav a vyhledav všech věcí i božských nahoře psaných věrné svědecstvic. Kteréž všecky věci, když sú tak dokonány byly, týž pan arcibiskup januenský učinil jest otázku na všem koncilium, líbí-li se jemu, aby v sobotu najprve příští, v čtvrtý den měsíce máje držáno bylo sebránie zboru v příčině víry, totižto ku potupení a odsúzení paměti Jana Viglefa. I bylo jest odpovědieno ode všech z zboru „placet“ v přítomnosti svrchu jmenovaných svědkuov. A tak jsú se všickni páni 180 z zboru rozešli. VEDENIE PRED SE PUOHONU PROTI JERONYMOVI Z PRAHY V MIESTE SUDNÉM. 7a 190 Ihned potom před obědem z rozkázanie volených od 185 čtyř národuov v kostele sv. Štěpána konstancienském na tom miestě, kdež se pře slyšie a súdie, ctihodný otec pan Jakub z Komple řečený Pennenský, miesto posluchače drže, ten sedě hodinu tu, v kterú by pře slyšány býti měly, rozkázal jest uložiti, maje tu přítomny najpoctivější otce, pány, pana Jana patriarchu antiocenského a Jana arci- bisku pa rigenského, z rozkázanie pak téhož pana Jakuba, miesto posluchače držícího, ctihodný muž Mistr Mikuláš z Hubangu, čtenář listuov o spravedlnosti i jiných, kteříž čtáni bývají, četl jest a před se vedl jest puohon málo výše 38

Strana 39
skrze zbor svatý uložený, k snažné žádosti Mistra z Piru, 195 puovoda a prokurátora. Kterýž když byl přečten a doko- nán, týž Hainrikus prosil jest, aby jemu na to čtenie puo- honu uděláno bylo vidimus, přítomné tu maje Henrika Ebrhardova, Jana z Werndu, písaře obecné, a pana Petra Witage, kněze maguntinského, leodienského a termacen- 200 ského biskupstvie, svědky k týmž věcem zvláště povolané a žádané. OSMÉ SEBRANIE. V sobotu v čtvrtý den měsíce máje bylo jest sebránie obecné v větším kostele konstancienském nahoře jmenova- 205 ném, k tomu zvláště voleném, v němžto podlé obyčeje byla jest řiekána mše skrze najduostojnějšicho v Kristu otce, pana Jana patriarchu antiocenského, o Panně Mariji. Kte- ráž když byla dokonána, byl jest zpieván introit „Uslyš nás, pane“ s kolektami a letaními a se čtením: „Vystřiehajte se od falešných prorokuov“ a s jinými modlitbami a s ympnú: „Zavítaj, stvořiteli Duše svatý“ etc., jako i v jiných sebrá- ních. V kterémžto sebrání mezi kardinály prvnie «miesto držal jest pan Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský. V kterémž také sebrání seděl jest římský a uherský král etc. jakožto ciesař s slavnostmi královskými. Jemuž jsú mezi kardinály přistáli Jordanus z Ursinuov a Angelus lauden- ský, biskupové albanský a tuškulanský. A při tom tu byli najduostojnější otcové Gvilhelmus sv. Marka, Antonius z Talantu, Amodeus saluciarinský, Ludovikus z Flišku, Landorfus barenský a Franciskus florentinský kardinálové. Potom když se ty všecky věci zřídily, duostojný otec pan Vitalis, biskup telonenský rodu gallikánského, vstúpil jest na stolici a učinil kázanie k učeným s tiemto základem: „Duch pravdy naučí vás všeliké pravdě.“ Kteréž kázaní 225 když dokonal, «povstali» Mistr Hainrikus z Piru a Jan 210 215 220 7b 39

Strana 40
8a 8b 235 250 255 z Tribanu, prokurátorové a puovodové koncilium a zboru. Hainrikus mluvě ukázal jest puohon na dveřích kostela větčího, kdež se pře slyšie, přibitý, i také jiný druhý na 230 místě súdném čtený. A že pohnaní těmi puohony nestáli sú] ani paměti, kacieřstvie a učenie někdy Jana Viglefa, proč by potupeny býti neměly, ovšem dbali jsú ukázati, na jich soběvolnost jsú žalovali a aby za soběvolné byli držáni, prosili sú a pro jich soběvolnost aby konečná výpověď uči- něna, vyhlášena a čtena byla, že řečený někdy Jan Viglef, dokavad živ byl, byl jest všem známý kacieř a zatvrzený a že jest konečně bez pokánie s tohoto světa sšel, a aby jeho pamět, bludové, falešná učenie a vyhlašovánie, a zvláště 45 a 260 artikuluov potupeni byli a skrze svatý obecný 240 konstanský zbor a skrze čtyři preláty, kteříž toho dne moc mají, od čtyř národuov voleni jsúce, aby odsúzeni byli, a kosti jeho, jestliže by od jiných věrných kostí mohly býti odděleny a rozeznány, aby kázali vykopati a rozmetati a vy- hlásiti, oznámiti a konečnú výpověd učiniti, aby to, což by 245 spravedlivé bylo a příležité víře obecné, za to sú snažně prosili. Tehdy řečeného pana Pillera, arcibiskupa januenského, vyvolivše k čtení těch věcí, kteréž čteny býti měly jménem koncilium a zboru a vuobec vyhlášeny, ctihodní otcové pan Jan biskup lontonienský od náro du germánského, biskup konkordienský od národu vlaského, telonenský od gallikán- ského a Gvilhelmus opat od národa anglikánského, aby toho potvrdili na miestě a jménem čtyř národuov, vstúpili jsú na to miesto, kdež ty věci býti měly podlé uloženie sva- tého zboru: týž poctivý otec, pan Pilleris, arcibiskup januenský, četl jest kapitolu: „Pevně věříme etc.“. Kterúž když dočetl, ciesař, prvnie miesto drže, i jiní potvrdili sú toho a tak věřili. A dále týž arcibiskup januenský na sobě- volnost prvé jmenovaných obžalovaných skrze často pra- vené prokurátory učinil jest vyhlášenie, oznámenie a vý- 260 pověd, tak jakž na ceduli napsáno bylo, jejiež zněnie nieže 40

Strana 41
jest položeno, potupuje pamět Jana Viglefa a jeho náshle- dovníkuov, což se dotýče 45 artikuluov potupených v pa- řížském i pražském učeních. A ačkoli i těch 260 artikuluov počal jest čísti a všickni přestávali na 45 artikulech čtených, najprvé však z přetrženie pana Gvilhelma kardinála sv. 265 Marka, když do zboru přišel, těch 260 artikuluov čtenie a potupenie zachováno jest bylo k naj prvnějšímu sebrání obecnému. Na kteréžto věci, to jest na čtenie, vuobec vyne- senie, vyhlášenie a dokonánie výpovědi odsúzenie, řečení prokurátorové prosili jsú potvrzenie od pana prvnie místo 270 držícího a od pánuov lotonienského, konkordienského, telo- nenského biskupa a od opata prosili sú za odpověd, zdali se jim to líbí. Tehdy páni nynie jmenovaní, najprvé pan Jan ostienský, najvyšší, toho jest potvrdil, potom hned jmeno- vaní čtyři každý od svého národu potvrdili jsú. Na kteréžto věci tíž prokurátorové skrze Hainrika mluví- cího prosili jsú, aby skrze poctivé otce, pány stolice apoštol- ské protonotáře i jiné tu přítomné, jedno nebo více vidimus byla jim udělána. A tu jsú přítomni byli osviecená kniežata, pan Rompoldus knieže slezské, Fridrich purkrabie nurem- 280 berský, Ludovikus knieže bavorské, Jan hrabě z Frym- berku, Jan Jakub syn Hory Železné, Jan z miestohrabí z Mediolánu, Mikuláš Stefanuov z Uher, i také polští, švéčtí, dáčtí, norvejští, cyprští a franští poslové a zmnož- stvie veliké křesťanuov. Puohon obnovený a uložený proti brániti I chtějícím tavorzení převrácených potupené paměti Jana Viglefa, zněnie pak dotčených póhonuov a výpovědi konečné s vy- psáním artikuluov, o nichž nahoře domienka, tuto se položí a jest takové: Svatosvatý zbor v Duchu svatém sebraný, obecné konci- lium konstancienské čině a obecnú cierkev v sobě drže, všem kacieřstvie a učenie převrácených někdy Jana Viglefa paměti potupenie hodné brániti chtějícím ducha 275 285 290 9a 9b 41

Strana 42
10a 10b 300 305 320 325 295 rozuomu dospělejšího a k srdci se navrátiti. Ačkoli často- krát nejedni z vás oznamovali jsú, že by se hádati chtěli i potupenie paměti řečeného Jana «Viglefa», rozličně skrze mnohá učenie obecná mnohých krajin již dávno potupenú a odsúzenú, závětrnú, marnú a mrtvú a podali sú nám toho v napsáních obranných: a my, jestliže kteří jste, častokrát dobrotivě slyšeti jsmy vás chtěli, i v svatém římském obec- ném koncilium najposléze držaném k tomu pod ztracením pře pohnaných vás jsmy čekali, ale když jste na světlo nikoli nepospíšili, dále podlé zásluhy vašie soběvolnosti dívati smy se tomu nemohli. Protož k snažné prosbě puo voduov a prokurátoruov našich a aby fík bláznový svých nerozstieral ratolestí, kterýž k ničemémuž podlé Písma svatého užitečný nenie, než aby z kořen vykopán byl a spálen, vás i všecky jiné i každé oblášť to nevěrné učenie 310 Jana Viglefa učície anebo kterýmikoli rozuomy nebo pěk- nými barevnými hádaními brániti smějície, tiemto listem již jako zbytečně pod ztracením pře poháníme, abyšte dnes, jenž jest den čtvrtý tohoto měsíce máje, postavili se v Konstancí v kostele větčiem v uobecném sebrání po mši, 315 kteráž o Duchu svatém zpievána bude, v hodinu třetí k vidění a k slyšení, když řečený někdy Jan Viglef konečnú výpovědí oznámen a vyhlášen bude, že dokudž jest živ byl, byl jest zjevný a neústupný kacieř, a když pamět jeho, blu- dové a převrácená učenie a rozhlašovánie, a zvláště 45 artikuluov budú potupeni, a bude rozkázáno, aby kosti jeho, mohú-li od jiných kostí věrných rozeznány býti, vy- kopány byly a rozmetány, anebo ku povědění, předložení a k dovedení příčin rozuomných, jestliže které máte, proč by ty věci nynie pravené ] státi se neměly, ujišťujíce vás i každého z vašich, že, postavte se nebo nepostavte, my před se ku pověděných věcí dokonání s pomocí Boží kráčeti budem, pokudž obecné víry základ žádá, rozuom a řád práva ukazuje. 42

Strana 43
Dán v Konstancí čtvrtý den měsiece máje léta Páně 1415 pod pečetmi volených od čtyř národuov. 330 DRUHÝ PUOHON O TÉMŽ, všecken v táž slova, jediné to na konci přidáno: ...již psaných pohnaných soběvolnosti nebo nestánie v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Konstancí, čtvrtý den měsíce máje za biskupstvie pana Jana papeže dvadcátého třetího 335 léta Páně. VÝPOVĚD POTUPENIE UČENIE JANA VIGLEFA Z 45 ARTIKULUOV. Svatosvatý konstancienský zbor, obecné koncilium čině a cierkev obecnú v sobě drže, k vykořenění nynějšie roz- 340 tržky, bluduov a kacieřstvie pod stienem jejím se pučících k zahnání, k napravení cierkve] v Duchu svatém řádně sebraný, k věčné takové věci památce. Vierú obecnú, bez niež, jakož die apoštol, nemožné jest líbiti se bohu, od faleš- ných té viery ctitelóv, nébrž od převrácených protivníkuov 345 a pyšné všetečnosti, chtějících více smysliti než slušie, světské chvály žádajících, častokrát trápenú a proti tako- vým skrze věrné církve svaté rytieře duchovnie štítem víry obráněnú, svatých otcuov písmy a činy naučeni bývámy. Ta jistě bojuov rozličnost na bojích tělesných israhelského 350 lidu proti pohanuom, modlářuom u figuře předešla jest. Protož v těch duchovních bojích svatá cierkev obecná, v pravdě víry nebeského světla paprsky osviecená opatro- váním Páně a svatých obranu ku pomoci majíc, vždycky nepoškvrněna trvajíc, bluduov temnosti jakožto nepřátely porážejících, přeslavně jest vítězila. Našich pak časuov starý ten závistivý nepřítel nové boje, aby zkušení času tohoto zjevní byli, vzbudil jest. Kterýchžto bojuov hajtman 355 Ila 43

Strana 44
a knieže byl jest někdy Jan Viglef, falešný křesťan, kterýž, 11b 360 dokudž živ byl, proti náboženství křesťanskému a víře obecné neústupně jest jistil a učil mnohé artikule, z nichž 45 v tento list kázali jsme vepsati, kteříž hned tuto stojí. ARTIKULOVÉ JANA VIGLEFA POTUPENÍ : 370 375 380 365 1. Podstata chleba hmotného a též podstata vína hmot- ného zuostávají v svátosti oltářnic. 2. Případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti. 3. Kristus nenie v té svátosti též jako na pravici bytně v vlastnie přítomnosti tělesné. 4. Jestliže biskup nebo kněz jest v hřiechu smrtedlném, nesvětí kněží, neposvěcuje svátosti těla Kristova, ani křtí. Nenie základu v Čtení, by Kristus mši ustanovil. 5. 6. Buoh poslúchati má ďábla. 7. Jestliže člověk slušně a právě skrúšen bude, všeliká zpověd zevnitřnie jest jemu zbytečná a neužitečná. 8. Jestliže by papež byl k zatracení předvěděný a zlý, a tak úd ďábluov, nemá moci nad věrnými od žádného sobě dané, leč snad od ciesaře. 9. Po Urbanovi Šestém nemá žádný býti přijat za papeže, ale máme živi býti jako Rekové pod právy svými. 10. Proti Písmu svatému jest, aby preláti cierkve svaté měli zbožie. 385 11. Nižádný prelát nemá žádného vyobcovati a kléti, leč by prvé viděl, že jej Buoh klne. A kterýž by tak vyob- coval, jest kacieř a sám v klatbě. Prelát, klna svěcené, kteříž by se odvolali k králi a k sněmu královstvie, skrze to jest zrádce krále i krá- lovstvie. 12. 390 44

Strana 45
13. Ti, kteříž bránie kázati neb slyšeti slova Božího bez povolenie papežova neb biskupova pro oslepenie lidské, jsú v klatbě a v den súdný za zrádce Kristovy budou počteni. 14. Slušie každému jáhnu nebo knězi kázati slovo Božie bez 395 povolení papeže nebo biskupa obecnieho. 15. Žádný nenie pánem města, žádný nenie prelátem, žádný biskupem, když jest v hřiechu smrtedlném. 16. Páni časní mohú podlé vuole své odjíti zbožie časná prelátuom od cierkve obohaceným, směle hřěšícím, 400 totižto když již z obyčeje a ne z příhody toliko hřešie. 17. Lid obecní muož podlé zdánie svého pány hřešící tresktati. 18. Desátkové jsú pravé almužny a osadní mohou pro hříchy svých prelátuov podlé vuole své jim je odjieti. 405 12 19. Zvláštnie modlitby obrácené k jedné osobě skrze pre- láty nebo mnichy neprospievají viec tomu nežli obecné. 20. Dávaje almužnu mnichuom, jest v klatbě skrze to. 21. Jestliže kto vcházie do zákona zvláštnieho kteréhokoli, 410 buď zbožím nadaného nebo žebravého, učiněn bývá nezpuosobnější a nehotovější k plnění přikázanie Božích. 22. Svatí ustanovujíce zákony obláštnie, to činíce, hřešili jsú. 23. Zákonníci jsúce živi v zákoních obláštních, nejsú z zá- kona křesťanského. 24. Mniši dlužni sú skrze práci rukú svých živnosti sobě dobývati a ne skrze žebrotu. Prvnie strana tohoto arti- kule jest pohoršlivá, jest všetečně jištěna, pokudž 420 vuobec a bez rozdielu mluví. Druhá jest bludná, pokudž jistí, že žebránie mnichuom neslušie. Všickni svatokupci jsú, ktož se zavazují modliti za jiné, kteříž jim v časných věcech pomoc činie. 415 25. 45

Strana 46
13a 13b 425 26. Modlitba k zatracení předvěděného žádnému nepro- spievá. 27. Všecky věci z mušenie konečného přicházejí a dějí se. 28. Biřmovánie dětí, svěcenie žákuov, svěcenie miest za- chováno jest papeži a biskupuom pro žádost zisku časného a cti. 29. Učenie obecná, koleje, povyšovánie a mistrovstvie v nich jsú marná uvedenie pohanstvie a tak mnoho prospievají cierkvi jako dábel. 30. Klatby papeže nebo jiného preláta nemají se lidé báti, neboť jest pokuta Antikristova. 31. Hřěšie, ktož stavějí kláštery, a ti, ktož tam vcházejí, jsú dábelníci. 32. Obohatiti duchovnie jest proti řehole Kristově. 33. Silvester papež a Konstanský ciesař blúdili jsú, oboha- tivše cierkev. 34. Všickni z zákona žebravého sú kacieři, a ktož jim al- mužny dávají, jsú v klatbě. 35. Vcházející do zákona aneb některé zvláštnosti jest skrze to nezpuosobný ku plnění přikázaní Božích a tak ku přijití do královstvie nebeského, leč od toho odkročí. 36. Papež se všemi preláty svými, kteříž zbožie mají, jsú kacieři, proto i všickni jim povolujíce, totiž páni světští i jiní obecní. 450 37. Cierkev římská jest zbor Šatanuov, aniž papež jest ihned bez přetrží blízký náměstek Kristuov a apoštol- ský. 38. Epištoly z dekretu jsú nejisté a svodie od viery Kristovy a studenti jsú blázni, kteříž se jim učie. 455 39. Ciesař a páni světští jsú svedeni od dábla, aby cierkev obohatili zbožím časným. 40. Volenie papeže a kardináluov skrze dábla jest uve- deno. 430 435 440 445 46

Strana 47
41. Nenie z potřeby spasenie věřiti římskú cierkev býti naj- vyší mezi jinými cierkvemi.«Blud jest, buď jestliže by 460 skrze římskú cierkev rozuměna byla obecná církev anebo koncilium, anebo jestliže by zapíral povolnosti najvyšieho biskupa pod jinými církvemi straními. 42. Bláznové jest věřiti odpustky papežské a biskupské. 43. Přísahy neslušné jsú, kteréž se dějí k utvrzení lidských 465 smluv a frajmarkuov městských. 44. Augustin, Benedikt, Bernart zatraceni jsú, leč by se káli za to, že sú měli zbožie a ustavovali zákony, v které jsú vešli. A od papeže až do najnižšího klášterníka všickni jsú kacieři. 45. Všickni zákonové bez výmienky jsú od ďábla. A týž Jan Viglef kniehy Dialog a Trialog od něho jmeno- vané i mnohé jiné trak táty veliké i malé složil jest, v kteréž již psané i mnohé jiné potupenie hodné vmiesil jest a vepsal artikule, kteréžto knichy k svého převráceného učenie vuobec vynesení a k zjevnému čtení vydal jest. Z nichž také mnohá pohoršenie, škody a duší nebezpečenstvie v mno- hých zemiech, a zvláště v Anglii a v Čechách, přišla jsú. Proti kterýmž artikuluom a knichám s pomocí Boží povstavše mistři a doktoři učení obecných oxonienského 480 a pražského, artikule napřed psané obyčejem svým školním v dlúhém času potom potupili jsú, najduostojnější také otcové a biskupové toho času karturienský a eboracenský, stolice apoštolské legáti v Angličském a pražský v Českém království potupili jsú. Také knichy téhož Viglefa aby spá- leny byly, řečený arcibiskup prazský, stolice apoštolské poručník v té straně, konečně jest to usúdil a kteréž by zuostaly, aby jich žádný nečetl, zapověděl jest. Opět když jsú ty věci k známosti stolice apoštolské a obec- ného koncilium došly, římský biskup v koncilium římském 490 najposléze držaném jmenované [ knichy, traktáty i kniežky potupil jest, rozkázav jě zjevně spáliti a přísně zapoviedajě, 470 475 485 14a 14b 47

Strana 48
500 16a 510 520 aby nižádný jménem Kristovým znamenaný nesměl žádných těch knich a traktátuov ani z nich ničehož čísti, vykládati, učiti anebo držeti, anebo jich kterak užívati, anebo jimi, leč ku potupě jich, dovoditi zjevně ani tajně. A aby z prostředku cierkve svaté to nebezpečné a najmrz- čejšie učenie daleko zahnáno bylo, přikázal jest biskupuom, farářuom po miestech jich, aby knichy, traktáty, kniežky malé takové mocí stolice apoštolské skrze pokuty cierkve svaté, by pak potřebie bylo i to přidati, že proti soběvol- nému kráčieno bude jako proti přieteli kacieřstvie, pilně vyhledávati a nalezené ohněm zjevně spáliti. Ale tento svatý zbor již psané 45 artikule rozvážiti jest 505 kázal a často rozsuzovati mnohým najduostojnějším otcuom, církve římské kardináluom, biskupuom, opatuom, mis- truom v Písmích svatých, doktoruom práva obojího a mnohým znamenitým u velikém počtu. Kteřížto artiku- lové když sú rozváženi byli, bylo jest nalezeno, jakož v pravdě[ tak jest, že někteří a mnozí z nich byli jsú zjevně kacieřští a od svatých otcuov dávno potupení, jiní ne křes- ťanští, ale bludní, jiní pohoršení činiec a rúhaví, někteří milostivých uší urážliví a někteří všeteční a búřliví. Nale- zeno jest také, že knichy jeho více jiných artikulóv v sobě 515 držie takovýchž způsobuov, učenie v církvi boží bláz- nová, vieře a mravuom nepřieznivá uvodíce. Protož ve jméno Pána našeho Ježíše Krista tento svatý zbor výpovědi napřed jmenovaných arcibiskupuov i konci- lium římského popevňuje a utvrzuje, již jmenované arti- kule i každý z nich, kniehy jeho Dialog a Trialog od něho jmenované a jiné jeho knichy, traktáty veliké i malé svazky, kterýmž by koli jménem jmenovány byly, kteréž tuto chce miet za dostatečně vyjmenované, tiemto věčným nálezem odsuzuje a potupuje a těch knih i každých z nich 525 čtenie, učenie, vykládanie, jimi dovozenie leč k jich potupě, všem Kristovým věrným zapovídá, ukládaje všem i každé- 495 48

Strana 49
mu z křesťanuov pod upadením v klatbu, aby již potom řečených artikuluov nebo z nich kterého nesměl zjevně kázati učiti nebo držeti nebo knih I jeho učiti, chváliti, držeti aneb kterakkoli jich připomínati, leč k jich potupě, i malé zjevně spáliti, jakož jest usúzeno bylo v zboru římském. A k těch věcí dokonání a pevně zachování při- kazuje často jmenovaný svatý zbor všem biskupuom, fará- řuom miest svých bedlivě toho pilnost míti, jakož každému příleží podlé práv a ustavenie otcuov svatých. Ale že při napřed jmenovaných kněh pravém rozvažo- vání skrze doktory a mistry učenie oxonienského nad těch 45 artikulov 200 a 60 vybírajíce sepsali jsú, z nichž někteří s svrchu psanými v rozuomu srovnávají se, ač ne» i v té straně slov, a jakož o jiných povědíno jest, někteří z nich 540 byli jsú a jsú kacieřští, někteří búřliví, někteří bludní, jiní všeteční, nejedni ku pohoršení, jiní bláznoví a všickni jednak proti dobrým mravuom a obecné víře byli sú, a proto obyčejem jich školním skrze jmenované učenie hodně potupeni sú byli: protož tento svatosvatý zbor s pilným rozvážením jmenované artikule i z nich každé potupuje a odsuzuje, zbraňuje, přikazuje a ukládaje, jakož o prvních 45 po vědieno jest. Těch pak 260 artikuluov zněnie kázali jsmy dále pořád vepsati. 530 535 545 15b 16a KONCILIUM VYHLAŠUJE JANA 550 VIGLEFA BÝTI KACIEŘE A POTU- PUJE PAMĚT JEHO A ROZKAZUJE VYKOPATI KOSTI JEHO. Ale že mocí výpovědi a úsudku římského koncilium a z rozkázanie cierkve svaté a stolice apoštolské, davše 555 tomu slušné prótahy, kráčieno jest bylo ku potupení řeče- ného Viglefa a jeho paměti, učinivše výpovědi a ozná- menie ku povolání těch, kteříž by jeho anebo jeho paměti 4 - Hus 49

Strana 50
brániti chtěli, jestliže by kteří byli, ale žádný se jest nepo- 560 stavil, ktož by jeho nebo jeho paměti bránil, vyzvěděvše také na svědciech vo jeho nekání konečném a zatvrzení, skrze poručníky volené skrze pana Jana papeže nynějšího a toto svaté koncilium, zachovavše ty věci, kteréž mají za- chovány býti, podlé toho, kterak v takové příčině řád práva 565 žádá, o jeho nekání a konečném zatvrzení skrze zřetedlná znamenie svědky řádnými oznámená přidána jest hodně víra: protož k snažnému napomínaní prokurátorovu, a vý- pověd učinivše k slyšení odsudku k tomuto dni, tento svatý zbor oznamuje, vyhlašuje a odsuzuje Jana Viglefa, že jest byl zjevný kacíř zatvrzený a že jest v kacířství s světa sšel, klatbu na sobě maje, jej spolu i pamět jeho potupujíc, ukládá také i rozkazuje, aby tělo jeho i kosti, jestliže od jiných věrných kostí rozeznány býti mohú, vykopány byly a daleko od pohřebu kostelního zametány podlé otcuov 575 svatých řádných ustavení. 570 DESÁTÉ SEBRANIE. 580 Potom dne 14. měsíce máje byla jest čtena cedule od jistých pánuov z Českého královstvie, v niež jest napsáno bylo, kterak jsú prvé předložili a oznámili před volenými od čtyř národuov, kterak by M. Jan Hus u vězení držán byl a kterak jest přijel do koncilium, tiem zavřevše, že prosie, aby slyšán byl zjevně etc. To když jsú rozvažovali, zdálo se jest některým, aby odpověd k jinému dni odložena byla. Ale biskup litomyšlský řekl jest, že jest mi položen rok k ho- 585 dině této skrze volené ode všech národuov k odpovědi dá- vaní cedulem jmenovaných pánuov českých na poslední artikul, kdež pravie, že by skrze utrhače bylo povědíno, že by z naučenie řečeného Jana Husa krev Kristova nošena byla ve flaškách, tehdy on, biskup litomyšlský, uvodě ta- 590 kové nošenie krve Kristovy ve flaškách, ukázal jest jednu 50

Strana 51
ceduli svých pruovoduov, za kterúž prosil, aby byla re- gistrována v knichách čtyř národuov, dávaje odpověd podlé toho, jakž na ceduli bylo napsáno, osvědčuje to, že nenie zuostáno skrze něho aniž stojí, kdy by odpovídati měl všem věcem předloženým skrze Čechy. A o tom jest prosil, 595 aby jemu bylo učiněno vidimus na jeho pilnost v přítom- nosti tu pánuov Mikuláše biskupa gnězněnského, Jana arcibiskupa rigenského, Mikuláše biskupa mersebingen- ského i jiných prelátuov, biskupuov, opatuov, doktoruov, prokurátoruov, i jiných, v počtu dobře dvú set. 600 ZNĚNIE PAK ŘEČENÝCH LISTUOV NEBO CEDULÍ PODANÝCH SKRZE ČECHY I ODPOVĚDÍ SKRZE PANA BISKUPA LITOMYŠLSKÉHO PROTI TOMU UKÁZANÝCH TAKOVÉ JSŮ: 605 Najduostojnější otcové a páni! Urození páni českého a polského národuov tuto před Vašimi Milostmi ] stojíce, těmito cedulemi oznamují, kterak najjasnějšie knieže a pán, pan Zigmund římský a uherský etc. král, pověst slyše o roztržce v království Českém a toho královstvie čest 610 jakožto dědic a pán budúcí chtě opatřiti, poslal jest urozené pány Vácslava z Dubé a Jana z Chlumu, kteříž tuto stojie, aby Mistra Jana Husi uvedli a ubezpečili královským glejtem a jménem, aby po očištění řečeného královstvie Ceského i svého nepravého nařčenie za glejtem téhož pana 615 krále a za svatosvatého ciesařstvie obhájením a obranú, zjevně jemu, Mistru Husovi, danými a připsanými, přijel do konstanského obecnieho koncilium a tu každému, ktož by jej viniti chtěl, z víry své zjevný počet vydal. A tak jsú učinili již jmenovaní páni i s řečeným Mistrem Janem 620 Husí. Ale když jest týž Mistr Han Jus za řečeným glejtem svobodně přijel, tehdy ihned jat jest beze všeho prvé sly- Dib 51

Strana 52
18a 16h 630 635 645 650 šenie a těžce do žaláře vsazen a až dosavád i okovami a hladem i žiezní trápí se. A ačkoli skrze pisánské konci- lium potupení kacieři tu svobodně stáli jsú a potom svo- bodně odešli, však toto Mistr Hus, ani jsa v kacíř ství po- stižen, ani potupen, nébrž ani slyšán, tak, jakož povědíno, jat jest. Kdež sú však ještě zde ani králuov kterých nebo kniežat volených, ale ani učení obecných tehdáž nebyli poslové. A ač jest koli pan král jmenovaný i se pány tuto stojícími s velikú žádal a prosil snažností, aby při tom jeho glejtu čest jeho opatřili a aby řečený Mistr Hus slyšán byl zjevně a víry své počet vydal, a jestliže by nalezen byl co- koli proti Písmu svatému a pravdě neústupně držeti, že v tom zdání a usúzení koncilium má poddán býti, však toho až dosavad vyžádati nemohl jest ani obdržeti, ale přes to přese všecko řečený Mistr Hus tak těžce se v uokovách drží a příliš malú ztravu má, kdež snad skrze zemdlenie a umen- šenie sil mohl by o rozuom přijíti. A ačkoli tam v Čechách 640 těchto pánuov českých, kteříž zde jsú, těžce pomlúvají v tom, že řečeného Mistra Jana Husi, svobodně sem při- šlého, již tak velmi trápeného vidúce proti jeho glejtu pana krále často jmenovaného, jeho, pana krále, Jeho Milosti, listy glejtovními napomenúti netbají, proč by tak těžké a takové věci trpěl, poněvadž se ztahují ku potupě a k leh čení koruny královstvie a jazyku jeho, kteréžto králov- stvie od počátku přijaté víry nikdy jest od poslušenstvie svaté římské cierkve neodstúpilo, však oni páni často jmeno- vaní všecky věci již pravené na sobě až do této chvíle trpě- livě snášeli sú, aby příčina zbúřenie jakkoli tohoto svatého koncilium býti se nezdáli. Protož, najduostojnější otcové a páni, urození páni svrchu jmenovaní Vašich Milostí tímto psáním prosie ustavičně a snažně, abyšte, vážíce čest glejtu, královstvie Českého žádajíce zachovati a vaši roz- 655 množiti, v věcech řečeného Mistra Husa konec spěšnější, poněvadž jemu nebezpečenstvie v prodlévaní jest, podlé 625 52

Strana 53
spravedlnosti bozské ráčili učiniti, jakož o Vašich Milostí přejasné upřímnosti doufánie mají zvláštnie. A na to jme- novaní páni žádají, abyšte jim odpověd dáti ráčili. Také, najduostojnější otcové a páni, řečených pánuov 660 z královstvie Českého i na cti i na pověsti utrhači a nepřítelé Vašim Milostem pravili, že by svátost předrahé krve Páně již po zemi České v flaškách nošena byla a že by ševci již zpoviedali a svatosvatým tělem Páně posluhovali. Protož páni z koruny České, tuto přítomni jsúce, Vašich Milostí 665 prosie, abyšte takovým nepravým znášečóm nevěřili. Neb jakožto nepraví lidé před Jeho Milostí královskú i před Vašimi Milostmi styděti se za to mušejí. Ia SEBRÁNIE K SUZENÍ VIN JANA HUSA KACÍŘE. 670 V sobotu, den šestý měsíce června stalo se jest sebránie obecnie koncilium konstancienského na místě a v hodinu nahoře jmenovaných. V kterémžto sebrání byl jest římský a uherský etc. král s svými pány, jemu slavnostmi králov- skými slúžícími, to jest osviecený Ludvík hrabě s Rýnu, 675 Fridrich purkrabie nuremberský a markrabie bramburský, kterýž držel berlu, Hainrikus knieže bavorské, kterýž držel korunu, a Štefan z Resebon, rytieř z Uher, kterýž držel meč. Přítomni sú také byli najduostojnější v Kristu otcové a páni, Jan biskup ostienský, vivarienský kardinál, první miesto jest držal jménem zboru kardinálského, Jan Ursi- nuov, Angel laudenský, kardinálové při stojíce okolo pana krále, Antonius akvilegienský, Franciškus benácký, Anto- nius z Kolanchu, Petr kameracenský, Branda placentinský, otcové, Amodeus saluciarinský, Ludovikus z Flišku, Lan- 685 dolfus barenský, Reinaldus z Brankací, Otta z Kolumny, Lucidus z Komitu a Franciškus florentinský, diakonové kardinálové. 680 19h 53

Strana 54
20a V kterémžto sebrání podlé obyčeje byla jest zpievána 690 mše o Panie našie skrze duostojného otce a pána Mikuláše gnezenského. Kteráž když dokonána byla, dála se jest služba letaní, to jest proseb, s introitem: „Uslyš nás, Pane, etc.“, s kolektami a modlitbami k tomu příslušejícími podlé příležitosti času a služby a s čtením: „Pilně se vystřichajte od falešných prorokuov, kteříž k vám přicházejí v rúše ovčím.“ Kteréžto služby, když byly dokonány, uveden jest Mistr Jan Hus, obžalovaný a postižený jako kacieř, z královstvie Českého, uprostřed koncilium, kdež jest byla vyzdvižena vysoko jedna lavice nad jiné stolice obecné, tak aby jej všeliký člověk dostatečně viděti mohli. A jej, Jana Husa, kacíře, tu sú posadili. I vstúpil jest na stolici kazatedlní duostojný v Kristu otec, pan l Jakub biskup laudenský z řádu bratří kazateluov a učinil jedno 705 krátké a chvalitebné kázanie, vzav základ takový: „Zkaže- no buď tělo hřícha“ z 6. kapitoly k Římanům. Kteréž kázanie když dokonáno bylo, vstúpili sú na stolici, kdež výpovědi koncilium vuobec vyhlašovány a potvrzovány bývají, duostojní otcové Antonius konkor- dienský, Stefanus dolenský, Mikuláš merseburgenský, Vi- talis telonenský, Patricius karthagenský biskupové a Bertoldus Wildungen, svatého paláce apoštolského pří súdce volení od národuov, aby vypravili stav pře Jana Husi a provedli skutky a činy jeho a všem oznámili jmé- nem národuov. Antonius konkordienský biskup z přikáza- nie na něho uloženého četl jest jedno ustavenie, ukládaje mlčenie všem i každému v koncilium přítomným v tento zpuosob. 695 700 710 715 54

Strana 55
ZNĚNIE TOHO USTAVENIE JEST TAKOVÉ: 720 Svatosvatý zbor konstanský, v Duchu svatém řádně se- braný, přikazuje a ukládá pod pokutú klatby konečně vypo- věděné, v kterúž přestupník vběhnúti pro nezachovánie chce, a pod pokutú v žaláři seděnie za dva měsíce, a že by přál kacieřství, aby nižádný, kteréhokoli stavu, povýšenie, řádu, povahy nebo duostojenstvie byl by, by pak ciesařské, královské, kardinálské, arcibiskupské, biskupské byl vyso- kosti, v tomto sebrání dnes z vuole Božie držaném toho sebránie anebo vyhlašujícieho v něm nenepokojil, nereptal, nepřekážel ani kterého hřmotu usty nebo rukama nebo 730 nohami činil. A že již ta pře z vnuknutie Božieho před se k rozvážení vzatá skrze všecky národy a otce svaté řízením Ducha svatého jednomyslně a svorně zavřena jest, jakož uslyšíte, zapovídá a přikazuje týž svatý zbor pod takovúž pokutú, aby nižádný volati, odporu činiti nebo vstávati, hádati se nebo hájiti nebo hlasem vysokým mluviti nesměl, leč by k «t»omu byl skrze ten svatý zbor volen, jinak proti tomu činícímu usuzuje, že skrze to svazku klatby, pokut, žaláře i tvrdších nad ty pověděné nikoli neujda. 725 735 POTVRZENIE TOHO USTAVENIE. 740 Kteréhožto ustavenie volenie od národuov, totižto Anto- nius konkordienský jménem národu vlaského, Stefanus telonský jménem gallikánského, Nikolaus merseburgenský jménem germánského a Patricius karthaginenský jménem anglikánského a pan Jan biskup ostienský, kardinál viva- 745 rienský, najvyššie miesto drže, jménem všech kardináluov potvrdili jsú. 2la 55

Strana 56
PROZBA PROKURÁTORA HAINRIKA Z PIRU. 750 Kteréžto ustavenie když bylo přečteno a potvrzeno, opa- trný muž Hainrikus z Piru, puovod a prokurátor prvé pra- vený, vstal jest a vypravoval jest, kterak artikulové kázanie skrze mistry Jana Viglefa a Jana Husa, v nichž on Jan Hus postižen jest, jsú kacieřští, búřliví, jímaví, ctných uší uráž- liví, a prosil jest, aby skrze pana Jana ostienského, kterýž prvnie miesto držal, a skrze pana římského krále jakožto zbor konstanský potupeni byli a kniehy, z nichž jsú vybráni, aby byly ohněm spáleny a jemu aby se stala plnost spra- vedlnosti. 755 760 BERTOLDUS Z WILDUNGEN ČETL NĚKTERÉ ARTIKULE. 21b Kteráž prosba když se stala z rozkázanie a z vuole téhož zboru konstanského, poctivý muž pan Bertoldus nynie jmenovaný počal jest čísti artikule formované a kázané 765 skrze řečeného Jana Husa, z kterýchž některé jest četl a jiné svatosvatý zbor za čtené přijal, totižto Janovy Viglefovy. ARTIKULOVÉ JANA VIGLEFA, KTERÉŽ ZBOR ZA ČTENÉ PŘIJAL: Jakož Kristus jest spolu Buoh a člověk, tak obět posvě- 770 cená jest spolu tělo Kristovo a pravý chléb, neb jest tělo Kristovo při najmenším u figuře a pravý chléb v přirození, anebo, což též zní, jest pravý chléb přirozeně a tělo Kristo- vo figurně. Poněvadž lež kacířská o oběti posvěcené mezi všemi ka- 775 cieřstvími drží prvotnost, aby ona z cierkve vypleněna byla bezpečně, oznamuji nynějším kacieřuom, že nemohú uká- 56

Strana 57
zati svú řečí ani rozuoměti případnosti bez podstaty. A protož tyto všecky sekty kacieřské jsú z počtu neznajících onoho z 4. kapitoly sv. Jana: „My ctímy, což vímy. Směle prorokuji všem těm sektám i jich náshledovní- 780 kuom, aby toho nejistili věrným, by svátost byla případ- nost bez podstaty, dokavadž Kristus se vší svítězilú církví nepřijde k posledniemu súdu, jeda na dýchaní anjela Gabriele. Jako Jan Křtitel byl jest u figuře Elias a ne osobně, tak 785 chléb na oltáři u figuře jest tělo Kristovo, a beze vší pochyb- nosti řeč ta: „Toto jest tělo mé" jest figurnie, jako i tuto: „Jan jest Eliáš. Užitek toho bláznovstvie, kterýmž pravie, že by byla pří- padnost bez podstaty, jest rúhati se Bohu, horšiti a klamati 790 církev skrze lež případnosti. Ti, kteříž jistí, že by dítky věrných, bez svátostného křtu zemrúce, nebyly spaseny, sú v tom bláznoví a velmi smělí. Lehké a krátké biřmovánie biskupuov, když má řečenými řády tak mnoho slavnosti, jest z vnuknutie dáblova uve- 795 dené, aby lid u víře zklamán byl a aby biskupuov slavnost nebo potřebnost více vážena a věřena byla. Což se dotýče oleje, jímž biskupi maží děti, a vínek lněný, jímž se hlava obvazuje, zdá se, že byl řád lehký, nemaje základu Písem. A že to biřmovánie uvedené nad apoštoly 800 rúhá se Bohu. Zpověď ustnie, kteráž se činí knězi, uvedená skrze Inno- cencia papeže, ne nie tak potřebná člověku, jakož on usu- zuje. Nebo jestliže kto toliko myšlením, slovem nebo skutkem urazil by bratra svého, toliko myšlením, slovem 805 nebo skutkem dosti jest káti se. Těžké a nezákladné jest knězi poslúchati zpovědi lidu s obyčejem tiem, kteréhož latinští užívají. V těch slovích: „Vy čistí jste, ale ne všickni,“ položil jest dábel osidlo nevěrných, kterýmž by nohu křesťanskú po- 810 22a 22b 57

Strana 58
23a padl, neb jest uvedl zpověď samotnú a nezákladnú. A když ji zpovědlníku oznámí, ustanovil jest a zřiedil zákon, aby nebyla vynesena lidu zlost toho, ktož se zpovídal. Duomysl próvodný jest, že takový, kterýž jest řádně živ, 815 jest jáhen nebo kněz, nebo jako se domýšlém, že tento jest Jan, tak duovodným duomyslem poznávám, že tento, svatě živ jsa, ustaven jest od Boha v takovém stavu. Ne z vysvědčenie člověka, kterýž světí, ale z ospravedl- něnie skutku vzata má býti pruovodná jistota takového 820 stavu. Buoh zajisté muože bez takového nástroje, hodného neb nehodného, osobu jinú v takovém stavu ustaviti, aniž jest duovodnějšie jistota jako z života. Protož když jest život svatý a učenie křesťanské, dosti jest cierkvi rytěřující. Blud na počátku i na konci. Obcovánie zlé preláta odjímá vzáctnost kněžstvie i jiných svátostí od poddaných, kteříž však, když je potřeba nutí, mohli by ty věci od nich bráti, prosíce věrně, aby Buoh doplnil skrze služebníky své dábly dielo nebo konec úřadu, kterémuž přísahu činie. Lidé staří z žádosti časných věcí, z naděje odměnných pomocí anebo z příčiny, aby chlípnost vymlúvali, ač ne- mají již naděje o plodu, když se pojímají, nemanželsky právě pojímají se. Tato slova: „Vezmu tě sobě za ženu“ hodnějšie jsú k zá- 835 vazku v manželství nežli toto: „Já tě beru za ženu“. A že spojuje se skrze ta slova o budúciem času s jednú a potom skrze slova o přítomném času s druhú, nemají býti slova první vyprázdněna skrze druhá slova o přítomném času. Papež, kterýž se falešně jmenuje slúha sluh Božích, 840 v žádném úřadu nenie ve Čtení položeném, ale v světském. Pakli by byl v kterém, tehdy jest v úřadu dábluov, Bohu více s vinú slúžicích. Papež kterak nedaruje s svatokupectvím aneb s slibem smělým, poněvadž sám jest hlavní svatokupec, slibuje směle 825 830 23b 58

Strana 59
zachovati stav svuoj, svrchovaně potupný jest zde na cestě. 845 Že by papež byl najvyšší biskup, jest posměšné, a Kristus ani na Petrovi ani na jiném nepotvrdil jest takového po- výšenie. Papež jest pravý Antikrist, netoliko ta jedna osoba, ale mnozstvie papežuov od času nadánie církve, kardináluov, 850 biskupuov i jich tovařišuov jiných jsú osoba Antikristova složená, potvorná. Nenie však na odpor, že Rehoř i jiní papežové, kteříž jsú v životě svém mnoho dobrého činili, jsú, z jich počtu, neb sú se ti užitečně káli. Petr a Kliment s jinými spomocníky u víře nebyli jsú pa- 855 pežové, ale pomocníci Boží k vzdělání cierkve Páně. Že by z víry Čtenie tato papežská vysokost vzala počátek, jest zároveň lež jako to, že z prvnie pravdy blud každý vyšel jest. Dvanácte prokurátoruov jest úředníkuov Antikristo- 860 vých: papež, kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, archidiakonové, oficiálové, děkanové, mniší, kanovníci rozliční, falešní bratří, již najposléze utvrděnie a vin vyhledavači. Vidí se nad světlo jasnějí, že ktožkoli jest pokornější, 865 církvi svaté jest služebnější a v milování Kristově, podlé toho, což se «církve týče, milovnější, jest v» církvi rytěřu- jície větčí a blízký Kristuov náměstek má počten býti. Všeliký člověk nespravedlivě zaneprazdňuje kterúkoli dobrú věc, věc Boží, béře lúpežem, zlodějsky a lotrovsky, 870 cizie věci. Ani svědkuov pruovod, ani súdce přisúzenie, ani tělesné vladenie, jako ani nápad dědický, ani lidské puojčenie nebo obdarovánie dává člověku bez milosti panstvie nebo právo k něčemu, anebo všecky tyto věci spolu. Blud, 875 jestliže se rozumie o milosti vzáctného činície. Leč přítomen bude zákon lásky vnitř, nižádný pro listy nebo bulle nemá hodnosti nebo spravedlnosti více nebo 24a 59

Strana 60
24b 24b 895 méně. My nemámy nic puojčovati nebo dávati hříšníku, 880 když známy jej býti takového. Nebo tak činíce, pomoc dá- vámy zrádci Boha našeho. Jako knieže nebo I pán toho času, když jest v hřiechu smrtedlném, neobdržuje jména toho úřadu na sobě, jediné v hlasu a žádosti, ne vlastně, tak ani papež, biskup nebo 885 kněz, když upadne v hřiech smrtedlný. Všeliký, ktož má v uobyčeji hřiech smrtedlný, zbaven jest kteréhokoli panstvie a slušného užívanie skutku, by pak byl i dobrý. Z počátkuov víry jest samo z sebe známo, že cožkoli 890 člověk činí ve hřiechu smrtedlném, že hřeší smrtedlně. Ku pravému světskému panství má býti spravedlivost toho, ktož panuje, takže nižádný jsa v hříchu smrtedlném, nenie pánem nižádné věci. Všichni zákonníci nynějšie se samy pod to mušenie zava- zují, aby pokrytstvím zmazáni byli. Nebo k tomu zní k jich zákonuom přihlášenie, aby se takto postili, aby se takto obláčeli a aby takto činili, cožkoli rozdielně od jiných zachovávají. Všeliký obláštní zákon podlé takového závazku vonie 900 nedokonalostí a hřiechem, kterúž věcí člověk nebývá zpuo- soben k slúžení Bohu svobodně. Zákonníci anebo řehola zvlášt nie vonie smělostí, rúha- niem a chlúbú nad Boha. A mnišie takových zákonuov skrze pokrytstvie obrany náboženstvie svého smějí se nad 905 apoštoly povyšovati. Kristus ve Čtení neučí o žádné rozličnosti řádu, o kapi- tule Antikristově. A protož nenie jemu líbezná věc, aby ta- koví byli. Kapitola Antikristova tato v těchto rozličnostech 12 zavierá se, jenž jsú: papež, kardinálové, patriarchové, 910 arcibiskupové, biskupové, archidiakonové, oficiálové, dě- kanové, mniší, kanovníci, bratří ze čtyř zákonuov a vin vyhledavači. 60

Strana 61
Z viery a z skutkov čtyř sekt, kteréž jsú: kněžstvo ciesař- ské, mnichové rozliční, kanovníci rozliční a bratří již jme- novaní, světle to nalézám, že žádná osoba z těch nenie úd 915 Kristuov v počtu svatých, leč na konci dnuov opustí přijatú bláznově svú sektu. Pavel apoštol, někdy žid, pro lepší sektu Kristovu k vuoli jeho tu první opustil jest. A ta jest příčina, proč klášterníci, kteréžkoli sekty byli by a závazku, anebo kterúkoli přísahú 920 bláznovú přivázáni, mají svobodně z rozkázaní Kristova vyjíti z těch okov a obléci se v svobodnú sektu Kristovu. Dosti jest laikóm, aby dávali časem služebníkuom Božím desátky z svých duochoduov a jim rovným, neb tak vždycky dávají cierkvi svaté, ač by ne vždy kněžstvu Kon- 925 stantinovu, od papeže nebo jeho poddaných ustanove- nému, dávali. Moci, kteréž se od papeže a jiných čtyř nových sekt vy- hlašují, jsú smyšlené a k svedení poddaných dábelsky uve- dené, jakožto prelátuov ciesařských klatba, póhonové, do 930 žalářuov sázenie a duochoduov peněžitých prodávanie. Mnozí kněžie sprostní převyšují preláty v takové moci, nébrž zdá se věrným, že velikosti moci duchovnie více do- chází náshledovník Krista v mravích nežli prelát, od kardi- náluov a jiných poběhlcuov volený. Odejmiž lid desátky, ofěry i jiné zvláštnie almužny od nehodných učedlníkuov Antikristových, neb to učiniti má z zákona Božího. Aniž má býti strachována, ale radostně přijata klatba nebo pokuta, kterúž vzkládají učedlníci Antikristovi. Pan papež, biskupové i všichni klášterníci anebo obecní kněžie titulem věčného zbožie obohacení mají to zdáti v ruce] moci světské. Pakliby neústupně odpierali, skrze světské pány mají býti přinuceni. Nenie větčieho kacieře a Antikrista jako ten prelát, 945 kterýž učí, že by slušné bylo kněžím a jáhnuom zákona 935 940 25b 26a 61

Strana 62
?6b obohacenu býti zbožím časným. A jsú-li kteří kacieři nebo rúhači, tehdy jsú ti, kteříž to učí. A netoliko mohú páni časní odjíti zboží od cierkve z oby- 950 čeje hřešící, aniž toliko to jim slušie, ale mají to učiniti pod pokutú věčného zatracenie. Buoh toho nepotvrzuje, by kto měl městsky panovati. A též také aby měl městsky súditi. Jestliže by kto odpor učinil proti protivným obohacení 955 cierkve, ukazuje svaté Benedikta, Rehoře, Bernarta, kteříž jsú málo časných věcí v chudobě drželi, má býti odpově- dieno, že se o nich praví, že by se konečně káli. Pakli by kto opět řekl: „Já pravím, že jsú se svatí tito z toho uchýlenie od zákona Páně nekáli,“ dím já jemu: „Ukaž ty mi, že jsú svatí, a já tobě ukáži, že jsú se konečně káli. Jestliže Písmu svatému a rozuomu mámy věřiti, zjevné jest, že učedlníci Kristovi nemají moci s přinucením vyta- hovati časných věcí skrze pokuty. A kteříž se o to pokúšejí, jsú synové Helía a synové Beliá- 965 lovi Každá bytnost má jednu podstatu, podlé kteréž vyvodí se jiná podstata rovná prvnie. A ten účinek zuostávající najdokonalejší přirozenie možný. Každá bytnost, buď tělesná, buď netělesná, jest obecná 970 třem podstatám a v těch ve všech jsú obecně vlastnosti, pří- padnosti a diela svá. Buoh nic nemuož v niveč obrátiti, ani světa přivětčiti neb umenšiti. Ale duše do jistého počtu vyvésti a ne viece. Nemožné jest býti dvěma podstatoma tělesnýma dělati 975 majícíma, aby jedna ustavičně odpočievala na miestě a jiná tělo Kristovo odpočívajície ustavičně pronikala. Což se líbí, jest Buoh. Každé stvořenie jest Buoh. Kteřížto artikulové i jiní jim podobní když dotčeni byli 980 z rozkázanie a z vuole koncilium, pan Antonius biskup kon- 960 62

Strana 63
kordienský četl jest jednu ceduli zpuosobem výpovědi, kterúž jsú odsúzeni řečení artikulové v tato slova: Svatosvatý zbor konstanský obecný, církev obecnú křes- ťanskú v sobě drže, pro vykořeněnie roztržky a bluduov a kacieřstvie v Duchu svatém řádně sebraný, když jsú 985 slyšány a pilně rozsúzeny knichy a traktátové potupené paměti Jana Viglefa skrze doktory a mistry učenie oxonien- ského, kteříž z týchž knih a traktátuov 260 artikuluov vy- bravše, sepsali jsú a obyčejem svého učenie jsú potupili a odsúdili, kteréž všecky tento svatý zbor kázal jest rozvá- žiti a častokrát rozsúditi mnohým otcuom církve římské kardináluom, biskupuom, opatuom, mistruom písem svatých, doktoruom obojího práva i jiným mnohým oso- bám znamenitým rozličných učení v velikém počtu. Kteréžto artikule když jsú tak rozvážili, bylo a jest nale- 995 zeno, že někteří z nich jsú zjevně kacieřští a dávno od otcuov svatých potupení, někteří rúhaví, jiní bludní, jiní pohoršu- jící, jiní ctných uší urážliví, někteří všeteční a búřliví. Protož ve jméno Pána našeho Ježíše Krista tento svatý zbor ty artikule a každý z nich túto věčnú výpovědí potupuje 1000 a odsuzuje, zapoviedaje všem i každému z křestanuov pod- upadením v klat bu, aby po tento čas týchž artikuluov ani kterého z nich směl kázati, učiti, vynášeti nebo držeti. Pro kterýchž věcí k konci přivedenie a pevnému zachování přikazuje všem biskupuom i farářuom i vyhledavačuom 1005 bluduov kacířských, aby bedlivú pilnost měli, jakož každý z nich toho povinen jest podlé práv a ustavenie otcuov svatých. A jestliže by kto těchto výpovědí a odsúzenie sva- tého koncilium rušitel všetečný nalezen byl, pomstú hodnú skrze zprávce miesta toho tresktán buď. 990 27a 27b 1010 63

Strana 64
JIŽ TUTO POLOŽENI BUDŮ ARTIKULOVÉ JANA HUSA KACIERE. Jedinká jest svatá obecná cierkev, jenž jest všecko mnozstvie k spasení předeslaných. A nieže die: „Obecná 1015 svatá cierkev toliko jest jedna, jakož toliko jeden jest počet všech předepsaných.“ Pavel apoštol nikdy jest nebyl úd dábluov, ač jest činil některé skutky skutkuom cierkve zlostných podobné. Předvědění k zatracení nejsú stránky církve svaté, poně- 28a 1020 vadž žádná stránka jejie od nie konečně nevypadá, proto že předeslánie láska, kteráž ji svazuje, nikdy nevypadá. Dvoje přirození, bozstvie a člověčenstvie, jsú jeden Kristus. Předvěděný k zatracení, ač někdy byl by v milosti podlé 1025 přítomné spravedlnosti, však nikdy nenie stránka cierkve svaté, a předeslaný k spasení vždycky zuostává údem cierkve svaté, ačkoli někdy vypadá od milosti přicházejí- cieho, ale ne od milosti předeslánie. Vezmúce cierkev za zbor předeslaných, buďto že by byli 1030 v milosti, buďto nic podlé přítomné spravedlnosti, tiem obyčejem cierkev jest článek víry. Petr svatý nebyl jest aniž jest hlava cierkve svaté obecné. Kněží jakžkoli hřiešně živi jsúce, kněžstvie moci poškvr- ňují a tak jako synové nevěrní smyslé nevěrně o sedmi svá- 1035 tostech cierkve svaté, o klíčích, o služebnostech a pokutách, o mravích a ceremoniích a o svatých věcech cierkve, o poctivosti kostí svatých, o odpustciech, o svěceních kněží. Papežské duostojenstvie od ciesaře jest vzniklo a pape- žova dokonalost a ustanovení od ciesařské moci počátek 1040 jest vzalo. Nižádný bez zjevenie nejistil j by rozomně o sobě nebo o jiném, že by byl hlava cierkve svaté strannie, aniž římský biskup jest hlava církve římské. 28b 64

Strana 65
Nemá věřeno býti, že by tento kterýžkoli římský biskup byl hlava kterékoli strannie «cierkve», leč by jej Buoh pře- 1045 deslal. Žádný nenie náměstek Kristuov nebo Petruov, leč jest náshledovník v mravích, poněvadž žádné jiné náshledo- vánie nenie příslušnějšie, aniž jinak přijímá moci úřadné. Nebo k tomu úřadu náměstka z povinnosti má býti 1050 mravuov rovnost a ustavitele moc. Papež nenie zjevný a pravý náměstek kniežete apoštol- ského Petra, jestliže má mravy odporné Petrovi. A jestliže hledá lakomstvie, tehdy jest náměstek Jidáše Škariotského. A túž jistotú kardinálové nejsú praví a zjevní náměstkové 1055 zboru apoštolského, leč živi jsú obyčejem apoštoluov Kris- tových, zachovávajíce přikázanie a rady Pána našeho Ježíše Krista. Doktorové kladúce v svých řečech, že někto, maje skrze pokuty cierkve ztresktán býti, i nedal by se tresktati, tehdy má súdu světskému podán býti, ti jistě náshledují v tom biskupuov, mi struov a zákonníkuov, kteříž Krista, když jich poslúchati nechtěl ve všem, řkúce: „Nám neslušie za- biti nižádného,“ vydali jsú světskému súdu, a že takoví jsú vražedlníci větší než Pilát. Poslušenstvie cierkevnie jest poslušenstvie podlé nale- zenie kněží církve kromě zjevného svědectvie Písma. Rozdiel bez prostředka lidských skutkuov jest, že jsú nebo ctnostni nebo hřiešni. Nebo jestliže člověk jest hříšný a činí cožkoli, tehdy to činí hřiešně. Nebo hřiech, kterýž smrtedlný slove, nakazuje všecky skutky človětčí, též i ctnost všecky skutky člověka ctnostného obživuje. Kněz Kristuov, živ jsa podlé zákona jeho, maje Písma známost a žádost k vzdělání lidu, má kázati, by pak i klatba na něm byla. A nieže die: „Jestli papež nebo prelát 1075 rozkazuje knězi tak zpuosobenému, aby nekázal, nemá poddaný poslúchati. 1060 1065 1070 29a 5- Hus 65

Strana 66
29h 30a Každý úřad kazatelský z přikázanie přijímá, ktož v kněžstvie vstupuje, a to přikázanie plniti má, klatby se 1080 v tom nestrachuje. Skrze pokuty cierkevnie, totižto klatby, od svátosti lú- čenie i zápovědi, k svému povýšení kněžstvo lid obecní sobě podmaňuje, i lakomstvie rozmnožuje, zlosti hájí a cestu připravuje Antikristu. A jest jisté znamenie, že od Anti- krista takové pocházejí pokuty, kteréž jmenují v svých písmiech hromobitie, kterýmiž kněžstvo najviece kráčí proti těm, kteříž odkrývají nešlechetnost Antikristovu, kterýž jest kněžstvo sobě najviece osobil. Jestliže papež jest zlý a předzvěděný k zatracení, tehdy 1090 jako Jidáš apoštol jest dábel, zloděj a syn zatracenic a nenie hlava církve svaté rytěřujície, poněvadž ani úd jejie jest. Milost k předeslání k spasení jest svazek, kterýmž tělo cierkve i každý jejie úd spojuje se s hlavú nerozdělitedlně. Papež nebo prelát zlý a k zatracení předzvěděný jest 1095 jménem pastýř a v pravdě zloděj a lotr. Papež nemá slúti najsvětější ani podlé úřadu, nebo jinak i král měl by také slúti najsvětější podlé úřadu, i katové i biřicové sluli by svatí, nébrž i dábel také měl by slúti svatý, poněvadž jest úředlník Boží. Jestliže papež živ jest pánu Kristu odporně, by pak vstúpil skrze řádné a slušné volenie podlé ustanovenie lid- ského vyhlášené, však by jinudy vstúpil, nežli skrze Krista, položiec také, že by všel skrze volenie od Boha prvotně uči- něné. Nebo Jidáš Škariotský řádně a slušně jest volen od 1105 Boha Krista Ježíše k biskupství, avšak jest vstúpil jinudy do ovčince Božího. 1085 1100 JINY ARTIKUL JEST TENTO: Odsúzenie 45 artikuluov Viglefových skrze doktory uči- něné jest bez rozumu a nepravě a zle učiněné a stalo se jest 66

Strana 67
z příčiny od nich položené, totižto že žádný z nich nenie 1110 «katolický», ale každý jest kacířský nebo bludný nebo po- horšující. Ne tiem, že volenci nebo většie jich strana povolili by živým hlasem podlé řáduov lidských k některé osobě, byla by ta osoba řádně volena, anebo že by skrze to byl pravý a zjevný potomek nebo náměstek Petra apoštola anebo jiného apoštola v úřadu církve svaté. Protož jakž by koli volenci, buď dobře, buď zle volili, skutkuom voleného mámy věřiti. Nebo skrze to, což kto viece činí k zaslúžení a ku prospěchu církve svaté, má k tomu od Boha hojnější moc. Nenie jedné jiskry pravdy, by měla býti jedna hlava v duchovních věcech zpravující církev svatú a aby vždycky s církví rytěřující obcovala. Kristus bez takových potvorných hlav skrze své pravé učedlníky rozptýlené po okrslku zemském lépe by cierkev 1125 svú zpravoval. Apoštolé a věrní kněžie Páně užitečně jsú v potřebných věcech k spasení zpravovali církev, prvé než jest úřad pa- pežský byl uveden. A též by činili, když by papeže, což příliš možné jest, nebylo až do dne súdného. Žádný nenie pán městský, žádný nenie prelát, žádný biskup, když jest v hříchu smrtedlném. 1115 1120 1130 305 TUTO JIŽ BUDŮ POLOŽENI ARTIKU- LOVÉ, KTERÍŽ JSŮ DÁLE VEDENI PROTI HUSOVI, DOSTATEČNĚ PRO- 1135 VEDENI SKRZE SVĚDKY VÍRY HODNÉ. A najprvé artikul čtvrtý a osmý, v nichž stojí, že Jan Hus artikuluov bludných Viglefových v městě Pražském v kolejích i na kázaních obecných hájil jest a kázal je. Item artikul devátý, v němž stojí, že pro to jeho kázanie 1140 5* 67

Strana 68
310 1145 1155 1160 artikuluov pověděných v městě Pražském stala se jest búřka veliká lstí a příčinú Jana Husi, takže znamenití mužie z křesťanuov a bojících se Boha přinu ceni sú vyjíti z města a krýti se, mordové a lúpežové, svatokrádežové a jiné hrozné a ohavné věci vznikly jsú, nástrojem a jedná- ním téhož Jana Husa a jeho tovaryšuov. Item artikul 10, v němž stojí, že Jan Hus ustavičně v městě Pražském byl jest náshledovník, přítel, učitel 1150 a obránce bluduov Jana Viglefa arcikacieře a za toho jest byl držán, jmenován i počítán v městě Pražském a v krajích okolních. Item artikul 15 a 16, v nichž stojí, že pan arcibiskup prazský, naplniti chtě rozkázanie pana Alexandra šťastné paměti papeže pátého, kdež jest jemu byl poručil a přikázal zapověděti, aby od toho času žádný nesměl v miestech obláštních řečeného města nežli v kostelech hlavních, osad- ních, v klášteřích a na jich kerchovích lidu kázati. A to jest prvé jmenovaný pan arcibiskup, dosti čině listuom otce svatého, zapověděl v uobecném sněmu, kterýž jest tehdy v Praze držán byl. Ale on, Jan Hus, listóm těm stolice apoštolské usúzenie i zápovědi skutečně jest odepřel a proti tomu se postavil, neb hned v den 22. měsíce června i potom mnohokrát v jakési kaple Betlém řečené k lidu jest 1165 kázal o té zápovědi a tu lid mnohý svolal jest, a aby svolán byl, rozkázal proti zápovědi napřed pověděné. Item artikul 17, v němž stojí, že týž Jan Hus tak již v ře- čeném měsíci červnu léta Božieho 1410 jako i prvé i potom v jmenované kaple k lidu káže i na mnohých jiných 1170 miestech Pražského města častokrát mnohé bludy a kacieř- stva tak z kněh někdy Jana Viglefa, jako z své zpurnosti a lstivosti přivodil jest, učil, o ně se hádal a podlé všic mož- nosti jich hájil a najviece dole psaných, totižto, že po posvě- cení oběti na oltáři zuostává chléb hmotný anebo podstata 1175 chleba. 31a 68

Strana 69
Item artikul 18, v němž stojí, že kněz, jsa v hříchu smr- tedlném, neposvěcuje těla Kristova, nekřtí, etc. Item artikul 19, v němž stojí, že odpustkové od papeže nebo od biskupov puojčení nic neprospievají. Item artikul 21, v němž stojí, že římská cierkev jest zbor 1180 Šatanuov. Item artikul 23, v němž stojí, že žádné kacířstvie nemá kaženo býti mocí, ale skrze hádanie v kolejích. Item artikul 26, v němž stojí, že řečený Jan Hus k sve- dení lidu a sprostných smělostí všetečnú řekl jest, že v zemi Anglické mnozí mniši a jiní mistři sešli jsú se v některakém kostele svatého Pavla proti Mistru Janovi Viglefovi a ne- mohli jsú ho přemoci, ale ihned hrom a blesk že jest s nebe sstúpil na ně a že by roztrhl dvéře kostela toho, tak že jsú mistři a mnišie jedva utekli do města Londonienského. 1190 A to jest pověděl, aby v vážnost uvedl řečeného Jana Viglefa, pročež jest hned hlasitě vykřikl k lidu tato slova: „O by duše má tu byla, kdež jest Jana Viglefa duše. A potom list jakýsi sfalšovaný pod pečetí falešnú učenie oxonienského mnohokrát jest vuobec ukazoval, v němž jest napsáno bylo, ač falešně, že Jan Viglef byl jest muž křesťanský a doktor Ctenie svatého dobré pověsti a obco- vánie chvalitebného od mladosti své až do posledního dne života svého. Item artikul 32, v němž napsáno jest, že páni světští měli 1200 by odjieti duchovním zbožie časná a že by na to odplatu vzali. Item artikul 32 a 37, v němž stojí, že Jan Hus, jsa v klatbě, mše jest slúžil, lidu kázal a zjevně přede všemi řekl, že na klatbu netbá, nebo nemuož žádný klat býti od 1205 člověka, leč by prvé byl v klatbě od Boha. Item artikul 38, v němž stojí, že Jan Hus rozličné bludy kázal jest, z nichž pohoršenie vznikla jsú mezi preláty a lidem královstvie Českého a mistry a studenty učenie 1185 1195 32a 32b 69

Strana 70
334 1210 pražského a neposlušenstvie poddaných k jich prelátuom a zkáza obecného učenie prazského. Item artikul sedmý, když se dálo po krajích vyhledá- vanie v při Jana Husa, arcibiskupovi pražskému dán jest a položen proti témuž Husovi, v němž stojí, kterak by Jan Hus k lidu řekl: „Aj papež nynie umřel jest, totižto Ale- xander Pátý, a nedávno psal arcibiskupu pražskému, aby vykořeněni byli bludové Jana Viglefa v Čechách a v Mo- ravě, že jsú tam mnozí lidé, smysl a blud Viglefuov proti víře držíce, jichžto srdce jsú kacířstvím nakažena. Já pravím a Pánu Bohu z toho děkuji, že sem žádného Čecha kacíře neviděl.“ A že k těm slovuom svrchu psaným lid křičel: „Lže, lže papež. Item artikul 9, v němž stojí, že týž Jan řekl jest českú řečí k lidu: „Oj, naplnilo se jest proroctvic, kteréž jest po- 1225 věděl Jakobus z Teranu, že léta 1409 povstane jeden, kterýž se čtení a epištolám a víře Kristově protiviti bude, míně skrze to Alexandra papeže, kterýž jest v svých bullech roz- kázal, aby knichy Viglefovy spáleny byly. Item artikul 11, v němž napsáno jest, že by týž Hus řekl, že Alexander papež nedávno umřel jest, však neviem, jest-li v nebi čili v pekle, kterýž píše na kožích svých oslo- vých, že by arcibiskup měl spáliti knichy Jana Viglefa, v nichž mnohé dobré věci napsány jsú. Item artikul o odpovědi jeho, kterúž jest učinil, v němž 1235 stojí, že řečený Jan Hus listu po odjezdu svém z České země nechal jest, aby čten byl lidu, kterýžto v sobě držal, aby, vážíce práci jeho pilnú, kterúž jest s nimi měl, modlili se za něj Bohu a stáli v naučení Pána našeho Ježíše Krista, vě- dúce to, že jest jim nikdy bluduov nekázal, kteréž jemu 1240 nepřítelé připisují. A jestliže by přemožen byl skrze falešné svědky, aby se nermútili, ale stáli pevně v pravdě. 1215 1220 1230 33b 70

Strana 71
PRUOVODOVÉ. První artikul drže v sobě, kterak Jan Viglef rozličné knichy a traktáty v rozličných věcech i v Písmě svatém i v filozofii složil jest, Dialog a Trialog etc. a 45 artikuluov bludných. Ten se provodí kněhami Viglefovými skrze výpověd také od římského koncilium vyhlášenú. Třetí artikul, v němž stojí, že nahoře psaná položenie a artikulové jsú bludní. Provodí se též skrze výpověd řím- ského i tohoto svatého konstanského koncilium vyhlášenú. 1250 Čtvrtý artikul, v němž stojí, že Jan Hus častokrát v há- daniech a v obecních kázaniech konečných zavření, arti- kule a knichy etc. učil jest a jich bránil. To se provodí jedním z Písma svatého, kterýž praví, že jest viděl intimací, na nichž jest psáno bylo, že Jan Hus konečných zavření, kněh a artikuluov jakožto křesťanských chce brániti. Pro- vodí se opět jedniem farářem pražského arcibiskupstvie, kterýž praví, že jest to z jeho úst slýchal častokrát. Item jedním jiným farářem z obecné pověsti víry hodných. Item jedniem vikářem kostela jednoho pražského, že jest toho jistě svědom a klade toho dobrú příčinu, kterak to vie. Pátý artikul, který se počíná, že napřed pravené věci všecky i každá zvlášť jsú pravé, provodí se svědky víry hodnými. Sedmý artikul, který se počíná, že by v městě Pražském 1265 bylo učenie etc., jest zjevný. Osmý artikul, v němž se zavírá, že Jan Hus neústupně artikule bludné Viglefovy v městě Pražském v kolejích a na kázaních obecných kázal jest a jich hájil etc., provodí se jedním farářem pražským, kterýž praví, že toho přítomen 1270 býval a z jeho úst mnohokrát slýchal. Item jedniem opa- tem, kterýž praví, že ten artikul jest pravý a známý z obec- né pověsti. Item jedniem doktorem Písma svatého, že jest tak v pravdě. Item jedním doktorem v dekretích z mnohé 1255 1260 34a 1245 71

Strana 72
34b Ga 1275 pověsti. Item jedniem kanovníkem pražským z obecné po- věsti. Item jedním jiným farářem pražským, že to v pravdě vie a ukazuje rozličné příčiny svého věděnie. Item jedním mistrem umění svobodných též z obecné pověsti. Item jedním jiným farářem pražským též z obecné pověsti 1230 i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti. Devátý artikul, v němž se zavírá, že pro věci pověděné v městě Pražském vznikla jest bouřka a pohoršenie etc. Provodí se jedniem farářem prazským, kterýž praví roz- ličnú příčinu svého věděnie. Item jedním doktorem Písma svatého, kterýž též klade mnohé příčiny svého věděnie. Item jedniem opatem, kterýž rozličné příčiny ukazuje, kterak to vie. Item jedniem vikářem kteréhosi kostela praž- ského, že to vie v pravdě. Item jedniem knězem pražského biskupstvie. Item jedním jiným doktorem Písma svatého, kterýž příčiny slušné svého věděnie ukázal. Item jedním doktorem v dekretiech, že slyšal od víry hodných. Item jedním mistrem uměnie svobodných, že to v pravdě vie. Item jedním mistrem v Písmích svatých. Item jedním knězem biskupstvie litomyšlského, též že to v pravdě vic. Item jed- ním protonotářem, že vie v pravdě a že jest všem vědomo. Desátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus byl v městě Pražském ka» ustavičně jest byl náshledovník a přítel bluduov Viglefových etc. Ten se provodí v pravdě skrze jednoho faráře pražského arcibiskupstvie a skrze jiné naho- 1300 ře jmenované svědky. Jedenáctý a 12. artikulové jsú obecní. Třináctý artikul, v němž stojí poručenie učiněné arci- biskupu pražskému skrze Alexandra papeže pátého. Čtrnádctý, v němž se vypravuje, že arcibiskup odsúdil 1305 jest kniehy Viglefovy k spálení; provodí se z bully Ale- xandrovy a výpovědí arcibiskupa pražského a vyznánie Jana Husa, kterýž vyznává také, že od takové výpovědi k spálení knich jinam se jest odvolal. 1285 1290 1295 72

Strana 73
Patnáctý artikul, v němž stojí o vydání výpovědi takové a kterak jest to konal arcibiskup; provodí se skrze vidimus, 1310 že se stala zápověd všem, aby žádný nekázal smysluov Viglefových. Šesnáctý artikul, v němž stojí, že Jan Hus po vyhlášení listuov stolice apoštolské a po zápovědi učiněné mnohokrát v kaple Betlémě kázal jest lidu; provodí se jedním farářem 1315 pražským, že jest slyšel, jedním doktorem Písma svatého, že v pravdě vie, jedním vikářem kteréhos kostela I praž- ského, že slyšal od tovařišuov Jana Husa, jedním knězem pražským, že jest viděl i slyšel to v pravdě, jedním dokto- rem, kterýž klade příčiny, kterak to vie, jedním doktorem 1320 dekretuov, že jest v pravdě svědom, jedním mistrem v umě- ních svobodných i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti. Item vyznal Jan Hus, že jest kázal z příčiny odvolánie svého a že jest byl zachoval jednu zápověd. Sedmnáctý artikul, v němž stojí, že Jan Hus v jmenované kaple i na mnohých jiných miestech bludy a kacieřstvie Jana Viglefa v městě Pražském kázal jest a učil, a zvláště, že po posvěcení obětí na oltáři zuostává chléb hmotný. Provodí se jedním farářem pražského arcibiskupstvie, že 1330 jest slyšal od jiných z obecného hlasu a pověsti a že jest všem zjevné a známé. Druhá pak strana artikule též jedním doktorem v Písmě svatém, že jest slyšel z úst Huso- vých, že jest držal, že podstata chleba po posvěcení zuo- stává v svátosti oltářnie. A také jest pravil, že jest také 1335 slyšal v jednom hádaní, v němž jest byl najvyšší některaký Mistr [ Rikardus, že jest Mistr Hus pójčil toto, že by Jan Hus byl osoba v bozství a že jest více osob v bozství než tři. Též jedním doktorem Písma svatého, že to v pravdě vie z obecného hlasu a pověsti. Jedním vikářem kteréhosi kostela pražského, že by to slyšel z úst Husových, což v artikuli stojí. Jedním mistrem v Písmě svatém, v pravdě 1325 35b 36a 1340 73

Strana 74
1350 36b 1355 1360 1365 1370 37a že to vie. I mnohými jinými z obecné pověsti a z pravenie víry hodných. Jedním mistrem sedmera uměnie, farářem pražského arcibiskupstvie, kterýž byl ptán v kraji svém. Item vikářem arcibiskupovým, že slyšal kázati Mistra Jana Husa v Betlémě o hmotnosti těla Kristova a že by provodil mnohými rozuomy, že smysl, kterýž drží o svátosti těla Kristova, jest pravý. Též jedním farářem pražským, že jest slyšel od Jana Husa, že po posvěcení zuostává chléb hmotný nebo podstata chleba v svátosti. A když jemu týž svědek odpor učinil, dovodě, písmy svatých doktoruov, to jest svatým Rehořem, řekl jest Hus, že svatý Rehoř byl jest jeden žertéř nebo rykmář a že řeči své rýmem skládal. Item jedním, kazate lem kostela pražského, že když s ním někde v kolací seděl s jinými mistry, otázán jsa, co by smyslil o svátosti těla Kristova, že by Hus odpověděl, že by to mohlo dobře býti, aby po posvěcení zuostal chléb, a jsa trestán od toho svědka, i vyňal jest Hus jakési knichy z rukávu, chtě provésti, že by po posvěcení zuostal chléb jako i prvé, i četl jest ty kniehy, v nichž jest ten blud- napsán byl. A mezi jinými četl jest, řka: „Nalezli sú sobě slovo neobyčejné, to jest transsubstanciacio, aby sprostné zklamali.“ A že by dále Hus řekl, že by těch kněh chtěl rád všem pójčiti. Item jedním proboštem, kterýž se s nynie psaným srovnává, že by od Husa slyšal, že po posvěcení zuostává chléb. Item jedním služebníkem a zpovědlníkem kteréhos kostela pražského, že by toho přítomen byl, když léta Páně 1406 v létě Mistr Jan Hus, k lidu káže, řekl jest: „Aj psáno jest biblí: »Já jsem chléb živý, který sem s nebe sstúpil etc.“ A to mluvil českú řečí, tepa rukú v knichy: „Musíť to tehdy vyřezati: „Já sem chléb'; a já pra vím, že jest Buoh i chléb po posvěcení, nebo vidíš bělost, okrouh- lost, chut chleba a lámanie slyšíš etc.“ Ten se provodí jedním kazatelem a zpovědníkem, že jest slyšal od Jana Husa na kázaní v Betlémě, když jest řekl: „Já pravím vám, 1345 1375 74

Strana 75
že tu případnosti s podstatú zuostávají, jako v příkladě člověk v sukni a duše v těle, tak Buoh v chlebě.“ Item jedním doktorem v Písmě svatém, že to z úst Jana Husa slyšal, miesto i čas jmenuje, i toto také: „O by tomu Buoh " ráčil, aby duše má byla tu, kdež jest duše Jana Viglefa." Item jedním farářem, mistrem v sedmeru uměnie, že jest slyšal od Jana Husa z úst jeho, že nenie církve svaté usú- zenie, aby případnosti stály v svátosti oltářnie bez podstaty. Osmnáctý artikul, v němž stojí, že kněz jsa v smrtedlném 1385 hříchu, neposvěcuje těla Kristova etc. Provodí se jedním farářem z obecné pověsti, jedním doktorem v Písmě svatém též z obecné pověsti, jedním opatem z obecné pověsti sly- šané od víry hodných křesťanuov, jedním jiným farářem, že jest slyšal z úst jeho, Jana Husa, jedním jiným doktorem, že jest toho v pravdě svědom, jedním kanovníkem, že jest sly- šal od náshledovníkuov Jana Husa, jedním protonotářem, že jest to slyšal z úst Jana Husa i od jiných, ješto v uobci to pravili, jedním jiným farářem pražským, kterýž řekl, že Mistr Jan Hus pověděl: „Toto držte: jestliže jest kněz 1395 v hřiechu smrtedlném, že tehdáž nic nečiní ani posvěcuje, aniž tu bývá tělo Kristovo, ale zuostává podstata chleba jako prvé.“ I mnohými jinými svědky v krajích postave- nými před vikářem arcibiskupa pražského, kterýž od nich slyše, vyznal v pravdě. Devatenáctý artikul, v němž stojí, že odpustkové pape- žovi nebo biskupovi nic neprospievají. Provodí se jedním farářem arcibiskupstvie pražského z obecné pověsti. Jedniem doktorem v Písmě svatém, že jest věc známá, jedniem opatem z pravenie víry hodných. Jedním jiným 1405 farářem, že to slyšal z úst Jana Husa. Jedním vikářem z obecné pověsti. Jedním jiným farářem z slyšenie víry hodných, jedním doktorem v Písmě svatém, že jest toho v pravdě svědom, jedním doktorem v dekretích z obecné pověsti, jedním mistrem též z obecné pověsti, jedním ka- 1410 1380 1390 1400 37b 38a 75

Strana 76
38b 1415 1425 1430 1435 1440 novníkem, že slyšal od jiných, kteříž slyšali od Husa, jedním farářem pražským z obecné pověsti, jedním proto- notářem, že to slyšal od čeledních jeho, i mnohými jinými svědky, kteréž v krajích arcibiskupuov vikář vyslyšal, kteříž pravili, že jsú od Jana Husa slyšali, když řekl, že odpustkové papežští a biskupští nic neprospějí, leč Buoh odpustí. A k tomu také jest ukázána jedna cedule, k niež se přiznal, že ji skládal. Jedenmezcítmý artikul, v němž stojí, že římský dvuor 1420 neb cierkev jest zbor Šatanuov. Provodí se jedním dokto- rem Písma svatého, že jest to slyšal od něho, že by řekl, že cierkev obecná nenie než počet předeslaných k spasení; jedním opatem z obecné pověsti, jedním kanovníkem, že to slyšal z úst jeho, jedním jiným farářem, že toho slyšal z úst jeho, jedním doktorem, že toho v pravdě svědom, jedním jiným doktorem v dekretích z obecné pověsti, i mnohými jinými, kteříž to z úst jeho slyšali, jedním mistrem, že ten artikul z ust jeho slyšel. Dvamezcietmý artikul, v němž stojí, že by Jan Hus ar- tikule ty a bludy držel a jich hájil. Provodí se všemi svědky svrchupsanými. Item jedním doktorem Písma svatého, že toho jest v pravdě svědom, jedním vikářem z obecné po- věsti, jedním doktorem v pravdě, i mnohými jinými z obec- né pověsti a z jistého vědění samých. Třimezcietmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus s těmi, kteříž učili a hájili těch bluduov, stál jest a jim pomáhal. Provodí se jedním farářem, že jest to pravda, jedním dok- torem Písma svatého, kterýž řekl, že se toho jistota vidí, jedním vikářem, že ten artikul jest pravý a všem známý, jedním farářem, že jest to i viděl i slyšel, jedním doktorem, že jest tak v pravdě, jedním mistrem, že jest to pravda, i mnohými jinými z obecné pověsti i z jistého vědomie. Čtrmezcietmý artikul, v němž stojí, že žádné kacieřstvie nemá býti potupeno skrze moc, ale skrze hádanie etc. Pro- 76

Strana 77
vodí se to jedním opatem, že jemu ti pravili, ktož od Husa 1445 slyšeli, jedním vikářem, že jest pravda z obecné pověsti, jed ním doktorem Písma svatého, že jistě to vie a pokládá dobrú toho příčinu, i mnohými jinými z obecné pověsti. Pětmezcietmý artikul a 26. zanechávají se jako zbyteční. Sedmezcietmý artikul, v němž stojí, že lid nemá věřiti bullem papežským. Ten se provodí jedním farářem z obec- né pověsti, jedním opatem, že jemu ti pravili, kteříž od Husa slyšali, jedním vikářem, jedním jiným farářem, že jest to slyšal z úst jeho, jedním doktorem Písma svatého, že to jistě vie a toho příčinu dobrú klade, jiným doktorem v de- 1455 kretích z obecné pověsti, jedním protonotářem, že toho jistě svědom a toho rozličné příčiny ukazuje, i mnohými jinými z slyšenie obecného a od víry hodných. Osumezcietmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus řekl: „O by duše má byla tu, kde jest duše Jana Viglefa.“ Pro- 1460 vodí se jedním farářem, kterýž praví, že jest to artikul pře- pravý, jedním doktorem Písma svatého, že to slyšal z úst jeho, jedním farářem jiným, že tak jest, jiným doktorem, že jest toho jistě svědom, jedním jiným farářem, že to slyšal z úst jeho, i mnohými jinými, kteříž z úst jeho slyšeli, i od 1465 39, jiných vuobec. Dvadcátý devátý artikul, v němž stojí, že světští mají od- jíti duchovním zbožie časná a že by za to odplatu vzali. Provodí se jedním opatem, že jest toho v pravdě svědom, jedním vikářem, že to slyšal od něho na kázaní, když kázal před čeledí krále českého, jedním farářem, kterýž též slyšel z úst jeho, i mnohými jinými, že slyšali vuobec i že jsú v pravdě svědomi. Třidcátý artikul opúští se, neb jest obecný. Třidcátý první, v němž stojí, že on, Jan Hus, byl v klatbě 1475 etc. Provodí se listy arcibiskupa pražského i jím samotným, že se k tomu přiznal. Třidcátý druhý, v němž stojí, že Jan Hus po takové 1450 1470 39a 77

Strana 78
40a 1485 1490 1495 1500 40b 1505 klatbě mše slúžil, lidu kázal a pravil, že nemuož od žádného 1480 klat býti než od Boha. Provodí se jedním farářem mše slú- ženie, jedním doktorem kázanie, jedním opatem, že v pravdě to slyšal a že jest všem známé; jiným opět fará- řem, že slyšel na jeho kázaniech. Jiným doktorem, že jest tak v pravdě; opět jiným farářem, což se kázanie dotýče, i mnohými jinými svědky z krajuov, kteříž před vikářem arcibiskupa pražského jsú vyznali. Třidcátý třetí artikul jest nahoře proveden. Třidcátý čtvrtý artikul, v němž stojí, že Jan Hus zbúřil jest lid proti duchovním na kázaní, řka: „V pravdě by po- třebné bylo, jakož jest bylo v Zákoně Starém rozkázáno, aby každý, ktož by chtěl brániti zákona Božieho, meč k sobě připásal etc.“ Provodí se jedním doktorem Písma svatého, že jest toho v pravdě svědom. Jedním farářem pravdomluvným z obecné pověsti. Jedním protonotářem pravdomluvným, kterýž pravil, že viděl několiko cedulí přilepených na dveřích kosteluov z rozkázanie Jana Husa, kteréž takto zněly: „Připaš každý meč svuoj k boku svému a žádnému neodpúštěj,“ i jinými mnohými, kteříž jsú slyšeli od těch, ješto na kázaních jeho bývali. Třidcátý pátý a 36. jsú obecní, protož etc. Třidcátý sedmý, v němž stojí, že žádný nemuož klat býti od člověka, leč by jej Buoh klel. Provodí se jedním farářem, kterýž slyšel od náshledovníkuov jeho, jiným farářem, že to z úst Jana Husa slyšal, jedním doktorem v Písmě svatém, kterýž praví, že tento artikul učil jest v traktátu svém o cierkvi. A týž vypravoval mnohé duovody a rozuomy Jana Husa, kterýmiž tvrdil tentýž artikul. I všemi svědky svrchu psanými z obecného hlasu a pověsti. Třidcátý osmý, v němž stojí, že Jan Hus rozličné artikule 1510 kázal jest, z nichž veliká roztržka mezi mistry učenie praž- ského a studenty, mezi arcibiskupem, kněžstvem a lidem znikla jest a že sú také povstala mnohá pohoršenie a nepo- 78

Strana 79
slušenstvic lidu k biskupu a k svým prelátuom. Provodí se opatem pravdomluvným z obecné a známé pověsti. Jedním vikářem, že jest pravé a všem známé. Jedním fará- 1515 řem, též že jest pravé a známé; jedním doktorem Písma svatého, kterýž výborné příčiny svého věděnie ukazuje; jedním doktorem dekretuov, jedním kanovníkem, jedním mistrem, že jest pravé z jistoty, jedním protonotářem, že jest pravé a známé, mnohými jinými z obecného hlasu, 1520 pověsti a slyšenie. Třidcátý devátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus byl jest přítel a posílitel bluduov etc. a tiem jest byl všudy nařiekán. Provodí se jedním doktorem Písma svatého, že ode všech kromě těch, kteříž s ním držali, za takového jmien byl; jedním opatem, že v pravdě tak jest; jedním vikářem, jedním farářem, že jest to pravé a známě; jedním dokto- rem, kterýž výborné příčiny ukazuje svého věděnic, jiným doktorem v dekretích, že jest v pravdě tak, jedním kanov- níkem, že jest jistá věc, jedním mistrem, že jest tak v pravdě, 1530 jedním protonotářem, že jisté a známé jest, i mnohými jinými z obecného hlasu, pověsti a slyšenie. Ctyřidcátý artikul jest obecný a provedený všemi svědky napřed jmenovanými. 1525 4 la PRUOVODOVÉ NA TY ARTIKULE, 1535 KTERÍŽJSU OZNÁMENI V KRAJÍCH PŘED VIKÁŘEM ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Najprvé na třetí, v němž stojí, že Jan Hus ku potupě klíčuov, jsa v klatbě, i kázal i mše slúžil. Provodí se jedním 1540 kazatelem, jedním oltářníkem pražským, že jednak po všecky neděle a svátky kázal jest k lidu, jedním mistrem, dvěma písaři obecními, že jest tak v pravdě, jiným kazate- lem, že tak jest v pravdě. Jiným písařem, že jest známá 41b 79

Strana 80
420 1545 a zjevná věc; jedním studentem, že jej viděl kázati i mše slúžiti a že na svatého Jakuba k lidu na kázaní mluvil: „Dietky, vězte, že arcibiskup na mne klatbu pustil i na jiné, kteříž se odvolávají k Bohu. A nemuožť žádný jiného kléti, leč jej Kristus klne, aniž se bojte té klatby.“ I mnohými jinými svědky z obecné pověsti. Čtvrtý artikul, v němž stojí, že řečený Jan Hus mnohé bludy a kacířství učil jest a kázal. Provodí se jedním fará- řem, že tak jest, jedním písařem obecním, že tak v pravdě jest, jedním studentem, že tak jest v pravdě a že jest nejednú se chvále řiekal na kázaní: „Nechť přijdú všickni mistři z Paříže, já se chci se všemi hádati, kteříž jsú knichy naše spálili, na nichž jest všeho světa čest ležela.“ A jinými šesti, že jsú vuobec slyšeli. Pátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus veliké množstvie 1560 svolaje do Betlému, rozličně je učil a tvrdil v těch bludiech. Provodí se jedním kazatelem, že to jest v pravdě, jedním studentem, že jest to jisté a známé, i jinými mnohými, že vuobec to slyšeli. Šestý artikul opúští se o vyhnání Němcuov z Prahy, ač se 1565 zdá býti provedený. Sedmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus k lidu mluvil: „Aj, papež nynie umřel jest a psal nedávno arcibiskupu pražskému, aby byli vykořeněni bludové Jana Viglefa z Čech a z Moravy, a že sú tam mnozí lidé, smysl Jana Viglefa proti víře držíce, jichž srdce kacierstvím nakažena. A já pravím, že Pánu Bohu z toho děkuji, že sem já žádného Čecha kacieře neviděl.“ Provodí se jedním kazatelem, jedním oltářníkem, jedním bakalářem, dvěma písaři obec- ními i mnohými jinými, že jest tak jistě. Osmý artikul, že k těm slovuom Jana Husa všecken lid křikl: „Lže, lže!“ Provodí se to jedním oltářníkem, že při tom byl, jedním bakalářem, jedním proboštem a šesti jinými, že tak lid volal. 1550 1555 1570 1575 80

Strana 81
Devátý artikul, že Jan Hus řekl k lidu: „Aj, naplnilo se proroctvie Jakuba z Teranu“ etc. Provodí se jedním oltář- 1580 níkem, jedním bakalářem, jedním písařem obecním i mnohými jinými, že tak jest a že o tom vuobec hlas a pověst byla. Desátý artikul, že to i proroctvie chýlil na Alexandra papeže. Provodí se jedním oltářníkem, že při tom byl, 1535 i mnohými jinými, že to vuobec slyšeli. Jedenáctý artikul, že papež nedávno umřel a nevím, v nebi-li čili v pekle, kterýž psal na kožích svých oslových, aby arcibiskup spálil kniehy Jana Viglefa, v nichž mnoho dobrého jest psáno. Provodí se jedním proboštem a mno- 1590 hými jinými, že jest tak v pravdě. Dvanáctý artikul, v němž stojí: „Aj, odvolal sem se proti rozkázaní arcibiskupa i nyní odvolávám, chcete-li při mě státi?“ A lid všecken křikl: „Chcemy a stojímy.“ Pro- vodí se jedním knězem, jedním bakalářem, jedním písařem 1595 obecným, že jest při tom byl a že jest také řekl Jan Hus: „By všicek zbor kardináluov i s papežem řekli, že jest spra- vedlivé ty knichy spáliti, nechtěl bych svoliti“; jedním písa- řem obecným, jedním rektorem školním, jedním oltářníkem i mnohými jinými z obecné pověsti. Třináctý artikul opouští se jako nevelmi přiležící, ač jest provedený. Čtrnáctý artikul, že řekl Jan Hus: „Jestliže chcete při mně státi, nebojte se klatby. Nebo podlé obyčeje církve odvoláváte se se mnú.“ Provodí se jedním písařem obec- 1605 ným. A že řekl Hus, že tu klatbu chce jmíti a má za po- žehnánie. I mnohými jinými z obecného hlasu a pověsti. Patnáctý a 16. artikulové jsú provedeni svědky v Kon- stancí přijatými i s jinými artikuli potomními před poruč- níky od koncilium i mnohými jinými svědky v krajích před 1610 vikářem arcibiskupa pražského. Také má věděno býti, že před poručníky jsú nejedny 1600 42b 43. 6 - Hus 81

Strana 82
1 7b Ha knichy a traktátové, to jest kniehy o církvi, k kterýmž se Hus přiznává, že jest je složil, ale však k artikuluom z nich 1615 vybraným neodpoviedal jest upřiemně, než s výmienkami a s ohradami, jakož stojí v aktách. Item což se dotýče kněh a toho, což v nich jest, pauštím se ku pánuom v Písmích svatých dospělým. Potom hned Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor svrchu- psaný, oznámil jest a řekl: „Poněvadž vedenie pře slušně a jakž příleží držáno jest proti Janovi Husovi a jeho učení proti artikuluom jmenovaným, a nezuostává jiného než zavříti a výpověd učiniti: a protož v takové při aby konci- lium zavřelo a výpověd učinilo, s velikú snažností prosil 1625 jest. Ty věci když se tak dály, ihned pan Bertoldus z Wildun- gen, posluchač pří prvé pravený, stoje na tom miestě, o němž nahoře stojí, z rozkázanie a moci koncilium vypra- voval jest všecko vedenie práva, kteréž se dálo před pány súdcemi a poručníky k tomu volenými od koncilium i jinak, kterak se od počátku té pře na dvoře římském i v krajích před faráři bylo jest jednáno, a to slovo od slova. To dokonav, počal jest čísti artikule, počav od prvního: Jediná jest svatá církev etc. A dokonaje každý artikul, četl 1635 jest sumu svědkuov, skrze koliko a kterakými osobami a pány, velikými nebo malými provodí se. A tak činil až do konce artikuluov. Potom týž pan Bertoldus pověděl, kterak on, Jan Hus, na hradě gotliebenském držán byl a artikuluové ti byli jemu 1640 ukázáni skrze volené k tomu, mezi nimiž také týž Bertoldus byl jest jeden; a že jest uptán byl Mistr Jan Hus, chce-li týchž artikuluov brániti čili chce vyznati, že jsú bludní; kterýžto Mistr Jan Hus poddal se jest na usúzenie konci lium. A potom jiným časem též mezi volenými od náro- duov a v přítomnosti pánuov kamaracenského, florentin- ského kardináluov odpověděl jest; po třetí pak jako i prvé 1620 1630 1645 82

Strana 83
otázán jsa, odpověděl jest tak, jakž na ceduli rukú jeho na- psané stálo na tento zpuosob: Já Jan Hus, v naději kněz Jezu Kristuov, boje se, abych Boha nerozhněval, a boje se, abych v křivú přísahu neupadl, 1650 chci přísahu učiniti, že těch artikuluov všech ani kterého z nich, kteréž jsú falešní svědkové, proti mně svědectvie vydávajíce, pravili, Boha k svědectví bera, nekázal sem, nejistil, ani jich hájil, jak sú oni pravili. Item vo artikulích vybraných slušně z mých kněh bláznových, pravím, že 1653 kteřížkoli z nich držie v sobě který smysl falešný, že jej v uohyzdnosti mám. Ale bojím se, abych pravdy neurazil a proti smyslu svatých nemluvil, ne každého z nich chci se odpřisíci. A by možné bylo, aby všemu světu nynie hlas muoj zjeven byl, jakož všeliká lež i všeliký hřích muoj v den 1660 súdný zjeven bude, rád bych všeliký faleš i všeliký blud, kterýž ] bych kdy mluviti umyslil nebo mluvil, přede vším světem odvolati chtěl. Tyto věci pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno rukú mú vlastní první den měsíce června. 44b 1665 TUTO SE JIŽ PŘE VEDE PROTI JANOVI HUSOVI. Tito jsú byli poručníci od koncilium poslaní s artikuli k Mistru Janovi Husovi v jeden čas: Jan arcibiskup rigen- ský, Antonius arcibiskup ragusinský, Bertoldus z Wildun- 1670 gen, posluchač pří, Teodorikus z Kláštera, Písma svatého hlásitel, Jan z Valdova, archidiakon libicenský, Petr Holburg, děkan sv. Petra trajecenský, Petr z Merakoru, biskup trajecenský. Potom v středu pátý den června měsíce na miestě sebrá- 1675 nie pánuov volených v domu bratří Menších, kdež jsú pří- tomni byli: Tomus z Amelí, zákonuov doktor, posluchač svatého paláce, a páni kameracenský kardinál, florentinský 6* 83

Strana 84
15b kardinál, patriarcha antiocenský, biskup gakonienský, 1680 biskup sariburgenský, arcibiskup rigenský, arcibiskup mediolánský, biskup felirenský, biskup poznanský, otázali jsú téhož Mistra Jana Husa, chce-li se odpřisieci, kterýchž praví artikuluov a kteříž jsú v knichách jeho a rukú jeho psaní, i těch také, kteříž jsú provedeni svědky a kterýchž neodpírá, by jich nekázal, a kteříž jsú toliko svědky prove- deni, chce-li přisíci, že již nedrží ani držeti bude, že chce spolu s církví římskú držeti: odpověděl jest odporně, že chce státi v tom, což jest rukú svú napřed psal. A když jsú jemu dávali mnohá napomenutí a rady, aby 1690 se nedržal svého důmyslu, ale radějí stál se vší cierkví a s tolika učenými muži, kolikož jich v tomto svatém konci- lium, on přesto stál na svém úmysle výše praveném. Kterážto cedule když přečtena byla, Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor často psaný, jménem jakož nahoře stojí, prosil jest, aby skrze pány prvnie miesta držície a svaté koncilium kniehy Mistra Jana Husa, to jest knichy o církvi i jiné jeho knichy a traktáty, v nichž často pravení artiku- lové nalézají se napsaní, odsúdili k spálení a jemu také aby se stala spravedl nosti plnost. Ta žádost a prosba Mistra Hainrika prokurátora když se stala, duostojný otec pan Antonius biskup konkordienský rozkázaním a mocí koncilium a zboru obecného kráčeje k výpovědi, vyňal jest ji na ceduli napsanú slovo od slova, jejíž zněnie dole jest psáno. Kterúž když čísti počal a přišel k těm slovuom: „Ale že skrze ty věci, kteréž jest svatý zbor slyšel a viděl“ etc., i k těm, když napsáno bylo, v které by příčině odpřisíci se chtěl, a přišla mezi tím jiná pokuta a vyhlášení výpovědi; a když poznáno bylo, že by týž Jan Hus trval v své převrácenosti a pravil, že pro lidi, kteréž 1710 jest učil, nechce na odpor tomu přísahati, ale že by chtěl radějí tisíckrát upálen býti, nebo skrze jeho takovú přísahu přišlo by pohoršenie těm, kteréž jest učil, a protož že tomu 1685 1695 1700 1705 45a 84

Strana 85
na odpor nikoli přisahati nechce: tehdy pan Antonius biskup opustil jest slova ta, kteráž příležela k odpřisežení a přistúpil k jiným slovuom dole psaným. A konal jest 1715 výpověd, vydávaje jej tú výpově dí súdu světskému. A prvé než k tomu přišlo, týž Mistr Jan řekl jest zjevně přede vším zborem, aby všem známo bylo, proč by nechtěl odvolati řečí a písem svých, že jsú tři věci, které jemu toho bránie: Najprvé, že se bojí upadnúti v křivú přísahu. Druhé 1720 že se bojí Boha rozhněvati. Třetí, že se bojí lidu svésti, kterýž jest tomu odporně učil. Potom hned šli jsú k němu duostojní otcové, páni arci- biskup mediolanský, sufragan pana biskupa konstanského, biskup bragonský, na to miesto, kdež byl, aby jej kněžstvie zbavili. A mocí i rozkázaním téhož zbora svatého konstan- ského, aby moci světské dán býti mohl, dokonce jsú jej, Jana Husa, kněžstvie zbavili, čtúce slova k tomu zřízená z kněh pontifikálu, počavše: „Ó Jidáši etc.,“ odjavše od něho jakožto od nehodného kalich. A potom při každé věci 1730 též jsú své slavnosti konali, svláčíce jej z kazile, z štuly, vlasy jemu stříhajíce a naprosto odjímajíce od něho všecky věci knězské, svěceným přiležície. To když jsú dokonali, dvuor světský jest jej vzal a pryč odvedl a potom jej na místo popravné vedl. Na kteréž všecky věci Hainrikus z Piru prokurátor prosil jest potvr- zenie a skutečného dokonánie. Bylo jest odpovědieno skrze pány ode všech národuov volené i skrze samého pana krále římského: Placet. Potom k žádosti Mistra Hainrika z Piru týž pan Anto- 1740 nius četl jest jednu jinú výpověd, potupuje artikul ten, totižto: Každý tyran etc., jako nieže psáno stojí. Kteráž když dočtena byla, odpověděno jest od volených často pra- vených skrze najvyšieho kardinála a skrze krále: Placet. A při tom jsú byli přítomni osviecená kniežata Hainrikus 1745 knieže bavorské, Ludovikus hrabě palatinský, Friderikus 1725 1735 46a 46b 85

Strana 86
47a 1750 purkrabie nurbergenský, Karolus z Malatestóv pán armi- nienský, Ludovikus knieže bavorské, franští, angličtí, polští, norvejští, dáčtí, Ludovika neapolitánského, kniežete mediolánského poslové, Sunnberus hrabě z Vinšpergu, hrabě z Fribergu a jiní urození preláti, křesťané u velikém počtu. VÝPOVĚD A ODSUDEK PROTI JANOVI HUSOVI UČINĚNY. 47b 1760 1765 1770 Svatosvatý sbor konstanský, církev obecnú v sobě drže, v Duchu svatém řádně sebraný k věčné stálé věci paměti. Že podlé svědectvie pravdy strom zlý ovoce zlé činiti při- vykl: odkavadž jest, že muž odsúzené paměti Jan Viglef svým smrtedlným učeniem ne v Kristu Ježíši skrze čtenie jako někdy svatí otcové syny věrné rodili jsú, ale proti Kristově spasitedlné víře jakožto kořen jedovatý mnohé porodil jest syny jedu plné, kteréž svého převráceného učenie zuostavil jest potomky: proti kterýmž tento svatý zbor konstanský jakžto proti sebrancuom a pankhartuom přinucen jest povstati a jich bludy od pole Páně jakožto trnie škodlivé péčí bedlivú a kosířem moci cierkevnie od- sekati, aby jako neduh rak nerozlezli se k zahynutí jiných. Protož poněvadž v svatém obecném koncilium nedávno v Římě držaném ] uloženo jest, aby učenie potupené pa- měti Jana Viglefa potupeno a odsúzeno bylo a kniehy jeho, takové učenie v sobě držície, jakožto kacieřské aby spáleny byly, jakož se jest tak stalo, že to jisté učenie potupeno a odsúzeno jest a kniehy jeho, takové učenie nezdravé a smrtedlné v sobě zavierajície, spáleny jsú skutečně a ta- 1775 ková výpověd mocí tohoto svatého koncilium potvrzena jest: však také některaký Jan Hus, v tomto svatém konci- lium tuto osobně postavený, ne Kristuov, ale raději Jana Viglefa arcikacieře učedlník, po takovém a proti takovému 1755 86

Strana 87
odsúzení a uložení smělostí všetečnú stavěje se, bludy jeho mnohé a kacieřstva tak od církve svaté jako i od jistých 1780 někdy duostojných v Kristu otcuov, pánuov arcibiskupuov rozličných královstvie i od mistruov v Písmích svatých mnohých učenie potupené učil jest, tvrdil a kázal, a zvláště potupenie týchž artikuluov Viglefových, kteréž se jest nejednú v učení pražském jich obyčejem stalo, s svými tova- řiši v kolejích i na kázaních zjev ně odpieraje a jej, Jana Viglefa, muže křesťanského a doktora Ctenie svatého býti k vážnosti jeho učenie před množstvím žákovstva i lidu obecného vyhlašoval jest, artikule také jisté dole psané i jiné mnohé, hodně potupitedlné jako křesťanské tvrdil jest a vuobec vynášel, kteříž v knichách jeho, Jana Husa, a v traktátiech zjevně napsáni jsú. A protož přijavše naj- prvé dokonalú zprávu o věcech svrchu psaných a pilným rozvážením najduostojnějších v Kristu otcuov, pánuov svaté římské cierkve kardináluov, patriarchuov, arci- biskupuov, biskupuov i jiných prelátuov a doktoruov Písem svatých i obojího práva v hojném počtu, tento svatosvatý zbor konstanský oznamuje a vyhlašuje artikule dole psané, kteříž skrze vyhledánie spolu sebraných mnohých mistruov Písma svatého nalezeni sú v jeho knichách a traktátích vlastní jeho rukú psaných postavené a kteréž jest také týž Jan Hus, když zjevně přede všemi slyšán byl, před otci a preláty tohoto svatého koncilium vyznal, že v jeho knihách a traktátech napsáni jsú, nebýti křesťanské ani kázati hodné, ale že mnozí z nich jsú bludní, jiní pohoršenie činící, někteří ctných uší urážliví a nejedni z nich všeteční a búřliví a někteří zjevně kacířští a již dávno od svatých otcuov, od obecných zboruov potupení a odsú- zení, a jich kázati a učiti anebo jakkoliv tvrditi přísněji zapovídá. Ale poněvadž dole psaní artikulové zjevně napsáni jsú v knichách a traktátech jeho, to jest v kniehách o církvi i v jiných menších, protož kniehy ty a učenie jeho 1785 1790 1795 1800 1805 48a 48h 1810 87

Strana 88
49a 1820 1825 1830 1835 49b 1840 i každé jiné traktáty a knížky, v latinské nebo české řeči od něho vydané aneb v kterúkoli jinú řeč skrze jiné přelo- žené, tento svatosvatý zbor potupuje a odsuzuje, a aby slavně a zjevně v přítomnosti duchovních i světských spá- leny byly po městě Konstanském i jinde, ukládá a vypoví- dá, přidávajíci pro věci nahoře psané, že všecko jeho učenie hodně jest a býti má u víře podezřené a že se jeho všickni Kristovi věrní mají vystřéhati. A aby z prostředku cierkve to smrtedlné učenie vykořeněno bylo, tento svatý zbor ovšem přikazuje, aby biskup a faráři far a osad traktáty a kniežky takové skrze pokuty církvi svaté, a bylo-li by potřebie, s přidániem tresktánie a s vyhlášením, že takový kacieřství přeje, pilně vyhledali a nalezené zjevně spálili. Pakli by kto výpovědi a usúzenie rušitel a potupník nalezen byl, ustavuje týž svatý zbor, aby biskupi a faráři osad proti takovému a takovým jakožto proti podezřelým v kacířství přivedli a měli se. Nahlédše také v akta, kteráž v při vyhledávanie o kacieř- ství proti témuž Janovi Husovi sepsána a učiněna sú, a vzavše prvotně věrnú a plnú poručníkóv k té při volených zprávu i jiných mistruov Písma svatého i doktoruov obo- jieho práva, rozváživše také řeči a vyznánie svědkuov víry hodných a mnohých, kterážto vyznánie jemu, Janovi Hu- sovi, zjevně a vuobec čtena jsú před otci a preláty tohoto svatého koncilium, skrze kterýchžto svědkuov vyznánie velmi zjevně se nalézá, že týž Jan Hus ] mnohé zlé a pohor- šujície a búřlivé věci a škodlivá kacieřstvie učil jest a zjevně po mnohá léta kázal, protož jméno Kristovo vzývavše, tento svatosvatý konstanský zbor, samého Boha před očima maje, túto konečnú výpovědí, kteráž jest tuto napsána, oznamuje, usuzuje a vyhlašuje řečeného Jana Husa, že jest byl a jest pravý kacíř a zjevný, jehožto bludové a kacířstva od cierkve Božie dávno sú potupena, a jest mnohá pohor- šenie, ctných uší urážlivá, všetečná a búřlivá učil a zjevně 1815 1845 88

Strana 89
kázal k nemalé urážce božské velebnosti a k obecné cierkve pohoršení a křesťanské víry k zkáze, a že jest také klíče církve svaté a pokuty jejie lehčil, v kterýchžto bludích za mnohá léta stál jest myslí zatvrzenú, Kristovy věrné skrze 1850 svú neústupnost příliš pohoršuje, když jest odvolánie ku Pánu Ježíši Kristu jakožto k najvyššímu súdci, nechav cierkve svaté prostředkuov, mezi to vložil, v kterémžto od- volání mnohé věci falešné křivě položil jest a pohoršujície, stolice apoštolské po kut a klíčuov církve svaté ku potupě. 1855 50a Protož pro tejž věci již psané i mnohé jiné často psaného Jana Husi kacíře býti tento svatý zbor vyhlašuje, a že jako kacíř súzen a potupen býti má, usuzuje a túto výpovědí jej konečně potupuje, a to odvolánie nespravedlivé a pohoršu- jície skrze klamavé právo mocí církve svaté odvolává, a že 1860 on, Jan Hus, lid křesťanský a najvíce v království Českém na kázaniech obecných a písmy od něho složenými svodil jest a že téhož lidu křesťanského ne kazatel pravý čtenie Kristova podlé výkladu svatých doktoruov, ale radějí svuodce byl jest. Ale že skrze ty věci, kteréž jest tento svatý zbor viděl i slyšel, poznal jest, že týž Jan Hus jest zatvrzený a nena- pravitedlný a již konečně takový, že nežádá do luona svaté matky církve římské navrátiti se, ani kacierstvie a bluduov skrze něho zjevně hájených a kázaných odpřisíci se chce: 1870 protož tento svatý zbor konstanský téhož Jana Husa s úřadu knězského i s jiných povýšení, kterýmiž jest okráš- len, aby ssazen a jich] zbaven byl, usuzuje a ukládá, poručuje duostojným v Kristu otcuom: arcibiskupu me- diolánskému, feltrenskému, astenskému, alexandrinskému, 1875 bangerenskému a vaugerenskému biskupuom, aby v pří- tomnosti tohoto svatého zboru již řečené ssazenie podlé toho, jakž řád práva žádá, slušně dokonali. Tento svatý zbor konstanský Jana Husa, spatřiv, že církev Boží nemá viece, co by činiti mohla, súdu světskému 1880 1865 50b 89

Strana 90
zuostavuje a jej tu přítomnému zboru světskému v moc dáti usuzuje. VÝPOVĚD O TYRANU. 51a Zvláštní pečlivostí chtieci tento svatosvatý zbor k vyko- 1885 řenění bluduov a kacírstvie, kteráž se v rozličných stranách světa rozmáhají, přikročiti podlé své povinnosti a k tomu sebrán jest, nedávno zvěděl jest, že by některá jištěnie bluduov, v víře a v mravích dobrých i jinak mnohokrátně pohoršení činíce i všeho obecného dobrého stav a řád pod- vrátiti chtíce, učena byla, mezi kterýmižto jištěnie nám oznámeno jest, že každý ] tyran nebo ukrutník muož a má slušně a s odplatú zabit býti skrze kteréhožkoli mana svého anebo poddaného, i skrze úklady a lahodná slova a pochleb- ná, neváže sobě žádné přísahy ani úmluvy s ním učiněné, nepřijma výpovědi nebo rozkázanie súdce kteréhokoli. Proti tomu bludu pospiechaje tento svatý zbor povstati a jej z gruntu zdvihnúti, prvé to pilně rozváživ, vyhlašuje, usuzuje a vypoviedá, že takové učenie bludné jest u víře i v mravích, a že je jakožto kacířské, pohoršenie dávajície, bauřlivé a k lstem, zklamání, lžem, zradám, křivým přísa- hám cestu dávajície potupuje a odsuzuje; vyhlašuje také, usuzuje a vypovídá, že ti, ktož by učenie to najsmrtedl- nějšie jistili neústupně, jsú kacíři a jakožto takoví podlé práv a řádných ustavenie mají pomstu trpěti. 1890 1895 1900 90

Strana 91
O MISTRU JERONYMOVI PRAŽSKÉHO MĚSTA NOVÉHO. SEBRÁNIE OBECNÉ KONCILIUM 1905 KONSTANSKÉHO K JEDNÁNÍ POTŘEB OBECNÝCH. Ve čtvrtek 12. den měsiece ú nora stalo se jest sebránie obecné pánuov z koncilium u větčiem kostele konstanském ráno hodinu třetí, uloženú k jednání věcí a pří obecných 1910 skrze svaté koncilium obecné před se vzatých, kdež sú pří- tomni byli najduostojnější v Kristu otcové Jan biskup ostienský miesto kancléře drže, vivarienský kardinál, Anto- nius bononienský, Gabriel senenský, Petrus veronenský, Almanský pisánský, Branda placentinský, Antonius z Ta- lantu, Petr Fuksóv, Amodeus saluceianský, kněžie, Ludo- vikus z Flišku, Otta z Kolumny, Lucidus z Komitů a Fran- ciskus florentinský, diakoni kardinálové, sebránie svého slavnosti, to jest služeb mše, letaní i jiných modliteb k se- dění zboru přiležících zachovavše. V kterémžto sebrání poctivý muž Mistr Hainrikus z Piru prokurátor předložil jest, že by nejedni utrhači koncilium tohoto konstanského nalézali se, a zvláště v království Českém a v markrabství Moravském, kteříž do rozličných stran světa i do tohoto města Konstanského listy svými zapečetěnými psali jsú, že by Jan Hus, odsúzený nedávno skrze sněm konstanský jakožto kacíř a zjevný pohoršitel viery křesťanské, byl ne- spravedlivě a proti všie pravdě upálen, kterýž u těch, ktož ty listy sú psali, byl jest muž svatý a dobré víry a nevinný, ale pro závist kněžstva tučného a roztylého že jest na smrt 1930 dán a zrazen. Protož jest prosil týž Mistr Hainrikus z Piru jménem nahoře psaným, aby svatý zbor konstanský péči přiložil o lékařstvie k té věci hodné a o puohon do krajin o sobě 1915 1920 1925 52a 51b 91

Strana 92
52b 1935 proti všem i každému, kteříž by proti takovému svatému zboru psali a v tom jeho pomlúvali a kterýchž by pečeti poznány byly při těch listech, kteréž sú do Konstancí psali a tu skrze své přibiti kázali, i proti jiným pomlúvačuom a přátelóm kacířstvie, a aby skrze výpověd obecnú, jestliže by potřebie bylo, v městě Konstanském a v krajinách nebo v miestech okolniech ten puohon přibiti usúdili a povolili, s slušnú snažností prosil jest. Tehdy oni odpověděli sú k tomu, což se dotýče uloženie puohonů proti těm, kteříž se přidržie ] smysluov a rot potupené paměti Jana Viglefa 1945 a Jana Husa v království Českém a v markrabství Morav- ském: Placet. To když dokonáno bylo, týž Mistr Hainrikus z Piru četl jest jednu jinú ceduli, na niež napsáni sú byli poručníci vo- lení skrze svatosvatý zbor konstanský a skrze shromážděnie obecné, duostojný otec pan Jan patriarcha konstantino- politánský a Mikuláš Dunkelsspachel v Písmě svatém do- spělý, k vyptávaní, k přijímaní, k svědkuov vedení v při víry proti Mistru Jeronymovi z Prahy. 1940 1950 1955 SEBRÁNIE OBECNÉ K SUZENÍ PŘE JERONYMOVY Z PRAHY. 53a 1960 1965 Léta, indicí, jakož nahoře stojí, v pondělí den 27. «dubna bylo sebrání všech národuov na miestě obyčejném podlé zpuosobu a formy prvniech sebrání obecných zboru kon- stanského, kdež jsú přítomni byli najduostojnější v Kristu otcové a páni Angelus laudenský, Antonius bononienský, Antonius akvilegienský, Gabriel I senenský, Petrus vero- nenský, Petrus kameracenský, Branda placentinský, Gvil- helmus sv. Marka, Petrus Fuxuov, kněžé, Amodeus salu- ciarinský, Lucidus z Komitů, Franciskus florentinský, Ludovikus z Flišku, Rivardus z Brankací, Otta z Kolumpny i jiní preláti, poslové královstvie Rímského i Uherského, 92

Strana 93
Franského, Anglicského, Aragonského, Portugalského, Pol- ského, Norvejští, Dáčtí, Svéčtí, Neapolitánští a Cyprští i jiní lidé urození a mnohý lid křesťanský u velikém počtu. V kterémžto sebrání najduostojnější v Kristu otec a pán, pan Jan patriarcha konstantinopolitánský a ctihodný muž Mistr Mikuláš Dunkelsspuchel, doktor v Písmě svatém, v obecném sebrání poručníci volení ode všeho zboru kon- stanského v při víry, kteráž jest před se vzata proti Jerony- movi z Prahy, mistru sedmera uměnie, aby přijímali a vy- tazovali svědky v té při uvedené a kteříž uvedeni budú, a když se na nich vytáží, aby to koncilium konstanskému oznámili a vypravili. Kteřížto páni Jan patriarcha a Miku- láš Dungelsspuchel, přijavše svědky a na nich se všeho vyptavše, chtějíc podlé rozkázanie koncilium a podlé zněnie 1980 poručenstvie svého seznánie jich oznámiti, vstúpili sú na stolici, na kteréž se dějí oznamovánie a výpovědi konci- lium, a vypravovali jsú, kolika svědky který z artikuluov proti Jeronymovi vydaných byl by proveden a kterakým zpuosobem. Kterýchžto všech artikuluov zněnie jsú dole 1985 popsána. A každý artikul s odporem položen jest. Kteřížto artikulové byli sú tu čteni skrze ctihodného muže Jana z Rochy, mistra v Písmě svatém z bratří Menších. I bylo jest skrze koncilium rozjímáno a zavříno, aby ta dva pány, Jan patriarcha a Mikuláš Dunkensspuchel, týž artikule 1990 ukázali jemu, Jeronymovi. 1970 1975 53b ARTIKULOVÉ PROTI JERONYMOVI Z PRAHY I S ODPOVĚDMI. Před vámi, najduostojnějšími otci a pány, skrze svaté obecné koncilium konstanské v při viery poručníky vole- nými, prokurátor téhož svatého koncilium až do konce té pře, aby Milostem Vašim o kacieřství a jiných hříšiech některakého Jeronyma z Prahy, v kacieřství velmi pode- 1995 54a 93

Strana 94
54b zřelého a skrze tento svatý zbor konstanský pohnaného, vědomo býti mohlo, oznamuje, předkládá a ukazuje polo- ženie a artikule dole psané. S nimiž jakožto žalobník a pro- kurátor téhož koncilium, žádného zbytečného pruovodu nemaje, k slyšení připuštěn býti žádá. Najprvé praví, jistí, klade a provésti miení, že v králov- 2005 ství Angličském byl jest některaký arcikacíř jménem Jan Viglef, kterýž již z světa zdvižen, kterýž kacířstvie svá ká- zati směl jest a učil zjevně a vuobec. K tomu odpoviedám, že já jeho pruovoduom nepře- kážím. Item že týž Jan Viglef potupené paměti některaká kacíř- stvie rozsieval jest a na to některé knichy a traktáty, to jest Dialog a Trialog i jiné složil jest a po zemi Anglitské i jiných roznesl a rozhlásil zjevně a vuobec. Artikul tento mne se nedotýče. Však neodpierám, že sem 2015 viděl i četl některé knichy jeho. Item že v knichách jmenovaných mezi jinými bludy v nich polo ženými byli jsú tito dole psaní. Najprvé, že pod- stata chleba hmotného a též podstata vína zuostává v svá- tosti oltářnie. Item že případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti. Item že Kristus nenie v též svátosti též jako na pravici otce a bytně v vlastnie přítomnosti tělesné. Pravím, že dva kusy první v knichách jeho četl sem, 2025 o třetím nepamatuji. Item že jmenované knichy skrze mnohé mistry v Písmě svatém i skrze faráře osad pilně spatřeny a rozvažovány sú byly a potom v rozličných učeních, a zvláště v Oxonii a v Praze, jakožto mnohé bludy a kacířstva v sobě zaviera- 2030 jíce, potupeny jsú zjevně a vuobec. Pravím, že sem slyšel. Item že potom nynějšiech časuov povstali sú někteří 2010 2020 2000 94

Strana 95
synové nepravosti, to jest Jan Hus a Jeronym z Prahy již pravení, a vědúce jmenovaných knich potupenie a pohor- šenie, kteréž z jich učenie přijíti by mohlo, v městě Praž- 2035 ském a po všem království Českém i v jiných královstviech ta kové knichy, bludy a kacieřstva v nich popsaná učili jsú zjevně a vuobec. Za se takto odpoviedám, že to pravda nenie, bych učil bludy a kacířstva z jeho knich. Ale však toto vyznávám, že 2040 když sem byl mládenec, maje chtivost k učení, přišel sem do Anglí a slyše pověst o Viglefovi, že jest byl muž dospělý a vysokého vtipu, když sem mohl knieh jeho dosieci, Dia- logu a Trialogu, přepsal sem je a s sebú sem do Prahy přinesl. Item že časem některým pan Jan papež XXIII. a nynie Baltasar z Cossy nazvaný, obecné koncilium pro naprave- nie církve svaté Božie a pro vykořeněnie bluduov v svatém městě Římském léta Páně 1413 zjevně a vuobec držal jest. Nic mi o tom známo nenie, jestli to koncilium v Římě 2050 držáno, nébrž já sem se domnieval, že by v Pisánském městě bylo držáno. Item že všecky kniehy i traktátové Jana Viglefa, v kte- rémkoli umění od něho složené, byly jsú řádně v témž koncilium potupeny a k spálení odsúzeny a skutečně spá- 2055 leny. A také jest bylo zapovědieno, aby nižádný, ktož jest jménem Kristovým znamenán, nesměl nižádných kněh jeho ani kterých řečí z jeho kněh vybraných čísti, vyklá- dati, učiti nebo držeti, nebo jimi dovoditi zjevně nebo tajně a pod pokutami církve svaté, i to také přidáno jest, 2060 bylo-li by toho potřeba, že proti těm, ktož by se tak zacho- vati nechtěli, jakožto proti těm, kteříž kacieřství přejí, bylo by kráčieno. A jestliže by kto takové zápovědi a uloženie i rozkázanie rušitel a potupník nalezen byl, týž zbor svatý usúdil, aby ihned k němu jakožto ku podezřenému v vieře 2065 přistúpeno bylo. A to jest vše známé. 2045 55a 55b 95

Strana 96
2070 56а 2075 2080 56b 2095 Item že všecky věci, kteréž jsú v jmenovaném koncilium puosobeny byly a zvláště řečených kněh, bluduov a kacíř- stvie potupenie i knieh téhož Viglefa spálenie byly jsú napřed psanému Jeronymovi dokonale známy a vědomy, kterýž přes to knichy ty jeho a kacířstvie v nich popsaná zjevně jest kázal a o ně se hádal v rozličných stranách světa a zvláště v Uherském, Českém a Polském královstviech. A proto byl jest z královstvie Uherského vyhnán. A tak se jest stalo a jest i pravé, zjevné a vědomé. K tomu odpoviedám, že nepamatuji, bych koho kdy bludu vědomě učil. Aniž z královstvie Uherského vyhnán sem byl, ale pro listy arcibiskupa pražského dobré paměti proti mně křivě psané, když sem byl arcibiskupu ostřihom- skému dán, on jest se mnú za 15 dní laskavě nakládal a potom jest král ke mně jednoho z pánuov poslal a mne úplně beze všeho závazku vysvobodil. Item že léta Páně 1409 měsiece ledna některaký Mistr Matúš z Glíva řečený Otec některaké hádanie vuobec 2085 quodlibet řečené v zboru učenie pražského cedulí svú na vratech přilepenú oznámil jest, k kterémuž se jest veliké mnozstvie mistruov, doktoruov a studentuov i poctivých mužuov v rozličných uměních dospělých zjevně dostavilo. Item že tu při tom hádaní jmenovaný Jeronym jsa příto- 2090 men, vyhlásil jest bez studu, že Jan Viglef byl jest muž křesťanský a že jest přepravé knichy složil a všecky věci, kteréž v nich napsány sú, že sú byly a jsú velmi pravé. K tomu odpoviedám, že sem řekl, že Jan Viglef mnohó dobré věci položil jest a sepsal v knie hách svých, ale neřekl, by všecky v jeho knichách byly přepravé, neb sem ne všech viděl. Ale toto pravím, které dobré věci napsal jest, z těch chvála jemu, ne mně. Item že některú chvíli léta Páně 1400 týž Jeronym k bránění učenie a bluduov v knichách již psaných polože- 2100 ných mnohé muže, a zvláště některé měšťany pražské, 96

Strana 97
opatrnosti veliké, bohaté a mocné, uvedl jest a je i některé jiné v uměniech velikých muže osviecené, a zvláště osviece- ných kniežat burgundského a brabanského posly, kteříž jsú tehdáž v městě Pražském byli, aby s ním při bránění bluduov a kněh často psaných stáli, zval jest, a pokud na 2105 něm bylo, ty bludy zjevně a vuobec schváliti snažně jest usiloval. Prvnie straně artikule toho odpierám, k druhé straně pravím, že sem já ty posly zval k tomu quodlibetu ne k chválení bluduov, ale abych jim v tom poctivost učinil 2110 jakožto posluom svého krále pána. Item že by Jeronym, když byl z Uher vyhnán, přišel do Rakús do města Vídně patavienského 1 biskupstvie. A to jest pravé, zjevné a vědomé. K tomu se znám, že sem přišel do Vídně. Ale abych 2115 z Uher vyhnán byl, tomu sem prvé odepřel, ještě též odpierám. Item že léta Páně 1410 měsicce září týž Jeronym, vyšed z Uher, přišel do Vídně, kdež pro nárok kacířství, kterým nakažen byl, skrze úředníka dvoru ciesařského před vyhle- 2120 davače kacířských bluduov do světnice súdné konsistoře patavínské byl jest přihnán, a tu před mnohými Písma sva- tého a dekretuov doktory a jinými mistry učenie vídenského na svatém Čtení přisahal jest i pod pokutú klatby, kterúž jest od oficiála vyrčenú dobrovolně na se přijal, slíbil 2125 z města Vídenského nikoli neodcházeti ani kterak se ukrý- vati, dokavadž by odpoviedaje k artikuluom, kterýmiž vinen bude a svědkuom, kteříž proti němu svědčiti budú v té při kacířské proti němu začaté, celého konce neměl. A to jest pravé, zjevné a známé. K tomu odpoviedám, že sem násilně hnán byl, aniž jest to činěno bylo se mnú podlé práva, než násilím, aniž jest kterého ke mně práva měl, neb sem byl z jiného biskupstvie. Item že v též při poněkud skrze téhož úředníka súd jest 2130 57a 57b 7 - Hus 97

Strana 98
2140 2145 58a 2150 2160 2165 2135 začat i svědkové podlé práva přijati a jemu, Jeronymovi, k stání rok pod ztracením pře jmenován a uložen jest, ale on léta téhož tajně, zlodějsky a s potupú z města Víden- ského ušel jest a utekl, roku sobě položeného nikoli nedo- čekav, přísahu také a závazky v niveč sobě položiv. Pravím k tomu, že ne zlodějsky ani potupně odšel sem, ale že sem násilé opět čekati nechtěl, jakož sem toho dlužen nebyl ani povinen čekati. Item že když jest rok ten jemu položený přišel a týž Jero- nym nikoli nestál, ale pryč ušel soběvolně, tehdy jmenovaný pan oficiál podlé příležitosti roku přišlého jakožto súdce uložil jest, vyhlásil a oznámil, že on, Jeronym, jest sobě- volně zpurný a že jest svévolně ušel a že jest křivú přísahu a v klatby odsudek pro podezřenie kacieřstvie potupně upadl a že jest v kacieřství znamenitě podezřený, jakož se v sepsání pře na túž výpověd učiněném plnějí a směle jí zavierá. K tomu pravím, že po mém odjití mohli jsú psáti, co jsú chtěli. Item že ta pře i s výpovědí proti Jeronymovi vyhlášená 2155 byly sú slavně vuobec vyneseny a na dveřích kosteluov pražských a krakovských i svatého Štěpána viedenského i na mnohých jiných miestech slavných a znamenitých rozličných královstvie a zemí zjevně a vuobec jsú přibity a rozhlášeny. A to se jest v pravdě tak stalo. Viem, že jsú byly rozhlášeny v Praze; jinde já neviem, jsú-li rozhlášeny čili nic. Item že týž Jeronym v již psaných odsudcích již přes pět let aneb blízko toho s potupú a zpurností zsmrděl se jest a myslí zatvrzenú, klíče církve svaté potupuje, v tom trvati jest nepřestal, jakož v tom trvá a smrdí až do dnešnieho dne. Odpierám, by ten artikul byl pravý v tom, že bych potupil klíče církve svaté, a jestliže sem kdy měl klatbu na sobě, prosím, aby se mne sňata byla. 98

Strana 99
Item že duostojný otec, pan Zbyněk, arcibiskup pražský, k stvrzení práva skrze listy kladebnie pana oficiála víden- ského téhož Jeronyma před se jest zavolal a pozval a podlé zásluhy jeho soběvolné zpurnosti, kacieřstvie a hřiechuov zjevných, zachovav při tom ty věci, kteréž zachovány býti mají, klatby výpovědí též jest jej svázal a tak klatého roz- kázal jest vuobec vyhlásiti, jakož jest i prvé takový vyhlášen 2175 byl. V kterýchžto věcech po mnohá již léta smrděl jest a smrdí neopravitedlný a zatvrzený, nemaje péče do luona své matky cierkve římské navrátiti se. Nebo kdež jest koli týž Jeronym byl a znali jeho, všudy jest za takového jmien, držán i jmenován, i nynie za takového drží se a počítá. Tomu věřím, že arcibiskup vedl jest před se při vídenskú, však jest mne nikdy před se nepovolal. Také odpierám, bych neopravitedlný byl. A kdež se praví, že bych za ně- který čas byl výpovědí klatby svázaný, opět i opět prosím pokorně, aby se mne sňata byla. Item že týž Jeronym, nemaje dosti na těch pravených věcech, ale zlé k zlým přikládaje, věda se býti takovými výpovědmi svázaného, na po tupu svaté matky cierkve římské a ku pohoršení všeho kněžstva královstvie Českého v kostele sv. Michala Většicho Města pražského léta Páně 2190 1410 měsíce dubna z rukú jednoho kněze svátost těla a krve Kristovy přijímal jest. A to jest pravé a vědomé. Ku první stránce odpierá artikul, by byl pravý. Ale k druhé straně, té, že by z rukú jednoho kněze přijímal, jest artikul v tom pravý. A to přidává, že tehdáž ten kněz roz- 2195 hřešil jest jej dotud, dokudž by rozhřešenie budúcně neobdržal. Item že týž Jeronym nikdy žádného rozhřešenie od klatby pokorně jest neprosil ani obdržal. K tomu odpověděl, že až do dnešnicho dne nevěděl jest, 2200 by byl v klatbě. Ale buďto že jest právě klat byl, buďto neprávě, nepotupuje toho, ale prosí za rozhřešenie. 2180 2185 59a 2170 58b 99

Strana 100
59b Item že týž Jeronym, jsa pomlúvač a hánce jiných, a zvláště církve Božie a jejích prelátuov, mnohé hanlivé 2205 knížky psal jest proti papeži a proti osvieceným kniežatuom Arnoštovi rakúskému a Arnoštovi bavorskému kniežatuom a přibil je na pranéři a přibiti rozkázal, a zvláště proti panu Zbyňkovi arcibiskupu pražskému se podepsav, kniežky hanlivé na mnohých miestech přibil jest a v Betlé- mě kaple hlavu z okna vystrčiv v ten čas, když Jan Hus kázal, pana Zbyňka dobré paměti haněl jest těžce přede vším a velikým množstvím lidu a proti němu lid zbúřil. A to jest pravé a známé. Odpierá, by ten artikul byl pravý, což se dotýče těch 2215 pánuov světských. Ale což se arcibiskupa dotýče, zná se, že jest učinil žalobu o něm. Item že léta Páně 1410 měsíce září, na den svatého Václava týž Jeronym v klášteře mnichuov karmelitských kosti svatých tu položené, kterýchž jeden z bratří hlédal 2220 a pomoci k stavení kláštera žebral, potupně na zemi jakýms laikuom rozmetati kázal a bratří, kteříž tu byli, haněl a bil. A to jest v pravdě tak. Odpierá, by ten artikul byl pravý, nébrž že jest smyšlená lež. Item že týž Jeronym jakožto svatokrádce, kosteluov a kněží Božích výbojník, léta, měsíce jmenovaných rukú násilnú již řečený klášter vybil jest a s mnohými oděnci do něho vpadl a některé mnichy v něm zranil a jednoho ka- zatele, kterýž zvláště proti bluduom Viglefovým kázal, jal 2230 jest a za mnohé dni v vězení svém držal a obláštniem žaláři a mnohé jemu protivenstvie a nemalé činil. Vyznávám, že když sem náhodú do kláštera všel, nalezl sem mnichy, ani se vadie s dvěma měšťany, jichžto služeb- níka do žaláře jsú byli vsadili. A když sem pokojně mluvil 2235 s nimi, přiřítilo se na mne mnozstvie oděncuov s meči. Já, ač sem v rukú nic tehdáž neměl, však jednomu laiku 2210 2225 100

Strana 101
meč vydřev, jím sem se, jakž sem mohl, bránil. A potom dva mnichy dal sem rychtáři a jednoho sem sobě zachoval. Item že týž Jeronym Beneše z Mladé Boleslavě, kazatele řádu bratří Menších, na ulici před mnohými zjevně bez 2240 viny jest poličkoval, a k tomu nuož vyňav, chtěl jej jím zabodnúti a byl by jej konečně zabil anebo smrtedlně ranil, by skrze některakého Mistra Zdislava nebylo jemu zbráněno a překaženo. K tomu odpověděl, že když jest ten mnich hrdě odpoví- 2245 dal jistým pánuom, on, Jeronym, že jemu proto přimlúval, a on, Beneš, že se na něj hanlivými slovy obořil, on, Jero- nym, že jest jeho znič přes usta udeřil. Item že týž Jeronym z bratří jednoho řádu kazateluov kláštera svatého Klimenta v Praze k poběhlosti zákona 2250 přivedl jest a s ním i s mnohými oděnci k převoru přišed, ten oděv mnišský odvrci kázal a tu jej hned v světské rúcho oblékl, kteréhož potom v poběhlosti choval, až se také proto i utopil. A to jest v pravdě tak. Což se dotýče oděncuov, odpírá artikuli. O mládenci vy- 2255 znává, že se jemu nad ním slitovalo, že převor neopatroval jich v potřebách a že jest mládenec dobrovolně mošnu k nohám převora vrhl a odšel a že potom příhodú, kúpě se utopil. Item že týž Jeronym Petra z Valencí, klatbu majícího na 2260 sobě od pana Zbynka dobré paměti a od něho obtieženého i znovu obtieženého pro odvolánie pokryté o nesložení kněh Jana Viglefa, za několik let, to jest šest nebo sedm, u sebe choval jest pro se a pro sluhu svého, pokut cierkve svaté sobě neváže. Tomu odpie rá, by sobě nevážil pokut církve svaté, ale to vyznává, že což mohl dobrého, tomu Petrovi jest učinil, ne proto, že jest klatbu na sobě měl, ač jest o té klatbě na něm věděl. Item týž Jeronym v království Polském rozbroj veliký 2270 2265 60b 6 la 101

Strana 102
61b 2285 2290 2295 učinil jest, a když, nařčen jsa kacířstvím, jat býti měl, tehdy ušel pryč kradí. Tomu artikulu odpierá, že pravý nenie. Item že léta Páně 1413 dubna měsiece týž Jeronym, 2275 svuodce a převrácený kazatel, ty, kteříž věrní učiněni byli a k vieře křesťanské se obrátili, k bludu nevěry zase přivésti usiloval jest, a zvláště v Litvě a v Rusiech, chodě do koste- luov jich, předkládal jest nevěru vieře křesťanské. Od kte- rýchž jest veliké dary skrze to vzal a pryč odnesl. A o tom 2280 jest byl obecný hlas a pověst v Čechách a v Polště. K tomu odpoviedá, že ti lidé byli sú křtěni podlé obyčeje Rekuov, a že on, Jeronym, otázán jsa od kniežete Vitolta a od biskupa toho města, mají-li znovu křtěni býti, řekl jest, že nemají, ale toliko u víře římské naučení přijali. Item že týž Jeronym] jest podezřený o artikulech Vi- glefových 45, jichžto odsúzení, kteréž se v Praze stalo, vždycky se jest protivil, za zvláště» o zuostání chleba a vína v svátosti oltářnie po posvěcení. A z toho jest byl u dobrých a vážných lidí těžce pomlúván. K tomu odpověděl, že když se to odsúzení artikuluov stalo, že sem tehdáž byl v Jeruzalemě. Aniž mi se zdá, by ti artikulové byli Viglefovi, neb nejedni z nich sú bláznoví. Item že týž Jeronym, jsa laik, v rúše a kroji laikovském chodě, mnohokrát v rozličných královstviech, to jest v Polště, v Krakově, v Litvě, v Moravě i v jiných králov- stvích, tak vuobec, jako v kautiech a v domiech, na hradiech, na uliciech kázal jest, Jana Viglefa a jeho učenie schvaluje. A mnohé jest svými lahodnými řečmi a bludy nakazil a porušil a penieze na nich vytáhl. A to je tak 2300 v pravdě činil. Odpierám, by ten artikul byl pravý. Item že týž Jeronym byl jest a jest přítel Jana Husa svr- chovaný, jej v učení a v kacieřství jeho schvaluje, před pány i vládykami tak v Čechách, jako i v Moravě při jeho velebil 102

Strana 103
jest a jej, po kudž mohl, spravedliva činil a skrze to mnohé 2305 62a uvedl jest k náshledování jeho. K tomu diem, že sem miloval Jana Husa jako dobrého člověka, kterýž jest pilně úřad svuoj vedl, netúlaje se s žena- mi, a že sem nikdy od něho nic kacířského neslyšal. A mnohé sú jemu věci byly připisovány, jimiž jest nic vinen nebyl. Item že týž Jeronym v některých krajinách i v Římě skrze výpověď obecnú napomenut jest byl rozkázaniem otce svatého, aby se takového kacířstvie a přiezni Jana Husa odpřisáhl a bluduov svých přestal, nikoli jest toho učiniti nechtěl, a jsa pohnán osobně na dvuor římský v při 2315 víry, aby se očistil, přes rok i viece nad to jest netbal, ale vždy v svém zatvrzení stál. Tomu odpierám, by ke mně který puohon došel. Item že týž Jeronym klatých kněží přidržel se jest a do jich kosteluov obecně chodil, jako k svatému Michalu a do 2320 kaply Betlému Většieho Města pražského, a k témuž jest mnohé světské přivedl. Odpierám tomu, že ten artikul nenie pravý. Item že týž Jeronym nejednú nalezen jest na uliciech se stem a někdy se dvěma sty oděncuov, búřky čině proti 2325 kněžstvu i lidu, kteříž viglefistuom odporni byli. A to jest tak v pravdě. K tomu pravím, že sem s sedmdesáti býval, když sem s králem jel, ale ne s svými. A tomu artikuli naprosto odpie- rám, by pravý byl. Item že týž Jeronym, když najjasnější král český rozkázal pomstu učiniti nad některými náshledovníky Husovými a Viglefovými, přišel jest jako žebrák k králi, bosý a s dlúhú bradú na vosle smutně jeda a pokrytě se učedlní- kem Kristovým býti počítaje. Kdež jest kázanie učině 2335 k straně Viglefových náshledovníkuov a mnohé k tomu při- táhl skrze své pokrytstvie a ty kacíře a búřlivé, již králem odsúzené, od pomsty vysvobodil jest. 2310 2330 62b 103

Strana 104
63a 63b Nevie, co mluvie, ale vie, že jest smyšlená lež. Item že týž Jeronym ku potvrzení pověsti a svatosti počtené Viglefovy jakožto falešník listuov učenie oxonien- ského ku přízni náshledovníkuov Viglefových vstúpiv na stolici, jakýsi list sfalšovaný četl jest a vyhlašoval, zapeče- těný pečetí učenie [ oxonienského, jakož on pravil, ale křivě, 2345 kterýžto list byl jest dosažen falešně a kradmo a skrze Viglefovy náshledovníky učiněn. Toho nevím, byl-li jest a napsán falešný, čili nebyl, ale mně, když sem na té stolici byl, podán jest od jednoho pa- cholíka, abych jej oznámil, a tak sem učinil. Item že týž Jeronym navštěvoval jest světská kniežata, búře jě proti duchovním, a navedl jest mnohé pány a vlá- dyky, aby kněžstvo zlúpili. A těch lúpežníkuov, to jest Voksa, Racka Kobyly, často se jest přidržel. Tomu artikuli odpierám, by pravý byl, že sem se těch 2355 nepřidržal, než že sem s nimi mluvíval jakožto s krále, pána svého, čeledíny neb čeledními. Item týž Jeronym uvedl jest světské, aby netbali na po- kuty cierkve svaté a aby lehčili a nic nevážili kostí svatých i odpustkuov papežských. Tomu artikuli odpierám, by byl pravý. Item že týž Jeronym jest člověk zlé pověsti a zlé povahy, búřlivý, kacířstvie náshledovník a učitel, a za takového jest držán, jmien i hlásán zjevně a vuobec. K tomu řiekám, že to nejsú povahy lásky, psal jest to. Item že týž Jeronym častokrát v rozličných miestech, a zvláště v Paříži, v Kolíně, v Haidelburgu tyto dole psané smysly učil jest, četl, držal a neústupně bránil a je pravé a křesťanské býti jistil: Item v Bohu nebo v božském bytu netoliko jest trojice 2370 osob, ale i čtvernice věcí i paternice etc. Item ty věci v bozství tak jsú rozdielné, že jedna nenic druhá, avšak každá z nich jest Buoh. 2350 2360 2365 2340 104

Strana 105
Item z těch věcí jedna druhé jest dokonalejšie. Item u věcech stvořených, jako v duši člověčie, jest polo- žiti trojici věcí v jednom bytu, to jest pamět, rozuom a vuoli 2375 v bytu duše člověčie. Item duše člověka jest dokonalý obraz Trojice svaté kromě tohoto toliko, že duše člověka jest s koncem do- konalá. Item pamět anjela nebo vuole, nebo rozuom jest byt 2380 anjela, avšak nenie osoba. Item z moci Božie obláštnie Buoh otec nemohl jest po- roditi syna. Item všecky věci budúcie z mušenie uloženého přicházejí. Item podstata chleba mocí posvěcenie neproměňuje se 2385 64a v tělo Kristovo. Item pravil jest, že Jan Viglef nenie kacíř, ale svatý člověk. Item týž Jeronym v Paříži při jedné determinací vyhlásil jest vuobec, že z ničehéhož Buoh nemuož v niveč obrátiti. 2390 Pro kterúž věc byl by skrze mistry a kancléře pařížského přinucen k odvolání toho, by byl tajně z města neušel. Item že řečení smyslové anebo konklusí, nebo aspoň ně- které z nich, byly jsú a jsú bludné. K tomu odpovídám, že smyslové ti a konkluzí, ačkoli 2395 v pravém smyslu vzaté jsú pravé, avšak nejsú v těch slovích mých, některé však smysl řečí mých držie. Item že o všech věcech napřed psaných i o každé zvlášť byl jest a jest zjevný hlas a pověst. PRIDÁNIE KU PRVNÍM ARTIKU- 2400 LUOM SKRZE PROKURÁTORA JMENOVANÉHO. Aby konečně rozváženo býti mohlo a zřiezeno i také ukázáno o zpuosobu pře vedenie a již začaté k dokonání 105

Strana 106
2410 2415 2420 65a 2425 2435 2405 proti Jeronymovi z Prahy, obžalovanému a mnohotvářně nařčenému v mnohých kacířstvicch, skrze vás, duostojné otce, pány súdce a poručníky k takové při volené, aby újmú dokonalé zprávy nepřišlo pohoršenie, jehož by strach byl, když by k jeho, Jeronyma, přieliš snadnému a kvap- nému súzení kráčieno bylo, protože v krajinách českých i v jiných rozličných světa stranách téměř všeho křesťan- stva za člověka zlé pověsti, v kacieřství velmi podezřeného a búřlivého, jmien jest a držán i počítán, a že se za jistotu drží všecky věci, kteréž se proti němu povedú, i mnohé jiné bludné, v nichž nalezen jest, a aby z toho vzteklost těch, kteříž jsú se zuořivě proti učení křesťanskému postavili, ne- byla utvrzena a rozmnožena a vuole věrných a křesťanských lidí zemdlena, nebo že by tento ušel bez pilného opatřenie, nikdy nevěra ariánská tak velmi neuškodila jest cierkvi obecné a náboženství křesťanskému, jako by uškodila sekta Viglefova. Protož nad to, což jest Vašim Milostem vydáno, předloženo a ukázáno v té při, puovod a prokurá- tor k tomu úřadu Vašich Milostí volený, týmž jménem, přičíněje k artikuluom k prvním, v miestě lepším a přísluš- nějším, v kterémž muože býti, přidává artiku le dolepsané, k kterýmž prosí, aby řečený Jeronym z Prahy, učině svú přísahu, k každému oblášť slušně odpoviedal. Pakliby kto- rému odepřel, žádá k pruovodu připuštěn býti na dvoře i kromě dvoru, však k břemenu zbytečného pruovodu 2430 nikoli se nezavazuje, ale toliko pokudž moci bude a dosti bude na tom. Item najprvé praví a to provésti míní, že některaký Jan Viglef potupené paměti, ukazuje se, dokudž živ byl, býti knězem a sedmera uměnie i Písma svatého mistrem v zemi Anglické, odkudž jest rodem byl, složil jest a sepsal rozličné kniehy, to jest Dialog a Trialog, vo ideách, vo panstvi časném, vo universáliích, vo reáliích i mnohé jiné traktátce, v kteréž jest vepsal rozličné bludy a učenie kacieřská 64b 106

Strana 107
a bludná u vieře i v mraviech, a ty jest kázal, učil, hlásal vuobec a zjevně. Item že z toho učenie a kněh Jana Viglefa skrze doktory a mistry učenie oxonienského k tomu volené byli jsú vy- bráni rozliční artikulové, bludy a kacieřstvie v sobě držície, kteréžto též učenie oxonienské a doktoři a mistři jeho s pruovodem písem a tak, jakž jim příslušelo, spolu 2445 65b i s kniehami, z nichž vybráni byli, hodně jsú potupili, a aby ani čteni ani učeni byli, uložili jsú a zapověděli. A to jest pravé, zjevné a známé. Item že po času některém arcibiskup kanturienský, sto- lice apoštolské legát, svolav krajiny své sněm obecný, učiniv 2450 pilné vyptávanie a vyhledávanie o knichách a učení téhož Jana Viglefa, kteréž když jest nalezl bludné u vieře i v mraviech a pohoršující a se povyšujície proti učení křes- tanské cierkve, je s potvrzeniem toho sněmu kraje svého i s kněhami, v nichž popsáno bylo, potupil jest a jě učiti 2455 i kázati zapověděl zjevně. A to jest pravé, známé a vě- domé. Item že po smrti téhož Jana Viglefa potupené paměti Jan Hus již jmenované knichy a kacířstvie v nich napsaná i jiná učenie převrácená v krajinách a najviece v městě Pražském 2460 četl jest, učil a kázal tak k učeným, jako i k obecnému lidu. A že v týchž krajinách pro taková převrácená kázanie a učenie (ó běda) v lidu těch krajin, a zvláště v městě Pražském převrácená sekta viglifistuov povstala jest a moc bráti počala, jakož i dnes jsú a trvají. Kteříž kacieřstvie 2465 66a a bludy Jana Viglefa a Jana Husa potupených k duší svých nebezpečenství učie, káží, držie, posilují a hájie a vigle- fistové obecně slovú. A to jest v pravdě tak. Item že pro věci již pravené nejedni duchovní, páni, vládyky i obecní obojieho pohlavie i jiní rozličných 2470 stavuov, taková kacieřstvie a bludy držíce a učíce, vigle- fistové slovúce, jiné mnohé Kristovy věrné obojího po- 2440 107

Strana 108
66b 67a 2480 2485 2490 2495 hlavie v víře křesťanské zklamali jsú a svedli a vždy svodie, kněžstvo lúpí, tepú, vyhánějí, prebendy jim odjímají a jiným, viglefistuom, dávají a dávati radie, klíče a svátosti církve svaté zjevně potupují, prelátuov a farářuov svých neposlúchají, kněžstvo římské církve poslušné ku poškvr- nám svým nutie, opaty, kněží i jiné duchovnie mordují, búřky proti kněžstvu a Kristovým věrným strojie a jednají. A to jest jisté a pravé. Item že týž Jeronym, když jest k letuom rozuomným přišel a nětco v písmích a v umění sedmeru počal rozuo- měti, hned jest náchylen byl k cestám stranním a bludným a v převrácených novinách a bludích utěšenie jmieval, a zvláště k bluduom Jana Viglefa potupené paměti všecku svú snažnost obracel jest. A to jest jistě tak. Item že týž Jeronym do země Anglické všel, pilnú péčí knichy Jana Viglefa vyhledával jest, a kteréž nalezl, oblí- bením zvláštním rukama svýma je přepisoval. A to jest v pravdě tak. Item že ty knichy od něho s takú pilností přepsané do rozličných krajin světa, a zvláště do královstvie Čes- kého vnášel jest a vuobec vyhlašoval i skrze jiné rozsie- val a rozhlašoval, vychvaluje je před mnohými svědky viery hodnými a řka, že by takové knichy ode všech, kteříž pravé uměnie milují a známost jeho mieti žádají, velikú milostí měly milovány býti a držány. A to jest tak v pravdě. Item že týž Jeronym na tom dosti nemaje, ale aby tím viece ty, ktož se učili a učiti by chtěli, od učenie kněh od 2500 svatosvaté a obecné církve přijatých a ode všech učení obecných po všem křesťanství schválených odtrhnúti mohl, netoliko jest, aby knichy ča sto psaného Jana Viglefa mi- lovány a držány byly, radil, ale aby výš psané knichy od cierkve svaté přijaté, převrácenému učení Jana Viglefa 2505 odporné, nebyly váženy, ale ovšem zavrženy, napomínal jest. A to jest jisté a pravé. 2475 108

Strana 109
Item že týž Jeronym prvním zlostem svým horšie přidá- vaje, v Praze na lektoři veliké, kdež tehdáž všecko mnozstvie učenie pražského shromážděno bylo, aby tiem více a více kniehy řečeného Viglefa zvelebiti a jich povýšiti mohl, zjevně jest vuobec vyhlásil a řka: „Mládenci a žáci, kteříž se knichám Viglefovým neučie, toliko kuory uměnie hle- dají, ale pravého kořene a pravých základuov nikoli nena- lézají.“ A to jest jistě pravé. Item že týž Jeronym potom na témž miestě jmenovaném 2515 zjevně jest radil všem žákuom a kteříž se užitečně učiti chtějí, aby všecky jiné knichy od cierkve svaté přijaté ovšem odvrhúce a jich nechajíce, toliko k uměním Jana Viglefa v knichách jeho položeným pospiechali, o kterýchž pravil, že jsú všech pravých uměnie pevní kořenové a zákla- dové. A že jest o těch všech věcech byl vuobec hlas a pověst. Item že týž Jeronym od let 12 i výše byl jest i nynie jest člověk zlé pověsti i povahy, búřlivý, kacieřstvie náshledov- ník, nových a podezřelých sekt, a zvláště Viglefovy kacířské sekty a bludu přítel, náshledovník, posílitel a učitel a za ta- 2525 kového v království Českém i jiných mnohých krajinách světa téměř všeho křesťanstva byl jest a jest jmien, držán, počítán a jmenován zjevně a vuobec. Item že týž Jeronym v svých falešných a převrácených učeniech mnohé obojího pohlavie lidi, prvé křesťany u vieře 2530 pravě smyslície, netoliko jest v blud uvedl, že sú v nevěru a v kacieřstvie upadli, ale že sú i mnozí z nich v tom bludu s tohoto světa sešli. Item mnozí z těch svedených v těch bludiech tak velmi zatvrzení a oslepení byli jsú a jsú, že ty své bludy pravdy 2535 Čtenic svatého býti zjevně i tajně jistie a že Ctenie svatého a naučenie Kristova náshledují ve všem převrácených těch bluduov pevně se držiece. Jakož ty všecky věci I po zemi České tak jsú zjevné a známé, že žádným zapřením a vy- mlúvaním nemohú ukryty býti. 2510 2520 67b 68a 2540 109

Strana 110
68b 2545 2560 2570 Item že po čase některém týž Jeronym, potupenie knih a učenie Jana Viglefa dobře věda a znaje, žádal jest a chtěl před se vésti učenie to a v něm se obieral, pokudž mohl, na kniehy se jeho ptal, a kterýchž dojíti mohl, jsa v Anglii v učení oxonienském, ty jest přepisoval a pilně jich choval a do učenie pražského je s sebú přinesl, to jest Dialog, Trialog, o těle Kristově většie i menšie, vo Ideách, to jest formách, o složení člověka, o svatokupecství, o hoře, o ypotetykách, kteréžkoli jmieti mohl. A to jest přieliš 2550 zjevné. Item že týž Jeronym, naučen jsa v tom hanebném učení a maje při sobě takové knichy, v Praze i jinde v království Českém často a mnohokrát léta Páně 1402, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 po všecky měsíce těch let a dny jich to 2555 učenie hlásal jest a učil a mnohé jím nakazil, chodě do domuov panen, vdov, urozených lidí v Čechách i v Mo- ravě, svedl jest je od pravdy Čtení svatého a nevěře Vigle- fově je učil a me zi jinými křesťany Jana Husa potupené paměti prvotně jest naučil, kterýž potom ovšem v to učenie se jest dal a proti vieře křesťanské se jest pozdvihl. A jsúce sobě vespolek pomocni, Jeronym, Křišťan, Jakúbek a Jan Hus s svými náshledovníky, zbúřili sú tu sektu viglefistuov proti kněžstvu i jiným, ktož jsú drželi víru a učenie křesťan- ské v městech pražských s přieliš velikým pohoršením 2565 zjevně. A o těch všech věcech byl jest tehdáž i nynie jest vuobec hlas i pověst. Item že léta Páně 1403 v 18. den měsíce máje v Praze v koleji ciesaře Karla v světnici veliké bylo jest svolánie obecné všech mistruov učenie pražského, kdež jest artiku- luov 15 vybraných z kněh Jana Viglefa potupené paměti skrze též mistry čteno, a tu jsú potupeni a odsúzeni za ka- cieřské a rozkázáno jest skrze rektora universitatis, aby jich od toho času žádný nedržal, neučil, nehájil žádným obyče- jem pod pokutú vydané přísahy. 110

Strana 111
Item že potom léta Páně 1409 měsiece srpna tíž artiku- 2575 lové potupe ni jsú byli obyčejem téhož učenie a zapově- dieno jest bylo, aby jich žádný nedržal, neučil pod pokutú vyobcovánie. A to se stalo v Novém Městě pražském na přiekopě v koleji české, kdež jest bylo 40 mistruov přítom- ných, to potupenie i zápověd činiece, a bakalářuov mnoho 2580 i studentuov, mezi kterýmiž věří se, že jest byl i týž Jero- nym jeden. Item že potom léta Páně 1410 měsiece června knihy Jana Viglefa Dialog a Trialog skrze doktory a mistry učenie téhož k tomu volené byly jsú pilně rozváženy a skrze arci- 2585 biskupa pražského ve dvoře jeho mocí stolice apoštolské jakožto bludné a kacířstva v sobě držície slavně jsú potu- peny a spáleny a zapovědieny v obecném sboru pod pokutú klatby hned vydané, aby kázány, hájeny, učeny nebyly žádným obyčejem. Item že potom léta Páně 1412 měsíce ledna obecné kon- cilium bylo jest v Římě v kostele svatého Petra, v jistý den téhož měsiece v přítomnosti otce svatého papeže jakožto najvyšieho. V tom koncilium všecky i každé již psané knichy a traktátové i téhož Jana Viglefa, kteréhožkoli uměnie 2595 69b a zpuosobu byly by, snažně a pilně je rozváživše, konečnú výpovědí odsúzeny jsú a zapovědieno jest bylo pod pokutú, že kacířství přeje, aby nižádný těch 45 artikuluov anebo učenie v těch knichách zavřeného nesměl zjevně ani tajně učiti, kázati, vynášeti, tvrditi ani jich kterak hájiti. A bylo 2600 jest rozkázáno, aby ty takové knichy byly spáleny, ktež by koli nalezeny býti mohly, zjevně a přede všemi. A o tom všem byl jest všudy vuobec hlas a pověst. Item že týž Jeronym to odsúzenie 45 artikuluov, najprvé skrze mistry pražské učiněné, potom všech a všelijakých 2605 kněh jeho v koncilium římském stalé, věděl jest i slyšal, aniž jest z toho věděnie vytáhnúti se kterak mohl aniž muož, protož ta odsúzenie měl jest přijieti a k sobě připustiti a zá- 2590 69 111

Strana 112
70a 70b 2615 2620 2625 2630 povědi pod tak velikými pokutami učiněné dlužen jest byl 2610 poslúchati. Item že týž Jeronym potom, na ty všecky věci nic netbaje, přítel a obránce toho Viglefa a jeho nepravého učenie ukázal se jest a byl mnohokrát. V mě stě Pražském v lektoři obecné i Betlémě kaple i v rozličných jiných miestech všetečně směl jest praviti a vyhlašovati zjevně, že týž Viglef byl jest muž přesvatý a Ctenie svatého kazatel a pravé viery doktor. A to jest v pravdě tak činil. Item že týž Jeronym téhož Jana Viglefa odsúzeného měl jest a ještě má za muže svatého a v tom domu v Praze, v němž obývá, v jedné komoře téhož Viglefa kázal jest sobě namalovati týmž zpuosobem, jako svaté malují, a jej tak malovaného ctil jest, klaněje se jemu jako svatému, i jiné mnohé k témuž jest přivodil, hřiech modlářstvie a kacieř- stvie v tom čině. A to malovánie i dnes okázáno muož býti zjevně. Item že týž Jeronym již po pravených odsúzeniech v Praze i na jiných mnohých miestech častokrát jest řickal a toho neústupně hájil, že řečený Jan Viglef nikdy jest nezblúdil a že jeho odsúzenie artikulové a učenie byli jsú a sú křesťanští a ze Ctenie svatého a že jsú nespravedlivě a nerozuomně potupeni, a ktož jsú je odsúdili, že jsú moci k jich odsúzení neměli, skrze to háje učenie kacieřského a zapieraje, by stolice apoštolská a koncilium měly moc odsúditi bludy a kacieřstva, a zvláště 45 artikuluov a knichy 2635 řečeného Viglefa, rozličně, jakož jest praveno, odsúzené, což jistě kacířské jest. Item že týž Jeronym, trvaje zatvrzeně v přieznivém při- držení a hájení téhož Viglefa a jeho kněh a učenie, když jest bylo přikázáno, aby všickni obyvatelé v Praze a v tom 2640 arcibiskupství, ktož by měli které knichy držící učenic téhož Viglefa, snesli je k arcibiskupu pražskému, tu Jero- nym smělost ukázal jest a jisté knichy a traktáty Viglefovy 112

Strana 113
i v Praze i jinde jest zachoval a jich hájil a z nich kázal, učil i vyhlašoval, a některé jiné mistry učenie pražského skrze cedule zjevně přibíjené na dveřích koleje Karlovy i mno- 2645 hých kosteluov osadních, aby hájili, učili, kázali knichy a traktáty Jana Viglefa, uvedl jest. Item že týž Jeronym vymyšlenými obyčeji usiloval a po- kúšel se skutečně hájiti a tvrditi učenie Vig lefa a všem, buď duchovním, buď světským, kteříž jsú se přidrželi toho 2650 odsúzenie i od arcibiskupa pražského i v koncilium římském obecném učiněného i všem, ktož jsú v uohyzdnosti měli to učenie Viglefovo, pokudž najviece mohl, protivil se jest a trápil a trápiti rozkazoval skrze vězenie, statkuov odjí- manie i jinými vymyšlenými zpuosoby hruozu dávaje, aby 2655 žádný nesměl protiviti se tomu jedovatému učení. Item že týž Jeronym takovú nenávistí stavěl se jest proti lidem křesťanským a proti těm, ktož se odsúzenie cierkve svaté, což se těch kněh Viglefových dotýče, přidrželi, že léta Páně 1411 měsíce srpna poctivého muže A. nožieře, 2660 obyvatele pražského, kterýž převrácené a falešné učenie Jana Viglefa a Jana Husa v uohyzdnosti měl a je falešné, nezdravé a kacieřské býti pravil, jieti jest kázal a těžce do vězenie vsaditi a potupně s ním nakládati a zjevně v Větším Městě pražském na pranéř vsaditi a dýněmi, kamenie do 2665 nich kladúce, jej bíti. A to se v pravdě tak stalo. Item že týž nožieř tak ubitý a utrápený po nemnohých dnech umřel jest. Item že týž Jeronym léta Páně 1412 na den svatého Vác- lava jednoho nábožného bratra Mikuláše kláštera svaté 2670 Marie na Piesku z řádu karmelitských města Pražského, slova Božieho v témž klášteře kazatele, který učenie řeče- ného Viglefa býti kacieřské a od cierkve Božie odsúzené vyhlašoval jest a kázal, v témž klášteře rukú násilnú a svato- krádežnú jal jest se dvěma jinými bratry, kteréž jest dal 2675 v moc rychtáři, a on je mezi lotry a zloděje vsadil. Zla 71b 8 - Hus 113

Strana 114
2680 72a 2685 A řečeného Mikuláše kazatele sám jest odvedl a u vězení svém za mnoho dní jest držal jej a rozličná trápenie jemu činil. A potom, na tom dosti nemaje, ale horšie věci k zlým přidávaje, téhož bratra provazem svázaného a skrúceného do Vltavy, řeky prudké a veliké, s lodě jest jej uvrhl, řka: „Pověz mi, mniše, byl-li jest Jan Viglef svatý a Ctenie sva- tého kazatel“, chtě jej přihnati k odvolání těch věcí, kteréž na kázaní pravil o kacířstviech jeho. A že by byl téhož bratra uto pil, by jemu pomoc nepřispěla jednoho zemana a služebníkuov jeho, kteříž jej od takového nebezpečenstvie vysvobodili. O SVATOSTI OLTÁŘNIE ARTIKULOVÉ. 72b 2695 2700 Item týž Jeronym mnohokrát a velmi často rozličnými miesty a časy, a zvláště v městě Pražském království Čes- kého i v jiných miestech okolních před rozličnými obojího pohlavie lidmi, úmysl maje učenie někdy Jana Viglefa potupené paměti hájiti a pevně držeti i jiné k témuž při- vésti, příliš často, a zvláště let Páně 1404, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 po všecky měsíce a dni jich zjevně jest chválil, učil a držal mezi jinými bludy artikule bludné dole psané: Item že v svátosti oltářnie po posvěcení zuostává chléb hmotný a že se ne»proměňuje v tělo Kristovo. Item že se chléb«ne»proměňuje v tělo Kristovo, aniž jest tělo Kristovo v svátosti přítomně a tělesně, ale jako vyzna- menaná věc v znamení a k takovému věření přivedl jest a svedl mnohé, kteříž ještě v tom bludu trvají. Item že v oběti oltářnie nenie i v pravdě Kristus. 2705 A k tomu bludu tento duovod kladl: Nebo Kristus trpěl jest na kříži, ale obět oltářnie nikdy jest netrpěla aniž trpí, tehdy v uoběti oltářnie nenie Kristus. Item obět oltářnie nenie Buoh. Nebo kněz nemuož po- 2690 114

Strana 115
světiti stvořitele svého, to jest Boha. Ale kněz posvěcuje oběti, tehdy v oběti nenie Buoh. Item že týž Jeronym k utvrzení učenie Jana Viglefa a ku pohanění křesťanské víry v letech, měsíciech a dnech svrchupsaných pravil jest, jistil, učil a zjevně kázal, že ni- žádný člověk ani z mučedlníkóv, ani z vyznavačuov, ani z panen, ani z panicuov v nebi korunován nebude, leč by 2715 věřil, držal, myslil i usty vyznával vieru a učenie, kteréž jest Jan Viglef sepsal, učil a kázal a v jeho kniehách a traktátech stojí, aniž kromě toho jest učenie pravé. Item že týž Jeronym, poznav, že kněží a jiní učení jsú jemu odporní v bludiech již psaných, aby své kacířstvie 2720 v lidu uvésti mohl, bludy k bluduom přidal jest a znovu držal a jistil, že panny a vdovy, nébrž kteréhožkoli stavu a pohlavie lidé obecní i sedlští učení Viglefovu věříce a v pravdě jeho brániece a skutečně se protivíce tomu potu- pení a odsúzení, kteréž se stalo v učení oxonienském, kantu- 2725 rienském a v zboru pražském a v obecném koncilium římském, že po tomto životě v nebi kralovati a radovati se budú a to jest jim zjevně zasliboval. Item že týž Jeronym složil jest v řeči české a skládati kázal písně a zpievanie držície v sobě smysl i formu slov 2730 zřiezených ku posvěcení těla Kristova, kterýmž jsú se řeme- slníci i lid obecný naučili, a zpievajíce jě, a praví, že jimi mohú posvětiti tělo Kristovo, o čež jsú se pokúšeli rozlič- nými časy. Pro kterúž věc rozmohl se jest najhorší blud a veliké pohnutie proti kněžstvu v krajinách českých 2735 i okolniech. A to jest zjevná věc. Item že týž Jeronym ku potvrzení bluduov svých a kacieřstvic, aby již jmenované laiky v svém zatvrzeném bludu upevnil a aby se zpuosob- nější a hodnější býti držali k věcem výše psaným, naučil jest jě, pokudž mohl, a mnohé písně složil jest, v nich text 2740 z biblí a z svatého Písma vypsal i kapitoly jme noval, aby oni sami vidieni byli a ne cierkev římská ani jiní z kněžstva, 73a 2710 73b S 115

Strana 116
2750 74 2760 2765 2770 že Písmo rozuomějí. Kteréžto písně ku pohanění těch, kteříž jsú z cierkve svaté, když se jim zlíbí, po ulicech ve 2745 dne i v noci zpievají. Item že týž Jeronym, když jest mnohé z laikuov slovóm posvěcovánie a piesniem takovým naučil, držal jest, kázal i jistil, že laici obojího pohlavie, muži i ženy, z sekty vigle- fistuov jsúce a učenie Viglefovo pevně a nábožně držíce, mohú tělo Kristovo posvětiti, křtíti, zpoviedati i všemi svá- tostmi posluhovati, když jedno vypovědí slova zřiezená k posvěcení svátosti a ku posluhování jimi. A že takové svá- tosti jsú takové moci a vážnosti, jako by skrze kněžie podlé formy cierkve posvěceny a dávány byly. Skrze to potupné 2755 kacířstvie chtě tak vyprázdniti a zlehčiti moc a vážnost církve svaté k zatracení duší lidských. Item že týž Jeronym léta Páně 1409 v neděli po Vzetí na nebe Panny Marie v městě Pražském i v jiných miestech, a zvláště v Betlémě, kázal jest, učil a tvrdil takovéž kacieř- stvie, jakéž jest držal Jan Hus, to I jest, že klatby papeže, biskupa i jiného kteréhokoli preláta nemají se báti ani tbáti na ni, leč by známo bylo, že Buoh klne. A protož ta klatba, kteráž jest v Praze vyhlášena mocí stolice apoštolské proti těm, kteříž hájie učenie Viglefova, i zápověd v témž miestě přidaná že v ničemž nemá držána býti, ani na klatbu mají dbáti. Nebo ani papeži ani kterému jinému prelátu nikdy jest nebyla taková moc od Boha dána. Skrze kterúž věc v mnohých městech i jiných miestech arcibiskupstvie pražského byli jsú konečně přinuceni kněžie mocí laikuov mše slúžiti a svátostmi posluhovati, netbajíce nic na zápo- věd mocí stolice apoštolské učiněnú v městě Pražském. A o tom jest byl všudy vuobec zjevný hlas a pověst. Item že týž Jeronym v své nešlechetnosti trvaje a bludy Viglefovy a Husovy rozsievaje a jich háje, kázal jest a řekl, 2775 že žádné moci odpustky dávati nenie při papeži ani při biskupích, ani že listóm papežským ani biskupským na od- Il6

Strana 117
pustky žádná víra nemá přidána býti a že takoví odpust- kové nic neprospievají, a těm, ktož jsú odpustky kázali, překážel jest a mlčeti kázal, když přítomen byl. Jakož léta Páně 1412 měsiece srpna v Hradci Jindřichově Janovi a Benešovi, oltářníku svatého Michala v Opatoviciech Nového Města pražského, učinil jest, kteříž když jsú se sepsali na faráře téhož kostela osadnieho, chtiece jisté od- pustky skrze někdy pana Jana papeže XXIII. pójčené na jmenovaném kostele cedulemi oznámiti, vuobec ohlásiti, 2785 často jmenovaný Jeronym, hned jakž to slyšal, duchem dábelským zamúcen jsa, sám osobně s mnohými oděnci, tovařiši svými, na ten farhof vskočil jest a k těm pánuom kněžím jmenovaným Janovi a Benešovi s tváří hněvivú a myslí rozsteklú, úmysl maje na ně sáhnúti, obořil se jest 2790 v tato slova: „Jděte odsud, muži lstiví, s vašimi lžmi. Neb pán váš, papež, lhář, kacíř a lichevník jest a žádné moci nemá odpustkuov puojčovati." A je, Jana a Beneše, rukú násilnú, strachy a hruozami utéci až do kostela přinutil a odtud až z bran městských jě honil, kteřížto i s farářem 2795 městkým rychle běžíce, jedva sú rukám jmenovaného Jero- nyma a jeho pomocníků, jak bylo řečeno ozbrojených, unikli. A tak se stalo a jest to pravdivé, zjevné a známé. Dále, že týž Jeronym veřejně prohlásil a řekl na potupu klíčů a stolice apoštolské, že bullám papežským se nemá věřiti ani jim při- kládati víru, aniž je třeba věřiti odpustkům papežovým, protože žádné nejsou, aniž papež může nějaké odpustky dávati nebo udělo- vati. A to na potupu a na zlehčení stolice apoštolské a církve římské, jejíž hlavou je papež. A tak se stalo a jest to pravdivé, zjevné a známé. Dále, že o zmíněných věcech všech i o každé zvlášt byl obecný hlas a pověst. Dále, že řečený Jeronym překážel těm, kteří hlásali odpustky, pokud při tom byl. A když nebyl přítomen, vyslal jisté zkažené laiky, kteří se rozbíhali po kostelích města Pražského, když se v nich 2810 2780 2800 2805 74b 117

Strana 118
75a 2815 2820 2825 2830 2835 2840 kázalo, těm, kteří hlásali odpustky, bránili a rozháněli je na příkaz a z návodu řečeného Jeronyma, křičíce a prohlašujíce, že zmínění kazatelé jsou lháři, podvodníci a svůdcové těch věřících, jimž hlásali odpustky, a tvrdili, že odpustky jsou účinné. Ale ty od- pustky, jak řečení laikové veřejně tvrdili, neprospívaly žádné obci křestanské. A tak se stalo a jest to pravda. Dále, že uvedený Jeronym, aby dal průchod své zuřivosti, a ne- maje dosti na dříve uvedených zlých skutcích, ale hromadě na zlé skutky ještě horší, dal zachytit a zadržet listy apoštolské vydané v úterý oktávu letnic léta Páně 1411 a dal je umístit na jakémsi voze s nevěstkami, jimž tyto bully byly zavěšeny na prsech, a vézt je zjevně a veřejně z Menšího Města pražského přes Staré Město. Vůz byl z příkazu samého Jeronyma obklopen ozbrojenci viklefistů s klacky a meči, kteří křičeli a prohlašovali, že vezou bully a listy jednoho kacíře a rufiána k spálení. A pak je dal na Novém Městě pražském, na náměstí u pranýře jako kacířské a obsahující bludy podle učení Jana Viklefa a Jana Husa, kacířských kazatelů, spálit aneb zařídil a navrhl, aby byly spáleny. A to je pravdivé, zjevné, známé a prokázané. A o těch věcech všech i o každé z nich byl obecný hlas a pověst. Dále, že řečený Jeronym řekl, držel a hlásal, stejně v městě a v diecési pražské jako mimo ni, proti církevnímu omezení, že je dovoleno kterémukoli vzdělanému laikovi nebo člověku jinak schop- nému, kdekoliv, na kterémkoliv místě, buď v kostele nebo mimo něj, bez povolení papeže, biskupa, faráře nebo kohokoliv jiného, kázat slovo Boží. Podle toho tento Jeronym vícekrát veřejně jednal na různých místech, v různých diecésích a královstvích, jak v Čechách, tak na Moravě, s dlúhú bradú laikem jsa, jako biskupové nebo jiní kněží, kteříž k tomu mají povolenie a jsú od Boha povoláni a posláni. A to jest všem vuobec známá věc a zjevná. Item že týž Jeronym v Uhřích v Budíně před najjasněj- ším kniežetem a pánem Zigmundem římským a uherským králem etc., v kaple královské hradu budínského léta Páně 118

Strana 119
1410 u Veliký čtvrtek, laikem jsa i v rúše laikovském s dlúhú 2845 bradú v přítomnosti pana krále i mnohých duostojných otcuov, biskupuov a jiných prelátuov i jiných lidí rozlič- ných stavuov nahoře i dole psané věci i mnohé jiné pohor- šujície a bludné u vieře i také kacířské o svátosti oltářnie i jiné proti stavu církve svaté a ctných uší urážlivé, z nichž 2850 by mohly povstati búřky a pohnutie obecná proti duchov- ním skrze pány světské, žádné moci k tomu nemaje, ale bludy Jana Viglefa zjevně jest kázal. A to jest všem vuobec známé. Item že pro věci již psané král Jeho Milost kázal jest jej, 2855 Jeronyma, jieti a panu arcibiskupu ostřihom skému u vě- zenie dáti. A o těch všech věcech i každé byl jest všudy obecný hlas a pověst. Item že týž Jeronym, v své nevěře trvaje, mluvil jest a jistil i zjevně kázal, zbuzuje blud dávno skrze svatú 2860 cierkev potupený, že obrazové, to jest obraz umučenie Kristova na kříži obživujíciem, obrazové blahoslavené Panny Marie anebo kteréhokoli jiného svatého od cierkve svaté římské zasvěceného, v kosteléch ani v jiných místech nemají malováni býti ani ctěni poklonami kterými. Ale to 2865 jest kacieřské. Neb toho nepozoruje, že jest to církev svatá ustanovila, a aby to tak bylo, chtěla. Nebo skrze pohleděnie na takové obrazy, vyznamenávajície některého svatého, na jehož památku namalováni jsú, pohnuti bývají vnitřní mocí a zbuzeni bývámy k náboženství a jsú písma laikóv 2870 a najviece znamenie obživujícieho kříže, kterýmž dábel zstrašen bývá a daleko před ním utieká. Item že týž Jeronym naději jest měl, a tomu jest podobné věřiti, že by mohl odvrátiti lid ustanoveného chozenie do kosteluov, v ohyzdnosti maje a potupuje obrazy sva tých, 2875 76a věře také skrze to, že za ním radějí choditi budú, aby poslú- chali učenie jeho. A vida, že by skrze to neprospěl, dne jednoho měsiece března léta Páně 1415 šel jest do kláštera 75b 119

Strana 120
76b 2885 2890 2895 bratří Menšiech sv. Jakuba u Většiem Městě pražském; i byl jest obraz umučenie Kristova dřevěný v úhle kláštera proti domu Kraisovu, k němuž býval zběh lidu z příčiny náboženstvie pro památku umučenie Kristova, k kterémuž Jeronym přiskočiv, lajny lidskými a nečistotami všudy jest jej zmazal, pravě kacieřské býti. A obraz umučenie Kristova malován byl. A skrze takovú věc mnozí vuokol stojící velmi jsú se pohoršili. A takovúž věc týž Jeronym zpuosobil jest léta svrchupsaného v sobotu před Květnú nedělí v témž klášteře skrze jednoho kováře viglifistu z No- vého Města pražského, s Poříčí, kterýž přistúpiv k témuž obrazu v kázaní, lajny lidskými jej zmazal, řka, že jest ka- cířské malovati obraz ukřižovaného Krista. A skrze to jsú mnozí tu přistojící pohoršeni. Kterýžto kovář byl jest při tom polapen a vyznal, že jest z ná vodu Jeronymova učinil. Opět túž věc týž Jeronym zpuosobil jest na den Venuše svaté v klášteře blahoslavené Panny Marie na Písku v Novém Městě pražském skrze jednoho laika viglefistu, kterýž jest obraz umučenie Kristova, kterémuž se poklony dály, lajny ohyzdil a zmazal. A o těch všech věcech byl jest 2900 všudy vuobec hlas a pověst. Item že týž Jeronym, trvaje v bludiech Viglefových a Jana Husa potupených a jich háje, mluvil jest, tvrdil a kázal, že nikoli kostem svatým nemají pocty a poklony činěny býti. A to jest mnohokrát v městě Pražském zjevně 2905 mluvil, v jejiemžto kostele hlavniem feflík a šlojíř Panny Marie, matky Páně, jest a nábožně jej Kristovi věrní ctí, i řekl jest Jeronym, že ne viece než jako kuože toho vosla, na němž jest Kristus seděl, má ctěn býti. A měsiece září léta Božieho 1412 na den svatého Václava v klášteře svaté Marie Sněžné on, Jeronym, a někteří laici z viglefistuov kosti svatých poctivě v jednom oltáři schované skutečně jsú, dobyvše jich, pobrali a po zemi potupně pometali, 2880 2910 77a 120

Strana 121
nohami je tlačiece. Také jest týž Jeronym vyhlašoval a zjevně držal, že ctíti zlatem a stříbrem kosti svatých a po- klony jim činiti jest kacířské, což jest bylo a jest k skáze 2915 vieře a k zlehčení náboženstvie křesťanského a ku pohoršení všie cierkve svaté. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst. Item že často jmenovaný Jeronym jistil, pravil i kázal, že cierkev svatá pravá u těch, kteříž jsú z sekty Jana Vi- 2920 glefa a Jana Husa, jest. A že ti, kteříž, hájíce jich učenie, smrt berú, jsú praví a slavní mučedlníci Kristovi. A protož tři muže přieliš nešlechetné z té sekty a při tom zatvrzené, když byli stínáni v Praze léta Páně 1412 června měsiece, Jeronym s svými náshledovníky, s vonnými věcmi jim 2925 kadiece a světla mnohá páléce, k hrobu slavně v procesí nesli jsú, zpievajíce: „Tito jsú, kteříž pro zákon Boží těla svá vydali jsú na odsúzenie smrti“, k utvrzení skrze to kacieřuov té sekty v jich bludu a nevěře. Item týž Jeronym nazajtřie po pohřebu těch kacieřuov, 2930 77 svolav do Betléma mnozstvie lidu té sekty, kázal jest zpievati na památku jich mši o mučedlníciech, takto počav: „Radujme se všickni v Pánu etc.“, „Ke cti svatých mučedlníkuov, z jichžto vylitie krve radují se andělé, hřiech k hřiechu přieliš zúfale přidávaje, to jest modlářství. 2935 A tak čině poctivost svatokrátcím najpotupenějším a oso- buje sobě moc stolice apoštolské, bez kteréžto moci a po- tvrzenie žádný za svatého nemá býti jmien ani ctěn, tak velmi vzbudil jest vzteklost mužuov a žen té sekty, že za dnuov 14 i viece po stienaní kacieřuov býval jest zběh 2940 40 nebo 50 osob k rathúzu pražskému blízko toho miesta, kdež jsú ti byli stínáni, a praviece, že jsú praví mučedlníci byli a pro pravú víru Kristovu zemřeli a že sú hotovi takovú smrt podstúpiti pro túž víru. Z kteréžto věci bylo jest těžké pohoršenie proti věrným křesťanuom a strach veliký 2945 a bauřka v městě Pražském povstala jest. A o těch všech 121

Strana 122
78b věcech i každých byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst. Item svrchu jmenovaný prokurátor a žalobník při tom opětoval jest, připomenul artikule prvnie 28, tuto, kdež se 2950 píše, že týž Jeronym v království Polském roztržku a bauřku velikú učinil jest, a 29, kterýž se počíná: Léta Páně 1415 března měsiece etc. Item týž prokurátor pověděl a že to provésti chce a že v krajinách ruských od 10, 20, 30, 40, 50 let výše i níže a od 2955 času, jehož počátku paměti lidské nenie, bylo jest a ještě jest jedno lidné město, jemuž obecně řiekají Vicessko, v němžto od těch časuov byli jsú a dnes sú lidé s větčí strany Rute- nové nebo odtrženci, sektu Rekuov držíce, od víry křesťan- ské velmi vyvíjejíce a blúdíce. Item že v témž městě jest jeden kostel hlavní podlé řádu již psaných Rutenuov, a jest také klášter bratří kazate- luov podlé řádu pravých křesťanuov. Item že při tom městě jest jedna řeka veliká k plavení zpuosobená, přes niž se obecně lidé krajin těch plaviti 2965 obyčej mají. Item že léta Páně 1413 osviecené knieže Vitolt, bratr naj- jas nějšieho krále polského, do toho města Vicessko s veli- kým zástupem a komonstvem připlavil se jest po řece svrchu psané a že jest Mistr Jeronym z Prahy také v tom 2970 zástupu byl osobně. Item že bratřie a nábožní křesťané toho města, kteříž jsú řád pravých a věrných křesťanuov drželi, v procesí s ko- rúhvami, s svátostmi kostí svatých proti již jmenovanému knížeti v cestu jsú vyšli. Item že také Rutenové nebo odtrženci s svátostmi též s svými a s tabulemi malovanými obyčejem jich potupeným v procesí vyšli jsú proti témuž kniežeti a jej jsú přijali. Item že týž Jeronym času toho, opustiv a pohrdav pro- cesí řečených bratří nábožných a křesťanuov, šel jest do 2930 procesí těch Rutenuov odtržencuov a nevěrných a tu v pří- 2960 2975 78a 122

Strana 123
tomnosti čtyř nebo pěti tisícuov lidu obojího pohlavie klekl na kolena, svátostem a tabulem malovaným těch Rutenuov nevěrných poctivost jest činil, zjevně přede všemi k sektě jich se obrátiv a od obcovánie Kristových věrných se uchýliv. Item že týž Jeronym těm svátostem nevěrných a tabulem malovaným [ tu poctivost jest činil na potupu náboženstvie křesťanského, pravě a jistě, pokudž na něm bylo a pokudž mohl, že ta sekta Rutenuov nevěrných a jich viera jest dokonalá. Item že týž Jeronym, pokudž mohl, proti témuž kniežeti jest odpor držal a snažně usiloval, aby též knieže Vitolta i s jeho lidem křesťanským od pravé víry křesťanské od- vrátiti a v sektu Rutenuov nevěrných uvésti mohl. Item že mnohopsaný Jeronym potom před duostojným 2995 otcem, panem biskupem vilnenským postaven jsa, když z svých výstupkuov a bluduov tresktán byl, usty poškvrně- nými na potupu náboženstvie křesťanského své bludy tvrdě, řekl jest hlasitě, že již psaní Rutenové a odtrženci jsú dobří křesťané. Kdež jest týž pan biskup v tvář jemu 3000 odpieral, aby toho nepravil, by křesťané věrní byli. Ale on Jeronym v těch svých bludích trval jest, ty Ruteny a víru jich převrácenú chvále. A že o těch všech věcech byl jest všudy zjevný hlas a pověst. Item prokurátor často psaný praví a to provésti míní, že 3005 v krajině ruské jest jedno město, kteréž slove Ploskava, a že jest zdáli od krajin křesťanských sto mil německých. Do kteréhož již Jeronym léta Páně 1413 přišel jest a do kostela těch Rutenuov a lidí nevěrných všel jest, když služby své činili a svátostem se klaněli. A že v přítomnosti 3010 některých Kristových věrných tu stojících na potupu klíčuov církve svaté a ku pohanění náboženstvie křesťan- ského a ku potvrzení řádu toho nevěrného lidu klekl na kolena, té svátosti jich klaněl se jest zjevně přede všemi. 2985 2990 79a 79b 123

Strana 124
30a 80b 3015 Item z těch takových příčin mnohá pohoršenie mezi křesťany a Ruteny znikla jsú a najviece proto, že týž Jero- nym tak zjevně nevěru, odtržku a kacířstvie Rutenuov zchválil jest a jě v jich bludiech posílil. Item že týž Jeronym, aby se viece a viece tomu nevěr- nému lidu zalíbiti mohl a jim, že jich sekty a viery násle- duje, ukázal a s nimi se v mravích srovnal, podlé obyčeje těch nevěrných bradu dlúhú nesl jest a nese i kštici, oděv kněžský a stříhanie vlasuov opúštěje. A že o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný 3025 hlas a pověst, a zvláště v městech a po biskupstvích a po krajinách v I Gnězně, v Praze, v království Českém i Polském, v markrabství Moravském i jinde. Item k ukázaní světlému, že přísaze kterékoli od Jero- nyma učiněné i kterúž by potomně učiniti chtěl, nemá vě- řeno býti nikoli, a že slova jeho dobrá a lahodná, slibové, odpřisahánie, kteréž jest do toho času činil a podává se budúcně činiti, jsú neupřímná, jinak v srdci držaná a jinak usty vyhlášená, a že ty věci pod pokrytstvím činí a činil by, nemysle svých bluduov přestati ani jich odvolati, ale aby příčinu měl k ujití, a když by ušel (čehož buoh zachovaj), aby bludy takové silnějí rozsieval a věrné Kristovy viece svodil a aby až do konečného rozsudku pilná stráž nad ním držána byla a zpurná soběvolnost, kteráž v něm (o běda) panuje, aby byla okázána a aby s pomocí Boží spasitedl- 3040 něji vykořeněna byla: prokurátor a žalobník podlé úřadu svého podává artikuluov dole psaných: Item když někdy dávno týž Jeronym v slavném učení pařížském byl jest za mistra vyzdvižen, častokrát o arti- kulích Viglefových mluvíval i jiné k témuž zbuzoval, jej, Viglefa, i jeho převrácené učenie velebil a chválil. Potom v jedné hádce zjevně týž Jeronym jisté bludy držal jest přede všemi, a zvláště, že Buoh nic nemuože v niveč obrá- titi, jakož to mezi artikuly jeho napřed šíře jest napsáno. 3020 3030 3035 3045 124

Strana 125
Potom, když jest skrze mnohé mistry téhož učenie, viery milovníky, těžce stíhán a u nich náramně v kacířství pode- 3050 zřený učiněn, i měli sú tíž mistři, zvláště ctihodný Jan Gerson, kancléř pařížský, úmysl konečný, aby jej k odvo- lání takových bluduov přihnali, ale on, Jeronym, neviem skrze skoho» vystřežen jsa, tajně z města a učenie pařížské- ho ušel jest. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec 3055 zjevný hlas a pověst. Item že týž Jeronym, zlé ke zlému přikládaje, přebral se do učenie haidelbergenského a tu také nejedny smysly bludné a kacieřské v kolejích zjevně jistil jest, jakož to vše v artikulích prvních plnějie zavříno jest. Item že mistři téhož učenie haidelbergenského, poznavše smysly jeho ] býti bludné a kacieřské a vieře křesťanské od- porné, směli jsú» snažnú péči, aby jej jali a k odvolání těch bluduov právem přinutili, kterýž opět vystřežen jsa, odtud jest tajně ušel. Item že týž Jeronym byl jest v kacieřství svém široce roz- hlášen v učení krakovském. A když jest do téhož města přišel a mistróm toho učenie a biskupu krakovskému ozná- men byl a když jsú se o těch kacieřstviech jeho vyptávati chtěli, poslali jsú, aby brány města zavřieny byly a pilně jsú jeho hlédali, ale od někoho jsa vystřežen, zlodějsky z města ušel jest. A o tom jsú všickni vuobec hlas a pověst púštěli. Item že potom týž Jeronym, již tak velmi jsa v svém ka- cířství rozhlášen, přišel jest do Vídně, kdež mistři učenie 3075 téhož města, slyšiece o něm takovú pověst, péči jsú měli a jednali to, aby skrze oficiála v duchovních věcech duostoj- ného otce a pána Jiříka, nynějšieho biskupa patavienského, jat byl a u vězení držán. A když jest již mnoho dní již psaný Jeronym u vězení 3080 pod stráží držán byl, potom lahodnými a pochlebnými slovy, povstav, že napraviti a odvolati chce bludy své, 3060 3065 3070 81a 81b 125

Strana 126
82а k tomu jest již psaného oficiála přivedl, že jest jemu toho na jeho přísahu, na svaté Ctenie od něho učiněnú, i také pod pokutú klatby od téhož oficiála vydané a s povolením Jero- nymovým sepsané svěřil, že státi chce ku právu před ním a odtud z města nevycházeti nižádným obyčejem, dokudž by spravedlivě rozsúzen jsa, propuštěn nebyl zjevně. A že on, pan oficiál, takové jeho přísaze a závazku věře, 3090 jej, Jeronyma, z žaláře vypustil jest. Item že týž Jeronym, na svú přísahu nepamatuje a za nic váže vypověděnú klatbu, čas svuoj uhlédav, z města Vídně tajně, beze všeho odpuštěnie ušel jest a do města Pražského se přestěhoval, zjevně a všem známé. Item že týž Jeronym na hrad betomenský přišed, svých bluduov potvrzuje a svých náshledovníkuov viece posiluje, list dole psaný, rukú vlastní psaný a pečetí jeho zapečetěný, do města Vídenského poslal jest v těchto slovích: Službu mú se vší žádostí zdravie i napřed vám přede- 3100 sielám, duostojný otče, mistře a pane. Vězte, že již na hradě Viekově, zdráv a vesel jsa, nynie jsem s mnohými přáteli, vám ku poslúžení i všem vašim vždycky hotovými. Nepochybuji, že z slibu bezděčného máte mne u sebe vy- mluvena, jestliže hodně násilé jeho rozvážiti chcete. Aniž zajisté pohrdámy právem, k němuž vždycky, dobrú opatr- ností se ohradiec, státi hotovi jsme. Ale mezi tolika sty nepřáteluov státi samému, jestliže mne právě milujete, nikoli byšte mi neradili. „Nebo na hřbetě mém kovali pro- tivníci moji, protáhli jsú nepravost sobě.“ „Ale duše má jakožto vrabec vytržena jest z osidla lovcuov, osiedlo ze- třieno jest a my vysvobozeni jsmy.“ Však vám děkuji a vždycky děkovati budu. Nepřátely mé pak všecky mně do Prahy pošlete i s svědky, tu já s nimi chci súzen býti. Pakli se jim slušnějí zdáti bude, puojdeme na dvuor, kdež tak dobře oni jako i já známost mieti budú. Dále vězte, že sem byl v vašem kostele julaanském a tu sem mistra školnicho 3095 3105 3110 3085 3115 126

Strana 127
a písaře městského k sobě pozval, pa matuje na vaše dobroděnie. A budu-li kdy moci v čem, službu rád učiniti chci vašim i vám. Mějte se dobře. Dán na hradě Viekově po Narození Panny Marie v pátek. 3120 82b M. Jeronym vždycky váš. Item že často jmenovaný Jeronym, dav se v zatvrzenie mysli a v pýchu rozuomu svého, hotov jsa dáti se ve všelikú nevěru pro bráněnie řečené sekty» utvrzenie k nie nachý- lených a v ni vešlých, učinil jest intimací psanú a rozhlásiti 3125 kázal mezi těmi, kteříž jsú v městě Pražském a po krajinách země České z sekty jeho, že jest chtěl jíti do Konstancí do obecného koncilium pro hájenie učenie Jana Viglefa a jeho náshledovníkuov proti kterýmžkoli osobám. Pro kterúž pří- činu a pro žádnú jinú i jiné cedule přibíjel jest v Konstancí na rozličných miestech, kteréž jest posielal i panu ciesaři i obecnému koncilium, že by chtěl přijíti k očištění a k uká- zaní celosti viery své křesťanské, jakož jest v ceduli plnějí položeno, ne aby chtěl, což píše, naplniti a se vydati, ale aby, navrátě se k těm, kteříž jsú z sekty jeho, s listy svědeč- nými, o nichž dole bude oznámeno, svodě jě, řekl, že jest s vítězstvím domuov zase přišel a že sekta a učenie Jana Viglefa bylo jest svaté, spravedlivé a křestanské a že jest v ničem nemohlo potupeno býti. A zněnie té cedule a listuov svědečných, kteréž jest on 3140 sepsal latině, němecsky i česky, a skrze v nich jmenované sekty té přátely zapečetěných, takové jest: Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zigmundovi, z Božie milosti římskému a uherskému etc. králi, vždycky rozmnožiteli, i všemu také obecnému koncilium já, Mistr 3145 Jeronym z Prahy, sedmera uměnie mistr obecných učenie, to jest pařížského, kolonienského, haidlberského a praz- ského, listem tiemto oznamuji, a pokudž na mně jest, všem i každému v známost uvodím, že pro utrhače, hánce i po- 3130 3135 83a 127

Strana 128
83b 3150 mlúvače královstvie našeho lstivé hotov sem dobrovolně a svobodně přijíti do Konstancí a celost viery mé křesťanské a nevinnost mú ne skrytě v kautiech aneb před obláštnými osobami, ale zjevně a vuobec přede vším koncilium okázati. Protož jsú-li kteří utrhači moji kteréhožkoli národu anebo stavu, kteříž by mne chtěli kterýmkoli hřiechem bludu nebo kacieřstvie viniti, ať mne zjevně a vuobec přede vším koncilium svými vlastními jmény vinie. A já podlé nevin- nosti své hotov sem zjevně přede vším koncilium odpovie- dati a celost viery mé křesťanské okázati. A budu-li nalezen v kterém bludu a kacieřství, tehdy neodpierám zjevně trpěti pomstu, jako na bludného a na kacieře slušie. Pro- kterúžto věc prosím za bezpečný a svobodný přístup. Pakli by na mne přicházejícieho a se k tak vysoké spravedlnosti podávajícího prvé, než by na mě jaká vina provedena byla, závazkem, jetím nebo násilím saženo bylo, již by všemu světu známo bylo, že toto obecné koncilium ne podlé spravedlnosti a upřiemnosti súdí, jestliže by mne, a já dobrovolně přišel, od tak vysoké a nepohnuté spravedlnosti kterým obyčejem odehnalo. Což já od tak svatého a múdré- 3170 ho koncilium domnievám se daleko býti odehnáno. 3155 3160 3165 LIST OD JISTYCH PÁNUOV Z ČECH. My Václav z Dumy, jinak z Lešt ně, Jindřich z Chlumu řečený Lacenbok, Jan z Chlumu a na Schvojkově, Václav z Hajdeku řečený Myška, Bohuslav z Dúpova, Bleh 3175 z Stradova tiemto listem zjevně oznamujem přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že ctihodný muž, Mistr Jero- nym z Prahy, poselstvie jest učinil skrze listy a poselstvie své najjasnějšímu kniežeti a pánu Zigmundovi, římskému a uherskému etc. králi, pánu najmilostivějšiemu, žádaje 3180 a prose Jeho Milosti za glejt a bezpečnost k přijití do Kon- stancie, aby tam víru svú pravú křesťanskú a nevinnost 84a 128

Strana 129
proti a na odpor utrhačuom svým přede vším obecním sněmem nebo koncilium v zjevném slyšení mohl oznámiti. Také glejtu a slyšenie zjevného ode všeho obecného konci- lium pro již psané věci žádal jest a pro obdrženie takového 3185 glejtu a pro širšie rozhlášenie cedule své zjevné, česky, ně- mecsky i latině napsané, na dveřiech kosteluov, klášteruov a rathúzu města Konstanského i také na domiech kardiná- luov a biskupuov přibil jest, jakož ty věci přípis výše psaný světlejí a šíře ukazuje. Kterúžto ceduli my svrchupsaní 3190 846 i viděli jsme i čísti slyšali. A aniž jest toho glejtu a slyšenie zjevného od nich skrze prosby kterak mohl dosáhnúti. Pro- kterýchžto všech věcí zjevnú jistotu tento list dali jsme napsati a na potvrzenie i na svědomie pečeti své vlastnie k němu přivěsiti. Dán v Konstancí v úterý po ochtábu 3195 Vzkřiešenie Páně léta 1415. Item že týž Jeronym, takovými listy falešnými a svýtrž- nými» jsa ohrazen, nenásleduje formy, kteréž se jest podával v již psaném listu na dveřiech kosteluov i jinde přibitém, ale tajně, pojav s sebú některé z své sekty, do země České zase jíti chtěl. Potom skrze svaté koncilium podlé formy dále psané na dveřiech kosteluov hlavních i menších i klášteruov řádně pohnán jest byl. PUOHON NA DVEŘÍCH KOSTELUOV PŘIBITY PROTI JERONYMOVI Z PRAHY. 3200 3205 Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstanské čině, v duchu svatém šťajstně sebraný etc., jakož na počátku kněh těchto na prvniem listu slovo od slova napsáno jest. Item že týž Jeronym soběvolně tak pryč ucházeje, na den 3210 sobě skrze svaté koncilium jmenovaný v obecném sebrání pro svú takovú soběvolnost za zpurného potupníka počten jest. 85а 9 - Hus 129

Strana 130
35h A o těch všech věcech i každé byl jest a jest vuobec zjevný 3215 hlas a pověst. Item že když již s psanými listy navracoval se do země České, aby utvrdil často psaný blud sekty Viglefovy, ani pohnán jsa skrze svaté koncilium obecné, tbal se jest na den sobě položený postaviti, ale jednáním Božím zastaven jest a na cestě jat a z rozkázanie svatého koncilium do tohoto města přiveden. To když by se nebylo stalo Božím jedná- ním, u svých z sekty Viglefovy byl by se zveličil, koncilium svatého by pohaněl, ač falešně, že by jemu glejtu a slyšenie zjevného dáti nechtěli, a skrze to by řečené viglefisty v bludiech jich potvrdil a k nevěření svatému koncilium je by přivedl. Item že týž Jeronym z nechtějícího učiněn jest chtějící, toliko usty a jakož z napřed psaných i dole psalných příčin móž to konečně vzato býti, aby opět ušel, jak jest prvé mnohokrát ucházel, v svatém konstanském koncilium, když jest jemu dáno slyšenie na artikule při viery v sobě držície, v nichž jest byl a dnes jest velice podezřený, když bylo obecnie sebránie držáno den 23. měsiece zářie, zjevně jest potupil a za potupené měl a mieti chtěl, jakož pravil, i osoby i artikule Jana Viglefa a Jana Husa potupených a odsúzených kacieřuov, a slíbil jest hlasitě a zjevně, že věrně psáti chce najjasnějšiemu kniežeti, panu králi české- mu a najjasnějšie panie králové i všemu učení pražskému, všem i každému v království Českém i jinde obývajícím i jiným, jimž by psáti příslušelo, že jmenovaní Jan Hus a Jan Viglef i jich artikulové a učenie převrádcená» sú svatě, spravedlivě a podlé práv duchovních potupeni a od- súzeni. A že, ač jest týž Jeronym často a mnohokrát napo- mínán byl, aby taková psánie poslal podlé slibuov svých, však on až dosavad, jiné v srdci maje, než jest usty mluvil, ne bez velikého podezřenie kacieřské zlosti psáti zanechal, a což huoře jest, že tak psáti nechce, zjevně jest pověděl. 3220 3225 3230 3235 3240 3245 36а 130

Strana 131
Item potom týž Jeronym, naděje se, že by tak dosti učinil svatému koncilium a skrze to ušel rukú jeho a z vězenie, v němž se nynie drží, v pyšné zpurnosti a nepravosti od- 3250 porný smysl maje, pověděl jest, že k vydaným proti němu artikuluom o kacieřství a o jistých bludiech dostatečně chce odpoviedati, ale odpovědí svých dávati, přísahu na to uči- niv, odpieral jest i ještě odpierá, ač jest to slíbil na ceduli svrchupsané učiniti. Item nemaje v srdci skrúšenie, ale usty poškvrněnými všecky artikule již psané býti pravé a pruovodné jistí, a o sobě, že jest vždycky byl dobrý křesťan, poškvrny bludu a kacířství nevinný, a že nechce takovým býti nazván ani počítán. Pakli by to o něm kto držal, k rozhněvanému 3260 pánu hned se odvolává, a tak v hlubinu zlých věcí sstúpiv, praví, že se mu tiem vězením, v kterémž nynie jest, křivda děje, a toho žádá, aby jemu ta křivda i škody, kteréž skrze to béře, napravena byla, řka zjevně: „Aj, nevinen sem, kto mi naprajví ty věci,“ nechtě se radovati nad sebú obráce- 3265 86b ným, kterýž jest nikdy bolesti neměl nad sebú převráceným. Item že týž Jeronym trvá v témž zatvrzení, a cožkoli smýšlé u vězení sedě a vyhlašuje, vuobec mluvě slova majície tvářnost želenie, však vždycky to v mysli má, že držeti a brániti chce učenie Jana Viglefa, kteréž jest potom 3270 Jan Hus rozšířil i jiní. A toho jistota muož dosti světle vzata býti skrze ty věci, kteréž jest psal i četl v uobecného sebránie miestě, kdež jest četl i kromě čtenie mluvil zjevně slova přieznivá učení Viglefovu a k chvále Jana Husa, jakož jest v středu nynie minulú před Narozením matky Páně léta 3275 svrchupsaného v uobecném sebrání zjevně vyhlásil, mluvil i četl mezi jinými řečmi: „Boha k svědecství beru, nemysle v ničemž nakládati ani osobě ani mravuom jeho, že v těch svatých pravdách příliš mnohých, kteréž sem slyšal od Jana Husa, nic kacířského ani potupeného neslyšal sem ani 3280 v kolejích ani na kázaních obecních, nébrž abych pravdu 3255 9 131

Strana 132
3285 pověděl, pro jeho šlechetné mravy a pro svaté pravdy, kteréž jest snažně, oznamuje slovo Božie, lidu vypravoval, zvláštní přítel jeho byl sem a pro pravdu i jeho cti obránce, kdež sem koli přišel.“ Také se jeho zatvrzenost ukazuje z toho, že jest odepřel psáti králi i králové české a učenie pražského mistruom. Ukazuje se z jiných rozličných příčin, kteréž dostatečně oznamují jeho smělost, kteréž dosti jsú ku potupení takových tak převráceně činících. O kterýchž 3290 všech věcech byl jest zjevný hlas a pověst. 87a KONKLUZÍ ARTIKULUOV. 87b 3295 3300 Ale jménem prokurátora Vašim Milostem pokorně ozna- muji, že týž Jeronym u vězení nynějším sedě, mnohým jiedlem a pitím naplňuje se a rozkošnější život, více než by svoboden byl, vede. Aj, kterak se diela Ducha svatého stra- chuje, jako by ne, kdež chce Duch svatý, dýchal a ne, co by jemu libé bylo, leč by se on bál, dokonal. A strach jest, že Duch svatý proto v něm miesta nenalézá, kde by milost poznánie bluduov svých vlil. Však jest Kristus před umu- čením svým 30 dní se postil, Mojžíš, aby byl zákona vy- davač, Eliáš, aby do nebe vzat byl, Daniel, aby nad lvy svítězil, skrze puost a zdrželivost zaslú žili jsú. Protož prosí jmenovaný prokurátor Vašich Milostí, abyšte jej hladem trápili, jenž jest pokutú učených a zvláště kacieřuov. Také 3305 na tom nebuď přestáno, ale když, jsa laik a laikem se vždy čině, v rúše laikovském vždycky jest chodil s dlúhú bradú a takový se i v obecném sebrání zjevně ukazoval, ať odpo- viedá dostatečnějí k artikuluom, k kterýmž jest ještě do konce odpovědi nedal, a ať odpoviedá skrze slovo to: věřím 3310 nebo nevěřím pod pokutú mučenie, aby, pod pokrytstvím utečenie nebo oblehčenie dosáhna, jakožto Faraon potvr- zen jsa, viece svých náshledovníkuov v jich bludiech nepo- tvrdil, poněvadž ve všech věcech svrchupsaných i v každé 132

Strana 133
muož rozuomem přemožen býti, anebo aspoň takový na něj pruovod vystaven, že by hodně stačiti mohl. Pakli by 3315 z těch věcí které zapřel, kteráž by řádně provedena byla, a neústupně trval v tom zapření, tehdy beze všeho mešká- nie jakožto zatvrzený kacieř a neopravitedlný dán buď dvoru světskému podlé svatých Písem ustavenie. A za to týž prokurátor prosí, aby obyčejem, cestú, právem a formú, 3320 kterýmižto najlépe a najpotřebnějí býti muože a má, konáno bylo. 880 POKLÁDÁ SE JERONYMOVI ROK, ABY KARTIKULUOM VIRY ODPOVIEDAL. 3325 V sobotu v 23. den měsíce máje, v hodinu sedmú před polednem v kostele většiem, v miestě tom, kdež obvyklé, obecné sebránie koncilium Konstanského bylo v přítom- nosti tu najduostojnějších v Kristu otcuov a pánuov Jana biskupa vivarienského, Antonia bononienského, Antonia 3330 aquilegienského, Gabriele senenského, Almana pisanského, Angela veronenského, Petra z Fixu a Františka floren- ského kardináluov i také najjasnějších kniežat římského, uherského etc., franského, anglického, dácského, norvej- ského, svétského a polského králuov posluov i jiných kniežat, 3335 prelátuov, duchovních i světských, obecných učenie i všech vuobec posluov a prokurátoruov i jiných pánuov dokto- ruov, mistruov, lidí rytířských i jiných křesťanuov ten zbor Konstanský činících, aby slyšali zprávu pánuov poruční- kuov volených skrze národy v při víry proti Mistru Jerony- 3340 movi z Prahy. Kteřížto páni poručníci, Jan patriarcha konstantino- politánský, opat Jan Welles, Lambertus z Gelrí vstúpili jsú na stolici, vypravujíce, kterak týž Mistr Jeronym často jest žádal mieti slyšenie zjevné v obecném sebrání, aby předlo- 3345 88b 133

Strana 134
89a ženi byli skutkové jeho přede vším lidem a on aby odpo- viedal artikuluom proti němu skrze prokurátora podaným. A protož z vuole všeho zboru témuž Jeronymovi položen jest den dnešní a hodina tato, aby odpovídal artikuluom proti němu v při viery, k kterýmž, když přečteni budú, bude moci odpoviedati, nebo že jest tak nebo že nenie podlé svědomie svého a přísahy, kterúž učiniti má, jakož se jemu viděti bude, aby bylo podlé práva, rozuomu a pravdy. A prvé než jest k kterému dalšiemu jednání přistúpeno, 3355 podáno jest témuž Jeronymovi, aby učinil přísahu, prvé než k artikuluom odpoviedati bude. Ale on, Jeronym, pří- saze odepřel jest, klada toho příčinu, že jest naději měl, že svobodně mluviti bude všemu zboru a že jest to před sebú měl, aby oznámil mysl a konečný úmysl svuoj při všech věcech, kterýmiž v při víry viněn bude. Ale poněvadž by svobodně mluviti nemojhl, že nikoli přísahy učiniti nechce. Ale v kteréž by příčině dopuštěn byl svobodně mluviti najprvně, že by potom rád přísahu učiniti chtěl. A poněvadž jest přísahy neučinil a učiniti nechtěl, čteni 3365 jsú jeho artikulové. O prvniem pověděno, že jest provedený čtyřmi svědky. K kterémuž jest nic neodpověděl. Item k artikuli 8 odpověděl, že jest pravý, že jest viděl knichy Jana Viglefa a učil se jim, ne aby chtěl náshledovati 3370 bludu jeho, ale jako kniehy velikého filozofa, aby z nich to, co by dobrého bylo, k naučení vzal a zlého nechal. Item k třetiemu a k devátému artikuli nic jest jiného ne- odpověděl, než to, že jest chválil Jana Viglefa jakožto filo- zofa a ne jako kacieře. Item k 6. artikuli řekl, že tak nevěří, nébrž ovšem toho artikule zapřel. Item k 25. artikuli odpověděl, že v komoře své namalo- vati kázal filozofy a mezi nimi Jana Viglefa, ale ne s dia- démú na hlavě. 3350 3360 3375 134

Strana 135
Item 26. artikule zapřel. Item 27. artikuli, řekl jest, učil a četl traktát o duovo- diech proposicí. Item 28. artikule zapřel jest ve všem. Item k 29. artikuli odpověděl, že i jest měl s tiem mni- chem prvé svádu, a když šel skrze klášter, tehdy ten mnich 3385 zavolav k sobě pomocníkuov a tovařišuov, že chtěl naň sáhnúti a jej bíti a že on, Jeronym, vydřel meč jednomu laiku, a bráně se, šel proti mnichu, a když jej přemohl, jal jeho, ne pro vieru, ale bráně se jemu. Item 30. artikul pověděl, že jest pravý, že jest se hájil, 3390 i dnes že by to učinil, kdyby mohl. Item k 36. artikuli řekl jest, že jest četl smysly Viglefovy, ač jest jich nedržel, a že drží jako pravý křesťan. Item 32. artikule též zapřel. Item k 33. artikuli řekl jest, že se jest nehádal v české řeči 3395 o svátosti oltářnie, ale že jest jednú odpoviedal k jisté otázce filozofa, kterúž jest rozdělil na čtyři strany a potom v řeči české sepsal jest zavřenie té otázky a v přítomnosti mno- hých laikuov to četl. Item 33. artikule zapřel ve všem. Item 35. artikule o piesniech, že by v nich položil slova posvěcovánie, zapierá ovšem a praví, že jest věc smyšlená. Item 36. a 37. artikule zapřel jest. Item 38. artikule o klatbě i papeže a kardinála etc. zapřel jest, ač jest řekl, že, by papež byl lichevník a smilník, 3405 však jako kněz posvěcuje, ač jemu to neprospievá. Také jest řekl, že klatba nespravedlivá moci nemá. Item 40. artikule zapierá ovšem. Potom jsa otázán o odpustciech, kterak by o nich držal, odpověděl že odpustkové papežští a kardinálští mají býti 3410 řádně dáváni a pójčováni a že býti mohú. Ale o odpustcích kúpených, s kterýmiž papež obecně posielá legáty své do cizích krajin, aby vybierali peníz sv. Petra, kteřížto legáti 3400 89b 90a 3380 135

Strana 136
90b obecně kupují ten zisk najprvé od papeže, aby potom většie 3415 summy vybierali, i káží a hlásají ty odpustky po zemiech a po krajinách, o těch já pravím, že takoví odpustkové nejsú odpustkové, ale neřádná užívanie odpustkuov. Item jsa otázán o spálení bullí papežských, zapřel jest, že toho nenie. Item jsa otázán o tom, že by pravil, že laiku slušie kázati slovo Božie, zapřel jest toho a řekl, že jest toho nikdy vuobec nekázal. Však jest pověděl, že by někdy učinil kratochvíl před králem českým, kdež jest za základ své řeči vzal [ tato slova: „Jakož sem já činil, též i vy čiňte,“ v kteréžto krato- chvíli tu jest pověděl tehdy: „I laiku slušie kázati slovo Božie, ač by nebyl svěcený. Ty věci když se tak dály, pan Hainrikus z Piru a Jan z Tribanu, prokurátorové, žádali jsú, aby skrze pány stolice apoštolské protonotáře bylo jim uděláno vidimus jedno nebo viece i skrze jiné písaře toho zboru k tomu ustanovené na svrchupsané otázky i na odpovědi, kteréž jest Jeronym dával. A tu jsú byli přítomní duostojní otcové páni kardi- nálové, poslové, preláti i páni světští i jiní mniší všech náro- duov k svědectví. Potom v úterý 26. den měsiece máje ráno v hodinu třetí bylo jest sebránie obecného koncilium konstanského k žá- dosti snažné Mistra Jeronyma z Prahy k odpoviedaní dále artikulóm skrze koncilium proti němu sepsaným. A prvé než se to počalo puosobiti v takové při, vstal jest 9la 3440 pan Kašpar z Paříže etc. a oznámenie učinil o legátu z Marchí etc. Hned potom vstúpili jsú na stolici k I tomu zpuosobení poctiví otcové a duostojní muží, páni Jan patriarcha kon- stantinopolitánský, Kašpar opat púště svaté Marie řádu svatého Benedikta, Tomáš opat eboracenský, Lambertus z Gelrí, poručníci v při Mistra Jeronyma z Prahy; Jan patriarcha z vuole tovařišuov svých řekl jest k Jeronymovi, 3420 3425 3430 3435 3445 136

Strana 137
již-li jest pohotově odpoviedati artikuluom proti němu podaným, učině přísahu, a kterýmž jest řekl posledního dne dávati odpovědi skrze přísahu svú. Ale Jeronym jest k tomu 3450 odpověděl, že by jemu byl pořádek převrácen a že by proto nechtěl přísahy učiniti, ale že by tak chtěl konati odpovědi své, jakž jest počal. A když jest to nemohlo od něho dosa- ženo býti, tehdy Jan z Tribanu a Hainrikus z Piru jakožto prokurátorové prosili jsú, aby jim na to učiněno bylo vidi- 3455 mus jedno nebo viece pro budúcí pamět. A tu byli přítomni duostojní v Kristu otcové Jan ostienský, Jordanus albanen- ský, Angelus penestenský, biskupové a kardinálové, to jest vivarienský, ursenský, laudenský, Antonius bononienský, Franciskus benátský, Gabriel senen ský, Antonius aquile- gienský, Tomáš tarenský, Almanus pisánský, Branda pla- centinský, Gvilhelmus sv. Marka, Antonius z Kolanchu, Amodeus salucianský, Lucidus z Komitu, Franciskus flo- rentinský i také římští, uherští, franští, angličští, hispan- ští, aragunští, neapolitánští, polští, cyprští, norvejští, dáčtí, 3465 svéčtí králuov i jiných kniežat a učenie obecných i měst poslové u velikém mnozství. Potom hned pan Kašpar opat z Paříže jakožto jeden z poručníkuov četl jest počaté artikule, to jest o poctivosti činěnie kostem svatých, kdež v artikuli stojí, že by Jeronym 3470 pravil, že nemají ctěny býti. K tomu jest Jeronym odpověděl, že ten artikul jest smyšlený i že jest to lež. Ale opat jest řekl, že jest proveden třemi svědky. Item artikuluom 66 a 67 o čtyřech sťatých, kteréž on, 3475 Jeronym, ctil jako svaté a učinil procesí s tovařiši svými, zpievaje: „Tito jsú svatí, kteříž pro zákon Boží těla svá vydali jsú etc.“, odpověděl, že jest to lež, tak jakž jest polo- žen ten artikul. A ten jest proveden mnohými svědky. Item k tomu artikuli, že jest z Vídně utekl pro nárok ka- 3480 cieřstvie, a ku pruovodu toho čten jest jeden list, kterýž ode- 3460 91b 92a 137

Strana 138
92b 3485 3490 3495 3500 3505 3510 psal oficiálovi vídenskému. K tomu jest odpověděl, že jest list psal, ale co jiného v tom artikuli jest, tomu nevěří. Ten jest proveden osmi svědky. Item potom jsú byli čteni artikulové o klatbě i s odpověd- mi na ně. Item potom jsú čteny byly konkluzí, to jest smyslové koneční, kterýchž jest bránil v mnohých učeních i s odpo- vědmi jeho. Item potom hned duostojný otec, pan Jan patriarcha konstantinopolitánský z vuole tovařišuov svých opětoval jest kusy obecné proti němu vydané i s odpovědmi. A pově- děl, že on, Jeronym, čtverým obyčejem jest v kacieřství postižen. Ale poněvadž jest mnohokrát prosil, aby jemu bylo dáno slyšenie obecné, protož jest jemu bylo ode všech puojčeno, aby slyšán byl zjevně, aby poznány byly všeliké omluvy jeho jalové. Protož jest jemu, Jeronymovi, řekl, chce-li co pověděti před koncilium, že muože, poněvadž pro žádného jiného než pro něj to sebránie učiněno jest. Chce-li co mluviti nebo dovoditi pro obranu své pře, anebo i bludy své odvolati, že muože, koncilium jakožto milostivé a milosrdně s ním nakládaje, chtělo by jej přijíti do luona matky cierkve svaté, poněvadž jsú byli mnozí ka- cieři v církvi svaté, kteříž jsú odvolali bludy své a život svuoj opravili a pokánie činili. Pakli by toho v kterém arti- kuli učiniti nechtěl a tiem pohrdal, musilo by se podlé řádu práva proti němu kráčeti. Tehdy Jeronym proti tomu, oblíbiv slyšenie, kteréhož žádal, počal jest mluviti. A najprvé se Bohu pomodlil, potom žádal všech tu přítomných, aby prosili Boha a Panny Marie, matky jeho i všie říše nebeské, aby osviecena byla mysl jeho a rozuom, aby nic mluviti nemohl, což by bylo k zatracení duše jeho, poněvadž postaven jest mezi tolika múdrými muži, přivodě ku paměti mnohé muže a velmi 3515 múdré, kteříž jsú skrze falešné svědky hrdla zbaveni. 138

Strana 139
Dále jest pověděl, že, ač skrze koncilium konstanské byli sú jemu vydáni jistí súdce, jichžto rozsúzení byl jest se poddal, kteříž sú však žádné příčiny kacieřstvie na mně nenalezli, jakož z akt pře nalézti se muože. „Ale nynie k nezbednému napomínaní nepřátel mých jsú změněni 3520 a jiní vydáni a již jsú na stolici vstúpili, kterúž já vždycky za smrtedlnú sobě býti počítám. Kterýchž súdcí rozsuzo- vání nikdy sem se nepoddal, aniž jich za súdce pokládati chci. A protož k jich otázkám nechci odpoviedati pod přísahú. I konal jest řeč počatú Jeronym, vypravuje mnohé zna- menité muže na smrt dané, vypoviedané a vězením trápené nevinně. A jestliže by on, Jeronym, jakožto stvořenie též potupen a odsúzen byl, že by nebyl první ani poslední zde na světě. Však že doufánie má u Boha, stvořitele svého, že 3530 po tomto životě přijde ten čas, když Jeronym i oni budú povoláni k súdu a tu museti budú Bohu i jemu odpoviedati a vydati počet, jestliže by co proti němu nespravedlivě učinili. Dále jest řekl, že Sokrates, Maro, Boecius, Seneca, Plato 3535 i mnozí jiní znamenití a slavní muží nespravedlivě jsú zmordováni. Také jest pověděl o Jeronymovi, doktoru cierkve svaté, o Eliášovi, o Da nielovi prorociech a o Zuzanně, kteráž jest byla na smrt odsúzena skrze falešné svědomie dvú kněží, ač 3540 jest vysvobozena skrze múdrost Daniele proroka. Item o svatém Štěpánu prvniem mučedlníku, kterýž skrze fa- lešné svědky přiveden jest byl k súdu a do žaláře vsazen a potom ukamenován. A tak i o jiných mnohých, že div nenie, jestliže i on skrze nepřátely a falešné svědky na oheň 3545 bude odsúzen. A sstúpiv k osobám, řekl jest, že skrze nikoho nebude potupen nežli skrze své z Čech a skrze Němce, kteříž jej v nenávisti mají. A té nenávisti příčinu položil, počav od 3525 93b 93a 139

Strana 140
94a 94b 3550 toho, kterak jest královstvie České založeno a že jsú Če- chové pošli od Rekuov a kterak jest byla nenávist mezi Řeky a Němci. A potom že jest to královstvie České v ruce ciesaře Karla Čtvrtého, kterýžto jsa králem českým a vida Českú zemi býti hojnú v obilí, v zlatě a v střiebře i v jiných věcech, a že toliko nedostatek má v lidech učených, a že jeho poddaní vycházejí z toho královstvie do jiných zemí pro učenie, aby dosáhnúti mohli po výšenie mistrovstvie a doktorstvie: protož chtě týž ciesař Karel obohatiti krá- lovstvie České a město Pražské, založil jest a vyzdvihl v něm učenie obecné, v kterémž jest bylo více Němcuov, i na pre- bendách kosteluov i kolejí, takže Čechové nic neměli. A když který Čech povýšen byl v kterém umění, neměl-li jest odjinud živnosti, tehdy musil choditi po vsech a po- městečkách a držeti školy a tak sobě živnosti dobývati. A Němci zpravovali učenie pražské, ovšem i všecky úřady i pečet toho učenie drželi i klenoty všemi vládli a měli jsú v témž učení tři hlasy s jinými, ale Čechové nic nevládli. A též jest i o laicích pravil, že v městě Pražském na úřadě bylo jest 18 mužuov, vše Němcuov, jediné dva z nich Če- chové. A že všecko královstvie Němci zpravovali i všecky úřady drželi. Tehdy on, Jeronym, i s Janem Husem, vidúce ty věci, chtiece takovým věcem odepříti, šli jsú k králi českému ny- nějšiemu s některými z urozených královstvie Českého a vypravili jsú jemu ty věci o konšelech pražských a na tom zavřeli, že by to byla věc neslušná a že by se chýlila k zkáze jazyku českého. I dal jest radu Jeronym Janovi Husovi, aby na kázaních lid český navodil, aby toho déle netrpěli, by Němci měli tak nad Čechy vlásti. A vychvalo- val jest Jana Husa, že jest člověk svatý, spravedlivý, upřiemý a nábožný a že jest nikdy od pravdy nepoblúdil. A že jsú potom Jeronym a Jan Hus s pomocí některých pánuov českých i jiných lidí k tomu přivedli, že kdež bylo 3555 3560 3565 3570 3575 3580 140

Strana 141
16 Němcuov na radě města Pražského, tu bylo vsazeno 16 Čechuov a místo dvú Čechuov byla jsta vsazena dva 3585 Němce a že pečet učenie pražského, privilegia, práva a svobody vzaty jsú z moci Němcuov a dány mistruom českým. Pro kterúžto věc rozhněvali sú se němečtí mistři proti českým a vyšli jsú pryč z města a učenie pražského. Item že on, Jeronym, a Jan Hus zjednali sú to jednoho 3590 dne, že mnoho Němcuov od Čechuov zbito jest. A hned potom Mistr Jan Hus kázal jest proti kněžstvu a stavu cierkve svaté, vypravuje na svých kázaních, kterak kněžie a preláti církve římské chodie v uoděvu nepoctivém a neslušném a že sobě dělají hody časté, utrácejíce statek 3595 chudých, což by mělo chudým dáváno býti, na to nevěstky chovají a na své pýchy nakládají, řka, že ta nadánie od Boha jsú ustanovena proto, aby z toho krmeni byli chudí a aby jim obydlé na to rozdělána byla, kostelové aby byli staveni, ne aby to na hodovánie, na smilstvie, na rúcha 3600 pyšná a hrdá nakládáno bylo. A z toho, řekl jest, že kněžstvo a preláti pražští povstali jsú proti nim a jim se protivili. A pro závist, kterúž sú měli proti učení Mistra Jana Husa, poslali jsú Michala z Brodu Němecského, kterýž ne Čech, ale Němec byl, do Říma, 3605 aby pohnal jeho, Jana Husa. A potom hned na téhož Jana Husa puštěna jest klatba skrze súdci dvoru papežského, však on, Mistr Jan Hus, odvolal se jest od té klatby ku Pánu Kristu, ač jemu výpo- vědí té klatby zapovědíno bylo kázanie. A vida to Mistr Jan Hus, že by měl jíti do konstanského koncilium, měl se jest k tomu, aby tam zjevně a přede všemi oznámil nevinu svú a vyvedl se z těch věcí, kteréž jsú jemu křivě při psány. A jakž jest tu přišel, ihned do žaláře vsazen jest. Ale on, Jeronym, že jsa v Praze a slyše o vězení jeho, 3615 podlé slibu, kterýž byl jemu, Janovi Husovi, učinil, šel jest za ním do Konstancí, a maje radu a výstrahu od znameni- 3610 95a 95b 141

Strana 142
96a 3625 3630 3635 3640 3645 tých přátel, aby rychle z Konstancí preč šel, že konečně jat a do žaláře vsazen bude; a že jest z Konstancí vyšel a šel do jednoho města puol druhé míle od Konstancí, v kterémžto městě pobyl jest pět dní, a odtud psal králi římskému list, že se veliká křivda děje Mistru Janovi Husovi, poněvadž jest přišel tam za glejtem, kdež každý, i Žid i Saracen, měl by mieti svobodu přijíti, státi, mluviti, zase odjíti podlé zněnie listu královského, kterýž jemu poslán. Item pověděl, že jest viece listuov k tomu podobných poslal do města Konstanského, kteříž jsú byli přibiti na dveřích kosteluov, na vratech kardinálských domuov. A nemaje na to žádné odpovědi, ani ustnie, ani psané, i šel jest z toho města a obrátil se k království Českému. A když jest přišel na zbožie Jana kniežete bavorského, tu jest jat byl a do žaláře vsazen skrze hajtmana téhož kniežete. A když koncilium psalo k němu, tehdy hajtman poslal jest jej do Konstancí svázaného a tam jest hned do žaláře vsazen byl. V kterémžto žaláři ukázána jest jemu vina jeho a dáni jsú jemu súdce k té při. A když jest již pře začata byla, dali jsú jemu radu mužie znamenití, aby se odvolal k koncilium a podal se právu jeho, neb naděje jest, že s ním dobrotivě nakládati bude. Tehdy on, Jeronym, jakožto člověk, boje se ohně, jehožto mučenie a pálenie přeukrutné býti pravil, přivolil jest těm radám a učinil jest odpřiseženie a psal jest je do Čech a po- volil jest ku potupení knih Jana Viglefa a k odsúzení Jana Husa i jich učenie. Potom jest na odpor tomu mluvil, že nevěří, by kdy tak mnoho proti svědomí učinil; neb učenie Jana Husi bylo jest spravedlivé i jeho život, kteréhož by se chtěl pevně přidržeti. A toho na potvrzenie odvolal jest ten list, kterýž jest do Prahy psal, potupuje smysl a učenie Jana Husa. Dále jest řekl o knichách Jana Viglefa a o učení jeho, že jest nikdy neviděl i člověka tak dobře a hluboce psáti, 3620 3650 96b 142

Strana 143
kteréhož písma chtěl by se přidržeti, a že by byl zle učinil, by jemu odepřel; nebo by byl to i učinil a smysl a učenie Jana Viglefa a Jana Husa odvolal, neučinil by toho tím úmyslem, aby chtěl od toho přestati, ale z strachu, že se 3655 ohně bál. Ale dále když on, Jan Viglef a Jan Hus, což se dotýče svátosti oltářnic, mluvili jsú proti doktoruom církve svaté, smyslu jich při tom že nenáshleduje ani drží, ale tak jako čtyřie doktorové od církve svaté přijatí, totižto Rehoř, 3660 Ambrož, Augustin a Jeronym a jiní od církve svaté přijatí. Item pravil jest, že život papeže a kardináluov, pokudž se jich sebránie a užívanie nadánie, kteráž drží, dotýče, že jsú činové nevěstčí a to, že kardinálové kráčejí s dlúhými 3665 ocasy, že jest ohavnost, nemajíc na žádném právě ani na rozuomu základu, a že sú ty věci proti Písmu a proti řádu církve svaté. A že drží tak, jako sú Jan Hus a Jan Viglef drželi, neb jest seznal, že jsú v tom dobře věřili. Ty věci když jest vyslyšelo a jim srozumělo koncilium, 3670 jemu, Jeronymovi, v přítomnosti jeho k slyšení proti sobě konečné výpovědi a odsúzenie den sobotní najprvé příští uložili jsú a jmenovali na miestě a v hodinu, kdež a když obyčej se mají scházeti. Ty věci když jsú vypovědíny, poctivý muž pan Michal 3675 z Brodu Němecského, Jan z Tribanu a Hainrikus z Piru prosili jsú, aby jim jedno nebo více vidimus uděláno na to bylo. A tu jsú přítomni byli najduostojnější otcové a páni Jan ostienský, Jordanus albanský etc. a tu všichni kardinálové 3680 a poslové králuov, kniežat, zemí, učenie obecných, jakož na mnoha miestech napřed psáni jsú. Den pak sobotní, jenž jest byl 30. měsiece máje, ráno v hodinu třetí v kostele k tomu voleném stalo se jest se- bránic zboru svatosvatého konstanského, kdež jsú byli pří- 3685 97a 143

Strana 144
3690 97b 3705 98a 3710 tomni ti všickni nynie i prvé na mnoha miestech psaní u velikém počtu. A aby se toho sebránie celost dokonala, byla jest řiekána mše o Duchu svatém s letaními a modlitba- mi podlé prvních zvyklostí. A když ty všecky služby dokonány byly, hned z rozká- zanie [ koncilium svatého ctihodný otec, pan Jakub biskup laudenský, vstúpil jest na tu stolici, na kteréž kázanie téhož zboru bývají a všecka uloženie, zřiezenie, statuta, výpovědi a odsudkové se vyhlašují, a učinil jest kázanie pěkné, vzal 3695 za základ ona slova ze Ctenie: „Trestal jest nedověru jejich a tvrdost srdce etc." Kteréžto kázanie k té při Mistra Jeronyma tu přítom- ného a k slyšení výpovědi, kteráž jest na to od koncilium usazena, od téhož kazatele vedené když bylo slušně doko- 3700 náno a zavřieno, tehdy hned Mistr Jeronym u prostředku stoje, vstúpil jest, aby ode všech slyšán a vidien býti mohl, na pány kardinály, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, dok- tory, mistry i všecky učené tu přítomné, řka: „Tento pan Jakub kazatel, kterým jest duchem mluvil, já neviem, nebo všecky věci, kteréž mluvil, převrátil jest v smysl jiný proti smyslu mému. Protož prosím všech i každého zvlášť skrze krev Krista Ježíše, kterúž jsme všickni vykúpeni, abyšte toho o mně nedržali. Neb kdež jest ten kazatel pravil, že bych byl potupitel mužuov cierkve svaté, tiem mě křivě viní.“ A že jest tu naději měl a má, že ty věci, o kterýchž jest hádanie strojil v kolejích, byly jsú k dobrému a užitku královstvie Českého a že jest to učinil jako věrný obyvatel v něm a že nepřítelé jeho vykládali jsú to na jinú stranu převráceně a že věří se býti křesťanským člověkem a že by 3715 sobě takovú falešnú řeč i proti Bohu mohl, kto by chtěl, smysliti. A počav tiem kázaniem hýbati od počátku, mluvil jest i k tomu, kdež kacieřstvím jest dotčen i k jiným kusuom, jimiž viněn byl, a řekl jest, kterak najduostojnější otec, pan 144

Strana 145
kardinál florenský, kterýž přítomen tuto jest, naučil jest jej 3720 mravuom dobrým a učením tak a tiem obyčejem, že jest byl odvolal ty věci, kteréž jsú na něj v artikulích proti němu podaných vzložili, i do České země psal to odvolánie, a že jsú byli voleni súdce k té při, na nichž jest dosti jmieti chtěl. Ale když ti súdce sú změněni, nechtěl jest k artiku- luom pod přísahú odpoviedati. Ale však aby každý mohl mysli jeho rozuoměti, řekl jest, že artikulové poslední nejsú všickni čteni skrze poručníky k tomu volené, doklá- daje se Boha, že těch věcí i jest nemluvil pro žádné zatvr- zenie ani šíje své tvrdost. Přivodě i svatého Pavla, že jest se 3730 i on častokrát o naučení s Židy hádal, a že div nebude, jestliže Jeronym také pro vieru a učenie křesťanské trpěti musí, vyznávaje jednu svatú církev obecnú, kterúž býti pravil všecko množstvie těch, kteříž spaseni býti mají. Item církev svítězilú, item církev rytěřující na zemi, item 3735 cierkev obecnú, to jest všech, kteříž víru Kristovu vyzná- vají. Item církev svatú obecnú prelátuov a zprávcí; a že těch prelátuov a zprávcí má poslúcháno býti i poběhlých, kteříž učie zákonu Božiemu, ale ne těch, kteříž jsú vně poběhlí. Item pravil jest, že drží artikule viery. Item pravil jest, že cerimoní mší, služeb, postuov jsú nad cerimoní případné. Item pověděl jest, že ohavnosti mají odvrženy býti od duchovních, to jest pýchy a zbytečnosti, totižto když du- 3745 chovní obracují dědictvie Kristova na své pýchy a chlúby, aby měli koně čisté, domy krásné a dvory, rúcha drahá a pěkná, nedávajíce toho chudým, což držie mimo potřebu svú, ale užívajíce toho k bujnostem a k skutkuom ] ne- věstčím. Item odvolal jest ten list, kterýž do Prahy psal o svém odvolání, kteréž jest v obecné sebránie učinil, těch věcí, kteréž kázal proti vieře a bludně. A řekl tomu na odpor, že 3725 3740 3750 98b 99a 10 - Hus 145

Strana 146
3760 996 3770 3775 nechce býti příčina takové nepravosti, a kdež jest byl svolil 3755 odsúzenie Jana Husa, že jest zle mluvil a nikdy huoře a že to proti svědomí jeho. A že jest takové odvolánie učinil pro- strach ohně a ukrutnost jeho. A že proto i ten list do Prahy psal, řka, že jest psal křivě a falešně. Kterýžto list nebyl jest než toliko odvolánie jeho, a protož ihned z rozkázanie koncilium skrze najduostojnějšího otce, pana Jana patriar- chu konstantinopolitánského, ten list slovo od slova čten jest zjevně vysokým hlasem, i podpis jména Jeronymova rukú jeho napsaný ukázán jest. Item týž Jeronym k tomu řekl jest, že tak jest, že „sem uči- 3765 nil odpriseženie i ten list psal, boje se ohně. Ale selhal sem jako blázen a že toho velice želém. A zvláště kdež sem od- volal učenie Jana Husa a Jana Viglefa a kdež sem přivolil k odsúzení Jana Husa, kteréhož věřím býti spravedlivého a svatého člověka. A že sem přieliš zle učinil“. Ty věci když i jsú vyslyšány, vypraveny a přečteny, Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor sněmu, prosil jest, aby byla dokonána a napsána výpověd a odsudek proti témuž Jeronymovi podlé toho, jakž artikulové proti němu podaní v sobě zavírají. Tehdy duostojný otec, pan «Jan» patriarcha konstantino- politánský, jeden z poručníkuov, z rozkázanie téhož konci- lium v přítomnosti tu téhož Mistra Jeronyma i slyšícieho, výpověď konečnú, rozsudek proti němu četl jest, jakož na listu papierovém, kterýž v rukú držal, napsáno bylo, a to 3780 vysokým a rozuomným hlasem, kterážto výpověď dále jest napsána. A ihned, když přečtena byla, skrze všecko koncilium od těch, kteříž od národuov voleni byli, stvrzena jest, totižto skrze Antonia konkordienského, Mikuláše mersoburgen- 3785 ského, Vitale telonenského, Patricia kartuginenského, biskupy, skrze to sluovko: Placet. A též i skrz duostoj- ného otce, pana Jana biskupa ostienského, jménem svým 146

Strana 147
i všech pánuov kardináluov potvrzena jest skrze též slovo: Placet. Na kteréžto všecky věci čtené, usúzené, stvrzené a ko- 3790 nečně vypověděné Milstr Hainrikus z Piru a Jan z Tribanu, prokurátorové často psaní, prosili jsú, aby učiněno bylo vidimus pro budúcí pamět. Ty věci když tak byly dokonány, koncilium anebo zbor konstanský požádal jest moci světské k dokonání té výpo- 3795 vědi proti Mistru Jeronymovi učiněné. A ihned vydán jest moci světské, aby jemu konec učinili. A tu jest hned týž Jeronym poručil duši svú Bohu naj- vyšiemu. A počal hlasem velikým vyznávati víru a řka: „Věřím v Boha otce všemohúcího etc.“ A potom jest i zpievati začal: „Věřím v jednoho Boha“ a zpieval jest až do konce, jda svázaný po ulicech až na miesto popravné, kdež jsú jeho upálili, ač jsú prvé páni preláti prosili moci světské, aby s ním milostivě nakládali a Bohu se zaň modlili, aby se obrátil od hřiechuov svých. 3800 100a 3805 VÝPOVĚD A ODSUDEK. Ve jméno Páně Amen. Kristus, Buoh a Spasitel náš, vinný kořen pravý, jehožto otec vinař, otec jeho, věrné své uče, die: „Jestliže kto ve mně nezuostane, bude vyvržen ven jako I ratolest a uschne.“ Jehožto naučenie najvyší 3810 100b doktorové a mistři následujíce a přikázanie plniece, tento svatý konstanský sbor v při kacířské nepravosti před se vzaté, z slyšenie obecné pověsti a z ukázanie hlasitého ozná- menie proti Mistru Jeronymovi z Prahy, mistru v uměních svobodných, však nesvěcenému, z jehožto pře akt a pruo- 3815 voduov zjevně se nalézá, že týž Jeronym držal jest, vyhla- šoval a učil některé artikule kacieřské a bludné, dávno od svatých otcuov odsúzené, některé rúhavé, některé po- horšlivé, jiné ctných uší urážlivé, všetečné a búřlivé, dávno 10- 147

Strana 148
101a 101b 3820 skrze potupené paměti Jana Viglefa a Jana Husa hlásané, kázané a učené a v knichách jich a traktátiech vypsané, kteřížto artikulové, učenie i knichy i téhož Viglefa pamět i Jana Husa osoba skrze týž svatý zbor a konečnú výpověd jeho za kacířské potupeny a odsúzeny jsú byly, kterúžto odsúzenie výpověd tento Jeronym potom, když proti němu pře vedena byla v tomto svatém koncilium, poznav a vy- znávaje pravú, obecnú a apoštolskú vieru, schválil jest a k nie přivolil a klel všeliké kacieřstvie, a zvláště to, kterýmž jest nařčen byl a kteréž v» předešlých časech učili jsú a drželi Jan Viglef a Jan Hus v svých kniehách, traktátiech a kázaniech. Pro kteréž, jakož již praveno jest, skrze to svaté koncilium byli jsú odsúzeni jakožto kacíři i jich učenie. K těch a všech věcí již psaných potupení a odsúzení přiznal se jest a přísahu učinil, že v té pravdě viery zuostane, a pakli by kdy proti tomu držeti anebo kázati pokusil se, že se pokutám práv duchovních poddán býti zavazuje a toho svého přiznánie rukú svú napsaného zboru tomuto svatému poddal jest. Po kterémžto přiznání a přísaze po některých dnech jakožto pes k vývratku se navracuje, aby jed smrtedlný, kterýž se v srdci jeho tajil, vuobec vyvrátil, slyšenie zjev- ného, aby jemu od svatého koncilium dáno bylo, žádal jest. Kteréž když jemu bylo puojčeno, v tom svatém koncilium spolu sebraném jistil, řekl a vyznal skutečně, že tomu odsú- zení Viglefovu a Jana Husa nepravě jest povolil, a to odsú- zenie schvalu je, že jest lhal, aniž se za to styděl, vyhlašuje to, že jest selhal, nébrž schválenie toho jich potupenie i při- znánie k tomu odvolával jest, vyhlašuje to, že v knichách jich, to jest Jana Viglefa a Jana Husa, nikdy žádného ka- cieřstvie a bludu jest nečetl, ač jest napřed vyznal i prove- deno jest zřetedlně, že jest se v knihách jich pilně učil, četk i jiným oznamoval, v kterýchž jisté jest, že mnohá kacířstva a bludové jsú položeni. Ale však týž Jeronym o svátosti 3825 3830 3835 3840 3845 3850 148

Strana 149
oltářnie a o proměnění chleba v tělo Kristovo přiznal se jest, že drží a věří, «jako cierkev svatá drží a věří» a že 3855 viece v tom věřiti chce Augustinovi a jiným doktoruom cierkve svaté nežli Viglefovi a Husovi. Protož se zjevně ukazuje z napřed psaných věcí, že týž Jeronym Viglefa a Husa potupených i bluduov jich přidrží se a že jich přietel byl jest a ještě jest. Pro kteréžto věci 3860 týž svatý zbor téhož Jeronyma, ratolest shnilú, uschlú, na vinném kořeni nezuostávající, vyvrci ven usúdil jest a jej kacíře a v kacieřstvie padlého, vyobcovaného, klatého vyhlašuje, oznamuje i odsuzuje. 102a Léta od narození Božieho 1413 stala se jest ruoznice 3865 v římské církvi o papeže, takže někteří volili sobě papeže Baltazara z Kosa, jenž sobě přezděl Jan XXIII., a ten byl v Římě, a jiní volili Anděla z Korario, jenž sobě dal jméno Rehoř XII., třetie volili Petra z Luny a přezděli jemu jméno Benedikt XIII. A tak tu cierkev byla o třech hlavách 3870 jako potvora. Tehdy král římský a uherský, ciesař Zigmund, a český uložili sněm s panem Janem papežem v Konstancí, aby se tu sjeli křesťané ze všech zemí. A k tomu sněmu po- hnali Mistra Jana Husi. A na tom sněmu byl ten Jan papež XXIII. a tři patriarchové a kardináluov 23, arci- 3875 biskupuov 27, biskupuov 103, saudci z sieně papežovy 18 a ti všichni byli doktorové. A komorníkuov papežových 18. Pak byli doktoruov v dekretích a v práviech a mistruov 3435, písařuov na odpustky 24 a na bulle 142, úředníkuov papežových a kardinálských 73, vrátných 24, biřicuov 3880 duchovních 28. A král Zigmund byl osobně, a kniežat bylo 28, hrabí 73, korúhevných pánuov a šlechtic a rytie- řuov 776, zlatníkuov s jich služebníky 48, kramářuov s pacholky 350, krajčieřuov s pacholky 170, ševcuov s pa- cholky 142, kožišníkuov s tovařiši 86, kovářuov s pacholky 3885 102b 149

Strana 150
103a 3890 3900 3910 89, pekařuov s pacholky 260, šenkýřuov krčemných s slu- žebníky 75, penězoměncuov z Florencie i odjinud 72, appatekářuov s služebníky 45, barvieřuov 336, trubačuov 45, hudcuov a kajkléřuov 516, žen a panen běžných, kurev 718, posluov královských, vévodských i hrabí 27 a jiných posluov rozličných mnoho a posluov z rozličného uměnie, posluov od římských měst 66 a jiných měst mnoho. Těch všech summa 4925. A ten sněm trval 7 let, v němž nic dobrého nezjednali tak 3895 veliké množstvie vysokých a múdrých lidí duchovních i světských, ač jsú pravili, že by Duchem svatým sebráni byli, jediné toho papeže Jana zhaněvše, s papežstvie ssadili a pravdu o přijímaní těla a krve Božie ! potupili a za blud odsúdili. A vzali od prelátuov českých a moravských a ka- novníkuov i od jiných lidí bohatých jich strany dvě stě- tisiecuov zlatých uherských, aby hausku upekli. A protož odsaudivše jeho za kacieře bez hodného vyslyšenie, i upálili jeho léta Páně 1415. Hádanie v zboru konstanském stalo se jest o vieru zákona 3905 Páně skrze mučedlníky Kristovy pamětí slavných svatého Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronyma z Nového Města pražského, jenž jest byl uměnie sedmera «mistr». A tu jsú svých životuov opovážili pro vieru Kristovu. Též také vy- znali jsú vieru pravú slavné paměti Mistra Jana Viglefa, kterýžto Mistr Jan Viglef byl sepsal traktát proti řádu du- chovniemu i světskému Krista odporných. Léta od naro- zenie Páně 1415 za papeže pana Jana XXIII., léta jeho pátého, sedmnáctého dne měsiece dubna. 150

Strana 151
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE M. JANA HUSA

Strana 153
TUTO SE BUDE PRAVITI, MISTR JAN HUS SVATÉ PAMĚTI KTERAKÉ JEST UTRPENIE MĚL. A JEST SE- PSÁNIE MISTRA MLADĚNOVCE UČENIE PRAŽSKÉHO. Znamenav, že mnozí mnohé věci a položenie o smrti slavné paměti Mistra Husi psali sú jinak, nežli se jest dálo při něm a stalo: ačkoli druzí snad dobrým úmyslem sú spi- sovali, ale že běhu a položenie celého neviděli, protož, na mnohých miestech přidávajíce a druhdy ujímajíce, jinak, nežli se jest dálo a stalo, změnili sú. I zdálo mi se uži- tečnějie z náramných a ustavičných proseb mnohých mi- lovníkóv pravdy celý běh na památku budúcím toliko o smrti jeho, což se jest tu znamenitějšieho dálo, položiti, aby jeho nepřátelé, jenž ještě po smrti jeho zle o něm 15 mluvie, usta svá zavřeli. A ti, jenž jemu přejí, jistotu, stálost a setrvánie jeho zvědúce velikých nesnázek, aby Boha chválili a života svého polepšiece statečnějí životy svými pravdě, kterúž sú z Zákona Božieho od něho slýchali, slúžiti uměli. 10 41b. 20 41b2 Věziž tehdy, že léta od narozenie Syna Božieho po tisíci po čtyřech stech patnáctého, když jest ten zbor konstanský po jetí Mistra Husi v žalářích, v nichž jest držán byl, a zvláště u mnichuov kazateluov, z náramného nabádanie mistra Štěpána Páleče, jemuž jest byl Mistr Hus mnoho 25 dobrého učinil, a Michala, někdy faráře z Smradař, 153

Strana 154
42a. 35 40 50 a tudiež jiných Čechuov, úhlavních nepřátel Mistra Jana Husi, jeho rozličnými artikuli křivých svědkuov trápili a rozličně pokúšeli, jemu proti těm svědkóm žádné obrany 30 z práva nedadúce. Když také potom do jiného kláštera k bosákóm v Konstancí ho do žaláře vsadivše před se kolikrát vyvodili sú a tu těch jistých falešných svědkóv před ním svědectvie čtúce a sami súdce proti němu druhá svě- dectvie tudiež vydávajíce a také z jeho knih kusy vybravše některé jemu s křikem a s hřmotem miesto lepšieho nau- čenie dovodiece a miesto Písma svatého, jehož vždy žádal, chtě lépe naučen býti, jestliže by v čem byl scestně kázal, psal neb učil (a to sem tudiež i s jinými od něho častokrát opětujícieho slýchal). I ostali sú konečně na tom, aby anebo se vinen dal v těch ve všech kusiech, jimiž sú jeho skrze křivé svědky vinili, z nichžto sú byli mnozí jeho úhlav- ní nepřátelé, a k tomu těch aby se odpřisáhl a také těch, kteréž sú z jeho knih vybrali, druhde ujímajíce, druhde při- dávajíce a druhdy celé vymyšlené kusy, z nichž jest ni- 45 žádný v jeho knihách nebyl psán, jemu připisujíce, aby se také odpřisáhl a je aby odvolal anebo aby smrt ohně trpěl. Tehdy on častokrát vyznávaje, že mu křivě mnohé věci skrze svědky připisují, jichžto ani pomyslil jest, i nechtěl se jich odpřisieci, aby nebyl lhářem před tváří Boží, a těch kusuov z knih vybraných také se nechtěl odpřisieci, leč by jemu lepšie Písmo ukázali. I ostali sú na tom, aby ho ko- nečně upálili, jemu vždy nižádného lepšieho naučenie, jehož je z Písma svatého žádal, nedadúce. Tehdy v pátek po svatém Petru téhož léta, jenž bieše pátý 55 den črvna měsiece, král Zigmund uherský, jenž jest byl Mistra Husi rozličně klejtoval a svými zvláště listy ubez- pečil, aby k tomu svolání přijel, věda již konečný úmysl toho zboru, i poslal jest urozené pány, pana Jana z Chlumu, 154

Strana 155
pana Václava z Dubé, jinak z Leštna a jiné čtyři biskupy s nimi k Mistrovi Hu sovi do kláštera k bosákóm, aby zvě- 60 42a, děli konečný úmysl jeho, chce-li ty artikule a kusy skrze svědky proti sobě vydané a také jiné z jeho knih vybrané konečně držeti, čili jich se vedlé uloženie toho zboru od- přisáhnúti a proti nim odporně kázati, psáti, učiti, jakož mu ten zbor nalezne a usúdí. A když sú Mistra Husi před ně z žaláře vyvedli, pan Jan z Chlumu řekl jest k němu takto: „Aj, Mistře Jane, myť sme laikové a nemnoho učení a v těchto věcech neumíme raditi, protož viz, čiješ-li se v kterémkoli kusu z těch, jimiž tě viní tento zbor, že by byl scesten a vinen, nestyď se toho ustúpiti a odvolati. Pakliť tvé svědomie ukazuje, že nejsi vinen těmi kusy, jimiž tě oni vinie, nikoli nečiň proti svědomí aniž lži před tváří Boží, ale raději stój až do smrti v té pravdě, kterúž si z zákona Bo- žieho poznal a z Písma svatého." A Mistr Hus stoje zapla- kav, pokorně odpověděl a řka: „Pane Jane, věz to zajisté, bych věděl, že bych co bludného kdy byl psal, učil anebo kázal proti zákonu Božiemu a proti cierkvi svaté, chtěl bych to pokorně odvolati a toho ustúpiti, Buoh mi svědek jest. A vždy ještě žádám lepšieho a stálejšího Písma a naučenie. A ukáží-li mi lepšie Písmo a pevnějšie, nežli jest to, kteréž s0 sem učil, kázal a psal, hotov sem srdečně odvolati. A když to vece, ihned jeden tudiež z stojících biskupuov řekl jest k Mistru Husovi: „I zda ty chceš múdřejší býti nežli vešken zbor?“ A Mistr Jan odpověděv: „Já nechci býti múdřejší nežli vešken tento zbor, ale pro sím pro Buoh, dajte mi najmenšieho z toho zboru, kterýž by mě lepším a pevnějším Písmem svatým zpravil a naučil, a já hotov sem ihned odvolati.“ A k té řeči tudiež biskupové vecechu " stojiece: „Aj, kterak jest neústupný v svém kacieřství! A to řekše a kázavše jeho zase do žaláře vésti, odešli sú od 90 něho. 75 65 85 42b1 70 155

Strana 156
42b2 95 100 110 115 Druhý den nazajtřie v sobotu v ochtáb svatého Petra a svatého Pavla apoštolóv, jenž bieše den šestý črvna mě- siece, Mistr Hus veden jest skrze arcibiskupa rigenského Pruského zákona k kostelu velikému toho města Konstan- ského, tu kdež se biskupi a jiní preláti toho zboru k odsú- zení Mistra Jana Husi vedlé svého obyčeje sešli. A při- vedše jeho ke dveřóm kostelním, tu sú s ním v té sienci če- kali a zatiem v kostele mši odslúžili, neb jeho do kostela ve mši vésti nechtěli, snad aby sobě jím duchovenstvie nepo- skvrnili, jehož sem tudiež od nich málo shledal, znamenaje jich obyčeje, kteréž vedú. A po těch mšech uvedli jej do kostela mezi ty preláty, kdež obyčejem svým seděli na vysokých udělaných k tomu 105 stoliciech, prknami vókol vysoce se otarasovavše. A král uherský najvýše seděl v svém majestátu pod korunú zlatú s oblúkem a vedlé něho Klemóv syn jablko drže s křížem a jiné knieže meč nahý s druhé strany. Uprostřed ohrady té nebo seděnie byl nějaký stuol povýšený udělán a na něm nějaký špalek a na tom špalku mešné rúcho položeno k zbavení [ kněžstvie Mistra Husi připravené. A když jeho do kostela přivedli, před tiem stolem postavili jeho, klekl na svá kolena, dlúho se modlil. A zatiem jeden biskup, Lau- denský řečený, mnich, vstúpiv na tu stolici, na niež obecně výpovědi své činili, i učinil kázanie a to založil z řeči sva- tého Pavla k Rímaninóm v šesté kapitole, kdež die: „Bud zkaženo tělo hřiecha.“ A v tom kázaní dovodil široce, kterak kacieřstva škodí v cierkvi svaté a kterak na krále zvláště a na jich úřad slušie, aby ta kacieřstvie, a zvláště 120 svatokupectvie z cierkve svaté zrušil a vyplel, neb ta kacieř- stvie škodlivějí cierkev svatú rozdělují nežli zjevná násilé a ukrutenstvie, aby toho také kacieře král uherský zatvrze- ného v zlosti zkazil, jehož tudiež v rukú, jako ten biskup kázal, měli sú. Neb [z] toho od starých i od mladých bude 125 věčnú chválu mieti. 156

Strana 157
Zatiem vstav jeden řečník toho zboru, jménem Henrikus de Piro, svým obyčejem nabádal a napomínal ten zbor, aby saud proti Mistru Husovi dokonali až do odsúzenie konečného. A hned vstav jeden biskup od toho zboru vydaný, vstúpiv na tu stolici, na niež oni svá ustavenie vy- 130 poviedali, i četl běh a položenie té pře, která se jest dála mezi Mistrem Husí a arcibiskupem pražským a mezi pre- láty pražskými [v Římě] a jinde, i ten běh, kterýžto sú ti poručníci od toho zboru proti Mistru Janovi tudiež vedli až do odsúzenie. A potom četl ty ar tikule, kteréžto sú proti Mistru Husovi svědci v Praze i v Konstancí vedli a jiné také. Kteréžto artikule k výstraze budúcím a k odehnání falše a lží těch súdcí, Mistr Jan s popsáním úmysla svého, kterak jemu je křivě připisují, jichž je nikdy nedržal, v tom žaláři před smrtí svú rukú sepsal; svým jest je ven vyslal. 140 Avšak některé z nich tuto položím pro položenie jeho odpo- vědí, kterak jest tudiež odpoviedal. A zvláště, kdyžto sú tento první artikul a kus čtli, že jedna jest cierkev svatá obecná a ta jest zbor všech věrných vyvolených k spasení, tehdy Mistr Jan odpovědě velikým hlasem a řka: „Ovšem, já to znám, že jediná jest svatá cierkev obecná, jenž jest zbor všech vyvolených zde na světě i těch v předpeklí i v nebi také, kteřížto sú tělo skryté hlavy Pána Jezu Krista. A když tak k tomu i k jiným odpovídal, tehdy kardinál kameracenský jemu vece: „Mlčiž nynie, budeš ke všem 150 spolu odpoviedati.“ A Mistr jemu odpověděv: „A kterak mám ke všem spolu odpoviedati, poněvadž nemohu všech spolu pamatovati?“ A když opět k jiným, kteréž proti němu tudiež čtli sú, odpověděti chtěl, vstav kardinál floren- ský, jenž bieše druhý súdce k vyrčení saudu proti Mistru 155 Husovi ustaven od toho zboru, i vece k Mistru Janovi: „Mlč již, však smy tě dosti slyšeli.“ A opět vstav i vece ten kardinál těm póhoncóm a duchovním biřicóm, jenž okolo Mistra Jana stáli: „Přikažtež jemu, ať mlčí.“ A Mistr Jan 135 43a, 145 157

Strana 158
43a, 160 vysokým hlasem prosil, ruce spínaje a řka: „Prosím pro Buoh, přeslyšte mne, aby tito, jenž tu okolo stojie, nemněli, bych já které bludy držal; však přesto učiňte se mnú, jakož se vám bude zdáti a líbiti.“ A když mu vždy nedali mluviti ani k těm kusóm odpoviedati, kteréž tudiež naň čtúce vedli jimi ho viniece, a on klekl na svá kolena, spav ruce, a oči vzhuoru k nebi vzdvihl, nábožně se modlil, svú při Pánu Bohu, najspravedlivějšiemu súdci, hlasitě porúčel. A to častokrát tudiež mezi těmi žalobami opětováše. 165 43b1 Když sú dokonali artikule z jeho knih vybrané, čtli sú 170 proti němu artikule, kteréžto sú svědkové naň svědčili a k každému z nich svědky jmenovali sú ne křestnými jmény, ale toliko jmény úřadóv a dóstojenství jich, takto řkúce po každém artikuli: „Svědkové toho artikule sú dva kanovníky pražská, faráře dva, oltářníci třie, jeden 175 doktor,“ a tak dále. Což sú z těch svědkóv na který artikul pověděli před každým sú je tiem obyčejem jmenovali. A mezi jinými tento artikul naň čtli sú, že by on držal, kázal a psal, kterak po požehnání posvátné věci na oltáři zóstává chléb tělesný podstatný neb hmotný (latině sú řekli panis materialis vel substantialis panis). A také tento, že kněz jsa v hřieše smrtedlném neposvěcuje ani křtí. A tak mnohými jinými artikuly scestnými a kusy ho vinnili. Tehdy když opět Mistr povstav chtěl odpověděti, kardi- nál florenský jeho o křikl a nedal jemu odpověděti. A on 185 vždy přesto odpověděv vece: „Prosím pro Buoh, slyšte úmysl muoj a pro ty, jenž tuto okolo mne stojie, aby nemněli, bych já tyto bludy držal. Neb já toto vyznávám, že jsem nikdy nedržal, ani učil, ani kázal, by po požehnání v posvátné věci na oltáři chléb tělesný neb hmotný tu 190 ostával. Také diem, že kněz jsa v hřiechu smrtedlném ne- duostojně [a] nelibě posvěcuje, křtí a jiné věci posvátné 180 158

Strana 159
rozdává, poněvadž jest nehodný slúha posvátných věcí božských.“ A tak ke všem jiným artikuluom, jakož jest svú rukú předtiem svým tudiež sepsal, odpoviedáše. Mezi tiem čtli jsú naň opět jeden artikul, že on pokládal 195 čtvrtú osobu v Trojici svaté, a toho artikule jedniem dokto- rem dovozovali, jenž jest na Mistra svědčil, ale toho dok- tora tu nejmenovali. A Mistr Jan vece: „Jmenujte toho doktora, jenž jest na mě svědčil.“ A ten biskup, jenž četl artikule, vece: „Nenie potřebie, aby nynie byl jmenován." A Mistr odpověděv vece: „Odstup to ode mne biedného, bych já chtěl čtvrtú osobu v Trojici svaté a v božství jmeno- vati, poněvadž jest to na mé srdce nikdy nevstúpilo. Ale ustavičně jistím a vyznávám, že tři osoby, Otec, Syn i Duch svatý, jeden Buoh a jeden byt v božství jsú." Opět tudiež čtli jsú, kterak se jest Mistr Hus odvolal k Bohu jakožto k najvyššiemu súdci, a to odvolánie za blud- potupili jsú. K tomu Mistr Hus vysokým hlasem odpověděl a řka: „O Pane Bože! Aj, již tento zbor | tvuoj skutek a zákon tvého položenie potupuje za blud, poněvadž ty jsa 210 od svých nepřátel obtiežen, Bohu, otci svému, súdci naj- spravedlivějšiemu, při svú poručil, v tom nám biedným dá- vaje příklad a nestatečným, abychom všelikterak obtieženi jsúce k tobě najspravedlivějšiemu súdci se utiekali, pomoci pokorně žádajíce.“ A dále mluvil a řka takto: „A já to 215 ustavičně pravím, že nenie jistějšicho a bezpečnějšieho odvolánie než ku Pánu Ježíšovi, jehož nižádný od upřiemo- sti nemuož dary uchýliti ani křivým svědectvím zklamati a podtrhnúti; jenž každému, což naň slušie, dává. Mezi jinými sú pokládali, že by Mistr Hus jsa v kletbě 220 zpurně ji trpěl a v slúženie mše se pletl. A on odpověděl: „Ne všetečně ani potupně jsem kletbu trpěl, ale v odvolánie jsem kázal a mše slúžil. A ačkoli jsem trénásobnie aneb troje poručníky své ke dvoru papežovu posielal, příčiny hodné pokládaje, proč jsem tam osobně státi nemohl, 225 200 205 43b, 159

Strana 160
230 avšak jsem nikdy slyšenie nemohl mieti a obdržeti, ale nadto z mých poručníkuov jedny jsú žalařovali a jiné jinak rozličně pudili a trápili. A těch všech věcí táhnu se na akta, v nichž ta pře popsána jest i to bezprávie mé i mých poruč- níkuov. A na to přijel jsem k tomuto zboru svobodně, maje klejt svobodný od krále, kterýž tuto zde sedí, chtě svú ne- vinnost ukázati a z viery mé každému počet vydati, ktož by toho na mně žádal.“ — A když to mluvil, na krále se obrátil, král se velmi zapýři a zardě. 43a. Tehdy když sú všecky artikule dokonali a dočtli, jimiž sú ho vinili, vstav jeden súdce papežuov starý a lysý, vyvo- len z pokolenie vlaského, četl jest odsúzenie na Mistra Jana Husi, kteréhož odsúzenie křivého položenie slovo od slova pro krátkost tuto opúštiem. A z toho položenie k ně- 240 kterým znamenitějším kusóm, ačkoli sú jemu zbraňovali, odpoviedáše, a zvláště, když sú četli, kterak jest neústupně a úmyslem ovšem zatvrzeným mnohá léta stál v bludiech, odpověděl a řka: „Nikdy sem nižádných bluduov nedržal ani držím neústupně, a vždy sem žádal i dnešní den žádám naučenie z Písma stálejšieho proti tomu, co sem učil, aby mi ukázali. A dnes pravím, že, bych jedniem slovem všecky bludy mohl staviti, zkaziti a přemoci, že bych to rád srdeč- ně chtěl učiniti. A když sú v tom odsúzení potupovali jeho knihy o cierkvi 250 svaté i jiná všecka jeho skládanie latině nebo česky neb v kterúkoli jinú řeč skrze jiné přeložené, aby tudiež v Kon- stancí a jinde, kdež by nalezeny byly, skrze biskupy krajin a zemí byly spáleny a shlazeny, k tomu Mistr Jan odpo- věděl: „I kterak potupujete knihy mé, poněvadž sem vždy žádal Písma lepšieho proti tomu, jenž v těch knihách jest položeno, a dnešní den žádám? A nižádného ste písma proti tomu statečnějšicho do tohoto času neukázali, aniž ste 245 255 235 160

Strana 161
i jednoho bludného slova v těch knihách nedovedli. A knihy mé v českú neb v jinú řeč přeložené kterak potu- pujete, jichž ste nikdy neviděli, a byšte je viděli, kterak 260 44a, " byšte jim rozuměli, česky nerozumějíce? A jiných kusuov v tom odsúzení proti sobě čtených po- slúchaje, klekl na svá kolena, hledě vzhuoru k nebi, nábožně se modlil. A když jeho již odsúdili konečně a to odsúzenie když dočtli sú, Mistr Jan za všecky své nepřátely tak kleče 265 se modlil hlasitě a řka: „Pane Jezu Kriste, tebe prosím pro tvé veliké milosrdenstvie, rač odpustiti všem mým ne- přátelóm, nebo ty vieš, že sú mě křivě odsúdili, osočili a obžalovali, křivé svědky proti mně vedli, křivé artikule proti mně sú vymyšlovali: odpustiž jim pro tvé nesmírné 270 milosrdenstvie!“ A když ta slova propověděl, mnozí prelá- tové, a zvláště biskupové zakrlivě naň hlediece posmievali se jemu. A potom z přikázanie sedmi biskupuov, kteřížto jeho kněžstvie zbavovali, oblekše jeho v mešné rúcho, jako by 275 měl mši slúžiti. A když se obláčil v albu, řekl jest: „Pán muoj Jezus Kristus, když od Erodesa ku Pilátovi odeslán byl, v bielém rúše jest posmieván,“ a tak v jiné rúcho se obláčel. A když, již tak oblečen jsa, od biskupóv těch sedmi napo- 280 menut jest byl, aby ještě se odpřisáhl bludóv a odvolal, vstav a na ten stuol, před nímž oblačoval se, vstúpiv, ža- lostivě a s pláčem k množství se obrátiv i vece: „Aj, tito biskupové vedú a napomínají mě na to, abych se bluduov odpřisáhl a odvolal. Bojím se toho učiniti, abych nebyl 285 lhářem před tváří Boží učiněn, přiznávaje se k těm blu- duom, jichž sem nikdy nedržal i ani kázal, a také abych svědomie a pravdy Božie neurazil, poněvadž sem nikdy těch artikulóv nedržal, kteréž sú na mě falešně svědčeni, ale těm odporně sem učil, kázal a psal. A také proto, abych tak 290 velikého mnostvie, jemuž sem kázal, nepohoršil i také 44b, 11 Hus 161

Strana 162
44b. 295 300 305 310 315 jiných, ješto slovo Božie káží věrně.“ A když to řekl jest, okolo sediece biskupové a jiní z toho zboru řekli sú: „Již vidíme, že zatvrzen jest v své zlosti a neústupný v svém cc kacieřství. I kázali sú mu s toho stola sstúpiti ti jistí biskupové a zba- vujíce ho jeho kněžstvie najprvé sú od něho kalich vzali a takto řkúce: „Ó Jidáši zlořečený, že si opustil radu pokoje a s Židy si v radu odšel, odjímáme od tebe kalich tento, v němž se krev Božie a Ježíše Krista obětuje na vykúpenie světa.“ A on velikým hlasem řekl jest: „Doufám já milému Pánu Bohu, svému milému vykupiteli, že on kalichu vykú- penie ode mne neodejme, ale doufám pevně, že s jeho pomocí dnes v jeho království budu jej píti.“ A tak jiné rúcho, totiž štólu a ornát, s něho snímajíce na každé svým obyčejem zlořečenstvie vydávali. A on odpověděl, že to rú- hanie míle podstupuje pro jméno a pro pravdu Pána Jezu Krista. Když tehdy ti biskupové to všecko rúcho mešné od něho odebrachu, již se k porušení pleše chystali a [o] to mezi nimi bylo jest rozdvojení. Neb někteří chtěli sú jeho břitvú holiti a jiní vecechu, že dosti bude, když jemu nuožkami pleš zrušena bude. A on se obrátiv k králi, jenž tu v maje- státě seděl, vece: „Aj, ještě i tito biskupové neumějí se v tomto rúhaní srovnati!“ A když sú jemu pleš porušujíce na čtyři strany prostřihli nuožkami, řekli sú tato slova: „Již tento zbor svatý konstanský Mistra Jana Husi z řádu kněžského a z jiných duostojenství, jimiž jest ozdoben byl, ssadil znamenaje, že kostel a cierkev Božie nemá co viec 320 nad ním činiti, jeho saudu a moci světské a dvoru porúčie a opúštie. A prvé, než sú rúhavú a papierovú korunu jemu na hlavu vstavili, mezi jinými věcmi řekli jemu: „Porúčiemy duši tvú diáblóm." A on spav ruce a vzdvih oči zhuoru k nebi, 325 řekl jest: „A já ji porúčiem najdobrotivějšiemu Pánu 162

Strana 163
Ježíšovi Kristu.“ A tu korunu uzřev vece: „Pán muoj Ježíš Kristus pro mě biedného a nestatečného mnohem tvrdší a těžší trnovú korunu nevinně na najohavnější smrti ráčil jest snésti; a protož já, biedný hřiešník, tuto mnohem leh- čejší, ačkoli rúhavú, korunu chci míle a rád nésti na sobě 330 pro jeho svaté jméno a pravdu.“ A koruna ta byla papie- rová a okrúhlá, vysoká bezmála na loket a na nie třie hrozní diáblové byli namalováni a nápis viny jeho na nie “ vókol napsán: „Tento jest arcikacieř. Tehdy král Zigmund uherský německy řekl Ludvíkovi, 335 synu Klemovu, jenž před ním v majestátě při tom odsúzení sedě, jablko zlaté držieše s křížem: „Jdi, vezma jeho, daj popravcóm!“ A Klémóv syn složiv s sebe to rúcho knie- žecie, v němžto jablko držel sedě, vzem Mistra Jana Husi dal jeho v ruce katóm a popravcóm a na smrt provodil 340 jeho. [A přistúpiv k Mistru Janovi, vece: „Mistře Jene, odvolaj ještě a svój život zachovaj!“ Tehdy Mistr Jan vece jemu: „A kto jsi ty?“ Kterýžto vece: „Herkulec mladý“. Vece jemu Jan Hus: „Nemějž mi tehda za zlé, jáť sem mněl, by 345 ty kat byl.“ Tehdy on zapýřiv se a ohled se na krále]. Když tak již korunován jsa z toho kostela na smrt veden bieše, před tiem [kostelem] tu hodinu na znamenie jeho knih potupenie některaké knihy pálili. A on to uzřev, jako se tomu ulyze jich skutku. A tak jda na smrt napomínal ty, jenž okolo něho šli, aby nemněli, by on pro bludy, jimiž křivě a falešně narčen jest skrze svědky, své úhlavné nepřá- tely [umieral]: „Poněvadž vždy žádal sem lepšicho nau- čenie z Písma a to mi nebylo až do toho času ukázáno." A lidé takměř vóbec všickni z toho města byli v odění, jeho 355 na smrt provozujíce. A když přišel jest na miesto, na němžto jest měl umřieti, 350 45a. 11* 163

Strana 164
45a. klekl na svá kolena, a ruce spav a oči své k nebi zhuoru zdvih, žalmy zvláště svatého Davida řiekaje, nábožně se 360 modlil. A zvláště žalm: „Smiluj se nade mnú, Bože, vedlé velikého milosrdenstvie tvého!“ řiekaje až do konce. A také tento: „V tě sem, Pane Bože, úfal, nebudu na věky pohaněn. V své spravedlnosti, rač mě vysvoboditi!“ A ten verš: "V ruce tvoji, Pane Bože, porúčiem duši mú,“ opětuje 365 hlasitě a vesele řiekal, že sú ho tu stojiece dobře slyšeti mohli. A miesto, na němž jest upálen, bieše jakožto lúka na obci, mezi zahradami předměstie konstanského, jdúce z města na tvrz řečenú Gotleben, na niežto Mistr Hus předtiem u vě- zení byl jest. A když se tak modlil, někteří laikové tu stojiece vecechu: „My nevieme, které neb kteraké věci prvé jest mluvil aneb učinil, ale tuto vidíme a slyšíme, že svatá slova mluví a modlí se.“ A jiní řekli sú: „Zajisté dobré by bylo, by měl zpovědlníka.“ A kněz jeden, sedě na koni v zelené sukni červeným tafatem podšité s pachami otevřenými, řekl jest: „Nemá slyšán býti, aniž mu má zpovědlník dán býti, neb jest kacieř.“ Ale věz, že Mistr Jan, ještě v žaláři jsa, některakému mnichu doktorovi zpo- viedal se jest dobře před smrtí svú na týden aneb viece a od něho dobrotivě slyšán byl a rozhřěšen, jehož zpovědlníka jemu zbor ten byl dal, jakož to sám v jednom listu, kterýžto mezi jinými z žaláře byl jest poslal, vyznávaje a píše svú rukú. A když se tak modlil kleče, ta rúhavá koruna papierová 385 s hlavy jeho spadla jest. A on, uzřev ji i ulyzl se. A někteří žoldnéři okolo stojiece řekli sú: „Vstavte mu ji zase na hlavu, ať i s čerty, pány svými, jimž jest zde slúžil, upálen bude. Tehdy vstav vzhuoru s toho miesta z přikázanie po- 390 pravcóv těch a kata vysokým a rozumným hlasem tak, že od svých tudiež stojících dobře slyšán jest, takto se modlil: 370 375 380 164

Strana 165
„Pane Jezu Kriste, tuto ukrutnú a ohavnú smrt pro tvé svaté čtenie a pro kázanie tvého slova svatého chci pokorně " a míle trpěti; odpustiž, prosím, všem mým nepřátelóm! A ihned jeho vókol vodili a on napomínal je a jich všech 395 prosil, aby nemněli, by on který z těch bludóv, kteříž sú jemu falešně přispáni a skrze falešné svědky naň vedeni, kázal, učil aneb držal. I prosil, aby ještě s svými žalářnými mluviti mohl. A když tu přistúpili, jim děkoval a řka: „Dě- kuji vám, moji milí bratřie, ze všeho dobrého, co jste mi učinili, nebo netoliko byli ste moji strážní, ale moji milí bratřie. A vězte to, že pevně úfám svému milému Spa- siteli, pro jehož svatý zákon tuto smrt chci míle trpěti, že s ním dnes budu kralovati.“ A to německy tak mluvil k nim. A tak s něho sukni jeho černú svlekše, v košili jeho k některakému tlustému zvrtanému prknu rukama opak přivázali provazy dobře na šesti neb sedmi miestech, jedniem nad nártím aneb u hlezna, druhým pod kolenem, třetím nad kolenem, čtvrtým mezi třieslami, pátým na bedrách, šestým v puoly, sedmým pod pažmi a ruce opak, kteréžto prkno s jednoho konce obostřivše v tu lúku a v zemi jsú vetkli aneb vrazili. A když tváří k východu slunce obrácen byl, někteří z okolo stojících řekli sú: „Obraťte ho " tváří na západ slunce, ale ne na východ, neb jest kacieř“ i stalo se tak. A za hrdlo bieše k tomu prknu přivázán některakým černým řetězem a sazivým, na němžto tu jeden chudý kotlík u ohně věšel. A uzřev ten řetěz, vzhlédl jest naň po straně, uchýliv hlavy. A zasmáv se, řekl jest s veselú myslí k tomu hlasitě: „Pán Ježíš Kristus, mój milý 420 vykupitel a spasitel, ukrutnějším a těžším řetězem pro mě vázán jest a já biedný nestydím se pro jeho svaté jméno tiemto sazivým řetězem vázán býti. A pod nohy jeho dva snopky drev byli položili. Na nohách také svých ještě botky své a jedno púto jmějieše. 425 400 45b 405 410 415 165

Strana 166
45b. A tak okolo něho se všech stran tě mi otépkami neb snopky slamú proměšujíce, k samému životu okládali až do hrdla. 46a A prvé než ho zapálili, přijel k němu maršálek říský a s ním Klemuov syn, Mistra napomínajíce, aby ještě život 430 svuoj při zdraví zachoval, aby učenie a kázanie svá odvolal a jich se odpřisáhl. A Mistr vzhléd zhuoru k nebi, vysokým a rozumným hlasem odpověděl: „Buoh mi svědek jest, že sem těch věcí, kteréžto mně falešně skrze křivé svědky při- psány sú, nikdy neučil ani kázal. Ale první úmysl mého 435 kázanie, učenie a psánie i jiných všech skutkóv byl jest, abych toliko lidi vyvedl z hřiechu. A na té pravdě, kterúž sem psal, učil a kázal z zákona Božieho a z výkladóv svatých doktoróv, dnes vesele chci umřieti. A to uslyšav ten jistý maršálek s Klemovým synem, 440 tleskše rukama, i jeli od něho pryč na stranu. A jeho katové ihned zapálili. A Mistr Jan hlasem velikým zazpieva: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnú!“ A druhé: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnú!“ A třetie když zpieváše „Jenž si se narodil z Marie Panny,“ a vietr se 445 tudiež strhl a plamen jemu v tvář obráti. A tak umlk sám v sobě se modléše, [až] duši pustil. A v tom mlčení hýbáše hlavú a usty, než duši pustil, jakoby člověk brzce řiekaje tři anebo dva páteře řiekati mohl. A když ti snopkové neb otépky opálivše se okolo něho 450 opadli a tělo ještě při tom prknu za hrdlo stáše, jako bylo řetězem uvázáno, tak i visalo na ře těze, tehdy katové, tělo i s prknem postrčivše žerdmi, v oheň strčili a tepruv na oheň drev mnohem viece přikládajíce počeli páliti, ob- cházejíce a kosti kyji, aby spieše shořely, obíjejíce. A hlavu 455 nalezše kyjem rozvrátili. A když srdce mezi střevami nalezli, kyj obostřivše, to zvláště na ten kyj vstrčili. Páléce na tom rožnu, kyjem obíjeli tepúce. A zatiem kat tu rúcho jeho 166

Strana 167
držieše a Klemuov syn, zvěděv, že to jest sukně Mistrova, kázal mu ji se vším, co tu jiného bylo jeho, i s sukní a s pa- sem, v oheň vrci a řka: „Čechovéť by to za svátost jměli 460 a ctili", a katovi to slíbil zaplatiti. A tak všecko na popel spálivše i s tú prstí a s zemí dosti hluboko vykopavše, na káry sú vsypali a v Rýn, jenž tudiež blízko teče, vrhli sú a jeho památku věčně, co jest na nich bylo, od věrných shladiti chtiece. 465 Protož, ačkoli sem řečí sprostnú běh a položenie smrti slavného Mistra Jana Husi, mého milého mistra, položil, prosím, aby věrní křesťané tiemto některakú památku jeho majíce, jenž sú mnoho dobrého od něho slýchali, jeho stá- losti vděčni jsúce v tom jeho následovali a za mě biedného 470 Boha prosiece, ač sem tuto co opustil, aby mi odpustili: neb úplně mám za to, že sem, dá-li Buoh, tuto z úmysla nic kři- vého aneb scestného nepoložil komu ku potupě neb ku pochlebenství, z něhož bych se měl konečně styděti před tváří jeho, jenž všelijakú lež i pravdu ohlásí, súdě i živé 475 i mrtvé. Jemuž chvála buď na věky věko ma. Amen. 46а. 167

Strana 169
LIST ČESKÝCH PÁNŮ

Strana 171
LIST PÁNUOV ČESKÝCH A MORAV- SKÝCH DO KONSTANCIE. Najpoctivějším v Kristu otcóm a pánóm, pánóm kardi- nálóm, patriarchám, arcibiskupóm, biskupóm, legátóm, doktoróm, mistróm i všemu zboru konstanskému. My Ceněk z Veselé a z Vartmburka, najvyšší purkrabie pražský; Lacek z Kravař, hajtman markrabství Morav- ského; Boček starší z Kunštátu a z Poděbrad; Hanuš z Lipé, najvyšší maršálek království Českého; Petr z Kravař a z Strážnice, najvyšší komorník desk olomúcských; Jan z Jemnice, najvyšší komorník desk brněnských; Vilém z Zvieřetic; Jan starší z Jindřichova Hradce, Jindřich z Vartmburka, purkrabie na Králové Hradci; Vilém z Perštajna; Mikeš z Potštejna a na Zampachu; Jindřich Škopek z Dubé; Voldřich z Jindřichova Hradce; Jan starší 15 z Opočna; Vaněk z Bozkovic a z Černé hory; Jan z Bietova; Aleš z Kunštátu a z Rojc; Smil z Štemberka; Hynek Kru- šina z Lichtenburka; Boček mladší z Kunštátu; Bavor z Potštejna; Jan Puška z Kunštátu; Jaroslav z Štemberka a z Veselé; Vok z Helštejna; Erhart mladší z Kunštátu; 20 Milota z Kravař; Heřman z Lanštejna; Jan z Rožmitála; Puota z Častolovic; Zigmund a Milota bratřic z Křiža- nova; Petr z Sovince; Zdislav z Zvieřetic; Vok z Valštejna; Václav z Zvieřetic; Vilém z Potštejna; Arnošt z Richm- burka; Petr z Zvieřetic; Jan z Vlašime; Jan z Lanštejna; Zdeněk Medek z Týnce; Zdeněk z Rožmitála; Kuník z Drahotúše; Štěpán z Vartmburka; Dobeš z Cimburka; 10 25 46b1 171

Strana 172
40 45 46b, 50 Milota z Tvorkova; Jindřich z Valštejna; Jan z Bozko- vic; Jindřich z Lipé; Mikuláš z Valštejna; Petr z Jano- vic a z Chlumce; Arkleb z Věteřova; Jimram z Dúbra- vic; Zbyněk z Dúbravic; Zbyněk z Strálek; Mikuláš z Mochova; Jan z Miličína a z Kostelce; Jan z Košm- burka; urození páni a šlechtici nejkřesťanštějšícho králov- stvie Českého a najjasnějšieho markrabství Moravského 35 žádost všeho dobrého a zachovávanie přikázaní Pána Ježí- še Krista! Poněvadž právem přirozeným i božským každému jest přikázáno jinému to činiti, což sobě chce býti, a jest zapo- věděno jinému činiti, což by sobě nechtěl učiněno býti, nebo Pán Kristus pověděl: „Všecko, cožkoli chcete, aby vám činili lidé, i vy to též čiňte jim; v tom zajisté záleží zákon i proroci.“ A Pavel svatý die: „Plnost zákona jest milovánie a všeliký zákon v jedné řeči se zavierá, totiž: „Milovati budeš bližnieho svého jako se samého." Protož my k zákonu božskému a milování bližnieho, jakž muo- žeme, s Boží pomocí prohlédajíce i k našemu najmilejšiemu bližniemu, dobré paměti poctivému Mistru Janovi Hu- sovi, svatého Písma bakaláři dokonalému a kazateli křes- ťanskému Čtenie svatého, — jehož předsím v zboru kostanském, nevieme kterým duchem jsúc vedeni, an se ne- seznal ani hodně, jakž by slušelo, přemožen, žádní také proti němu nejsú dovedeni ani okázáni bludové ani kacieřstva, ale toliko k nepravým, falešným, nezbedným žalobám, osočení a nabádaní jeho, Mistra, a království našeho 55 i markrabství Moravského úhlavních nepřátel a zrádcí, jej jakžto kacieře neústupného odsúdili ste a odsúzeného ukrutnú a najmrzutější smrtí umrtvivše, na našeho králov- ství a markrabství Moravského a nás všech věčnú zlú pověst a zmazánie; jakož pak najjasnějšiemu kniežeti a pánu, 60 panu Zigmundovi, římskému, uherskému a tak dále králi, dědici a pánu našemu budúciemu, psánie naše do Kon- 30 172

Strana 173
stancie jsme poslali, kterážto také v scházeních vašich čtena jsú a oznámena (a kteráž tuto mieti chceme za vložena), a ta, jakož slyšíme, k naší hanbě a potupě do ohně ste uvrhli; již pak i nynie Vašemu Otcovství o Mistru Janovi Husovi listy naše zjevné jsme poslali, svobodně srdcem i usty vyznávajíce i osvědčujíce, že on Mistr Jan Hus byl ovšem člověk dobrý, spravedlivý a křesťanský, od mnohých let v našem království životem, ctnostmi a po- věstí chvalebně zachovalý a shledaný. Zákon také Boží Nového a Starého Zákona podlé výkladóv svatých dokto- ruov věrně kázal, nás i naše poddané učil a mnoho písem zuostavil, všeliké bludy i kacieřstva převelmi stále hyzdil a nás a všecky Kristovy věrné, abychom ty v mrzkosti měli, ustavičně a věrně I napomínal; ku pokoji také a lásce, podlé své možnosti, slovem, písmem i skutkem s pilností vedl, takže nikdy jsme neslyšeli ani rozuměti mohli, přilo- živše k tomu velikú pilnost, by předepsaný Mistr Jan Hus, který blud neb kacieřstvie na svých kázaních učil, kázal nebo kterým během jistil nebo nás a naše poddané buď slovem neb skutkem kterým pohoršil, nébrž milostivě a tiše v Kristu jsa živ, všecky k zachování zákona Božieho a svatých otcuov ustanovenie pro vzdělánie svaté matky cierkve a pro spasenie bližních, pokad jest mohl, slovem i skutkem se vší pilností napomínal. Ještě pak na tom 85 nebylo dosti, co jest k hanbě naší, království a markrabství učiněno, ale nadto poctivého Mistra Jeronyma z Prahy, muže veliké výmluvnosti a řeči příjemné, mistra sedmera uměnie a milovníka múdrosti ovšem osvieceného, nevi- děvše ho, neslyševše ani přemohše, ale k samému jeho i nás 90 zrádcí nepravému osočení, beze všie milosti jali jste, do vèzenie vsadili i ztrápili a již snad, jako i Mistra Jana Husi, přeukrutnú smrtí zamordovali jste. Přes to, což s přielišnú bolestí pravíme, k nám došlo a z vašeho psánie béřeme zřejmě, kterak někteří utrhači 95 65 70 75 47a, 80 173

Strana 174
47a, 100 105 110 115 47b1 125 Bohu i lidem nelibí a našeho královstvie i markrabstvie nepřítelé a zrádce, před vámi a před vaším zborem nás, královstvie i markrabstvie převelmi těžce a nešlechetně znesli jsú jistiece, ačkoli falešně, lživě a zrádně, že by v předepsaném království Českém i markrabství Morav- ském rozliční bludové a kacieřstva znikla a mnohá srdce mnohých věrných obyvateluov nakazila těžce a běhy mno- hými tak, že, by nebylo přísného rychle přiloženo tresktá- nie, předepsané královstvie i markrabstvie s svými Kristo- vými věrnými vzalo by svých duší nenabytý pád a škodu. Zajisté takové ukrutné a převelmi škodné křivdy beze všeho našeho provinněnie nám, království i markrabství, učiněné, kterak snášeti muožeme? Poněvadž z milosti Božie, kdež téměř všecka královstvie světa častokrát pochy- bovala a nákladna byla roztržkám, odřezáním a papežém nepravým: ale královstvie naše České najkřesťanštějšie a markrabstvie Moravské najjasnějšie od toho času, jakž vieru křesťanskú Pána našeho Jezu Krista přijaly, tak jakožto kámen čtverohranatý dokonalý beze všie úhony svaté cierkve římské vždycky stály a bez přestánie se přidr- žely poslušenstvie upřímě zachovávajíce. Kterakými pak náklady a pracemi převelikými, kterak také slušnú ozdobú a hodnú poctivostí svatú cierkev matku i jejie pastýře skrze kniežata a věrné své ctili jsú, všemu světu převelmi světle 120 jest svědomo i vy sami, chcete-li pravdu praviti, toho všeho svědkové jste. Pak abychme, podlé zprávy svatého Pavla, opatřili o dobrém netoliko před Bohem, ale přede všemi lidmi, a také pro zanetbánie přeslavné pově sti napřed řečených královstvie a markrabstvie abychom ukrutni při svých bližních nebyli nalezeni: protož v Kristu Ježíšovi, pánu našem, majíce pevné doufánie, čisté a upřiemé svědomie a úmysl i také pravú a křesťanskú vieru, tiemto listem Va- šemu Otcovství a všem Kristovým věrným oznamujem 174

Strana 175
a vzkazujem, srdcem i usty zjevně osvědčujíce, že ktožkoli 130 z lidí, kteréhožkoli stavu, povýšenie, duostojenstvie, po- vahy, řádu neb zákonnictva byl by, ješto by pravil neb jistil, praví nebo jistí, že by v předepsaných království a markrabství bludové a kacieřstva znikla a nás i jiné Kristovy věrné, jakož se předkládá, nakazila (samu osobu najjasnějšicho kniežete a pána, pana Zigmunda, římského, uherského a tak dále krále, dědice a pána našeho budú- cieho, vyhradiece a kteréhož v tom dóvěříme i doufáme nevinného): všeliký a každý takový, jakož se předkládá, právě lže v svú hlavu, jakožto zlosyn najhorší a zrádce 140 předepsaných královstvie a markrabstvie a tak náš pře- nešlechetný nepřietel, sám ovšem jsa kacieř najškodlivější a všie zlosti a nepravosti naplněný, nébrž i syn diáblóv, jenž lhář jest a otec lži. Ale však takové křivdy Pánu Bohu, na něhož slušie 145 pomsta a kterýžto hojně odplacuje těm, ktož pýchají, nynie porúčieme a u budúcieho papeže, kteréhož Pán Buoh své cierkvi předloží, jediného a nepochybného pastýře, viece a šíře to položíme. Jemužto z bož ské vuole, jakožto věrní synové, což jest slušného a poctivého i rozumu i zákonu božskému příhodného, poctivost i poslušenstvie povinné učiniece, prositi budem i žádati na ty předepsané všecky věci i na každé zvláště, podlé zákona Pána našeho Ježíše Krista a svatých otcuov ustanovenie, aby nám, království i markrabství, opatřil o napravení potřebném: tak ovšem, aby což jest předepsáno, nebylo na překážku, že my kazateluov zákona Pána našeho Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých až do krve vylitie chceme brániti a obhajovati, opo- vrhúce všelikú bázen a nálezky lidské na odpor učiněné. Dán v Praze, léta Božieho tisícieho čtyřistého šestnáctého, druhý den měsiece září, v plné radě pánuov urozených, šlechticóv a vládyk královstvie Českého a markrabstvie Moravského, pod přivisutím našich pečetí. 135 150 155 160 47b, 175

Strana 177
PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA 12 - Hus

Strana 179
TUTO SE VYPISUJE O MISTRU JERONYMOVI SVATÉ PAMĚTI. Poněvadž podlé písma zákona Božieho o múdrosti spra- vedlivých vypravují národové a chválu jich vyznává zbor vyvolených, tehdy o Mistru Jeronymovi, jehožto upálili v Konstancí bez vinny, kterak jest byl umělý a kterak jako věrný rytieř Boží při spravedlnosti byl a vieře stálý až do smrti, hodné bude i slušné učiniti sepsánie v pravdě i pro- jeho budúcí památku i ku potěšení milovníkuom jazyku českého věrným. Přitom pak ačkoli dobrým úmyslem bylo prvé o jeho příhodách i odsúzení na smrt sepsáno, ale že to dobře obšířně bylo položeno, ješto čísti to všecko nebo sly- šeti bývá tesklivo; protož aby tiem ochotnějie mohlo přijeno býti i snáze pamatováno, což se o témž Mistru Jeronymovi jistotně shledává, ale tiem kratčejí, buď o něm známo toto: 10 480 15 Tento Mistr Jeronym, jsa rodem z Prahy z Nového Města, byl velmi umělý a dospělý v rozličném umění mudrcuov i v zákoně Božiem i v doktořiech. Byl k tomu vý- mluvnosti libé, takže z toho byl mistrem čtvera učenie, totiž pražského, pařížského, kolínského, hildeburského. Byl dále věren jazyku svému českému, takže za krále Václava, když Němci v učení pražském Čechy rozličně a křivě utisko- vali, tu on s jinými mistry Čejchy proti nim se statečně zasadil, takže král Václav, vida dospělost i hojnost mistruov českých, zprávu i vladařstvie jim poručil nad učením 25 20 48a. 12. 179

Strana 180
pražským. A Němci, toho Čechóm nepřejíce, u velikém množství vybrali se z Prahy a do Němec se rozešli. 48b. Potom, když Mistr Jan Hus strojil se do Konstancí, Mistr Jeronym, jsa jeho tovařiš velmi milý a nerozdielný, mluvil jemu ku potěšení i ku posilnění takto: „Milý Mistře, při tom, cos psal, kázal a učil podlé zákona Božieho, a zvláště proti pýše a lakomství i jiným nepravostem kněžským, buď stálý a statečný. A já zvěda, budeliť těžko a toho potřebie, přijeduť svobodně za tebú ku pomoci tobě.“ I učinil tak, že léta Božieho tisícieho čtyřistého patnáctého Mistr Jeronym, srdečně želeje těžkého a křivého pohaněnie královstvie Českého i od domácích poběhlých i nepřátel okolních, znamenaje také zjevná bezprávie, kteráž se Mistru Janovi Husovi od zboru konstan- ského dála, i přijel jest do Konstancí na den svatého Am- brože. A srozuměv proti sobě úkladóm lstivým a falešným, aby nebyl sám sobě příčina k smrti, vyjel odtud do jed- noho města vzdáli za míli. I psal listy do Konstancí králi Zigmundovi i pánuom českým, kteří tu biechu, žádaje od krále i od toho zboru glejtu ku přijetí i k odjetí i také svo- bodného slyšenie, že se chce zpraviti, z čehožkoli byla by jemu vinna dána. Král Zigmund nechtěl toho učiniti, řka: „A já pro glejty Mistra Husi dost mám činiti.“ Ale od zboru prelátského tak jest pověděno: „My mu dáme glejt přijeti, ale ne odjeti." To uslyšav Mistr Jeronym, sepsav drahně listuov česky, latině i německy, zpuosobil to, že sú přibiti po klášteřiech, po kosteléch i na domiech kardiná- luov, oznamuje všem vuobec, že pro utrhače lstivé králov- stvie Českého i své hotov jest dobrovolně přijeti do Kon- 55 stancí a z viery své čisté ne skrytě, ale zjevně přede vším zborem učiniti vyznánie. Pak budú-li kteří, ješto by jej vinnili z bluduov neb kacieřstvie, aby zjevně byli pod 35 40 45 50 30 180

Strana 181
svými jmény ohlášeni před tiem zborem, že jim tudiež chce odpoviedati a vyměřiti se ze všeho. Přesto, byl-li by shledán v kterém bludu (jakož to do něho nebylo), poddal 6o se k opravě, jako slušie na bludného, žádaje opět toho, aby k tomu mohl bezpečný glejt mieti. Pa kli by přesto, přijeda do Konstancí, staven nebo jat byl, již by známo bylo všemu světu, že ten zbor ne vedlé spravedlivosti, ale z své vuole a bezprávně mimo všecka práva světská i duchovnie 65 s ním by nakládal. 48b2 V tom Mistr Jeronym, nemoha ani skrze ty listy, čehož žádal, jmieti, dobyv sobě listuov od pánuov českých, tehdáž v Konstancí přítomných, na svědomie svého poddávanie, obrátil se do Čech. A na cestě skrze zradu nepřátelskú jat jest od služebníkuov kniežete Hanuše, syna Klemova, a k němu do Zulopachu přiveden, kdežto chován až do obeslání krále uherského i toho zboru, co by s ním z jeho rozkázanie mělo učiněno býti. V tom syn Klemuov, maje 75 listy od krále i od zboru, ihned Mistra Jeronyma poslal do Konstancí ukovaného za ruce, jehož druhý syn Klemóv, jménem Ludvík, přijav jej k sobě do hospody, kázal ho i s těmi řetězy, jimiž byl ukován, k jeho posměchu většiemu skrze všecko město Konstanské po sobě vésti až do kláštera 80 k bosákóm, kdežto kniežata kněžská, prelátové i jiná rota zákonničie byla se sešla. Tu když byl postaven tak ukovaný řetězem před biskupy, čtli jsú proti němu list póhonný, kterýž byli proti jeho listóm na rozličných miestech rozbili. A ihned jeden z bisku- puov řekl Mistru Jeronymovi: „Jeronyme, proč jsi utiekal a pohnán jsa, proč jsi nestál?“ A on odpověděl: „Poněvadž jsem glejtu ani od vás ani od krále nemohl mieti, jakož jest to svědomo z těchto panských listuov, kteréž tuto máte, aniž jsem po listech, kteréž sem zjevně po městech rozepsal, 90 toho se glejtu doupomínati nemohl. Znamenaje také úklady 70 85 49a1 181

Strana 182
49a2 proti sobě nepřáteluov, abych sám sobě nebyl příčina k smrti, i odšel sem. Ale bych byl co věděl o vašem póhonu, bez pochybenie, bych pak byl v Čechách, byl bych přijel 95 do Konstancí. Tu ihned vstalo jest veliké množstvie proti Mistru Jero- nymovi, svědectvie a žaloby velikým křikem naň vydáva- jíce. A když se utajichu, tehdy jeden doktor starý, kancléř pařížský, vece: „Jeronyme, když si byl v Paříži, mněl si, by 100 byl anjelem v své výmluvnosti a zbúřil si všecko učenie pa- řížské, klada mnoho řečí bludných a pohoršivých. Jemužto Mistr Jeronym, stoje velmi tiše, odpověděl takto: „Poctivý Mistře, ty všecky řeči a položenie, kteráž jsem v Paříži v óbecné škole podlé řádu mistrského duo- 105 vodně položil, k odporóm i k pohádkám mistrovským odpo- viedaje podlé mistrovstvie svého, tehdáž mne z toho ne- vinnili, než za mistra přijat jsem učenie pařížského. A což sem prvé v položení svém mluvil, dopustíte-li mi, chci to též přede vším zborem položiti. A bude-li dokázáno, že při 110 tom jest co bludného, chci rád opraviti a pokorně i nau- čenie lepšie přijieti. Při tom sedě jiný mistr učenie kolínského s Rýna, povstav i vece: „Jeronyme, však i u nás v Kolíně v svém položení mnohos položil bluduov a to jest podnes pa- 115 mátno.“ K tomu Mistr Jeronym řekl jest takto: „Pověz mi tuto, prosím, jediný blud zjevně!“ A on se některak zastyděv, vece: „Nynie se nepamatuji, než potomť proti tobě vedeni budú. A ihned třetí vstav z Hildeburku, vece: „Když si byl u nás, položil si rozličné bludy, a zvláště o Trojici svaté, kdežto byl si namaloval i štít, Trojici svatú k vodě, k sněhu a k ledu přirovnávaje. K té řeči Mistr Jeronym povědě takto: „To, což sem tam 125 pravil, psal i maloval, též i zde chci praviti, psáti i malovati. 120 182

Strana 183
A bude-li dokázáno, že jest co bludného, chci rád a míle i pokorně odvolati a miesto lepšiemu naučení dáti. Po té řeči jeho druzí tudiež přistojiece zvolachu, řkúce: „Upalte ho, upalte ho!“ A on odpovědě, řka: Jestliť vám mé bezživotie mílo a smrt, staň se Božie vuole!“ Tehdy arcibiskup englantský vece: „Nic, Jeronyme, nebo psáno jest: ,Nechci smrti hřiešného, ale radši, aby se obrátil a živ byl." V tom, když se ti podstrkové a hřmotové dokonachu proti Mistru Jeronymovi, dali sú jej biřicóm města Kon- 135 stanského, kteřížto vzemše jej, do jednoho domu uvedli sú. A ten duom Čech jeden zvěděv, přistúpil k oknu i vece k Mistru Jeronymovi takto: „Mistře milý, měj se dobře a buď stálý a neboj se pro pravdu podstúpiti smrti. Všaks o smrti mnoho rozprávěl, když si svoboden byl.“ — Odpo- 140 vědě jemu: „Milý bratře, děkujiť z navštievenie a věz, žeť se smrti nebojím. Někdy o ní sme mnoho mluvili, jižť slušie vskutku oku siti, cožť ona učiniti muože. Uslyševše to strážní jich mluvenie, odehnachu toho Čecha od okna. A ihned Mistra Jeronyma vzemše a za 145 nohy vokovavše, vsadili ho do klády vysoké v jedné věži městské, takže země nemohl dosiesti, než hlavú doluov vise na tom ponebí za drahně dní tak ležel, maje toliko chléb ku pokrmu a k nápoji vodu. A když se roznemohl, žádal jest zpovědlníka. I toho po několiko dnech, vědúce, že jest 150 nemocí poražen, sotva sú dopustili jemu, takže i potom polehčili jemu vězenie, v němžto byl jest bez sedmi dní celý rok. A zatiem Mistra Jana Husi, křivě odsúdivše, upáliti sú kázali beze všie lítosti u vochtáb svatého Petra a Pavla. 130 49b. Potom při Narození Matky Božie téhož léta Mistra Jero- 155 nyma velmi vězením utrápeného častokrát, ale pokútně, před se vyvodivše, ponúkali sú, aby ku potupení a k smrti 183

Strana 184
49b. Mistra Jana Husi, že sú hodně učinili, povolil, hroziece jemu, neučiní-li toho, že bude jako Mistr Hus upálen pro- své bludy, jimiž jest narčen skrze svědky. A on strachem smrti a že by tudy z jich rukau vynikl, i odvolal, jakož jemu rozkázali, a tehdáž přidav i to jim k libosti, že Mistr Hus hodně upálen. A když to učinil, nevěřiece jemu, zase sú jej vsadili do též věže, ale ne tak těžce, pauta na nohách 165 jemu ostavivše a strážnými osadivše. V tom léta druhého, totiž tisícieho čtyřistého šestnáctého, úhlavní nepřietelé z Čech, nevěrní a poběhlí, Michal farář ze Smradař, doktor Páleč s mnichy od Matſky Božie Sněžné z Prahy i jinými, srozuměvše tomu, že by Mistr Jeronym 170 to odvolánie učinil ne z srdce, ale toliko, aby mohl jim tudy z rukú vyniknúti, i vydali sú proti němu nové žaloby, nabá- dajíce před súdcemi toho zboru, kardinály, aby k nim odpo- viedal. Ale kardinálové, znamenavše zlost těch nabadačóv, i Čechóv i Němcóv, a že by se křivda Mistru Jeronymovi dála, s pilností sú pracovali před tiem zborem o vysvobo- zenie jeho. Ti nepřátelé tomu odpierali křičiece, aby nebyl propuštěn, a praviece: „Neslušie se vám přimlúvati za tako- vého kacieře, od něhožto netoliko my i se vším žákovstvem v Čechách trpěli sme mnoho zlého, ale bojím se, že i Vaše 180 Poctivost potom toho zlým budete požívati. Nébrž, jestliže oň viece státi budete, jest znamenie, že to pro dary činíte. Kardinálové to slyšiece přestali sú Mistra Jeronyma zastá- vati a saudu sú se zbavili a na jich miesta z nabádanie nepřá- teluov jiní sú ustaveni, kteřížto byli i Mistra Jana Husi na 185 smrt odsúdili. K těm novým súdciem Mistr Jeronym nechtěl svoliti ani jim pokútně k ničemémuž odpoviedati, žádaje vždy slyšenie přede vším zborem zjevného, a že by tu chtěl úmysl svuoj konečný oznámiti i ohlásiti. K té řeči vladaři starší toho zboru domnievajíce se, že by Mistr Jeronym chtěl 190 své prvnie odvolánie obnoviti a jeho potvrditi, svolili sú ksly- šení obecnému. 175 160 184

Strana 185
Tehdy léta téhož v sobotu před Božím Vstúpením Mistr Jeronym vyveden do velikého kostela k slyšení obecnému, kdežto sto a sedm artikuluov proti němu od nepřátel vypra- veno, a že jest skrze svědky přemožen v nich a odsúzen, 195 ale poněvadž žádal slyšenie zjevného, že mu jest dopuštěno. Tehdy Mistr Jeronym s dobrú myslí a velmi vtipně, dosti toho, by nikdy nebyl u vězení, k některým artikulóm až do poledne odpoviedáše, k těm toliko artikulóm proti sobě smyšleným, že jimi vinen nenie, vypravuje, svědky všecky 200 zamietaje a pravě, že zlostně a lstivě jakožto nepřietelé všecko proti němu svědčili a vedli. Též mluvil v úterý potom k jiným artikulóm ostatním, ze všech se vyměřuje, křivdu připsav svým žalobníkóm, kaž- dému z nich, když proti němu svědčili, odpoviedaje mierně, 205 takže některé k hanbě, jiné k mlčení dopravil svými odpo- vědmi. Nébrž, když od jednoho prošen bieše, co by držel o svátosti oltářnie, odpověděl takto: „Před posvěcením jest chléb a víno, po posvěcení jest pravé tělo Kristovo a krev jeho svatá,“ přidav k tomu i viece, co slušie podlé pravé 210 viery. Tehdy vstav jiný vece: „Jeronyme, však o tobě pověst " přieliš veliká jest, že by ty také držel býti chléb na oltáři. Odpověděl jemu: „Držím, že jest chléb toliko u pekaře, ale ne v svátosti oltářnie.“ Proti tomu mnich jeden ve všem 215 bielém velmi zpurně povědě takto: „Proč toho příš, však jest to věc zjevná?“ Okřikl jej řka: „Pomlč, ty mniše " pokrytče! Ten když umlkl, hned jiný velikým křikem voláše a řka: „Přisahám pod svým svědomím, čehož zapie ráš, že jest 220 50a, tak.“ I tomu odpověděl toto: „Tak přisahati na své svě- domie jest cesta najsnadnějšie k oklamání.“ A když na něm ani v tom ani v jiném nic nemohli obdržeti ani mieti, ješto by hodno bylo vinny, neb mierně všem odpoviedaje přivedl je k mlčení. 50a 225 185

Strana 186
230 235 Tehdá potom doprosiv se pokojného slyšenie o rozličném umění i psaní mudrcuov i písma zákona Božieho i dokto- ruov, a to velmi hluboce a misterně, že se měli čemu podi- viti všickni, mluvil před nimi až přes poledne, přivodě k tomu zejména rozličné mudrce, proroky, apoštoly i mu- čedlníky, kterak oni pro pravdu nevinně jsú haněni, potu- pováni, za buřiče počteni, za rúhače Boha položeni, a protož na smrt sú odsuzováni a rozličně zmordováni. A zajisté, jest-li to nepravost, když od cizích neb domácích lidu obecnému se to děje, věčieť jest, když kněz od kněze trpí, a najvěčie nepravost, když od zboru kněžského z ne- návisti a zlobivosti kněz na smrt vydán bývá. V tom ve všem Mistr Jeronym velmi stále mluvil a zmužile, takže nic nehodného nepromluvil, což by neslušelo na muže dobrého. 240 Přistúpil potom Mistr Jeronym sám k sobě, vypraviv o svém životě i o svých hřieších i o-puotkách v rozličných zemiech, až i toho dotekl, kterak s jinými mistry českými pracoval o to za krále Václava, aby v učení pražském Če- chové nad jinými národy, zvláště nad Němci, vyššie právo 50b, 245 ke všemu měli a vladařstvie, jakož toho i nahoře dotčeno jest. Potom vydal se k řeči o Mistru Janovi Husovi, kteréhož znal od mladosti, že nebyl smilník ani lakomec ani opilec ani jinými hřiechy zjevnými zkažený, ale že byl pokorný, poctivý, střiezlivý, pilný v učení a čtení, spravedlivý a věrný kazatel a svatý, a cožkoli jest kázal Mistr Jan Hus a Mistr Jan Viglef proti ohavnosti, pýše, zlostem, rufiánstvu a la- komství kněžskému, že to všecko on drží a držeti bude až do smrti. Při jiných pak článciech viery křesťanské že všecko 255 drží a věří podlé obecné svaté cierkve křesťanské, k žádné- mu bludu nepovoluje ani kacieřství. Naposledy pověděl i to, kterak, ačkoli proti milému Pánu 250 186

Strana 187
Bohu zavinil, však nejsú jemu tak těžcí hřiechové na jeho svědomí jako ten hřiech, jehož se dopustil na té šelmové a zlořečené stolici, na kteréžto v svém odvolání pro bázen 260 smrti pochválil i povolil k odsúzení lživému Mistra Jana Husi, člověka svatého, mluvě proti němu jim k libosti neprávě; že poněvadž jemu Pán Buoh zase pomohl na túž stolici vstúpiti, že to odvolánie ruší, kazí i odvolává, pravě, že se Mistru Husovi stala křivda a bezprávie od toho 265 zboru; pravě také, což jim k libosti proti Mistru Janovi Husovi mluvil, že jest neprávě mluvil a že toho jemu žel srdečně. V těch řečech Mistra Jeronyma, kteréž vypravoval s po- čátku, mnozí se byli pohnuli k jeho vysvobození, ale pro 270 konec na něho se roznietili praviece: „Již sám se jest od- súdil.“ A protož hned zase veden do vèzenie, kdež jest za nohy i za ruce i pod pažemi ukován řetězy přetěžce. 52b, V sobotu pak před Božím Vstúpením přiveden jsa Mistr Jeronym do kostela velikého, kdežto množstvie pre- 275 látóv, mnichuov i jiného kněžstva na konečné odsúzenie na smrt bieše se sešlo s mnohými oděnci. Tu napomínán jest najprv, aby což na prvniem odvolání učinil, při tom ještě ostal a učenie i chválenie Mistra Viglefa i Mistra Husi ustúpil. K tomu Mistr Jeronym velmi silně a statečně beze 280 všie bázni proti nim v jich neřádech domlúvaje, řekl takto: „Na svědectvie beru Pána Boha svého a před vámi osvěd- čuji, že nic kacieřského, nic bludného nedržím, než všecky články viery křesťanské držím a věřím, jako obecná cierkev svatá drží a věří. Ale ku potupení mistruov předpovědě- ných dobrých, kteréž jste vy křivě a zlostně potupili, že o vašem nezřiezeném životě sú učili i psali k vašemu tresk- tání a napravení, nechci povoliti. Ač od vás proto nynie mám odsúzen býti na smrt, staň se vuole Boží a já proti 285 187

Strana 188
290 svému svědomí neučiním, nebo viem, což jsú proti neřá- dóm a nepravostem kněžstva vypsali, pravdu sú položili." 5la. 295 300 305 Zatiem biskup laudenský vstúpil na stolici, popúzeje všeho zboru k odsúzení Mistra Jeronyma, založiv své ká- zanie na sloviech čtenie svatého Marka, kdež die takto: „Tresktal jest Pán Kristus nevěru jich, totiž učedlníkóv, a tvrdost srdce,“ aby ten svatý zbor, jakož jest tresktal nevěru nevěrných kacieřóv Jana Viklefa a Jana Husi, odsúdiv jich učenie za bludné, za ka cieřské a cierkvi svaté škodlivé, aby Mistra Jeronyma, jich následovníka, jenž jest tvrdé šíje, svévolný, všetečný a v své zlosti neústupný, trestal a nad ním pomstil, tak aby jiní, ktož by se téhož chopiti chtěli, vidúce, že se jim neodpúštie, neměli zniku. Pakli [by] se kteří zjevili, ješto by též poškvrňovali cierkev svatú, mají proti nim svědkové kteřížkoli, i také zlé pověsti, jakožto rufiáni, lotři, nevěstky, přijímáni býti; nébrž nestačilo-li by to, mají mukami trápeni býti rozličnými k vyznání svých bludóv a potom vypleněni a zahubeni býti, leč by ustúpiti a odvolati chtěli tak, by jim milost okázána mohla býti. „Ale toběť se, Jeronyme, nestane, poněvadž si 310 v hrdlo zase bral, což si prvé odvolal, učiniv to k velikému pohoršení a k hanbě tomuto zboru svatému, a navrátiv se jako pes zase k vývratu svému kacieřskému. Protož při odsúzení proti tobě, cožkoli tento zbor svatý učiní, učiní hodně a spravedlivě.“ 315 Po dokonání těch a jiných mnohých řečí Mistr Jeronym, převelmi rozumně a vtipně s dobrú pamětí i smělostí mluvě, k nim vysokým hlasem vymlúval, což se jemu děje, že se bezprávně a křivě děje a že „žádného kusu bludného neb kacieřského nedržím proti vieře křesťanské, aniž sem co 320 smyslil nebo vedl proti stavu nebo řádu cierkve svaté 188

Strana 189
obecné křesťanské kromě toho, což jest proti zlému kněž- stvu, pyšnému a neřádnému. A častokrát domlúval sem a želeje toho, že se tak nesú proti svěcení a řádu svému. A že v tom ani jiném nemají proti němu žádné příčiny hodné k odsúzení na smrt. Jest-li pak, že mimo toto jeho 325 5la, seznánie věrné a pravé na svědcích zpoléhají, osvědčil to znamenitě, že sú falešní a že jim nemá věřeno býti; neb všecko, co proti němu vedli, nevedli právě, ale z hněvu, z zlobivosti a z nenávisti. A v tom někteří z nich, slyšiece ty jeho řeči, namlúvali 330 jej, aby jakož jemu bude podáno, učinil odvolánie podobné ku prvniemu; jinak, neučiní-li toho, že přijde jemu k těž- kému. Tehdy on vida, že se mu k smrti přibližuje, i vece takto: „Vy mě chcete potupiti křivě a zlostně, viny žádné jisté nemajíce. Já vám po své smrti ostavuji v vašem svě- 335 domí osten a hryzenie a poháním vás před najvyššieho a najspravedlivějšieho súdci, Pána Boha všemohúcieho, abyšte mi po sto letech odpoviedali před ním. A oni to v posměch obrátili. Hned kázali odsauzenie, kteréž měli pohotově mnohými slovy sepsané proti němu, 340 čísti k tomu rozumu, že ten zbor svatý konstanský Jero- nyma z Prahy pro jeho bludy, všetečnosti i neústupnosti a že své prvnie odvolánie potupil proti cti zboru svatého, již jej jakožto ratolest shnilú a uvadlú od kořene vytíná a vymietá, jakožto kacieře proklatého a zlořečeného, a jej 345 konečně porúčie světské moci, aby jej vezmúce, hodnú nad ním učinili pomstu pro tak veliké jeho zlosti. Tehdy po tom odsúzení přinesli před Mistra Jeronyma velikú a vysokú korunu červenými čerty vókol zmalovanú, aby v ní šel na smrt. Tu on uzřev, svú kuklu vzem, povrhl 350 ji mezi preláty, a vzav korunu, na svú hlavu vložil a řka: „Pán mój Ježíš Kristus za mě biedného umieraje měl jest 189

Strana 190
51b. 360 365 370 375 380 na své hlavě korunu trnovú a těžší. I já pro milost a lásku jeho tuto korunu rúhavú rád na sobě chci k smrti nésti. A ihned jej biřicové chopivše z kostela vyvedli. A on po- té cestě Vieru obecnú, jakož v kostele zpievají, vysokým hlasem, očí svých k nebi pozdvih, jda, vesele zpieváše až do konce. A dokonav to, začínáše sobě jiná zpievanie i o Matce Božie i o jiných svatých. Až tak ustavičně zpievaje přišel na to miesto, kdež předtiem Mistra Jana Husi byli upálili. Tu poklek na koleně u toho slúpu, kterýž jemu k upálení byl připraven, modlil se sám v sobě velmi pokorně za dobrú chvíli. Potom zdvihše jej katové, svlékli sú jej z rúcha jeho a dali naň plachtu škaredu na bedra jeho a ihned k tomu slúpu do země vbitému provazy a řetězy ukrutně přivázali stojícieho. A když dřievie okolo něho, slamú proměšujíc, klásti počeli, on jasným hlasem piesen velikonoční zpieval: „Zdráv buď, přeslavný dne, v poctivosti nad jiné časy hodný, v němž Pán Buoh nad peklem a diáblem svítěziv, nebesy vládne“. Zpieváše až do konce. A tu dokonav i s Vierú obecnú, pozdvih hlasu tudiež k lidu stojíciemu, mluvieše německy takto: „Milí lidé, věztež, žeť já tak věřím, jakož sem nynie zpieval. Též i o jiných článciech viery, jakož má věřiti každý křesťan. Ale proto nynie ted umierám, že sem tomuto zboru kněžskému nechtěl svoliti k odsúzení a potupení Mistra Jana Husi jakožto pravému a spravedlivému, neb sem já Mistra znal od mladosti, že jest byl ctný a šlechetný člověk a kazatel věrný zákona Božieho a Ctenie Pána Ježíše Krista. V tom katové, obkladše jej dřievím až do vrchu hlavy a rúcho jeho na ta drva vloživše, tu pochodní hranici za- pálili. A on tehdáž vysokým hlasem zpieváše: „V ruce tvoji, Pane Bože, porúčiem duši svú.“ A to dokonav, když prudkost ohně jej zachvátila, českým jazykem volal, řka: „Pane Bože všemohúcí, smiluj se nade mnú! Rač mi od- pustiti mé hřiechy! Neb ty vieš, že jsem tvú svatú pravdu 51b. 355 385 190

Strana 191
miloval velmi.“ A když plamen jej zarazil, sám se v sobě modlil za dobrú chvíli, až v tom i umřel. Zatiem přinesli jeho šaty, ložnie i jiné věci, to všecko spálili na prach a vloživše na vuoz vmetali do Rýna. Tak jest shlazen věrný Čech a pravý od nevěrného kněžstva. Jehožto stálost i věrnost od Čechóv věrných má budúcně býti pamatována, neb jest veliké doufanie, že on se dostal Pánu Bohu všemohúciemu, kterýžto těm, jenž trpie pro spravedlnost, dává královstvie nebeské. Amen. 390 400 191

Strana 193
EPIŠTOLA POGGIOVA 13 - Hus

Strana 195
EPIŠTOLA PŘEVÝMLUVNÉHO MUŽE POGIA FLORENTYNSKÉHO, KTE- RUŽ PSAL K LEONARDOVI ARE- TYNSKÉMU O SMRTI MISTRA JE- RONYMA ČECHA, KTERÉHOŽ ZBOR 5 KONSTANSKÝ PRO PRAVDU ZA- KONA BOŽIE[HO] UPALIL JEST, TAKTO SE POČÍNÁ: Pogius mnohé pozdravenie vzkazuje svému Leonardovi Aretýnskému. Když sem drahně dní pobyl v kupadlách, psal sem Miku- lášovi našemu z těch kupadl list, (kterýžto, mám za to, i ty přečteš. Odtud když sem vrátil se do Konstancí, ne po mnohých dnech potom začata jest pře Jeronyma, jehožto kacieřem nazývají a zajisté zjevně. A tuť sem tobě oznámiti 15 umienil proto, že jest věc znamenitá i proto najviec, že člověk ten výmluvný a učený byl. Pravím to, že sem žád- ného nečítal, jenž by v takové při hlavnie tak vymlúval..., kterýmžto se ještě divíme. Divno pohleděti, jakými slovy, jakú výmluvností, kterakými duovody, jakú tvářností a kterakými usty protivníkóm odpoviedal a potom při omlúval: až líto a žel, že tak ušlechtilý vtip k těm kacieř- ským snažnostem jest obrácen; ač však jest-li pravé to, což naň pravie. Neb to nenie mé takovú věc rozsuzovati, povoluji jich úsudkóm, jenž múdřejší jsú; aniž zajisté 25 miením jako kronikář aneb řečník každú věc obláště té pře vypravovati; dlúhéť by to bylo a na mnoho dní práce. 20 52a1 10 13* 195

Strana 196
52a, 35 40 45 Dotknu některých kusóv znamenitějších, skrze něžto učenie muže mohl by spatřiti. Když mnohé věci na toho Jeronyma sebrány byly, jimiž- to dovozováno jest, že by kacieř byl, a to svědky utvrzeno, potom líbilo se jest, aby [k] každé věci obláště odpoviedal, v čemž ho vinili. Tehdy vedu jej do zboru. A když mu kázali k těm věcem odpoviedati, dlúho nechtěl, řka, že prvé má svú při vésti než k žalobám protivníkóv svých odpoviedati. A že jej prvé mají vyslyšeti než nepřátely jeho s óhyzdami naň složenými připustiti. Ale když mu toho odpierali, tehdy, stoje uprostřed zboru, vece: „I jaká jest to nepra- vost, že když sem já tři sta a padesáte dní v přetěžkých žalářiech byl, v smradu, v psotě, v lajnách a v ókovách a ve všem hubenství, protivníky a utrhače mé vždycky ste slyšeli a mne pak jedné hodiny přeslyšeti nechcete. Každému z nich obláště své ste [uši] otvierali a v tak dlúhém času mne k vám omlúvali, že sem kacieř, nepřietel viery, kostel- ních věcí protivník, ale mně k obránění žádného miesta nedáte. Sami ste mne vy prvé v mysli své jako člověka ohyzdného odsúdili, než jste, jaký já sem, poznati mohli. A také, vece, lidé jste, ne bohové; ne věční, ale smrtedlní: padnúti, blúditi, svedeni býti i zklamáni muožte. Zde 50 světa světla, zde opatrnější z okrslka země pravie se: slušieť vám velmi pilně pracovati, abyšte něco všetečného, své- volného, nětco nemúdrého a nětco nespravedlivého neuči- nili. Ovšem jáť sem člověk, o jehožto hlavu saud děje se; ne pro se to pravím, jenž smrtedlný jsem, ale zdá mi se 55 nepříhodné, aby múdrost tolik a tak mnoho mužóv něco nepravého proti mně jednala, jenž bych ne tak daleko skutkem jako příkladem měl nětco uškoditi.“ Tyto i jiné mnohé věci krásně vypravoval, ačkoli hřmotem a hlukem mnozí řeč jeho přejímali. Potom ulo- 6o ženo jest, aby najprvé k bludóm, kteříž naň sepsáni biechu, odpoviedal; potom pak mu miesto k mluvení, což by chtěl, 30 196

Strana 197
bude dáno. I čteni jsú s pulpitu kusové žaloby, každý oblášť a svědectvím ujišťováchu. K vieře nepodobné jest, kterak jest vtipně odpoviedal a jakými se duovody ohrazoval. Nikdy nic neřekl] netref- 65 526, ného, ješto by se nehodilo muži dobrému. Smyslil-li jest tak u vieře, jakož v sloviech vyznával, žádná příčina neřku smrti, ale i najmenšieho úrazu nemohla naň spravedlivě nalezena býti. Vše falešné býti pravieše, všecky viny smyš- lené od nenávistníkóv svých. Mezi jiným, když pravili, že by on byl utrhačem apoštolské stolice a protivníkem řím- ského biskupa, nepřietelem kardináluov, vrahem prelátuov a křesťanského kněžstva nepřietelem, tehdy povstav, žalost- ným hlasem, spav ruce, pravieše: „Kam se již obrátím, otcové dóstojní, čie pomoci žádati budu, kohož mám pro- 75 siti aneb koho se držeti? I zdali vás, ano tito protivníci moji mysli vaše od mého zdravie odvrátili, řkúce, že sem nepřietel všech těch, jenž mě súditi mají, majíce zato, by pak to, což sú na mě složili, lehké se zdálo, však svým saudem porazíte takového vraha, jenž proti všem vóbec a napořád povstává, jehož mě býti takového tito přefalešně obelhali sú. Protož budete-li jich slovóm věřiti, již žádné naděje mého zdravie a vysvobozenie nenie." A tak mnohé múdroštěmi svieral, mnohé urazivými slovy zarmútil, mnohé často velmi v žalostné při k smiechu 85 popudil, žerty maje z jich žalob a pokřikóv. A když ho tázali, co by o svátosti oltářní smyslil, vece: „Před tiem chléb, při posvěcování a potom pravé tělo Kristovo“ a jiné věci vedlé viery. Mezi tiem někto vece: „Však pravie, že jsi ty řekl, že [po] posvěcování chléb zuostává.“ Tehdy 90 on vece: „U pekařeť zuostá vá chléb.“ Jednomu pak z řádu " kazatelského příkře mluvíciemu řékal: „Mlč, ty pokrytče! Jinému na své svědomí přisahajíciemu proti němu pravieše: „Toť jest najjistějšie k zklamání cesta!“ Jednoho pak úhlav- ného protivníka nikdy než aneb psem aneb oslem nazýval. 95 70 80 52b, 197

Strana 198
53a. 100 110 115 120 125 A když pro množstvie žalob a vin a pro těžkú při ta věc toho dne konána býti nemohla, do třetieho dne odložena jest. Kteréhožto dne, když všech vin duovodové vyčítáchu se a mnohými svědky ujišťováchu, tehdy povstav vece: „Poněvadž jste protivníky mé tak pilně slyšeli, hodné jest, abyšte také i mne mluvícieho s dobrú myslí vyslyšali." A když mu dopuštěno mluviti, ačkoli s překážkú mnohých, tehdy on od Boha počav, prosil jest, aby mu ta mysl byla dána a ta moc k mluvení, jenž by se k spasení a k užitku jeho duši hodila. A potom pravieše: „Viemť, mužie pře- učení, žeť jest mnoho bylo mužóv znamenitých, ješto darmo a bezprávně sú trpěli, falešnými svědky osvědčeni. nepravými saudy odsúzeni.“ A počav od Sokratesa, bez- právně jej býti vypravil odsúzeného, jenž ani chtěl, ač pak i mohl, ujíti toho dvého, žaláře a smrti, ješto se lidem naj- těžší vidí. Potom Platovo vězenie, Anaxagorovo a Zenovo mučenie a mnohých také mimo to pohanóv nepravá potu- penie, Rutiliovo vyhnánie, Boeciovo a také jiných, o nichžto Boecius praví, nevinně usmrcenie připomínal. Potom se dal na příklady Židóv. A najprvé o Mojžiešovi, o tom lidském vysvoboditeli a zákona davateli, jenž převelmi často od svých úkoru trpěl, vypravováše, jako by svuodce byl a potup- ník lidu. Vážil i to, že Jozef od vlastních bratří z závisti prodán a potom skrze narčenie chlípnosti tělesné do vězenie uvržen. Po těch mluvieše o Izaiášovi a Danielovi a téměř všecky přeběhl proroky, že sú jako potupníci Boží, jako svárliví a nepravými potupeni odsudky. Tu také Zuzany odsúzenie přivedl a i jiných mnohých, ješto, ač sú byli pře- múdří mužie, avšak bezprávným odsúzením jsú zahynuli. A dobrav se Jana Křtitele a potom našeho Spasitele, pra- vieše: „Všickni viete, že sú ti falešnými svědky a falešnými saudy potupeni.“ Potom kterak Štěpán od zboru kněž- ského zamordován; apoštolé všickni na smrt odsúzeni, ne- jako dobří, ale jako rozbrojní buřičové lidu, potupníci 198

Strana 199
bohóv, dělníci zlých činuov a činitelé hanebných skutkuov. 130 A k tomu vedl, že jest to nepravá a nešlechetná věc, aby kněz od kněze byl bezprávně potupen, a toho příklady dovodil; najnepravější pak a najnešlechetnější, aby od kon- cilium kněžského kněz odsauzen byl, toho dovozoval, to prostraně a s velikým očekáváním všech vypravoval. A že všecka tato pře na svědcích ležieše, mnohými duovody do- kazoval, že těm svědkóm v ničemž věřiti nemají, zvláště poněvadž ne z pravdy, ale z nenávisti a zlobivosti i závisti ty věci všecky pravie. A v tom příčiny nenávisti vypravil, takže nedaleko bylo od toho, že by je namluvil; neb tak byly [ k pravdě podobny, že, by nebyla pře viery, maličko by byli těm svědectvím věřili. Pohnuly se biechu mysli všech a k milosrdenství se kloniechu. Přidal také i to, kterak dobrovolně do koncilium do sněmu přijel k očištění svému, život svój a snažnost svú k tomu vydal a naložil. Pravieše také, že ten obyčej mievali i předkové, najumělejší mužie a najsvětější, že v článciech viery odpierají sobě vespolek v smysléch, ne k zkažení viery, ale k nalezení duo- vodu viery a pravdy. A tak Augustin, Jeronym rozdielni jsú, neřku rozdielně, ale i odporně smysléce, avšak nižád- 150 ným kacieřství podezřením. Všickni čekali, aneb aby se očistil odvolaje, anebo se vinen dal milosti žádaje. Ale on ani se k bludóm přiznávaje ani odvolati jich falešných žalob chtěl. Potom sstúpil k chválení Jana Husi na oheň odsúzeného, mužem ho dobrým, spravedlivým a svatým nazývaje a té smrti nehod- ným a že on sám hotov jest kterékoli muky silnú a stálú myslí podstúpiti a sebe nepřátelóm i těm svědkóm, nesty- datým lhářóm, ustúpiti, nebť oni časem svým před Bohem, jehož zklamati nemohú, počet musí, co sú pravili, vydati. Veliká byla žalost na mysli okolo stojiecích: žádali za- jisté, aby tak slavný muž zachován byl, kdyby k tomu vuole dobrá byla. Ale on, v svém smyslu stoje, dobrovolně smrti 135 140 145 155 160 53a, 199

Strana 200
53b. žádati zdáše se. Chvále Jana Husi, pravieše, že on nic proti 165 stavu cierkve svaté nesmyslil, ale proti zlému požívaní kněžskému, proti zpúře, pýše a nadutí prelátóv. Neb poněvadž dobré věci zádušní, kostelnie a duchovnie najprv býti mají chudým, potom hostem, potom k zdělání potřeb kostelních, nezdálo se hodné muži tomu dobrému, aby ty věci byly rozmrhány nevěstkám a na koně a na kvasy, hodovánie a na psy lovné a na okrasu rúcha a na jiné věci netrefné pobožnosti křestanské. Ten také převelikého vtipu byl. Když řeč jeho přeji- mána bývala často velikými hluky a pokřiky a odrhajíce 175 mnozí lapali jej v sloviech, žádného z nich tak nenechal, by se ho netknul, a nad každým se pomstil aneb k hanbě při- vedl aneb k mlčení. Když hřmot povstal, mlčieše druhdy, zástup okříkaje, potom řeč vedl, prose a zaklínaje, aby mu mluviti dali, poněvadž ho již viece potom slyšeti nemají. Nikdy se k těm pokřikóm neužásl, ale myslí dobrú, nele- kavú a nepohnutedlnú stál. A toto pak divné paměti jeho duovod, že tři sta a čtyřidceti dnuov v hlubokosti věže smrduté a temné byv, jejížto ukrutnost sám vypravováše a řka, jakož na silného muže slušie, že „ne proto postoná- 185 vám, že darmo a bezprávně trpím, ale divím se lidské proti mně nezbednosti a nelítosti, v kterémžto miestě neřku ke čtení, ale ani k vidění moci [sem] neměl.“ Nechám skrúcení mysli, kteréž musil na každý den mievati, jenž jest mohla z něho všicku pamět vytočiti. Avšak tolik umělých mužuov a najmúdřejších k svědectví svých dómysluov přivodil, tolik doktoróv cierkve svaté k smyslu svému připomínal, že dosti a předosti by lo by, by ten vešken čas v najvětčím uprázdně- ní a upokojení s učením pilným múdrosti se obieral. Hlas jeho pochotný, prostraný a zvučný bieše s nějakým 195 duostojenstvím a činy řečňujících, jako by aneb k popuzení ukazoval aneb jimi k slitování hýbal, jehož však nikdyž nežádáše ani dojíti prosieše. Stál jest bez lekánie a bez 170 180 190 53b1 200

Strana 201
strachu, smrti se neboje, nébrž jie žádaje. By byl tu, řekl by, že druhý mistr Kato jest. Ó, muže věčné památky lidské hodného! Nechválím, držal-li jest co aneb smyslil proti ustavení cierkve svaté, než divno mi uměnie jeho, mnohých věcí poznánie, výmluvnost, řeči pochotnost a v odpoviedaní múdrost. Ale bojím se, by to všecko k škodě jeho nebylo jemu od přirozenie pójčeno. Potom dán mu čas ku pokání za dva dni. Mnozí k němu 205 přicházeli, mužie dospělí, aby jím hnuli od smysluov jeho, mezi nimižto kardinál florenský přišel k němu, aby jej na- vedl na cestu pravú. Ale když v zatvrzení trval, v tom od sněmu odsúzen jest za kacieře a ohněm upálen. Veselým čelem a jasnú tváří na smrt svú vyšel. Nelekal se ohně ani muk ani smrti. Nikdy žádný z stoikóv nebyl tak stálé mysli a tak pevně na smrti jako tento, jiež žádati zdáše se. Když pak přijide na miesto smrti, sám se svlékl z rúcha a pad, poklekl na kolenú, poctivě se měl k tomu kolu, k němuž při- vázán byl. Najprvé provazy mokrými, potom řetězem náh k kolu připnut jest. Potom ] dřievím okladen až do prsí ne malým, ale hrubým, mezi něžto slamú proměšovali. A když plamen přičinichu, počal jest zpievati piesen něja- kú, jehožto dým a oheň zarazil. Toto pak najvěčí znamenie jeho stálého úmyslu, že když kat z zadu chtěl oheň zapá- 220 liti, aby on neuzřel, řekl jest: „Přistúpiž sem a před tváří mú zapal oheň; neb bychť se jeho bál, nikdyť bych byl sem nepřijel. A tak tiem obyčejem muž krom viery slavný umřel jest. Vidělť sem to vyjitie a skonánie, všecky sem běhy shlédal. 225 Z nevěry-li jest pak čili z zatvrzenosti to učinil, neviem. Jistě z školy múdrosti utracenie muže vypsal by takového. Dlúhúť sem rozprávku z kratochvíle sepsal; neb, nemaje co činiti, chtěl sem tobě vypsati věc velmi rozprávky předkuov našich hodnú. Znám to, že ani onen Mucius tak 230 smělým úmyslem netrpěl jest upálenie jednoho audu jako 210 215 53a 200 201

Strana 202
tento celého těla. Ale ani Sokrates tak dobrovolně jed pil, jako tento oheň přijal. Ale na tom buď dosti. Odpustiž slovóm mým, žeť sem 235 prodlúžil, ale ta věc větčieť by rozprávky potřebovala. Ale nechtěl sem býti přieliš mluvný. Mějž se dobře, utěšený Leonarde! V Konstancí třetí den máje měsiece, kdyžto Jeronymus muky trpěl, léta Božieho tisícieho čtyřistého sedmnáctého. 202

Strana 203
VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVÉ

Strana 205
Léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého a patnástého já krátcě sem položil o těch všěch věciech, které jsú sě staly v zemi Švábské v hlavniem městě řěčeném Konstancie. Neb někteří jsú ujímali a někteří přidávali. Ale já, což sem viděl a přítomně při tom byl, to sem položil. Když jest přijel s služebníky krále Václava českého, večer psal jest list jednomu kazateli znamenitému a slavné- mu, Mistru Jakúbkovi řěčenému z Střiebra. To uzřěv Mistr Jan Kardinál i vece: „Co píšeš, mistře, o krvi Božie z kalicha přijímaní? Však těžko to bude přijieti křesťanství nynějšicho běhu. Nevieš, že zajtra mámy státi přěd mistry všeho křěsťanstvie, mnohé odpory činiece, z čehož nám vinnu dadie?“ Nazajtřie ráno legátové, kardináli, biskupové všeho křěsťanstvie, král uherský jako ciesař říský otázachu jeho 15 i vecechu řkúce: „Velmi tě vděčen tento sbor tvého příštie k nám; l by byl zmeškal, mnoho dobrého zrušilo by sě bylo.“ I odpovědě Mistr Jan Hus, řka: „Často žádal sem vás osobně viděti i s vámi mluviti, nemohl sem podobné příčiny jmieti. K vámť jsem sě odvolával i mé mistry slal, Mistra Jana Jesenici, Mistra Marka i jiné mistry, těm jste slyšěnie přěd sebú nikdy nedali, ale proti nim jste křikem i rúhaním šli, žalařováním i škrcením. Já pak, poručiv při mú Pánu Bohu, slovuo Božie kázal jsem, maje žádost, že bych byl rád každého do nebe na rukú donesl, by to mohlo 25 býti. Biskup řězenský vystúpiv ze všie rady i vece, řka: „Mistře Jene, tento sbor Duchem svatým shromazděný 5 10 20 180 179 205

Strana 206
35 40 182 45 50 55 toběť praví, chceš-li to učiniti a sám u sebe múdrý nebýti, poslúchati a naučenie přijieti.“ Odpovědě i vece, řka: „Dajte mi najmenšieho z sboru svého, hotov jsem přijieti a poděkovati, což dobrého bude.“ Odpověděchu řkúce: „Na tom dva a padesát mistróv ostali jsú, aby ty svá kázanie, rady i zpověd za kacieřstvie položil, odporně proti nim učil.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Krašie naučenie tohoto zboru múdrého. Takť by mladá děvečka učinila, svatá Kateřina, ješto padesát mistróv k Bohu přivedla, z nichžto já biedný, nestatečný, jednoho přivésti ne- mohu. Vystúpi biskup laudenský i vece řka: „Když nechceš ustúpiti a poslúchati, jímá tě duchovnie ruka a do své kázni žalářě sázie, zdali by tvé bludy a kacieřstvie obměkčila.“ I vsadichu jej k mnichóm bosákóm nad Rýnem, kdež bieše vydělán srubec úzký, takže sě ledvy ztáhnúti možieše, ale nic zprostiti, udělavše někaké okénko, jako by mohl vníti žajdlík s vodú anebo s vínem, neb v těch krajinách piva nenie. I psal jest v žaláři o svém vězení Čechóm milujícím Boha, Praským, Žateckým, Lúnským i tudiež Plzen- ským, řka: „Snažně sě za mě Bohu modlte, prosiece, ať mi dá setrvánie. Neb nejsem lepší nežli svatý Petr, poněvadž zapřel třikrát Pána Ježíšě, zapřím-liť já, na mně sě nezdělá- vajte, milí Čechové, jdúce bez žaloby před Bohem i před lidmi; budem-li tovařišie zámutkóv s Kristem, spolu sě s Kristem radovati budem, ne jakožto mordéři a lúpežníci trpie za své skutky, ale my s Kristem trpiece nevinně, abychom život věčný vzěli. Neb tak Šalomún die, že sě Buoh k lidem má jako otec k synáčkóm, kteréž treskce, miluje je jako otec syny své, nechtě viděti jich zatracenie a dobrotivě sě ráčil obezřieti na nás, divnými dary daro- vati: úzký žalář, zlé léhanie, sprostnú ztravici, okovy kruté, zubóm bolenie, črvenú nemoc i zimnici, jakož celé tělo 30 181 183 60 206

Strana 207
hřěšilo, Boha svého hněvalo, cělé tělo aby tresktánie přijma, poň i s duší sě Bohu dostalo. Přijide Mistr Štěpán řěčený Palič, kúřimský farář, i vece 65 jemu: „Přichyl ucho maličko své, coť budu mluviti k tobě.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Pověz, milý bratře, k utěšení něco dobrého.“ Odpovědě Mistr Štěpán řka: „Ó divímť sě tomu, cožť jsem četl Písem svatých ode dnóv narozenie syna Božieho, nenalezl jsem tak kacieřě zatvrzeného jakož js«i» ty.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Nepostavujž tobě Buoh toho za hřiech, nebo na téžs stolici téžs Ctenie kázal, jakožto i já, a za vierus kázal, ale již v času súženie mého mě kacěřuješ. Odpustiž tobě Buoh tvé hřiechy.“ I přijidechu páni češčí, rytieři krále uherského, pan Václav z Dubé odjinud z Leštně, pan Jan z Chlumu, i ve- cechu řkúce: „Poslyšiž nás, Mistře Jene, maličko také, cožť budem mluviti k tobě. Myť jsme laikové, písmať neumieme, bychomť tobě radili z něho, podléť svého rozumu obecného 80 toběť radíme, jsi-li těmi bludy a kacieřstvím vinen, odvolaj a svuoj život zachovaj. Pakli nejsi vinen, těť tvé svědomie dobřě zná, protož stuoj s velikým doufáním v Boha.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „S najmenší poskvrnkú vědomě nechtěl bych před Buoh jíti; lepší jste mi radu dali 85 než mistr v školách učiv sě. Měsiece črvna a ochtáb svatého Petra a svatého Pavla, konečně ostavše, aby jej života zbavili, nechce-li ustúpiti. V kostele svatého Pavla, v hlavniem toho města, někaké stolicě oblaukované vuokol i také vyhoblované, stuol v pro- 90 střědku postavivše, na němžto mešné rúcho položichu k zbavení cti kněžské jeho. Kdyžto král uherský sedieše v svém slavném tróně, maje korunu ciesařskú na své hlavě zlatú, sedě mezi dvěma kniežatoma, kněz Hanuš mladý s pravicě jeho, držě v rucě své jablko zlaté s křížem 95 duostojenstvie svého, jiné knieže s levice jeho drže koncem 70 75 184 185 207

Strana 208
166 100 105 110 187 115 120 125 188 meč nahoru nahý. Když Mistra Jana Husi vyvedechu z žalářě usvadlého, že ledvy kosti s koží sě na něm klátiechu pro časté nemoci, kteréž v žaláři trpieše, tehdy Mistr Jan Hus, pokloniv sě Božiemu tělu i pomodli sě, lidem hlavú svú poctu učini, jakož psáno jest: „Přěd Bohem poniž srdcě tvého, ale přěd vyšším a přěd knězem pokloň hlavy tvé.“ I sta, podheb rucě své, před nimi, na jehožto nozě pravé ješče okova nezlomená bieše. Vystúpi jeden z zboru i vece, řka: „Tento sbor Duchem co svatým shromážděný toběť podává, aby sě naučiti dal.“ Odpovědě Mistr Jan Hus: „Ješčeť prosím naučenie a do nynějšichoť času nemám. Na tom na všem umierám, cožť jsem kázal z prorokóv svatých, ze Ctenie svatého, z řěčí apostolóv svatých i z doktoróv i z mučedlníkóv svatých, když lepšicho naučenie nemám. Ó, vy ste mne pohnali a mocí bezprávně utiskujete; jáť vás do sta let všěcky pohá- niem před Pána Boha. Tehdy inhed kardinál kameracenský i přiskočiv i vece: „Jene Husi, kacieři zatvrzený, toběť to nepuojde, z naší ty rukú nevyndeš.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Krašie sbor svatý! Však tři sta nevěstek po nich přišlo jest. Svého boha zemského, Jana papežě Baltazara Třimezciet- mého, někdy jste nazývali, že jest zemský buoh a že hřěšiti nemuož. A když jej ruka světská z dopuščenie Božicho po- padla, týž vyznali ste, že jest němý hřiešník a svatokupec, najhorší kacieř a že s svú vlastnú ženú přěbývá, jehož na Kotlebiech na hradě držíte. A což jest tento sbor v létě učinil, poznáť, když zima přijde; rozlétajíť sě jako čápi a jich ustavenie stane jako paučiny!“ Ohlédl sč na krále uherského i vece, řka: „Králi, oč stojíš, toběť to nepůjde, neb za svými listy lejtovnými o život připravuješ! Oč stojíš, toběť to nepuojde. Ciesařem římským nebudeš ani králem v Čechách.“ To uslyšav král uherský, zapýři sč 130 hanbú i sklopi svú hlavu. 208

Strana 209
Inhed nikaké artikule proti němu čitechu pod svědky svrchupsanými anebo dolepsanými a řkúce: „Na toť máme dva kanovníky s Vyšehradu a dva s hradu a dva z mistróv koleje pražské a dva z uobecních Města Starého pražského, žes ty řekl v svém kázaní jednom, že matka Božie jest jako 135 jiná žena.“ A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedného a nestatečného. O Panněť Mariji věřímť i držímť, že přěd počětím čistú pannú byla jest, po porození čistu pannu ostala jest, bez porušenie těla svého ostala jest. Také věřím o jejiem povýšení v nebi; najdóstojnějšie stvo- řenie jest, v nebi také [ nad anjely, nad proroky, nad apo- stoly i nad mučedlníky i nade všěchny panny do koncě světa. Když vyzna vieru o matce Božie, inhed přěsta. I vecechu řkúce: „Kacieři zatvrzený, hodně potupený a na smrt od- súzený i do pekla poslaný, ty si řěkl, když kněz tělo Božie posvětí a na svú hlavu pozdvihne a na korporál spustí, že nezuostane jediné chléb hmotný, toť jest latině řěčeno: panis materialis vel substancialis.“ A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedného, nestatečného. 150 Taktoť věřím i držím o tělu Božiem: když kněz zřiezený a zřiezeně ku oltáři přistúpí, s náboženstvím ta slova die, inhed cělé tělo Kristovo zuostává, z Marie Panny naro- zené a na kříži umučené, sedície na pravici Boha Otcě vše- mohúcieho, dokudž kolivěk ta svátost vidomá trvá, bělost 155 190 a okrúhlost. Třětí artikul pod týmiž svědky řkúce: „Slyšiž, kacieři za- tvrzený, hodně potupený, že tys řěkl, žes čtvrtá osoba Tro- jicě svaté.“ Odporu učiniv i vece, řka: „Odstup to ode mne biedného a nestatečného, bych tak chtěl nemúdřě smysliti. 160 Taktoť věřím i držím o Trojici svaté, vyznávám a na tom umierám, že tři jména, tři osoby, jeden byt, jedna moc, to jest Otec, Syn i Duch svatý, ti třie jedno jsú bez rozdíla, nic tu čtvrtého nepřidávám. 140 145 189 14 - Hus 209

Strana 210
191 192 193 170 175 130 185 190 195 165 Tehdy nikakú korunu papierovú lokte zvýši přinesechu, na niežto tři dábly malevali črné biechu. To uzřěv Mistr Jan Hus, přije v svoji rucě i vstavi na svú hlavu a řka „Ó Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však ty trnovú korunu až do mozku se krví probodenú pro mě hřiešného přijel na svú svatú hlavu; a jáť tuto mekúčkú a lehkú ko- runu pro tvú pravdu přijímám a za mé hřiechy časného c pohaněnie, abych kvěčného» znikl. Inhed nikaký řetěz přinesechu, na němžto chudý jeden kotlík svuoj věšal bieše. I vece Mistr Jan Hus, řka: „Ó Je- žíši ukřižovaný, beránku pokorný, však že ty od biskupóv Starého Zákona přěs cělú noc vázán i posmieván a jat: tento řetěz lehký pro tvú pravdu mile přijímám.“ Inhed vecechu biskupové, řkúce: „Neduostojně tento kacieř kněžstvie požíval, bez odpuštěnie římského kostela kázal slovo Božie, pletl se v slúženie mší. Protož buď jemu zka- žena čest kněžská, to jest pleš na kříž jako bláznu I proho- lena.“ A jiní vecehu: „Nožicěmi prostřižena.“ I zasměv sě i vece, řka: „Ó kterak biskupové Starého Zákona brzo jsú sě o rúhanie a posmievanie mého milého pána smluvili, a vy o mě biedného a nestatečného nemuožte sě smluviti. Odpustiž jim, Bože, neboť nevědie, coť činic.“ Odpověděv kardinál kameracenský i vece, řka: „Dostis, husi, krýrala v Pražském městě, uvuodiec v bludy a v kacieřstvie lid obecný. Protož zdeť tobě to nepůjde. Inhed oblečechu jej v mešné rúcho ku posmievaní, mezu sebú postavichu přěd oltářem velikým, davše kalich střie- brný s patenú v rucě jeho i vecechu řkúce: „Ó Judáši zlo- řěčený, ještos opustil radu pokoje tohoto svatého sboru a odšel si v radu s Židy, dnes odjímáme kalich od tebe, v němžto sě krev Kristova obětuje na odpuščenie hřiechóm, a tvú duši i s tvými pány dábly na zatracenie posielámy. Odpovědě Mistr Jan Hus řka: „Jáť doufám, žeť dnes budu píti kalich s mučedlníky a se Pánem Kristem v nebeském 210

Strana 211
království. A vy mú duši porúčiete dáblóm, a jáť ji porú- čiem Pánu Kristu." Pak z mešného rúcha jej svlekše, mezi sebú jej posta- vichu. Inhed biskup laudenský, jenž slove Mnich, na stolici vstúpi i učini kázanie o kacieřství, vzem řěč svatého Pavla v jedenácté kapitole k Římeninóm, řka: „Buď zabito tělo hřícha,“ to jest horšie tělo Janovo Husovo kacieřovo nežli 205 tělo Jidášovo. Neb Jidáš zradiv Pána Ježíšě, tiem jest po- slúžil všěm k spasení, ale tento jest větčí hřiech] učinil než Jidáš, zprzniv cierkev svatú římskú. Protož již duchovnie ruka nemá s ním nic činiti, dává jej rucě světské, aby ruka světská jeho bludy a kacieřstvie obměkčila skrzě oheň 210 smrti. Tehdy inhed někaké kniežky podobné k jeho počechu upalovati a za kacieřstvie odsuzovati. Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Kterak vy mé české písmo odsuzujete a za kacieřctvie potupujete, jehož jste nečtli; byste chtěli, 215 neumiete.“ Neb jsú tu byli jazykové rozliční, Uhři, Němci, Vlachové, Francúzi, Engliši i jiní jazykové, kromě leč by Jan biskup litomyský co jim rozuměl, neb on Čech bieše. Tehdy Mistr Jan Hus jednu ofertoři vyzna, kteráž sě na mši obecným během zpievá řka: „Povstaň, Panno matko, královno nebeská, pros za nás dobrých věcí syna tvého. Jakož bieše německy v žaláři naučen, k obecnému lidu tak vece řka: „Takť věřím i držím o přímluvě Panny Marie. Tehdy obecný lid poče spolu šeptati: „Tentoť dobré věci vyznává, nemělť by umřieti, ved-liť jest tak v Čechách. Znamenav to král uherský s nabadači, úhlavními nepřáteli jeho i vece řka: „Snad by nám obecní lid pěknými řěčmi v své bludy a kacieřstvie uvedl.“ I přikáza biřicóm skario- tóm, aby lid obecní biči a kyji od něho rozmrskali mimo. Sám s katy, biskupy a preláty s ním osta, i přikáza knězi Hanušovi Hercuklemovi, aby vstana, dal jej katu. Kněz Hanuš Hercuklem mladý, dav jablko zlaté s křížem duosto- 220 225 194 195 200 230 14 211

Strana 212
197 198 jenstvie svého držeti jinému kniežeti, i da jej katu. Ješče Mistr Jan Hus Vieru I obecnú vyzna, kterúžto dvanást 235 biskupuov Písma svatého složilo: „Takť držím i věřím o obecné vieřě křěsťanské. I vyvedechu jej tú branú Kotleby hradu, kteráž vede cěstú vedlé Rýnu, vkopavše hluboko koncem v zemi prkno. To uzřěv Mistr Jan Hus i pokleče. Pomodliv sě i vece řka: „Pane Bože, prosímť, rač svú svatú pomoc dáti, na této posteli muoj život dokonati." Koruna s hlavy jeho spade, on uzřě tři diábly malované, i zasma sě řka: „Titoť mi neuškodie, když sě pekelných nebojím.“ Tehdy jeden z mistróv vece: „Vždyckyť obyčěj mají kacieři sě smieti, byť se jim najhóře vedlo. Vstav, mistře, na to kacieřské tělo korunu jeho, ať umře, odzdravie srdce cierkve svaté. Jeden stoje vece, by byl zpovědlník dán člověku tomu. Ale že on byl se zpoviedal v žaláři tajně, již nebieše potřěbie viece. Tehdy jeden kněz na krásném koni sedě v zelené 250 sukni , črveným postavcem podšité: „Nenieť hodné dáti kacieři řád cierkve svaté, nechť tak umře jako pes. Tehdy prosí žalářných svých, aby je k němu připustili, jim poděkova a s nimi sě požehnav řka: „Odplata vašě buď Pán Buoh v hodinu smrti vašie.“ Tehdy kat jej přiváza 255 vstoječky k slúpu tomu jedním řetězem za hrdlo, druhým u puoly a třetiem za nohy. I oklade jej révovými otépkami suchými vuokol zvýši do brady. I přijede kněz Hanuš Hercuklem mladý a hrabě z Puphaimu, maršálek říský, i vecechu řkúce: „Odvolaj a svuoj život zachovaj, ale 260 nechajť za tě malé pachole odvolá.“ Odpovědě i vece Mistr Jan Hus: „Poněvadžť usta má z mladosti z úmysla jsú nelhala, ovšem cizie usta za mě lháti nebudú.“ Vrhše rukama rózno i jedechu pryč řkúce: „Zapal, mistře, za- " tvrdilť sě je v svém kacieřství, jižť nikoli neustúpí. Když kat zapáli, veliký oheň s dýmem znide, Mistr Jan Hus křikl k Bohu velikým doufáním i vece: „Kriste, synu 240 245 196 265 212

Strana 213
Boha živého, smiluj sě nade mnú hřiešným.“ Tehdy vza písmo svatého Davida v žaltáři, jeden žalm konaje i vece: „Pane Bože všemohúcí, vedlé tvého velikého milosrdenstvie a tvých mnohých slitování slituj sě nade mnú hřiešným,“ hýbaje rty svými, Otčenáš řiekaje v sobě, tak dlúhý čas bieše v tom plameni, jako by mohl odjíti v Pražském městě přěs most na onu stranu k Matcě Božie Veliké. I vypu stil jest duši svú. Tehdy oheň opade a samo tělo obhořalo a na tom prknu 275 ostalo bieše. I přikáza«l» Hercuklem tři vuozy drv přivézti bieše, zbivše koly hlavu na drobné kusy, aby snad Čechové kacieři, dosáhnúce kostí, snad za svátost neměli. Také suk- nici jeho i škornicě, což v žaláři s ním bieše, na oheň vlo- žichu, srdce jeho na obostřeném kole upečechu, všecko 280 i s kostmi v prach obrátichu, hluboko v zemi vyryvše, vsy- pachu na káry, kdež najblíže Rýn bieše, u vodu roztrú- sichu, řkúce: „Ploviž, husi, k Bohu svému, jakožs obvykla, zavolavše biřičským hlasem, přikázachu přísně: „Ktož by tohoto kacieřě litoval anebo následoval aneb učenie jeho 285 držal, staň se jemu též nebo horšie." I odešli jsú etc. 270 199. 213

Strana 215
JIRÍHO HEREMITY ŽIVOT M. JANA HUSA

Strana 217
ŽIVOT, TO JEST ŠLECHETNÉ OBCO- VÁNÍ CTNÉHO SVATÉHO KNĚZE, MISTRA JANA HUSI, KAZATELE ČESKÉHO, OD KNĚZE JIŘÍKA HE- REMITY, VĚRNÉHO KAZATELE ČESKÉHO, SEPSANÝ A NYNÍ V NOVĚ VYTIŠTĚNY. AIb Svrchovaný zprávce, Pán Bůh všemohaucí, sám jsa nej- lepší ředitel všech věcí, znaje a věda, co se k čemu hodí a která věc které dobře a slušně přináleží, on péči maje 10 o lidském spasení, aby všickni přišli k životu věčnému, ta- kovými je vede cestami a prostředky, aby se jemu neztratili, ale k spasení věčnému aby přivedeni byli. Kteréhožto spa- sení jistotu ihned od počátku světa jistým znamením na jednom každém dokazuje, nedada jemu od sebe daleko 15 odjíti. A by pak kdy poodšel, tudíž jej k sobě zase přivede. A když jest byla země Česká po bludích Antikristových poodešla a mnohým svedením nepravého kněžstva v mar- nost a v bludy zavedena a množství kacířstva, v neznámost pravd Božích a zákona Kristova upadla: ale Pán Bůh vše- mohúcí, chtěje známostí svau zase pravdu osvietiti, zbudil jest člověka věrného, jménem Jana Husi, jehožto jako svíci hořící na zlatém svícnu postavil jest, aby svítil všem, kteříž v domě jsau a ješto v známosti víry kráčeti chtějí. Kterýžto věrný a svatý člověk Mistr Jan Hus byl jest 25 42a rodem z městečka řečeného Husince, člověk z chudých rodičův chudý a z prostých prostý. Ale Pán Bůh všemo- 20 217

Strana 218
4 2b haucí, jenž nepřijímá osob ani hledí na urozené, ani na výsost moci, poněvadž sám jest nejvyšší, ale k srdci hledí 30 a na ponížení patří na nebi i na zemi, a oči jeho na chudé patří a srdce jeho na všech cestách jich. Kterýž také ssází mocné s stolice a povyšuje pokorných, zbuzuje z prachu nuzného a z lejn vyzdvihá chudého a sází je za stůl s králi a s knížaty lidu svého, ráčil jest učiniti toho člověka svatého 35 jako jednoho z knížat svých, davši jemu místo důstojného kněžství svého. Kterýžto Jan Hus hned od dětinství svého Pánu Bohu obětován jest od matky své jako onen prorok Samuel. Nebo matka jeho, vedauci pacholíka do školy, nesauci pecen 40 chleba mistru školnímu, než jest do města Prachatic došla, sedmkrát jest na té cestě poklekla, modléci se Pánu Bohu za svého syna, proséci, aby jej ráčil Pán Bůh k své cti a chvále řéditi a k prospěchu lidu svému. A Pán Bůh, jenž jest přivykl chudé vždy slyšeti a prozbám jich povolen býti, uslyšel jest ji a dal tomu dítěti umění a múdrost svau a srdce k svým přikázáním. Neb uče se, prospíval den ode dne netoliko v umění, ale i v ctnostech svatých i v mravích, takže mistrem byl sedmera umění svobodného, kteréž k známosti Boha přivodí. Zanechav toho, jal se Písma svatá 50 často čítati a zákona Páně převelmi pilen býti. A když losem Božím řádu kněžství došel, prozhřev v zá- koně Páně a v písmích svatých, uhlídal, ano vešken svět v zlobivosti položen jest, ano na něm nic jiného není než lakomství a pejcha, an se nadejmá a žádost marné chvály 35 vždy se zhůru zpíná a smilstvo ve všech hoří. I jal se na hříchy horlivě kázati a snažně trestati, ctnosti a života svatost vychvalovati a spravedlnosti Boží vyhledávati. Při- kázání také božská, kterýchž před tím žádná známost v České zemi nebyla, jal se jich jasně oznamovati. A když v tom ode všech chválen byl, neb se to i duchov- ním velmi dobře líbilo, říkajíce, že Duch svatý z něho 45 60 218

Strana 219
mluví, on pak na to nezpoléhaje, ale stoje u j veliké života skrovnosti, v čistotě a v zdrželivosti, v postech a modlitbách svatých a v ustavičných bedlivostech i v jiných trápeních života svého. Nebo i toto mezi jiným trápením činíval, že 65 když zimním časem vstana, v noci sobě zatápěl, kleče před nístějí aneb před prskem a hledě na ten plamen, nábožně se Pánu Bohu modlíval. A v tom modlení vezma rozpálené dřevo, k nahému tělu je přičinil, a ožha se, odtrhl od těla a povrha tú hlavní, i modlil se Pánu Bohu, vyznávaje 70 mdlobu svau a řka: „Ó Pane Bože, ty znáš mdlobu mau a vidíš, kterak k trpení nestatečný jsem, nebo tělo jsem, i leč ty mi ráčíš svau pomoc dáti, nebudu moci svítěziti ani práce tvé svaté bez tebe vykonati. A když to činíval, událo se jednomu člověku urozenému 75 (kterýž tu s ním obýváše v domu) v noci povstati, chtě jemu zatopiti, i vida jej, an klečí před ohněm a modlí se Pánu Bohu, čině tak, jakž svrchu povědíno jest, i zastaviv se na schodě, poklekl jest, dívaje se jemu, co by činil. A vtom popatřivši na oheň, i uhlédal anděla stojícího v plameni. 80 I lekši se, padl jest na schojdě, nesměje se Mistru Janovi ohlásiti. Až potom některau chvíli, jsa s Mistrem Janem v samotném rozmlauvání, i pověděl mu to vidění. Tehdy Mistr Jan zaklel ho, aby toho žádnému nepravil, takto jemu řka: „Jakž to nejprvé komu povíš, věziž, že dlauho 85 živ nebudeš.“ A on, boje se, toho žádnému pověděti jest nesměl až do smrti Mistrovy a potom let drahně. Potom jednoho času páni zemští byli se sešli do domu Mistra Rokycana a pohádky mnohé měli mezi sebú o Mistru Janovi Husovi. Jedni pravili, že jest kacíř, a druzí 90 jej zastávali, pravíce, že jest muž dobrý byl a života sva- tého. Tehdy slyše to svrchu řečený muž, promluvil jest ku pánům, a zvláště k Zdeňkovi Konopišckému, prose jich, aby Mistra Jana Husi nekaceřovali a hříchu sobě bezprávně nečinili, pravě též, že jest byl člověk svatý, pověděv jim i to 95 A 3b A Ba 219

Strana 220
Ačh 100 105 115 44 120 125 vidění, o němž svrchu psáno stojí, dav jim toho znamení, že dlauho živ nebude, jakž to oznámí. A tak se jest stalo. Přistaupíce pak k prvnímu pravení počatému o Mistru Janovi Husovi: ten po jiných kázaní svých oddal se na trestání pejchy kněžské, lakomství a svatokupectví, též i smilství, jich slušně dotýkaje a svedení jich (jimiž vešken svět zaveden jest) lidu oznamuje. Tehdy zbauřili se všickni proti němu, myslíc, kterak by jej o život připravili, jako i bratří o Jozefovi a Židé o Pánu Ježíšovi. Ale Mistr Jan Hus, kážíc slovo Boží dvanácte let v Betlémě, tu jest míval mnohá protivenství i rozličné překážky od mnohých protiv- níkův, kteříž naň i do kostela běhali, jemu překážky činíce. I nemohúc jemu tu nic uškoditi pro množství lidu, kterýž každého dne na kázaní scházíval se, i myslili, kterak by se no ho podobně zbavili. Tehdy pohnali jsú ho k stolici papežské obžalovaného. Ale on pro svau práci, kterauž jest vedl s lidem, nemoha se odtrhnauti, posílal jest posly své a poručníky do Říma, omlauvaje se, proč sám přítomen býti nemůže. Oni pak na to nedbajíce, posly jeho a poručníky rozličně sau trápili. A mezi tím všecko kněžstvo České země, sebravše summu znamenitú padesát tisíc zlatých a tři, naň odloživše, poslali, aby koncilium v Konstancí bylo svoláno a tu aby byl obe- slán od toho koncilium. Tehdy Mistr Jan Hus, maje glejt od císaře Zikmunda, jel svobodně i dobromyslně do Konstancí. A přijevši, ihned ho jali a do žaláře vsadili. Potom, maje proti sobě veliké a těžké žaloby od nepřátel domácích, českých kněží, mnichův, kanovníkův, mistrův jiných, z nichž se vyměřiti rád chtěje, slyšení mu žádného nedali, než toho dvího jemu nepodobného podavše, nebo aby se dal vinen v tom ve- všem, čímž jest obžalován byl, anebo aby, což jest kázal a čemu lid učil, zase odvolal a proti tomu všemu zpět mlu- vil. A když on k tomu svoliti nechtěl, aby lhářem před tváří 220

Strana 221
Boží nebyl učiněn, uvodíc na se to, čímž jest vinen nebyl, 130 a odvolávaje toho, což samo v sobě pravé a chvalitebné jest, tehdy nemohši toho na něm dosáhnúti, zůstali sau ko- nečně na tom, aby jej upálili. A když bylo v sobotu téhož léta tisícího čtyrystého pat- náctého v ochtáb svatých apoštolův Petra a Pavla, den šestý června měsíce, vyvedli sau jej z žaláře od bosákův a přivedli sau ho k kostelu velikému toho města, kdežto všecka říše proti němu byla se sešla, a tu s ním v síňci čel- kali, až i mši v kostele odslaužili. Nebo ho ve mše do kostela vésti nechtěli, aby sobě jím duchovenství nepoškvrnili. A když bylo po mšech, uvedli ho do kostela před ten zbor, kdež císař v svém majestátu seděl podlé obyčeje svého, též i preláti jeden každý na místě svém na vysokých a hned k tomu udělaných stolicéch. A tu jsau i Mistru Janovi místo vyšší z prken udělali, kdež, i přivedše jej, mezi sebú postavili. A tu jsau čtli všecky vinny proti němu smyšlené a křivými svědky dovozované, kterýchž ani jmenovali ani vystavovali. Proti nimžto chtěje odpovídati, mluviti jsau jemu nedopustili, říkajíce: „Mlč nyní, potom budeš odpo- vídati spolu ke všem žalobám.“ A Mistr Jan odpovídaje, řekl: „I kterak mám spolu ke všem odpovídati, poněvadž nemohu všech spolu pamatovati?“ A když počal mluviti, vokřik ho jeden, kardinál florenský, řka: „Mlčiž již, však sme tě již dosti slyšeli.“ I přikázal biřicům duchovním, kteříž okolo Mistra Jana stáli, a řka: „Přikažtež jemu, ať 155 mlčí.“ Ale Mistr Jan vysokým hlasem prosil, ruce spínaje a řka: „Prosím pro Bůh, přeslyšte mne, aby ti, jenž tu to okolo stojí, nemněli, bych já které bludy držal. Však přesto učiňte se mnú, jak se vám zdáti a líbiti bude.“ A když mu přesto vždy nedopustili mluviti, ani k které žalobě odpoví- dati, kteréž tudíž čtauce naň vedli, jej viníce, a on klekl na svá kolena, spav ruce a očí zhůru k nebi pozdvih, nábožně se modlil a svú při Pánu Bohu, najspravedlivějšímu saudci 135 140 145 150 160 A 5 A 50 221

Strana 222
Aha A 6b hlasitě poraučel, a to častokrát tudíž mezi těmi žalobami 165 svobodně opětovavše. Kdo jest kdy slýchal takovau spravedlnost saudcí, aby ani obžalovanému mluviti nedopustili a nepřítomnými svědky odsaudili, jakož jest učinil tento zbor, nad jichžto spra- vedlivost nepravost biskupův židovských i Pilátova daleko se jest vynesla, nýbrž i nešlechetnost oné Jezábel od tohoto zboru jest ospravedlněna. Neb i biskupové židovští i Pilát i Herodes, křivě Pána Krista saudíce, svědky však proti němu falešně osobně sau vystavovali, neb i Jezábel nešle- chetná, také křivě sauděci, dva křivá svědky proti tomu vystavila. Nadto ještě i starcové babylonští falešným svěd- čením proti Zuzaně osobně se postavili. Tento pak zbor nešlechetný tak se jest v své spravedlnosti vysoce vyzdvihl, že ani svědkův přítomnosti potřeboval, ani jich jmenovati chtěl, aniž obžalovanému spraviti se dopustil, v tom i saud 180 samého Pána Boha jako vyvýšiv, kterýž, ač svědkův nepo- třebuje, jsa sám svědek věrný a pravý, avšak proto svědkův nezamítá. Neb i on v den saudu svého všecka stvoření v odění připraví a proti hříšníkům je postaví a nebi i zemi také svědčiti káže. Tento pak zbor ničehéhož toho nepo- 185 třebuje, jsa sobě sám nad Pána Boha k svědectví dostateč- nější, nevinného člověka jest odsaudil! A když jsau pak ty všecky vinny dočtli proti Mistru Ja- novi, tehdy poklekl na svá kolena, modléci se Pánu Bohu za všecky své nepřátely; oni pak to slyšíce, tomu sau se posmí- vali, a když se modlil kleče a k nebi vzhůru hledě, takto řka: „Ó Pane Ježíši Kriste, tvé milosti nyní prosím pro tvé veliké milosrdenství, rač odpustiti všem nepřátelům mým; nebo to víš, že jsau mne křivě odsaudili, osočili i obžalovali, křivé svědky I proti mně vedli, křivé artikule proti mně vy- 195 myšlovali; odpustiž jim pro tvé veliké milosrdenství. A potom hned jsau ho proti rozumu i proti víře kněžství zbavovali, odjímajíce jemu to, čehož ani Pán Kristus Jidá- 170 175 190 222

Strana 223
šovi zrádci neodjímal, až se toho sám skrze oběšení zbavil, tito pak v tom ve všem nad moc Boží sahajíce. A když mu měli kněžství odjíti, oblékli ho v mešné rau- 200 cho, jako by měl mši slaužiti. A obláčeje se v albu, řekl jest: „Pán můj Ježíš Kristus když od Herodesa ku Pilátovi ode- slán byl, v bílém rauše jest posmíván.“ A tak se v jiné raucho obláčel. A jsa oblečen, napomínali ho ti biskupové, aby se ještě odpřisáhl bludův a odvolal, kteréž sú jemu při- pisovali skrze falešné svedky. A on povstav, vstaupil jest na ten stůl, před nímž obláčel se, i obrátiv se k množství lidu, žalostivě a s pláčem takto k nim vetce: „Hle, tito biskupové napomínají mne k tomu, abych se bludův odpřisáhl a jich odvolal. Nesmím toho učiniti, abych nebyl lhářem učiněn 210 před tváří Boží, přiznávaje se k těm bluduom, jichžto sem nikdy nedržel ani kázal. A také ! proto, abych tak velikého množství nezavedl, jemuž sem upřímně kázal, i také jiných, kteříž slovo Páně upřímně z víry káží, nepohoršil.“ A když to pověděl, ti biskupové i jiní z toho zboru řekli jsú: „Již vidíme, že zatvrzen jest v své zlosti a neústupný v svém ka- cířství.“ I rozkázali mu dolův z toho stolu sstúpiti, na němž tu řeč mluvil. A odjímajcíe od něho kalich Páně, rauhajíce se zlobivostí svau, takto sau řekli: „Ó Jidáši zlořečený, proto, že jsi opustil radu pokoje a s Židy odšel si v radu, 220 odjímáme od tebe tento kalich, v němž se krev Pána Krista posvěcuje.“ K tomu Mistr Jan Hus odpověděl takto: „Daufámť já Pánu Bohu, milému vykupiteli svému, že on ode mne neodejme kalicha vykaupení, ale že jej s jeho svatau pomocí dnes s ním v jeho království nový píti budu.“ A tak jiné raucho s něho snímajíce, totiž štulu a ornát, na každým svým obyčejem zlořečenství vydávali. A on odpo- věděl, že „to rauhání míle podstupuji pro jméno a pro pravdu Pána Ježíše Krista. A když ta všecka rauhání nad ním sau dokonali, poru- 230 šivši jemu pleš, řekli jsau: „Již tento svatý zbor konstanský 205 215 225 A7a A7b 223

Strana 224
ASa 250 255 260 Mistra Jana Husi s kněžství ssazuje a již nemá nad ním tato " církev co více činiti, ale již ho světské moci poraučí." A vstavujíce naň papírovau rauhavau korunu, na níž tři 235 hrozní čerti byli namalováni, a nápis viny jeho vůkol na ní byl jest tento napsán: „Hle, tento jest arcikacíř.“ A byla jest ta koruna vokrúhlá a zvejší bezmála na loket, a než mu ji vstavili na hlavu, řekli jsau: „Poraučíme duši tvau ďáblům.“ A on s pláčem odpověděl a řka: „A já ji porau- 240 čím nejdobrotivějšímu Pánu Ježíši Kristu, stvořiteli a vy- kupiteli svému." Tedy císař Zigmund vetce jednomu z přístojících knížat: „Vezmi ho a dej jej katům.“ Hle, tuto každý znamenej velikú zteklost toho zboru 245 a veliké opití vínem smilstva z koflíku veliké nevěstky, že jsau v tak neslýchané zaufalství a smělost vešli a upadli, že stvoření Boží jako z moci Pánu Bohu vytrhli, nižádného nápadu ani práva božské velebnosti nepozůstavivše. Neb kněží duši jeho dáblům poručili, nemajíce nad ní moci žádné, jako císař nad tělem jeho, kteréž katům poručil k spálení. Tito pak v tom ani Pána Boha se ulekše, ani lidí ustyděvše, k své vůli jej do pekla posílajíce, ano toho ani Pán Kristus dáblům jest neučinil, ješto jeho samého ta moc jest, ale když ho prosili, aby jich do pekla neposílal, do vepřů jim vjíti dopustil; tito pak upřímo do pekla duši člo- věka svatého odeslali sú (což by na nich bylo), aby se vždy zjevně antikristy býti dokázali, když nad moc božskau vše- tečně i zaufale sahali, v tom tak všech synův zatracení ukrutnost převýšivše. Neb všickni jiní ukrutníci toliko s těly svá katování mívají a okazují, tito pak svau ukrutnost nad tělem i nad duší ukazovali, jsúc zatemnění v zlosti veliké. I nepamatovali bezpochyby, co jest mluvil Pán Bůh k dáblu, dávaje mu moc nad Jobem spravedlivým a řka k němu takto: „Aj, v ruce tvé jest, však duše jeho se nedo- 265 týkej.“ Tito pak synové Luciperovi a prokurátorové pekla 224

Strana 225
coť jsau učinili, nad Pána Boha sahajíce a moc (již sau od Pána Boha nevzali) sobě zaufale připisujíce, v tom napl- nivše ono vidění Daniele proroka o čtvrté šelmě, nejukrut- nější, kteráž vidí na jest míti zuby a pazaury železné, trhajíc a žerauc a ostatek nohama tlačíc, jejížto ukrutnost žád- 270 nému ukrutníku světa nepřináleží než samému Luciperovi a Antikristu a teď těmto saudcům zatracení zřetedlného. Jiní pak vzteklost svú a hmotné antikristství okázali jsau, když Mistr Jan Hus, nemoha své pře žádného zniku míti ani slyšení, poručil jest svau při Pánu Bohu, nejvyššímu 275 saudci, k němuž každý v násilí položený a zámutky obklí- čený má se utéci a k němu zvolati. Jakož v žaltáři položeno jest: „Zvoláť ke mně v zámutku svém a jáť jej uslyším, vy- trhnu jej i vysvobodím.“ Tito pak sami slyšeti nechtějíce, ku Pánu Bohu volati nedali, neb to volání jeho a své pře 280 Pánu Bohu poraučení za jeden článek k odsauzení smrti jemu připsali. Ještě také i v svém kázaní, kteréž k odsauzení jeho skrze biskupa laudenského, Mnicha, byli učinili, zře- tedlně Písma svatého v cizoložstvo upadše, falešně je vyklá- dajíce proti rozumu ducha Božího a úmyslu svatého Pavla 285 v tom, kdež dí: „Zkaženo buď tělo hřícha“, kdežto výklad učinil týž biskup k zahubení Mi stra Jana, a mluvě k císaři, aby mu nikoli neodpauštěl živu býti, a že skrze to věčnau chválu míti bude ode všech. Ale svatý Pavel nikdy jest toho tím aumyslem nemluvil, aby kteří hříšníci smrtí měli 290 hubeni býti aneb páleni, jako tomuto se stalo. Nebo on to kázaní těla hřícha skutečného výkladu jest neučinil, když hříšníka korintského nekázal páliti, ani komu z lidí kato- vati, ale diáblu poručil jej trápiti, řka: „Já zajisté daleko sa tělem, ale přítomen duchem, usaudil sem toho, kterýž ta- 295 kovau věc spáchal jest, aby dán byl diáblu k záhubě těla toliko, ale aby duch spasen byl v den Pána našeho Ježíše Krista.“ Tito pak lživě vykládajíce, ne apoštolsky, ale ďá- belsky, tělo jsau katům dali i duši čertům jsau poručili. Ale A8t Bla 15 - Hus 225

Strana 226
BIb B2- 300 apoštol mluvil jest tu toliko o zkáze těla, to jest skrze slušné trestání a trápení, ale ne o umrtvení, jak jsau tito neprávě vykládali, udatně proti čtení učinivše a řeči Páně nad oním kaukolem, kteréhož mnohem důstojnějším služebníkům než jsau tito byli, nedada trhati, řekl: „Nechte obého růsti až do žní,“ Tito pak, žně nedočkavše ani odsauzení Páně, i spálili jsau ne kaukol, ale čistau l pšenici, to jest muže svatého, nedokázavše žádného hříchu těla, pro nějž by měl muž šlechetný tak skažen býti, a bludu kacířstva ovšem nedovedše, odsaudivše potupili i upálili sau. Tehdy když sau ho z toho kostela na smrt vedli, po té cestě jda, napomínal ty, jenž okolo něho šli, aby nemněli, by on pro bludy, jimiž křivě a falešně narčen jest skrze svěd- ky, své uhlavní nepřátely: „Poněvadž žádal sem vždy lep- šího naučení z Písma svatého a to mi nebylo až do tohoto 315 času ukázáno.“ A když přivedli ho jako na nějakú lauku mezi městské zahrady, klekl na svá kolena a ruce spav a oči své zhůru k nebi zdvihl, modlil se Pánu Bohu, a zvláště žalmy svatého Davida říkaje, nábožně se modlil, a zvláště tento žalm říkal: „Smiluj se nade mnau, Pane Bože, podlé svého velikého milosrdenství“, a také tento: „V tebeť jsem, Pane Bože, daufal, nebudu na věky pohaněn, v své sprave- dlnosti rač mne vysvoboditi.“ A onu řeč často opětuje, hla- sitě a vesele říkal: „V ruce tvé, Pane Bože, poraučím duši mau.“ A když se jest tak modlil, tehdy ta rauhavá koruna papírová spadla jest s hlavy jeho. A někteří žoldnéři okolo stojíce řekli jsau: „Vstavte ] mu ji zase na hlavu, ať s čerty, pány svými, jimž jest zde slaužil, upálen bude.“ Tehdy Mistr Jan zhůru povstav, takto se modlil Pánu Bohu: „Pane Ježíši Kriste, tuto ukrutnau a ohavnau smrt pro tvé svaté čtení a pro kázaní slova tvého svatého chci pokorně a míle trpěti, odpustiž, prosím, všem mým nepřátelům. Potom pak sau z něho sukni jeho černau svlékli a v košili jej k jakémus tlustému prknu rukama opak dobře na šesti 305 310 320 325 330 226

Strana 227
místech řetězy přivázali, vbivše v zemi to prkno. A když ho tváří k východu slunce obrátili, někteří z okolo stojících 335 řekli sú: „Obraťte ho tváří na západ slunce, neb jest kacíř.“ A tak sau učinili. A obkladši jej votýpkami, slamú proměšujíce, až do hrdla, i zapálili jsau. A Mistr Jan modle se i za své nepřátely, hlasem velikým zaspíval ono obecné: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnau.“ A třetí 340 když spíval: „Jenž si se narodil z Marie Panny“ a oheň mu se v tvář vrazil, a on umlkši sám se v sobě modlil, za drahnú chvíli usty hýbaje. A tak modléci se, duši svú jest pustil. A oni jako synové smrti ostatek těla jeho dopalovali jsú, hlavu nalezši, kyjem ji rozvrátili, a srdce jeho na žerd vtekše i šaty jeho spolu spálili jsú. A potom ten všechen prach s zemí vykopavše, do řeky Rénu vsuli jsú, nevědauce v tom tajemství Božích, ani co by tím Pán Bůh mínil, rozumějíce, an to Pán Bůh tajným saudem svým z veliké milosti své učiniti ráčil, aby s kostmi jeho žádné svato- 350 kupectví ani modlářství od potomných se nedálo, ani co z ostatkův jeho v ruce hříšníkův ku poškvrně přišlo. Nadto i toto jest tím účinkem Pán Bůh vyznamenati ráčil: dokonalé toho muže vyčištění, tak skrze oheň jako skrze vodu, aby i to jeho mučedlnictvo proti Písmům 355 nebylo. Jakož stojí psáno v žaltáři: „Brali sme se skrze oheň a vodu a uvedl jsi nás v obvlažení.“ A opět dí: „Předrahá před obličejem smrt svatých jeho.“ Kterážto drahost zře- tedlně teď na tomto muži svatém z milosti Boží se jest uká- zala, když jest beze vší újmy vcele Pán Bůh jej sobě za obět 360 přijal a právě jako obět kněžskú všecku ohněm spálil, aby žádný z ní nejedl, jakož v zákoně psáno stojí. A tak jest ráčil učiniti milý Pán Buoh, aby ani jeden vlásek, ani který prášek tohoto člověka svatého od slávy jeho umenšen nebyl, než aby všecek do pokladnice Boží 365 B3. a do odpočinutí věčného byl shromážděn. A tak jako dru- hého Eliáše na ohnivém voze do nebe přenesl jest. 345 A2b 15. 227

Strana 228
B3b 380 Ač jsou pak oni takového ukrutenství nad ním dokazo- vali, chtějíce jeho všecku památku od věrných budoucně 370 vyhladiti, však milostí Boží více jsau památku jeho roz- mohli a ji v srdce věrných věčně vkořenili. Sami pak na se i na své potomky hroznau pomstu od Pána Boha uvedli, když chtějíce jeho samého vyhladiti, sami sau se nenadále skazili a za toho jednoho mnoho jiných odměn dali. A tak 375 podlé řeči Izaiáše proroka: „Dáni jsau nemilostiví za pohřeb jeho a bohatí za smrt jeho“, když nezčíslné množ- ství nepřátel jeho ohavnými smrtmi hubeni jsau, hroznými pohřeby obyčejem oslův pohřbeni sau a jiní boháči smrt jeho smrtí svau těžce platili jsú. A za jeho vyhlazení s prachem zemským veliká i znamenitá města i obydlé hradův i klášterův i jiných slavných měst i s jich obyvateli zbořena jsau a zkažena a v pustinu neobyvatedlnau až do dnešního dne uvedena a shlazena jsú od věrných. A tak jest dokonal život svůj ten věrný muž a slavný 385 kazatel Mistr Jan Hus. Čech z Čechův pošlý a pravý aud z pokolení Júda, to jest vyznávajících víru Pána Ježíše Krista. I vyznal jest a nezapřel, že zákon Boží věrný jest a pravda jeho zůstává na věky a že všeliká svatost a moc, nad to se pozdvíhajíc, antikristství jest. A na tom svůj život 390 složil jest a má korunu slávy věčné. A my z takového dědice Pánu Bohu poděkujíce, stůjme zmužile u víře Kristově, abychom, ji skutkem dokazujíce, k odplatě života věčného a k tovaryšství svatých jeho mohli šťastně dojíti a s nimi abychom se v Pánu vždycky 395 radovali až na věky věkuov. Amen. 228

Strana 229
POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY

Strana 231
ČESKÉ LISTY HUSOVY Z KOSTNICE Na jaře 1414 byl Mistr Jan Hus vybídnut králem Zikmundem, aby šel na koncil kostnický obhajovat své učení jednak před svými českými nepřáteli, k nimž patřili především advokát papežské kurie Michal de Causis, bývalý Husův učitel a přítel Štěpán z Pálče a litomyšlský biskup Jan Železný, jednak před theology a právníky cizími. Před svým odchodem vybízel Hus vyhláškami psanými česky, latin- sky a německy každého, kdo by znal kterýkoliv jeho kacířský skutek, aby ho oznámil arcibiskupovi nebo koncilu. Velmi důkladně si připra- voval obhajobu svého učení. Na cestu do Kostnice se vydal 11. října 1414, doprovázen jednak průvodci, které mu dal král: Václavem z Dubé a Jindřichem Lacembokem, jednak zástupci university: Janem z Chlumu a Janem Kardinálem. Pana Jana z Chlumu provázel ve funkci písaře bakalář Petr z Mladoňovic, rovněž jako všichni ostatní, přívrženec Husův. V posledních dnech srpnových nebo spíše na začátku září rozloučil se Hus se svými pražskými přáteli a stoupenci veřejným listem. Tento list, nahrazující kázání, ve kterém hodlal Hus oznámit křivá svědectví naň vydaná, ale od kterého byl přinucen upustit, je v tomto vydání předeslán řadě českých listů, psaných v Kostnici a tvořících spo- lečně s listy latinskými z tohoto období součást latinské Relace o Husovi sestavené Petrem z Mladoňovic a zachované v musejním rukopise (VIII F 38), zvaném podle Palackého rukopisem Mlado- ňovicovým. Do Kostnice přijel Jan Hus se svými průvodci 3. listopadu 1414. Nebyl pohnán, a proto se svým veřejným vystoupením čekal, až při- jede do Kostnice císař Zikmund, který mu vydal průvodní list. 16. listopadu napsal Hus přátelům v Praze český list (č. 2), obsahu- jící vedle napomenutí k zbožnému životu už také stížnost na nepřá- telské chování některých jeho krajanů v Kostnici (Michal de Causis na př. rozšiřoval po Kostnici vyhlášky, že je přítomen „arcikacíř“ a že se tím klatba přenáší i na toto město). 231

Strana 232
28. listopadu byl pak Hus bez ohledu na císařský glejt zatčen v domě kardinálů, kam se dostavil k domnělému výslechu, týden držen v domě kantora kostnické katedrály a 6. prosince převezen do vězení v dominikánském klášteře u jezera Bodamského. Michal de Causis a Štěpán Páleč sepsali obžalobu a pro Husův případ byla stanovena zvláštní tříčlenná komise (Jan patriarcha konstantinopolský, Jan biskup lubušský, Bernard, biskup v Castelamare). Ve vězení Hus těžce onemocněl; duševně byl vyčerpán výslechy o jednotlivých bodech svého učení. Z vězení u dominikánů psal Hus další dochovaný český list (č. 3) z 19. ledna 1415, adresovaný přátelům a stoupencům v Čechách. Shrnuje v něm stručně všechno to, co se zatím v Kostnici událo, a smi- řuje se s utrpením, které ho potkalo. Císař Zikmund zklamal naději Husovu i jeho přátel. Nedal Husovi v kritických dnech po útěku papeže Jana XXIII. svobodu, nýbrž ho odevzdal kostnickému biskupu Ottovi III., který dal Husa v noci z 24. na 25. března odvézt na svou pevnost Gottlieben v blízkosti Kostnice. Jediným listem, který mohl vzniknout, jak se domnívá Václav Novotný (Mistra Jana Husi korespondence a dokumenty, Praha 1920, str. 259), na Gottliebách, je český list (č. 4) adresovaný panu Jindřichu Škopkovi z Dubé, odeslaný však teprve 9. června spolu s lístkem pro tohoto Husova přítele (č. 5). List obsahuje jednak napo- menutí k stálosti ve víře, jednak veršovanou skladbu podobného obsahu. Tento list zařazuji do souboru českých listů kostnických přesto, že není dochován v t. zv. rukopise Mladoňovicově. Jediný jeho zápis je v rukopise vídeňském (sign. 4902). Proces Husův byl v době gottliebenského vězení v podstatě již ukončen. Tříčlenná vyšetřovací komise skončila svou práci již koncem ledna. Ukončila výslechy svědků a odevzdala výsledky svého šetření vlastní komisi ve věcech víry, jíž předsedal francouzský theolog kardi- nál d'Ailly. 31. května bylo konečně Husovi povoleno přáteli i jím samým dlouho vymáhané veřejné slyšení před koncilem. Začátkem června byl Hus převezen zpět do Kostnice, do vězení kláštera františ- kánského. Hus měl před koncilem tři veřejná slyšení: 5., 7. a 8. června 1415. Třikrát se marně hájil proti křivým svědectvím a obviněním zdůrazňuje, že na koncil přišel ne proto, aby odvolal domnělé kacířské učení, ale aby byl přímo na základě Písma poučen, jestliže v něčem chybuje. Koncil trval na požadavku veřejného odvolání článků vybra- ných z jeho děl. Ve třetím slyšení, 8. června, bylo rozhodnuto o trestu Husově. Šlo ještě o konečnou formulaci rozsudku. Skoro měsíc žil M. Jan Hus ve vězení v neustálém očekávání smrti. Tento duševní 232

Strana 233
stav zřetelně odrážejí poslední listy Husovy. Jestliže se soustředíme na listy české, je jich ve zmíněném rukopise zachováno sedm. První z nich (č. 6) z 10. června 1415 je listem na rozloučenou. Zase dává napomenutí k řádnému životu, vyjadřuje vděčnost českým i polským pánům za jejich úsilí vymoci mu slyšení na koncilu a poroučí Betlemskou kapli do ochrany věrných Pražanů. Ve zkratce se Hus s rozčarováním dotýká jednání před koncilem. List z 24. června (č. 8) napsal Hus, když se dověděl, že koncil od- soudil jeho knihy k spálení. Napomíná věrné Čechy, aby se tím nedali zastrašit. Otevřeně se zde Hus vyslovuje proti úskokům koncilu. O dva dny později, 26. června (č. 9), pokračuje Hus v listu adreso- vaném rovněž věrným Čechům v kritice koncilu. Současně ubezpečuje přátele o tom, že ani lstí ho nepřátelé nepřiměli ke kompromisu, tím méně k odvolání. Na konci dopisu proniká ještě naposled trochu naděje. Když se M. Jan Hus 27. června dovídá o odložení popravy, děkuje znovu svým přátelům (č. 10), vyslovuje obdiv nad statečností Mistra Jeronyma, v té době již také uvězněného, a pro posilu sobě i přátelům uvádí různé druhy mučednické smrti svatých. 29. června píše Hus stručný latinský list s českým přípiskem (č. 11) na adresu pana Václava z Dubé, když se dovídá o jeho ženitbě. Konečně den před popravou, 5. července, loučí se Hus (č. 12) na- dobro, chvatným listem, stručnými pozdravy a výrazy vděčnosti se svými přáteli a žádá hlavně kněze, své nástupce, „aby byli ustavični u Božie pravdě. Listy Husovy psané z Kostnice mají nesmírnou cenu jako přímé dokumenty historické, reagující bezprostředně na jednotlivé události procesu, ale odrážející současně velmi zřetelně psychický stav pisatelův. Dávají nám obraz vytrvalého bojovníka, upřímného a laskavého přítele a neustále bdělého učitele. Velkou cenu měly jistě už jeho listy z doby působení pražského i z exilu. Získával jimi přívržence, bránil se proti nařčením, povzbuzoval k boji proti zlořádům, ale byla tu stále ještě důležitější složka revoluční činnosti Husovy. Byla to jeho kázání, především v kapli Betlemské, kde mohl působit na široké vrstvy svých posluchačů. V Kostnici pak, kdy mu ve vězení tato možnost šíření pokrokových myšlenek byla úplně vzata, navazuje Hus ve svých listech, prostřednictvím žalářníků dodávaných přátelům dlícím v Kostnici, právě na to, čemu učil ve svých spisech a co hlásal na svých kázáních v Praze i mimo Prahu. 233

Strana 234
Jak již bylo řečeno, vychází naše vydání z textu t. zv. rukopisu Mladoňovicova (Mus. VIII F 38) — v poznámkách označovaného M. U listů č. 6, 8, 9, 10 jsou v poznámkách k textu zachyceny též lexikální, tvaroslovné i hláskoslovné varianty těchto listů obsažených v přídavku k prvotisku Passionálu z r. 1495, který tvoří součást t. zv. kodexu Jenského (J). V prvních dvou listech je text rukopisu M na dvou místech doplněn podle znění listů obsažených v křižovnickém rkp. XXII A 4 (K). Uplný soupis všech dosud známých rukopisů i starých tisků, které obsahují listy Husovy, a úplný textově kritický aparát uvádí ve svém vydání Václav Novotný (Mistra Jana Husi korespon- dence a dokumenty, Praha 1920, str. 259). Přehled nejvýznamnějších edic listů Husových najdeme ve vydání Bohumila Ryby (Sto listů M. Jana Husi, Sloupové pamětní sv. 8, Praha 1949). POZNÁMKY K TEXTU: List 1: 3 skrzě ] skrie M — 4 našeho ] nasieho M — 9 vaše ] wasie M - l1 k svolání ] k svolánie M — 12 svědky ] za tím v K: jenž sú proti mně lživě svědčili, jenž mám všecky sepsány — 14 vědúce ] opraveno z vidúce M — 18 třetí ] trzieti M — 20 sě ] opraveno z se M — 22 po skonání ] po skonánie M — 23 viece ] chybí v M; doplněno podle K; než ... Vykupi- teli] škrtnuto v M — 31 najmilejší ] opraveno z najmileší M — 33 všeho wssieho M — 37 vítězstvie ] vyčistěnie M — 45 sietí ] sietie M — 47 v Prazě ] opraveno z v Praze M — 51 velikého ] wielikeho M — 52 našeho ] nassieho M; spasenie] spasienie M — 59 1414 ] MCCCCXV chybně M. List 2: 1 Ježíše] Gezisie M — 2 v cnostech] za tím škrtnuto přebývali M — 5 aby] za tím škrtnuto su M — 6 spasenie ] spassenie M — 7 hří- chy ] opraveno z hřích M; lechčie ] opraveno z lechcze nadepsáním i M — 9 velebie ] opraveno z velebí M — 10 veličie ] welice M; Ježíše] Gezisie M — I1 nechtie] opraveno z nechtí M — 13 vystříhaje ] opra- veno z wstrzihage nadepsáním y M — 15 vlcie ] opraveno z wlci nade- 234

Strana 235
psáním e M; po ovoci ] po owczi M; jich ] nad řádkem v M — 16 potře- bie ] opraveno z potrziebi nadepsáním e M — 19 tiem ] opraveno z tym nadepsáním e M — 25 umučený Spasitel ] opraveno omylem na umučenie Spasitele nadepsáním koncových e M — 26 umučenie ] opraveno z umu- čene M — 27 protivenstvie ] -stvie nad řádkem M — 28 bitie ] opraveno z biti M — 30 Viete] opraveno z wietie M; najmilejší] opraveno z najmilej- šie M — 31 mně ] mne M — 37 miestech ] chybí v M; doplněno podle K — 38 české ] omylem opraveno na čěské M — 41 Spasiteli ] za tím v M vyškrabáno wsiem swatim — 43 nikdiež ] opraveno z nikdiž M — 47 našeho ] nasieho M — 49 Otmara I Othmara M; nad tím jinou rukou: ſeria sexta post Martini M. List 3: 2 stojiece ] opraveno z stojice M — 3 najmilejší ] opraveno z najmi- leši M — 7 jimž ] na rasuře M — 14 vaše ] wassie M; lepšie] opraveno z lepši M; abychom ] za tím v M škrtnuto súce; jsúce ] gsuczie M — 15 velikú ] wieliku M — 16 po sobě ] po ssobie M — 21 nebudú opraveno z nebude M — 24 vašeho ] wasieho M — 26 Fabiánem ffabieanem M. List 4: Přejat text vydání B. Ryby, Sto listů M. Jana Husi (č. 66). Kritický aparát k tomuto listu je v edici V. Novotného (č. 122). List 5: 4 Jindřiše] Gindrzissie M — 6 přišel ] przisiel M — 8 pokušenie] pokussienie M. List 6: 2 Čechóm ] Čechuom J — 3 přěbývati ] přebývati J — 5 páni, panie ] pani. panij J — 8 sem ] jsem J; řěčí ] řečí J — 10 ote ] ode J; slyšal] slyšel J — 11 ač ] chybí v J — 12 lechké ] lehké J — 13 v mlu- vení] v mluvenie M; aneb ] neb J; v skutcích] v skutciech J; nedržel] 235

Strana 236
nedržal J — 14 Boha ] pána Boha J — 15 obyčějóv ] obyčejuov J — 16 v slově ] v slovu J; Božím ] Božiem J — 18 v rúšě] v rúše J; ovčím ] ovčiem J; vnitř] za tím v J: jsú; vlci ] vlcie J — 19 pánóv ] pánuov J — 20 jie ] ji J; měštanóv ] měšťanuov J — 21 řemeslní- kóv ] řemeslníkuov J — 22 pánóm a paniem ] panam a paniem M; panuom a paniem J — 23 mistróv ] mistruov J; věrně ] dobře a věrně J — 24 najprvé ] najprv J; Boha ] Pána Boha J — 25 obcě obce J; pro lakomství ] pro lakomstvie J — 26 světcké ] světské J studentóv ] studentuov J; žákóv ] žákuov J — 27 mistróv ] mistruov) — 29 všěch ] všech J; pánóm ] pánuom J — 30 z Leštny ] zlestny M; z Lesstny J — 31 Zajícovi ] Zajiecovi J — 32 Myškovi ] Miskowi M; Mikšovi J; Čech ] Cziech M — 33 pilnosti ] vděčnosti M, nahrazeno podle J — 35 právdy ] pravdy Božie J; sboru ] zboru J; dovodiece ] dovodiec J — 36 odpovídajíce ] odpoviedajíc J; k vysvobození ] k vysvo- bozenie M — 37 což ] co J — 38 nebť ] neb J; sú ] jsú J; v sboru] v zboru J; sem ] jsem J; odpovídal] odpoviedal J — 39 dní ] dnie M; Čechové ] Cziechowe M; mnohé ] mnoho M, opraveno podle J — 40 sú] jsú J; vešken ] chybí vJ; sbor] zbor J — 41 sem ] jsem J — 42 čes- kého ] Czieskeho M — 44 milý ] milostivý J; Bóh ] Buoh J; přebýval přebýval J; milostí ] chybí v J; nyní ] nynie J — 46 sem ] jsem J; čakaje ] čekaje J — 48 Boží ] Božie J; bludóv ] bluduov J; kteréž kterzez M, první z škrtnuto; sú ] jsú J; za tím v M škrtnuto mu — 50 Bóh Buoh J — 51 pokušeniech ] pokusieniech M; pokušeních J — 54 ča- kaje] čekaje J — 55 víru] vieru J; Čechóm ] Čechuom J; Čechové) Cziechowe M; najukrutnější ] najukrutnějšie M, opraveno podle J — 56 nepřítelé ] nepřátelé J; sú ] jsú J; nepřátelóm ] nepřáteluom J — 58 na Betlém ] Biethleem M — 59 dokud ] dokudž J; Bóh ] Buoh J; popřěje ] popřeje J — 60 farářóv ] farářuov J — 61 kanovníkóv ] kanovníkuov J; králevstvie ] královstvie J — 62 Úfámť ] úfám J — 63 vóle ] vuole J; větčí] věčí J — 67 před] před J — 68 Němci ] An- gelu Amen J. List 7: 1 Milému... Škopkovi] v M až na konci listu — 2 v M červeně na okraji: Skopkoui — 4 jejž ] giez M — 12 živ byl ] zywl bil M — 15 čeledi] czieledi M — 16 neuzříš ] neurziss M — 17 odsúzenie ] od- suszenie M — 19 Čechové ] Cziechowe M. 236

Strana 237
List 8: 2 svú ] za tím v J: vzkazuje — 3 prospievali ] před tím v M škrtnuto przie-; přebývali J — 6 aby ] abyšte J — 8 proroctvie ] opraveno z proroctví M; jež ] jenž J; Bóh ] Buoh J — 9 sú toho] tu toho J — 10 řěč ] řeč J — 11 sedě ] siedie M; Baruch ] Baruth M, opraveno podle J — 12 36] v třidcaté a v páté aneb ve čtyřidcáté a v páté kapi- tole J — 13 spálili ] pálili J — 14 mučili ] mučili sú J — 15 pálili sú ] pálili J — 16 Řěhoře ] Rehoře J — 17 všěcky ] všechny J; Bóh] Buoh J; jednoho ] chybí v J — 18 sbor ] zbor J — 19 kněžský ] na ra- suře M; dvój ] dvuoj J; za kacieřě ] za kacieře J — 22 co ] což J — 23 milosrdný ] milostivý J; pověděl ] opraveno z poviděl M — 24 (Mat. 24) ] svatého Matúše v čtyřmecietmé kapitole J — 28 to ] před tím škrtnuto ale M; stójte ] stuojte J; nebť ] neb J — 29 škola... vás] chybí v M; doplněno z J — 30 sbor] zbor J; do Čech ] do Cziech M; nepříde ] nepřijde J; nebť ] neb J — 31 z toho ] z tohoto J; kněh knih J — 32 sboru ] zboru J; rozletíť ] rozletie J — 33 příde] přijde J; létě ] v létě J; učinili ] opraveno z učnili M — 34 za kacieřě] za ka- cieře J; Nu ] Nuž J — 36 nemóž ] nemuož J; jakož ] jako J — 37 pravie ] opraveno z pravi M; juristy 1 juristé J; vší ] všie J — 38 dobřě dobře J; již ] jimž J — 39 z niež ] opraveno z z niž M; teče] teczie M — 41 nedostatka ] nedostatku J; křěsťan ] křesťan J — 44 v hříšiech v hřieších J; přěschla ] přeschla J; slunce ] slunczie M; zatměno opraveno z zatmíno M — 45 a útočiště... uteklo ] chybí v J; z Konstan- cie] opraveno ze s konstãczi M; zavrženo] zawrzieno M — 47 otpustky] otpusky M, opraveno podle J — 48 ho ] jej J; z nichž ] z nich M — 51 ho ] jej J; přěkúpili ] překúpili J; — 53 dóstojenstvie] duostojenstvie J; ho ] jeho J — 54 zevně ] zjevně J — 56 Ducha svatého za penieze] doplněno z J; prodavače] prodavače J — 57 prodavači ] chybí v J; sú ] chybí v J — 59 svolenie ] swolanie M — 60 v Čechách ] v Cziechach M — 61 Pán Ježíš ] pan buoh J; v sboru] v zboru J; ktož z vás ] kto jest z vás J — 62 svatokupec- kého ] svatokupecského J; papežě ] papeže J — 63 přěd ] před J — 64 nazývali ] nazyewali J — 65 vědúce ] vidúc J; kacíř ] kacieř J; hříšník ] hřiešník J — 66 v papežstvie ] koncové e později nadepsáno M, papežství J — 67 vědúce ] vědúc J; najsvětějšího ] najsvětějšieho J — 68 přěpustili ] přepustili J — 70 sami ] za tím v J: s ním — 71 z Kon- stancie ] koncové e v M nadepsáno: Konstancí J; nižádný ] žádný J — 72 řéci ] rzieczi M; opraveno podle J — 73 světcká ] světská J; pře- puštěnie ] koncové e nadepsáno M, přepuštěnie J — 75 jižť ] již J — 76 i jiných ] i na jiných J; v sboru ] v zboru J; Božie ] koncové e nade- 237

Strana 238
psáno M — 77 z řěči] řeč J — 78 na miestě ] opraveno z na mestě M — 79 rozuměj ] rozuměti J — 80 lakomství ] lakomstvic J; svatokupec- tví ] svatokupectvie J — 81 v dóstojenství ] v duostojenství J; od pokory ] od dobroty od pokory J — 83 dóstojenství ] duostojenstvie J — 84 lzč ] lze J; Boží ] Božie J; sě jich ostřiehali ] se jich vystřie- hali J — 86 i že sú nynie ] i jsú nynie J — 87 životóv ] životuov J — 88 Ježíše Krista ] Jezu Krista J — 89 v uokovách ] v ókovách J — 90 Jan ] svatý Jan J. List 9: I všěm] všem J — 2 Čechóm ] Cziechom M — 3 vzkazuje ] vzka- zuji J; přebývali ] přebývali J — 4 v ní... přěbývali ] chybí v J — 6 sbor ] zbor J — 7 vší ] všie J — 8 české ] czieske M; slyšal ] slyšel J — 9 sboru ] zboru J — 10 Hispáni] Ispani J — 11 Litomyský ] Lito- myšlský J — 12 Čechové ] Cziechowe M; vyšehradckú ] vyšehradskú J — 13 od nich ] od nichž J; Boží ] Božie J; naší ] našie J — 14 České Czieske M; víry ] viery J — 16 viděli ] věděli J; sbor] zbor J — 17 pře- velikú ] převelíkú J — 18 ot Švábóv ] od Švábuov J; Konstancie Constaczie M — 19 třidceti] třiceti J — 20 sbor] zbor J — 21 všichni všickni J; sborem ] zborem J — 23 pravi ] pravím J; tím ] tiem J prvý ] první J — 24 řěkl sem ] zrekl J — 25 mlčěli ] křičeli J; větčí větší J — 26 sboru ] zboru J — 27 najvyšší] naiwsi M — 29 nižádný] žádný J; nekřičěl ] nekřičal J; všichni ] všickni J — 30 křičie ] křičíte J — 31 sbor ] zbor J — 32 křěsťané ] křesťané J — 33 Bohu ] chybí v J — 34 rozletí ] rozletie J — 35 pavučina] paučina J — 36 Boží Božie J; přěmoci] přemoci J — 37 slyšěli] slyšeli J — 38 vší ] všie J Čechové ] Cziechowe M; Moravěné ] Moravané J — 40 Sigmund Zygmund J — 41 sbor] zbor J; slyšěli ] slyšeli J — 42 tehdy ] thehdy M; návyšší ] najvyšší J — 43 toť ] to J — 44 paddesát ] padesát J; mistróv ] mistruov Písma svatého J — 47 Jezu Krista ] Jezukrista J — 48 paddesát ] padesát J; mistróv ] mistruov J; ní ] nie J — 50 hříšný ] hřiešný J — 51 aby ] abyste J — 52 dóvody ] duovody J; nepřěmohli ] nepřemohli J; mne ] mie J — 53 hrózami ] hruozami J; k odvolání ] k odvolánie M, opraveno podle J; k odpřisahání ] od- przsahani M, opraveno podle J — 54 Bóh ] Buoh J — 55 bude ] bude až J — 57 v střědu] v středu J — 58 v čekání] v čekánie M, v čakání J; tajemství ] tajemstvie J; Boží ] Božie J — 59 toto ] to J; mój] muoj J; Bóh ] Buoh J — 60 móž ] muož J. 238

Strana 239
List 10: 2 sem ] jsem J — 3 zajtra] v zítra J — 4 vám ] chybí v J; přietelé] přátelé J — 6 po lístku ] po listu J — 9 statečnějí ] statečnějie J — 10 Bóh ] Buoh J — I1 své ] chybí v J; hříchy ] hřiechy J — 14 milejie opraveno z mileji M — 15 hodóv ] hoduov J — 16 utrpěnie ] utrpe- penie J; sú ] jsú J — 17 královstvie ] opraveno z královstvi M; řězá- ni ] řezáni J — 18 dřěni] opraveno z dříni M; dřeni J — 19 pohrabáni] pohrabováni J; mezi ] miezi M — 21 pohaněni ] opraveno z pohaníni M; biti] chybí v J; okováni ] kováni J; kto] ktož J; všěcky] všecky J — 22 sú ] jsú J; Zákoně ] -nie nadepsáno v M — 23 sú ] jsú J — 24 trestali] tresktali J; ní ] nie J — 25 nynie ] opraveno z nyní M — 26 proti kněžské ] chybí v J — 27 tomu ] chybí v J; knížky ] knihy J; v nich] v nichž J — 28 otevřěna ] opraveno z otevřína M; viem ] viec J; sú ] jsú J; pilnějie ] opraveno z pilnějí M; přěčtli ] přečtli J — 29 chtiece] chtiec J — 30 před ] před J; na večer ] na wieczer M; chybí v J. List 1I: 6 hříchóv ] chrzichow M — 7 těžce ] tizce M — 9 v rucě ] opra- veno z v ruce nadepsáním i M — 10 dobrodějci] dobrodieczi M — 12 ještě ] opraveno z gistie nadepsáním e M. List 12: 6 Petře ] petrzie M; minemejstře] minczmeistrzie M — 8 Krá- lové ] na okraji červeně: Regina M — 13 shledáme sě ] opraveno z: sě shledáme M — 19 Pane ] černě na okraji: leffl M; buď] opraveno z: bude M; manželkú ] manselkú M — 22 Škopkem ] opraveno z Skoczkem M; daj ] dam M — 25, 26, 27, Mistře ] mistrzie M. POZNÁMKY VĚCNÉ: List I: 20 bez klejtu — průvodní list císaře Zikmunda dodal Husovi pan Václav z Dubé až v Kostnici 5. listopadu 1414; 34 On... netrpěli 239

Strana 240
srov. 1. Petr 2, 21; 59 Dáno... do Kostnice — Datum anno Domini 1414 post festum sancti Wenceslai in recessu ad Constanciam. List 2: 12 Vstanú... mnohé — Mat. 24, 24 a 24, 5; 13 Varujte se... poznáte je — Mat. 7, 15— 16; 17 vyvoleni... býti — Mat. 24, 24; 44 papež za mne slúžil — při zahájení koncilu 5. listopadu; 49 svatého Otmara — v pátek 16. listopadu. List 3: 16 list — míněn list č. 1; 17 artikulóv... vydávají — narážka na to, že Michal de Causis zachycoval korespondenci a zneužíval jí proti Husovi; 20 Dám... vaši — Luk. 21, 15; 26 den přěd svatým Fabiánem — 19. ledna 1415. List 4: 1 Jindřichovi z Dubé — pan Jindřich Škopek z Dubé, věrný stou- penec Husův; 3 Pokoj... Kristus — Pacem suam Ihesus Christus det vobis; 13 Kdež... mój — Jan 12, 26; 32 jako... nechce — B. Ryba upo- zorňuje na středolatinské přísloví: Cattus amat piscem, sed non vult tangere flumen, t. j. Kočka ráda má rybu, leč nechce se dotknouti řeky (Sto listů, str. 277). List 5: Tento lístek asi odesílal Hus současně s předchozím dopisem pro- střednictvím svých kostnických přátel. 1 Panu... pokdy — Domino Henrico Skopek (opraveno v M ze Skopecz) literam pergameni dirigatis, quia in sui memoriam semper eam in carcere servavi, et composui illum cantum quando fui ociosus; 2 onu píseň — míněna pravděpodobně veršovaná skladba připojená k předchozímu listu; 9 v neděli přěd svatým Vítem — 9. června; sv. Víta je 15. června. 240

Strana 241
List 6: 18 že sú... hltaví — srov. Mat. 7, 15; 29 panu Václavovi z Dubé, odjinud z Leštny — pan Václav z Dubé a z Leštna, průvodce Husův do Kost- nice přidělený králem Zikmundem; 30 panu Janovi z Chlumu — pan Jan z Chlumu, český rytíř, nejvěrnější Husův ochránce v Kostnici, kam ho provázel jako zástupce university; panu Jindřichovi z Plum- lova — pan Jindřich z Plumlova, moravský šlechtic z rodu pánů z Kravař, stoupenec Husův, v Kostnici přítomen jako člen družiny Zikmundovy; 31 panu Vilémovi Zajícovi — pan Vilém Zajíc z Hasenburka na Libochovicích, příznivec Husův, člen družiny Zikmundovy; panu Myškovi — pan Václav Myška z Hrádku, přívrženec Husův, člen dru- žiny Zikmundovy; 33 pánóm Polského královstvie — míněni především vyslanci polského krále: Záviše Černý z Gabrova a Jánuš z Tuliskova, kteří se připojili k protestům české šlechty v Kostnici v květnu 1415; 35 postavili sú se — 13., 18. a 31. května podali čeští a polští páni koncilu i Zikmundovi ostré protesty proti protiprávnímu zacházení s M. Husem; 42 římského a českého krále — Václav IV.; 43 královú — královnu Žofii, manželku Václava IV.; 53 Jeronymovi — M. Jeronym Pražský přišel do Kostnice 4. dubna 1415, zatčen byl 22. dubna na útěku z Kostnice; 56 naši nepřítelé — míněni hlavně Štěpán Páleč a Michal z Německého Brodu (Michal de Causis); 58 Betlém — kaple Betlemská, působiště Husa kazatele; 67 po dobrém Němci — někdo z Husových strážců, kdo doručoval jeho listy přátelům v Kostnici. List 7: 3 v střědu před hodem svatého Víta — 12. června 1415; 13 Vždycky... kterak — Quid sis, quid fueris, quid eris, semper mediteris; quid loqueris, et ubi, de quo, cur, quomodo, quando; 15 panie své — Eliška z Klinštejna; 18 ve čtvrtek... Vítem — feria quinta ante diem sancti Viti. List 8: 12 Jeremie 36 — Jeremiáš 36, 4—8; Hus cituje patrně jen přibližně zpaměti; 13 v knihách Machabeorum — I. Makab. 1, 59; 16 svatého Řéhoře — papež Rehoř I. Veliký (540—604), církevní otec; 18 svatého Jana Zlatoustého — svatý Jan Zlatoústý, patriarcha a arcibiskup caři- hradský († 407), učitel církve, kazatel; sesazen synodami v letech 16 - Hus 241

Strana 242
403 a 404; 24 (Mat. 24) — Mat. 24, 21—24; 34 hlavu — papeže Jana XXIII.; 49 Jan biskup litomyšlský — zapřisáhlý odpůrce Husův; ucházel se o arcibiskupství r. 1402 po smrti Mikuláše Puchníka z Černic a 1411 po smrti Zbyňka Zajíce z Hazmburka; 51 břěvna... nevyvrhli — srov. Mat. 7, 5; 52 právo die — citován svod kanonického práva pořízený ve 12. stol. italským mnichem Gratianem (Gratianus, Decretum II, 1, 3, 15); 55 Sv. Petr — srov. Skut. 8, 18—20; 67 najsvě- tějšího otce — papeže Alexandra V.; 78 Když... rozuměj — Mat. 24, 15. List 9: 12 nabadači — míněni hlavně Štěpán Páleč a Michal de Causis; 27 najvyšší kardinál — kardinál Petr d'Ailly, soudce Husův na koncilu kostnickém; příhoda se stala až při třetím slyšení 8. června 1415; na hradě — míněna tvrz Gottlieben, druhé vězení Husovo, kde byl vyslýchán týmž soudcem v dubnu 1415. List 11: 1 Velmi... služebníky — Valde gaudeo, quod dominus Wenceslaus vult ducere uxorem et mundi vanitatem aufugere. Et revera tempus est, quia iam multum equitavit per regna, multum hastilusit, corpus fatigavit, pecunias exposuit et animam offendit. Ideo iam restat hec abicere et in quiete domicum coniuge servire deo et servos habere proprios; 12 hus — obecného jména českého nebo latinských názvů pro husu (anser, auca) používá Hus jako kryptogramu; 15 V den... při obědě — In die sanctorum apostolorum Petri et Pauli. Datum ad cenam. List 12: 3 panu Janovi — panu Janovi z Chlumu, v. list 6, 30; 6 Petře mine- mejstře — Petr Zmrzlík ze Svojšína, nejvyšší minemistr královský, přítel Husův; paní Anno — Anna Zmrzlíková z Frimburka; 18 Petře... památku — Petre, amice karissime, pellicium serva tibi in mei memo- riam. Míněn Petr z Mladoňovic; 19 Henrichu Lefl — Jindřich Lefl z Lažan, u něhož byl Hus v roce 1414 na Krakovci; 21 pane Lidhéři — podle Flajšhanse Lidhéř z Horky, blíže neznámý pán český, stoupenec 242

Strana 243
Husův; Hus se o něm zmiňuje jen v tomto listě; s panem Škopkem — Jindřich Škopek z Dubé, v. list 4, 1; 22 s Mikeskú — snad Mikuláš ze Stojčína, stoupenec Husův; 25 Mistře Křišťane — Mistr Křišťan z Pra- chatic; 26 Mistře Martínku — Mistr Martin z Volyně, žák Husův, kazatel v kapli Betlemské v letech 1411— 1413; Hus mu zanechal svou závěť při odchodu do Kostnice; 27 Mistře Mikuláši — Mistr Mikuláš z Miličína, žák Husův, kazatel v kapli Betlemské v letech 1418—1428; kněže Petře — kněz královny Žofie; 29 Knězi Havlíku — Havlík, kazatel v kapli Betlemské (1413—1415), později odpůrce kalicha. AKTA KONCILU KOSTNICKÉHO Důležitým přímým pramenem pro poznání událostí sněmu kostnic- kého jsou vedle listů Husových také obsáhlá latinská akta koncilu, zachycující podrobně celý jeho průběh, jak je máme sebrána a utříděna na př. v sedmisvazkovém vydání Hardtově (Magnum oecumenicum concilium Constantiense — 1700) nebo Mansiho (Sacrorum Concilio- rum nova et amplissima collectio, sv. 27 a 28 — 1759). Z druhé poloviny 15. stol. máme pak zachován jediný zápis staro- českého překladu části těchto akt, vztahující se k procesu Husovu a Je- ronymovu, v rukopise chovaném ve Freiberku (Sasko), který objevil r. 1877 Jaroslav Goll. Tento cenný, dnes v rukopise nesnadno přístupný materiál byl dosud otištěn jen jednou Václavem Novotným (Prameny dějin českých sv. 8, str. 247—318). Přeložená část akt, uspořádaná podle časového sledu dokumentova- ných událostí, rozpadá se na čtyři části. První z nich se vztahuje k shromážděním koncilu ze dne 17. dubna, jež obeslalo M. Jeronyma Pražského, a ze dne 2. května, kdy byla zástupci koncilu na Jeronyma za jeho nepřítomnosti podána žaloba a obnoven půhon. Vzdělaný mistr university pražské, pařížské, heidelberské a kolínské, obhájce učení Viklefova v učených přích universitních, výborný znatel jeho spisů, které ze svého pobytu v Oxfordu přivezl také do Prahy, přítel a spolubojovník Husův, objevil se v Kostnici zanedlouho po Husově převezení na Gottlieby (4. dubna), s úmyslem vymoci Husovi u krále Zikmunda vysvobození ze žaláře. Nedbal při tom půhonu, kterým ho stíhal koncil. Když se však po neúspěšném jednání, protože neměl glejt, raději vracel narychlo do Čech, byl na hranicích zadržen a uvězněn koncem května 1415. (Zmínku o Jeronymově vězení obsahuje již list č. 10.) 165 243

Strana 244
Další událostí, které věnoval pozornost překladatel akt, bylo shro- máždění koncilu ze dne 4. května, na němž prokurátoři žádali slav- nostní odsouzení Viklefa jako kacíře na základě jeho učení, z něhož je i v překladě připojeno 45 artikulů. Odsouzení také dosáhli. Mnohem obsažnější je materiál dvou následujících částí akt. První skupina dokumentů se vztahuje jednak k desátému shromáždění kon- cilu ze dne 14. května, kdy byla čtena žádost českých pánů o udělení veřejného slyšení M. Husovi, ale hlavně se tu překladatel soustřeďuje na program valného shromáždění ze dne 6. července, které se konalo v kostnické katedrále, prohlásilo Husa za kacíře a vyneslo nad ním rozsudek smrti upálením. Je zachycena zpráva o slavnostních boho- službách a podán podrobný výčet přítomných církevních i světských hodnostářů. Jednání začíná odsouzením 260 artikulů Viklefových, které bylo dříve do tohoto shromáždění odročeno. Také český překlad zachycuje jejich výběr. Velmi podrobně jsou uvedeny artikule, pro které byl souzen M. Jan Hus, i s typickým uváděním svědků jmenova- ných jen podle stavu a zaměstnání a nikoliv jménem. Četl je auditor papežské kurie Bertoldus z Wildungen. Cteme tam též odpověď Hu- sovu z 1. července, v níž odmítá odvolat vcelku články vybrané proti němu z jeho spisů, aby se nedopustil křivé přísahy. Po ní následuje záznam o jednání konaném 5. července v klášteře františkánů. A konečně opět pokračování zápisu o průběhu zasedání ze 6. července. Akta vztahující se k při Husově jsou uzavřena překladem rozsudku nad M. Janem Husem a nad jeho knihami, který přečetl předseda italské kurie Antonín biskup konkordský. V poslední části staročeského překladu akt nadepsané překladate- lem „O Mistru Jeronymovi pražského Města Nového“ vrací se pře- kladatel k závěrečné fázi pře tohoto Husova přívržence, která nastala koncem února 1416, kdy koncil jmenoval novými soudci Jeronymo- vými Jana patriarchu konstantinopolského a doktora Mikuláše z Dinkelsbühlu. Velká část překladu je věnována valnému shromáž- dění z 27. dubna, ve kterém byly čteny žalobní artikule proti Jerony- movi. Jejich znění je podáno současně s odpovědmi Jeronymovými (dávanými až 23. května). Na ně navazují ještě dvě skupiny dalších článků žaloby prokurátorovy; bylo jich celkem asi 100 a týkaly se dří- vějšího života a učených disputací Jeronymových. Dlouho žádané veřejné slyšení bylo Jeronymovi dáno 23. května. Když byla však i tady zklamána jeho naděje, že bude moci pronést svou obsáhlou obhajobu, odmítl přísahu, že bude v odpovědích k jed- notlivým artikulům mluvit pravdu. Zprávy o Jeronymově postoji k jednotlivým artikulům zahrnuje náš překladatel stejně jako obsah 244

Strana 245
slavné Jeronymovy obhajoby, ke které mu bylo 26. května uděleno slovo. Konečně se překladatel, podobně jako v procesu Husově, zase uchyluje k zápisům ze shromáždění 30. května 1416, v němž bylo vyhlášeno odsouzení Jeronymovo. Znění rozsudku je i zde přeloženo do češtiny. Do této edice je pojat podobně jako u Novotného, jehož vydání bylo vzato za základ, též statistický výpisek z kroniky Vavřince z Březové, připojený též v rukopise freiberském k překladu akt. Autor překladu akt není znám. Možno jen na základě četných písař- ských omylů i věcných chyb s Novotným (PDČ 8, Úvod LXXVII) předpokládat, že jím nebyl písař zmíněného rukopisu. Překlad vznikl již dříve, dochovaný zápis je podle všeho opisem, což je prvním svědec- tvím zájmu, který byl ještě dlouho, jak chce tato edice ukázat, velmi živě soustředěn na zprávy, týkající se smrti Husovy a Jeronymovy. Značnou cenu má staročeský překlad akt jako překlad úředního pramene, přiblíženého v současné době i prostému čtenáři, neznalému latiny. Lze pochopitelně těžko mluvit o jeho hodnotě literární v užším slova smyslu. Po stránce jazykové je to zajímavý dokument jednací češtiny 15. stol., v níž je zřejmý zápas o českou právnickou terminologii. Srovnáním s latinskou předlohou poznáváme, že překladatel nebyl zvlášť přesný. Neznal zcela bezpečně úřední latinu a mnohdy si svůj úkol po středověkém překladatelském způsobu usnadňoval vynecháv- kami. (Někdy však jde o úmyslné věcné zkrácení.) Podrobný výčet překladatelských nesrovnalostí podává edice Novotného (PDČ 8). Staročeský překlad akt je pojat do této knihy pro bohatost věcných údajů a hlavně jako protějšek k skladbám následujícím, které už spíše můžeme považovat za literární zpracování látky kostnické. Pro nedostupnost jediného rukopisu staročeského překladu akt kon- cilu kostnického bylo nutno, jak již bylo uvedeno, vyjít při přípravě této edice z vydání Václava Novotného v 8. svazku Pramenů dějin českých (Historické spisy Petra z Mladoňovic a jiné zprávy a paměti o M. Janovi Husovi a M. Jeronymovi z Prahy, Praha 1932). Byl však opuštěn způsob historických edic ponechávat vlastní jména jen trans- literovaná. Byla přepsána dnešním pravopisem. Kromě toho bylo nahrazeno písmeno c písmenem k na př. ve tvarech slov: koncilium (concilium), konstanský (Constanský), Konstancí (Constancí), kardi- nál (cardynál i kardynál), kolekta (collecta), kolej (collej), prokurátor (procurátor), dekret (decret), artikul (artycul), traktát, traktátec 245

Strana 246
(tractát, tractátec), doktor (doctor), Kliment (Climent), kanovník (canovník), sekta (secta), kapla (capla), rektor (rector), školní (šcolní), akta (acta), kancléř (cancléř), klášter (clášter), konkluzí (concluzí), Ludovikus (Ludovicus), Franciškus (Franciscus) atd.; písmeno w písmenem v: Gvilhelmus (Gwilhelmus), Vilhelmus (Wilhelmus), vivarienský (Wiuarienský), Vicessko (Wicessko), Valdov (Waldov), Vinšperg (Winšperg), Valencí (Walencí). Podle dnešního pravopisu provedena záměna y a i: kardinál (cardynál), patriarcha (patryarcha), archidiakon (archydyakon), laik (layk), Ursinuov (Vrsynuov), ragu- sinský (Ragusynský), placentinský (placentynský), londonienský (lon- donyenský), Kristus (Krystus), Fridrich (Frydrych), Mediolán (Medyolán) atd. Skupina th byla zjednodušena v t: léto (létho), tovařiš, tovaryš (thovařiš, thovaryš), set (seth), protonotář (protho- notář), rot (roth), z gruntu (z grunthu), Matúš (mathúš), Baltasar (Balthasar), Antonius (Anthonius), Bernart (Bernarth), telonenský (Thelonenský), z Teramu (z Theramu) atd. Skupina ph přepsána jako f: Stefanuov (Stephanuov), Stefanus (Stephanus), filozofa (philo- zofa). Skupiny -ll-, -ss-, -tt-, -ff-, -dd- byly zjednodušeny ve slovech: kolekta (collecta), koleje (colleje), Alexander (Allexander); procesí (processí); zlatem (zlattem), v zlatě (v zlattě); oficiál (officiál); rady (raddy). Tyto změny nejsou jednotlivě zachyceny v poznámkách k textu. Ve shodě s pojetím Gebauerovým (Hist. mluvn. I, 219—225) byly opravovány tvary, v nichž edice Novotného podle rukopisu ponechává -ie vzniklé z -í zpětnou analogií v době úžení -ie v -í, protože tu jde vlastně o písařské chyby. Úplný výčet těchto tvarů je uveden v po- známkách, podobně jako některé jiné opravy. Podoba slov, jak ji uvádí vydání Novotného (PDČ 8), je označována N, podoba slov, jak ji uvádí Novotný z rukopisu freiberského, FrN. Kde bylo nutno uvést znění latinské předlohy, je označena Hardt. Text obsažený na chybějícím listu (vytrženém mezi f. 74 a 75) ruko- pisu freiberského je v našem vydání nahrazen novočeským překladem tohoto místa latinské předlohy (Hardt IV, str. 671—672). POZNÁMKY K TEXTU: I v indicí ] v indicií N — 15 v psaní ] v psanie N — 19 vo učení] -ie N; Viglefa ] Wygleffa FrN (vždy tak) — 20 k přijití ] -ie N — 23 v učení ] -ie N; v... vyhlašování ] -ie N — 28 v sebrání] -ie N — 35 k stání ] -ie N; zachovajíc ] opraveno ze zachovávajíc FrN — 36 viera pravá žádá ] miera pravá pravá FrN; opraveno podle lat. textu — 246

Strana 247
40 po vyjití] za tím škrtnuto jeho Fr N — 43 v sebrání ] -ie N — 48 v ve Fr dvakrát N — 50 Zigmund ] Zygmund FrN (vždy tak) — 51 sau sa FrN, sou N — 52 kterémž ] kte FrN; kardináluov ] cardynál FrN, cardynáluov N — 53 najpoctivější ] -ie N — 59 letaní ] letanií N — 62 přítomní ] -ie N — 65 Flišku ] Flissku N ; Franciškus ] Francisskus N — 69 Pilleris ] Pileus Hardt — 75 elioracenskými ] Eboraci Hardt — 82 Hainrikus] Haynricus N (vždy tak) — 83 z Tribanis ] de Scribanis Hardt — 93 kterúž ] kteráž FrN — 94 přední ] před ni FrN — 105 k sebrání] -ie N — 107 zní ] znie N — 113 mne ] ne FrN — 139 k slyšení]-ie N — 151 posla] posly FrN; opraveno podle lat. — 154 dveří] dveřích N — 155 póhony ] póhonny N — 161 arcibiskupstvie ] biskup- stvie arcibiskupstvie FrN — 163 Solichin ] Selichin Hardt — 165 při- bíjení ] přibiejení N — 177 ku potupení ] -ie N ; ku odsúzení ] -ie N — 187 Jakub z Komple ] Jacub z Comple N, de Camplo Hardt — 199 Ebrhardova ] de Gebhardi Hardt ; z Werndu ] de Wenrade Hardt — 200 Witage ] Withoge Hardt ; termacenského ] Tornacensis Hardt — 213 Kmiesto» ] chybí ve FrN, doplněno podle lat. — 219 najduostojnější ie N — 220 z Talantu] de Chalanco Hardt ; saluciarinský ] Salucia- rum Hardt — 223 telonenský ] Tholonensis Hardt ; gallikánského Gallacánského N — 226 «povstali ] ve FrN chybí — 227 Tribanu ] Scribaniis Hardt — 244 to ] ti FrN — 245 příležité ] přiležitie N — 246 Pillera ] Pileo Hardt — 247 k čtení ] -ie N — 249 lontonienský] Luthomisl. Hardt — 253 miesto ] chybí ve FrN — 254 Pilleris ] Pileus Hardt — 261 pamět ] pamět jest FrN; náshledovníkuov ] ná- shledovniekuov N — 267 k sebrání ] -ie N — 271 lotonienského ] Luthomisl. Hardt ; telonenského ] Tholonensi Hardt — 273 líbí libie N ; jmenovaní ] -ie N — 274 najvyšší ] -ie N ; jmenovaní ] -ie N — 281 z Frymberku ] de Friburg Hardt — 282 Hory Železné ] Montis ferrati Hardt — 284 švéčtí ] Swectí N ; dáčtí ] Dactí N — 288 s vypsáním ]-iem N, s wypsanie FrN — 297 «Viglefa] doplněno podle N — 314 v sebrání ] -ie N — 316 k vidění ] -ie N ; k slyšení ] -ie N — 322 ku povědění ] -ie N ; ku předložení ] -ie N — 323 k dovedení ] -ie N — 324 pravené ] praweny FrN, opakováno na začátku příští stránky — 326 ku dokonání ] -ie N — 329 léta Páně ] Hardt : anno quinto (léta pátého) — 340 k vykořenění ] -ie N — 342 k zahnání ] -ie N ; k na- pravení ] -ie N — 345 viery ] miery FrN — 352 v duchovních ] -iech N — 360 proti náboženství ] -ie N — 372 nesvětí ] nesvětie N (3. sg.) — 374 v Čtení ] -ie N — 378 k zatracení ] -ie N — 379 úd ] od FrN, opraveno podle lat. — 401 příhody I přiehody N — 412 k plnění ] -ie N — 421 mluví] mluvie N (3. sg.) — 423 za] že FrN— 425 k zatracení] ie N — 428 dětí ] dětie N — 444 ku plnění ] -ie N ; přikázaní ] -ie 247

Strana 248
N — 445 ku přijití ] -ie N — 447 kteříž ] kteřiež N — 455 svedeni ie N — 460« Blud jest ] chybí ve FrN, doplněno z lat. — 465 přísahy přiesahy N ; k] za tím škrtnuto k wěřenie FrN; k utvrzení ] -ie N — 476 k vynesení ] -ie N ; k čtení ] -ie N — 482 najduostojnější ] -ie N 485 v království ] -ie N — 495 užívati ] užievati N — 496 jimi ] jim FrN — 505 najduostojnějším] -iem N — 517 Ježíše ] Ježieše N — 523 věčným ] věrným FrN, opraveno podle lat. — 527 pod upadením ] -iem N — 532 k dokonání ] -ie N ; k zachování ] -ie N — 539ne» ] ve FrN chybí — 542 ku pohoršení ] -ie N — 544 školním ] -iem N — 546 jme- nované ] ve FrN před tím škrtnuto tyto — 555 cierkve ] cierkev FrN — 556 kráčieno ] kráčiena FrN ; ku potupení] -ieN — 558 ku povolání ie N — 564 řád ] čas FrN, opraveno podle lat. — 567 k napomínaní] -ie N ; prokurátorovu ] procuratorova FrN — 568 k slyšení ] -ie N — 570 v kacířství ] -ie N — 580 u vězení ] -ie N — 585 k dávaní ] -ie N — 593 osvědčuje ] osvidčuje Fr N — 597 biskupa ] biskupa FrN, arcibiskupa N ; gnězněnského ] gniezněnského FrN — 598 mersebin- genského] Merseburgensi Hardt — 607 národuov ] národuom FrN — 610 v království ] -ie N ; čest ] jest FrN — 614 po očištění ] -ie N - 623 okovami ] okování FrN — 637 v uokovách ] vuokovách N — 646 k lehčení ] -ie N — 653 psáním ] -iem N — 655 spěšnější ] -ie N — 656 v prodlévaní ] -ie N — 660 najduostojnější ] -ie N — 673 v sebrání ] ie N — 677 berlu ] korunu berlu FrN — 678 z Resebon ] de Resen- bom Hardt — 679 najduostojnější ] -ie N — 680 Jan ] Jordano Hardt — 684 Kolanchu ] Colanchu N, Chalanco Hardt — 685 saluciarinský Saluciarum Hardt ; z Flišku] z Flišcu N — 686 Reinaldus ] Reywad- dus FrN, Raynaldo Hardt — 690 o Panie ] o pannie N — 702 posadili ] posúdili N, neporozuměním lat. : Iohanne Hus heretico et heresiarcha ibidem constituto Hardt — 703 duostojný ] za tím ve FrN rasura — 71 karthagenský ] Carthagenský N, Cortagensis Hardt — 713 pře chybí ve FrN, doplněno z lat. — 716 uloženého ] uložené FrN — 723 přestupník ] ve FrN dvakrát — 725 kacieřství ] -ie N — 728 v sebrání] -ie N — 732 k rozvážení ] -ie N — 737 k tomu ] komu FrN — 743 telonský ] Dolensis Hardt — 744 karthaginenský ] Corthagensis Hardt — 753 Jana ] opakováno a za prvním škrtnuto Wygleffa Husa FrN — 771 při najmenším] -iem N ; v přirození ] -ie N — 780 náshledovníkuom -iekuom N — 808 užívají ] užievají N — 827 nutí ] nutie N (3. sg.) — 835 v manželství ] -ie N — 840 ve Čtení ] -ie N — 853 kteříž] že kteříž FrN — 856 k vzdělání ] -ie N — 860 úředníkuov ] -iekuov N — 863 utvrděnie ] utvrdenie N — 864 vyhledavači ] wyhledawati FrN — 866 v milování] -ie N — 867 «církve týče, milovnější, jest v ] což se s FrN; další chybí, text porušen, opraveno podle lat. — 884 ne ] jinou rukou na 248

Strana 249
okraji FrN — 887 užívanie ]užie-N — 891 ku panství] -ie N — 892 takže] také FrN — 895 k tomu ] ktož FrN — 897 rozdielně ] na rasuře FrN — 899 obláštní ] -ie N — 901 k slúžení ] -ie N — 904 obrany náboženstvie svého ] obrany nebo náboženstvie své FrN — 906 ve Čtení ]-ie N — 907 líbezná ] líbezné FrN — 929 k svedení ] -ie N — 933 dochází ] dochá- zejie FrN — 937 učedlníkuov ] učedlniekuov N — 941 obecní ] -ie N — 950 hřešící ] hřešících FrN — 954 protivným ] protivný FrN obohacení ] -ie N — 961 zjevné ] zjevně FrN — 964 Helía ] Heliia N — 972 obrátiti ] obráti FrN — 977 se líbí ] se líbie N — 988 kteříž] kterýchž FrN — 994 učení ] -ie N — 999 jméno 1 jmene FrN — 1011 položeni budú ] opraveno z: budú položeni FrN — 1019 Před- vědění ] -ie N ; k zatracení ] -ie N — 1021 kteráž] kterúž FrN — 1024 k zatracení ] -ie N — 1026 k spasení ] -ie N — 1031 článek ] člověk FrN — 1033 jsúce ] jsú FrN — 1042 římský ] Rímské FrN — 1045 kterékoli ] kterýkoli FrN; «cierkve) ] chybí ve FrN — 1049 přijímá] při jiné FrN; úřadné ] w zadně FrN — 1057 rady ] raddy N — 1058 Ježíše ] Ježieše N — 1065 větší] -ie N — 1074 k vzdělání ] -ie N — 1082 povýšení ]-ie N — 1086 kterýmiž ] kterýmž FrN — 1089k zatracení ] -ie N — 1092k předeslání ] -ie N ; k spasení ] -ie N — 1096 najsvětější ] -ie N — 1099 Boží ] -ie N — 1101 skrze ] chybí ve FrN — 1105 Ježíše ] Ježieše N ; k biskupství ] -ie N — 1106 Božího ] ovčího FrN — 1111 «kato- lický ] chybí ve FrN — 1120 Boha ] za tím škrtnuto : moc FrN — 1128 k spasení ] -ie N — 1136 víry] ve FrN opakováno — 1160 v uobecném ] vuobecném N — 1164 Betlém ] Bethleem N — 1168 měsíci ] městě měsíci FrN — 1173 po posvěcení ] -ie N — 1200 32 ] mělo by být 29 N — 1209 učenie ] chybí ve FrN — 1225 z Teranu ] de Theramo Hardt 1226 míně ] miniie FrN — 1234 jeho ] jemu FrN — 1238 v naučení ] ie N — 1243 První ] -ie N — 1255 na nichž ] na niechž N — 1263 provodí ] -ie N — 1265 počíná ] počiená N — 1305 k spálení ] -ie N ; Alexandrovy ] Allexandrowu FrN—1308 k spálení ] -ie N — 1309 o vy- dání ] -ie N — 1313 po vyhlášení ] -ie N — 1329 po posvěcení ] -ie N — 1334 po posvěcení ] -ie N — 1336 v hádaní ]-ie N — 1338 v bozství] -ie N — 1350 po posvěcení ] -ie N — 1358 po posvěcení ] -ie N — 1367 zpovědlníkem ] zapovědlníkem FrN — 1373 po posvěcení ] -ie N — 1375 zpovědníkem ] zapovědníkem FrN — 1376 na kázaní ] -ie N — 1392 náshledovníkuov ] náshledovniekuov N — 1396 nečiní ] neči- nie N — 1401 Devatenáctý ] Dvanáctý FrN — 1419 Jedenmez- cítmý ] Sedmmezcítmý FrN — 1459 artikul ] artycul N, artycl FrN — 1465 jeho ] není ve FrN — 1470 na kázaní ] -ie N — 1471 kterýž ] když FrN — 1475 první ] -ie N — 1476 Provodí ] provodie N — 1489 na kázaní ] -ie N — 1492 se ] chybi ve FrN ; Písma ] Piesma N 249

Strana 250
— 1495 několiko ] netoliko FrN — 1503 náshledovníkuov ] náshledov- niekuov N ; farářem] chybí ve FrN — 1525 za ]že FrN — 1546 na kázaní] -ie N — 1555 na kázaní ] -ie N — 1556 knichy naše ] opraveno z naše knichy FrN — 1564 o vyhnání ] -ie N — 1570 jichž ] jich FrN, opraveno podle lat. — 1614 z nich vybraným] z nichž vybraných FrN — 1617 pauštím ] pauštěni FrN — 1621 držáno ] držána FrN — 1639 gotlie- benském ] gotliobenském FrN — 1653 k svědectví ] -ie N — 1673 Holburg ] Helburg Hardt ; z Merakoru ] de Mera chorepis- copus Hardt — 1674 biskup ] ve FrN opakováno — 1677 Tomus] Thonius N, Thoma Hardt — 1680 sariburgenský ] Syriburegnský N, Sarisburiensis Hardt — 1681 felirenský ] Feltrensis Hardt — 1714 k odpřisežení ] -ie N — 1725 bragonský ] Bangorensis Hardt — 1741 jednu ] jemu jednu FrN, za tím škrtnuto ceduli — 1749 neapolitánského] Neopolitánského N — 1761 spasitedlné] spasitedné FrN — 1767 k za- hynutí] -ie N — 1779 proti odsúzení ] -ie N ; proti uložení ] -ie N — 1785 v učení ] -ie N — 1794najduostojnějších ] za tím škrtnuto ot FrN — 1818 že všecko ] za všecka FrN — 1825 kacieřství ] -ie N — 1826 ru- šitel ] ve FrN opakováno — 1828 v kacířství ] -ie N — 1840 vzývavše vzievavše N, vziewawše FrN — 1848 k pohoršení ] -ie N — 1849 a za tím škrtnuto že FrN — 1853 v odvolání ] -ie N — 1861 v království -ie N — 1867 nenapravitedlný ] nepravitedlný FrN — 1873 zbaven zzbawene FrN — 1875 feltrenskému] Seltrenskému N, ff čteno II — 1878 řád ] úřad FrN — 1884 k vykořenění ] -ie N — 1888 mnoho- krátně ] mnohotracznie FrN — 1900 k zklamání ] -ie N — 1910 k jed- nání ] -ie N — 1916 kněžie ] kniieže FrN — 1919 k sedění ] -ie N - 1920 v sebrání ] -ie N — 1923 v království ] -ie N ; v markrabství ] -ic N — 1929 sú ] na okraji FrN — 1934 puohon ] za tím škrtnuto osobé FrN — 1945 v království ] -ie N ; v markrabství ] -ie N — 1948 jinú ] jenu FrN — 1952 k vyptávaní ] -ie N ; k přijímaní ] -ie N — 1954 k súzení ] -ie N — 1956 «dubna bylo sebrání ] chybí ve FrN, doplněno podle lat. — 1963 kněžé ] knieže FrN — 1968 Dáčtí ] Dactí N ; Svéčtí] Sevectí N — 1970 v sebrání ]-ie N — 1973 v sebrání ] -ie N — 1975 mistru ] mistra FrN — 1982 se dějí ] se dějie N — 1987 tu ] ta FrN — 1997 o kacieřství ] -ie N — 1998 v kacieřství ] -ie N — 2000 předkládá] překládá N — 2003 k slyšení ] -ie N — 2004 praví, jistí ] opraveno z jistí, prawí FrN; v království ] -ie N — 2032 nynějšiech časuov ] v ny- nějšiech časuov N — 2034 jmenovaných ] jmenovaný FrN — 2036 po království ] -ie N — 2039 Za se ] zase FrN — 2041 k učení] -ie N — 2047 Cossy] Czassy N — 2054 v umění ] -ie N — 2055 k spálení ] -ie N — 2062 kacieřství ] -ie N — 2071 popsaná ] popsáno FrN — 2089 při hádaní ] -ie N — 2099 k bránění ] -ie N — 2105 zval] znal N — 2111 250

Strana 251
svého krále] opraveno z krále svého FrN — 2120 úředníka ] -ieka N — 2124 na Čtení ] -ie N — 2125 vyrčenú ] vyrčenému FrN — 2136 k stání ] -ie N — 2149 v kacieřství ] -ie N — 2150 v sepsání ] -ie N — 2156 krakovských ] kralowských FrN — 1261 čili ] číli FrN — 2170 k stvrzení ] -ie N — 2177 zatvrzený ] zawržený FrN — 2189 ku pohoršení ] -ie N — 2206 rakúskému ] Rabuskému FrN — 2220 k sta- vení ] -ie N — 2230 v vězení ] -ie N — 2262 o nesložení ] -ie N — 2270 v království ] -ie N — 2275 věrní ] -ie N — 2277 v Rusiech ] Prusiech FrN, opraveno podle lat. — 2286 odsúzení ] -ie N — 2287 ga zvláště» ] chybí ve FrN — 2288 po posvěcení ] -ie N — 2303 v učení ie N; v kacieřství ] -ie N — 2306 k náshledování ] -ie N — 231 v zatvrzení ] -ie N — 2336 náshledovníkuov ] náshledovniekuov N přitáhl] přitrhl N — 2340 ku potvrzení ] -ie N — 2369 božském opraveno z božstvie FrN — 2370 věcí ] wiery FrN — 2392 k odvolání ie N — 2400 ku prvním ] ku prvniem N — 2404 k dokonání ] -ie N — 2410 k súzení ] -ie N — 2412 v kacieřství ] -ie N — 2416 proti učení ie N — 2420 náboženství ] -ie N — 2436 vo panství ] -ie N — 2453 proti učení ] -ie N — 2463 (ó běda) ] první závorka chybí FrN — 2467 k nebezpečenství ] -ie N — 2474 vyhánějí ] wyhnějí FrN — 2478 mordují] -jie N — 2482 v umění ] -ie N — 2483 stranním ] -iem N — 2488 oblíbením ]-iem N — 2489 zvláštním ] -iem N — 2497 měly ] mělo FrN — 2500 od učení ] -ie N (2. pl.) — 2501 po křesťanství ] -ie N — 2503 byly ] chybí ve Fr — 2504 učení ] -ie N — 2512 hledají ] -ie N — 2513 nenalézají ] ne nikoli nalézají FrN — 2526 v království ] -ie N — 2528 počítán ] počietán N — 2535 pravdy ] a prawdy FrN — 2539 vy- mlúvaním ] -iem N — 2545 v učení ] -ie N — 2548 o složení ] -ie N o svatokupecství ] -ie N; o hoře ] de morte Hardt — 2551 v učení ie N — 2552 v království ] -ie N — 2564 pohoršením ] -iem N — 258! věří se ] věřie se N — 2598 kacířství ] -ie N — 2606 věděl ] widiel FrN — 2627 jiných mnohých ] opraveno z mnohých jiných FrN — — 2632 neměli ] chybí ve FrN — 2638 v hájení ] -ie N — 2639 v arci- biskupství ] -ie N — 2640 držící] ve FrN chybí — 2642 jisté ] gti e FrN — 2656 učení ] -ie N — 2662 je] že FrN — 2664 s ním ] s nimi FrN — 2667 týž ] za tím ve FrN škrtnuto Jeronym — 2677 u vězení ]-ie N — 2683 k odvolání ] -ie N — 2684 na kázaní ] -ie N — 2687 vysvobodili] vysvobodil FrN — 2698 po posvěcení ] -ie N — 2702 v znamení ] -ie N ; k věření ] -ie N — 2703 trvají ] trvajie N — 2706 trpí ] trpie N — 2711 k utvrzení ] -ie N; ku pohanění ] -ie N — 2714 mučedlní- kóv ] mučedlniekuov N — 2723 učení ] -ie N — 2724 potupení ] -ie N — 2725 v učení ] -ie N — 2731 zřiezených] zrzeczených FrN — 2734 najhorší ] -ie N — 2736 ku potvrzení ] -ie N — 2739 hodnější ] 251

Strana 252
ie N — 2743 ku pohanění ] -ie N — 2744 zlíbí ] -ie N — 2752 k posvě- cení ]-ie N ; ku posluhování ] -ie N — 2756 k zatracení ] -ie N — 2757 po Vzetí ] -ie N — 2759 kázal ] chybí ve FrN — 2869 vnitřní ] -ie N — 2870 k náboženství ] -ie N — 2879 bratří ] -ie — 2880 Kristova ] za tím škrtnuto ve FrN: dřevenný v úhle cláštera přibitý — 2895 Venuše] ve mše FrN, die Veneris sancta Hardt — 2906 věrní ctí ] opraveno z: ctí věrní FrN, před tím škrtnuto nabozene — 2916 k zlehčení ]-ie N ; ku po- horšení ] -ie N — 2923 zatvrzené ] zavrzené FrN — 2928 k utvrzení] ie N — 2934 mučedlníkuov ] mučedlniekuov FrN, za tím škrtnuto: tak- to — 2936 najpotupenějším ] -iem N — 2939 vzbudil] wzblúdil FrN— 2940 po stienaní ] -ie N — 2944 věci ] moci FrN — 2950 v krá- lovství ] -ie N — 2956 Vicessko ] opraveno z Wiccessko FrN — 2960 hlavní ] -ie N — 2963 k plavení ] -ie N — 2989 mohl ] mohli FrN — 2997 svých ] slovích FrN — 3012 ku pohanění ] -ie N — 3013 ku po- tvrzení ] -ie N — 3026 v království ] -ie N — 3027 v markrabství ] -ie N — 3028 k ukázaní ] -ie N — 3035 k ujití ] -ie N — 3040 vykořeněna byla ] vykořeněn byl N — 3042 v učení ] -ie N; za tím škrtnuto Pražském FrN — 3044 mluvíval ] mluvieval N — 3050 milovníky ] milowník FrN ; v kacířství ] -ie N — 3052 k odvolání ] -ie N ; za tím škrtnuto těch artyculuov FrN — 3054«koho» ] chybí ve FrN — 3059 v kolejích ] collejiech N — 3063 měli jsú» ] mělo jest FrN (podle lat.: mistři učenie — universitas) ; k odvolání ] -ie N — 3066 v kacieřství ] -ie N — 3067 v učení ] -ie N — 3074 v kacířství ] -ie N — 3079 u vězení ] -ie N — 3080 u vězení ] -ie N — 3102 ku poslúžení ] -ie N — 3103 vymluvena wymluwna FrN — 3105 vždycky ] wdyky FrN — 3116 julaanském ] in Laa Hardt — 3119 vašim ] waffijm FrN — 3120 po Narození] -ie N - 3124 řečené sekty» ] chybí ve FrN — 3129 náshledovníkuov ] ná- shledovniekuov N — 3132 k očištění ] -ie N ; k ukázaní ] -ie N — 3137 a učenie ] ve FrN připsáno na okraji — 3150 našeho ] vašeho FrN — 3160 v kacieřství ] -ie N — 3174 z Hajdeku ] z Haydeku N, Haydek Hardt; Bleh z Stradova ] Blede Stradow Hardt — 3180 prose Jeho Milosti ] prose, aby od Jeho Milosti FrN ; k přijití ] -ie N — 3183 v slyšení ] -ie N — 3197 «výtržnými ] vítěznými N, fictitiis Hardt — 3202 hlavních ]-iech N ; menších ] -iech N — 3209 napsáno ] napsal FrN — 3211 v sebrání ] -ie N — 3219 jednáním ] -iem N ; Božím ] -iem N — 3220 svatého] za tím ve FrN škrtnuto byl — 3225 k nevěření ] -ie N — 3229 móž ] niež FrN — 3232 v nichž ] nich FrN — 3238 učení ie N — 3239 v království ] -ie N — 3241 převrácená sú ] přewraná jsú FrN — 3242 duchovních ] -iech N — 3244 aby ] chybí ve FrN — 3250 drží ] -ie N — 3252o] a FrN ; o kacieřství ] -ie N — 3267 v zatvrzení -ie N — 3268 u vězení ] -ie N — 3274 učení ] -ie N — 3276 v sebrání 252

Strana 253
-ie N — 3277 k svědecství ] -ie N — 3289 ku potupení ] -ie N ; činících] -iech N — 3290 zjevný ] zjený FrN — 3293 u vězení ] -ie N — 3294 roz- košnější ] -ie N — 3299 před umučením] -iem N — 3302 svítězil svietězil N — 3307 v sebrání ] -ie N — 3309 věřím ] nevěřím FrN — 3311 dosáhna ] nedosáhna FrN — 3312 náshledovníkuov ] náshle- dovniekuov N — 3317 vzapření ] -ie N — 3326 23.] XIII FrN — 3327 obvyklé ] připsáno na okraji FrN — 3333 najjasnějších ] -iech N — 3335 norvejského, svétského a polského ] připsáno na okraji FrN — 3339 činících ] czniicziich FrN; poručníkuov ] -iekuov N — 3342 konstan- tinopolitánský ] chybí ve FrN — 3343 Gelrí ] Gelrii N — 3345 v sebrání] -ie N — 3350 budú] bude FrN — 3352 přísahy ] přiesahy N — 3354 k jednání ] -ie N — 3356 přísaze ] přiesaze N — 3361 přísahy ] přiesahy N — 3363 přísahu ] přiesahu N — 3364 přísahy ] přiesahy N — 3371 k naučení ] -ie N — 3378 s ] chybí ve FrN — 3386 pomocníkuov pomocniekuov N — 3402 praví ] pravie N — 3404 o] mezi řádky FrN — 3413 cizích ] ciziech N —3416 pravím ] praviem N — 3417užívanie] užievanie N — 3423 za ] chybí ve FrN — 3430 písaře ] piesaře N — 3434 k svědectví ] -ie N — 3437 k odpoviedaní ] -ie N — 3441 Marchí] Marchii N — 3446 z Gelrí] z Gebrij FrN — 3449 podaným ] poddaným N ; přísahu ] přiesahu N — 3452 přísahy ] přiesahy N — 3467 mnoz- ství ] -ie N — 3469 z poručníkuov ]-iekuov N — 3475 67] LVII N — 3488 v učeních ] -iech N — 3493 v kacieřství ] -ie N — 3498 chce-li chceš-li FrN ; před ] přes FrN — 3513 k zatracení ] -ie N — 3532 museti budú ] opraveno z budú museti FrN — 3542 mučedlníku ] mu- čedlnieku N — 3547 nikoho ] chybí ve FrN — 3554 v zlatě] v zlattě N — 3562 v umění ] -ie N ; neměl-li ] neměl FrN — 3567 v učení ]-ie N — 3569 18] za tím škrtnuto Němcuov FrN — 3572 věci ] Nota O conšelech Prazskych ; červeně na okraji FrN — 3592 hned ] na okraji červeně: Nota FrN — 3604 proti učení ] -ie N — 3615 o vězení ] -ie N — 3618 z Kon- stancí ] za tím škrtnuto ušel FrN — 3630 k království ] -ie N — 3643 ku potupení ] -ie N ; k odsúzení ] -ie N — 3650 o učení ] -ie N — 3664 užívanie ] užievanie N — 3688 letaními ] letanými N — 3689 prvních ] prvniech N — 3698 k slyšení ] k slyšenie N ; na ] nu FrN — — 3710 viní ] vinie N — 3714 věří ] -ie N — 3733 musí ] musie N — 3749 užívajíce ] užievajíce N ; nevěstčím ] nevěstčiem N ; nevětčiem FrN — 3751 ten ] připsáno nad řádkem ve FrN — 3752 o odvolání ] -ie N — 3756 proti svědomí ] -ie N — 3768 k odsúzení ] -ie N — 3774 zavírají ] zavírajie N — 3775 «Jan ] chybí ve FrN — 3776 z poruční- kuov ] z poručniekuov N — 3795 k dokonání ] -ie N — 3813 hlasitého] hlasitele FrN — 3824 kterúžto] kterážto FrN — 3829V] chybí ve FrN 3836 poddán ] poddá FrN — 3839 po přiznání ] -ie N;dnech» ] 253

Strana 254
chybí ve FrN — 3844 odsúzení ] -ie N — 3852 i] za tím škrtnuto powiedij FrN — 3854 o proměnění ] -ie N — 3855 věří ] věřie N ; «jako... věří ] chybí ve FrN ; věří ] věřie N — 3870 hlavách ] havách FrN - 3877 komorníkuov ] komorniekuov N — 3879 úředníkuov ] úřednie- kuov N — 3883 zlatníkuov ] zlatniekuov N — 3886 služebníky služebnieky N — 3895 múdrých ] mudyrych FrN — 3898 o přijímaní -ie N — 3899 kanovníkuov ] canovniekuov N — 3905 mučedlníky mučedlnieky N — 3907 «mistr] chybí ve Fr. POZNÁMKY VĚCNÉ: 11 k střiezlivosti... býti má — srov. Řím, 12, 3; 14 Quasimodo geniti — Jakožto dítky novorozené — začátek introitu (t. j. vstupní modlitby mešní) z první neděle po velikonocích; bylo to 7. dubna 1415; 19 Jana Viglefa — John Wicleff, anglický filosof a náboženský reformátor (?1324—1384); 22 lištičky lapati — srov. Cant. 2, 15; 49 v hodinu třetí — lat. hora terciarum; 8—9 hod. ráno; 53 Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský, — kardinál Jean de Brogny de Viviers, biskup v Ostii (pří- stav římský při ústí Tibery); 54 Angelus laudenský — Angelus de Anna de Summaripa, biskup v Praeneste (dnes Palestrina — řím. provincie), zvaný Laudensis; 55 Jordanus z Ursinuov — kardinál Jordanus de Ursinis (de Orsini), biskup v Albanu (v Campagni); 57 mše o Duchu svatém — votivní mše; jako na Hod Boží svatodušní; 58 arcibiskupa ragusinského — Antonio de Reate, arcibiskup dubrovnický; 63 Branda placentinský — kardinál Branda de Castellione, biskup v Piacenze (sev. Italie); Gvilhelmus sv. Marka — Vilém Fillastre, děkan remešský, kardi- nál titulu sv. Marka; 64 Landelfus barenský — kardinál Landulfus Mar- ramaldus, biskup v Bari (již. Italie); Modenus saluciarinský — Amedeus de Salutiis, kardinál-jáhen, biskup ve Valence-Die (již. Francie); 65 Ludovikus z Flišku — kardinál Ludovicus de Flisco, biskup ve Vercelli (sz. Italie); Franciškus florentinský — Francesco Zabarella, kardinál- jáhen sv. Kosmy a Damiana, zvaný Florentinský; 69 Pilleris arcibiskup januenský — Pileus de Marini, arcibiskup janovský; 71 Antonius biskup konkordienský — Antonius de Ponte, biskup v Concordii (stř. Italie), předseda italské kurie; 72 Jan arcibiskup rigenský — Jan z Wallenrodu, arcibiskup v Rize (Lotyšsko), zástupce německé kurie v Kostnici, správce koncilních žalářů; 73 Jan patriarcha antiocenský — Jan sakrista Magalon, patriarcha antiošský (Antiochie v M. Asii); 74 Vilhelmus opat sv. Marie — Vilém opat v Yorku (Eboracen — v Anglii); 83 Jan z Tri- 254

Strana 255
banis z Placencí — Jan de Scribanis z Piacenze (sev. Italie), prokurátor koncilu kostnického; 84 Hainrikus z Piru — Henricus de Piro, prokurá- tor koncilu kostnického; 109 v hodinu první — asi v 6—7 hod. ráno; 11I Jana, papeže XXIII. — Baltazar Cossa, kardinál titulu sv. Eusta- chia, papežem od 1410—1415, kdy byl sesazen koncilem; 116 Michal z Brodu Němecského — advokát kurie papežské zvaný Michal de Causis; 149 Gvilhelma Picredova, licenciáta v dekretích, arcibiskupa turonenského — Wilhelmo Picardi, Licentiato in decretis, archipresbytero turonensi Hardt IV, 147; arcikněz v Toursu (Francie); 153 v hodinu 6tú — lat. hora sexta; hodinu před západem slunce; 161 Pavel z Horavnic — lat. de Horovic; nelze určit zda z Hořovic či z Horažďovic (Novotný); 187 Jakub z Komple řečený Pennenský — Jakub de Camplo, kanovník v Bordeaux, auditor papežský, 1413— 1415 biskup v Penne (stř. Italie); 192 Mistr Mikuláš z Hubangu — Nicolaus de Hubanco Hardt IV, 148; 198 Henrika Ebrhardova — Henrico de Gebhardi Hardt IV, 148; 199 Jana z Werndu — Johanne de Wenrade Hardt IV, 148; Petra Witage — Petro Withoge Hardt IV, 148; 208 mše o Panně Mariji — votivní mše připadající na sobotu; 210 Vystřiehajte... prorokuov — Mat. 7, 15; 215 římský a uherský král — Zikmund; 217 Angelus laudenský — kardinál Angelus Laudensis byl biskupem prenestinským nikoli tus- kulským; chyba již v textu lat.; 219 Antonius z Talantu — Antonius de Chalanto, tenkrát kardinál-kněz sv. Cecilie; 223 Vitalis, biskup telo- nenský — františkán Mistr Vitalis Valentini, biskup v Toulonu (již. Francie); 225 Duch pravdy... pravdě — Jan 16, 13; 249 Jan biskup lontonienský — Jan Železný, biskup litomyšlský; 255 kapitolu „Pevně věříme“ — Firmiter credimus; Dekretály Rehoře IX., kn. I, titul 1, kap. 1; 280 pan Rompoldus knieže slezské — Konrád Rom- poldus, kníže Zahaňský; Fridrich purkrabie nuremberský — Friedrich z rodu- Hohenzollernů, purkrabí norimberský; 281 Ludovikus knieže bavorské — falckrabí Ludvík, syn vzdorokrále Ruprechta Falckého; Jan hrabě z Frymberku — Jan hrabě freiberský (Freiberg v Breisgau); 282 Jan Jakub syn Hory Zelezné — Jan Jakub z Montferrat (vévodství v severní Italii); Jan z miestohrabí z Mediolánu — Giovanni Visconti z Milána; z miestohrabí — překlad lat. podoby příjmení: de Vice Co- mitibus; 306 fík bláznový... ratolestí — srov. Luk. 13, 6; 344 jakož die apoštol — Žid. 11, 6; 346 více smysliti než slušie — Řím. 12, 3; 381 Po Urbanovi Šestém — Bartoloměj Prognan, arcibiskup v Bari, papežem v letech 1378—1389; 439 Silvester papež a Konstanský ciesař blúdili jsú, obohativše cierkev — Silvestr I. (314—335) a Konstantin I. Veliký, císař římský (306—337); míněna domnělá darovací listina, jíž obdržel papež moc císařskou, věčné panství nad Římem a nad Italií a právo nejvyš- 255

Strana 256
šího soudce; podvrženost listiny (objevené za Hadriána I. v 8. stol.) prokázal v 15. stol. ital. humanista Laurentius Valla; 453 Epištoly z dekretu — míněny články svodu kanonického práva pořízeného ve 12. stol. italským mnichem Gratianem a doplněného později papeži; 467 Augustin, Benedikt, Bernart — svatí, církevní otcové, zakladatelé řádů; 472 Dialog a Trialog — theologicko-filosofické spisy Viklefovy; 485 aby spáleny byly — 16. července 1410 dal Zbyněk arcibiskup pražský spálit knihy Viklefovy ve svém dvoře na Malé Straně; 490 v koncilium římském — koncil svolaný papežem Janem XXIII. r. 1412 do Říma; knihy Viklefovy byly odsouzeny 10. února 1413; 597 Mikuláše biskupa gnězněnského — Mikuláš Traba, arcibiskup v Hnězdně (Polsko); Jana arcibiskupa rigenského — v. 72; 598 Mikuláše biskupa mersebingen- ského — Mikuláš de Lubich, biskup v Merseburgu (v Sasku); 604 bisku- pa litomyšlského — Jan Železný dal svou odpověď až 16. května; sem zařazena překladatelem; 612 Vácslava z Dubé — pan Václav z Dubé a Leštna, průvodce Husův do Kostnice; Jana z Chlumu — pan Jan z Chlumu a Košumberka, průvodce Husův do Kostnice; 624 pisánské koncilium — koncil v Pise r. 1409; 625 potupení kacieři — míněni zmoc- něnci Rehoře XII., kteří přišli jednat o odstoupení; 677 Hainrikus knieže bavorské — Jindřich Dolnobavorský; 678 Štefan z Resebon — Ště- pán Rozgoň, uherský velmož; 683 Antonius akvilegienský — kardinál Antonius de Cajetanis, biskup portský, zvaný Akvilejský; Franciškus benácký — Franciscus Landus kardinál-kněz sv. Kříže v Jerusalemě, patriarcha cařihradský; Antonius z Kolanchu — v. 219; 684 Petr kamera- censký — Pierre d'Ailli, kardinál sv. Chrysogona, biskup v Cambrey (sev. Francie); 686 Reinaldus z Brankaci — Rainaldus de Brancatiis, kardinál sv. Víta a Modesta; Otta z Kolumny — Odo de Colonna, kardinál sv. Jiří, později papež Martin V.; 687 Lucidus z Komitu — Lucidus de Comitibus, kardinál-jáhen, protonotář stolice apoštolské; 703 Jakub biskup laudenský — dominikán Jakub Ballardi Arrigoni, biskup v Lodi (sev. Italie); 705 Zkaženo buď tělo hřícha — Řím. 6, 6; z epištoly z následující neděle, která byla šestá po sv. Duchu; 710 Stefanus dolenský — Štěpán Coeuvret, biskup v Dolu v Bretani; 711 Patricius karthagenský — Patricius Foxe, biskup v Corku (Ir- sko); 712 Bertoldus Wildungen — Bertold z Wildungen, papežský audi- tor; 779 My ctímy, což vímy — Jan 4, 22.; 787 Toto jest tělo mé — Mat. 26, 26; 788 Jan jest Eliáš — srv. Mat. 11, 14; 802 Innocencia papeže — papež Innocenc III. (1198—1216), svolavatel IV. sně- mu lateránského, který stanovil, že se má každý věřící alespoň jednou v roce zpovídat vlastnímu knězi a o velikonocích přijímat; 809 Vy čistí jste, ale ne všickni — Jan 13, 10; 852 Rehoř papež — Rehoř I. 256

Strana 257
Veliký (590—604), patří mezi církevní otce; 855 Petr a Kliment — svatý Petr apoštol a sv. Klement (Clemens Romanus † 101 n. l.), žák svatých apoštolů; 964 synové Helía a synové Beliálovi — míněni starozá- konní synové soudce Elí, kteří svým vyděračstvím zlehčili úřad kněž- ský i oběti (srov. I. Sam. 2, 25—30), a synové ďábla; 976 ustavičně pro- nikala — za tím vynechány 2 články; 978 jest Buch — za tím vynechány 2 články; 987 učenie oxonienského — míněna universita v Oxfordě (Oxonii); 1160 vuobecném sněmu, kterýž jest tehdy v Praze držán byl — dne 16. června 1410; 1164 v jakési kaple Betlém řečené — v kapli Betlemské zalo- žené Hanušem z Milheimu, dvořanem Václava IV., 1391 a zbudo- vané na místě věnovaném Křížem kramářem, měšťanem Starého Města; 1186 v některakém kostele sv. Pavla — míněno vyšetřování Vikle- fovo stanovené na 19. února 1377, k němuž však nedošlo pro spor mezi přívrženci Viklefovými a biskupem londýnským; 1223 Item artikul 9 — v lat. textu tento článek položen až za následující; 1225 Jakobus z Teranu — Jacobus de Teramo, biskup a publicista (1349— 1417), autor spisu Processus Luciferi; 1235 Jan Hus listu... nechal — list na rozloučenou (č. 1); 1305 z bully Alexandrovy — z 20. prosince 1409; 1337 Mistr Rikardus — blíže neurčen; jde o falešný výklad filosofického realismu, jemuž protivníci vytýkali, že podle něho lze připustit i více osob v Trojici, nikoliv však o to, že by Hus sebe pokládal za 4. osobu; 1345 kterýž byl ptán v kraji svém — hned r. 1410; 1354 rýmem skládal — jde o svědectví Jana Protivy (Pal. Doc. 174n); 1363 transsubstanciacio — tímto slovem bylo po prvé vyjádřeno na IV. sněmu lateránském 1215 oficiální učení o svátosti oltářní, t. j. učení, že se chléb a víno při mši přepodstatňuje v tělo a krev Kristovu; 1370 Já jsem... sstúpil — Jan 6, 51; 1398 v krajích postavenými — při vyšetřování v Praze; 1417 k niež se přiznal, že ji skládal — latinský leták proti odpustkům začínající slovy Pax Christi z června 1412, obsahující shrnutí 12 důvodů proti bulle se závěrem o tom, čím by měli kněží čelit pověrám lidu (Bartoš, Lite- rání činnost M. Jana Husi 84, č. 75); 1497 Připaš každý meč svuoj k boku svému — srov. Ž. 45,4; 1505 v traktátu svém o cierkvi — míněn spis latinský Husův „De ecclesia“ (O církvi); 1546 na svatého Jakuba — 25. července; 1548 kteříž se odvolávají k Bohu — v lat. textu jen appel- lantes (odvolávající se); jde o odvolání od rozkazu k spálení knih Viklefových, k němuž se Hus odhodlal 22. června 1414; 1580 pro- roctvie Jakuba z Teranu — v. 1225; překladatel vynechává proroctví již dříve uvedené; 1639 na hradě gotliebenském — Gottlieben, hrad biskupa kostnického, druhé vězení Husovo; 1645 kamaracenského, florentinského kardináluov — Pierre d'Ailli a Francesco Zabarella; 1647 na ceduli rukú jeho napsané — prohlášení z 1. července 1415 (Novotný, Korespondence 17 - Hus 257

Strana 258
a dokumenty č. 162); 1671 Teodorikus z Kláštera — Dětřich z Niemu, autor traktátu proti Husovi, v němž navrhuje proti Husovi a jeho pří- vržencům křížovou výpravu; 1672 Petr Holburg, děkan sv. Petra trajecen- ský — překladatel spojil dvě osoby: Petr Helburg, probošt wetzlarský (Wetzlar v Prusku), a Jindřich Homberg, děkan sv. Petra v Utrechtu (Holandsko); 1673 Petr z Merakoru — Petrus de Mera, světící biskup v Utrechtu; 1675 v středu, pátý den června měsíce — lat. die Veneris t. j. v pátek 5. července 1415 (omyl překladatelův); 1677 Tomus z Amelí — auditor dr. Tomáš z Amelie, jenž byl přibrán jako zapisovatel; 1679 biskup gakonienský — Jan Stafford, biskup v Bathu (Anglie); 1680 biskup sariburgenský — Robert Hallam, biskup v Salisbury (Anglie); arcibiskup mediolánský — Bartolomeo della Capra, arcibiskup milánský; 1681 biskup felirenský — Jindřich Scarampi, biskup v Beluně a Feltre (sev. Italie); 1724 sufragan pana biskupa konstanského — míněn Johann von Nassau, biskup mohučský, jehož sufraganem byl biskup kostnický; 1725 biskup bragonský — Vilém Barrowe, biskup bangorský (Bangor — Anglie); 1741 jednu jinú výpověd — Učení o dovolené vraždě tyrana, jež hlásal na poč. 14. stol. Jean Petit (Parvus), francouzský filosof; 1746 Ludovikus hrabě palatinský — falckrabí Ludvík, syn vzdorokrále Ru- prechta Klema; 1747 Karolus z Malatestóv — Karel de Malatesta, pán v Rimini, přední stoupenec a ochránce papeže Rehoře; 1749 Ludovika neapolitánského — Ludvík III., král neapolský, spojenec papeže Jana XXIII.; kniežete mediolánského — Filip Maria Visconti, vévoda mi- lánský; 1750 Sunnberus hrabě z Vinšpergu — překladatel spojil dvě osoby, jež byly: Gunther hrabě schwarzburský a Ebrhard III. Mírný, vévoda würtemberský; 1757 strom zlý... přivykl — srov. Mat. 7, 17; Luk. 6, 43; 1875 alexandrinskému (biskupovi) — Bartolino Beccari, biskup v Ales- sandrii (sev. Italie); 1876 vaugerenskému (biskupovi) — lat. Vauriensi; Johannes Belli, biskup v Lavauru (již. Francie); 1908 12. den měsiece února — bylo to 20. února, jak má správně lat. text (Hardt IV, 609): 1913 Antonius bononienský — Antonius Corrario, arcibiskup boloňský; 1914 Gabriel senenský — kardinál Gabriel Condulmerius, biskup v Sieně (stř. Italie); Petrus veronenský — jiné latinské rukopisy čtou Angelus; byl to Angelus Barbadicus, kardinál sv. Marcelina a Petra, biskup ve Ve- roně (sev. Italie); 1915 Almanský pisánský — překladatel počeštil i křestní jméno; byl to kardinál Alamanus Adimarus, arcibiskup v Pise; 1916 Petr Fuksóv — františkán Petrus de Fuxo, kardinál sv. Štěpána, biskup v Lescar (již. Francie); 1918 diakoni kardinálové — sbor kardinálů se skládá ze tří hodnostních řádů: kardinálové biskupové, kardinálové- kněží, kardinálové-jáhni; zde míněn nejnižší řád; 1950 Jan patriarcha konstantinopolitánský — Jan de Rupescissa, patriarcha cařihradský (t. j. 258

Strana 259
biskup při kostele sv. Petra v Římě, jemuž náležel tento titul); 1951 Mikuláš Dunkelsspachel — Mikuláš z Dinkelsbühlu, profesor vídeňské university; 1987 Jana z Rochy — Johannem de Roche Hardt; Mistr Jan de Roche, promotor, t. j. prokurátor koncilu; 2044 do Prahy přinesl — stalo se r. 1400; 2046 a nynie Baltasar z Cossy nazvaný — naopak: Baltazar Cossa, nazvaný jako papež Jan XXIII.; 2083 Mistr Matúš z Glíva ře- čený Otec — Mistr Matěj z Knína řečený Pater (Otec); jeho kvodlibet konán v lednu 1409; 2120 úředníka dvoru ciesařského — Ondřej z Grillen- berka, oficiál biskupství pasovského; 2169 pan Zbyněk — pražský arci- biskup Zbyněk z Hasenburka; 2181 při vídenskú — v létě 1410 byl Jero- nym ve Vídni vyšetřován pro podezření z viklefství, a to z popudu pražského arcibiskupa Zbyňka z Hasenburka; 2218 v klášteře mnichuov karmelitských — klášter u farního kostela P. Marie Sněžné (později klášter františkánský) na Jungmannově nám. v Praze ; 2243 Mistra Zdislava — M. Zdislav ze Zvířetic a z Vartenberka, přívrženec Husův, jeden z obhájců spisů Viklefových; 2250 kláštera sv. Klimenta — domi- nikánský klášter s kostelem sv. Klimenta, nejstarší část dnešního Kle- mentina; 2260 Petra z Valencí — chudý student španělského původu, patrně týž, jenž se r. 1409 uvádí jako Petrus Hispanus de Aragonia při bakalářské zkoušce; exkomunikován byl proto, že spolu s Husem a jinými podepsal odvolání proti upálení knih Viklefových (Novotný, Hus I, 347); 2282 kniežete Vitolta — Vitold, velký kníže litevský, vládl 1392—1430; 2353 Voksa, Racka Kobyly — Vok (Voksa) z Valdštejna a Racek Kobyla z Dvorce, důvěrníci krále Václava IV.; míněno zabí- rání kněžských důchodů, které oni řídili; 2436 vo ideách — De ideis; vo panství časném — De dominio civili; 2437 vo universáliích, vo reáliích — De universalibus realibus; 2508 v Praze na lektoři veliké — ve velké aule v 1. poschodí koleje Karlovy (dnešní Karolinum); 2547 o těle Kristově většie i menšie — větší a menší traktát De corpore Christi; 2548 o složení člověka — De compositione hominis (Hardt); o svatokupectví — De simonia; o hoře — De morte (Hardt) ; snad míněno kázání Viklefovo Opus Evangelicum sive Sermones Domini in monte; 2549 o vpotetykách — De hypotheticis; 2561 Křištan — M. Křišťan z Prachatic; Jakúbek — M. Jakoubek ze Stříbra; 2568 v koleji ciesaře Karla — kolej mistrů a profesorů, založená Karlem IV. (1366), dnešní Karolinum; 2578 na přiekopě v koleji české — studentská kolej národu českého vzniklá 1403; stála na Ovocném trhu (na místě civilního soudu) a sahala až k Příkopům; 2614 v lektoři obecné — ve velké aule koleje Karlovy; 2670 kláštera svaté Marie na Piesku — překlad lat. S. Mariae in arena; byl to starší název kostela P. Marie Sněžné; 2757 v neděli po Vzetí na nebe P. Marie — patří snad k r. 1411; 16. srpna; 17. 259

Strana 260
2780 Janovi a Benešovi — Jan z Vysokého Mýta a Beneš oltářník od sv. Michala v Opatovicích, kněží pověření vyhlašováním odpustků; pověřil je Václav Tiem z Mikulova, probošt pasovský; 2781 sv. Mi- chala v Opatoviciech Nového města pražského — míněn kostel sv. Michala v Jirchářích; v Opatovicích se říkalo čtvrti s dnešními ulicemi Voršil- skou, Ostrovní, V jirchářích, Opatovickou a Černou; původně staro- dávná ves Opatovice, připojená za Karla IV. k Novému Městu; 2796 text obsažený na vytrženém listě je nahrazen novočeským pře- kladem; 2820 v úterý oktávu letnic léta Páně 141I — stalo se ve skutečnosti asi 24. června 1412 (Novotný, Hus II, 105 pozn.); 2844 léta Páně 1410 u Veliký čtvrtek — 20. března; 2887 v sobotu před Květnú nedělí — 23. břez- na 1415; 2895 na den Venuše svaté — lat. die Veneris sancta; na Velký pátek, 29. března 1415; 2905 v Praze... v jejiemžto kostele hlavniem — hlavní farní chrám Matky Boží před Týnem; 2956 Vicessko — Vitebsk; 2957 Rutenové — lat. Rutheni; Rusíni, Malorusové; 2963 jedna řeka veliká — Západní Dvina; 3006 Ploskava — Pskov; 3026 v Gnězně — Hnězdno (Polsko); 3043 za mistra vyzdvižen — r. 1405; 3051 Jan Gerson, kancléř pařížský — Jean Charlier Gerson (1363—1429), francouzský filosof, jeden z předních usilovatelů o obnovení jednoty církve; pro- následovatel Husův i Jeronymův; 3058 do učenie haidelbergenského — na universitu v Heidelbergu přišel Jeronym r. 1406; 3067 v učení kra- kovském — r. 1413 byl Jeronym v Krakově; 3075 do Vídně — ve Vídni byl Jeronym r. 1410, tedy dříve než v Krakově; 3078 Jiříka, biskupa patavienského — Jiří z Hohenlohe, biskup pasovský; 3095 na hrad beto- menský — Bítov (Vöttau), hrad na jižní Moravě, patřil pánům Bítov- ským z Lichtenburka; 3101 na hradě Viekově — Bítov, v. 3095; 3108 Nebo... sobě — Žalm 128, 3; 3109 Ale duše... lovcuov — Žalm 123, 7; 3116 v vašem kostele julaanskén — lat. in Laa; kostel v Lavě, v němž byl oficiál Ondřej z Grillenberka farářem; Lava n. Dyjí (Laa an der Thaya), město v Rakousku nedaleko moravských hranic; 3120 po Narození P. Marie v pátek — 12. září 1415; 3146 učenie kolonienského — kolínského (Kolín nad Rýnem), kde byl Jeronym v r. 1407; 3172 Václav z Dumy, jinak z Leštně — Václav z Dubé jinak z Leštna, průvodce Husův do Kostnice; Jindřich z Chlumu, řečený Lacenbok — průvodce Husův do Kostnice; 3173 Jan z Chlumu a na Schvojkově — panu Janovi z Chlumu, nejvěrnějšímu ochránci Husovu v Kostnici, patřil hrad Svojkov (Schwojka) u Č. Lípy; Václav z Hajdeku, řečený Myška — Václav Myška z Hrádku, český pán z družiny Zikmundovy v Kostnici; 3174 Bohu- slav z Dúpova — český pán přítomný 1415 v Kostnici; později opustil stranu podobojí a bojoval proti Pražanům; Bleh z Stradova — Bleh z Lipky a ze Stradova, přítomný 1415 v Kostnici,; Stradov (na 260

Strana 261
Chrudimce) převzal asi po panu Lacembokovi; 3195 v úterý po ochtábu Vzkřiešenie Páně — 9. dubna 1415; 3209 napsáno jest — v latině i zde celé znění půhonu; 3275 v středu... před Narozením matky Páně — 4. září 1415; 3300 30 dní se postil — srov. Mat. 4, 2 (40 dní); 3332 Angela veronenského — Angelus Barbadicus, biskup veronský; 3343 opat Jan Welles — jeden ze soudců Jeronymových; Lambertus z Gelrí — Lambertus z Gelrie (Gel- dern), jeden ze soudců Jeronymových; 3413 peníz sv. Petra — daň pa- pežská; 3424 Jakož... čiňte — Jan 13, 15; 3440 pan Kašpar z Paříže — Kašpar opat z Perusie (Perugia — stř. Italie), třetí soudce Jeronymův; o legátu z Marchí — míněn Angelus Corario, legát v Ankoně (in Marchia Anconitana), později papež Rehoř XII.; 3444 Kašpar opat púště sv. Marie — Kašpar opat z Perusia, v. 3440; 3445 Tomáš opat eboracenský — Tomáš opat z Yorku (Anglie); 3457 Jordanus albanenský — Jordanus de Ursinis v. 55; 3458 Angelus penestenský — Angelus Lau- denský v. 54; 3461 Tomáš tarenský — Tomáš Brancacius, biskup v Tri- caricu (stř. Italie); 3535 Sokrates — řecký filosof, učitel Platonův (469—399 př. n. l.); Maro — P. Vergilius Maro, římský epický básník (70—19 př. n. l.); Boecius — Anitius Manlius Severinus Boëthius (kolem 475—524 n. 1.), filosof rané doby křestanské; Seneca — Annaeus Seneca, řecký filosof, učitel Neronův, usmrtil se r. 65 př. n. l.; Plato — řecký filosof, žák Sokratův (428—347 př. n. l.); 3539 o Zuzanně — biblický příběh, Dan. 13; 3695 Trestal jest nedověru jejich — Mar. 16, 14; 3809 Jestliže... uschne — Jan 15, 6. PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JANA HUSA Očitým svědkem procesu kostnického byl bakalář Petr z Mlado- ňovic, sekretář pana Jana z Chlumu. Tento mladý Moravan (pocházel z Mladoňovic či Mladenovic na Úsovsku) studoval v Praze právě v letech Husova působení v kapli Betlemské, tedy v době, kdy se už formovala revoluční ideologie husitství a kdy velmi intensivně proni- kala do širokých vrstev. Prožil boje na universitě, které předcházely vydání Kutnohorského dekretu, a stal se bakalářem právě roku 1409, kdy byly konány první bakalářské zkoušky podle nového řádu zavede- ného dekretem Kutnohorským. Do bližšího styku s Husem dostal se Mladoňovic už za svého pobytu v koleji královny Hedviky, do jejíž správy zasahovali betlemští kazatelé. Jako průvodce Husův na cestě do Kostnice byl se svým učitelem ve velmi úzkém styku. Provázel Husa 261

Strana 262
i do domu kardinálů a byl svědkem jeho zatčení. Byl to pravděpodobně právě bakalář Petr, který prostředkoval písemný styk Husův s přáteli kostnickými i pražskými. Četl na zasedáních koncilu 13. a 31. května interpelace české šlechty, jimiž zakročovala ve prospěch Husův, a byl současně jejich skladatelem. Byl spolu s pány Václavem z Dubé a Janem z Chlumu přítomen slyšení ze 7. a 8. června a konečně i slav- nostnímu shromáždění 6. července a upálení Husovu. Už v době svého pobytu v Kostnici sbíral a pořádal Petr z Mlado- ňovic zprávy a záznamy o průběhu pře Husovy, opisoval si listy Mistrovy a vším tím připravoval svůj obsáhlý latinský spis zvaný zpravidla „Petri de Mladenovic Relatio de Magistro Johanne Hus" (Petra z Mladoňovic relace o M. Janu Husovi), zachovaný dnes úplně jen ve zmíněném musejním rukopise, t. zv. Mladoňovicově. Kdežto převážná část této relace je spíše jen sebráním materiálu, spojeného jen dosti nedokonale do souvislého kontextu vypravování, odlišuje se tím zřetelněji poslední část zachycující odsouzení a smrt Husovu. A právě tato část stala se brzy velmi oblíbenou pro svůj obsah, jak svědčí velký počet dochovaných zápisů. Brzy zcela osa- mostatněla, když byla čtena při husitských bohoslužbách, které uctí- valy Husa pro jeho mučednickou smrt. Počeštěná bohoslužba, a hlavně vzrůstající okruh kališnického čtenářstva a posluchačstva, jemuž latina nebyla vždy přístupná, vyžádaly si záhy český překlad pašije Husovy. Novotný (PDČ 8, Uvod LIX) klade jeho vznik do let 1417— 1420 a za překladatele označuje Petra z Mladoňovic. Pro autorství Petrovo mluví ještě i skutečnost, že česká Pašije není pouhým do- slovným překladem latinské předlohy, ale spíše jejím zpracováním. Správně ukazuje Novotný, že se již slovy úvodu prozrazuje překladatel, který zde klade „celý běh na památku budúcím toliko o smrti jeho“ jako autor starší větší práce. Na několika místech hlásí se překladatel zřetelněji, než je tomu v latinské pašiji, za očitého svědka popisovaných událostí. Potvrzují to i některé konkretní detaily, jimiž chtěl překlada- tel jistě ještě přiblížit své vypravování čtenáři. Sem patří na př. samo- statná stylisace zprávy o předčítání žalobních artikulů nebo vysvětlení k způsobu uvádění svědků, podrobnější zmínka o rozsazení přítomných hodnostářů světských i duchovních, poznámka o Zikmundově zapý- ření při Husově zmínce o glejtu, jiná stylisace slov biskupů po odnětí kněžství Husovi (k níž se ostatně překladatel sám přiznává), zmínka o černé sukni a způsobu připoutání provazy nebo samostatná stylisace rozkazu k spálení Husova oděvu. Všechno jsou to přitom detaily, které si přímý účastník za tuto poměrně krátkou dobu, která uplynula od smrti Husovy, mohl pamatovat. Ostatně průkazné jsou i shody 262

Strana 263
v těchto podrobnostech u jednotlivých dochovaných zápisů Pašije. Jinak je tomu na př. s přídavkem otištěným též v našem vydání, který má jen rukopis křižovnický (XXII A 4 — K). Také v starých tiscích Pašije najdeme takovéto pozdější doplňky. Jsou nesporně pěkným dokladem toho, jak byla Pašije skladbou neustále živou. Znění Pašije zde otištěné je zachováno v dodatku, který byl pro kališníky připojen k tištěnému českému Pasionálu z r. 1495. Máme dnes proto, že tento dodatek patřil v době protireformace do seznamu zakázaných knih, jen dva známé exempláře: žitavský a jenský, cho- vaný dnes, jak již bylo dříve uvedeno, v Praze jako součást známého kodexu Jenského. Souborně vydal dosud staročeské památky obsažené v tomto dodatku, t. j. čtyři české listy Husovy psané v Kostnici, Pašiji M. Jana Husa, List pánuov českých a moravských do Konstancie, Pašiji M. Jeronyma Pražského a Epištolu Poggiovu, jen Václav Flajšhans s názvem O mučenících českých knihy patery (Praha 1917). Obě pašije a list Poggiův pojal též Novotný do 8. svazku Pramenů dějin českých, kde podává k těmto skladbám úplný textově kritický aparát. Proto se naše vydání omezuje jen na poznámky k textu dodatku jen- ského (J), z něhož vychází. POZNÁMKY K TEXTU: 9 položenie ] položene J — 22 patnáctého ] patnaczeho J — 56 klejtoval ] kletowal J — 94 rigenského ] Rzigenského J — 126 Henrikus de Piro ] Henrycus tepruw; opraveno podle K — 133 [v Rímě] ] chybí v J; doplněno podle K — 231 klejt ] klet J — 251 přeložené ] přelo- ženie J — 310 [o] to ] doplněno podle K — 339 držel sedě ] za tím vložena v K episoda: A přistúpiv... na krále — 348 [kostelem] ] chybí v J; doplněno z K — 353 [umieral] ] doplněno z K — 376 otevřenými] otowrzenymi J — 380 rozhřěšen ] rozhřissen J — 427 slamú ] slamy J; opraveno podle K — 466 sprostnú ] sprostny J. POZNÁMKY VĚCNÉ: 4 Mistra Mladěňovce — bakalář Petr z Mladoňovic byl r. 1417 pro- hlášen mistrem svobodných umění; 24 u mnichuov kazateluov — první vězení Husovo bylo v dominikánském klášteře na jezeře Bodamském 263

Strana 264
(od 6. prosince 1414 do 24. března 1415); 25 Štěpána Páleče — Mistr Štěpán z Pálče, nejdříve přítel Husův; od r. 1412, kdy byl nařčen z kacířství a zřekl se pak Viklefova učení, též odpůrce Husův; jeden ze žalobců Husových; 26 Michala, někdy faráře z Smradař — Michal z Německého Brodu, farář u sv. Vojtěcha v Jirchářích čili ve Smrada- řích (dnes Vojtěšská ul.), později papežský advokát, proto zvaný de Causis (u Husa: Michal Súdný); 31 k bosákóm — františkánský klášter v Kostnici, třetí vězení Husovo, kam byl převezen 3. června 1415; 32 kolikrát vyvodili sú — Hus stál před koncilem třikrát; 5., 7. a 8. června 1415; 54 Tehdy v pátek — sv. Petra bylo v r. 1415 v sobotu (29. června); 93 den šestý črvna měsiece — v sobotu 6. července; 94 arci- biskupa rigenského Pruského zákona — Jan z Wallenrodu, arcibiskup v Rize, člen řádu německých rytířů, správce koncilních žalářů; 95 k kostelu velikému — katedrální kostel v Kostnici, kde zasedal koncil; 107 Klemóv syn — Ludvík falckrabí rýnský, syn Ruprechta Falckého, německého vzdorokrále Václava IV., jeho příjmení bylo Klem (Clemens); 108 jiné knieže — meč držel Štěpán Rozgoň, uherský velmož, žezlo Friedrich, purkrabí norimberský, korunu Jindřich Bavorský; 113 biskup, Laudenský řečený, mnich — dominikán Jakub Balardi Arigoni, biskup v Lodi (jv. od Milána), jenž o rok později odsuzoval Jeronyma; 115 z řeči sv. Pavla k Římaninóm — Řím. 6, 6; 126 Henrikus de Piro — prokurátor koncilu; 129 jeden biskup — artikuly četl auditor kurie papežské doktor Bertold z Wildungen, ale rozsudek četl Antonín biskup konkordský; 149 kardinál kameracenský — kardinál Petr d'Ailly, arcibiskup v Cambray (Francie), předseda soudu nad Husem; 154 kardinál florenský — kardinál Francesco Zabarella, biskup ve — Florencii, člen soudní komise ve věci Husově; 171 svědky jmenovali sú podle Novotného postup v inkvisičním procese obvyklý; 179 zóstává chléb tělesný — t. zv. učení o remanenci, t. j. o tom, že kněz při mši neproměňuje chléb a víno v tělo a krev Kristovu; přepodstatnění má být chápáno jen duchovně; 206 kterak se jest M. J. Hus odvolal k Bohu — míněno asi Husovo odvolání (latinské i české) ke Kristu z 18. října 1412; 228 táhnu se na akta — míněn latinský spis Husův nazvaný „Ordo processus“, psaný na podzim 1414 a vydaný v Kostnici v listo- padu 1414; 249 knihy o cierkvi svaté — míněn Husův latinský spis „De Ecclesia“ (O církvi) z r. 1413; 344 Herkulec — vzniklo zkomole- ním z Herr zu Klem (pán z Klemu); 360 zvláště žalm — Žalm 50, 3; 362 A také tento — Žalm 30, 2; 363 A ten verš — Žalm 30, 6; 369 Got- leben — Gottlieben, tvrz biskupa kostnického, druhé vězení Husovo; 374 A kněz jeden — podle kroniky Richentalovy byl to oficiál Ulrich Schorand; 381 v jednom listu — míněn latinský list z 22. června 1415 264

Strana 265
(Ryba č. 83); o zpovědi mluví tu Hus jako o včerejší události; 428 mar- šálek říský — Hoppe z Pappenheimu. LIST ČESKÝCH PÁNŮ List pánů českých a moravských byl zaslán v původním latin- ském znění v osmi exemplářích, na něž česká a moravská šlechta přivěsila celkem 452 pečetí, koncilu kostnickému. Tento protest proti upálení Husovu i proti očekávanému nepříznivému rozsouzení pře Jeronymovy, jenž vyšel ze sněmu svolaného po návratu českých pánů z Kostnice do Prahy, je velmi ostře namířen proti zdůrazňované autoritě koncilu. Nebylo to po prvé, kdy česká šlechta rozhodně vy- jádřila své stanovisko ve věci Husově. Vymáhala na př. už dříve Husovi veřejné slyšení. Tento zájem čelných representantů veřejného života vyvolala nesporně na jedné straně sama neobyčejně silná osobnost Husova (šlechta, ba i sama královna bývala nezřídka mezi posluchači kázání Husových) a na druhé straně byl jistě podmíněn i vyhroceným antagonismem představitelů moci duchovní a moci světské. Výrazem toho byla i skutečnost, že se koncil na oplátku usnesl pohnati jmenovitě všechny pány, kteří svými pečetěmi projevili souhlas s protestem. Po stránce obsahové i formální patří tento list, jak v původním znění latinském, určeném pro mezinárodní forum, tak i v staročeském překladu, vzniklém paralelně s latinským originálem, k významným památkám tohoto druhu. O jeho známosti svědčí bezesporu nejlépe překlady do cizích jazyků (němčiny, ruštiny, angličtiny, polštiny, francouzštiny). Spolu s ostatními památkami byl List pojat do přetisku dodatku k Passionálu z r. 1525 a do vydání Husovy Postilly (1563, 1564). Nově jej otiskl Palacký (Archiv český III, str. 187— 193). Výčet podepsaných pánů však nahradil svým soupisem šlechty pořízeným podle exemplářů kostnických. Václav Novotný (Hus v Kostnici a česká šlechta, Praha 1915) otiskuje protest, ale vynechává vůbec jména pánů uvedená v Passionále. Zmíněná edice V. Flajšhanse (O mučenících českých knížky patery) uvádí jména těch pánů, která jsou v jenském dodatku, ale opravuje v textu zkomolená a nepřesně uvedená jména předlohy. Naše vydání se drží výchozího textu a teprve v poznámkách uvádí správná jména pánů. 265

Strana 266
POZNÁMKY K TEXTU: 6 Vartmburka ] watmburka J; vždy tak — 26 Rožmitála] rozmietala J — 28 z Valštejna ] wolssteyna J; — 46 s Boží ] zboži J — 62 v scházeních ] wzchazenich J — 79 kázaních ] kazani J — 110 odře- záním ] odřezaným J. POZNÁMKY VĚCNÉ: 6 Čeněk z Veselé a z Vartmburka — Čeněk z Veselé a z Vartem- berka; 10 Jan z Jemnice — Jan z Lomnice; 12 Jan starší z Jindřichova Hradce — Jan starší z Hradce; Jindřich z Vartmburka — Jindřich z Vartemberka; 15 Voldřich z Jindřichova Hradce — Oldřich z Hradce; Jan starší z Opočna — Jan mladší z Opočna; 17 Aleš z Kunštátu a z Rojc — Aleš z Kunštátu a z Rájce; 20 Vok z Helštejna — Vok z Hol- štejna; 27 Štěpán z Vartmburka — Štěpán z Vartemberka; 28 Jindřich z Valštejna — Jindřich z Valdštejna; Jan z Bozkovic — Jan Ozor z Bozkovic; 30 Jimram z Dúbravic — Jimram Dúbrava z Dúbravice; 31 Zbyněk z Dúbravic — Zbyněk z Dúbravice; 40 Všecko, cožkoli chcete... proroci — Mat. 7, 12; 42 Plnost zákona... samého — Řím. 13, 10 a Mat. 22, 39 (Mark. 12, 31); 61 psánie naše — protestů bylo několik; nejvý- znamnější byl protest sněmu pražského a brněnského z 12. května 1415 (připojeno 250 pečetí); 63 čtena jsú — 31. května a 12. června 1415; 93 zamordovali jste — Jeronym byl tenkrát ještě na živu; 95 z vašeho psánie — míněny listy koncilu poslané do Čech 26. července 1415; někteří utrhači — páni míní především žaloby Jana Železného, biskupa litomyšlského, proti nimž se ohradili Čechové dlící v Kostnici na koncilu 13. května 1415; 122 zprávy sv. Pavla — 2. Korint. 8, 21; 144 jenž lhář jest a otec lži — Jan 8, 44; 145 na něhož slušie pomsta — Řím. 12, 19; 160 tisícieho čtyřistého šestnáctého — omyl m. 1415, jak má správně latinské znění protestu. PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE M. JERONYMA Pašije Mistra Jeronyma Pražského je dokladem toho, jak úzce spolu souvisely postavy obou kostnických mučedníků. I když se M. Jeronym, když byl mučen, zřekl učení Viklefova a schválil upálení Husovo, zrušil pak ve své slavné řeči toto své odvolání a přihlásil se rozhodně k odkazu M. Jana Husa. 266

Strana 267
Události procesu Jeronymova jsou známy jednak přímo z akt koncilu, jednak je, podobně jako zprávy o procesu Husově, zachoval ve svém latinském díle nazývaném „Narratio de M. Hieronymo Pragensi“ (Vypravování o M. Jeronymovi Pražském) zase Petr z Mladoňovic. Pro první část byla Mladoňovicovi spolehlivým pra- menem jistě především sama přítomnost v Kostnici a přímý styk s M. Jeronymem v době jeho příchodu do Kostnice a pobytu v neda- lekém městečku Uberlingen, kam ho Petr doprovázel a odkud přivezl veřejnou vyhlášku Jeronymovu, v níž žádal krále a koncil o veřejné slyšení. Znovu se setkal Petr osobně s M. Jeronymem, když ho v pou- tech přivedli do Kostnice 23. května 1416. On to byl konečně, kdo vypátral vězení Jeronymovo a opatřoval mu nějaký čas pokrm. Když se po upálení Husově Petr z Mladoňovic vrátil do Čech, opatřo- val si i dále ústní i písemné zprávy o průběhu pře Jeronymovy s ú- myslem sestavit i o tom latinskou zprávu. K českému zpracování Pašije M. Jeronyma Pražského dostal se Mladoňovic patrně až na sklonku života, kdy se znovu vrátil k revo- luční ideologii, jejímž rozhodným přívržencem byl v mládí. Dobu vzniku této práce nelze zcela přesně stanovit. Vymezuje ji však datum úmrtí překladatelova 7. února 1451. České znění není překladem latinské skladby, ale jeho zkráceným zpracováním. Autor znal už také některé prameny české. Odkazuje na př. na český překlad akt koncilu a je zřejmá souvislost s překladem listu Poggiova. Na rozdíl od pašije Husovy, ve které se po stručném úvodu bezpro- středně přechází k Husově žalařování a vyslýchání v Kostnici, věnuje autor v pašiji Jeronymově dvě kapitoly událostem před zatčením Jeronymovým. První představuje Jeronyma jako muže vzdělaného a česky cítícího, který se přičinil o vydání dekretu Kutnohorského. Druhá pak jako věrného přítele a stoupence Husova, který se dobro- volně vydává pro přítele v nebezpečí. I zde, podobně jako v pašiji Husově, je Petr z Mladoňovic vypra- věčem stavějícím se zřetelně na stranu Jeronymovu, kterého pojímá v úzkém vztahu k Husovi, ale ani zde proto nepřestává být spolehlivým zpravodajem (nezamlčuje na př. odvolání Jeronymovo). Hojnost faktů není pak na úkor toku vypravování. Pašije Jeronymova se zachovala v jediném rukopisném znění, a to v nedostupném rukopise freiberském. Rukopisné znění nahrazuje proto text dodatku jenského, z něhož opět vychází tato edice. Ještě 267

Strana 268
několikrát je pak dochována ve starých tiscích, jak uvádí Novotný (PDČ 8, Uvod XCVI). Jak již bylo řečeno, obsahuje pašiji Jero- nymovu i uvedená edice Flajšhansova (O mučenících českých knihy patery). Textově kritický materiál má vydání Václava Novotného (PDČ 8). Naše vydání uvádí jen odchylky od textu dodatku jenského (J). POZNÁMKY K TEXTU: 13 přijeno ] przigeno J — 205 svědčili ] swidczili J — 274 před ] později přepsáno na po J; před t — 275 prelátóv ] preletow J — 297 Viklefa ] wyklepha J — 303 [byl ] není v J; doplněno podle t — 344 shnilu ] shlnilu J — 357 pozdvih ] pdzdwih J. POZNÁMKY VĚCNÉ: 4 zbor vyvolených — Eccli. 44, 15; 10 bylo prvé... sepsáno — míněn starší spis latinský Petra z Mladoňovic: Narracio de Magistro Hiero- nymo Pragensi (= Vypravování o Mistru Jeronymovi Pražském); 40 na den sv. Ambrože — 4. dubna; 42 do jednoho města vzdáli za míli — město Uberlingen nedaleko Kostnice, kam Jeronym odešel 5. dubna 1415; 71 jat jest — v polovici dubna 1415 v Hiršavě, nedaleko českých hranic; 72 kniežete Hanuše — falckrabí Jan, syn vzdorokrále Ruprechta Falckého; 73 do Zulopachu — Sulzbach, město v Bavorsku; 81 rota... se sešla — srov. Mat. 26, 57; 98 kancléř pařížský — Jan Gerson, kancléř university pařížské, odpůrce Husův; 122 štít — oblíbený Jeronymův logický obrazec zvaný „štít víry“; znázorňoval realismus Jeronymův; 131 arcibiskup englantský — Robert Hallam, arcibiskup v Salisbury (Anglie); 132 Nechci... živ byl — srov. Ezech. 33, 11; 137 Čech jeden — byl to patrně sám Petr z Mladoňovic; 146 v jedné věži městské — věž byla v blízkosti kostela sv. Pavla na hřbitově; 152 bez sedmi dní celý rok — do 30. května 1416; počítáno od zmírnění žaláře; 154 u vochtáb sv. Petra a Pavla — 6. července; 155 při Narození Matky Božie — svátek je 8. září; odvolání se však stalo 23. září 1415 ; 167 Michal farář ze Smradař — Michal z Německého Brodu, farář u sv. Vojtěcha v Jirchářích (dnes Vojtěšská ul.); 168 doktor Páleč — Štěpán z Pálče; s mnichy od Matky Božie Sněžné — karmelitáni, staří odpůrci Jerony- movi; 173 kardinálové — zejména Pierre d'Ailly a Francesco Zabarella; 177 a praviece — obvinění učinil posel krále Václava IV. Dr Jan Náz; 184 jiní sú ustaveni — byli to: Jan de Rupescissa, patriarcha cařihradský, 268

Strana 269
a vídeňský profesor Mikuláš Dinkelsbühl; 189 vladaři starší — míněni hlavně kardinálové Odo Colonna a Francesco Zabarella, soudcové Husovi; 192 v sobotu před Božím Vstúpením — 23. máje 1416; 203 v úterý — 26. května 1416; Poggio klade artikule o svátosti oltářní na 23. května 1416; 259 na té šelmové a zlořečené stolici — srov. Žalm 1, l; míněno řečniště, na němž Jeronym odvolal; 274 V sobotu pak před Božím Vstúpením — 30 května 1416; 292 biskup laudenský — dominikán Jakub Ballardi Arrigoni, biskup v Lodi, jenž kázal též při odsouzení Husově; 295 Tresktal jest... srdce — Marek 16, 14; 311 navrátiv se jako pes — srov. Přísl. 26, 11; 338 abyšte... před ním — latinské znění těchto slov bývalo připisováno Husovi. EPIŠTOLA POGGIOVA Zpráva o tragické smrti Jeronymově pronikla zásluhou italského humanisty Giovanni Francesca Poggia Braccioliniho (1380—1459) také do ciziny. Tento papežský úředník a člen koncilu poslal 30. května 1416 svému příteli, florentinskému historikovi Lionardovi Brunimu z Arezza, latinský list, v němž jako očitý svědek vylíčil své dojmy z od- souzení a upálení M. Jeronyma. Tento list byl nejen formálně skvělým humanistickým výtvorem, ale jeho údaje byly též věcně správné. Právě pro tyto své vlastnosti stal se záhy jedním z nejrozšířenějších dokumentů o smrti Jeronymově a přispěl nemalou měrou k proslavení tohoto šiřitele učení Viklefova a spolubojovníka Husova. Také do Čech dostal se patrně záhy opis tohoto slavného listu. Asi ve druhé čtvrti 15. stol. vznikl staročeský překlad listu Poggiova. Autor není znám. Nejstarší jeho znění je zachováno v rukopise freiberském. Do tohoto vydání bylo pojato znění jenské. České znění prozrazuje překladatele, který sice usiloval o správné vystižení slavného originálu, ale bylo to nad jeho síly. Hlavně latinismům se nedovedl ubránit. Tento anonymní překlad však poměrně brzy zanikl. Snad proto, že už ve svém druhém otisku z r. 1525 (Brno, Zem. arch. XVIII e 5) byl značně pokažen. R. 1585 přeložil list Poggiův znovu Daniel Adam z Veleslavína (vydal Palacký, Archiv český III). Text rukopisu freiberského vydal J. Goll (Vypravování o M. Jero- nymovi z Prahy. Kronika o Janu Žižkovi, Praha 1878). Z freiberského rukopisu vychází též vydání V. Novotného (PDČ 8), které uvádí 269

Strana 270
varianty z inkunabule jenské a sborníčku z r. 1525. Vydání textu z tisku jenského pořídil V. Flajšhans (O mučenících českých knihy patery, Praha 1907). Znění jenské je též základem naší edice. Doplňky a opravy jsou prováděny podle tisku z r. 1525 (E). POZNÁMKY K TEXTU: 7 Božieho] božie J — 32 [k] každé ] každé J — 40 v psotě] v psostě J — 42 mne ] mnie J — 43 [uši] ] usta J; uši Vel. aures lat. — 90 [po] posvěcování ] posvěcování J; doplněno podle E — 122 svárliví ] svorliví J — 187 [sem] ] není v J; doplněno podle E — 192 uprázdnění ] vprazd- nienieni J — 199 Kato ] Katho J — 217 proměšovali ] przomiesso- wali J — 232 jed ] gedl J. POZNÁMKY VĚCNÉ 3 k Leonardovi Aretýnskému — humanista Lionardo Bruni z Arezza (1369—1444), historik, přítel Poggiův; I1 v kupadlách — míněn Baden ve Švýcarsku, kam Poggio zajel z Kostnice na jaře 1416; Mikulášovi našemu — Nicolo Nicoli, florentský humanista, přítel Poggiův; 18 tak vymlúval — za tím chybí kus textu; pozdější překlad Veleslavínův: tak blízko se přiblížil k výmluvnosti starých oratorů; 97 do třetieho dne — k 26. květnu 1416; 108 od Sokratesa — Sokrates, řecký filosof, učitel Platonův (469—399 př. n. l.); 111 Platovo vězenie — Plato, řecký idealistický filosof (428—347 př. n. l.); Anaxagorovo a Zenonovo mučenie — míněni řečtí filosofové Anaxagoras z Klazomen (500—426 př. n. l.) a Zenon z Kitia na Kypru, zakladatel školy stoické (asi 336—264 př. n. l.); 113 Rutiliovo vyhnánie — Claudius Rutilius Nama- tianus, římský básník z počátku V. stol. n. l.; Boecius — Anitius Manlius Severinus Boethius, filosof rané doby křesťanské; obžalován ze zrady proti císaři a popraven; 118 Jozef — biblická postava, srov. 1. Mojž. kap. 37; 122 Zuzany odsúzenie — biblický příběh, Dan. kap. 13; 127 Štěpán — sv. Štěpán, apoštol, první mučedník; byl ukameno- ván; 149 Augustin — sv. Augustin, t. j. Augustinus Aurelius (354—430 n. 1.), křesťanský filosof, patří mezi církevní otce; Jeronym — sv. Jeronym, t. j. Sophronius Eusebius Hieronymus (po 340—420), církevní otec; 199 druhý mistr Kato — lat. alterum Catonem; míněn M. Porcius Kato mladší Uticensis (95—46 př. n. l.); překladatel ho zaměnil s „Mistrem Katonem“, neznámým původcem středověkých 270

Strana 271
mravoučných dvojverší; 207 kardinál florenský — Francesco Zabarella, také soudce Husův; 21 1 žádný z stoikóv — stoikové byli příslušníci řecké filosofické školy založené Zenonem z Kitia ve 4. stol. př. n. l.; 218 piesen nějakú — Jeronym zpíval velikonoční píseň Salve festa dies (Zdráv buď, přeslavný dne) a Kredo; 227 Jistě z školy... takového — neobratný překlad lat.: certe ex philosophiae schola virum interemptum esse descripsisses; Veleslavín překládá: v pravdě ze školy filosofské smrt tohoto člověka vypsati by mohl; 230 Mucius — C. Mucius Scaevola, Říman, jenž chtěl r. 508 př. n. 1. zabít etruského krále Porsennu; když se mu to nepodařilo, upálil si pravou ruku; 238 třetí den máje měsiece — neobratný překlad lat. III. Kal. Junii, t. j. 30. května; 239 léta tisícieho čtyřistého sedmnáctého — chybně doplněno v českém překladu místo 1416. VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVÉ Všechny dosud uváděné památky kladou si především za úkol podat čtenáři věrně zprávy o událostech kostnického sněmu a jsou skutečně zprávami přímých svědků. Jinak je tomu u dvou posledních skladeb pojatých do tohoto souboru. První z nich, pro niž je převzat název Novotného (PDČ 8) „Vypra- vování o smrti Husově“, je dochována pouze v jednom rukopise bývalé Lobkovické knihovny v Roudnici (VI Fg 60 — označován R). Pozdější latinský přípisek tu mylně označuje za autora Petra z Mladoňovic. Jde tu ve skutečnosti o literární mystifikaci. Neznámý autor se sice vydává, podobně jako právem Mladoňovic v úvodu k Pašiji Husově, za očitého svědka událostí z r. 1415, ale hned od počátku porušuje časový sled událostí (při výslechu před zatčením klade do úst Husovi výpovědi učiněné až za půl roku potom), dále plete pořadí Husových vězení, Husovi připisuje list „Žateckým, Lúnským i tudiež Plzenským psaný ve vězení“, což je sporné, protože tento list není nikde do- chován. Při líčení událostí z 5. a 6. července opírá se sice místy doslovně o Mladoňovice, ale zase leccos přimýšlí nebo přibírá z listů Husových. Najdeme kromě toho i styčné body s pašijí Jeronymovou. Vypravování sice není tím, čím být chtělo, totiž skladbou historic- kou, ale je nesporně prvním dochovaným pokusem o beletrističtější zpracování látky o utrpení Husově. Ač v historické hodnověrnosti nedostihuje starší Pašiji, předčí ji po stránce komposiční. Jistě se nám 271

Strana 272
u této skladby naskytne otázka, zda jde o zpracování umělé, nebo, jak předpokládá Patera (Věstník Král. spol. 1888, 136) o pověst, která ústně kolovala v XV. stol. a kterou někdo z Husových ctitelů zapsal. Diplomatický opis textu Vypravování z rukopisu roudnického vydal Adolf Patera (Zpráva o odsouzení a upálení M. Jana Husi z XV. stol., Věstník Král. spol. 1888). Václav Novotný pojal tuto památku, jak už bylo řečeno, do 8. svazku Pramenů. Transkribované vydání pořídil též Václav Chaloupecký (Petra z Mladenovic Zpráva o utrpení a smrti M. Jana Husa, Praha 1913). POZNÁMKY K TEXTU: Sequens opusculam notum sub nomine Petri de Mladienowitz Vita Johannis Hussi ] pozdější přípisek v R — 6 s služebníky ] sluzebniki R; českého] czieskeho R — 7 večer] weczier R — 9 mistře] mistrzie R — 11 běhu ] biechu R — 36 zboru ] zsboru R; mladá I později nadepsáno nad původní mdla R — 40 vece ] druhé e připsáno později R — 71 jsi ty ] jsti R — 72 Nepostavujž ] nepostawuz R — 76 češčí ] Cziessczi R — 77 z Leštně ] zleztnie R — 81 jsi-li ] li dopsáno později R — 86 v školách ] vzkolach R — 90 oblaukované] oblankované N, Pat. — 92 Kdyžto ] nadepsáno nad jehožto R — 96 duostojenstvie ] duostoginenstwie R — 99 trpieše ] trpiessie R — 104 ješče ] giesczie R — 105 vece ] wecz R — 107 Ješcet ] giescziet R; naučenie] nauczienie R — 108 na všem ] na wssiem R — 110 mu- čedlníkóv ] mucziedlnykow R — 111 naučenie ] nauczienie R — 120 světská ] swietczska R; z dopuščenie] z dopusczienie R — 122 s svú ] swu R — 128 Ciesařem ] Cziesarziem R — 129 v Čechách] wcziechach R — 133 Vyšehradu ] wyssiehradu R — 139 pannú ] panu R — porušenie ] porussienie R — 140 povýšení ] powissieni R; stvořenie ] stworzienie R — 147 pozdvihne ] pozdvichne R — 152 slova ] koncové a vepsáno dodatečně R — 154 všemohúcieho wssiemohuczieho R — 159 vece] wecz R — 169 mozku] mozsku R — 171 časného ] czasnieho R — 172 věčného» ] czasneho R — 173 řetěz ] rzietiez R — 174 bieše ] biessie R — 175 že ] e dopsáno později R — 176 posmieván ] e nadepsáno R — 181 čest ] cziest R — 191 oltářem ] oltarziem R; davše ] dawssie R — 194 odšel ] odssiel R ; s Židy ] z zidy R — 195 odpuščenie ] od- pusczienie R — 201 svlekše ] swlekssie R — 204 Rímeninóm] 272

Strana 273
rzimenynow R ; tělo ] e nadepsáno R — 205 hřícha ] chrzicha R — 207 hřiech ] chrziech R — 212 někaké ] nekake R; kniežky ] před tím škrtnuto kniezie R; k jeho ] před tím škrtnuto kyge R — 214 české ] czieske R ; odsuzujete ] odsuzugite R — 218 Čech Cziech R — 220 Panno ] pano R — 222 bieše ] biessie R; naučen] nauczien R — 224 šeptati ] sieptatj R — 225 v Čechách ] w cziechach R — 233 Ješče ] giesczie R — 238 vkopavše ] wkopawssie R — 239 pokleče] pokleczie R — 240 Bože ] bozie R — 245 mistře ] mistrzie R — 246 korunu] korun R; umře ] vmrzie R; srdce ] srdczie R — 248 nebieše ] nebiesie R — 249 Tehdy ] Thehdi R; sedě «v zelené sukni črveným postavcem podšité] opraveno z: sedě črveným postav- cem podšitým R — 253 poděkova ] opraveno z podiekvge R — 256 třetiem] trzietiem R — 262 ovšem ] owssiem R ; Vrhše ] wrhssie R — 263 mistře ] mistrzie R — 269 Bože ] bozie R — 270 mnú] mu R — 271 Otčenáš ] otczienass R — 272 bieše ] biessie R — 276 při- vézti ] prziwestj R — 277 bieše ] biessie R; zbivše ] zbywssie R; Čechové ] cziechowe R — 279 bieše ] biessie R — 280 srdce ] srdczie R ; obostřeném ] obostrzienem R; upečechu ] vpecziechu R; všecko ] wssieczko R — 281 vyryvše ] wyrywssie R — 284 zavolavše] zawolawsie R. POZNÁMKY VĚCNÉ: 7 psal jest list jednomu kazateli — Hus psal podle Novotného (Hus II, 369; 389n) Jakoubkovi list z Kostnice, patrně však ne už v den pří- jezdu; 9 Mistr Jan Kardinál — M. Jan Kardinál z Rejnštejna, průvodce Husův vyslaný universitou; 14 Nazajtřie ráno — ve skutečnosti byl Hus povolán před kardinály až 28. listopadu 1414; 21 i jiné mistry — zá- stupci Husovými u kurie byli: M. Jan z Jesenice, M. Marek z Hradce a M. Mikuláš ze Stojčína; 27 Biskup řězenský — patrně omylem za arcibiskupa rižského Jana Wallenroda; 31 Dajte mi... bude — těchto slov užil Hus teprve v rozmluvě s pány českými a preláty 5. července 1415; 40 biskup laudenský — míněn patrně biskup z Lodi (sev. Italie), Jakub Ballardi Arrigoni, jenž kázal však až 6. července na shromáždění koncilu; 43 k mnichóm bosákóm nad Rýnem — nad Rýnem byl klášter dominikánů, první vězení Husovo; 49 Praským... Plzenským — listy adresované Lounským a Plzeňským jsou psány ještě v Čechách; list Žateckým není vůbec dochován; 50 Snažně... setrvánie — citováno z rozlučního listu Husova (č. 1); 57 Neb tak Šalomún die — Přísl. 3, 12; 65 Mistr Štěpán řěčený Palič — M. Štěpán z Pálče, na něhož si Hus 18 - Hus 273

Strana 274
častěji stěžuje v listech; 87 ochtáb sv. Petra a sv. Pavla — 6. července 1415; 94 kněz Hanuš mladý — byl to ve skutečnosti falokrabí Ludvík, syn Ruprechta Klema; zde uveden jeho bratr; 96 jiné knieže — žezlo držel Friedrich, purkrabí norimberský, meč uherský šlechtic Štěpán Rozgoň; 101 Přěd Bohem... hlavy tvé — Eccli 4, 7; 114 kardinál kamera- censký — Pierre d'Ailli; zvolání je vymyšleno; 118 Jana papežě Balta- zara — Jan XXIII., Baltazar Cossa; 122 na Kotlebiech — na hradě Gottlieben u Kostnice; 125 na krále uherského — Zikmund; císařem až 1434; 149 panis materialis vel substancialis — chléb hmotný nebo mající hmotnou podstatu; 158 čtvrtá osoba Trojicě svaté — artikul vznikl neporozuměním učení Husovu; 204 Buď zabito tělo hřícha — Řím. 6, 6; 231 Hanušovi Hercuklemovi — byl to falckrabí Ludvík, nikoliv Jan; Hercuklem vzniklo zkomolením něm. Herr zu Klem (pán z Klemu); 237 Kotleby hradu — v. 122; 240 Pane Bože... dokonati — modlitba smyšlena vypravěčem; 249 jeden kněz — asi Ulrich Schorand; 258 hrabě z Puphaimu — maršálek říšský Hoppe z Pappenheimu; 269 Pane Bože všemohúcí... hřiešným — Žalm 50, 3; 273 k Matcě Božie Veliké — vzato z vypravování o Jeronymovi, míněn kostel Panny Marie konec mostu při klášteře johanitů. JIRÍHO HEREMITY ŽIVOT M. JANA HUSA Poslední skladba našeho souboru je nejstarším dochovaným umělým životopisem Husovým. Autorem jeho je Jiří Heremita, husitský kazatel, o němž se zachovalo velmi málo zpráv. Víme jen, že byl farářem ve Stříbře, a máme od Jiřího Píseckého (PDČ 6, 357) zprávu o jeho smrti v r. 1521. Toto datum nám tedy vymezuje i dobu vzniku této skladby. Životopis Heremitův není už zdaleka tím, čím byly Pašije Mlado- ňovicovy, totiž pracemi zaměřenými po způsobu kronik především na fakta. Heremita prokládá své vypravování četnými citáty z bible. Na dvou místech pak přidává legendy, snad v té době, kdy byl velmi roz- šířen kult Husa mučedníka, ústně tradované. První z nich je legenda o matce Husově, druhá o Husově svatosti. Hlavním pramenem Heremitova životopisu jsou práce Mlado- ňovicovy. Poslední část zachycující odsouzení a smrt Husovu se místy doslovně kryje s Pašijí. Novotnému (PDČ 8, Uvod CV) se podařilo prokázat i prameny další. Tak stížnost na české nepřátele je vzata z listu Husova (č. 3, 17). Udaj, že Hus působil v Betlemě 12 let, dostal se sem asi z latinského listu Husova (Novotný, Korespondence č. 69). 274

Strana 275
Zprávy o počátcích činnosti Husovy a o obeslání a zatčení Husově kryjí se místy s Kronikou o Janu Žižkovi, vzniklou ve čtyřicátých letech 15. stol. Je ovšem možné pro obě skladby předpokládat společný pramen. Přídavky, které má životopis Heremitův proti Mladoňovicovi, na př. připisování světecké askese Husovi, vkládání biblických citátů i vlastních úvah autorových, jimiž polemisuje s usnesením koncilu, prozrazují horlivého ctitele a přívržence Husova. Také životopis Heremitův je dalším dokladem toho, že první práce Mladoňovicovy skutečně dobře vykonaly své poslání zachovat i bu- doucím pokolením zprávy o M. Janu Husovi, ale především o jeho smrti. Text Heremitova životopisu se nám dochoval v jediném starém tisku (Mus. 25 E 17 — označován t). Odtud nově vydal F. M. Bar- toš: Život, to jest šlechetné obcování ctného svatého kněze Mistra Jana Husi, kazatele českého. Od kněze Jiříka Heremity, věrného ka- zatele českého, sepsaný a nyní nově vytištěný. Praha-Nusle, O. Lipš 1929 (?). Též Novotný pojal tuto skladbu do Pramenů sv. 8. POZNÁMKY K TEXTU: 4 Heremity] Heremiry t — 21 osvietiti] oswětiti t — 24 v známosti] -sti utrženo t — 39 pacholíka ] pacholíkem t — 57 svatost ] swattost t — 87 let ] leth t — 92 Tehdy ] Tedy t — 108 lidu ] lidij t — 221 od tebe o tebe t — 260 katování ] kotowanj t — 273 antikristství] Anty- krytstwij t — 288 neodpauštěl ] neodpauštěj t — 301 jak ] jaka t — 319 žalm] zialm t — 327 jimž ] jenž t — 348 tajemství ] tajemstvích t — 369 od věrných budoucně ] položeno v závorkách t — 389 anti- kristství ] Antykrytstwij t. POZNÁMKY VĚCNÉ: 22 svíci... v domě jsau — srov. Mat. 5, 15; 28 jenž nepřijímá... na urozené — srov. Job 34, 19; 30 na ponížení... i na zemi — srov. Žalm 112, 6; 31 ssází... pokorných — srov. Luk. 1, 52; 32 zbuzuje... lidu svého — I. Král. 2, 8; 52 vešken... jest — srov. 1. Jan 5, 19; 88 do domu Mistra Rokycana — míněna týnská fara; 93 Zdeňkovi Konopišckému — Zdeněk Konopištský ze Štemberka; později (od r. 1465) vedl t. zv. 18* 275

Strana 276
jednotu Zelenohorskou proti Jiříkovi z Poděbrad; 104 o Jozefovi srov. Gen. 37.; 105 dvanácte let v Betlémě — v kapli Betlemské kázal Hus ve skutečnosti od r. 1402 do r. 1412; 111 pohnali jsú ho — pohnán byl Hus již r. 1410; 113 posly své — byli to hlavně Mistr Jan z Jesenice, M. Marek z Hradce a M. Mikuláš ze Stojčína; 125 slyšení mu žádného nedali — ve skutečnosti měl M. Jan Hus tři veřejná slyšení 5., 7. a 8. června; 135 den šestý června měsíce — 6. července; 149 říkajíce — je to výrok kardinála cambrayského Petra d'Ailli; 153 kardinál florenský — Francesco Zabarella; 170 Jezábel — biblická postava; žena, která vydala svého muže nespravedlivě soudcům, 3. Král. 21; 176 proti Zuzaně — biblická postava, Dan. 13; 242 jednomu z přístojících knížat — byl to falckrabí Ludvík, syn Ruprechta Klema, v. pozn. k Pašiji Huso- vě 107; 245 veliké opití — srov. Zjevení 17, 1—2; 254 do vepřů jim vjíti dopustil — srov. Mat. 8, 31; Mar. 5, 12; Luk. 8,30; 264 Aj, v ruce... nedo- týkej — Job 1, 12; 268 o čtvrté šelmě — Dan. 7, 7; 275 poručil jest svau při Pánu Bohu — míněno odvolání Husovo ke Kristu 18. října 1412; 278 Zvolát... vysvobodím — Žalm 90, 15; 283 biskupa laudenského, Mnicha — dominikán Jakub Ballardi Arrigoni, biskup v Lodi (Italie); 286 Zkaženo buď tělo hřícha — srov. 1. Řím. 6, 6; 294 Já zajisté... Krista — 1. Kor. 5, 3 a 5; 304 Nechte... do žní — Mat. 13, 30; 319 Smiluj se... milosrdenství — Žalm 50, 3; 320 V tebet... vysvoboditi — Žalm 30, 2; 323 V ruce tvé ... duši mau — Luk. 23, 46; 356 Brali... obvlažení Žalm 65, 12; 357 Předrahá... jeho — Žalm 115, 15; 362 psáno stojí 3. Mojž. 6; 375 Dáni... jeho — Iz. 53, 9. — 276

Strana 277
SLOVNÍČEK aby — aby, abychom, abyste ač — jestliže akta pl. — úřední zápisy akvilegienský — z Akvileje (Italie) alba — bílé kněžské roucho anglikánský — anglický antikriststvie — bezbožnost antiocenský — antiošský, z Antio- chie arcikacieř — arcikacíř archidiakon — arcijáhen arminienský — z Rimini (Italie) artikul — článek žaloby aud v. úd bakalář — student, který vykonal zkoušky, ale nebyl povýšen na mistra bangerenský, bragonský — z Bangoru (Anglie) barevný — barvitý, pestrý batonienský — z Bathu (Anglie) běh — průběh, postup; událost; způsob bezděčný — nedobrovolný, vynu- cený bezprávně — neprávem bezživotie — smrt běžný: panna běžná — nevěstka bláznově — nerozvážně, pošetile bláznovstvie — nerozum, nesmysl bláznový — nerozvážný, pošetilý; — nepravdivý; fík bláznový planý bononienský — boloňský, z Bo- logne (Italie) bosák — bosý mnich, františkán bragonský — v. bangerenský bráti: bráti moc — rozmáhati se; bráti smrt — podstupovati smrt; bráti něco zřejmě — shle- dávati; poznávati; bráti něco v hrdlo — říkati něco brzcě — rychle břěmeno — náklad, výdaje buřič — pobuřovač bůřka — pobouření búřlivý — pobuřující byt — bytí, existence bytně — tělesně, hmotně bytnost — bytí, existující věc cedule — list, přípis; vyhláška cělost — neporušenost; úplný řád ceremonie, ceremoní f. — obřad cěsta : dávati cěstu k něčemu — při- váděti k něčemu cierkev: cierkev zlostných — sbor pekelníků cíl — konečná lhůta cizoložstvo v. cuzoložstvo ctitel v. čstitel ctíti v. čstíti ctný v. čstný 277

Strana 278
cuzolożstvo : cizolożstwo Pisma sv. — prznění, nepravý výklad cyprský — kyperský cas: jednoho času — jednou časný — vezdejší čelední — člen družiny; přívrženec čest — vážnost; závažnost čin ; čin nevěstět — smilstvo črvený : črvená nemoc — úplavice čslitel : viery čstitel — vyznavač ćstiti : ctiti zlatem — nesprávný překlad lat. adornare (= ozdo- biti) čstný — cnostný Cenie, Cienie — Písmo svaté čtvernicé — čtveřice čtverohranatý — čtverhranný evangelium; dácký — dánský darmo — bezdůvodně darovati : darovati někoho — obda- rovati; darovali s něčím — roz- dávati něco dati : dáti sé vinen — doznati vinu davatel : davatel zákona — zákono- dárce dekret — sbírka právních předpisů církevního práva determinaci f. — ustanovení baka- lářem dětinstvie — dětství díně — dýně divati së : divati sé někomu — divati se na někoho divný — podivuhodný dobrati sé : dobrati sé někoho — dospéti k nékomu dobrodéjcé — dobrodinec dobrodějstvie — dobrodiní dobromyslně — s klidnou myslí dobytí : dobytí si něco — opatfiti si něco dočakati : dočakati něco — dotkati se něčeho docházéti : docházeti něčeho — do- sahovati dokazovati — prokazovati, proje- vovati dokládati sé : dokládati sé koho — odvolávati se na nékoho dokonalj — úplný; obsažný; baka- lář dokonalý — jenž byl při t. zv. determinací prohlášen ba- kalářem dokondnie : dokondnie skutelné — uskutečnění, provedení dokonati — dokončiti; dovršiti doktor : doktor Písma svatého n. Čte- mnie svatého — doktor theolo- gie; doktor dekretuov, v dekretich — doktor práv; doktor cierkve svaté, doktor svatý — církevní otec dolensky — z Dolu v Bretani domienka — zminka domlüvati : domlüvati proti nikomu v něčem — vytýkati někomu něco dómysl — důmysl; domněnka dopraviti : dopraviti někoho k hanbě — přivésti do hanby doprositi sé : doprositi sě něčeho — vyprositi si néco dosiesti : dosiesti země — nouti na zem dospélost — schopnost; zdatnost dospělý : dospělý v něčem — zběhlý, znalý něčeho; moudrý, roz- vážný dosed- dostatečný : dostatečný k něčemu — stačící na něco 278 

Strana 279
dóstojenstvie — hodnost doupominati sé: doupominati se něčeho — upominànim vymoci dovedenie — prokázání dovésti — dokázati, prokázati dóvod — důvod, odůvodnění; dů- kaz dovoditi — dokazovati, prokazo- vati; doklädati dóvodně — prokazatelně dovozenie — dokládání dovozovałi — dokazovati, proka- zovati drahné — mnoho drahný : za drahnú chvíli — dlouho, drahnou chvíli drahost — veliká cena druhdy — někdy drzéti : drZêti néco — vyznavati, véfiti; drzeli néco v sobě — za- stupovati; drZéti prunie miesto — predsedati dfieti — odirati dska, pl. dsky — soudni desky duomysl v. dómysl duvstojensivie v. dóstojenstvie duovod v. dóvod dvdr : dvór světský — světská. moc djchanie — dech ddbelnik — dablem posedly eboracenskÿ — z Yorku (Anglie) epištola — list, dopis; epistola z de- kretu — kapitola svodu kano- nického práva Jaleś m. — faleš, podvod falešně — podvodně, neprávem Jaleśnik — falsifikátor, padělatel falešný — nepravý, špatný; falšo- vaný Jarhof (ném. Pfarrhof) — fara Jeflik — rouška kryjící hlavu nebo její část Selirensky — feltrensky, z Feltre (Italie) figura — obraz, předobraz; po- dobenství, symbol; u figufe — obrazné, symbolicky figurně — obrazně, symbolicky figurni — obrazný, symbolický forma — způsob; v obecnů formu — obecným způsobem; forma slov — znění; forma cierkve — řád církevní; idea předobraz Jormovaný — formulovaný, vytvo- řený frajmark (něm. Freimarkt) — směn- ný obchod; obchod vůbec franský — francouzský gallikánský — francouzský germánský — německý glejt, klejt — prüvodní list glejtovati, klejtovati — opatfiti glejtem glejtouni, klejtovni — týkající se glejtu; glejtounÿ, klejtounÿ list -— průvodní list gnéznénsky, gnézenskÿ — hnézden- sky, z Hnézdna grunt : z gruntu — od základu, zcela hádanie — učená pře, disputace hádati s£ — příti se, disputovati haidelbergensky — heidelbersky hajtman — hejtman; hlavní osoba háncé — hanobitel Hildeburg — Heidelberg Hispani — Španělé hldsitel — hlasatel; Písma sv. hld- sitel — preklad lat. professor 279 

Strana 280
hlavně — pochodeň hlavni : pré hlavnie — hrdelní pře hledéti : hledëti v rucć nékomu — hlídati někoho; hledéti k ně- čemu — přihlížeti; hleděti na ně- koho — míti ohled hlezno — kotník hlubokost — hloubka hmotnost — hmotná podstata hmotný — zřejmý, prokazatelný hnáti — poháněti, soudně stíhati hnüti : hnüti nékjm ot něčeho — od- vrátiti někoho od něčeho hod — svátek hoditi sé : hoditi sé někomu — slu- šeti se na někoho hodně — vhodně, náležitě hodnost — oprávnění hodný — vhodný, způsobilý hojný : hojný v něčem — oplývající něčím honositi së : honositi sé z něčeho — honositi se něčím horšiti — pohoršovati hospoda : do hospody płijieti — po- skytnouti pohostinství hotový — ochotný hrubý — velký hřiešník : němý hřiešník — sodomář hřmot — hluk, vřava hubenstvie — bída, nedostatek hýbati : hýbati někým k něčemu — pohnouti někoho k něčemu; hýbati něčím ot počátku — začí- nati něco hypotetikum n. — podmíněný soud (pojem ze středověké filosofie) hyzditi — hanobiti, potirati chliba — vychloubání chlubiti sé — vypinati se ; predstirati chopiti — chytiti chovati : chovati nékoho naé — vy- držovati někoho z něčeho chtivost : chtivost k něčemu — touha po něčem chvalebnë — chvalně, chvalitebně chyliti : chyliti néco na někoho - vztahovati chyliti sé : chyliti sé k něčemu směřovati k něčemu chvaliti s¢ — vychloubati se idea — idea, pojem (filosoficky, indicí f. — indikce (lat. indictio). číslo roku v patnáctiletém cy- klu, jenz bylve středověku brán za základ letopočtu intimací f. (lat. intimatio) -- pro- hlášení, vyhláška introit (lat. introitus) — část mše, vstupni modlitba item (lat.) — dále, též, rovněž jalový — nepodložený, neodůvod- něný januenský — janovský jazyk — národnost jednak — skoro, téměř; stejně. svorně Jedndnie : jednánie něčeho — jednání o něčem jednati — zjednávati, zfizovati Jedné — jediné, jen jedno — jenom, jen jedva — sotva, stěží Jétie — zajetí, zatčení jieti — zajmouti jiezda — jízda, vyprava jímavý — lapavy; klamavy Jistiti — ujiśtovati; potvrzovati, tvrditi 280 

Strana 281
Jistotně — jistě, s jistotou Jiséenie, jisténie — potvrzování, tvrzeni Jiti : jiti proti nékomu — odporo- vati někomu; jít: před se — po- kracovati jmieti : jmieti sé proti nékomu — po- stupovati proti nékomu jurista m. (lat. iurista) právník, znalec církevního práva kameracenskÿ, kamaracenskÿ — cam- braysky, z Cambray (Anglie) kanturiensky, karturiensky — can- terburskÿ, z Canterbury (Anglie) kapitula — rada, sbor církevní; kapitula Antikristova — rada pe- kelná kartagenský (lat. z Corku (Irsko) karturienský v. kanturienský katovdnie — mučení, trápení katovati — mučiti, trápiti kazatedlni : stolicć kazatedlni -- ka- zatelna, fećniśtć kazatel : mnich kazatel kan kazatelskj : kazatelskj fd — domi- nikáni kázati : kázati nač -- něčemu kazile — součást mešního roucha kaziti — rušiti, porušovati; za- braňovati něčemu kázn : kázn žaláře — trest vězení kerchov (něm. Kirchhof) — hřbitov kláda — mučicí nástroj klásti — pfedkládati klášterník — mnich klatý — daný do klatby corkagensis) — — domini- kázati proti 281 klejt v. glejt klejtovati v. glejtovati klejtouni v. glejtouni kléti — dávati do klatby klíč v. kliż klúč : klíče cierkve svaté — moc udí- let rozhřešení daná apoštolům a jejich nástupcům koflik — pohár kolací (lat. collatio) — společná hostina kolejć — kolej (universitní) kolekta (lat. collecta) — hromadná modlitba, část mše kolonienskÿ — kolínský, z Kolína nad Rýnem komonstvo — zástup jízdy komora — komora, místnost komorník : najvyšší komorník — je- den z nejvyšších úředníků zem- ských; jemu byli podřízeni ko- morníci, t. j. soudní poslové (na Moravě půhončí) koncilium (lat. concilium) — koncil, církevní sněm konec : konec meče — hrot; s koncem dokonalý — omezeně dokonalý (ne absolutně) konečný — omezený, ukončený konkluzí f. (lat. conclusio) — závěr, shrnutí konkordienský — konkordský, z Konkordie (Italie) konstanskÿ — kostnickÿ konstantinopolitdnsky — caïihrad- sky kóra — kůra, povrch korpordl — rouška kladená při mši pod kalich kosief — kosíř, nůž kostel — církev 

Strana 282
kostelní — církevní kóże : kóże oslová — pergamen kráctli : kráčeti k něčemu — přistu- povati k něčemu; kráččti před sé — pokratovati; Ardééli proti nékomu — zakrocovatü; krácéti v známost něčeho — poznavati něco kraj — kraj, krajina; diecése, ad- ministrativní jednotka církevní správy krajina — kraj, diecése krdikost — kratka doba kratochvíle — zábava; potěšení kroj — překlad lat. fonsura, způsob stříhání vlasů krýrati — kýhati křivě — nespravedlivě křivý — nesprávný, nepravdivý kščicé — vlasy, způsob stříhání kstice — v. kscicé kukla — kápě, kapuce kuora v. kóra kupadlo : kupadla pl. — lázně kus — článek víry; kapitola, od- stavec kvas — hostina, hody lahodný — lichotivy laikovský — laický lanZovati — choditi po žebrotě, potulovati se lapati — chytati; lapati v sloviech — chytati za slovo laudensky — lodsky, z Lodi (Italie) ledvy — sotva lehánie — lůžko lehčenie — zlehčování lehčiti, lechčiti — zlehčovati lehký — nezávažný; lehkovážný lejtovní v. glejtovní 282 lékařstvie — lék; náprava lektoř f. — posluchárna, přednáš- ková síň, místo učených dispu- tací léní — líný leodienský — z Lutychu (Belgie) lest — zlý úmysl, vina letaní — litanie, prosby leZéti : leZéti na nékom — | zálezeti na nèkom libeznÿ v. lébeznÿ líbiti se v. lůbiti sť licenciát — kandidát, který vyko- nal doktorské zkoušky, ale ne- byl ještě prohlášen doktorem; licencidt v dekretich — licenciat práv lidný v. ludný lichevník — lichváť litkupnik — zprostředkovatel ob- chodu lněný v. vínek londonienský — londýnský lontonienský, lotonienský — litomyšl- ský los : los BoZi — řízení Boží lovný : pes lovný — lovecký pes. ohař lübeznj — milý, příjemný lübiti s£ : coZ se libi — cokoliv fuby — piijemny lůčenie : lúůčenie ot něčeho — odlu- čování od něčeho; odpírání néécho Íudnj — lidnaty lüpiti : lüfiti nékoho — olupovati maguntinskj — mohućsky majestát — trůn, stolec královský maršálek — vysoký úředník zem- ský 

Strana 283
mdloba — slabost mediolánský — milánský mersebingenskÿ, mersoburgenskÿ merseburskÿ městský : pân méstskÿ — světský; méstsky panovati — svétsky, ob- Cansky mile — ochotné, rád milostivý — mající milost; milý milovník : milovník midrosti — filo- sof mincmejstr — mincmistr mistr — učitel; mistr. školní — správce školy; mistr v uměních svobodných — mistr svobodných umění; mistr Písem svatých — mistr theologie mistrský — mistrovský mluvný -— mnohomluvny, poví- davý mnieli — domnívati se mnohopsanj — často psaný mnohotuáfné — mnohonásobné moc — možnost mord — vražda mordéř — vrah mordovati — zabijeti, vrażditi mrzkost : jmieli néco v mrzkosti — míti odpor k něčemu mrzuty — mrzký, odporný mudřec — filosof müdrj : bjti múdrý sám u sebe — říditi se vlastním rozumem musenie — nevyhnutelnost, nut- nost; musenie konečné na- prostá nutnost; zavazovati sé pod musenie — nevyhnutelně se zavazovati mysl — obsah mysli, myšlenky nabadač — ponoukač 283 nabádanie — popichování, štvaní náboženstvie — nábožnost nábožný : nábožný bratr — mnich nadutie — nadutost nadymati s¢ — nafukovati se nachýlený : nachýlený k něčemu — nakloněný něčemu najprvnější — nejbližší najpociivější v. najpočstivější najpoëstivéjsà — nejctihodnéjsi (osloveni biskupa) najvyšší : býti: najvyšší v něčem — předsedati něčemu nakládati — vynakládati nákladný : nákladný něčemu — na- kloněný něčemu nález — právní nález, právní vý- pověď nalézati — činiti nález (soudní); shledävati nälezek — vynälez; ustanoveni nalezenie — vynälez nalézti — učiniti nález (soudní) nalożiti — vynalożiti namlüvati — premlouvati, nava- děti namluviti — pfemluviti, pfesvédéiti nápad : nápad něčeho — právní ná- rok; nápad dědický — dědický nárok napsánie — spis náramný — nesmírný; hojný národ — národnost; spolek univer- sitních studentů a učitelů ně- které národnosti nárok : nárok něčeho z něčeho ndrtie — nart nafiekati — nafikávati nafknüti : nafknüti nékoho n&ím — nafknouti nékoho z néceho nafknutí 

Strana 284
náshledovník — následovník návyšší — nejvyšší navésti : navésti na céstu pravú — uvésti navoditi — navádéti, nabádati navracovati sé — navraceti se neduh : neduh rak — rakovina nehodný — nevhodný, nesprávný nehotový — neschopný nelekavý — nebojácný nemoc : črvená nemoc — úplavice němý : němý hřiešník — sodomář nenabytý — nenahraditelný, ne- odčinitelný nenávistník — odpůrce, protivník neopravitedlný — nenapravitelný nepoclivý v. nepočstivý nepočstivý — nepočestný nepodobny — nevhodný, nenále- žitý nepohnutedlný — neochvějný, pev- ný nepohnuty — nepohnutelný; ne- oblomný nepokojiti — znepokojovati nepotřebný — nepotfebujíci neprávě — nespravedlivě, nehod- ně; nepravdivě nepravost — nespravedlnost; bez- božnost nepravý — nespravedlivý, špatný nerozdielný — nerozlučný, neod- dělitelný neřád — nepořádek, nekázeň; zlo- řád neřádný — nespravedlivý nesbednost — neukázněnost, pří- krost nesbedný — neodbytný; příkrý nesnázka — nesnáz nestánie — nedostavení nestatečný — nedostatečný, slabý nésti sé : nésti sé proti něčemu — vy- stupovati proti něčemu nestojící — nepřítomný nešlechetnost — nepravost neslechetnÿ — nespravedlivý, ni- čemný netělesný — nehmotný netrefný — nenáležitý, nemístný nevěřenie — nedůvěra nezákladný — neodůvodněný nezbedný, nezbednost v. nes- neznámost — neznalost nezpósobný — nezpůsobilý nezpuosobný v. nezpósobný niestějé — otvor u kamen, pec nikaký — nějaký nikdiež — nikdež nistéje v. niestéjé niveë : poloziti sobë nèco v niveć —- nebrati ohled nač norvejský — norský nožicé f. pl. — nůžky nuremberský — norimberský obcovánie — chování, způsob ži- vota obdarovdnie — nadání majetkem obdrZeti : obdrZéti na někom — zví- těziti nad někým, přemoci ně- koho obdržovati — dostávati obec — obecní pozemek obecní — obecný; obyčejný ; obecní města — konšel; lidé obecní — lid, prostí lidé obhájenie — záštita obhořéti — ohofeti obierati sé : obierati sé v néfem — obírati se něčím obijéti — otloukati 284 

Strana 285
obklásti — obloziti oblácéti sé — oblékati se oblatovati sé — oblékati se obláste — zvlášť oblášční — zvláštní; soukromý; jednotlivý oblástni v. oblášční oblaukovanÿ v. oblükovanÿ obléci së : obléci së v sektu Kristovu — státi se členem církve Kristovy oblehčenie — ulehčení oblíbenie v. oblübenie oblúbenie — obliba, záliba oblübiti : oblibiti slyšenie — chopiti se příležitosti slyšení, využíti oblükovanj — obloukovitý, do oblouku zahnutý obměkčiti — oslabiti obnovený — znovu vydaný obostřelý — zaostřený obostřiti — zaostřiti obrdtiti sé : obrátiti sě k sektě — státi se přívržencem sekty obrok — obročí, místo s důchodem obtiežený : obtiežený klatbú — sti- žený klatbou obtieZiti : obtieZili nékoho — utlačo- vati, pronásledovati; zane- prázdniti obvlaženie — osvěžení obyknüti — zvyknouti si obývati — obývati v domě, obývati dům obživovati — oživovati od- v. ol- odenec — ozbrojenec odénie — zbroj odrhati — vytýkati, vyčítati ofertoř (lat. offertorium) — oběto- vání, mešní modlitba oficiál — duchovní úředník ohlásiti — rozhlásiti, oznámiti ohrada — slavnostní tribuna; vý- hrada ohraditi sé — zabezpečiti se ohyzda — potupa, pomluva ohyzditi — zohyzditi ohyzdnost : jmieti v ohyzdnosti -— oškliviti si, zavrhovati ohyzdný — hanebný ochtáb — oktáv, 8 dní po svátku; 8. den po svátku okázati — ukázati; prokázati okazovati : okazovati katovánie s ně- kým — projevovati mučení, mučiti okova — okov okrásliti : býti okrášlen hodnostmi — míti hodnosti okiikati — okřikovati oltářník — kněz ustanovený k ol- táři omlüvali : omlüvati pfi — dükladné probírati; omlüvati nékoho k né- komu — pomlouvati nékoho u nékoho omyl : bez omylu — bezpochyby opak : rukama opak — s rukama do- zadu opásti — opadnouti opatrnost — obezřetnost, prozíra- vost opatrný — moudrý, prozíravý opatrovánie : obatrovánie Páné — prozřetelnost opatřiti — zajistiti; opatřitíi o něčem — postarati se oč opovrci : opourci něco — nouti něčím oprava — náprava opustiti — vypustiti, vynechati opúščěti — upouštěti od něčeho opovrh- 285 

Strana 286
osada — osada, obec; přifařená obec osaditi — obsaditi, obklopiti osadní : kostel osadní — kostel osa- dy; filiální, přifařený osdoba — uctívání osdobiti: býti osdoben duostojenstvím — míti hodnost oslový : kóžě oslová — pergamen osobiti si — podmaniti si ostati : ostati na něčem — usnésti se na něčem; ostati při něčem — zůstati při něčem ostávati — zůstávati ostaviti — nechati, zanechati ostavovati — nechávati, zane- chávati ostienský — ostijský, z Ostie (Italie) ostřieci : ostřieci někoho — ostříhati, ochrániti osvědčenie — oznámení, proká- zání osvědčiti — dosvědčiti, prokázati; usvědčiti osvietiti — osvětliti, ukázati otarasovati sě — ohraditi se, zata- rasiti se otepřieti : otepřieti něčemu — popříti něco; vzepříti se něčemu otepsati: otepsati list — odeslati otjieti — odejmouti otjíti: otjíti v radu s někým — spol- čiti se s někým otkročiti — uchýliti se, otložiti: otložiti něco na někoho — složiti se na někoho otměna — náhrada otměnný — vzájemný, oplácený otpierati — odporovati; popírati otplacovati — odpláceti otpočívati — spočívati, setrvávati otpor: otpor činiti — odporovati; odpověď obžalovaného Otpora — odpor otporně — odporně, opačně; zá- porně otporný — odporující otpoviedati — zodpovídati se otpřiseženie — přísaha otpřisieci sě — přísahou se zříci otpuščenie — propuštění; svolení otsudek — odsudek, rozsudek otsúzenie — otsúzenie konečné, rozsudek ottrženec — odpadlík, sektář ovšem — naprosto oxonienský — oxſordský, z Oxfordu (Anglie) ozdoba, ozdobiti v. osd- oznámiti — rozhlásiti ožéci sě — popáliti se pachy pl. — ozdobné varhánkované manžety pankhart — panchart, nemanžel- ské dítě pásti ipf. : pásti tělo — vypásati, krmiti patavienský — pasovský paternice — pětice páteř m. — otčenáš, z lat. Pater noster paučina — pavučina pazúr — dráp pilnost — péče; úsilí pilný : pilný něčeho — pečující oč písmo — spis; text; Písma sv. — bible; Písma — theologické spisy placentinský — z Piacenze (Italie) plachta — rouška pleš — tonsura (kněžská) 286

Strana 287
plnost : plnost zákona — naplnění; plnost spravedlnosti — naplnění plný : plný glejt — všestranně za- bezpečující; plná rada — ple- num blvánie — plivání plvati — plivati pobéhlec — pobéhlík, odpadlík pobéhlost — odpadnutí pobéhlÿ — odpadly poblüdità — upadnouti do bludu pocti — v. poósti- počísti — pokládati, považovati počítati sé — vydávati se počstivé — čestně; počstivě sé jmieti k něčemu — uctívati něco počstivost — úcta; pocta počstivý — vážený, ctihodný; najpočstivéjší — nejctihodnéjsi (při oslovení biskupů) poëtenÿ — vydávaný za něco; předstíraný podati — nabidnouti, navrhnouti poddvati — navrhnouti poddati — podrobiti poddati sé — podrobiti se poddávanie — podrobování podddvali s¢ — podrobovati se podeziénj — podeziely podhniti : podhniti rucé — zaloziti podobně — vhodně, náležitě podstatný — mající hmotnou pod- statu podstrk — křivé obvinční, na- řknutí podirhnúti — oklamati, obelstiti pohádka — spor, učená pře pohdnéti — soudné obesilati fohnati — soudné obeslati pohnutie — hnutí péhon — pûhon, soudni obsilka 287 póhoncé — půhončí, komorník pohonny : list pohonny — soudní ob- sílka pohorsitel — hanobitel pohorsivÿ — pohoršlivý; bludný pohrabati — pohřbíti pohřeb — pohřebiště, hřbitov pochlebnÿ — pochlebujici pochotnost — příjemnost pochotny — libý, příjemný pójčenie — propůjčení pójčený — propůjčený, udělený pôjéiti — propüjciti; pfipustiti pojieti — vziti pokládati — uváděti; ukládati, určovati; předpokládati pokrytě — pokrytecky pokrytsivie — pokrytectví pokrytý — pokrytecký poküséti — pokouseti pokuta — trest pól f. : v puoly — v pase položenie : béh a položenie — prů- běh; citát; znění; sepsání; ustanovení položený — uvedený; stanovený polożiti — úvésti, předložiti; for- mulovati, sepsati; ustanoviti, prohlásiti pometati — pohazeti pomlúvač — pomlouvad, hanobitel fomoc : pomoc otménná — oplácená pomoc, vzájemná pomoc pomsta — trest pomstiti : pomstiti nad někým — ztrestati nékoho pontifikál — obřadní kniha pori — pro néj ponebie — poschodí, patro pontZenie — poniZenost pootjiti — poodejiti 

Strana 288
popästi — dopadnouti; chytiti upoutati popatriti — pohlédnouti popeviiovati — upevñovati popravcé — popravčí, kat popravný : miesto popravné — po- praviště popsati — vypsati, sepsati porucenie — povétení porucenstuie — pověření porúčéti — odevzdávati, svěřovati poruciti — odevzdati, svěřiti poručník — zástupce (právní) posilitel — podporovatel posluhovánie — sloužení; vysluho- vání; posluhovdnie svdtostmi — udileni svatosti posluhovati : posluhovati suátostmi — udileti svátosti; posluhovati té- lem Páné — podávati posluchač : posluchač píé n. pri — auditor, soudce poslusensivie — poslušnost posměsný — hodný posměchu posmievati : posmievati nëkoho — po- smívati se někomu pósobiti — konati, činiti postavec — hedvábí; drahá látka postavený : postavený svědek — před- vedený svědek postaviti sé — dostaviti se postihnüti — pristihnouti, usvédéiti postavovati — povazovati, pokla- dati postonávati — vzdychati, stézo- vati si poskurna — poskvrna; poskvrńu- jící čin poškvrnka — poskvrnéni pótka — příhoda, která někoho potká potomek — nástupce potomný — potomek potratiti — ztratiti potřebnost — nutnost, nezbytnost potrébnÿ — nuzny potupeny — potupny potupnik — potupitel potupovati — zavrhovati, odvolá- vati potvornj — zrüdny, nestvürny poucina v. pau - povaha — stav, postaveni; pod- minka poväziti — obétovati, dâti v sázku póvod — žalobce; zástupce žalobce povoliti : povoliti k něčemu — svoliti, dáti svolení povolnost : povolnost biskupa pod ...cirkvemi — chybny překlad lat. primatum super ecclesias (vláda nad církvemi) povolnÿ : povolnÿ něčemu — nakio- něný pourci — pohoditi, odhodit: povýšenie — hodnost: povýšenie mi- strovstvie — hodnost mistrovská povýšiti — uděliti hodnost; vyvý- šiti, vynésti pozdvihati sé — vyvySovati se pozdvihnůti : pozdvihnüti něco na hlavu — nasaditi si pozóstaviti — zůstaviti požádaný — vyžádaný, vyzvaný požívanie : zlé požívanie — zneużi- vání právě — spravedlivě pravenie — výpověď pravý — pravdivý prodluziti — protáhnouti prohlédati : prohlédati k něčemu -— upínati mysl 288 

Strana 289
proholiti : proholiti ples na kříž — křížem oholiti prokurátor — právní zástupce ža- lobcův; prokurátor pekla — zá- stupce, žalobce pekla proposici f. (lat. propositio) — these propovédéti — vypovédéti prosili — toužiti po něčem; tazati prospěti — míti úspěch prostranné — obsirné, vymluvné prostrannÿ : prostrannÿ hlas — jasný, rozléhajici se prostiédek — prostředí prótah — průtah, odklad protáhnútí — prodlouziti proliviti s¢ — stavéti se na odpor protivník — odpůrce, odbojník protivnost — protivenstvi protivnÿ — protivici se protonotd¥ — první, t. j. nejvyšší notář provedený — dosvědčený, proká- zaný provésti — dosvědčiti, prokázati próvod — svědectví, důkaz provoditi — provázeti; dosvědčo- vati, prokazovati próvodný — prokazatelný provozovati — provázeti prozhieti : prozhfieti v nêëem — pro- hlédnouti, poznati nèco prsk — otvor u kamen, pec pruo- v. pró- prvé — dříve prootnost — prvenství pré — pre, soudni proces ; pił viery — pre ve věcech víry piébéhnüti — probrati prëbraii sé — prejiti předepsaný — dříve psaný; před- určený 19 - Hus přédeslaný — předurčený prédklddati — dávati přednost přčdpověděný — dříve řečený prédsim — předtím předvěděný, předzvěděný — předur- čený vv? . M. L4 . M v . piéjimati — prebirati, pferusovati piékazéti : prékdZéti nèëèemu — sta- věti se na odpor překážka — překážení préküpit — přeplatiti bréloZzenie — překlad přemoci — přesvědčiti, usvědčiti prémoZenÿ — poražený piépravy — naprosto pravdivý prépustiti — dopustiti, dovoliti přáslyšéti — vyslechnouti préstati : préstati ot nèèeho — upus- titi od něčeho piestupnik — provinilec pietrzenie — prerušení prévrâcenost — zvráceny, nespráv- ny nazor převrácený — zvráceny; üchylny, bludný prévymluvny — velmi výmluvný příčina — důvod, záminka; vina; věc, případ přičíněti — přidávati priciniti : pficiniti plamen — prilo- Ziti płidrzetń st : pfidrzéti sé n&teho — držeti se něčeho; býti přívr- žencem přieckaza — překážka prietrž : bez přetrží blízký — bez- prostředně následující prieti — popirati příhoda — příležitost příhodný — hodící se k něčemu prichoditi — přicházeti 289 

Strana 290
prichjlità — prikloniti piijieti — pfijmouti płijimati : płijimati osoby — pfihli- żeti k osobám brijiti : prijiti nékomu k těžkému — přitížiti někomu příležéti — náležeti, slušeti se piilezici — souvisící příležitý — prospěšný primlüvati : primlüvati nikomu — vytykati přímluvcé — dohazovač, zprostřed- kovatel přináležéti — patřiti, býti součástí płipadnost — jev, projevovaná vlastnost pripisovati — písemně zaručovati připsaný — přidělený přirozeně — skutečně, ve skutečné podstatě přirozenie — podstata pristéti : pristéti nikomu — stati vedle někoho přisúzenie — rozsouzeni pristie — příchod přiláhnůti — přivábiti, upoutati přivázati : přivázati přísahů — za- vázati přísahou privésti : přivésti něco proti někomu -— postupovati proti někomu privëtéiti — zvétsiti přivisutie — privéseni piivoditi — pfipominati; uvädéti psdnie — list, pisemne prohlášení pudici sć — putici, bujici pulpit — stůl, u něhož zasedá po- rota puohon v. póhon pustiti : pustiłi klatbu na někoho — vydati klatbu pustý : pustý ot pokory — bez pokory půščětí : půščětí sé k někomu — obra- ceti se na někoho půštěti v. půščěti pychati — býti pyšný guodlibet m. (z lat.) — učená pře rada — rada, shromáždění; po- rada ragusinský — dubrovnický rak : neduh rak — rakovina rathiz (něm. Rathaus) — radnice reálie (lat. realia) —- skutečnost, realisovaná věc registrovati — zaznamenati rektor : rektor školní — spravce školy; rektor universitatis — uni- versitní rektor reptati — breptati rigenskÿ — rizskÿ, z Rigy rok — lhůta rota — skupina stoupenců, dru- žina; třída, stav rozbiti — pfibiti na róznych mistech rozbrojný — vyvolávající rozbroje rozdélati : rozdělati obydlé — roze- stavěti rozdvojenie — rozpor rozepsati : rozepsati listy — roze- slati rozličnost — rozlišení rozmetati — rozházeti rozmlúvanie : samotné rozmlúvanie — rozmluva o samotč rozmoci — rozmnożiti rozmrhati — nešetrně rozdati rozmrskati — mrskanim rozehnati roznietiti sé — rozlititi se rózno — různě rozprávka — vyprávění, příběh 290 

Strana 291
rozsteklý v. rozvz - rozsuzovałi — rozvażovati rozirZenie — rozpor, roztržka roztylý — otyly, ztloustly rozum — smysl; důkaz, argument rozumný — srozumitelný rozváfili — uvážiti, přezkoumati rozvrátiti — rozraziti rozvzteklý — rozvzteklený rufián — nevěstkář, kuplíř rufidnstvie — kuplířství; smilstvo rúhavý — potupný rusitel — poru&ovatel ruXiti — niciti, porusovati Ruten — Rusín, Malorus rykmdf — rÿmaï, versovec rytieïskÿ : lidie rytieřští — šlechta rytěřujúcí — bojující řád — obřad; řád kněžstvie — řád kněžský ředitel — pořadatel řehole : řehole: Kristova: — Kristův řiezený —- vyslaný zákon saluciarinsky, saluceiansky — ze Sa- luzza (Italie) samotný : zpověd samotná — zpověď jednotlivce sariburgenský — ze Salisbury (Anglie) saud v. súd sázénie — vsazovani sázéti : sázéti do Zaláfé — vsazo- vati; sázéli za stól — posazo- vati sbožie — majetek, panství scésiné — odchylně, bludně scësinÿ — bludny, uchylujici se sdravie — blaho, dobro 19* 291 sebranec — nemanželské dítě sebránie — shromáždění sebraný — shromážděný sedlský — selský sekta : sekta Kristova — prvotní církev Kristova senenský — sienský sepsánie — skladba sepsati — sestaviti, sloZiti sepsati sé : sepsati sé na někoho — písemné se smluviti proti né- komu setruánie — vytrvalost setruati — vytrvati seznánie — zjištění, zpráva; do- znání seznałi sł — pfiznati se, doznati shladiti — vyhladiti, zniciti schdzenie — shromáždění siencé — předsíň chrámová sjíti s¢ — shromazditi se skaziti v. zkaziti skládanie — skladba skóro — brzy skrovně — "skromně skrovnost — skromnost skrúcenie — skroušení skutečný : skutečné dokonánie — pro- vedení skutky, uskutečnění skutek : skutek nevěstčí — smilstvo släti — posilati slaviti : slaviti sebränie — slavnostní shromáždění slavnost — obřad; okázalost, pom- pa; slavnosti královské — insignie slożiti : sloŻiti rücho — odlożiti; složiti něco na někoho — vy- mysliti si; složiti život na něčem — položiti, dáti život za něco sluha : sluha posvátných věcí — udě- lovatel svátostí konati 

Strana 292
slušně — náležitě služba : služba obecnie — veřejná bohoslužba služebnost — služba, obřad sliziti : sliŻiti króli slavnostmi: — nésti královské insignie slyšěti : slyšeti při — býti přítomen při; souditi smélost — opovázlivost smélj — opovázlivy ; zaujaty smieli sł — smati se smrdéti : smrdéti v něčem — zatuch- nouti, setrvávati, ulpívati smrtedlný — zhoubný, smrtící smysl — myšlenka, mínění; závěr, these smyšlený — vymyšlený smysliti pf. — myslí obsáhnouti, poznati; ipf. smyśleti snažnost — snaha, úsilí soběvolnost — svévolnost, svévole soběvolný — svévolný, odbojný spamatovati — v paměti sebrati spomocník — pomocník spraviti sł — ospravedlniti se sprostnf — prosty; sprostnó ztra- vicć — chatrná strava srounali sé : srovnali sé s někým — připodobniti se někomu srovndvati sé — souhlasiti srozuměti : srozuměti něčemu — po- rozuměti, pochopiti srubec — škvíra, otvor ve zdi ssaditi — sesaditi ssázéti — sesazovati sstüpiti — sestoupiti stalj — jenž se stal statečný : statečnější pismo — pev- nější, průkaznější citát z Písma stóli, sianu — vytrvati státi, stoju : státi v něčem — setrvá- vati; státi ku právu — státi před soudem; státi s póhonem — do- staviti se po obsílce před soud statulum — statut, ustanoveni słaviti — zastaviti, zrusiti stojecky — ve stoje słól — stolec, podium stolice. — stolec (vladafsky); ka- tedra, řečniště, tribunál; sto- licé kazatedlní — kazatelna, řeč- niště; stolice apoštolská — stolec papežský strana — součást, člen stranní — uchylující se; stranní cierkev — odštěpená církev strojiti — pořádati sirojiti sé — chystati se, vypravo- vati se striezlivost — střídmost stuol v. stól sturditi — potvrditi, schváliti storzenie — potvrzení súd — rozsudek, rozhodnutí súdný : miesto súdné — soudní síň sufragan — biskup podřízený ji- nému biskupovi, světící biskup sukně — klerika; mužský svrchní oděv suma — souhrn svatokródcć — svatokradeźnik svatokupëti — kuptiti posvatnymi věcmi svátost : svátost kostí — posvátné ostatky svatosvatý (lat. sacrosanctus) — pří- vlastek koncilu svedenie — oklamání, klam svědečný — svědecký svědomie — svědectví svédomÿ — povědomý, známý; znalý 292 

Strana 293
svěřiti — uvěřiti světle — jasně, zřejmě světlý — jasný, zřejmý světnice: světnicě súdná síň svítězilý — vítězný svítěziti — zvítěziti svláčěti — svlékati svoditi — sváděti; svoditi ot viery — odváděti od víry svolánie — sněm, koncil svrchovaný: svrchovaný přietel nejlepší, nejdokonalejší — soudní — šelmový — zvířecí, obludný; sto- lice šelmová — morová škola: obecná škola — universita školní : mistr školní — správce školy; obyčej školní — scholas- tická metoda škornice f. pl. — škorně šlechetný — ušlechtilý šlojieř — šlojíř, závoj štóla, štula — součást mešního roucha švécký — švédský tovařišstvie: tovařišstvie svatých společenství se svatými traktátec — traktát, učené pojed- nání transsubstanciacio (lat.) — přepod- statnění, proměna tresktánie — trestání; kárání tresktati — trestati; kárati trpědlivost — trpělivost, strpení trútiti — truditi, tížiti trvati — setrvávati tržiti: tržiti o něco — kupčiti s něčím třiesla pl. n. — třísla, slabiny tučný — tlustý, vypasený tudiež — tam; také tuhý: tuhý nepřietel — krutý, ne- úprosný turonenský — touronský tvářnost — výraz tváře tvrditi — utvrzovati týti — prospívati — tafat — taft, jemná tkanina tarenský (lat. Tricaricensis) z Tricaricu (Italie) tělesný — hmotný telonenský — toulonský, z Toulonu (Francie) telonský v. dolenský tepati — tlouci, bíti tepruv — teprv termacenský — z Tournay (Belgie) tknúti sě — dotknouti se tlačiti — utlačovati; tlačiti nohama — rozšlapávati tovařiš — společník, druh učedlník — učedník, žák učenie : vysoké učenie, obecné učenie — universita účinek — čin, skutek úd — příslušník, člen; přívrženec udatně — opovážlivě uhlédati: uhlédati svój čas — najíti vhodný čas ucházěti — unikati, utíkati ujímati — ubírati ujíti — uniknouti újma — nedostatek úfati: úfati někomu v někoho uhroziti — zastrašiti úkora — pohana ukrátiti — zkrátiti — doufati 293

Strana 294
uloženie — určení; usnesení, naří- usuzovati — rozsuzovati, usnášeti se zení usvadlý — zemdlený, vyčerpaný uložený : přikázanie uložené — daný příkaz utajiti sě — utišiti se, zmlknouti utěšenie — potěšení; záliba uložiti: uložiti póhon — určiti utěšený — milý (v oslovení) termín půhonu utvrditi — potvrditi ulyznúti sě — usmáti se umělý — znalý, učený utvrzenie: utvrzenie smluv — záru- ka smluv uměnie — vědění; vědní obor; uměnie mudrcóv — filosofie uvedenie — zavedený řád; uve- denie v známost — oznámení umenšenie — úbytek umenšiti — zmenšiti; ubrati uvedený — zavedený uvésti — navésti; uvaliti umieniti — umíniti si umrtvenie — usmrcení uvoditi — uváděti, zaváděti; uvo- diti v známost — oznamovati; umrtviti — usmrtiti uvoditi něco na se — bráti na sebe úmysl — myšlenka; mysl; mínění; uvrci — vhoditi úmysl konečný — záměr; roz- hodnutí užasnúti sě — zaleknouti se umysliti — umíniti si úžitek — výplod, výsledek užívanie: užívanie skutku — usku- upokojenie — uklidnění, klid tečňování uprázdněnie — uvolnění, klid upřiemně — přímo, bez výhrad upřiemo — přímo upřiemost — přímost; spravedlnost uptati — otázati úraz — urážka urazivý — urážlivý urážející urážlivý — úřědlník — služebník usaditi — uložiti; ustanoviti ustavenie — ustanovení, usnesení ustavený — ustanovený ustavičný — vytrvalý ustavitel — ustanovitel ustavovati — zakládati ustrašiti — zastrašiti — ustyděti sě: ustyděti sě někoho zastyděti se před někým úsudek — rozsudek, rozhodnutí usúditi — rozsouditi, rozhodnouti usúzenie — usnesení, rozsudek vaugerenský — z Lavauru (Francie) vážiti: vážiti něco — ceniti si ně- co; ohlížeti se na něco vážný — vážený vběhnúti: vběhnúti v klatbu — do- stati se do klatby vbíti — vraziti, vtlouci vedenie: vedenie svědkuov — před- vádění svědků; vedenie před se puohonu — provádění půhonu; vedenie před se práva — proces (soudní) vedlé — podle vědomý — známý veličiti — velebiti, vynášeti věrně — věru, zajisté veronenský — veronský, z Verony (Italie) vésti : vésti něco proti někomu, na 294

Strana 295
někoho — uváděti něco proti někomu; vésti žalobu — dávati žalobu viděti sé — zdâti se vidimus (lat. — znamení, že je něco schváleno; učiniti vidimus na něco — označiti za schválené viera : Viera obecná — Kredo vigilie — předvečer svátku viglefista — přívrženec Viklefův viklánie — váhání vínek : vínek Inény — Inéna paska, jíž obvazoval kněz hlavu křtěnce vivarienskÿ — z Viviers (Francie) vkopati — zakopati, vtlouci vkofeniti — vsaditi, zakoïeniti dladaïstvie — vláda, vedení vladenie — vláda, vlastnictví Vlach — Ital vlašský — italský vlastně — jmenovitě vmetati — vhazeti vné : vné ostaviti — opustiti vnesenie : vnesenie vuobec — uvefej- néní vnovć — znovu volenec — volič vonéti : voněti něčím být cítit něčím; prozrazovati něco vpadniti — upadnouti vrah — nepřítel, pronásledovatel vratký — vrtkavy vrch : vrch hlavy — temeno vskočtti — vpadnouti, vtrhnouti vstaviti : ustaviti na hlavu — nasa- diti na hlavu vstavovati — nasazovati vsträti — naraziti vsúti — vsypati všetečně — svévolně, nerozvážně 295 všetečnost — nerozvaznost všetečný opovážlivý, vážný vtip — důvtip; inteligence yybíti — vyvratiti výbojník : výbojník někoho — útoč- ník proti někomu vybrati sé — odebrati se, odejíti vyčítali — vypočítávati, předčítati vydaný — určený, vyslaný vydałi : vydati sidcć — určiti; vy- dati sé k řeči — dát se do řeči vydavač — vydavatel vydélati — vytesati vydfieti — vytrhnouti, násilím se zmocniti oyhlazenie : vyhlazenie s prachem zemským — srovnání se zemí vyhledánie — vyšetření vyhledavač : vyhledavač vin — vy- šetřující soudce, inkvisitor vyhledávanie — vyšetřování vyhraditi — vyjmouti wyjśli : wyjśłi v cestu — vyjiti na- proti; vyjití z něčeho — zbaviti se něčeho oyjitie — smart; vyjitie roku — pro- jití lhůty yyméfili sé : yyméfili sé z něčeho — ospravedlniti se za néco vyyméfovati sé — ospravedlüovati se yymienka — vyhrada vymietati — vymitati, vymycovati vymlivati — vypovídati; omlou- vati vymluvenÿ — omluveny vymyšlený — promyšlený, důmy- slný vymyšlovati — vymýšleti vynesenie : vynesenie vuobec — uve- fejnční neroz- 

Strana 296
vynésti — vyzraditi; vyhlásiti vynésti sé — převýšiti, překonati yyniknüti — uniknouti vypadati : vypadati ot něčeho — od- padati vypleniti — znititi výpověd — vypovědění, vyhlášení, výpověd konečná — rozsudek vypraviti — vypovédéti, vysloviti, oznámiti vypravovati — vypovidati; sypravo- vati vuobec — uverejhovati slova — vyprdzdniti vypräzdniti : vypräzdniti popfiti, odvolati; vážnost — zlehčiti vyptávanie — vyslýchání vyfézati — vyjmouti, odstraniti vypustiti — propustiti vysly$éti — vyslechnouti vysokost — hodnost výsost : výsost moci — stupeň moci vystavity : vystaviti svédky — před- vésti svědky; vystaviti próvod — vydati svědectví yystavovati : vystavovati svèdky — predvadéti svédky vystrieci : vystrieci nékoho — dáti výstrahu někomu vysifichati — varovati výstubek — vybočení, úchylka vysvědčenie — svědectví vyltáhnůtí sé : vytáhnůti sé z něčeho — zbaviti se něčeho yylahovali — vymähati vyldzati sé : vyldzati sé na někom — vyslechnouti nékoho vylazovati — vyslychati vylociti — vykroutiti, násilné ode- jmouti výtržný — protiprávní vyvésti : vyvésti sé z něčeho — vy- váznouti vyvijeti : vyvijeti ot néceho — odchy- lovati se od něčeho vyvoditi — odvozovati; pred se — predvadéti vjvrat — vyvratek vyzdvihati — vyzdvihovati vyzdvihniti — vybudovati; vy- zdvihnüti za mistra — povysiti oyzdvihnüti sé — vyvysiti se vyznamenaný — znamenaný, ozna- čovaný vyznamenali — vyznaćiti vyznamendvali — piedstavovati vyznati : vyznałi oferiofi — — vy- modliti se modlitbu k obětování vzácnost — vážnost vyvoditi vzbuzovali — povzbuzovati, po- zvedati vzddli : vzdóli za mili — mili daleko vzdáti — odcvzdati vzdělánie — vybudování vzklddati — ukládati vzloZiti : vzloZiti néco na nékoho — uvésti néco proti nékomu vzpínati sé — vypínati se vziieti — uziíti, uvidéti ymna — hymna zádušní : věci zádušní — záduší zachovati — ponechati si; pone- chati, odlożiti základ — opora, podklad zakléti — zapiísáhnouti zákon — řehole, Pruský zákon — řád Německých rytířů; zákon oblášční — náboženská sekta zäkonnictvo — řehole 296 

Strana 297
zdkonničí — mnišský zákonník — řeholník, mnich zakrlivě — hněvivě zálezéti : záležéti v něčem — zaklá- dati se na něčem zametati — zaházeti zamordovati — zabíti zamüliti — zmásti, pomásti zaneprazdríovati : zaneprazdríovati něco — zmocňovati se něčeho zámutek — zármutek zápovéd — zákaz bohoslužeb, inter- dikt zase : lam i zase — tam i zpět zastävati : zaslávati někoho — za- stávati se někoho zatemněný — zaslepený zavésti — zmásti, oklamati závétrnj — za větrem se otáčející; nestálý, bludný zavierati — obsahovati, zahrno- vati zaviniti — proviniti se zavfénie — závěr, soud zavřéný — obsažený zavñieti — uzavfiti, zakončiti zbohatiti — obohatiti zbrániti — zabrániti zbrañovati — zakazovati, braniti zbüfenie — pobouření zbuzovali v. uzbuzovati zdánie — posouzení zdvihniti — odstraniti zemdlenie — zeslabení, vyčerpání zemdliti — zeslabiti zetfieli — potrítü; zni&iti zévně — zjevně; veřejně zevňutřní — vnější zkaziti — zniéiti, zahubiti zkażenie — zničení, záhuba zklamati — oklamati zkušený — osvědčený zlobivost — zloba zlořečenstvie : zlořečenstvie vydati — zlořečiti zlost — zloba; zlý skutek, ne- pravost zlostnÿ : cierkev zlostnÿch — sbor pekelníkà zlüpiti — oloupiti zmazänie — poskvrnéni, pospinéni zmnożstvie — mnożstvi zmordovati — pobiti, povraźditi znamenanÿ — označený znamenati — pozorovati; pozná- vati znamenité — zřejmě, patrně znamenitý — významný, význačný známost — znalost znášeč — donašeč znésti — udati, donésti znić (?) — zničehož, neočekávaně znik — únik znikniti : zniknüti z něčeho — unik- nouti něčemu zóřivě — zuřivě, vztekle zóstati : zóstati na něčem — usnésti se na něčem; jest zuostdno — trvá zóstaviti — zanechati zpósobený — přizpůsobený, určený zpósobiti — zaříditi, vykonati zpraviti sé : zpraviti sé z něčeho — ospravedlniti se zpüra — vzpurnost zpustlý — zpustly ziéjmé : brati zrëmë — dovédéti se zřétedlný — zjevný zřiezený — řádný; ukázněný zřiediti — zaříditi zřiezenie — ustanovení zřiezený — ustanovený 297 

Strana 298
zříditi v. zřiediti — zsmrděti sě: zsmrděti sě čím načichnouti, býti prodchnut zstrašiti — zastrašiti ztracenie: ztracenie pře — prohrání pře, zmaření pře ztravicě — strava zúfale — opovážlivě zuořivě v. zóřivě zvelebiti — vychváliti zveličiti sě : zveličiti sě u někoho — získati něčí úctu zvláštnost — klausura zvrtaný — provrtaný zvyklost — obvyklý řád zvýši: zvýši na loket — vysoký asi loket žádaný — vyžádaný žádost — touha, žádostivost žákovstvo — světské duchoven- stvo žalářný m. — žalářník žalobník — žalobce žerd — kůl, tyč žertéř — šprýmař — výživa, prostředky živnost k životu život — břicho žrnov — žernov V závěru děkuji všem, kdo mi při přípravě této edice pomáhali. Především prof. Dr Fr. Ryšánkovi a doc. Dr J. Daňhelkovi za cenné rady a připomínky; Dr Z. Tylovi za pomoc při překlá- dání z latiny. Děkuji vedoucím rukopisných oddělení universitní knihovny a knihovny Národního musea, zvláště Dr E. Urbánkové, která mi poradila též při výběru ilustrací. MILADA NEDVĚDOVA 298

Strana 299
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Za str.: 64: Odsvěcení M. Jana Husa. Akvarel z rukopisu Richenthalovy kroniky z r. 1464 (NUK XVI A 17, f. 123a). Hus veden na popravu. Akvarel z rukopisu Richenthalovy kroni- ky z r. 1464 (NUK XVI A 17, f. 123b). 80: Upálení M. Jana Husa. Akvarel z rukopisu Richenthalovy kroni- ky z r. 1464 (NUK XVI A 17, f. 124b). Mistr Jeronym veden na popravu. Akvarel z rukopisu Richentha- lovy kroniky z r. 1464 (NUK XVI A 17, 124 b). Nahoře: Odsvěcování Husovo. Dole: Hus veden na popravu. Z t. zv. Leningradského rukopisu kroniky Richenthalovy (Mus. 91 B 10, str. 20). — Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Nahoře: Upálení Husovo. Dole: Házení Husova popele do Rýna. Z t. zv. Leningradského rukopisu kroniky Richenthalovy (Mus. 91 B 10, str. 21). — Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Mistr Jeronym veden na popravu. Z t. zv. Leningradského ruko- pisu kroniky Richenthalovy (Mus. 91 B 10, str. 22). — Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Nahoře: Odsvěcení Husovo. Dole: Hus veden na popravu. Dře- voryty z prvotisku kroniky Richenthalovy z r. 1483 (NUK 40 D 29, ſ. 33 b). Nahoře: Upálení M. Jana Husa. Dole: Házení Husova popele do Rýna. Dřevoryty z prvotisku kroniky Richenthalovy z r. 1483 (NUK 40 D 29, f. 34 a). Jeronym veden na popravu. Dřevoryt z prvotisku kroniky Ri- chenthalovy z r. 1483 (NUK 40 D 29, f. 38 b). Upálení Husovo. Z kodexu Jenského uloženého v knihovně Ná- rodního musea (f. 38 b). Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Začátek Pašije M. Jana Husa s rytinou upálení Husova z dodatku k tištěnému Passionálu z r. 1495, jenž je součástí kodexu Jenského. Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Upálení Jeronymovo u textu Pašije Jeronymovy z dodatku k Pas- sionálu z r. 1495. Snímek Státního fotoměřického ústavu v Praze. Upálení Husovo. Iniciála v utrakvistickém graduálu z konce 16. stol. (NUK XVII B 21, f. 441 a). Kostnice z doby koncilu kostnického. Rytina přiložená k IV. dílu Hardtova souborného vydání akt koncilu z r. 1700. (Hermann von der Hardt, Rerum magni concilii Constantiensis IV.) 112: 128: 144: 160: 208: 304: 299

Strana 300

Strana 301
OBSAH 7 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ČESKÉ LISTY HUSOVY Z KOSTNICE . . . . . . 11 AKTA KONCILU KOSTNICKÉHO . . 31 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JANA HUSA 151 LIST ČESKÝCH PÁNŮ . . . 169 . . . . PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA 177 EPIŠTOLA POGGIOVA . . . . . . . . . . . . . 193 VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVĚ. . . . . . . 203 JIRÍHO HEREMITY ŽIVOT M. JANA HUSA . . . 215 POZNÁMKY . . . . . . . . . . 229 SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . 277 SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH . . . . . . 299